načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Křižník Thor - František Novotný

Křižník Thor

Elektronická kniha: Křižník Thor
Autor:

Píše se rok 2039, západní svět je v rozkladu a Čína se jej chystá dorazit. Její agenti preventivně likvidují odborníky, kteří by mohli její postup zpomalit. Tomáš Hornych a jeho ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  239
+
-
8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Nová vlna
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 680
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Píše se rok 2039, západní svět je v rozkladu a Čína se jej chystá dorazit. Její agenti preventivně likvidují odborníky, kteří by mohli její postup zpomalit. Tomáš Hornych a jeho přátelé se dostali na seznam smrti a musí se zachránit útěkem přes půl světa, který skončí až v Africe na palubě opuštěného amerického křižníku. Když jej uvedou do bojeschopného stavu, síly se ani zdaleka nevyrovnají, ale konečně jsou schopni odpovědět na ránu ranou. *** Ve všech postkatastrofických románech, dochází ke katastrofě naráz. Ta, která chytila za flígr celý západní svět, byla jiná. Chystala se skoro čtyřicet let a těžko se dalo říct, kdy vlastně začala.

Zařazeno v kategoriích
František Novotný - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Frantiek Novotný

KŘINÍK

THOR

Nová vlna & Poutník

2013


Copyright Š Frantiek Novotný, 2012, 2013

Illustrations Š Martin Zhouf, 2012, 2013

Copyright Š Nová vlna, Praha, 2013

ISBN 978-80-85845-34-1


Věnováno kapitánu Horatiu Hornblowerovi

z britského Královského námořnictva, který

na stránkách námořních románů C. S.Fores

tera vplul pod plnými plachtami do méhoklu

kovství, aby se mi stal doivotním průvodcem,

a to nejen po napoleonských válkách.

Autor


Poděkování:

Kromě nakladatelství zastoupeného Egonem Čiernym, jen příli neprotestoval, kdy místo 350stránkového románu dostal 680stránkový palek, patří mé díky předevím ZdeňkoviRamasovi, který odstranil nejhrubí chyby, Vladovi Ríovi, jen mě upozornil na několiknelogičností a nejasných míst, a v neposlední řadě Zdeňce Sanče Fülleové, bez její pomoci bych sinevěděl rady s číntinou, ani nepřiel na hříčku sdvojím výrazem pro modrou barvu. Také chcipoděkovat Viktoru Janiovi za kontrolu anglických výrazů a té tvůrcům webové stránky www.e-islam.cz, kteří mi odpověděli na párdotazů ohledně arabských frází, avak vechnychyby a nepřesnosti v popisu islámského ritu, jako i dalí chyby a vady jdou výhradně na můj vrub. A nemohu vynechat ani Lucii Chládkovou, bezjejí redakční práce by se text čtenářům četlmnohem hůře.

Autor


KODA

Ten vykurvenej indickej krám se posral!zaječel česky Rosiho hlas v přilbě. Vypadlochlazení!

Viděl jsem to sám, ve schématu výzbroje, které přebliklo na průhledovém displejitaktického hledí, se poloka Shiva Finger rozzářilačerveně.

Mortimer na tom hned začne makat,odpověděl jsem temenním mikrofonem v přilbě. Buď rád, dneska je na umírání hezkej den,dodal jsem sarkasticky.

Vykurveně hezkej den v celým vykurveným světě, ulevil si Rosi. Za dvacet vteřin budeme na dostřel pětipalcovky, s ergemáčema. Mámzahájit palbu na toho velkýho vykurvence, abychom mu vrátili něco z těch sraček, co nám u hodinu háe na hlavu, ne nás rozmázne jako hovno na podráce? zeptal se nakonec.

Byla to poslední monost jak zastavitnepřátelský křiníkový svaz, který se k nám blíil z hloubi Atlantiku, aby nás přimáčkl k africkému pobřeí, kde číhala čínská letadlová loď. Svaz jsme zjistili včera večer na vzdálenost patnáct set mil a Wang nás okamitě elektronicky aholograficky zamaskoval i s naí kořistí jako dvě čínské obchodní lodě. Jene Číňáci na to neskočili, Aron asi o hodinu později rozifroval depei, podle ní dostal velitel svazu rozkaz nás zničit a zmocnit se nepokozené kořisti. To druhénaznačovalo, e nepřítel nepouije taktické jaderné zbraně. To byla dobrá zpráva, ale znovu měpřinutila přemýlet, co vlastně Hokkaido Maru ve svých kontejnerech veze.

Za svítání jsme provedli preventivní palebný přepad řízenými střelami, ale Tomahawky TASM, poslední, které jsme jetě měli, toho moc nedokázaly. Tři zasáhly, dva křiník typu

Pej-ing o 15 000 tunách, ale jejich třítivéhla

vice nemohly způsobit opancéřovanému trupu

ádné velké kody, třetí pak vyřadil z boje jednu

z doprovodných fregat. Aspoň něco. Mezidevá

tou a desátou jsme se stali cílem leteckého útoku

z letadlové lodi v Guinejském zálivu, ale pomocí

Standardů a posledních vrabčáků jsme jejodrazi

li bez váného pokození. Střepiny blízkýchex

plozí rozsekaly palubu a poďobaly nástavby. To

u tady bylo.

Dvě dobře mířené pumy vzaly křiník do

kletí, jako by chtěly jeho trup přetípnout.Ex

plodovaly těsně u boků na výi odskoku svrchní

paluby a zničily vysunuté ploiny s přidanými

Phalanxy, které jsem nechal navařit, kdy jsme

v Rufidi rabovali zásoby z USNS Washington

Chambers. Moná by bylo přesnějí říct, e to

byly dvě dobře zaruené pumy, protoe kdyby

Aron na poslední chvíli jejich naváděcí systémy

nezaruil, dopadly by seskupeně na odpalovací

achty zadního VLS a ve společném výbuchu

se zbylými protiponorkovými raketotorpédy RUM 139 VL-ASROC, familiárně zvanýmirumáky, by křiník rozervaly na kusy.

Při těchto náletech jsme vystříleli vechny Standardy, take v achtách VLS zůstalo jenom několik rumáků. Mezitím se k nám křiníkový svaz neustále blíil, kadou hodinu zkracoval vzdálenost o patnáct námořních mil a nyní, vpoledne, byl na dostřel automatickéhopětipalcového děla a jeho protipancéřových raketogranátů.

Jo, dal jsem lakonicky povolení k palbě a vyběhl z kormidelny na pravoboční křídlomůstku, té nazývané kompasová ploina, protoe tam stál stojan s velkým náměrovým kompasem. Jednak jsem měl pocit, e se v uzavřenékormidelně udusím, jednak mě chytily aludeční křeče a nechtěl jsem, aby ostatní viděli, jak se vpředklonu svíjím a drím si aludek. Ty aludeční křeče jsem měl od boje s čínskou ponorkou jině od ostrovů Mauricius a Réunion a přinásledujících bitvách se vracely, ale nikdy tak silné jako teď. Byla to typická stresová reakce a věděl jsem, proč je teď tak silná. Prostě jsme měli těstí u příli dlouho, take podle statistických zákonitostí to musíme schytat kadou chvílí. Robert to pochopil taky.

Křeče v aludku ustoupily, lépe řečenovytlačil je pocit, e čepele rovníkového slunce přímo procházejí aramidovou přilbou a zarývají se mi do obnaeného temene.

Nikdy mi ádný den nepřipadal krásnějí, na umírání byl a příli krásný, a podle statistikstarých dob jsem měl na smrt čas jetě třicet let.

Ačkoli ve skutečnosti vanula jenom slabábríza od západu, vítr způsobený třicetiuzlovourychlostí Thoru měl omamující sílu samumu, take jsem se musel přikrčit za paení. Za ním se pod kovově modrou oblohou táhlými vlnami líně vzdouval rovníkový Atlantik. Měl tu indigovou barvu, která nechyběla na ádné reklamnífotografii cestovních kanceláří v dobách, kdy se jetě dalo jezdit k moři na dovolenou. Kov a indigo splývaly na obzoru v bělavém pásu oparu, jen nás obkličoval ze vech stran a navazovalklamný pocit bezpečí. Jeho monotonii naruovalatoliko nakloněná silueta tak zvané rychlékontejnerové lodě o 25 000 tunách, kterou jsme měli ve

vzdálenosti tří mil na pravobočním traverzu.

Byla to Hokkaido Maru pod japonskou vlajkou,

nae poslední kořist a také elezná koule na

noze, protoe bez ní bychom u dávno utekli do

bezpečí. Nae Bílá velryba, jak ji případně nazval

kontradmirál Roswell, protoe jsme ji siceulovi

li, ale ve skutečnosti ona ulovila nás a teď nás

přivede do zkázy.

Nad edomodrým trupem s bílým nápisem

NYK LINE se v pěti patrech vrily různobarevné

kontejnery, na přídi sesuté na pravobok, kam se

nakláněla i celá loď jako mrzák se zkřivenoupá

teří. Posun nákladu způsobila jedenáctkovávich

řice u mysu Dobré naděje, ale lodi jsme sezmoc

nili v Bengálském zálivu. Podle konosamentu

vezla dílce k montái komerční výpočetnítechni

ky s přístavem určení Kolombo. Srí Lanku dreli

Číňané u čtyři roky, ale teprve před půlrokem se

oficiálně stala součástí Světového svazu socia

listických republik, a její staronový pán seroz

hodl zvýit ivotní úroveň místního pracujícího

lidu nejen vojenskými základnami, ale takévý

stavbou montáního závodu na elektroniku.Tamara jako zpravodajský důstojník vak tvrdila, e veze vojenskou elektroniku, nejvýkonnějí mikroprocesory a čipy, tepelné senzory a čidla magnetické anomálie, lineární elektromotory a dalí serva, prostě ve, bez čeho se nedá postavit ádný moderní zbraňový systém. U tehdy mě mělo trknout, proč by si Číňané nechali montovat pičkové zbraňové systémy zrovna na Srí Lance. Kadopádně to byla cenná kořist v ceně asi půl miliardy jüanů, která se prodá sama.

Kořistní komando vedl jako obvykle Faríd, ale Tamara se k němu přidala a na kontejnerové lodi zůstala i poté, co se Faríd se vemi muivrátil. Abych řekl pravdu, kořistní komando bylojenom formální záleitostí, nebo kapitán Takahai si vlastně s námi dal rande a ji od začátku věděl, e jeho loď do Kolomba nikdy nedopluje.Tamara doporučila, abychom kořist eskortovali napříč Indickým oceánem a pak jiním Atlantikem a na Kapverdy. Bylo to v souladu s mými plány a s přáním posádky, po dvou letech bojovéhonasazení jsme u toho vichni měli plné zuby.

Nicméně Hokkaido Maru nevezla a takmimořádné kargo, ádný zlatý poklad jako Modrý drak, take mě ani ve snu nenapadlo, e ztráta toho běného kontejneráku rozzuří Číňany do té míry, e za jediným mizerným korzárskýmkřiníkem polou kolem mysu Dobré nadějepolovinu svého loďstva.

Otočil jsem se k větru vyvolanému naírychlostí zády a zahleděl se vzhůru. Nade mnou se svistotem proráel vzduch masivní trojnokový stěeň se dvěma sálingy nosiči antén,projektory systému HCS-3 a dalími čidlyradioelektronického boje. Spodní sáling slouil té kvlajkování a nyní z jeho levého konce vlála mojekapitánská vlajka.

Vrátil jsem se očima k anténám.

To vechno teď maká na dvě stě procent, a kdyby se ty antény mohly potit, stál bych v lijáku, pomyslel jsem si.

Sklopil jsem hlavu a přenesl pohled na záď. Za komínovými nástavbami ve tvaru komolépyramidy a za vrtulníkovou ploinou se na samém konci lodě třepetala dalí vlajka Chajreddínův Sancak. Vlajce jsme sice u dali novou slávu, ale stále připomínala, jak jsme se k lodi dostali. Za ní pak divoce vystřeloval do výe bělostný chochol zpěněné vody, kterou vrtule odmrovaly silou sto tisíc koní a která se po nasání pod trup náhle uvolňovala za zádí z tíe téměř desetitisíce tun Thorova výtlaku. Chochol přepadal do úplavu, jen vytvářel na azurové desce oceánu bílouklikatinu, nebo Kwabena u kormidla se snail ze vech sil, abychom nebyli snadným cílem.

Srbák právě kuckavě vychrlil dalí dávku klamných cílů. Za křiníkem, asi ve výi tisíc metrů, naskočily na obloze drobné stříbrnéobláčky staniolových prouků. Jak se vlnily a vířily vzduchem, slunce se v kadém odráelotisícerými jiskřičkami. Vyhlíelo to malebně, ale bezmiráe byl obranný faktor téměř nulový.

Přepnul jsem hledí na elektronickou mapu, která zachycovala taktickou situaci. Operační svaz Světového svazu socialistických republik, jak Číňané před dvěma lety nepříli vynalézavě nazvali své rostoucí impérium, se přiblíil na osmdesát mil. Tisíc mil na severovýchod leelo guinejské pobřeí a přímo na východ se táhlodalích tisíc mil Guinejského zálivu, odkud nás ráno napadly palubní letouny. Na sever pak leely, takté ve vzdálenosti tisíc mil, Kapverdy, kam jsme směřovali.

Poté, co Američané ztratili kontrolu nadsvětovým oceánem, se námořní obchod propadl do chaosu, z něho kořistil kadý, kdo měl alespoň motorový člun a raketomet, a přístav Mindelo na ostrově Sao Vicente se stal největím střediskem lodních překupníků v celém Atlantiku. Slétla se tam celá hejna agentů a brokerů, jim jste mohli prodat jakýkoli lodní náklad, ani by se zeptali na původního majitele nebo na papíry. A vy jste se zase neptali, pro koho broker náklad, obvykle i s lodí, kupuje.

Nějaký podnikavec tam také přitáhl plovoucí dok a Thor by po plavbě kolem poloviny světa u zase potřeboval vydokovat, stejně jako údrbu podponorové části trupu, hlavně nastavitelných vrtulí. Na Kapverdách se prý také dostala koupit jakákoli munice, včetně řízených střel vech typů, a dokonce i s áčkovými hlavicemi. Tedy jadernými, ale jen taktickými do ráe padesáti kilotun. A nae muniční skladitě byla po sériibitev s čínskými silami, které nás pronásledovaly, prakticky prázdná. Co byl dalí důvod, pročdorovodit Hokkaido Maru a na Kapverdy bez ohledu na to, zda zabalíme krám, nebo budeme pokračovat.

Předpokládal jsem, e prodej kořisti bude ostatně jako vdy probíhat na čistě obchodní bázi a proto mě překvapilo, kdy dopoledne po leteckém útoku vstoupila do komunikační sítě Nimitzu Tamara a řekla mi, e na Kapverdy přelétly vechny letouny NES, pro kteréschrastili palivo, s rozkazem poskytnout nám leteckékrytí.

Nezávislé Evropské síly budou krýt piráta a riskovat, e Čína v odvetu obsadí i zbyléevropské území? vypadlo ze mě, kdy jsem sevzpamatoval. Nezbláznila ses? Je přece něco jinýho kupovat pirátský náklady přes nastrčenéhoagenta a něco jinýho pirátské lodě přímo chránit,namítl jsem. Poslouchej, co vlastně vezeHokkaido Maru, e na ní kadýmu tak záleí? Znovu se ve mně probudilo podezření. Jen kvůlielektronice, i kdy vojenské, by takový cirkus nebyl!

Ta enská si vdycky nechá něco pro sebe,po- myslel jsem si přitom, ale to u byla stará vesta.

Ani o jedno, ani o druhý se nestarej,odsekla Tamara. Spolehni se na to, e nám přiletí na pomoc. Ale počítej s tím, e ty nesácký mainy mají bojový dosah jen osm set mil.

Byla to překvapující informace e bychom se dočkali oficiální pomoci právě teď, kdy jsme před čtrnácti dny nesměli přistát ani v Kapském Městě, přestoe před rokem Jihoafrickárepublika korzáry jetě podporovala.

Začal jsem kalkulovat. Při průměrnérychlosti dvaceti uzlů více Hokkaido Maru ze svého dieselu nevytáhla to znamenalo vydret deset hodin, ne se dostaneme pod ochranný detník letectva NES jestli mluví Tamara pravdu.

Jene spíe tady začne sněit, ne e seudríme deset hodin. Během deseti sekund měladoadnout dalí salva řízených střel z čínského křiníku a ze dvou zbývajících doprovodných fregat. Viděl jsem jejich trajektorie směřující k ikonce naí lodě. Táhla se jako chapadla azakřivovala se k nám. A nebyly to ledajaké střely, ale v případě křiníku průbojné těkotonánírakety Chung čchuej, poslední výkřik čínskézbrojní techniky.

Kadou chvíli měly rotační kanony zbylých systémů Phalanx začít plivat 20milimetrovégranáty, aby se pokusily pět sekund před dopadem nalétající střely rozstřílet. Avak tyto střelné zbraně nemohly nahradit ani protivzduné střely Sea Sparrow, které jsme vystříleli ráno, aniindický laserový kanon, který jsme získali přispěním kontradmirála Roswella v Austrálii aniraketové systémy blízké obrany SeaRam, do nich nám doly střely před pobřeím Namibie. Laserový kanon se podělal v tu nejméně vhodnou chvíli, ale dalo se čekat, e po dopoledním náletu, kdy se trup otřásal blízkými výbuchy pum, chladicípotrubí nevydrí a praskne.

Vrátil jsem se pohledem k Sancaku.Průhledový displej taktického hledí mi zelenou vlajku, kterou před staletími nosila korzárská galéra Chajreddína Barbarossy, přitáhl do detailu postřehl jsem stříbrem vyitý rozvidlený meč a mezi jeho hroty alamounovu peče. Jak sevlajka svíjela ve větru, zdálo se, e se dvojitý meč svírá a rozevírá, aby rozsekal ve kolem. Jako na potvrzení této představy mi za zády krátce zahřmělo a vzápětí jsem na okamik ucítil zápach korditu Thor sekl svým mečem.

Otočil jsem se a vyklonil se přes paení proti větru.

Vyzáblá vě automatického děla na přídiprávě vyplivovala dalí granát typu ERGM, vlastně raketovou střelu s dosahem 85 mil a naváděním pomocí satelitního navigačního systému Ga li le ou, který se kdysi jmenoval Galileo a proto ho Aron dokázal pouít i pro nás. Tam to vlastně vechno začalo, vzpomněl jsem si.

Ze těrbiny ve věi pod hlavní kanonuvypadla mosazná nábojnice, jetě se z ní kouřilo, aodkutálela se po palubě.

To se mně moc líbí, jak ten kanon nahořevylivuje pěkně tvrdý pecky a dole sere mosazný hovna, vzpomněl jsem si, co řekl Rosi, kdy to při zkuební palbě viděl poprvé.

V tom okamiku Kwabena, a do modračerný Senegalec s rudou páskou přes pravé oko,doslova křiník strhl na levobok a masu deseti tisíc tun uvedl do bočního skluzu. Ucítil jsem, jak se Thor rozvibroval a přes svistot větru a umot vln jsem uslyel zakvílení turbín. Setrvačnost měodhodila na paení kompasové ploiny a zrovna, kdy jsem se stavěl na nohy, mě nečekanézhoupnutí lodě znovu srazilo do kolen. Křiník najel do vlny a přídí odřízl její vrek, který se zvedl vlevo od dělové věe jako bílé labutí křídlo a ometlpalubu kolem děla vějířem nazelenalé pěny, jen spláchl nábojnici z mého dohledu.

Přední systém Phalanx pod můstkem zahájil palbu. Kadence rotačního kanonu byla takvysoká, e výstřely splývaly a zněly, jako kdy se trhá plátno. Mezitím se na přední palubě pětipalcové dělo pootočilo a vyplivlo dalí granát. Nyní jsem postřehl, jak azurovou oblohou vihla červená čárka to se právě nastartoval raketový motorergemáče, aby střelu vynesl na balistickou dráhu s vrcholem ve výi 24 kilometrů.

Vzadu vyíval záďový systém Phalanx.

S úspěchem pět set metrů na levoboku se náhle

obloha roztrhla černým chuchvalcem kouře a

vzápětí druhým. Hladinu pod nimi rozsekaly

střepiny, take vyhlíela, jako by se vařila. Poté

mi pohled zaclonil odporný naloutlý květák,

který nečekaně vykvetl na azurové hladině apří

mo před očima bujel jako zhoubný nádor do

vzhůru bobtnající masy naloutlé pěny protkané

ilkami hnědého dýmu. Nedosti na tom, jetě ne

masa dosáhla výe můstku, metastázovala do

dalích kypících nádorů, které vude kolemna

skakovaly s rychlostí, je mě ani po dvou letech

bojů nepřestávala děsit. Exploze těsně obklopily

trup, a ten na vodních hrbech nadskakoval jako

můj humvee na těch betonových, kdy jsem vmi

nulém ivotě jezdíval po zničené dálnici z Brna

do Prahy. Palubu Thoru prosekávaly střepiny a

pak její zjizvenou tvář milosrdně zalily stovky

tun zpěněné vody. Křiník se pod její vahouha

dovitě zkroutil a vzápětí jej znovu rozvibroval

sonický třesk. Mnou mrtil na palubu můstku a

obraz na taktickém hledí vypadl. Přesto jsemvě

děl, e na lodi právě zemřeli dalí lidé.

Musel jsem být na chvilku omráčen, protoe najednou se nade mnou skláněl Faríd, moubývalou osmsetpětku Bren přes záda. Pomáhal mi na nohy.

Kaptén, kaptén, křičel na mě zbezprostřední blízkosti, proč jsi tady venku? U toho má dost, chce se nechat zabít?

Skoro uhádl. Bitva trvala od rána a nyní bylo po poledni. Kdy bych počítal jenom tento den, byl jsem v Nimitzu u pět hodin, a protoesystém měnil vnímání času, připadalo mi, e je to padesát hodin.

Jsou to jen lutí psi a ty jsi lev. Tak bojuj, vzpomeň si na Minicoy, řval na mě Faríd, kdy mě táhl zpět do kormidelny. O tom, kdy umře, rozhodne Alláh, vycenil zuby v něčem, comohlo být jak povzbuzujícím úsměvem, takvýhrůným klebem.

Místo odpovědi jsem se křivě usmál. Musel jsem na tom být opravdu zle, kdy mi Farídpřiomněl vzpouru, kdy stál na druhé straně. Můjislámský XO se někdy choval jako politickýkomisař Rudé armády za občanské války v Rusku.

Kromě Kwabeny u kormidla a pěti muů z Farídova abordáního komanda byli vkormidelně jetě Hezoun Percy a Dwiggy, naeaustralsko-polská wachta. Percy se na mě usmál, aleviděl jsem, jak mu po spáncích stékají čúrky potu. Dwiggy zvedla oči od obrazovky navigačního počítače a zkoumavě se na mě podívala.

U jsi v pořádku, můeme se na tebe zasespolehnout?, signalizovaly její doiroka rozevřené zelené oči. Takhle rozevřené je mívala přimilování.

Paneboe, ona to ví, uvědomil jsem sizděeně, vichni to vědí, e mám křeče ze strachu.Paneboe, vzápětí jsem znovu v duchu zaúpěl, i tato inteligentní ena, profesionální důstojník obchodního loďstva a navigátor, ve mně vidí vůdce klanu, feti spásy, jedinou naději, e přeijeme.

KURVA, v čem ji mám ale vidět já?! VeSkaldově Bohu?!

Neměl jsem čas na dalí přemýlení, neměl jsem čas na nic.

Jakmile jsem vstoupil do kormidelny, Nimitz znovu naskočil a vtáhl mě do taktického

prostoru. Přepnul na animaci, aby mi ukázaldo

pad naich ergemáčů, nebo dobíhaly tři minuty,

které raketogranáty potřebovaly, aby se zestrato

sféry zřítily na cíl.

Čínský křiník s extrémně kradmým trupem

navreným podle pravidel radarové optikySte

alth připomínal litinovou ehličku na uhlí z 19.

století. Sestával z rovinných pancéřových desek

a postrádal jakýkoli dibec lodní krásy.Dopro

vodné fregaty typu 093 byly stejně hnusné jako

by se kolem staré ehličky kupila její nedorostlá

mláďata. Nimitz animoval i zaznamenanou

dráhu, viděl jsem klikatý zpěněný úplav za zádí

toho velkýho vykurvence zřejmě měli zapnutý

autopilot v reimu náhodného kurzu,vypočítáva

ného mnohapatrovým vzorcem na základěhyd

rodynamických charakteristik, vlastní hmotnosti,

náměru na nepřítele a manévrovacíchcharakte

ristik jeho střel. Z čínského křiníku vycházely

růové kuely elektronického ruení, tápalysmě

rem na východ a ve vzdálenosti padesáti milza

chycovaly nae ergemáče, aby je vychýlily zdrá

hy. Ty, které proletěly, se snáely k cíli jakokorálky roztreného růence, avak z nepřátelského křiníku také vyráely jako panoky chvějivé červené úsečky trasy jeho laserových kanonů blízké obrany. Ten parchant u je měl a bylovidět, jak granáty po zásahu laserem explodují.

Do Nimitzu byli připojeni také Wang a Ari, take jsem vnímal elektronický boj, který sruením na několika levelech vedli jakobyperiferním viděním jsem mohl pozorovat, jak se sráejí toky dat, miliony bitů hrnoucích se z naí lodě do satelitního druicového systému a přímo do střel ve snaze navést je zpět na cíl a dalí miliony dat vystupujících z ruicích antén Číňana, abyopravám zabránily a tuto snahu zmařily.

Děláme, co můeme, vyjekl mi do přilby Ari, který fyzicky seděl spolu s Robertem,Wangem a Goffym v bojovém informačním středisku a viděl na displeji taktického počítače to, co já, ale ten parchant má rychlejí elezo ne Nimitz.

Přestoe Nimitz nebyl jen obyčejnýtaktický program, ale v tomto okamiku inteligentní hybrid s lidskými mozky jako přívěky, zůstával závislý na hardwaru, který byl v případě Thoru starý nejméně patnáct let. A to jsou v informatice eóny let.

Ani dva ípy nelétají stejně, praví mistr Fu, nemohl si Wang odpustit jednu ze svých říkanek.

Vtom se na mém taktickém hledí zablesklo. Alespoň jeden z naich granátů se ujal.

Zásah! vykřikla sluchátka v mé přilbě a současně vechny reproduktory na lodi.

Alláhu Akbar, vyrazil ze sebe Faríd a jeho mui se astnými úsměvy tekbir opakovali.

Téměř okamitě hledí zaplnily toky dat.Prokazovaly, e zásah vyřadil křiníku dvěodpalovací rampy protilodních střel, vedl k zaplavení pomocného muničního skladu a k dočasnému sníení rychlosti o dva uzly.

V dalím okamiku, na potvrzení, e utrpěl jen bezvýznamné kody, vypálil křiník dalísalvu střel. A s ním i obě fregaty. Rychlostí dvou machů k nám svitěl dalí vlak smrti. Měl dorazit za tři a půl minuty.

Posadil jsem se do svého křesla.

Vypustit mirá, zavelel jsem.

Máme u poslední, poznamenala varovně Dwiggy.

Robert potvrdil rozkaz a Nimitz mi ukázal skluz na zádi lodě, z něho se měla mirá spustit. Byla to velká plastová bóje o průměru dvoumetrů vyplněná elektronikou, dalí australský příspěvek k obraně. Jakmile se po dopadu do vody bóje stabilizovala zátěí, začala vydávat silné světelné záblesky a vysunul se z ní anténnísystém, který vyzařoval v celé ířielektromagnetického spektra signaturu Thoru a to jetě sfázovým posuvem. To znamenalo, e se ná křiník na displejích Číňanů násobil jako elektronické fata morgány, take jejich střely měly náhle před sebou místo jednoho desítky cílů.

Odpaluji mirá, slyel jsem Roberta.Vzáětí minomety SRBOC kuckavě vychrlily dalí dávku klamných cílů, aby doplnily účinekmiráe, avak Nimitz se rozdrnčel alarmem ataktické hledí zrudlo chybovým hláením.

Kurva, co je s tou miráí?! zařval jsem.

Některá vykurvená střepina přesekla tenvykurvenej ovládací kabel, zaječel v přilbě Rosi, musíme ji vypustit ručně.

To u vyběhla na vrtulníkovou ploinuzáďová manévrovací parta a pádila ke skluzu.

Jakmile bude mirá ve vodě, otočí doprotisměru, vytěkl jsem nervózně na Kwabenu. Aby mirá účinně fungovala, musel se skutečný cíl oddělit a navíc jsem se chtěl vrátit kHokkaido Maru, které jsme poněkud utekli. Mohlo se zde potulovat nějaké torpédo to u jsem také zail.

Obrat zredukuje rychlost na dvacet tři uzle, zabere čtyři minuty a posune loď o devět setpadesát metrů, věděl jsem. Byla to první věc, kterou jsem si při zkuební plavbě před více ne dvěma lety ověřil. Teď se mi zdálo, e od okamiku, kdy jsme opustili deltu Rufidi, uplynula celá staletí.

Thore, jste příli daleko, vrate se, ozvala se v Nimitzu Tamara, jako by mi četlamylenky.

Současně systém potvrdil, e mirá je ve vodě, a Kwabena začal otáčet kormidelnímkolem ocelovou obručí s osmi paprsky aprůměrem osmdesát centimetrů. Něco se mi nelíbilo, na hledí mi naběhla dalí hláka Nimitze, alevyruil mě jeden z Farídových muů.

Proč se kaptén o ten frachák tak starat? řekl odbojně svou pidgin angličtinou a ouchl do mě pabou brenu. V těch kontejnerech nebýt ádná elektronika, ale písek. To kvůli němu my umírat?

Vytrhl mě ze sledování Nimitze.

Faríde, odveď si toho chlapa! zařval jsem na jeho velitele.

Ztratil jsem koncentraci.

Protoe vyplynulo na povrch, co jsem si u od začátku tvanice nechtěl připustit. Jestli je to pravda, fyzická bezcennost nákladu byparadoxně potvrdila moje tuení, e ta obchodní loď je opravdu naím osudem, smyslem naeho poslání, o něm jsem byl na začátku přesvědčen, ale poté, co přila na loď Dwiggy, jsem v ně věřit přestal...

Je to pravda, kaptén, jakoby z dálky jsem slyel, jak vzdorovitě namítl Faríd. Kdy jsme loď obsadili, otevřeli jsme pár kontejnerů, jestli by se nám něco z kořisti nehodilo, ale nali jsme jenom barely s barevným pískem.

Thor se v sevřené zatáčce vyklonil ven a nohy mi sklouzly po kruhové trnoi, take jsem semusel přichytit křesla. Do kormidelny zalehlostaccato rotačního kanonu zadního systému Phalanx, který automaticky zahájil palbu na nadlétající střely.

Dolo mi, co jsem přehlédl. Nepostřehl jsem, e nepřátelské střely dopadnou právě vokamiku, kdy k nim bude Thor natočen zádí, take po nich bude moci střílet jenom jeden, původnízáďový Phalanx a tím klesne beztak jinedostatečná obranná kapacita lodě na polovinu.

Thor náhle skočil dopředu, jako kdyby honějaký obr kopl do zadku. Vzápětí se stejně prudce zbrzdil, a jsem vylétl z křesla a hlavou narazil do podstavce kormidelního kompasu.

Třesk exploze mě musel ohluit, ocitl jsem se ve světě, v něm vypadl zvukový kanál. Jadwiga se potácela napříč můstkem se iroce otevřenými ústy, zelené oči velká jako tatranská plesa.Musela křičet, ale nic jsem neslyel. Faríd mnounesmyslně cloumal a zřejmě také řval, jednomu z jeho muů tekla z uí krev. Některá pancéřová skla po bocích můstku, která u byla několikrát prostřelena, tlak exploze vymáčkl z rámů a mrtil jimi do podlahy velitelského můstku, kde sezaryla do linolea.

Měl jsem pocit déjŕvu, ale nebylo to déjŕvu, protoe i tohle jsem u zail.

První, co jsem uslyel, byl hučivý zvuk, který doléhal zvenku. Nebyl to vak svist větru, alehukot poáru.

Pus mě, zařval jsem na Farída a otočil se na ostatní, a vy přestaňte ječet.

Co kormidlo? vybafl jsem na Kwabenu, který jediný zůstal na nohou, poněvad se mohl přidret kormidelního kola.

V pořádku, loď pod kontrolou, odpověděl klidně a zakoulel na mě jediným okem, kurz jedna čtyři pět.

Zatím to tak dr, poručil jsem mu, a protoe Nimitz vypadl a vechny displeje na můstku zčernaly, vyběhl jsem na samý kraj pravoboční kompasové ploiny a vyklonil se, abych viděl na vlastní oči, co zásah řízenou střelou napáchal.

Za Thorem, který podle zmeneného tlaku větru musel zpomalit přinejmením na patnáct uzlů, se táhla obrovská vlečka černého dýmu. Zadní komínová nástavba zmizela, lépe řečeno se rozvinula v květ pokroucených plátů, z něho lehaly rudé plameny promíené sazemi. Vítr je sráel k zádi a před mýma očima loutly anabývaly na jasu, jak začalo hořet vlastní aluminium zničené nástavby.

Tohle byl zásah na solar. To, čeho jsem se dva roky bál, co jsem věděl, e musí přijít, sestalo skutečností. Pravda, ji předtím jsme utrili nějaké rány a měli mrtvé, ale toto bylo něcojiného. Znamenalo to konečnou, protoe to, co vidím já, skeny prozrazují i veliteli čínského svazu.Během několika minut nás dorazí. Zvlátní bylo, protoe se mi ulevilo.

Byl to konec tvanice.

Vběhl jsem zpět a serval masivní sluchátko červeného telefonu vnitřního integrovanéhohlasového systému IVCS.

Morty, kody! zařval jsem do něj.

Inenýr Mortimer Alistair, velitel střediska pro likvidaci kod, velitel havarijních čet DC a vůbec holka pro vechno, se ozval ihned.

Zadní komínová nástavba praktickyneexistuje, hlásil, v pravobočním hangáru a vnavazujícím koridoru hoří, ale trup není proraen.Vydrela také hlavní ocelová paluba, ale vestrojovně číslo dvě pod ní se spustil halonový hasicísystém a automaticky ji vyřadil z provozu. Nad ní ale hoří, ubytovací paluba, oetřovna, jídelna a zadní oddělení gyrokompasů jsou pryč, stejně jako zadní Phalanx a ozařovací radary. A taky s konečnou platností laserový kanon.

Bylo to jako za vech předchozích bojů nařed jste měli pocit, e je to jenom počítačová hra, ale pak vdy přila situace, kdy se to vechno zvrtlo. Obvykle k tomu docházelo po následující otázce, která se ve hrách neklade.

Ztráty na lidech?

Jetě nevím přesně, poslal jsem tamQuinnovu havarijní četu s roboty. Ale nedá sepředpokládat... Mortimer se na chvilku odmlčel, ... e by někdo v zadní nástavbě a v pravobočnímhangáru přeil. Kadopádně je pryč Vrták a jeho lidi z Repair 3, kteří opravovali chladicí potrubílaserového kanonu, pokouel se o neutrální tón, ale hlas se mu chvěl.

Paneboe, dok Livesey Broussard aApfelbaumka kdysi proklínaná Edna a pak milovaná Gerda jsou pryč. A vechny sestry, kuchař Sam, ten protivný stevard Bimál taky a s nimi dalítucet lidí.

Strhl jsem vedlejí sluchátko IVCS.

Moe, jak to vypadá u tebe?

Je to více méně v cajku, turbíny a pohonný systém jsou nepokozené, jen vypadla strojovna číslo dvě, začal Moe pokojně hlásit, jako kdyby seděl v klubovně v křesle, protoe turbíny tam ztratily odvod spalin. A spustil se tam halonový hasicí systém. Okolo hoří? zeptal se nakonec neúčastně.

Jo, Číňáci nám troku nakopali prdel, ale lodní těleso je netknutý. S jakou rychlostí můu počítat?

S jednou vrtulí do patnácti uzlů, spí tak dvanáct. Ale jakmile Quinn ten poár uhasí a uděláme provizorní kouřovody, bude mít zase obě a plnej výkon.

Na jak dlouho to vidí?

Hodinu, dvě...

To u tady nebudeme, pomyslel jsem si.

Teprve pak jsem si uvědomil, e za bojového poplachu býval v provizorní hangárovéoetřovně i Padre, jak Skaldovi tvrdoíjně říkal Rosi. Kadou neděli to byl jeho svatostánek.

Paneboe, to ne, to ne, to přece nemůedoustit, převalovala se mi v hlavě stále dokola ta prastará mantra naděje. Snad byl Skalda někde jinde, utěoval jsem se.

Pane, je to zlé?

Percy se na mě díval vyděenýma očima, klouby na rukou, jimi se drel parapetního pultu pod čelními okny kormidelny, mu úplně zbělely.

Věděl jsem, na co se skutečně ptá, a nezávisle na vůli se mi vybavilo, co mi Apfelbaumka řekla jetě v Austrálii: Ví, proč jsem la do postele s Percym? Abys ty mohl jít s Dwiggy.

Nemohl jsem mu říct, e Apfelbaumka je mrtvá.

Hoří záď, odpověděl jsem stroze.

Natěstí se ozval bzučák jiné linky.

Tome, ze sluchátka zazněl Robertův hlas, pětipalcovka je v pořádku a pokračuju v palbě. A si ti vyjebanci nemyslí, e nás vyřídili. Ale měl bys vědět, e v silech s rumáky stoupáteplota.

Nepotřeboval jsem Nimitze, abych věděl, co mám udělat.

Vechno to vystřel!

Kurva, jeden z těch rumáků má furt áčkovou hlubinnou nálo.

Ser na to a vechno to poli na toho čínskýho bastarda.

Protiponorkové střely RUM 139-VL měly sice v kombinaci s torpédem Mark 54 dosahpouze 25 mil a s hlubinnou náloí, a u klasickou nebo jadernou, sotva dvojnásobný, mohou ale Číňany alespoň na chvilku zmást a vyřadit jim elektromagnetickým pulsem komunikaci. Akdyby ne, pořád bude lepí, kdy vybuchnou v půli cesty k cíli, ne kdyby začaly hořet v achtách uvnitř lodě.

Pocítil jsem silné nutkání zapojit se osobně do záchranných prací, abych se přesvědčil, e přece jen někdo přeil. Namlouval jsem si, e je to obchod obchod se Skaldovým Bohem. Kdy to udělám, jeho Pán ho uetří a moná i dalí.

Otočil jsem křeslo, abych svůj úmysl sdělil ostatním lidem na můstku. Ve skutečnosti jsem chtěl vidět Dwiggy.

Nae pohledy se okamitě střetly. Zase měla doiroka otevřené oči a jako by věděla, co chci udělat, četl jsem v nich otázku.

CO BUDE S NAÍM DÍTĚTEM?

Neřekla mi, e je těhotná, ale před týdnem mi to prozradil dok Livesey.

Tahle nevyřčená, ale jasně čitelná otázka zvrtla mé úmysly a rozhodla o mém osudu.

Je zbytečné, abyste tady zůstávali, řekl jsem co moná nejklidněji. Vichni se přesuňte do bojového informačního střediska na palubě nula jedna.

Faríd se na mě uasle zahleděl.

Teprve teď mu dolo, e loď je ztracena.

Percy se rozpačitě zvedl, Dwiggy senadechla, aby něco řekla, ale pak si to rozmyslela a také mlčky vstala.

Zvedl jsem se té a přistoupil z boku kekormidelníkovi.

Kwabeno, předej kurz.

Zakoulel na mě svým jediným okem.

Já tady přece zůstanu, pane, řekl. Kdo by jinak kormidloval?!

Já, odsekl jsem, a ty vypadne jakoostatní. A to je rozkaz, Kwabeno!

Můe kormidlovat autopilot, pitlaJadwiga.

Autopilot je po zničení zadníchgyrokompasů vyřazen z provozu, odpověděl jsem jí co moná nejvěcnějím tónem. Věděl jsem vak, e u ho dlouho neudrím.

Kurva, Faríde, okamitě vechny odveď! zavelel jsem hrubě, aby mě hlas nezradil.

Pak jsem na můstku osaměl a jediné, čeho jsem se mohl dotýkat, byla loď. Cítil jsem vkormidle její chvění, skoro a smyslné vlnivépohyby, kdy jsem ji střídavě odkláněl od kurzu vpoetilé snaze zabránit dalím zásahům.

Osaměl jsem na místě, kde se splnily moje sny, kde jsem se cítil astný jako nikdy v ivotě. A později taky zoufalý jako nikdy v ivotě, ale o to byl pocit těstí výraznějí.

Zatímco svět zeílel a propadl se docivilizační katastrofy, já zde nael těstí. Zpočátku určitě, teď vak, na konci toho velkého dobrodruství, jako by se ten pocit prvotního okouzlení vracel.

Bylo to úasné a přímo cynické, alezhroucení starého pořádku mě katapultovalo tam, kam jsem byl předurčen.

Nikdy nevíme, kde nás nechá Bůh vykvést, řekl mi jednou Padre.

A přitom jsem před dvěma a půl rokem leel pod svým autem a čekal, a mě přijde dorazit snajpr. DÁREK PRO KRÁLE

Kapitola 1

Slečna mejdilka

Znáte ten pocit, kdy vám kulka ze snajperské

puky prohrábne pěinku ve vlasech a vzápětí

jste přesvědčeni, e vás někdo vihl přes hlavu

rozhaveným drátem?

e ne? Nevadí, není o co stát.

Bylo to v den stého výročí zahájení druhé světové války, proto si to tak dobře pamatuju.

Jetě před snídaní jsem vyel z baráku, abych zavezl do garáe svoje humvee v pískovékamuflání barvě. Včera večer jsem byl líný jegaráovat a nechal jsem auto stát u chodníku. Riskoval jsem, e mi je někdo přes noc zapálí nebo prořee pneumatiky, ale demonstrující lůza se spíekupila v centru města a nikoli v naí relativné klidné čtvrti. Také jsem spoléhal na pasivní ochranu, kterou jsem vlastnoručně vylepil.

Teď jsem to chtěl napravit. Otevřel jsem vrata v betonové obvodní zdi, podíval se na monitor hlídací kamery a proel na ulici. Nahoře na zdi seděl můj strakatý kocour Hamilton. Vemkočkám dávám jména slavných fyziků amatematiků, protoe jako oni mají schopnost vidět dojiných světů. I nyní na mě Hamilton nehybněshlíel svýma zelenýma očima, jako by to bylyperiskopy do oceánu času.

Auto se zdálo být v pořádku. Sáhl jsem do kapsy pro klíčky, abych odblokoval ochranu, a jak jsem byl jetě rozespalý, klíčky mi vypadly. Kdy jsem se pro ně začal shýbat, zaimralo mě cosi ve vlasech, i kdy je nosím střiené nakrátko jako vichni členové klubu 805.

Někde nahoře v ulici to sue třesklo a rázem jsem byl vzhůru. Místo abych pokračoval veshýbání pro klíčky, rovnou jsem padl na chodník a skulil se pod humvee. Měl jsem pocit, e měvůbec nekryje, zdálo se mi kurevsky vysoké, i kdy předtím jsem byl na jeho průchodivost terénem hrdý stejně jako na pancéřovou karoserii.

Zabzučela dalí kulka, jak se ve sprce jisker odrazila od vinuté pruiny přední nápravy asi dvacet centimetrů od mé hlavy. Spálenina pokulce přicházela k sobě a vyvolávala pocit, e miněkdo přejel po hlavě pičkou havého pohrabáče. Nadával jsem si do blbců a jetě jinak, protoe na nočním stolku mi u rok leí devítimilimetrový glock, nachystaný právě pro taková překvápka. A tady mám doslova na dosah ruky svojiklubovní čezetu osmsetpětku Bren, jene nemám ruku z neutrin, aby prola pancéřovou podlahouhumvee a tu útočnou puku s granátometem ze schránky mezi předními sedadly vylovila. Nemohl jsem ani aktivovat Emila, protoe unimob také leel vedle glocku na nočním stolku vlonici.

V tom okamiku to snajpr zkusil znovu.Kulka křísla téměř přesně do stejného místa podkaroserií. Ten chlap ví přesně, kde leím, a jestli umí svoje řemeslo alespoň troku dobře, rychle pochopí, e z tohohle střeleckého úhlu měnedostane, a změní stanovitě. Anebo, co jepravděodobnějí, jednodue přikráčí a k humvee a sejme mě tak snadno, jako zakroutíte krkemholouběti.

Tohle nebyl loupený přepad, ale i kdyby byl,

stejně bych se ádné pomoci nedočkal. Policie

přestala existovat přede dvěma roky, kdy sidva

cet měsíců předtím poldové honili triko zadarmo,

protoe na jejich výplaty nebylo u před státním

bankrotem. Někteří poldové přeli podbezpeč

nostní agentury, které si platily zbývající firmy,

jiní začali loupit. Někde si občané vytvořilimili

ce jako my tady na luáku, jene tím, kdo měl

mít dneska slubu, jsem byl já.

Bylo mi jasné, e kdy zazněl první výstřel,

vichni sousedi zalezli pod peřinu, protoe to

bylo heslo dne ničeho si nevímat a starat se jen

sám o sebe.

Ve vech postkatastrofických románech, co jsem

četl, dochází ke katastrofě naráz, jak se říká přes

noc. Ta, která chytila za flígr celý západní svět,

byla jiná. Chystala se skoro čtyřicet let a těko se

dalo říct, kdy vlastně začala. Bylo to v roce 2008,

kdy zkolabovala makléřská firma LehmanBrot

hers a ukázalo se, e bankéři podvádějí svéinves

tory? Nebo v roce 2011, kdy agentura Standard &

Poors sníila rating USA a rozjely se marnéma

chinace Evropské unie na záchranuinsolventní

ho Řecka, je do pěti let stáhly do finanční krize

vechny země eurozóny? Nebo v roce 2012, kdy

americký prezident prosadil krty v rozpočtu na

obranu, co vedlo k tomu, e v roce 2019 musely

USA podepsat smlouvu s Čínou, v ní jí předaly

zodpovědnost za část Pacifiku západně odHava

je? Nebo v roce 2022, kdy Německo odstavilo

poslední jadernou elektrárnu a o pár let později

fungovaly ve střední Evropě počítače, jenom

kdy foukal vítr? Nebo to začalo v roce 2032,

kdy americká vláda kvůli úsporám rozpustila

ozbrojené síly a nahradila je soukromými bez

pečnostními agenturami, včetně letectva a ná

mořnictva?

Nebo v roce 2033, kdy USA za část svých

dluhopisů postoupily Číně vechny zbývajícízá

kladny v Tichomoří, Karibiku, Indiku aAtlanti

ku a oficiálně oznámily, e ji nemohougaranto

vat bezpečnost světového oceánu, čím skončil

sto let trvající Pax Americana? Nebo o rokpoz

ději, kdy u Washington neměl peníze ani na ty

bezpečnostní agentury, protoe velké firmypřes

taly platit daně a postavily se na ozbrojený odpor,

který v Kalifornii dostal název válka korporací,a

vláda začala americké loďstvo vyprodávat do

rotu? Nebo a v roce 2035, kdy Čína obsadila

nechráněný Tchaj-wan a Severní Korea s její

podporou Jiní Koreu? Nebo a kdy padl dočín

ských rukou celý Malajský poloostrov a byla

uzavřena nejdůleitějí dopravní tepna nazemě

kouli? Nebo kdy v téme roce vylo najevo, e

největí hráči světového byznysu jako banka JP

Morgan Chase, zajiovna Berkshire Hathaway,

počítačové firmy Apple a Microsoft, výrobciro

botů Adept Technology a Amistar Corp,strojí

renský gigant General Electric, výrobceproceso

rů Intel, ropné firmy Exxon Mobil a Chevron,

producent těebních strojů Schlumberger,hard

wareová firma Cisco, zbrojovky Raytheon,

McDonell Douglas, BAE Systems a GeneralDy

namics a hlavně firmy pro kosmické technologie

SpaceX a Virgin Galactic, které uvedly doprovo

zu společný projekt výletní linky na Měsíc, se

tajně vypařily ze Spojených států neznámo kam?

Nebo kdy tého roku byly v Japonsku a naFili

pínách instalovány pročínské loutkové vlády a

toté se stalo na odtrené Havaji?

Nebo to bylo a před dvěma roky, kdy se

v Číně chopila moci dalí generálská junta amís

to války překvapivě podepsala s Ruskem pakt o

neútočení, ačkoli celých dvacet let se oba obřine

ustále konfrontovali a neuplynul ani den, aby se

na Ussuri nestřílelo? Nebo to bylo a o týden

později, kdy se dalím plodem okující čínské

diplomatické ofenzivy stala téměř stejně znějící

smlouva s Indií a ochromená euroamerickácivi

lizace náhle stála tváří v tvář Paktu Tří nejmoc

nějímu uskupení, jaké kdy na světě existovalo?

Nebo to bylo u před rokem, kdy vládnoucí klika

čínských generálů přinutila umírněnějí čínské

finančníky, aby dali na trh americké dluhopisy,

co vedlo napřed k bankrotu Spojených států,

pak Evropské unie a vech dalích zemí západní

Evropy? Tím se finanční krize přeměnila vesku

tečnou civilizační katastrofu, kterou dovrilo

Rusko zastavením dodávek vekerého plynu a

ropy. V Evropě spadla průmyslová výroba nade

setinu, v zimě vichni mrzli a hroutilo sezásobo

vání a bláhoví Evropané, kteří třicet let zavírali

oči, se cítili podvedeni svými vládami a propadli

zuřivosti. Zhroutila se i taková civilizačníkon

stanta, jakou byl internet. Jenom na periferiibý

valé civilizace se uchovaly regionální sítě,nej

větí na území států Paktu Tří, něco málo v Jiní

Americe a jiní Africe.

ádný evropský stát neunikl pouličnímbou

řím a krvavým demonstracím, ulice evropských

měst hořely a staly se dějitěm regulérních bojů,

které za mořem přerostly v občanskou válku.

Spojené státy se rozpadly, po Havaji se odtrhlTe

xas a ten následovala Kalifornie, která, zbavená

předpolí amerických tichomořských základen,

začala Číně vysílat vstřícné signály. Američany

z civilizačního pádu posedl amok Washington

pořádal do vzbouřených států za poslední finance

trestné výpravy prostřednictvím pronajatých

agentur, jejich oldnéři se utkávali s firemními

armádami o právo vybírat daně, a celá země se

propadla do krvavého chaosu. Čínská junta toho

okamitě vyuila. Předloila australské vláděul

timatum, které jí mělo do rukou vydat celouAustrálii, a kdy Australané odmítli, zasadila neastné zemi jaderný úder pro výstrahuostatním.

Pouití jaderných zbraní, doposud pokládané za nemyslitelné, civilizační ok dovrilo a celý Západ paralyzovalo. O Austrálii se nemluvilo, kromě čínských propagandistických stanic se útok stal předmětem nevyhláenéhoinformačního embarga, take nikdo kloudně nevěděl, co se tam vlastně stalo. Uslyel jsem opatrné, plíivé kroky. Někdo na chodníku se ke mně blíil a snail se nedělat hluk. Neuspěl by vak ani Vinnetou. U dva roky nečitěné brněnské ulice byly posety smetím, hnijícími větvemi, popelem, pískem a těrkem, tu a tam střepy skla. Ani u nás na lutém kopci, kde si brněntí milionáři nechali stavět vily jetě za Rakousko-Uherska, to nebylo lepí.

Kroky se s děsivou neúprosností blíily a já cítil, jak mi čúrky potu stékají po zádech nabřicho. Horečně jsem přemýlel, co mám udělat. Kdy teď zpod auta vyběhnu, sejme mě stejně snadno jako koroptev, která vzlétne z houtí proti střelci, kdy zůstanu, dostane mě zase tak jistě jako jezevčík liku v noře.

Náhle se ve kvíře mezi obrubníkemchodníku a masivním profilem asi pod dvířky objevil Hamilton. Měl staený ohon, tiskl se k dlabě a zvědavě na mě hleděl. Teď u to nebyl pohled ze čtvrté dimenze, ale uaslý pohled badatele, který sleduje něco naprosto mimořádného.

Vzápětí vplula do mého zorného pole paba puky a boty, pracovní něrovací boty zelutoedé, hrubě vyčiněné kůe. Jsou to nejlepí boty, jaké můete za tu cenu sehnat. Takové blbosti mě napadaly v poslední minutě mého ivota.

Kocour zaprskal, boty stanuly a ozval se zvuk, jako kdybyste tleskli rukama v palčácích. Hamilton odletěl a s rozstřelenou hlavou sesvalil.

Následně se shora snesla ruka s velkouplochou pistolí s naroubovaným tlumičem, z něho se jetě kouřilo, a pak se ve kvíře objevil typický obličej poldy s netypickým lutohnědým hedvábným átkem kolem krku. Dřepěl na bobku, v levačce drel jako hůl snajperskou puku, a bezvýrazně na mě hleděl, kdy pozvedalpravačku s pistolí.

Ruka se snad posunula jen o deset centimetrů, kdy se jeho hlava proměnila v něco, co se dá nejlépe popsat jako shnilé rajče, které jste právě rozmáčkli v prstech. Prásknutí výstřelu bylo jako zvuková tečka za mlaskavými zvuky, kterévydávaly kusy tkání zasaené hlavy, kdy dopadaly na dvířka humvee. Zarachotila padající puka a poté se ty krvavé cucky z karoserie auta svezly do píny před obrubníkem, právě před můj obličej. Tohle mohla napáchat jenom polopláovástřela.

Nestačilo se mi udělat zle, protoe jsemzaslechl dalí kroky. Rozváné a sebevědomécvakání lodiček na vysokém podpatku. pína u kraje vozovky, do ní se nořily pneumatiky mého auta, měla jednu výhodu pohlcovala krev valící se z roztřítěné lebky odstřelovače, take jsemnemusel leet v loui.

I ty enské kroky se neúprosně blíily, take trvalo chviličku, ne do mého obskurníhozorného pole vely vínově červené lodičky a pak i nohy v kouřových punčokách. Viděl jsem je a do výe kolen a byl to opravdu pěkný pohled. Nad jemně modelovanými kotníky se zvedala do výe lýtka, tíhlá, ale poněkud svalnatá, s příli prorýsovaným gastrocnemiem na to, aby byla dokonale krásná.

Něco mi to připomnělo.

Pak se objevila tíhlá ruka s dlouhými prsty, které svíraly pabu osmatřicítky Special. I to bylo nezvyklé, eny obvykle dávají předrevolvery přednost pistolím, protoe jsou ploí a lépe se vejdou do kabelky. Kdy dotyčná obcházela tělo mrtvého odstřelovače, do pachu krve, z něho se mi zvedal aludek, se přimíchal zápach střelného prachu. Neobtěovala se sklonit, místo tohozaklepala pabou zbraně na karoserii.

U můete vylézt, pane Hornychu, u je po vem, řekla altem a podle barvy hlasu a ruského akcentu jsem u věděl, kdo to je. Natěstí to byl osamělý střelec, pokračovala mezitím, alepřítě jich můe být víc. Vy kalal na vecko, co jsem vám minulé skázala, konstatovala vyčítavě, kdy jsem se nedůstojně soukal zpod auta.

Slečna mejdilka, řekl jsem konsternovaně a tupě hleděl na mrtvého Hamiltona. Odjakiva iju singl, posledních patnáct roků ve funkcionalistické vile z dvacátých let minulého století, kterou jsem si koupil na Barvičově ulici. Pokud mě někdy popadly záchvaty touhy po manelství a dětech, vdycky mě rychle přely a v posledním roce jsem obzvlá rád, e nemám ádnou rodinu. Neznamená to, e iju osaměle, téměř denně se stýkám s dlouholetými kamarády, kteří jsou na tom nachlup stejně jako já nezávislí vlčáci, kteří si zavolají eskortní slubu, kdy potřebují enskou.

Nae čtyřka se dala dohromady ve střeleckém klubu 805. Rychle jsme poznali, e vyznáváme stejný ivotní styl, a kdy jsem si v třicátémprvním koupil Thora nádherný, estnáct metrů dlouhý dvojstěník pičkové značky Oyster trojice kamarádů mi ochotně dělala posádku, přestoe kapitánem měl být jako sluebně starí Petr. Kadý rok jsme pak nejméně dva měsíce trávili na moři a pořádali po Středomoří spanilé plavby. A u v Řecku, Chorvatsku a v Itálii, nebo ve panělsku a Tunisku, v kadémletovisku se potloukaly spousty třicítek a zachovalých čtyřicítek na dovolené, které touily poromantickém dobrodruství na jachtě, take nikdy jsme neměli nouzi doplnit posádku z místních zdrojů a uívat si jetě jiných příjemných stránek ivota ne jenom plachtění na moři. Za vechny ty roky jsme se nesetkali s jediným případem odmítnutí.

Vichni čtyři, teď jsme skoro jako bratři, máme rádi věci, které čas přivedl k dokonalosti dvacetiletou whisky, třicetileté enské, čtyřicet let stará auta a filmy nad padesát (pochopitelně e jsou výjimky).

Kdy jsem si objednával holky na telefon,dával jsem také přednost třicítkám. V poslední době byla mou favoritkou světlovlasá Jolana, ročník 2008, take jsem byl poněkud překvapen, kdy mi někdy v červnu kamera u vchodu ukázalavysokou brunetu s krátce zastřienými vlasy a v podnikatelském kostýmku. Seklo jí to,vypadala jako Demi Moore ve filmu Skandálníodhalení.

Přila jsem na záskok místo Jolany,oznámila věcně, kdy jsem se zeptal, co chce.Jmenuju se Tamara, podala mi s úsměvem tíhlou ruku s dlouhými prsty a nečekaně silně stiskla tu mou. Půjdeme hned do lonice? optala sevzáětí, take jsem si pomyslel, jestli to s touvěcností nepřehání.

Kadopádně byla sexy a ruský přízvuk její přitalivost jetě zvyoval. Alespoň u mě to tak funguje. Po schoditi do patra stoupala s plavnou mrtností tanečnice, a kdy se v lonicivysvlékla, ukázalo se, e má nádhernou snědou ple, jak to mám rád. Kočky, co mají bílou ple jako rybí břicho, prostě nesnáím.

Na padesát vypadá dobře, poznamenala, kdy jsem se také vysvlékl. To bylo první, co mě zarazilo, protoe o mém věku jsme nemluvili. Vysvětlil jsem si to tak, e to ví od agentury eskortní sluby se také musejí chránit, musejí znát základní data svých zákazníků.

Ten kocour tady zůstane? ukázala naHamiltona, který ji ode dveří vědecky pozoroval.

Vadí ti to?

Nět, odpověděla pobaveně, mám rádazvířata, dodala dvojsmyslně.

Kdy jsme se milovali, uvědomil jsem si, e má mnohem svalnatějí tělo, ne obvykle dívky v této brani mívají. Skoro jako kulturistka, ale kvalitě sexu to neubralo spíe naopak.

Po prvním kole jsem odskočil pro nějaké víno dávám přednost archivním ročníkům zLechovic a kdy jsem se vrátil do lonice, mělaTamara v ruce můj komunikátor Iridium.

Proč má tak starobylý mobíl? To jetěfungúje? zeptala se, zase s tím výrazným ruským přízvukem.

Sbírám starou techniku, odpověděl jsem a vlastně ani nelhal.

Druicová komunikační sí Iridium vznikla v roce 1998, vzápětí provozovatel zbankrotoval, ale noví vlastníci obnovili v roce 2001 provoz a částečně ji pronajali Pentagonu. Druhá generace satelitů byla vyputěna v letech 2015 2017 a sí ukončila provoz v roce 2031, kdy provozovatelé znovu zkrachovali. Jene druice na oběnédráze zůstaly, a nějaký ikovný hacker s podivným nickem Opičí král se do nich proboural a sí překódoval. Napřed se Iridium stalokomunikačním prostředkem hackerské komunity, alehackeři také potřebují prachy, take časem se tentosatelitní telefon stal dorozumívacím kanálemzločineckých gangů a tajných slueb. A takéobchodníků, kteří nechtěli svoje kefty vybubnovávat. A to byl můj případ. První sadu příslunéelektroniky s anténou mi zaslal můj obchodní partner a měl jsem ji na půdě. To, co drela Tamara v ruce a co skutečně vyhlíelo jako prastarý mobil ve tvaru telefonního sluchátka, jen tím sluchátkem bylo.

Nic z toho jsem jí pochopitelně neřekl. A tak jsem začal mluvit o své lásce ke staré technice, e mám v garái humvee z roku 2010 se skutečným spalovacím motorem, které bylo nasazeno vprvní afghánské válce.

Jene tenhle keč není tak starý, podotkla a ukázala na velkou fotografickou zvěteninu proti posteli. Zachycovala mě a mé kamarády vnepromokavých jachtařských oblecích u kormidelního kola Thora. Loď měla na fotce sluný náklon, tenkrát nás chytil v Lyonském zálivusedmičkový mistral a Thor se proti němu probíjel desíti uzly. Na horním okraji byl vidět vratipeň hlavní plachty a za námi zadní stěeň s narefovanou bezanovou plachtou.

Má pravdu, souhlasil jsem, Thor jeOyster 52, model z roku 2025. Koupil jsem ho vak o pět let později, ale je stále registrovaný naNormanských ostrovech, kvůli daním na jméno smylené firmy. Ty ví, co je to keč? zeptal jsem se nakonec, protoe odborný termín projedenaůlstěňovou jachtu, který Tamara pouila,probudil mou zvědavost.

Něco málo o jachtingu vím, usmála se, v dětství jsem plachtila.

Tváří jí bleskl zasněný výraz a v tomokamiku se můj vztah k ní změnil. U jsem ji nemohl brát jenom jako předmět obchodní smlouvy.

Kde ji kotví? zeptala se.

Obvykle si takové věci nechávám pro sebe, nebo se vymluvím.

Na Korfu, v marině Gouvia, odpověděl jsem podle pravdy, mám tam kontakt na zdroj nafty.

Pak se Tamara začala vyptávat na mékamarády, kteří se na fotce kupili kolem mě. Postupně jsem je představil.

Ten hranál úplně vlevo v modrých oilskinech je Jiří Matula, můj spoluák z gymplu. Tam jsme mu začali říkat Moe. Vystudoval strojařinu a jako specialista na plynové turbíny bylzaměstnán u Brown Boweri a u Siemensu.Pochopitelně, ne lo vechno do kytek. Vedle něho, tenlachovitý chlápek, co se přidruje zadního stěhu, je Robert Rosák. Rosi byl v armádě u speciálních jednotek, slouil v Afghánistánu a na Blízkém východě a teď vede střelecký klub. Je známej jako stranej sprosák, něco jako hostinskýPalivec. No a ten napravo v návětří s tím knírkem jako anglický gentleman se jmenuje Petr Malík. Taky byl v armádě, v Afghánistánu lítal svrtulníkem, a teď je majitelem bezpečnostní agentury a střeleckého klubu, kde zaměstnal Rosiho.

Tamara se posadila a studovala fotku.

Má dobrý kamarády, konstatovalaposléze, moná je bude brzy potřebovat, přidala zase tím věcným tónem.

Moc jsem ji neposlouchal, protoe jak seděla, vystavovala mému pohledu prsa se stálenaběhlými bradavkami. Byl to moc pěkný pohled.

Se asi v pěkným balíku, kdy má takovej barák a jetě estnáctimetrovou jachtu, přela na jiné téma a já cítil, jak se ve mně znovu zvedáádost.

Snad neshání enicha, řekl jsem súsměvem, kdy jsem ji stahoval na sebe.

I během dalího milování se vracela k tomu, co dělám a čím si vydělávám. Dělala to taknenáadně, e skutečnost, e neustále vyzvídala, jsem si uvědomil a po několika dnech, kdy jsem zjistil, e během mých odchodů pro víno akaviárové chlebíčky do ledničky v kuchyni prohledala zásuvky nočního stolku a zřejmě se dostala i do mé pracovny, kdy jsem nad ránem usnul. Přitom vyuila mrtvé úhly sledovacích kamer, take na záznamu nebyla, ale nevimla si dotykovýchsnímačů, kterými jsem měl zajitěné zásuvky. Jsem dosti technický chlapec.

Ráno jsme spolu v kuchyni posnídali a pak jsem ji vyprovodil k bráně. Cestou střílela očima na vechny strany a bylo jasné, e v dennímsvětle jí neunikla ádná z kamer, ani dalíbezpečnostní senzory, kterých si mohl vimnout jenom odborník nebo atentátník.

Kdy jsem vrata dálkovým ovládáním pozadání kódu otevřel, otočila se ke mně a políbila mě na tvář.

Byls fajn, řekla s úsměvem, ve kterém bylo víc ne jenom profesionalita callgirl. O to víc by sis měl dávat bacha, pro poradce v oblastiinformačních technologií, pečlivě vyslovila oficiální název mé profese, který jsem uváděl berňáku a který měly eskortní sluby i ve svých databázích, je teď v Evropě nezdravý vzduch. Advojnásobně pro majitele firmy té tóčka chor, vyslovila název mé firmy, jak byla zapsána v rejstříku, by s ruským akcentem přestoe se běně říkalo Thor. Měl bys odjéchat. To vsjo, mávla rukou kolem sebe, ta krepos tě nespasí.

Neboj, umím se o sebe postarat, usmál jsem se.

Ber to seriózno, odpověděla natvaně, moná ani tvoji kamarádi nebudou stačit. Pak se ozvi, nomer mého unimobu má.

Ne jsem stačil cokoli říci, odstrčila mě od sebe a vyběhla na ulici. Teď jsem stál té mejdilce tváří v tvář.

Co ty jsi vlastně zač?! vmetl jsem jí vztekle do tváře. Potřeboval jsem se odreagovat i za smrt Hamiltona, a na tom mrtvém chlapovi srozstřelenou hlavou a átkem kolem krku, který byl teď červený jako za bolevika blahé pamětipionýrské átky, to u nelo.

Nepozve mě dovnitř? zeptala se a ani by čekala na odpověď, zamířila ke vstupní bráně, která zůstala neopatrně otevřená.

V bráně se otočila.

A Chamiltona tam nechá leet? řeklavyčítavě, kdy jsem k ní vykročil.

Posluně jsem se vrátil, vzal mrtvého kocoura do náruče a odnesl ho a k domovním schodům. Na náladě mi to nepřidalo.

V hale jsem se znovu zeptal, i kdy ménědoáleně.

Co ty jsi vlastně zač?

Nezdá se ti, e by nám oběma bodlo něcoostřejího? Nemá vodku? Nestává se mi kadý den, abych někoho zabila.

Mlčky jsem ji odvedl do kuchyně a z ledničky vylovil láhev Smirnoffa.

Britskej mejd, řekla pohrdavě, ale okamitě do sebe nalitou skleničku hodila.

Nalil jsem si také.

Co ty jsi vlastně zač? zopakoval jsemotázku. Někdy dokáu být značně tvrdohlavý. Ona vak taky.

Neměl bys mi spí poděkovat za ivot?odsekla, ale pak se koutky nalíčených úst usmála.

Co kdybychom se dohodli, nadhodilapřátelsky, ruský akcent se téměř úplně vytratil, ty se nebude ptát, co jsem zač, a já se nebudu ptát, s čím tvoje firma obchodovala, čím sis na tohle



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist