načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Krize -- Psychologický a sociologický fenomén - Naděžda Špatenková

Krize -- Psychologický a sociologický fenomén

Elektronická kniha: Krize -- Psychologický a sociologický fenomén
Autor: Naděžda Špatenková

První část knihy vymezuje pojem krize, její příčiny, typologii a průběh. Další část rozebírá postavení jedince v krizi ( dítěte, dospívajícího, dospělého i seniora), rodinu v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2004
Počet stran: 129
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Sociální problémy vyžadující podporu a pomoc. Sociální zabezpečení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2004
ISBN: 80-247-0888-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První část knihy vymezuje pojem krize, její příčiny, typologii a průběh. Další část rozebírá postavení jedince v krizi ( dítěte, dospívajícího, dospělého i seniora), rodinu v krizi, komunitu v krizi a na závěr krizi společnosti. Jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké, ale přehledné (i vizuálně); často se nejedná o souvislý výklad, ale o tématické teze a jejich stručné vysvětlení. - Doplněno tabulkami, poznámkami i příklady z praxe. Připojen rejstřík. Práce autorského kolektivu rozebírá krizi jako psychologický a sociologický fenomén - popisuje proto krizi jedince, rodiny i společnosti.

Popis nakladatele

Krize je psychologický, ale i sociologický fenomén, v monografii zkušeného autorského týmu je proto věnována pozornost nejen krizi jedince, ale také krizi rodiny a společnosti. Publikace navazuje na úspěšný titul Krizová intervence pro praxi, objasňuje teoretická východiska krize a krizové intervence. (psychologický a sociologický fenomén)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Naděžda Špatenková - další tituly autora:
Základní otázky komunikace -- Komunikace (nejen) pro sestry Základní otázky komunikace
O posledních věcech člověka -- Vybrané kapitoly z thanatologie O posledních věcech člověka
 (e-book)
Edukace seniorů -- Geragogika a gerontodidaktika Edukace seniorů
 (e-book)
O posledních věcech člověka -- Vybrané kapitoly z thanatologie O posledních věcech člověka
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
 (e-book)
Krize a krizová intervence Krize a krizová intervence
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OBSAH

PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

O AUTORECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 A KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

(Naděžda Špatenková)

1.1 Identifikace krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.2 Příčiny krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2. TYPOLOGIE KRIZÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

(Naděžda Špatenková)

2.1 Vývojové krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.2 Situační krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.3 Kumulované krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

2.4 Baldwinova typologie krizí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3. PRŮBĚH KRIZE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

(Naděžda Špatenková)

3.1 Determinanty průběhu krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

3.2 Pomoc v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.3 Překonání krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 B KDO JE V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 4. JEDINEC V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

4.1 Dítě v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

(Naděžda Špatenková)

4.2 Dospívající v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

(Naděžda Špatenková)

4.3 Dospělý v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

(Naděžda Špatenková)

4.4 Senior v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

(Dana Sýkorová)


5. RODINA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

(Irena Sobotková)

5.1 Definice rodinné krize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

5.2 Příčiny a typy rodinných krizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

5.3 Vybrané přístupy k rodinné krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

5.4 Diagnostika krize v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

5.5 Adaptace rodiny – řešení krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 6. KOMUNITA V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

(Alice Příhodová)

6.1 Pojem komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

6.2 Komunita v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 7. SPOLEČNOST V KRIZI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

(Miroslav Dopita)

7.1 Jak je to s krizí společnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

7.2 Jak se z pohledu současných poznatků díváme na krizi dnes? . . . . . . . . . . 94

7.3 Je společnost v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Poznámky k části Krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Poznámky k části Kdo je v krizi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

PODĚKOVÁNÍ

Chtěla bych velmi poděkovat všem členům autorského kolektivu: doc. PhDr. Ireně Sobotkové, CSc., PhDr. Daně Sýkorové, Ph.D., PhDr. Alici Příhodové, Ph.D. a Mgr. Miroslavu Dopitovi.

Ráda bych také poděkovala svým učitelům, lektorům, kolegůmavmnohaohledech vzorům, především pak: Yvoně a Lubošovi, Dádě, Bobině, Marii, Ivance, Jitce, Dušanovi a Oldřichovi, kteří mi pomohli fenomén krize pochopit a „uchopit“.

Také bych chtěla ocenit redaktory nakladatelství Grada Publishing, a.s., že se během práce na naší knize nedostávali do (příliš velké) krize…

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat svým nejbližším za trpělivost, pochopení a tvůrčí zázemí.

Děkuji.

Naděžda Špatenková, rozená Kubíčková

PODĚKOVÁNÍ / 7


O AUTORECH

PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D., roz. Kubíčková (1973)

Vystudovala psychologii, sociologii a andragogiku v profilaci na sociální práci. Pů

sobila jako sociální pracovnice v rodinné poradně, externí pracovník a posléze super

vizor a odborný garant Linky SOS ve Zlíně. V současné době přednáší na Zdravotně

sociální fakultě Ostravské univerzity a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého

v Olomouci, kde také vede Univerzitu třetího věku. Je autorkou knižních monografií

Zármutek a pomoc pozůstalým a Krizová intervence pro praxi.

Doc. PhDr. Irena Sobotková, CSc. (1964)

Vyučuje na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olo

mouci. Zaměřuje se hlavně na vývojovou psychologii a psychologii rodiny. Dlouho

době se v rámci občanských sdružení věnuje poradenství pro pěstounské rodiny

a v psychologické poradně při FF UP se rovněž specializuje na rodinné a partnerské

problémy. Její výzkumné aktivity se týkají především funkčnosti a odolnosti rodin.

Publikovala řadu prací, mj. monografii Psychologie rodiny. Angažuje se v několika

národních i mezinárodních odborných společnostech (např. Českomoravská psycho

logická společnost, IAFP- International Academy of Family Psychology).

PhDr. Dana Sýkorová, Ph.D. (1957)

Je odbornou asistentkou v oboru sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Palacké

ho v Olomouci. Zabývá se dlouhodobě sociologií rodiny, zejména mezigeneračními

vztahy a příbuzenstvem jako zdrojem pomoci a podpory. Participovala na řadě vý

zkumných projektů, publikuje v Sociologickém časopise i v mezinárodních recenzo

vaných časopisech. V současné době je nositelkou grantu GAČR, reg. č. 403/02/1182

„Senioři ve společnosti. Strategie zachování osobní autonomie“.

PhDr. Alice Příhodová, Ph.D. (1973)

Vystudovala obor sociologie – andragogika (specializace sociální práce) na Filozo

fické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v doktorandském studiu pokračovala

v oboru sociální práce na Fakultě zdravotnictví a sociální práce na Trnavské univerzi

tě. V současné době působí jako odborný asistent na katedře sociální práce Zdravotně

sociální fakulty Ostravské univerzity. Jejím hlavním odborným zájmem jsou metody

sociální práce, vyučuje komunitní sociální práci. Spolupracuje s nestátními organi

zacemi na komunitních projektech.

O AUTORECH / 9


Mgr. Miroslav Dopita (1972)

Absolvoval obor sociologie a andragogika na Filozofické fakultě Univerzity Palac

kého v roce 1997. V současnosti je zaměstnán na Katedře sociálních věd Pedagogic

ké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde vyučuje obecnou sociologii a so

ciologické teorie. Specializuje se na problematiku kulturní a sociální reprodukce

společnosti, zvláště v díle Pierra Bourdieuho. Je autorem řady statí a spoluautorem

několika učebních textů.

10 / KRIZE


PŘEDMLUVA

„Krize“ je v současné době ve společenských vědách a především pak v psy

chologii a sociologii velmi frekventovaným pojmem. Je skloňována ve všech pádech a jsou jí připisována různá adjektiva. Termín přejala i obecná čeština, aby ho – jak říká Klimpl – vyprázdnila, protože „krize“ je módní slovo.

Ale co je to vlastně krize? Je to normální nebo nenormální stav? Koho může krize postihnout?Jaksetakovákrizeprojevuje?Jakémádůsledky?Jenutnéjinějakřešit? Tyto a podobné otázky jsme si kladli a pokusili se na ně hledat – a snad i nalézt – odpovědi. Cílem této publikace je ukázat, že krize není nic výjimečného nejen v životě člověka, ale i v dalších sociálních systémech a že pokud se objeví, je možné ji určitým způsobem případně i řešit.

V první části publikace se zaměříme na vymezení pojmu krize, identifikujeme příčiny této situace, objasníme si typologii krizí a průběh krizové situace. Nastíníme možnosti (alimity) pomoci v krizi a to jak formální, tak neformální. Podíváme se také na to, co znamená (a neznamená) překonání krize.

Druhá část publikace přináší zamyšlení nad tím, kdo (resp.co) je v krizi. Pozornost je věnována jedinci v krizi, rodině v krizi, komunitě v krizi i společnosti v krizi. V psychologii je krize pojímána především jako záležitost jedince, individua. Sociologie nahlíží na fenomén krize širší optikou – krize je situace, která postihuje společnost a její instituce, postihuje komunity a jiné sociální skupiny. Je třeba si uvědomit, že jedinec nepředstavuje izolované individuum, je ve vzájemné interakci s jinými sociálními systémy – reaguje na jejich změny, adaptuje se na ně (anebotakéne) a zpětně je nějakým způsobem ovlivňuje. Krize jiných sociálních systémů tak vytváří kontext, resp. referenční rámec pro krize individuální.

S ohledem na specifika krize a krizové intervence v různých obdobích života jedince je pojednáno o krizích v dětství, dospívání, dospělosti a ve stáří zvl᚝. Kapitola o krizích v rodině zahrnuje také problematiku krizí manželských, resp. partnerských. Následující kapitola reflektuje problematiku komunity v krizi. Závěrečná kapitola pak analyzuje pojem krize ve společnosti, v její struktuře a dynamických systémech. Dozvíte se, že systémy samy o sobě v krizi být nemohou a že přesnější označení toho, čemu říkáme krize ve společnosti, je spíše nedostatečná systémová integrace.

Cílem předložených textů je ukázat, že krize není vlastním projevem jednotlivých institucí, ale že je vždy důsledkem lidského jednání, které v jeho zdrojích a důsledcích studují obě výše zmíněné humanitní vědy – psychologie i sociologie.

PŘEDMLUVA / 11



A

KRIZE

/ 13



1. VYMEZENÍ POJMU KRIZE

(Naděžda Špatenková)

„Krize“ je v posledních letech často a běžně užívaný pojem. Hovoříme o krizi

vládní, hospodářské, finanční, energetické či ekologické. Mnozí pak získávají dojem, že v krizi je vlastně vše, co nás obklopuje, že krize se v současném globalizujícím se světě stává globálním, permanentním jevem. V sociálních vědách je tento termín úzce spojován s radikální proměnou, kterou prošly instituce tradiční společnosti, když její transformace na společnost moderní dosáhla vrcholu. V tomto smyslu se pak nejčastěji diskutuje o krizi manželství a krizi rodiny, ale také o krizi morálky a krizi hodnot.

Krize je situace, která postihuje společnost a její instituce, postihuje komunity a jiné sociální skupiny. Krize je ale také především záležitostí týkající se jedince. V laickém slova smyslu je tento termín používán pro téměř jakoukoliv situaci, která je vnímána negativně. [1] Pojem krize můžeme tedy použít k popisu všech situací, při kterých se něco dramaticky mění a tato změna je doprovázena negativními emocemi. [2]

Podle slovníkových definic je krize: n rozhodná chvíle, rozhodný obrat; liter. část děje (dramatu, románu), v níž vrcholí

rozpor protikladných sil, [3] n těžká, svízelná situace; svízel, potíž, tíseň, nesnáz, zmatek; med. a) náhlá změna

v průběhu některých chorob, b) zřídka náhlé klesnutí teploty při horečce, [4] n v psychiatrii, psychologii, psychoterapii výraz pro extrémní psychickou zátěž, ne

bezpečný stav, životní událost, rozhodný obrat v léčbě, [5] n přechodný stav, moment zřetelné nerovnováhy, nedostatek, úpadek. Je to přechod

né stadium mezi dvěmi rozlišitelnými fázemi. [6]

Podle současných psychologických koncepcí představuje krize přechodný stav vnitřní nerovnováhy způsobený kritickými událostmi nebo takovými životními událostmi, které vyžadují zásadní změny a řešení.

Thom tvrdí, že „v krizi je každý subjekt, jehož stav se projevuje zdánlivě bezdůvodným oslabením regulativních mechanismů a který je subjektem samotným vnímán jako ohrožení vlastní existence“. Krize podle něj nutí člověka k jednání, i když mu mnohdy poskytuje jen omezený čas a prostředky. Vždy představuje určitý vyvíjející se stav, který je třeba chápat jako přechodný, protože následuje po stavu, který se (alespoň relativně) pokládá za normální. Krize může vygenerovat v katastrofu nebo vyústit v nějaké řešení a zanechat určité následky. Někdy tyto následky nemají prakticky žádný význam, častěji ovšem vede krize ke změně regulativního chování subjektu. [7]

Představy a hypotézy o tom, co je to krize a jak probíhá, můžeme nalézt např. v dílech Ericha Lindemanna, Geralda Caplana, Lydie Rapoportové, Hawarda Parada,

VYMEZENÍ POJMU KRIZE / 15

+


Davida Kaplana, Geralda Jacobsona, Martina Stricklera, Petera Sifneose a dalších. Naomi Golanová [8] jejich poznatky o krizi shrnuje následovně: 1. Jedinec [9] je během svého života vystaven obdobím vzrůstajícího vnitřního

a vnějšího napětí, které narušuje jeho běžný stav rovnováhy (homeostázy) s okol

ním prostředím. Tyto epizody jsou obvykle vyvolány nějakou ohrožující (nebez

pečnou) událostí, která může být ojedinělá, epizodická, ale může se jednat také

o sérii menších událostí, které se kumulují. 2. Dopad takovéto události naruší emoční rovnováhu daného jedince. Většinou se

jedná o krátkodobé, často nepozorované zvýšení napětí, které spustí adaptační

vzorce, automatické řešení problému. Pokud není tato snaha úspěšná, napětí na

růstá, jedinec si ho začíná plně uvědomovat, mobilizují se vědomé způsoby řeše

ní problému metodou pokus – omyl. Pokud se problém nepodaří vyřešit, napětí

ještě více stoupá a je pociováno jako úzkost, nepohoda. Jedinec zkouší inovovat

metody řešení problému. Pokud není možné problém vyřešit, ani se mu nějak vy

hnout nebo jej redefinovat, napětí stoupá k vrcholu. 3. V tomto bodě, během kterého přestávají fungovat adaptační mechanismy, se jedi

nec ocitá ve stavu akutní krize. Dochází k dezorganizaci a rozvoji psychiatric

kých symptomů. Potom následuje období postupné reorganizace, dokud opět

není dosaženo stavu rovnováhy. 4. Jak se krize vyvíjí, může jedinec vnímat počáteční podnět a následné stresové

události jako ohrožení svých základních potřeb nebo své suverenity a duševní po

hody; jako ztrátu identity, ztrátu statusu nebo role, zpochybnění kontroly nad se

bou samým, svým prožíváním a chováním, nad svým životem apod. 5. Prožitek každé této ztráty vyvolává charakteristickou emocionální reakci, která

odráží subjektivní význam události pro daného jedince: ohrožení vyvolává zne

pokojení; ztráta s sebou přináší pocity strádání (ochuzení), smutku a truchlení;

zpochybnění stimuluje mírný nárůst napětí a podněcuje naději a očekávání, uvol

ňuje novou energii pro řešení problému. 6. Krize není ani nemoc ani patologický stav, odráží snahu jedince vyrovnat se s ná

ročnou životní situací. Krize může souviset s nějakým dřívějším nevyřešeným

nebo jen částečně vyřešeným konfliktem. V takovém případě se může spustit ne

přiměřená nebo přehnaná reakce. Krizová intervence v takových situacích posky

tuje mnohonásobnou příležitost: vyřešit současnou nesnáz, znovu pracovat na

předcházejících potížích a/nebo mezi nimi přerušit spojitost. 7. Celková doba mezi počátečním podnětem a konečným vyřešením krizové situace

se může velmi lišit, záleží na závažnosti ohrožující události, charakteristických

reakcích jedince, přirozenosti a komplexnosti úkolu, který musí být splněn, a na

dané sociální situaci jedince (zdrojích pomoci). Nicméně, stav akutní krize je ča

sově omezen, obvykle trvá od čtyř do šesti týdnů. 8. Zdá se, že každý konkrétní příklad krizové situace (napříkladsmrtblízkéhočlo

věkanebozážitekznásilnění)má své specifické fáze, které mohou být předvídány

a zmapovány. V každé fázi lze očekávat určité emocionální reakce a behaviorální

odezvy. Model fází může napomoci identifikovat, kde se jedinec „zasekl“ a co je 16 / KRIZE

pravděpodobnou příčinou neschopnosti „pracovat s krizí“ a zvládnout danou si

tuaci.

9. Během krize signalizuje postižený jedinec potřebu pomoci a ochotu tuto pomoc

přijmout. Běžné obranné mechanismy slábnou, obvyklé adaptační mechanismy

se prokázaly být neadekvátní a ego se stává přístupnější k vnějšímu ovlivňování

a změně. V tomto období může minimální úsilí přinést maximální efekt; nepatrná

pomoc, správně zaměřená, může být efektivnější než extenzivní pomoc v období

menší emocionální přístupnosti. 10. Během fáze reintegrace se může objevit nové ego, mohou se vyvinout nové adap

tační mechanismy, které umožní jedinci efektivněji se vypořádat s jinými náročný

mi životními situacemi v budoucnosti. Pokud však není v tomto kritickém úseku

poskytnuta potřebná pomoc, může si jedinec osvojit neadekvátní a maladaptační

vzorce, které se později projeví oslabenou schopností přiměřeně fungovat.

Teorie krize a krizová intervence v průběhu let prošly procesem legitimizace. Po

první vlně polemiky, kdy byla svými zastánci prezentována jako „univerzální všelék“ a svými odpůrci zatracována jako neefektivní odstraňování symptomů, si krizová intervence vydobyla své pevné místo prakticky ve všech pomáhajících profesích. [10]

1.1 IDENTIFIKACE KRIZE

Často se pojem krize zaměňuje s jinými pojmy, např. konflikt,stres,deprese,

trauma,– nejsou to ale synonyma. Konflikt je nejčastěji definován jako střet něčeho s něčím. Co se střetává s čím a jaká je povaha tohoto konfliktu záleží na metodologické orientaci autorů, kteří to v literatuře popisují. Konflikt se ovšem podle Rotschilda může vyhrotit natolik, že „vzniká explozivní situace s dramatickými projevy“. O takovýchto vyhrocených situacích pak hovoříme jako o krizích. [11]

Krize rozhodně není ani deprese, i když má s depresí řadu shodných nebo podob

ných symptomů – např. smutek, pocit zmaru, ztrátu motivace a energie, pocity bezcennosti. Krize není nemoc, je to normální reakce na nenormální situaci. Deprese je chorobný stav, psychické onemocnění s jasně stanovenými diagnostickými kritérii. [12]

Byla jsem přizvána k soudu jako svědek v případu domácího násilí a sexuálního zneužívání ne

zletilé. Obhájce obžalovaného (pachatele domácího násilí) se mě dotázal, jestli jsem si všimla, že

je moje klientka psychicky nenormální. Upozornila jsem pana obhájce, že klientka (týraná žena) se

pouze nacházela ve stavu akutní krize, ale že jinak je psychicky zcela v normě. Obhájce opáčil:

„Dobře,dobře,takžejstesitedavšimla,žeměladepresi.“Znovu jsem se ohradila, že klientka ne

trpí depresí, že pouze vykazovala symptomy akutní krize. Asi jsem ho poněkud rozčílila, protože

po mně docela ostře vyjel: „Prosím vás, jak to můžete vědět!?!“

Také pojmy stres a krize se často zaměňují. Stres definoval Selye jako nespecific

kou odpověď organismu na působení jakéhokoliv činitele. Je to charakteristická fyziologická odpověď na poškození nebo ohrožení organismu, která se projevuje prostřed

VYMEZENÍ POJMU KRIZE / 17


nictvím adaptačního syndromu. Selye popsal tři fáze reakce na stres – tzv. obecný adaptační syndrom [13] (general adaptation syndrome) (viz tab. 1). Tab. 1 Obecný adaptační syndrom

Fáze Charakteristické reakce

Poplachová

(alarmující) fáze

Náhlé narušení vnitřního prostředí organismu

Šok a protišokové reakce

Aktivizace adaptačních mechanismů

Rezistentní fáze Reakce se snižuje, jako by si organismus na stres zvykl

Maximální adaptace

Adaptační mechanismy jsou stále na vysoké úrovni

Fáze vyčerpání

(exhausce)

Prolongované využívání adaptačních mechanismů jedince vyčerpává

Adaptační mechanismy se hroutí

Reakce je tak silná, že může dojít k selhání organismu (Zdroj: Janosik, 1994, s. 19)

Pojem stres odpovídá českému výrazu zátěž. Člověk se do stresu dostává tehdy,

je-li míra stresogenní situace (stresoru či stresorů) vyšší než schopnost nebo možnost daného jedince tuto situaci zvládnout. Obecně se jedná o tzv. nadlimitní zátěž, která vede k vnitřnímu napětí a ke kritickému narušení rovnováhy organismu. Krizi pak můžeme spolu s Bašteckou vymezit jako reakci na situaci, kterou jedinec nemůže snadno řešit v rámci obvyklých strategií, jakými je zvyklý zvládat zátěž. [14]

O krizi se s největší pravděpodobností bude jednat, jsou-li přítomny tyto symptomy:

n Intenzivní kritická událost vybočující z každodenní reality. n Prožívání situace jako ztráty, ohrožení nebo šance (výzvy). n Přítomnost negativních emocí a zážitků. n Pocit nejistoty z budoucnosti. n Pocit ztráty kontroly. n Náhlé narušení obvyklých vzorců chování jedince, jeho způsobu života, denního

rytmu, návyků apod.

n Stav emočního napětí trvající nějakou dobu (nejčastěji 2–6 týdnů, někdy dokonce

měsíců).

n Nutnost změny a přizpůsobení se nové situaci. [15]

Baštecká upozorňuje také na rozdíl mezi krizí a traumatem. Zatímco je krize defi

nována subjektem (daným jedincem, tím, „kterémusetostalo“), trauma je definováno podnětem (tím, „cosestalo“). Trauma představuje reakci na situaci, která vznikla v důsledku události přesahující běžnou lidskou zkušenost. Tato situace by vzhledem ke svému charakteru vyvolala pronikavý pocit tísně téměř v každém. [16] 18 / KRIZE PŘÍČINY KRIZE

Thom [17] rozlišuje vnější a vnitřní příčiny krize.

n V případěvnějších příčinse jedná o dvojznačné situace, kdy je buďto subjektu od

nímán nějaký objekt, nebo se mu naopak nabízí objektů více. V prvním případě je

příčinou krize ztráta, ve druhém volba. Jako třetí příčinu identifikuje Thom ja

koukoliv změnu vnějších podmínek, která může oslabit efektivitu regulativních

mechanismů subjektu a v důsledku toho vést ke krizi.

Typickým příkladem ztráty může být např. opuštění nebo osamění, ztroskotání vztahu nebo

sňatku,ztrátazaměstnání,rozplynutíočekávaného–nedostavíseočekávanépovýšení,nezdařená

zkouška,potrat,narozenípostiženéhodítěte.[18] Volbu vysvětluje Thom na příkladu Buridanova

osla, který má stejně daleko ke dvěma stejným kupkám sena. Změna představuje narušení, změnu

rodinného, pracovního, zdravotního stavu, ale také třeba přechod z letního času na zimní apod. n V případě vnitřních příčin krize se musí jedinec adaptovat na svůj vlastní vývoj

a krize přichází v důsledku neschopnosti zvládnout jednotlivé vývojové úkoly. Ji

nou vnitřní příčinou je jev označovaný řeckým pojmem hybris. Knoppová [19] jej

popisuje jako „náhradní opatření“. Jedná se o aplikaci ne zcela vhodného regulač

ního mechanismu. Krize nastává v okamžiku, kdy tento náhradní mechanismus

selže.

Pokud bychom chtěli být konkrétnější, můžeme se pokusit vyjmenovat jednotlivé situace, které mohou u jedince, případně v komunitě vyvolat krizi: n Individuální: autonehoda, sexuální útok, zneužití, jakákoliv život ohrožující zku

šenost, loupež, vážný fyzický úraz, pocit ohrožení sebe sama či někoho blízkého,

vážný úraz nebo smrt blízké osoby, sebevražda rodinného příslušníka nebo kolegy

na pracovišti, vražda, svědectví kteréhokoliv individuálního nebo komunitního

traumatu. n Komunitní: zemětřesení, hurikán, požár, povodně, znečištění životního prostředí

ve velkém rozsahu, mnohočetné úrazy nebo úmrtí při nehodách, terorismus, trau

matické události vztahující se k dětem, vraždy v komunitě, násilná či sexuální kri

minalita, která vyvolává velkou pozornost médií, velké neštěstí. [20]

Sestavit úplný výčet událostí, které mohou být příčinou vzniku krize [21], není možné. Krize je stavem ryze subjektivním. Svůj vnitřní svět i své okolí vnímá každý jedinec naprosto odlišně, věci, události a ostatní lidé mají pro každého člověka jiný význam. To, co pro jednoho může znamenat bezvýznamnou životní epizodu, může pro jiného znamenat příčinu dezintegrace osobnosti. Každý člověk disponuje různě silnými obrannými a adaptačními mechanismy a mírou frustrační tolerance. [22]

Za určitý pokus vytvořit inventář událostí, které se mohou stát příčinou (precipitorem) krize, můžeme považovat klasifikaci životních událostí, kterou v roce 1964 sestavili Holmes a Rahe. [23]

VYMEZENÍ POJMU KRIZE / 19


Tab. 2 Tabulka náročných životních událostí

Pořadí a body

(Holmes-Rahe)

Životní události Body a pořadí

(De Meuse)

1. 10 smrt životního partnera 93 1.

2. 73 rozvod 84 4.

3. 65 rozvrat manželství

4. 63 uvěznění 85 3.

5. 63 úmrtí blízkého příbuzného 87 2.

6. 53 úraz nebo vážné onemocnění 62 11.

7. 50 sňate k50 19.

8. 47 ztráta zaměstnání 76 7.

9. 45 usmíření a přebudování manželství 57 13. 10. 45 odchod do důchodu 63 10. 11. 44 změna zdravotního stavu člena rodiny 56 15. 12. 40 těhotenství 72 8. 13. 39 sexuální potíže 61 12. 14. 39 příchod nového člena rodiny 56 14. 15. 39 změna zaměstnání 39 31. 16. 38 změna finančního stavu 52 18. 17. 37 úmrtí blízkého přítele 78 5. 18. 36 přeřazení na jinou práci 54 16. 19. 30 propadnutí hypotéky, ztráta větší částky peněz 64 9. 20. 29 změna pracovní způsobilosti 39 32. 21. 29 odchod syna nebo dcery z domova 53 17. 22. 29 nesoulad v manželství 41 29. 23. 28 mimořádný osobní úspěch 40 30. 24. 26 manželka nastupuje (příp. odchází) ze zaměstnání 4 25. 25. 26 začátek nebo konec školní docházky 5 24. 26. 25 změny v životních podmínkách 47 22. 27. 24 revize osobních zvyků, návyků 33 35. 28. 23 potíže s nadřízeným 44 26. 29. 20 změna bydliště – změna školy 50 20. 30. 19 změna během rekreace 20 41.

změna v náboženských činnostech 19 42.

31. 18 změna v sociálních činnostech 24 40. 32. 16 změna spánkového návyku 42 28.

Pokračování

20 / KRIZE




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist