načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kroky vraha - Michaela Klevisová

Kroky vraha
-6%
sleva

Kniha: Kroky vraha
Autor:

Nový případ inspektora Josefa Bergmana! V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se ... (celý popis)


hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87% 98%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-04-01
Počet stran: 360
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 357 stran
Vydání: Vydání třetí
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026708483
EAN: 9788026708483
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nový případ inspektora Josefa Bergmana! V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se navíc nápadně podobala její dceři Kláře. Je možné, aby se vrah zmýlil? Měla by se Klára Kellerová bát o život? Napětí se ještě vystupňuje, když nedaleko místa činu dojde ke druhé vraždě… Sympatický inspektor Josef Bergman rozkrývá složitý hlavolam a odhaluje staré hříchy, důmyslné lži a utajované vášně. Michaela Klevisová (*1976 v Praze) Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a od roku 1997 pracuje jako novinářka. Jejím největším koníčkem je cestování a psaní reportáží z míst, která navštívila. Její prvotina Kroky vraha (2007) sklidila mimořádný úspěch a dostala za ni Cenu Jiřího Marka. Úspěšný byl i její druhý detektivní román Zlodějka příběhů (2009) a také třetí, Dům na samotě (2011), který jí vynesl opět Cenu Jiřího Marka. Zatím posledním detektivním románem je Ostrov šedých mnichů (2015). Kromě detektivních příběhů vydala také dvě knihy příběhů o kočkách Čekání na kocoura (2012)a Kocour z Montmartru (2013).

Související tituly dle názvu:
Kroky vraha Kroky vraha
Klevisová Michaela
Cena: 266 Kč
Ostrov šedých mnichů Ostrov šedých mnichů
Klevisová Michaela
Cena: 311 Kč
Ostrov šedých mnichů Ostrov šedých mnichů
Klevisová Michaela
Cena: 239 Kč
Kocour z Montmartru Kocour z Montmartru
Klevisová Michaela
Cena: 195 Kč
Zákazníci kupující knihu "Kroky vraha" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



kamilaz1 2012-11-05 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Četla jsem tuhle detektivku doslova jedním dechem. Velmi dobře se čte. Také mě zaujalo perfektní prokreslení charakteristik jednotlivých postav. Určitě stojí za přečtení.
reagovat
 
Oceněná kniha . 2008-06-16
Čestný předseda Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Jan Cimický předal ve středu 11. června cenu Jiřího Marka za
nejlepší detektivní Knihu roku 2008
mladé autorce Michaele Klevisové za román Kroky vraha. Oceněná kniha je autorčinou prvotinou.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

15

Kapitola 1

Praha, 25. října 2006

Noc předtím, než byla v lesoparku na konci Krokusové ulicena

lezena zavražděná dívka, nemohla Julie Kellerová usnout. Bylo

takové ticho, že zřetelně slyšela odbíjet hodiny na věži Svatého

Matěje. Kostelík byl od jejího domu vzdálený jen něco přeski

lometr, ale ve dne zvuk zvonu zanikal v hluku ze čtyřproudé

silnice, která obemykala vilovou čtvrť jako pootevřená obruč.

Pokud to bylo možné, Julie se rušné komunikaci vyhýbala.Ne

měla ráda velkoměsto, jeho pachy, anonymitu, ulice posetéod

padky. Ale ve městě se narodila a dýchala smogem zamořený

vzduch už čtyřiapadesát let, aniž našla odvahu k tak radikální

změně, jakou představoval odchod na venkov.

Možná z Prahy neodešla hlavně kvůli svému domu vDejvi

cích, na kopci zvaném Baba. Po rozvodu jí zůstala vila z počátku

dvacátého století s oprýskanou šedou omítkou a balkonem,je

muž už léta hrozilo zřícení. Dům byl zanedbaný a rozhodněne

patřil k architektonickým skvostům, za nimiž se do okolísjíž

děli turisté. Julie si přesto cenila lehce pochmurné atmosféry,

která dýchala z kamenného schodiště, stoupajícího k dřevě

ným vchodovým dveřím s vitráží, z téměř zarostlého štěrkového

chodníčku, nořícího se do zahrady, a z bujné zeleně za domem,

jíž se několik let nedotkla ruka zahradníka. Právě takovouza

hradu Julie vždycky chtěla mít, ale dlouho si ji nemohladovo

lit – ne dokud v domě žila se svým manželem. Ludvík téměř

denně pobíhal kolem domu se sekačkou nebo zahradnickými

nůžkami jako samozvaný zahradní architekt. Všechny linieži

vého plotu musely zařezávat, jednolitost anglického trávníku

nesměla hyzdit jediná pampeliška. Pokud Ludvík objevil osa

mocenou sedmikrásku, opatrně ji vyrýpl kapesním nožíkem.


16

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

Byl posedlý pořádkem a disciplínou – hodnotami, které bylyJulii naprosto cizí. Od rozvodu proto odpočívaly nůžky na živý

plot v kůlně a Julie s požitkem sledovala, jak se příroda rozíná, natahuje chapadla do všech stran a přetváří (nikterakoriginální) nápady jejího manžela k obrazu svému.

Na podzim jí výhled z okna kuchyně připomínal impresionistický obraz. Těžké větve přerostlých keřů se skláněly k zemi

a listí na nich hrálo desítkami odstínů zelené, hnědé a žluté.Syalo se do vysoké trávy, odkud je nikdo neshrabal a kde tlelo,

dokud je nepokryl sníh. Když Julie přivřela oči, nerozeznávala,

kde končí keře a začíná trávník. Po kmeni staré jabloně se vinul

břečťan, ohnuté větve šípku se špičkami nořily do trsů ostřice.

Nechápala, jak někdo může dávat přednost pěticentimetrovému pažitu zmučenému sekačkou a zmrzačeným keřům,zastřiženým do nepřirozených tvarů. Kde v sobě lidé berou drzost

vnucovat svoje názory přírodě, jež je stvořila? Julie celýmsrdcem milovala svou svobodně bující zahradu. Kdykoli ji zaplavila úzkost nebo se vrátily zlé vzpomínky, uklidňovala se pohledem na širokou škálu zeleně a hnědi za svými okny. I teď se

zvedla z postele, potmě došla k oknu a zálibně se zahleděla do

houští. Zvon u Svatého Matěje právě odbil půl druhé ráno.

A pak to uviděla. Záblesk pohybu v proluce mezi dvěma keři,

ozářené světlem měsíce. Lidská silueta se na okamžik zastavila

a za vteřinu zmizela ve stínu. Julie sebou trhla. Snažila sezaostřit pohled do tmy. Někdo je v její zahradě. Kdo? Co tam dělá?

Žaludek se jí sevřel strachem. Nebála se o sebe, byla přecezamčená v domě a na oknech měla mříže. Dělala si starost o kočky. Chovala jich celkem dvanáct a milovala je prudkou, nesobeckou láskou, jakou – což si připouštěla jen nerada – k manželovi a možná ani k dětem nikdy necítila. Doneslo se k ní, že ji někteří sousedé kvůli jejímu zvěřinci pomlouvají. Po rozvoduzískala pověst podivínky, která má raději zvířata než lidi.Nehodlala však na svém životě nic měnit. Koneckonců po peripetiích, kterými prošla, má na nekonvenční koníčky plné právo.


17

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

O lýtko se jí otřela hedvábná kožešina rezavého kocoura Pana Ministra. Před čtyřmi lety – krátce po jejím rozvodu – přišel ke dveřím a velmi rychle nahradil Ludvíka Kellera v roli pána domu. Měl moudrý pohled a Julie se mnohokrát přistihla, jak mu přisuzuje lidské vlastnosti a pohnutky. Kdykoli bojovala s obavami nebo melancholií, Pan Ministr se k ní přitočil, jako by ji chtěl utěšit. Přispěchal i teď a hlasitým předením sedožadoval pozornosti.

Na něžnosti ale nebyl čas. Julie kocoura jemně odstrčila, otevřela okno a vyklonila se do noci. Zachvěla se. Byla druhá půlka října, a ačkoli ve dne slunce hřálo jako v létě, po setmění teplota klesala k bodu mrazu. V mírném vánku občas zašustily listy jabloně, jinak bylo ticho. Julie napínala uši, ale nezachytila zvuk kroků ani jiný podezřelý hluk. Možná se mýlila. Nenídůvod panikařit.

Za tmy se bála sama vyjít ven, a tak se rozhodla, že počká do svítání a pak půjde zahradu zkontrolovat. Zavřela okno a vnáhlém návalu strachu zatáhla závěs. Obvykle chtěla ze všech oken vidět nebe, ale teď se nemohla zbavit pocitu, že pokud v domě rozsvítí, vetřelec ji bude zvenku pozorovat. Nemělo smysl pokoušet se znovu usnout. Přehodila si přes ramenažuan, zapnula varnou konvici a nasypala do šálku dvě vrchovaté lžičky rozpustné kávy. Samozřejmě by mohla zavolat na policii, ale co by jim říkala? Neměla důkaz, že se v její zahradě někdo cizí pohybuje; vlastně si tím ani nebyla jistá. Tohle byla jedna z mála situací, kdy litovala, že žije sama. Kdyby nahoře vložnici spala Klára nebo Michal, probudila by je a vyšli by společně ven. Jenže ani jedno z dospělých dětí s ní nechtělo žít pod jednou střechou.

Potřásla hlavou, aby odehnala nepříjemné myšlenky. Nemělo smysl rýpat se v minulosti a ptát se, proč jakomanželka a matka selhala. Uvelebila se u kuchyňského stolu,usrkávala kávu a při každém tichém zvuku sebou trhla. Vždy to byl jen bezděčný úlek. Julie věděla, že dům je starý a z jeho útrob


18

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

se každou chvíli ozývá praskání a sténání, kterého senemusí bát.

V šest hodin usoudila, že už je venku dostatečné světlo na to, aby se odvážila prozkoumat svůj pozemek. Znovu otevřela okno a vyhlédla ven. V zahradě panoval nehybný klid, typický pro okamžik rozbřesku. Vzduch byl mrazivý a keře v měkkém ranním světle působily jako kulisy k divadelní hře o Šípkové Růžence. Julie si obula holínky, do jedné ruky vzala konzervu s kočičí potravou a do druhé těžkou kovovou baterku. Původně se chtěla vyzbrojit pohrabáčem, ale nelíbila se jí představa, že ji tak zahlédne někdo ze sousedů. Baterka byla nenápadnější a v případě potřeby se také dala použít jako zbraň.

Vzala s sebou i sáček se zvířecími vitaminy, které si objednala přes internet a zástupkyně virtuálního obchodu jí je včera dovezla až domů. Je to šikovná služba, pomyslela si Julie. Možná by tímto způsobem mohla nakupovat veškeré chovatelské potřeby; vyšly by tak levněji a Julie nerada zbytečně utrácela. Na druhou stranu jí připadalo riskantní otevírat dveře cizím lidem, kteří zboží dodávají. Včera se jí ulevilo, když s vitaminy přijela mladá žena, a ne muž. Přece jen žije sama a musí si dávatpozor na podvodníky.

Vyšla ven a pomalu kráčela mezi keři. Tráva uprostředzahrady byla trochu slehlá, jako by ji někdo udusal. Mohla ji sešlapat ona sama, když večer krmila kočky? Těžko, vždyť obvyklechodila po štěrkovém chodníčku. Teď vysypala konzervované maso do plastových misek v rohu zahrady a z kohoutku na vnějšístěně domu natočila do starého hrnce čerstvou vodu. Tiše zavolala a v příští vteřině se k ní vysokou trávou začali blížit první strávníci.

Málokdy na zavolání přiběhlo všech dvanáct zvířat; kocouři se toulali a vraceli se domů jednou za dva nebo tři dny. Julii přesto znepokojilo, když napočítala jen jedenáct koček.Nevěděla, čeho přesně se obává, ale ovládlo ji zlé tušení. Možná za to mohl nedávný rozhovor s Janou Jahodovou z vedlejšího domu,


19

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

která nemohla vystát, že jí Juliiny kočky kálejí na anglickýtrávník a občas ulehnou ke spánku v její zahradní houpačce.Největší nehoráznosti se dopustil Pan Ministr, který před týdnem

vnikl francouzským oknem do vily Jahodových, pronikl doložnice a s důstojnou samozřejmostí se stočil do klubíčka namanželské posteli.

„Jsem tolerantní člověk, ale aby mi cizí kocour spal v posteli, to už je moc!“ řval Juraj Jahoda z balkonu, zatímco Julie ukohoutku vymývala kočičí misky a předstírala, že vůbec netuší, čí zvíře se tak strašně provinilo.

Následující ráno vyšla Jana Jahodová z domu přesně vokamžiku, kdy Julie mířila do pekárny pro čerstvé rohlíky.

„Dnes bude krásně,“ zašvitořila Jana a srovnala s Julií krok. Byla to korpulentní pětačtyřicátnice, bývalá úspěšnámanažerka, kterou závislost na alkoholu a povzbuzujících lécích nejprve vystřelila na vrchol, aby ji zakrátko připravila o místo i odobrou pověst. Julie věděla, že její sousedka je už třetím rokemnezaměstnaná, nechává se živit podnikajícím manželem a utápí pocit zbytečnosti v lahvích levného vermutu. Litovala ji, alenesoucítila s ní. Ačkoli vedle sebe žily skoro dvacet let,nespřátelily se, a dokonce si ani nepřestaly vykat.

„Odpoledne má být až dvacet stupňů. To je na polovinu října

opravdu hodně,“ odpověděla obezřetně Julie a krátce spočinula

pohledem na Janiných černých lodičkách. Nepochybně kdysi

stály spoustu peněz, ale teď byly sešmajdané a měly okopané

špičky. Od chvíle, kdy Jana zůstala „na volné noze“, jakvznešeně nazývala svou nezaměstnanost, přestala dbát na zevnějšek.

Občas byla dokonce mírně cítit potem. Julie se od ní odtáhla.

Neměla ráda, když někdo cizí šel těsně po jejím boku a při chůzi

se jí letmo dotýkal. Navíc čekala potíže a nemýlila se.

„Poslyšte, my jsme spolu vždycky dobře vycházely, že? Mám vás ráda, Julie. Jste moc milá ženská. Jen ty vaše kočky mi vadí. Musíte je odstranit,“ prohlásila Jana. Ačkoli bylo sedm ráno, dech jí sotva postřehnutelně páchl vermutem.


20

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

„Nerozumím vám. Jsou to moje kočky a mám je nasoukromém pozemku.“

„Julie, vzpamatujte se. Od té doby, co se odstěhoval Ludvík, se chováte... podivně. Já zvířata miluju, to samozřejmě ano, ale všeho moc škodí. Vaše kočky se neustále objevují na naší zahradě. Motají se mi kolem garáže. Když přijíždím autem, trnu hrůzou, že některou zajedu. Jsem citlivý člověk, Julie. Nesnesla bych pohled na mrtvou kočku!“

Julie na ni ostře pohlédla. Jana jí nepřipadala ani trochucitlivá. „Nedám je pryč. Vyloučeno.“

„Ach bože, proč tak komisní tón? Já opravdu miluju zvířata, Julie. Jde mi jen o jejich dobro. Chápu, že jste se potřebovala něčím zabavit, když vám obě děti tak brzy odešly z domova. Asi jste osamělá, ale...“ Nedokončila větu a šlehla po Juliizlomyslným pohledem. Věděla, že ťala do živého.

„Nejsem osamělá! Nevadí mi, že se Klára s Michalemodstěhovali. Každé dítě přece jednoho dne vylétne z hnízda a ty moje to jen udělaly o pár let dřív než jiné. Kočky s tím nemají nic společného,“ odpověděla Julie, ale věděla, jak neupřímně to zní.

„Jak myslíte. Podle mě není normální, když někdo žije ve městě a chová tolik zvířat jako vy.“ Jana ji pohladila po předloktí. „Vaše kočičky by si zasloužily každá jiného majitele, který by se jim maximálně věnoval. V útulku by jim nebylo zle ačasem by si je jistě někdo hodný odvezl. Abych vám pomohla,zavolala jsem do Sdružení ochránců zvířat, jestli by vaše kočkynevzali do karantény. Samozřejmě nejdřív odmítli, ale když jsem předestřela, že jsem vlivná osoba s kontakty na ministerstvu životního prostředí...“ důležitě se odmlčela, „... svolili, že přijedou a odchytí je. Naočkují je, odčerví a začnou je nabízetnovým majitelům.“

„Děláte si legraci?“ zeptala se s nadějí v hlase Julie.

„Samozřejmě že si nedělám legraci. Abyste věděla, většina

útulků dospělé kočky vůbec nepřijímá – berou jen koťata. Měla


21

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

byste být ráda, že jsem vám ten odvoz vyjednala. Radím vám,

abyste zavolala do Sdružení a odkázala se na mě. Bez vašeho

souhlasu nepřijedou, protože máte kočky na vlastním pozemku,“ dodala sousedka skoro lítostivě. „Něco vám povím, Julie,

ale zůstane to jen mezi námi, ano? Manželovi včera ruply nervy.

Tvrdí, že od té doby, co nám zahradu okupují vaše kočky, se

tady necítí jako doma. On není jako já, víte? Kočky nesnáší.“

Tvrdě na Julii pohlédla. „Prohlásil, že pokud se jich nezbavíte

dobrovolně, otráví je jedem na krysy.“

„Vy mi vyhrožujete?“ To bylo jediné, na co se Julie zmohla. Proč ji sousedé nenechají v klidu žít? Proč si ani na své zahradě nemůže dělat, co chce?

„Proboha, nač tak silná slova? Řekněme, že vás varuju.“

Julii nepřipadalo pravděpodobné, že by Jahodovi výhrůžku mysleli vážně. Z doslechu věděla, že je jejich manželství před rozpadem; nejspíš se pohádali a přiopilá Jana si vybíjí zlost na ní a na jejích kočkách.

Teď si však vybavovala každé slovo toho podivného rozhovoru a po zádech jí běhal mráz. Co když Jana mluvila pravdu? Je možné, že soused v noci vnikl na její pozemek, aby vhodil do kočičí misky otrávenou návnadu?

Z hloubi zahrady zaslechla tiché, žalostné zamňoukání.Chvíli trvalo, než zjistila, odkud vychází. Podle tónu kočičího hlasu

poznala, že je zle. Naučila se rozlišovat různé druhy mňoukání; znala kočičí pozdrav, projev radosti i bolesti. Tohle bylovolání o pomoc.

Rozhrnula křoví a leknutí ji ochromilo. Několik vteřin senedokázala pohnout, vykřiknout, nadechnout se. Pak sípavěnatáhla do plic chladný vzduch a začala jednat.

Pod nízko posazenou větví osaměle rostoucího stříbrného smrku ležela obdélníková klecová past, jakou používají myslivci na chytání škodné. Byla stará a na zrezlém pletivu ulpěly různobarevné chomáčky srsti lapených zvířat. Teď se uvnitř třásl Juliin černobílý kocour Chaplin.


22

Michaela Klevisová KROKY VRAHA

Julie neměla tušení, jak se past otevírá. Věděla jediné: musí kocoura dostat rychle ven. Zvíře se trochu zklidnilo, upíralo na ni vytřeštěný pohled a jen občas tiše zasténalo. Julie lomcovala zapadlými dvířky. Bezvýsledně. Zlomila si dva nehty apoškrábala se o zrezivělou hranu klece. Pak si všimla západky, která držela dvířka pevně zavřená. Prsty měla tak rozechvělé, že ji nedokázala hned uvolnit. Konečně klec otevřela a kocour vystřelil ven jako blesk. Vypadal vyděšeně, ale zdravě.

Julie se rozplakala úlevou. Co by se stalo, kdyby dnesvýjimečně nepřišla na zahradu tak brzy? Obvykle krmila kočky až kolem osmé; poté, co se vrátila z nákupu a posnídala.Uvědomovala si, jak velké měl Chaplin štěstí. Nebýt její nespavosti a stínu, který zahlédla v zahradě, kocour by možná za párhodin nebyl mezi živými. Majitel klece by si pro něj přišel abůhvíco by s ním udělal.

Kdo past nastražil? Proč? Sdružení ochránců zvířat by jistě neodchytávalo kočky na soukromé zahradě bez souhlasu majitele. Pokud klec přinesl Jahoda, k čemu potřeboval zvíře živé, když ho mohl jednoduše otrávit? Julie sklopila pohled k pasti, ve které zůstala návnada: velká páchnoucí hovězí kost. Poklidná zahrada, kterou tolik milovala, jí náhle připadala děsivá. Vjednom měla jasno: klec, kterou našla, už neuvězní žádné zvíře. Mohla by ji zatížit kamenem a hodit z mostu do řeky, anebo, pokud na to bude mít dost síly, ji ve sklepě rozbít kladivem.Rázovala zahradou, otevřenou past v jedné ruce, baterku v druhé. Kdyby jí v tom okamžiku zkřížil cestu kdokoli z rodiny Jahodových, zmobilizovala by všechnu energii, která dřímala v její drobné postavě, a přetáhla by ho těžkou klecí přes hlavu.

Věděla, že majitel si pro past přijde. Stačí stát u okna a dívat se. Nejspíš se objeví už za chvíli...

Už byla skoro u vchodu do domu, když bezděčně zvedlapohled k vile svých sousedů.

U okna v prvním patře někdo stál a pozoroval ji.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist