načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Krize -- Psychologický a sociologický fenomén - Naděžda Špatenková

-16%
sleva

Elektronická kniha: Krize -- Psychologický a sociologický fenomén
Autor:

Krize je psychologický, ale i sociologický fenomén, v monografii zkušeného autorského týmu je proto věnována pozornost nejen krizi jedince, ale také krizi rodiny a společnosti. Publikace ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135 Kč 114
+
-
3,8
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 129
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0888-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Krize je psychologický, ale i sociologický fenomén, v monografii zkušeného autorského týmu je proto věnována pozornost nejen krizi jedince, ale také krizi rodiny a společnosti. Publikace navazuje na úspěšný titul Krizová intervence pro praxi, objasňuje teoretická východiska krize a krizové intervence. (psychologický a sociologický fenomén)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Naděžda Špatenková - další tituly autora:
Základní otázky komunikace -- Komunikace (nejen) pro sestry Základní otázky komunikace
Králová, Jaroslava; Špatenková, Naděžda
Cena: 169 Kč
Poradenství pro pozůstalé -- Principy, proces, metody, 2., aktualizované a doplněné vydání Poradenství pro pozůstalé
Špatenková, Naděžda
Cena: 215 Kč
Poradenství pro pozůstalé Poradenství pro pozůstalé
Špatenková, Naděžda
Cena: 158 Kč
Jak řeší rodinné krize moderní žena Jak řeší rodinné krize moderní žena
Špatenková, Naděžda
Cena: 88 Kč
Edukace seniorů -- Geragogika a gerontodidaktika Edukace seniorů
Špatenková, Naděžda; Smékalová, Lucie
Cena: 169 Kč
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
Špatenková, Naděžda; kolektiv
Cena: 305 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky





















OBSAH
PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
O AUTORECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
A KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
(Naděžda Špatenková)
1.1 Identifikace krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
1.2 Příčiny krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2. TYPOLOGIE KRIZÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
(Naděžda Špatenková)
2.1 Vývojové krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.2 Situační krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
2.3 Kumulované krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2.4 Baldwinova typologie krizí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
3. PRŮBĚH KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
(Naděžda Špatenková)
3.1 Determinanty průběhu krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
3.2 Pomoc v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3.3 Překonání krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
B KDO JE V KRIZI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4. JEDINEC V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
4.1 Dítě v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
(Naděžda Špatenková)
4.2 Dospívající v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
(Naděžda Špatenková)
4.3 Dospělý v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
(Naděžda Špatenková)
4.4 Senior v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
(Dana Sýkorová)





5. RODINA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
(Irena Sobotková)
5.1 Definice rodinné krize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
5.2 Příčiny a typy rodinných krizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
5.3 Vybrané přístupy k rodinné krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
5.4 Diagnostika krize v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
5.5 Adaptace rodiny – řešení krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
6. KOMUNITA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
(Alice Příhodová)
6.1 Pojem komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
6.2 Komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
7. SPOLEČNOST V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
(Miroslav Dopita)
7.1 Jak je to s krizí společnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
7.2 Jak se z pohledu současných poznatků díváme na krizi dnes? . . . . . . . . . . 94
7.3 Je společnost v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Poznámky k části Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
Poznámky k části Kdo je v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127





PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych velmi poděkovat všem členům autorského kolektivu: doc. PhDr. Ireně
Sobotkové, CSc., PhDr. Daně Sýkorové, Ph.D., PhDr. Alici Příhodové, Ph.D. a Mgr.
Miroslavu Dopitovi.
Ráda bych také poděkovala svým učitelům, lektorům, kolegů
mavmnohaohledech vzorům, především pak: Yvoně a Lubošovi, Dádě, Bobině, Marii, Ivance, Jitce,
Dušanovi a Oldřichovi, kteří mi pomohli fenomén krize pochopit a „uchopit“.
Také bych chtěla ocenit redaktory nakladatelství Grada Publishing, a.s., že se
během práce na naší knize nedostávali do (příliš velké) krize…
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým nejbližším za trpělivost, pochopení
a tvůrčí zázemí.
Děkuji.
Naděžda Špatenková, rozená Kubíčková
PODĚKOVÁNÍ /7





O AUTORECH
PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D., roz. Kubíčková (1973)
Vystudovala psychologii, sociologii a andragogiku v profilaci na sociální práci. Pů -
sobila jako sociální pracovnice v rodinné poradně, externí pracovník a posléze
supervizor a odborný garant Linky SOS ve Zlíně. V současné době přednáší na Zdravotně
sociální fakultě Ostravské univerzity a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci, kde také vede Univerzitu třetího věku. Je autorkou knižních monografií
Zármutek a pomoc pozůstalýma Krizová intervence pro praxi.
Doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc.(1964)
Vyučuje na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v
Olomouci. Zaměřuje se hlavně na vývojovou psychologii a psychologii rodiny.
Dlouhodobě se v rámci občanských sdružení věnuje poradenství pro pěstounské rodiny
a v psychologické poradně při FF UP se rovněž specializuje na rodinné a partnerské
problémy. Její výzkumné aktivity se týkají především funkčnosti a odolnosti rodin.
Publikovala řadu prací, mj. monografiiPsychologie rodiny. Angažuje se v několika
národních i mezinárodních odborných společnostech (např. Českomoravská
psychologická společnost, IAFP- International Academy of Family Psychology).
PhDr. Dana Sýkorová, Ph.D.(1957)
Je odbornou asistentkou v oboru sociologie na Filozofické fakultě Univerzity
Palackého v Olomouci. Zabývá sedlouhodobě sociologií rodiny, zejména mezigeneračními
vztahy a příbuzenstvem jako zdrojem pomoci a podpory. Participovala na řadě
výzkumných projektů, publikuje v Sociologickém časopise i v mezinárodních
recenzovaných časopisech. V současné době je nositelkou grantu GAČR, reg. č. 403/02/1182
„Senioři ve společnosti. Strategie zachování osobní autonomie“.
PhDr. Alice Příhodová, Ph.D.(1973)
Vystudovala obor sociologie – andragogika (specializace sociální práce) na Filozo -
fické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v doktorandském studiu pokračovala
v oboru sociální práce na Fakultě zdravotnictví a sociální práce na Trnavské
univerzitě. V současné době působí jako odborný asistent na katedře sociální práce Zdravotně
sociální fakulty Ostravské univerzity. Jejím hlavním odborným zájmem jsou metody
sociální práce, vyučuje komunitní sociální práci. Spolupracuje s nestátními
organizacemi na komunitních projektech.
O AUTORECH /9





Mgr. Miroslav Dopita (1972)
Absolvoval obor sociologie a andragogika na Filozofické fakultě Univerzity Palac -
kého v roce 1997. V současnosti je zaměstnán na Katedře sociálních věd
Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vyučuje obecnou sociologii a
sociologické teorie. Specializuje se na problematiku kulturní a sociální reprodukce
společnosti, zvláště v díle Pierra Bourdieuho. Je autorem řady statí a spoluautorem
několika učebních textů.
10/ KRIZE





PŘEDMLUVA
„Krize“ je v současné době ve společenských vědách a především pak v psy -
chologii a sociologii velmi frekventovaným pojmem. Je skloňována ve všech pádech
a jsou jí připisována různá adjektiva. Termín přejala i obecná čeština, aby ho – jak
říká Klimpl – vyprázdnila, protože „krize“ je módní slovo.
Ale co je to vlastně krize? Je to normální nebo nenormální stav? Koho může krize
postihnout?Jaksetakovákrizeprojevuje?Jakémádůsledky?Jenutnéjinějakřešit?
Tyto a podobné otázky jsme si kladli a pokusili se na ně hledat – a snad i nalézt –
odpovědi. Cílem této publikace je ukázat, že krize není nic výjimečného nejen v životě
člověka, ale i v dalších sociálních systémech a že pokud se objeví, je možné ji určitým
způsobem případně i řešit.
V první části publikace se zaměříme na vymezení pojmukrize, identifikujeme
příčiny této situace, objasníme si typologii krizí a průběh krizové situace. Nastíníme
možnosti(alimity) pomoci v krizi a to jak formální, tak neformální. Podíváme se také
na to, co znamená(a neznamená) překonání krize.
Druhá část publikace přináší zamyšlení nad tím,kdo (resp.co) je v krizi. Pozornost
je věnována jedinci v krizi, rodině v krizi, komunitě v krizi i společnosti v krizi. V
psychologii je krize pojímána především jako záležitost jedince, individua. Sociologie
nahlíží na fenomén krize širší optikou –krize je situace, která postihuje společnost a její
instituce, postihuje komunity a jiné sociální skupiny. Je třeba si uvědomit, že jedinec
nepředstavuje izolované individuum, je ve vzájemné interakci s jinými sociálními
systémy – reaguje na jejich změny, adaptuje se na ně(anebotakéne) a zpětně je
nějakým způsobem ovlivňuje. Krize jiných sociálních systémů tak vytváří kontext, resp.
referenční rámec pro krize individuální.
S ohledem na specifika krize a krizové intervence v různých obdobích života jedince
je pojednáno o krizích v dětství, dospívání, dospělosti a ve stáří zvl᚝. Kapitola o
krizích v rodině zahrnuje také problematiku krizí manželských, resp. partnerských.
Následující kapitola reflektuje problematiku komunity v krizi. Závěrečná kapitola pak
analyzuje pojem krize ve společnosti, v její struktuře a dynamických systémech.
Dozvíte se, že systémy samy o sobě v krizi být nemohou a že přesnější označení toho,
čemu říkáme krize ve společnosti, je spíše nedostatečná systémová integrace.
Cílem předložených textů je ukázat, že krize není vlastním projevem jednotlivých
institucí, ale že je vždy důsledkem lidského jednání, které v jeho zdrojích a
důsledcích studují obě výše zmíněné humanitní vědy – psychologie i sociologie.
PŘEDMLUVA /11










A
KRIZE
/ 13










1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE
(Naděžda Špatenková)
„Krize“ je v posledních letech často a běžně užívaný pojem. Hovoříme o krizi
vládní, hospodářské, finanční, energetické či ekologické. Mnozí pak získávají
dojem, že v krizi je vlastně vše, co nás obklopuje, že krize se v současném globalizujícím
se světě stává globálním, permanentním jevem. V sociálních vědách je tento termín
úzce spojován s radikální proměnou, kterou prošly instituce tradiční společnosti,
když její transformace na společnost moderní dosáhla vrcholu. V tomto smyslu se
pak nejčastěji diskutuje okrizi manželství a krizi rodiny, ale také o krizi morálky
a krizi hodnot.
Krize je situace, která postihuje společnost a její instituce, postihuje komunity a jiné
sociální skupiny. Krize je ale také především záležitostí týkající se jedince. V laickém
slova smyslu je tento termín používán pro téměř jakoukoliv situaci, která je vnímána
negativně. [1] Pojem krize můžeme tedy použít k popisu všech situací, při kterých se
něco dramaticky mění a tato změna je doprovázena negativními emocemi. [2]
Podle slovníkových definic je krize:
nrozhodná chvíle, rozhodný obrat; liter. část děje (dramatu, románu), v níž vrcholí
rozpor protikladných sil, [3]
ntěžká, svízelná situace; svízel, potíž, tíseň, nesnáz, zmatek; med. a) náhlá změna
v průběhu některých chorob, b)zřídka náhlé klesnutí teploty při horečce, [4]
nv psychiatrii, psychologii, psychoterapii výraz pro extrémní psychickou zátěž,
nebezpečný stav, životní událost, rozhodný obrat v léčbě, [5]
npřechodný stav, moment zřetelné nerovnováhy, nedostatek, úpadek. Je to
přechodné stadium mezi dvěmi rozlišitelnými fázemi. [6]
Podle současných psychologických koncepcí představujekrize přechodný stav
vnitřní nerovnováhy způsobený kritickými událostmi nebo takovými životními
událostmi, které vyžadují zásadní změny a řešení.
Thom tvrdí, že „v krizi je každý subjekt, jehož stav se projevuje zdánlivě
bezdůvodným oslabením regulativních mechanismů a který je subjektem samotným
vnímán jako ohrožení vlastní existence“. Krize podle něj nutí člověka k jednání, i když
mu mnohdy poskytuje jen omezený čas a prostředky. Vždy představuje určitý
vyvíjející se stav, který je třeba chápat jako přechodný, protože následuje po stavu, který se
(alespoň relativně) pokládá za normální. Krize může vygenerovat v katastrofu nebo
vyústit v nějaké řešení a zanechat určité následky. Někdy tyto následky nemají
prakticky žádný význam, častěji ovšem vede krize ke změně regulativního chování
subjektu. [7]
Představy a hypotézy o tom, co je to krize a jak probíhá, můžeme nalézt např. v
dílech Ericha Lindemanna, Geralda Caplana, Lydie Rapoportové, Hawarda Parada,
VYMEZENÍ POJMU KRIZE /15
+





Davida Kaplana, Geralda Jacobsona, Martina Stricklera, Petera Sifneose a dalších.
Naomi Golanová [8] jejich poznatky o krizi shrnuje následovně:
1. Jedinec [9] je během svého života vystaven obdobím vzrůstajícího vnitřního
a vnějšího napětí, které narušuje jeho běžný stav rovnováhy (homeostázy) s okol -
ním prostředím. Tyto epizody jsou obvykle vyvolány nějakou ohrožující
(nebezpečnou) událostí, která může být ojedinělá, epizodická, ale může se jednat také
o sérii menších událostí, které se kumulují.
2. Dopad takovéto události naruší emoční rovnováhu daného jedince. Většinou se
jedná o krátkodobé, často nepozorované zvýšení napětí, které spustí adaptační
vzorce, automatické řešení problému. Pokud není tato snaha úspěšná, napětí
narůstá, jedinec si ho začíná plně uvědomovat, mobilizují se vědomé způsoby
řešení problému metodou pokus – omyl. Pokud se problém nepodaří vyřešit, napětí
ještě více stoupá a je pociováno jako úzkost, nepohoda. Jedinec zkouší inovovat
metody řešení problému. Pokud není možné problém vyřešit, ani se mu nějak
vyhnout nebo jej redefinovat, napětí stoupá k vrcholu.
3. V tomto bodě, během kterého přestávají fungovat adaptační mechanismy, se
jedinec ocitá ve stavu akutní krize. Dochází k dezorganizaci a rozvoji
psychiatrických symptomů. Potom následuje období postupné reorganizace, dokud opět
není dosaženo stavu rovnováhy.
4. Jak se krize vyvíjí, může jedinec vnímat počáteční podnět a následné stresové
události jako ohrožení svých základních potřeb nebo své suverenity a duševní
pohody; jako ztrátu identity, ztrátu statusu nebo role, zpochybnění kontroly nad
sebou samým, svým prožíváním a chováním, nad svým životem apod.
5. Prožitek každé této ztráty vyvolává charakteristickou emocionální reakci, která
odráží subjektivní význam události pro daného jedince: ohrožení vyvolává
znepokojení; ztráta s sebou přináší pocity strádání (ochuzení), smutku a truchlení;
zpochybnění stimuluje mírný nárůst napětí a podněcuje naději a očekávání,
uvolňuje novou energii pro řešení problému.
6. Krize není ani nemoc ani patologický stav, odráží snahu jedince vyrovnat se s
náročnou životní situací. Krize může souviset s nějakým dřívějším nevyřešeným
nebo jen částečně vyřešeným konfliktem. V takovém případě se může spustit
nepřiměřená nebo přehnaná reakce. Krizová intervence v takových situacích
poskytuje mnohonásobnou příležitost: vyřešit současnou nesnáz, znovu pracovat na
předcházejících potížích a/nebo mezi nimi přerušit spojitost.
7. Celková doba mezi počátečním podnětem a konečným vyřešením krizové situace
se může velmi lišit, záleží na závažnosti ohrožující události, charakteristických
reakcích jedince, přirozenosti a komplexnosti úkolu, který musí být splněn, a na
dané sociální situaci jedince (zdrojích pomoci). Nicméně, stav akutní krize je
časově omezen, obvykle trvá od čtyř do šesti týdnů.
8. Zdá se, že každý konkrétní příklad krizové
situace(napříkladsmrtblízkéhočlověkanebozážitekznásilnění)má své specifické fáze, které mohou být předvídány
a zmapovány. V každé fázi lze očekávat určité emocionální reakce a behaviorální
odezvy. Model fází může napomoci identifikovat, kde se jedinec „zasekl“ a co je
16/ KRIZE





pravděpodobnou příčinou neschopnosti „pracovat s krizí“ a zvládnout danou si -
tuaci.
9. Během krize signalizuje postižený jedinec potřebu pomoci a ochotu tuto pomoc
přijmout. Běžné obranné mechanismy slábnou, obvyklé adaptační mechanismy
se prokázaly být neadekvátní a ego se stává přístupnější k vnějšímu ovlivňování
a změně. V tomto období může minimální úsilí přinést maximální efekt; nepatrná
pomoc, správně zaměřená, může být efektivnější než extenzivní pomoc v období
menší emocionální přístupnosti.
10. Během fáze reintegrace se může objevit nové ego, mohou se vyvinout nové
adaptační mechanismy, které umožní jedinci efektivněji se vypořádat s jinými
náročnými životními situacemi v budoucnosti. Pokud však není v tomto kritickém úseku
poskytnuta potřebná pomoc, může si jedinec osvojit neadekvátní a maladaptační
vzorce, které se později projeví oslabenou schopností přiměřeně fungovat.
Teorie krize a krizová intervence v průběhu let prošly procesem legitimizace. Po
první vlně polemiky, kdy byla svými zastánci prezentována jako „univerzální všelék“
a svými odpůrci zatracována jako neefektivní odstraňování symptomů, si krizová
intervence vydobyla své pevné místo prakticky ve všech pomáhajících profesích. [10]
1.1IDENTIFIKACE KRIZE
Často se pojem krize zaměňuje s jinými pojmy, např. konflikt,stres,deprese,
trauma,–nejsou to ale synonyma. Konflikt je nejčastěji definován jako střet něčeho
s něčím. Co se střetává s čím a jaká je povaha tohoto konfliktu záleží na metodologické
orientaci autorů, kteří to v literatuře popisují. Konflikt se ovšem podle Rotschilda
může vyhrotit natolik, že „vzniká explozivní situace s dramatickými projevy“. O
takovýchto vyhrocených situacích pak hovoříme jako o krizích. [11]
Krize rozhodně není anideprese, i když má s depresí řadu shodných nebo
podobných symptomů – např. smutek, pocit zmaru, ztrátu motivace a energie, pocity
bezcennosti. Krize není nemoc,je to normální reakce na nenormální situaci. Deprese je
chorobný stav, psychické onemocnění s jasně stanovenými diagnostickými kritérii.
[12]
Byla jsem přizvána k soudu jako svědek v případu domácího násilí a sexuálního zneužívání
nezletilé. Obhájce obžalovaného (pachatele domácího násilí) se mě dotázal, jestli jsem si všimla, že
je moje klientka psychicky nenormální. Upozornila jsem pana obhájce, že klientka (týraná žena) se
pouze nacházela ve stavu akutní krize, ale že jinak je psychicky zcela v normě. Obhájce opáčil:
„Dobře,dobře,takžejstesitedavšimla,žeměladepresi.“Znovu jsem se ohradila, že klientka
netrpí depresí, že pouze vykazovala symptomy akutní krize. Asi jsem ho poněkud rozčílila, protože
po mně docela ostře vyjel:„Prosím vás, jak to můžete vědět!?!“
Také pojmystres a krize se často zaměňují. Stres definoval Selye jako
nespecifickou odpověď organismu na působení jakéhokoliv činitele. Je to charakteristická
fyziologická odpověď na poškození nebo ohrožení organismu, která se projevuje
prostředVYMEZENÍ POJMU KRIZE /17





nictvím adaptačního syndromu. Selye popsal tři fáze reakce na stres – tzv. obecný
adaptační syndrom [13] (general adaptation syndrome) (viz tab. 1).
Tab. 1Obecný adaptační syndrom
FázeCharakteristické reakce
Poplachová
(alarmující) fáze
Náhlé narušení vnitřního prostředí organismu
Šok a protišokové reakce
Aktivizace adaptačních mechanismů
Rezistentní fáze Reakce se snižuje, jako by si organismus na stres zvykl
Maximální adaptace
Adaptační mechanismy jsou stále na vysoké úrovni
Fáze vyčerpání
(exhausce)
Prolongované využívání adaptačních mechanismů jedince vyčerpává
Adaptační mechanismy se hroutí
Reakce je tak silná, že může dojít k selhání organismu
(Zdroj: Janosik, 1994, s. 19)
Pojem stres odpovídá českému výrazuzátěž. Člověk se do stresu dostává tehdy,
je-li míra stresogenní situace (stresoru či stresorů) vyšší než schopnost nebo možnost
daného jedince tuto situaci zvládnout. Obecně se jedná o tzv. nadlimitní zátěž, která
vede k vnitřnímu napětí a ke kritickému narušení rovnováhy organismu.Krizi pak
můžeme spolu s Bašteckou vymezit jako reakci na situaci, kterou jedinec nemůže
snadno řešit v rámci obvyklých strategií, jakými je zvyklý zvládat zátěž. [14]
O krizi se s největší pravděpodobností bude jednat, jsou-li přítomny tyto symptomy:
nIntenzivní kritická událost vybočující z každodenní reality.
nProžívání situace jako ztráty, ohrožení nebo šance (výzvy).
nPřítomnost negativních emocí a zážitků.
nPocit nejistoty z budoucnosti.
nPocit ztráty kontroly.
nNáhlé narušení obvyklých vzorců chování jedince, jeho způsobu života, denního
rytmu, návyků apod.
nStav emočního napětí trvající nějakou dobu (nejčastěji 2–6 týdnů, někdy dokonce
měsíců).
nNutnost změny a přizpůsobení se nové situaci. [15]
Baštecká upozorňuje také na rozdíl mezi krizí atraumatem. Zatímco je krize
definována subjektem (daným jedincem, tím,„kterémusetostalo“), trauma je
definováno podnětem (tím,„cosestalo“). Trauma představuje reakci na situaci, která vznikla
v důsledku události přesahující běžnou lidskou zkušenost. Tato situace by vzhledem
ke svému charakteru vyvolala pronikavý pocit tísně téměř v každém. [16]
18/ KRIZE





1.2 PŘÍČINY KRIZE
Thom [17] rozlišuje vnější a vnitřní příčiny krize.
nV případěvnějších příčinse jedná o dvojznačné situace, kdy je buďto subjektu
odnímán nějaký objekt, nebo se mu naopak nabízí objektů více. V prvním případě je
příčinou krizeztráta, ve druhém volba. Jako třetí příčinu identifikuje Thom
jakoukolivzměnu vnějších podmínek, která může oslabit efektivitu regulativních
mechanismů subjektu a v důsledku toho vést ke krizi.
Typickým příkladem ztráty může být např.opuštění nebo osamění, ztroskotání vztahu nebo
sňatku,ztrátazaměstnání,rozplynutíočekávaného–nedostavíseočekávanépovýšení,nezdařená
zkouška,potrat,narozenípostiženéhodítěte.[18] Volbu vysvětluje Thom na příkladu Buridanova
osla, který má stejně daleko ke dvěma stejným kupkám sena. Změna představuje narušení, změnu
rodinného, pracovního, zdravotního stavu, ale také třeba přechod z letního času na zimní apod.
nV případě vnitřních příčin krize se musí jedinec adaptovat na svůj vlastní vývoj
a krize přichází v důsledku neschopnosti zvládnout jednotlivé vývojové úkoly.
Jinou vnitřní příčinou je jev označovaný řeckým pojmemhybris. Knoppová [19] jej
popisuje jako „náhradní opatření“. Jedná se o aplikaci ne zcela vhodného
regulačního mechanismu. Krize nastává v okamžiku, kdy tento náhradní mechanismus
selže.
Pokud bychom chtěli být konkrétnější, můžeme se pokusit vyjmenovat jednotlivé
situace, které mohou u jedince, případně v komunitě vyvolat krizi:
nIndividuální: autonehoda, sexuální útok, zneužití, jakákoliv život ohrožující
zkušenost, loupež, vážný fyzický úraz, pocit ohrožení sebe sama či někoho blízkého,
vážný úraz nebo smrt blízké osoby, sebevražda rodinného příslušníka nebo kolegy
na pracovišti, vražda, svědectví kteréhokoliv individuálního nebo komunitního
traumatu.
nKomunitní: zemětřesení, hurikán, požár, povodně, znečištění životního prostředí
ve velkém rozsahu, mnohočetné úrazy nebo úmrtí při nehodách, terorismus,
traumatické události vztahující se k dětem, vraždy v komunitě, násilná či sexuální
kriminalita, která vyvolává velkou pozornost médií, velké neštěstí. [20]
Sestavit úplný výčet událostí, které mohou být příčinou vzniku krize [21], není
možné. Krize je stavem ryze subjektivním. Svůj vnitřní svět i své okolí vnímá každý
jedinec naprosto odlišně, věci, události a ostatní lidé mají pro každého člověka jiný
význam. To, co pro jednoho může znamenat bezvýznamnou životní epizodu, může
pro jiného znamenat příčinu dezintegrace osobnosti. Každý člověk disponuje různě
silnými obrannými a adaptačními mechanismy a mírou frustrační tolerance. [22]
Za určitý pokus vytvořit inventář událostí, které se mohou stát příčinou
(precipitorem) krize, můžeme považovat klasifikaci životních událostí, kterou v roce 1964
sestavili Holmes a Rahe. [23]
VYMEZENÍ POJMU KRIZE /19





Tab. 2 Tabulka náročných životních událostí
Pořadí a body
(Holmes-Rahe)
Životní události Body a pořadí
(De Meuse)
1.10 smrt životního partnera 93 1.
2.73 rozvod 84 4.
3.65 rozvrat manželství
4.63 uvěznění 85 3.
5.63 úmrtí blízkého příbuzného 87 2.
6.53 úraz nebo vážné onemocnění 62 11.
7.50 sňate k50 19.
8.47 ztráta zaměstnání 76 7.
9.45 usmíření a přebudování manželství 57 13.
10.45 odchod do důchodu 63 10.
11.44 změna zdravotního stavu člena rodiny 56 15.
12.40 těhotenství 72 8.
13.39 sexuální potíže 61 12.
14.39 příchod nového člena rodiny 56 14.
15.39 změna zaměstnání 39 31.
16.38 změna finančního stavu 52 18.
17.37 úmrtí blízkého přítele 78 5.
18.36 přeřazení na jinou práci 54 16.
19.30 propadnutí hypotéky, ztráta větší částky peněz 64 9.
20.29 změna pracovní způsobilosti 39 32.
21.29 odchod syna nebo dcery z domova 53 17.
22.29 nesoulad v manželství 41 29.
23.28 mimořádný osobní úspěch 40 30.
24.26 manželka nastupuje (příp. odchází) ze zaměstnání 4 25.
25.26 začátek nebo konec školní docházky 5 24.
26.25 změny v životních podmínkách 47 22.
27.24 revize osobních zvyků, návyků 33 35.
28.23 potíže s nadřízeným 44 26.
29.20 změna bydliště – změna školy 50 20.
30.19 změna během rekreace 20 41.
změna v náboženských činnostech19 42.
31.18 změna v sociálních činnostech 24 40.
32.16 změna spánkového návyku 42 28.
Pokračování
20/ KRIZE






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist