načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Krize -- Psychologický a sociologický fenomén - Naděžda Špatenková

Elektronická kniha: Krize -- Psychologický a sociologický fenomén
Autor:

Krize je psychologický, ale i sociologický fenomén, v monografii zkušeného autorského týmu je proto věnována pozornost nejen krizi jedince, ale také krizi rodiny a společnosti. Publikace ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  114
+
-
Doporučená cena:  135 Kč
16%
naše sleva
3,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 129
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0888-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Krize je psychologický, ale i sociologický fenomén, v monografii zkušeného autorského týmu je proto věnována pozornost nejen krizi jedince, ale také krizi rodiny a společnosti. Publikace navazuje na úspěšný titul Krizová intervence pro praxi, objasňuje teoretická východiska krize a krizové intervence. (psychologický a sociologický fenomén)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Naděžda Špatenková - další tituly autora:
Základní otázky komunikace -- Komunikace (nejen) pro sestry Základní otázky komunikace
Králová, Jaroslava; Špatenková, Naděžda
Cena: 169 Kč
Poradenství pro pozůstalé -- Principy, proces, metody, 2., aktualizované a doplněné vydání Poradenství pro pozůstalé
Špatenková, Naděžda
Cena: 215 Kč
Poradenství pro pozůstalé Poradenství pro pozůstalé
Špatenková, Naděžda
Cena: 158 Kč
Jak řeší rodinné krize moderní žena Jak řeší rodinné krize moderní žena
Špatenková, Naděžda
Cena: 88 Kč
Edukace seniorů -- Geragogika a gerontodidaktika Edukace seniorů
Špatenková, Naděžda; Smékalová, Lucie
Cena: 169 Kč
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
Špatenková, Naděžda; kolektiv
Cena: 305 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky





















OBSAH
PODÌKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
O AUTORECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
A KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
(Nadìžda Špatenková)
1.1 Identifikace krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.2 Pøíèiny krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2. TYPOLOGIE KRIZÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
(Nadìžda Špatenková)
2.1 Vývojové krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.2 Situaèní krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.3 Kumulované krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.4 Baldwinova typologie krizí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
3. PRÙBÌH KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
(Nadìžda Špatenková)
3.1 Determinanty prùbìhu krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.2 Pomoc v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3.3 Pøekonání krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
B KDO JE V KRIZI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4. JEDINEC V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
4.1 Dítì v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
(Nadìžda Špatenková)
4.2 Dospívající v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
(Nadìžda Špatenková)
4.3 Dospìlý v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
(Nadìžda Špatenková)
4.4 Senior v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
(Dana Sýkorová)





5. RODINA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
(Irena Sobotková)
5.1 Definice rodinné krize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
5.2 Pøíèiny a typy rodinných krizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
5.3 Vybrané pøístupy k rodinné krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
5.4 Diagnostika krize v rodinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
5.5 Adaptace rodiny – øešení krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
6. KOMUNITA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
(Alice Pøíhodová)
6.1 Pojem komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
6.2 Komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
7. SPOLEÈNOST V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
(Miroslav Dopita)
7.1 Jak je to s krizí spoleènosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
7.2 Jak se z pohledu souèasných poznatkù díváme na krizi dnes? . . . . . . . . . . 94
7.3 Je spoleènost v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Poznámky k èásti Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Poznámky k èásti Kdo je v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127





PODÌKOVÁNÍ
Chtìla bych velmi podìkovat všem èlenùm autorského kolektivu: doc. PhDr. Irenì
Sobotkové, CSc., PhDr. Danì Sýkorové, Ph.D., PhDr. Alici Pøíhodové, Ph.D. a Mgr.
Miroslavu Dopitovi.
Ráda bych také podìkovala svým uèitelùm, lektorùm, kolegù
mavmnohaohledech vzorùm, pøedevším pak: Yvonì a Lubošovi, Dádì, Bobinì, Marii, Ivance, Jitce,
Dušanovi a Oldøichovi, kteøí mi pomohli fenomén krize pochopit a „uchopit“.
Také bych chtìla ocenit redaktory nakladatelství Grada Publishing, a.s., že se
bìhem práce na naší knize nedostávali do (pøíliš velké) krize…
V neposlední øadì bych chtìla podìkovat svým nejbližším za trpìlivost, pochopení
a tvùrèí zázemí.
Dìkuji.
Nadìžda Špatenková, rozená Kubíèková
PODÌKOVÁNÍ /7





O AUTORECH
PhDr. Nadìžda Špatenková, Ph.D., roz. Kubíèková (1973)
Vystudovala psychologii, sociologii a andragogiku v profilaci na sociální práci. Pù -
sobila jako sociální pracovnice v rodinné poradnì, externí pracovník a posléze
supervizor a odborný garant Linky SOS ve Zlínì. V souèasné dobì pøednáší na Zdravotnì
sociální fakultì Ostravské univerzity a na Filozofické fakultì Univerzity Palackého
v Olomouci, kde také vede Univerzitu tøetího vìku. Je autorkou knižních monografií
Zármutek a pomoc pozùstalýma Krizová intervence pro praxi.
Doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.(1964)
Vyuèuje na Katedøe psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v
Olomouci. Zamìøuje se hlavnì na vývojovou psychologii a psychologii rodiny.
Dlouhodobì se v rámci obèanských sdružení vìnuje poradenství pro pìstounské rodiny
a v psychologické poradnì pøi FF UP se rovnìž specializuje na rodinné a partnerské
problémy. Její výzkumné aktivity se týkají pøedevším funkènosti a odolnosti rodin.
Publikovala øadu prací, mj. monografiiPsychologie rodiny. Angažuje se v nìkolika
národních i mezinárodních odborných spoleènostech (napø. Èeskomoravská
psychologická spoleènost, IAFP- International Academy of Family Psychology).
PhDr. Dana Sýkorová, Ph.D.(1957)
Je odbornou asistentkou v oboru sociologie na Filozofické fakultì Univerzity
Palackého v Olomouci. Zabývá sedlouhodobì sociologií rodiny, zejména mezigeneraèními
vztahy a pøíbuzenstvem jako zdrojem pomoci a podpory. Participovala na øadì
výzkumných projektù, publikuje v Sociologickém èasopise i v mezinárodních
recenzovaných èasopisech. V souèasné dobì je nositelkou grantu GAÈR, reg. è. 403/02/1182
„Senioøi ve spoleènosti. Strategie zachování osobní autonomie“.
PhDr. Alice Pøíhodová, Ph.D.(1973)
Vystudovala obor sociologie – andragogika (specializace sociální práce) na Filozo -
fické fakultì Univerzity Palackého v Olomouci, v doktorandském studiu pokraèovala
v oboru sociální práce na Fakultì zdravotnictví a sociální práce na Trnavské
univerzitì. V souèasné dobì pùsobí jako odborný asistent na katedøe sociální práce Zdravotnì
sociální fakulty Ostravské univerzity. Jejím hlavním odborným zájmem jsou metody
sociální práce, vyuèuje komunitní sociální práci. Spolupracuje s nestátními
organizacemi na komunitních projektech.
O AUTORECH /9





Mgr. Miroslav Dopita (1972)
Absolvoval obor sociologie a andragogika na Filozofické fakultì Univerzity Palac -
kého v roce 1997. V souèasnosti je zamìstnán na Katedøe sociálních vìd
Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vyuèuje obecnou sociologii a
sociologické teorie. Specializuje se na problematiku kulturní a sociální reprodukce
spoleènosti, zvláštì v díle Pierra Bourdieuho. Je autorem øady statí a spoluautorem
nìkolika uèebních textù.
10/ KRIZE





PØEDMLUVA
„Krize“ je v souèasné dobì ve spoleèenských vìdách a pøedevším pak v psy -
chologii a sociologii velmi frekventovaným pojmem. Je skloòována ve všech pádech
a jsou jí pøipisována rùzná adjektiva. Termín pøejala i obecná èeština, aby ho – jak
øíká Klimpl – vyprázdnila, protože „krize“ je módní slovo.
Ale co je to vlastnì krize? Je to normální nebo nenormální stav? Koho mùže krize
postihnout?Jaksetakovákrizeprojevuje?Jakémádùsledky?Jenutnéjinìjakøešit?
Tyto a podobné otázky jsme si kladli a pokusili se na nì hledat – a snad i nalézt –
odpovìdi. Cílem této publikace je ukázat, že krize není nic výjimeèného nejen v životì
èlovìka, ale i v dalších sociálních systémech a že pokud se objeví, je možné ji urèitým
zpùsobem pøípadnì i øešit.
V první èásti publikace se zamìøíme na vymezení pojmukrize, identifikujeme
pøíèiny této situace, objasníme si typologii krizí a prùbìh krizové situace. Nastíníme
možnosti(alimity) pomoci v krizi a to jak formální, tak neformální. Podíváme se také
na to, co znamená(a neznamená) pøekonání krize.
Druhá èást publikace pøináší zamyšlení nad tím,kdo (resp.co) je v krizi. Pozornost
je vìnována jedinci v krizi, rodinì v krizi, komunitì v krizi i spoleènosti v krizi. V
psychologii je krize pojímána pøedevším jako záležitost jedince, individua. Sociologie
nahlíží na fenomén krize širší optikou –krize je situace, která postihuje spoleènost a její
instituce, postihuje komunity a jiné sociální skupiny. Je tøeba si uvìdomit, že jedinec
nepøedstavuje izolované individuum, je ve vzájemné interakci s jinými sociálními
systémy – reaguje na jejich zmìny, adaptuje se na nì(anebotakéne) a zpìtnì je
nìjakým zpùsobem ovlivòuje. Krize jiných sociálních systémù tak vytváøí kontext, resp.
referenèní rámec pro krize individuální.
S ohledem na specifika krize a krizové intervence v rùzných obdobích života jedince
je pojednáno o krizích v dìtství, dospívání, dospìlosti a ve stáøí zvl᚝. Kapitola o
krizích v rodinì zahrnuje také problematiku krizí manželských, resp. partnerských.
Následující kapitola reflektuje problematiku komunity v krizi. Závìreèná kapitola pak
analyzuje pojem krize ve spoleènosti, v její struktuøe a dynamických systémech.
Dozvíte se, že systémy samy o sobì v krizi být nemohou a že pøesnìjší oznaèení toho,
èemu øíkáme krize ve spoleènosti, je spíše nedostateèná systémová integrace.
Cílem pøedložených textù je ukázat, že krize není vlastním projevem jednotlivých
institucí, ale že je vždy dùsledkem lidského jednání, které v jeho zdrojích a
dùsledcích studují obì výše zmínìné humanitní vìdy – psychologie i sociologie.
PØEDMLUVA /11










A
KRIZE
/ 13










1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE
(Nadìžda Špatenková)
„Krize“ je v posledních letech èasto a bìžnì užívaný pojem. Hovoøíme o krizi
vládní, hospodáøské, finanèní, energetické èi ekologické. Mnozí pak získávají
dojem, že v krizi je vlastnì vše, co nás obklopuje, že krize se v souèasném globalizujícím
se svìtì stává globálním, permanentním jevem. V sociálních vìdách je tento termín
úzce spojován s radikální promìnou, kterou prošly instituce tradièní spoleènosti,
když její transformace na spoleènost moderní dosáhla vrcholu. V tomto smyslu se
pak nejèastìji diskutuje okrizi manželství a krizi rodiny, ale také o krizi morálky
a krizi hodnot.
Krize je situace, která postihuje spoleènost a její instituce, postihuje komunity a jiné
sociální skupiny. Krize je ale také pøedevším záležitostí týkající se jedince. V laickém
slova smyslu je tento termín používán pro témìø jakoukoliv situaci, která je vnímána
negativnì. [1] Pojem krize mùžeme tedy použít k popisu všech situací, pøi kterých se
nìco dramaticky mìní a tato zmìna je doprovázena negativními emocemi. [2]
Podle slovníkových definic je krize:
nrozhodná chvíle, rozhodný obrat; liter. èást dìje (dramatu, románu), v níž vrcholí
rozpor protikladných sil, [3]
ntìžká, svízelná situace; svízel, potíž, tíseò, nesnáz, zmatek; med. a) náhlá zmìna
v prùbìhu nìkterých chorob, b)zøídka náhlé klesnutí teploty pøi horeèce, [4]
nv psychiatrii, psychologii, psychoterapii výraz pro extrémní psychickou zátìž,
nebezpeèný stav, životní událost, rozhodný obrat v léèbì, [5]
npøechodný stav, moment zøetelné nerovnováhy, nedostatek, úpadek. Je to
pøechodné stadium mezi dvìmi rozlišitelnými fázemi. [6]
Podle souèasných psychologických koncepcí pøedstavujekrize pøechodný stav
vnitøní nerovnováhy zpùsobený kritickými událostmi nebo takovými životními
událostmi, které vyžadují zásadní zmìny a øešení.
Thom tvrdí, že „v krizi je každý subjekt, jehož stav se projevuje zdánlivì
bezdùvodným oslabením regulativních mechanismù a který je subjektem samotným
vnímán jako ohrožení vlastní existence“. Krize podle nìj nutí èlovìka k jednání, i když
mu mnohdy poskytuje jen omezený èas a prostøedky. Vždy pøedstavuje urèitý
vyvíjející se stav, který je tøeba chápat jako pøechodný, protože následuje po stavu, který se
(alespoò relativnì) pokládá za normální. Krize mùže vygenerovat v katastrofu nebo
vyústit v nìjaké øešení a zanechat urèité následky. Nìkdy tyto následky nemají
prakticky žádný význam, èastìji ovšem vede krize ke zmìnì regulativního chování
subjektu. [7]
Pøedstavy a hypotézy o tom, co je to krize a jak probíhá, mùžeme nalézt napø. v
dílech Ericha Lindemanna, Geralda Caplana, Lydie Rapoportové, Hawarda Parada,
VYMEZENÍ POJMU KRIZE /15
+





Davida Kaplana, Geralda Jacobsona, Martina Stricklera, Petera Sifneose a dalších.
Naomi Golanová [8] jejich poznatky o krizi shrnuje následovnì:
1. Jedinec [9] je bìhem svého života vystaven obdobím vzrùstajícího vnitøního
a vnìjšího napìtí, které narušuje jeho bìžný stav rovnováhy (homeostázy) s okol -
ním prostøedím. Tyto epizody jsou obvykle vyvolány nìjakou ohrožující
(nebezpeènou) událostí, která mùže být ojedinìlá, epizodická, ale mùže se jednat také
o sérii menších událostí, které se kumulují.
2. Dopad takovéto události naruší emoèní rovnováhu daného jedince. Vìtšinou se
jedná o krátkodobé, èasto nepozorované zvýšení napìtí, které spustí adaptaèní
vzorce, automatické øešení problému. Pokud není tato snaha úspìšná, napìtí
narùstá, jedinec si ho zaèíná plnì uvìdomovat, mobilizují se vìdomé zpùsoby
øešení problému metodou pokus – omyl. Pokud se problém nepodaøí vyøešit, napìtí
ještì více stoupá a je pociováno jako úzkost, nepohoda. Jedinec zkouší inovovat
metody øešení problému. Pokud není možné problém vyøešit, ani se mu nìjak
vyhnout nebo jej redefinovat, napìtí stoupá k vrcholu.
3. V tomto bodì, bìhem kterého pøestávají fungovat adaptaèní mechanismy, se
jedinec ocitá ve stavu akutní krize. Dochází k dezorganizaci a rozvoji
psychiatrických symptomù. Potom následuje období postupné reorganizace, dokud opìt
není dosaženo stavu rovnováhy.
4. Jak se krize vyvíjí, mùže jedinec vnímat poèáteèní podnìt a následné stresové
události jako ohrožení svých základních potøeb nebo své suverenity a duševní
pohody; jako ztrátu identity, ztrátu statusu nebo role, zpochybnìní kontroly nad
sebou samým, svým prožíváním a chováním, nad svým životem apod.
5. Prožitek každé této ztráty vyvolává charakteristickou emocionální reakci, která
odráží subjektivní význam události pro daného jedince: ohrožení vyvolává
znepokojení; ztráta s sebou pøináší pocity strádání (ochuzení), smutku a truchlení;
zpochybnìní stimuluje mírný nárùst napìtí a podnìcuje nadìji a oèekávání,
uvolòuje novou energii pro øešení problému.
6. Krize není ani nemoc ani patologický stav, odráží snahu jedince vyrovnat se s
nároènou životní situací. Krize mùže souviset s nìjakým døívìjším nevyøešeným
nebo jen èásteènì vyøešeným konfliktem. V takovém pøípadì se mùže spustit
nepøimìøená nebo pøehnaná reakce. Krizová intervence v takových situacích
poskytuje mnohonásobnou pøíležitost: vyøešit souèasnou nesnáz, znovu pracovat na
pøedcházejících potížích a/nebo mezi nimi pøerušit spojitost.
7. Celková doba mezi poèáteèním podnìtem a koneèným vyøešením krizové situace
se mùže velmi lišit, záleží na závažnosti ohrožující události, charakteristických
reakcích jedince, pøirozenosti a komplexnosti úkolu, který musí být splnìn, a na
dané sociální situaci jedince (zdrojích pomoci). Nicménì, stav akutní krize je
èasovì omezen, obvykle trvá od ètyø do šesti týdnù.
8. Zdá se, že každý konkrétní pøíklad krizové
situace(napøíkladsmrtblízkéhoèlovìkanebozážitekznásilnìní)má své specifické fáze, které mohou být pøedvídány
a zmapovány. V každé fázi lze oèekávat urèité emocionální reakce a behaviorální
odezvy. Model fází mùže napomoci identifikovat, kde se jedinec „zasekl“ a co je
16/ KRIZE





pravdìpodobnou pøíèinou neschopnosti „pracovat s krizí“ a zvládnout danou si -
tuaci.
9. Bìhem krize signalizuje postižený jedinec potøebu pomoci a ochotu tuto pomoc
pøijmout. Bìžné obranné mechanismy slábnou, obvyklé adaptaèní mechanismy
se prokázaly být neadekvátní a ego se stává pøístupnìjší k vnìjšímu ovlivòování
a zmìnì. V tomto období mùže minimální úsilí pøinést maximální efekt; nepatrná
pomoc, správnì zamìøená, mùže být efektivnìjší než extenzivní pomoc v období
menší emocionální pøístupnosti.
10. Bìhem fáze reintegrace se mùže objevit nové ego, mohou se vyvinout nové
adaptaèní mechanismy, které umožní jedinci efektivnìji se vypoøádat s jinými
nároènými životními situacemi v budoucnosti. Pokud však není v tomto kritickém úseku
poskytnuta potøebná pomoc, mùže si jedinec osvojit neadekvátní a maladaptaèní
vzorce, které se pozdìji projeví oslabenou schopností pøimìøenì fungovat.
Teorie krize a krizová intervence v prùbìhu let prošly procesem legitimizace. Po
první vlnì polemiky, kdy byla svými zastánci prezentována jako „univerzální všelék“
a svými odpùrci zatracována jako neefektivní odstraòování symptomù, si krizová
intervence vydobyla své pevné místo prakticky ve všech pomáhajících profesích. [10]
1.1IDENTIFIKACE KRIZE
Èasto se pojem krize zamìòuje s jinými pojmy, napø. konflikt,stres,deprese,
trauma,–nejsou to ale synonyma. Konflikt je nejèastìji definován jako støet nìèeho
s nìèím. Co se støetává s èím a jaká je povaha tohoto konfliktu záleží na metodologické
orientaci autorù, kteøí to v literatuøe popisují. Konflikt se ovšem podle Rotschilda
mùže vyhrotit natolik, že „vzniká explozivní situace s dramatickými projevy“. O
takovýchto vyhrocených situacích pak hovoøíme jako o krizích. [11]
Krize rozhodnì není anideprese, i když má s depresí øadu shodných nebo
podobných symptomù – napø. smutek, pocit zmaru, ztrátu motivace a energie, pocity
bezcennosti. Krize není nemoc,je to normální reakce na nenormální situaci. Deprese je
chorobný stav, psychické onemocnìní s jasnì stanovenými diagnostickými kritérii.
[12]
Byla jsem pøizvána k soudu jako svìdek v pøípadu domácího násilí a sexuálního zneužívání
nezletilé. Obhájce obžalovaného (pachatele domácího násilí) se mì dotázal, jestli jsem si všimla, že
je moje klientka psychicky nenormální. Upozornila jsem pana obhájce, že klientka (týraná žena) se
pouze nacházela ve stavu akutní krize, ale že jinak je psychicky zcela v normì. Obhájce opáèil:
„Dobøe,dobøe,takžejstesitedavšimla,žemìladepresi.“Znovu jsem se ohradila, že klientka
netrpí depresí, že pouze vykazovala symptomy akutní krize. Asi jsem ho ponìkud rozèílila, protože
po mnì docela ostøe vyjel:„Prosím vás, jak to mùžete vìdìt!?!“
Také pojmystres a krize se èasto zamìòují. Stres definoval Selye jako
nespecifickou odpovìï organismu na pùsobení jakéhokoliv èinitele. Je to charakteristická
fyziologická odpovìï na poškození nebo ohrožení organismu, která se projevuje
prostøedVYMEZENÍ POJMU KRIZE /17





nictvím adaptaèního syndromu. Selye popsal tøi fáze reakce na stres – tzv. obecný
adaptaèní syndrom [13] (general adaptation syndrome) (viz tab. 1).
Tab. 1Obecný adaptaèní syndrom
FázeCharakteristické reakce
Poplachová
(alarmující) fáze
Náhlé narušení vnitøního prostøedí organismu
Šok a protišokové reakce
Aktivizace adaptaèních mechanismù
Rezistentní fáze Reakce se snižuje, jako by si organismus na stres zvykl
Maximální adaptace
Adaptaèní mechanismy jsou stále na vysoké úrovni
Fáze vyèerpání
(exhausce)
Prolongované využívání adaptaèních mechanismù jedince vyèerpává
Adaptaèní mechanismy se hroutí
Reakce je tak silná, že mùže dojít k selhání organismu
(Zdroj: Janosik, 1994, s. 19)
Pojem stres odpovídá èeskému výrazuzátìž. Èlovìk se do stresu dostává tehdy,
je-li míra stresogenní situace (stresoru èi stresorù) vyšší než schopnost nebo možnost
daného jedince tuto situaci zvládnout. Obecnì se jedná o tzv. nadlimitní zátìž, která
vede k vnitønímu napìtí a ke kritickému narušení rovnováhy organismu.Krizi pak
mùžeme spolu s Bašteckou vymezit jako reakci na situaci, kterou jedinec nemùže
snadno øešit v rámci obvyklých strategií, jakými je zvyklý zvládat zátìž. [14]
O krizi se s nejvìtší pravdìpodobností bude jednat, jsou-li pøítomny tyto symptomy:
nIntenzivní kritická událost vyboèující z každodenní reality.
nProžívání situace jako ztráty, ohrožení nebo šance (výzvy).
nPøítomnost negativních emocí a zážitkù.
nPocit nejistoty z budoucnosti.
nPocit ztráty kontroly.
nNáhlé narušení obvyklých vzorcù chování jedince, jeho zpùsobu života, denního
rytmu, návykù apod.
nStav emoèního napìtí trvající nìjakou dobu (nejèastìji 2–6 týdnù, nìkdy dokonce
mìsícù).
nNutnost zmìny a pøizpùsobení se nové situaci. [15]
Baštecká upozoròuje také na rozdíl mezi krizí atraumatem. Zatímco je krize
definována subjektem (daným jedincem, tím,„kterémusetostalo“), trauma je
definováno podnìtem (tím,„cosestalo“). Trauma pøedstavuje reakci na situaci, která vznikla
v dùsledku události pøesahující bìžnou lidskou zkušenost. Tato situace by vzhledem
ke svému charakteru vyvolala pronikavý pocit tísnì témìø v každém. [16]
18/ KRIZE





1.2 PØÍÈINY KRIZE
Thom [17] rozlišuje vnìjší a vnitøní pøíèiny krize.
nV pøípadìvnìjších pøíèinse jedná o dvojznaèné situace, kdy je buïto subjektu
odnímán nìjaký objekt, nebo se mu naopak nabízí objektù více. V prvním pøípadì je
pøíèinou krizeztráta, ve druhém volba. Jako tøetí pøíèinu identifikuje Thom
jakoukolivzmìnu vnìjších podmínek, která mùže oslabit efektivitu regulativních
mechanismù subjektu a v dùsledku toho vést ke krizi.
Typickým pøíkladem ztráty mùže být napø.opuštìní nebo osamìní, ztroskotání vztahu nebo
sòatku,ztrátazamìstnání,rozplynutíoèekávaného–nedostavíseoèekávanépovýšení,nezdaøená
zkouška,potrat,narozenípostiženéhodítìte.[18] Volbu vysvìtluje Thom na pøíkladu Buridanova
osla, který má stejnì daleko ke dvìma stejným kupkám sena. Zmìna pøedstavuje narušení, zmìnu
rodinného, pracovního, zdravotního stavu, ale také tøeba pøechod z letního èasu na zimní apod.
nV pøípadì vnitøních pøíèin krize se musí jedinec adaptovat na svùj vlastní vývoj
a krize pøichází v dùsledku neschopnosti zvládnout jednotlivé vývojové úkoly.
Jinou vnitøní pøíèinou je jev oznaèovaný øeckým pojmemhybris. Knoppová [19] jej
popisuje jako „náhradní opatøení“. Jedná se o aplikaci ne zcela vhodného
regulaèního mechanismu. Krize nastává v okamžiku, kdy tento náhradní mechanismus
selže.
Pokud bychom chtìli být konkrétnìjší, mùžeme se pokusit vyjmenovat jednotlivé
situace, které mohou u jedince, pøípadnì v komunitì vyvolat krizi:
nIndividuální: autonehoda, sexuální útok, zneužití, jakákoliv život ohrožující
zkušenost, loupež, vážný fyzický úraz, pocit ohrožení sebe sama èi nìkoho blízkého,
vážný úraz nebo smrt blízké osoby, sebevražda rodinného pøíslušníka nebo kolegy
na pracovišti, vražda, svìdectví kteréhokoliv individuálního nebo komunitního
traumatu.
nKomunitní: zemìtøesení, hurikán, požár, povodnì, zneèištìní životního prostøedí
ve velkém rozsahu, mnohoèetné úrazy nebo úmrtí pøi nehodách, terorismus,
traumatické události vztahující se k dìtem, vraždy v komunitì, násilná èi sexuální
kriminalita, která vyvolává velkou pozornost médií, velké neštìstí. [20]
Sestavit úplný výèet událostí, které mohou být pøíèinou vzniku krize [21], není
možné. Krize je stavem ryze subjektivním. Svùj vnitøní svìt i své okolí vnímá každý
jedinec naprosto odlišnì, vìci, události a ostatní lidé mají pro každého èlovìka jiný
význam. To, co pro jednoho mùže znamenat bezvýznamnou životní epizodu, mùže
pro jiného znamenat pøíèinu dezintegrace osobnosti. Každý èlovìk disponuje rùznì
silnými obrannými a adaptaèními mechanismy a mírou frustraèní tolerance. [22]
Za urèitý pokus vytvoøit inventáø událostí, které se mohou stát pøíèinou
(precipitorem) krize, mùžeme považovat klasifikaci životních událostí, kterou v roce 1964
sestavili Holmes a Rahe. [23]
VYMEZENÍ POJMU KRIZE /19





Tab. 2 Tabulka nároèných životních událostí
Poøadí a body
(Holmes-Rahe)
Životní události Body a poøadí
(De Meuse)
1.10 smrt životního partnera 93 1.
2.73 rozvod 84 4.
3.65 rozvrat manželství
4.63 uvìznìní 85 3.
5.63 úmrtí blízkého pøíbuzného 87 2.
6.53 úraz nebo vážné onemocnìní 62 11.
7.50 sòate k50 19.
8.47 ztráta zamìstnání 76 7.
9.45 usmíøení a pøebudování manželství 57 13.
10.45 odchod do dùchodu 63 10.
11.44 zmìna zdravotního stavu èlena rodiny 56 15.
12.40 tìhotenství 72 8.
13.39 sexuální potíže 61 12.
14.39 pøíchod nového èlena rodiny 56 14.
15.39 zmìna zamìstnání 39 31.
16.38 zmìna finanèního stavu 52 18.
17.37 úmrtí blízkého pøítele 78 5.
18.36 pøeøazení na jinou práci 54 16.
19.30 propadnutí hypotéky, ztráta vìtší èástky penìz 64 9.
20.29 zmìna pracovní zpùsobilosti 39 32.
21.29 odchod syna nebo dcery z domova 53 17.
22.29 nesoulad v manželství 41 29.
23.28 mimoøádný osobní úspìch 40 30.
24.26 manželka nastupuje (pøíp. odchází) ze zamìstnání 4 25.
25.26 zaèátek nebo konec školní docházky 5 24.
26.25 zmìny v životních podmínkách 47 22.
27.24 revize osobních zvykù, návykù 33 35.
28.23 potíže s nadøízeným 44 26.
29.20 zmìna bydlištì – zmìna školy 50 20.
30.19 zmìna bìhem rekreace 20 41.
zmìna v náboženských èinnostech19 42.
31.18 zmìna v sociálních èinnostech 24 40.
32.16 zmìna spánkového návyku 42 28.
Pokraèování
20/ KRIZE






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist