načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kroky vraha - Michaela Klevisová

Kniha: Kroky vraha
Autor:

Nový případ inspektora Josefa Bergmana! V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se ...
Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  211
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

hodnoceni - 77.5%hodnoceni - 77.5%hodnoceni - 77.5%hodnoceni - 77.5%hodnoceni - 77.5% 95%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2017-04-01
Počet stran: 360
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 357 stran
Vydání: Vydání třetí
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 254. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 9788026708483
EAN: 9788026708483
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nový případ inspektora Josefa Bergmana! V pražském lesoparku byla v noci uškrcena mladá žena. Novinářka Julie Kellerová je zřejmě poslední, kdo s ní před vraždou mluvil. Oběť se navíc nápadně podobala její dceři Kláře. Je možné, aby se vrah zmýlil? Měla by se Klára Kellerová bát o život? Napětí se ještě vystupňuje, když nedaleko místa činu dojde ke druhé vraždě… Sympatický inspektor Josef Bergman rozkrývá složitý hlavolam a odhaluje staré hříchy, důmyslné lži a utajované vášně. Michaela Klevisová (*1976 v Praze) Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a od roku 1997 pracuje jako novinářka. Jejím největším koníčkem je cestování a psaní reportáží z míst, která navštívila. Její prvotina Kroky vraha (2007) sklidila mimořádný úspěch a dostala za ni Cenu Jiřího Marka. Úspěšný byl i její druhý detektivní román Zlodějka příběhů (2009) a také třetí, Dům na samotě (2011), který jí vynesl opět Cenu Jiřího Marka. Zatím posledním detektivním románem je Ostrov šedých mnichů (2015). Kromě detektivních příběhů vydala také dvě knihy příběhů o kočkách Čekání na kocoura (2012)a Kocour z Montmartru (2013).

Kniha je zařazena v kategoriích
Michaela Klevisová - další tituly autora:
Ostrov šedých mnichů Ostrov šedých mnichů
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
Ostrov šedých mnichů (audiokniha) Ostrov šedých mnichů (audiokniha)
Klevisová, Michaela; Kociánová, Kristýna
Cena: 228 Kč
Zlodějka příběhů Zlodějka příběhů
Klevisová, Michaela
Cena: 130 Kč
Zmizela v mlze Zmizela v mlze
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
Dům na samotě Dům na samotě
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
Zlodějka příběhů Zlodějka příběhů
Klevisová, Michaela
Cena: 228 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Kroky vraha" mají také často zájem o tyto tituly:
Poslední výročí Poslední výročí
Moriarty, Liane
Cena: 287 Kč
Přítelkyně Přítelkyně
Keleová-Vasilková, Táňa
Cena: 248 Kč
Žena v okně Žena v okně
Finn, A.J.
Cena: 296 Kč
2000 rad pro zahrádkáře 2000 rad pro zahrádkáře
Böhmig, Franz; Peleška, Stanislav
Cena: 159 Kč
Rozcouraná duše Rozcouraná duše
Mlynářová, Marcela
Cena: 257 Kč
Manželé odvedle Manželé odvedle
Lapena, Shari
Cena: 239 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



kamilaz1 2012-11-05 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Četla jsem tuhle detektivku doslova jedním dechem. Velmi dobře se čte. Také mě zaujalo perfektní prokreslení charakteristik jednotlivých postav. Určitě stojí za přečtení.
reagovat
 
Oceněná kniha . 2008-06-16
Čestný předseda Asociace autorů detektivní literatury (AIEP) Jan Cimický předal ve středu 11. června cenu Jiřího Marka za
nejlepší detektivní Knihu roku 2008
mladé autorce Michaele Klevisové za román Kroky vraha. Oceněná kniha je autorčinou prvotinou.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

15
Kapitola 1
Praha, 25. října 2006
Noc předtím, než byla v lesoparku na konci Krokusové ulice
nalezena zavražděná dívka, nemohla Julie Kellerová usnout. Bylo
takové ticho, že zřetelně slyšela odbíjet hodiny na věži Svatého
Matěje. Kostelík byl od jejího domu vzdálený jen něco přes
kilometr, ale ve dne zvuk zvonu zanikal v hluku ze čtyřproudé
silnice, která obemykala vilovou čtvrť jako pootevřená obruč.
Pokud to bylo možné, Julie se rušné komunikaci vyhýbala.
Neměla ráda velkoměsto, jeho pachy, anonymitu, ulice poseté
odpadky. Ale ve městě se narodila a dýchala smogem zamořený
vzduch už čtyřiapadesát let, aniž našla odvahu k tak radikální
změně, jakou představoval odchod na venkov.
Možná z Prahy neodešla hlavně kvůli svému domu v
Dejvicích, na kopci zvaném Baba. Po rozvodu jí zůstala vila z počátku
dvacátého století s oprýskanou šedou omítkou a balkonem,
jemuž už léta hrozilo zřícení. Dům byl zanedbaný a rozhodně
nepatřil k architektonickým skvostům, za nimiž se do okolí
sjížděli turisté. Julie si přesto cenila lehce pochmurné atmosféry,
která dýchala z kamenného schodiště, stoupajícího k
dřevěným vchodovým dveřím s vitráží, z téměř zarostlého štěrkového
chodníčku, nořícího se do zahrady, a z bujné zeleně za domem,
jíž se několik let nedotkla ruka zahradníka. Právě takovou
zahradu Julie vždycky chtěla mít, ale dlouho si ji nemohla
dovolit – ne dokud v domě žila se svým manželem. Ludvík téměř
denně pobíhal kolem domu se sekačkou nebo zahradnickými
nůžkami jako samozvaný zahradní architekt. Všechny linie
živého plotu musely zařezávat, jednolitost anglického trávníku
nesměla hyzdit jediná pampeliška. Pokud Ludvík objevil
osamocenou sedmikrásku, opatrně ji vyrýpl kapesním nožíkem.





16
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
Byl posedlý pořádkem a disciplínou – hodnotami, které byly
Julii naprosto cizí. Od rozvodu proto odpočívaly nůžky na živý
plot v kůlně a Julie s požitkem sledovala, jak se příroda
rozpíná, natahuje chapadla do všech stran a přetváří (nikterak
originální) nápady jejího manžela k obrazu svému.
Na podzim jí výhled z okna kuchyně připomínal
impresionistický obraz. Těžké větve přerostlých keřů se skláněly k zemi
a listí na nich hrálo desítkami odstínů zelené, hnědé a žluté.
Sypalo se do vysoké trávy, odkud je nikdo neshrabal a kde tlelo,
dokud je nepokryl sníh. Když Julie přivřela oči, nerozeznávala,
kde končí keře a začíná trávník. Po kmeni staré jabloně se vinul
břečťan, ohnuté větve šípku se špičkami nořily do trsů ostřice.
Nechápala, jak někdo může dávat přednost
pěticentimetrovému pažitu zmučenému sekačkou a zmrzačeným keřům,
zastřiženým do nepřirozených tvarů. Kde v sobě lidé berou drzost
vnucovat svoje názory přírodě, jež je stvořila? Julie celým
srdcem milovala svou svobodně bující zahradu. Kdykoli ji
zaplavila úzkost nebo se vrátily zlé vzpomínky, uklidňovala se
pohledem na širokou škálu zeleně a hnědi za svými okny. I teď se
zvedla z postele, potmě došla k oknu a zálibně se zahleděla do
houští. Zvon u Svatého Matěje právě odbil půl druhé ráno.
A pak to uviděla. Záblesk pohybu v proluce mezi dvěma keři,
ozářené světlem měsíce. Lidská silueta se na okamžik zastavila
a za vteřinu zmizela ve stínu. Julie sebou trhla. Snažila se
zaostřit pohled do tmy. Někdo je v její zahradě. Kdo? Co tam dělá?
Žaludek se jí sevřel strachem. Nebála se o sebe, byla přece
zamčená v domě a na oknech měla mříže. Dělala si starost o kočky.
Chovala jich celkem dvanáct a milovala je prudkou,
nesobeckou láskou, jakou – což si připouštěla jen nerada – k manželovi
a možná ani k dětem nikdy necítila. Doneslo se k ní, že ji
někteří sousedé kvůli jejímu zvěřinci pomlouvají. Po rozvodu
získala pověst podivínky, která má raději zvířata než lidi.
Nehodlala však na svém životě nic měnit. Koneckonců po peripetiích,
kterými prošla, má na nekonvenční koníčky plné právo.





17
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
O lýtko se jí otřela hedvábná kožešina rezavého kocoura
Pana Ministra. Před čtyřmi lety – krátce po jejím rozvodu –
přišel ke dveřím a velmi rychle nahradil Ludvíka Kellera v roli
pána domu. Měl moudrý pohled a Julie se mnohokrát přistihla,
jak mu přisuzuje lidské vlastnosti a pohnutky. Kdykoli bojovala
s obavami nebo melancholií, Pan Ministr se k ní přitočil, jako
by ji chtěl utěšit. Přispěchal i teď a hlasitým předením se
dožadoval pozornosti.
Na něžnosti ale nebyl čas. Julie kocoura jemně odstrčila,
otevřela okno a vyklonila se do noci. Zachvěla se. Byla druhá
půlka října, a ačkoli ve dne slunce hřálo jako v létě, po setmění
teplota klesala k bodu mrazu. V mírném vánku občas zašustily
listy jabloně, jinak bylo ticho. Julie napínala uši, ale nezachytila
zvuk kroků ani jiný podezřelý hluk. Možná se mýlila. Není
důvod panikařit.
Za tmy se bála sama vyjít ven, a tak se rozhodla, že počká do
svítání a pak půjde zahradu zkontrolovat. Zavřela okno a v
náhlém návalu strachu zatáhla závěs. Obvykle chtěla ze všech
oken vidět nebe, ale teď se nemohla zbavit pocitu, že pokud
v domě rozsvítí, vetřelec ji bude zvenku pozorovat. Nemělo
smysl pokoušet se znovu usnout. Přehodila si přes ramena
župan, zapnula varnou konvici a nasypala do šálku dvě vrchovaté
lžičky rozpustné kávy. Samozřejmě by mohla zavolat na policii,
ale co by jim říkala? Neměla důkaz, že se v její zahradě někdo
cizí pohybuje; vlastně si tím ani nebyla jistá. Tohle byla jedna
z mála situací, kdy litovala, že žije sama. Kdyby nahoře v
ložnici spala Klára nebo Michal, probudila by je a vyšli by
společně ven. Jenže ani jedno z dospělých dětí s ní nechtělo žít pod
jednou střechou.
Potřásla hlavou, aby odehnala nepříjemné myšlenky.
Nemělo smysl rýpat se v minulosti a ptát se, proč jako
manželka a matka selhala. Uvelebila se u kuchyňského stolu,
usrkávala kávu a při každém tichém zvuku sebou trhla. Vždy to byl
jen bezděčný úlek. Julie věděla, že dům je starý a z jeho útrob





18
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
se každou chvíli ozývá praskání a sténání, kterého se
nemusí bát.
V šest hodin usoudila, že už je venku dostatečné světlo na
to, aby se odvážila prozkoumat svůj pozemek. Znovu otevřela
okno a vyhlédla ven. V zahradě panoval nehybný klid, typický
pro okamžik rozbřesku. Vzduch byl mrazivý a keře v měkkém
ranním světle působily jako kulisy k divadelní hře o Šípkové
Růžence. Julie si obula holínky, do jedné ruky vzala konzervu
s kočičí potravou a do druhé těžkou kovovou baterku. Původně
se chtěla vyzbrojit pohrabáčem, ale nelíbila se jí představa, že
ji tak zahlédne někdo ze sousedů. Baterka byla nenápadnější
a v případě potřeby se také dala použít jako zbraň.
Vzala s sebou i sáček se zvířecími vitaminy, které si
objednala přes internet a zástupkyně virtuálního obchodu jí je včera
dovezla až domů. Je to šikovná služba, pomyslela si Julie. Možná
by tímto způsobem mohla nakupovat veškeré chovatelské
potřeby; vyšly by tak levněji a Julie nerada zbytečně utrácela. Na
druhou stranu jí připadalo riskantní otevírat dveře cizím lidem,
kteří zboží dodávají. Včera se jí ulevilo, když s vitaminy přijela
mladá žena, a ne muž. Přece jen žije sama a musí si dávat
pozor na podvodníky.
Vyšla ven a pomalu kráčela mezi keři. Tráva uprostřed
zahrady byla trochu slehlá, jako by ji někdo udusal. Mohla ji sešlapat
ona sama, když večer krmila kočky? Těžko, vždyť obvykle
chodila po štěrkovém chodníčku. Teď vysypala konzervované maso
do plastových misek v rohu zahrady a z kohoutku na vnější
stěně domu natočila do starého hrnce čerstvou vodu. Tiše
zavolala a v příští vteřině se k ní vysokou trávou začali blížit
první strávníci.
Málokdy na zavolání přiběhlo všech dvanáct zvířat; kocouři
se toulali a vraceli se domů jednou za dva nebo tři dny. Julii
přesto znepokojilo, když napočítala jen jedenáct koček.
Nevěděla, čeho přesně se obává, ale ovládlo ji zlé tušení. Možná za to
mohl nedávný rozhovor s Janou Jahodovou z vedlejšího domu,





19
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
která nemohla vystát, že jí Juliiny kočky kálejí na anglický
trávník a občas ulehnou ke spánku v její zahradní houpačce.
Největší nehoráznosti se dopustil Pan Ministr, který před týdnem
vnikl francouzským oknem do vily Jahodových, pronikl do
ložnice a s důstojnou samozřejmostí se stočil do klubíčka na
manželské posteli.
„Jsem tolerantní člověk, ale aby mi cizí kocour spal v posteli,
to už je moc!“ řval Juraj Jahoda z balkonu, zatímco Julie u
kohoutku vymývala kočičí misky a předstírala, že vůbec netuší, čí
zvíře se tak strašně provinilo.
Následující ráno vyšla Jana Jahodová z domu přesně v
okamžiku, kdy Julie mířila do pekárny pro čerstvé rohlíky.
„Dnes bude krásně,“ zašvitořila Jana a srovnala s Julií krok.
Byla to korpulentní pětačtyřicátnice, bývalá úspěšná
manažerka, kterou závislost na alkoholu a povzbuzujících lécích nejprve
vystřelila na vrchol, aby ji zakrátko připravila o místo i o
dobrou pověst. Julie věděla, že její sousedka je už třetím rokem
nezaměstnaná, nechává se živit podnikajícím manželem a utápí
pocit zbytečnosti v lahvích levného vermutu. Litovala ji, ale
nesoucítila s ní. Ačkoli vedle sebe žily skoro dvacet let,
nespřátelily se, a dokonce si ani nepřestaly vykat.
„Odpoledne má být až dvacet stupňů. To je na polovinu října
opravdu hodně,“ odpověděla obezřetně Julie a krátce spočinula
pohledem na Janiných černých lodičkách. Nepochybně kdysi
stály spoustu peněz, ale teď byly sešmajdané a měly okopané
špičky. Od chvíle, kdy Jana zůstala „na volné noze“, jak
vznešeně nazývala svou nezaměstnanost, přestala dbát na zevnějšek.
Občas byla dokonce mírně cítit potem. Julie se od ní odtáhla.
Neměla ráda, když někdo cizí šel těsně po jejím boku a při chůzi
se jí letmo dotýkal. Navíc čekala potíže a nemýlila se.
„Poslyšte, my jsme spolu vždycky dobře vycházely, že? Mám
vás ráda, Julie. Jste moc milá ženská. Jen ty vaše kočky mi vadí.
Musíte je odstranit,“ prohlásila Jana. Ačkoli bylo sedm ráno,
dech jí sotva postřehnutelně páchl vermutem.





20
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
„Nerozumím vám. Jsou to moje kočky a mám je na
soukromém pozemku.“
„Julie, vzpamatujte se. Od té doby, co se odstěhoval Ludvík,
se chováte... podivně. Já zvířata miluju, to samozřejmě ano, ale
všeho moc škodí. Vaše kočky se neustále objevují na naší
zahradě. Motají se mi kolem garáže. Když přijíždím autem, trnu
hrůzou, že některou zajedu. Jsem citlivý člověk, Julie. Nesnesla
bych pohled na mrtvou kočku!“
Julie na ni ostře pohlédla. Jana jí nepřipadala ani trochu
citlivá. „Nedám je pryč. Vyloučeno.“
„Ach bože, proč tak komisní tón? Já opravdu miluju zvířata,
Julie. Jde mi jen o jejich dobro. Chápu, že jste se potřebovala
něčím zabavit, když vám obě děti tak brzy odešly z domova. Asi
jste osamělá, ale...“ Nedokončila větu a šlehla po Julii
zlomyslným pohledem. Věděla, že ťala do živého.
„Nejsem osamělá! Nevadí mi, že se Klára s Michalem
odstěhovali. Každé dítě přece jednoho dne vylétne z hnízda a ty
moje to jen udělaly o pár let dřív než jiné. Kočky s tím nemají
nic společného,“ odpověděla Julie, ale věděla, jak neupřímně
to zní.
„Jak myslíte. Podle mě není normální, když někdo žije ve
městě a chová tolik zvířat jako vy.“ Jana ji pohladila po
předloktí. „Vaše kočičky by si zasloužily každá jiného majitele, který
by se jim maximálně věnoval. V útulku by jim nebylo zle a
časem by si je jistě někdo hodný odvezl. Abych vám pomohla,
zavolala jsem do Sdružení ochránců zvířat, jestli by vaše kočky
nevzali do karantény. Samozřejmě nejdřív odmítli, ale když jsem
předestřela, že jsem vlivná osoba s kontakty na ministerstvu
životního prostředí...“ důležitě se odmlčela, „... svolili, že
přijedou a odchytí je. Naočkují je, odčerví a začnou je nabízet
novým majitelům.“
„Děláte si legraci?“ zeptala se s nadějí v hlase Julie.
„Samozřejmě že si nedělám legraci. Abyste věděla, většina
útulků dospělé kočky vůbec nepřijímá – berou jen koťata. Měla





21
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
byste být ráda, že jsem vám ten odvoz vyjednala. Radím vám,
abyste zavolala do Sdružení a odkázala se na mě. Bez vašeho
souhlasu nepřijedou, protože máte kočky na vlastním
pozemku,“ dodala sousedka skoro lítostivě. „Něco vám povím, Julie,
ale zůstane to jen mezi námi, ano? Manželovi včera ruply nervy.
Tvrdí, že od té doby, co nám zahradu okupují vaše kočky, se
tady necítí jako doma. On není jako já, víte? Kočky nesnáší.“
Tvrdě na Julii pohlédla. „Prohlásil, že pokud se jich nezbavíte
dobrovolně, otráví je jedem na krysy.“
„Vy mi vyhrožujete?“ To bylo jediné, na co se Julie zmohla.
Proč ji sousedé nenechají v klidu žít? Proč si ani na své zahradě
nemůže dělat, co chce?
„Proboha, nač tak silná slova? Řekněme, že vás varuju.“
Julii nepřipadalo pravděpodobné, že by Jahodovi výhrůžku
mysleli vážně. Z doslechu věděla, že je jejich manželství před
rozpadem; nejspíš se pohádali a přiopilá Jana si vybíjí zlost na
ní a na jejích kočkách.
Teď si však vybavovala každé slovo toho podivného
rozhovoru a po zádech jí běhal mráz. Co když Jana mluvila pravdu?
Je možné, že soused v noci vnikl na její pozemek, aby vhodil do
kočičí misky otrávenou návnadu?
Z hloubi zahrady zaslechla tiché, žalostné zamňoukání.
Chvíli trvalo, než zjistila, odkud vychází. Podle tónu kočičího hlasu
poznala, že je zle. Naučila se rozlišovat různé druhy
mňoukání; znala kočičí pozdrav, projev radosti i bolesti. Tohle bylo
volání o pomoc.
Rozhrnula křoví a leknutí ji ochromilo. Několik vteřin se
nedokázala pohnout, vykřiknout, nadechnout se. Pak sípavě
natáhla do plic chladný vzduch a začala jednat.
Pod nízko posazenou větví osaměle rostoucího stříbrného
smrku ležela obdélníková klecová past, jakou používají
myslivci na chytání škodné. Byla stará a na zrezlém pletivu ulpěly
různobarevné chomáčky srsti lapených zvířat. Teď se uvnitř
třásl Juliin černobílý kocour Chaplin.





22
Michaela Klevisová KROKY VRAHA
Julie neměla tušení, jak se past otevírá. Věděla jediné: musí
kocoura dostat rychle ven. Zvíře se trochu zklidnilo, upíralo na
ni vytřeštěný pohled a jen občas tiše zasténalo. Julie lomcovala
zapadlými dvířky. Bezvýsledně. Zlomila si dva nehty a
poškrábala se o zrezivělou hranu klece. Pak si všimla západky, která
držela dvířka pevně zavřená. Prsty měla tak rozechvělé, že ji
nedokázala hned uvolnit. Konečně klec otevřela a kocour
vystřelil ven jako blesk. Vypadal vyděšeně, ale zdravě.
Julie se rozplakala úlevou. Co by se stalo, kdyby dnes
výjimečně nepřišla na zahradu tak brzy? Obvykle krmila kočky až
kolem osmé; poté, co se vrátila z nákupu a posnídala.
Uvědomovala si, jak velké měl Chaplin štěstí. Nebýt její nespavosti
a stínu, který zahlédla v zahradě, kocour by možná za pár
hodin nebyl mezi živými. Majitel klece by si pro něj přišel a
bůhvíco by s ním udělal.
Kdo past nastražil? Proč? Sdružení ochránců zvířat by jistě
neodchytávalo kočky na soukromé zahradě bez souhlasu
majitele. Pokud klec přinesl Jahoda, k čemu potřeboval zvíře živé,
když ho mohl jednoduše otrávit? Julie sklopila pohled k pasti,
ve které zůstala návnada: velká páchnoucí hovězí kost. Poklidná
zahrada, kterou tolik milovala, jí náhle připadala děsivá. V
jednom měla jasno: klec, kterou našla, už neuvězní žádné zvíře.
Mohla by ji zatížit kamenem a hodit z mostu do řeky, anebo,
pokud na to bude mít dost síly, ji ve sklepě rozbít kladivem.
Rázovala zahradou, otevřenou past v jedné ruce, baterku v druhé.
Kdyby jí v tom okamžiku zkřížil cestu kdokoli z rodiny
Jahodových, zmobilizovala by všechnu energii, která dřímala v její
drobné postavě, a přetáhla by ho těžkou klecí přes hlavu.
Věděla, že majitel si pro past přijde. Stačí stát u okna a dívat
se. Nejspíš se objeví už za chvíli...
Už byla skoro u vchodu do domu, když bezděčně zvedla
pohled k vile svých sousedů.
U okna v prvním patře někdo stál a pozoroval ji.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist