načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kritika soudnosti - Immanuel Kant

Kritika soudnosti
-16%
sleva

Kniha: Kritika soudnosti
Autor:

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  398 Kč 334
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » OIKOYMENH
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 343
Rozměr: 22 cm
Vydání: Druhé, upravené vydání
Spolupracovali: přeložili Vladimír Špalek a Walter Hansel
druhé, upravené vydání připravil Tomáš Koblížek
Jazyk: česky
Vazba: kniha, vázaná vazba
Datum vydání: 25.01.2016
ISBN: 9788072985005
EAN: 9788072985005
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kantova Kritika soudnosti představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.

Popis nakladatele

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Immanuel Kant - další tituly autora:
Úvod ke kritice soudnosti Úvod ke kritice soudnosti
Studie k dějinám a politice Studie k dějinám a politice
Studie k dějinám a politice Studie k dějinám a politice
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsah

Předmluva k prvnímu vydání (1790). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

I. O dělení filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

II. O oblasti filosofie vůbec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

III. O kritice soudnosti jako prostředku spojujícím obě části filosofie

v jeden celek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

IV. O soudnosti jakožto a priori zákonodárné schopnosti . . . . . . . 23

V. Princip formální účelnosti přírody je transcendentální princip

soudnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

VI. O spojení pocitu libosti s pojmem účelnosti přírody . . . . . . . . 30

VII. O estetické představě účelnosti přírody . . . . . . . . . . . . . . 32

VIII. O logické představě účelnosti přírody . . . . . . . . . . . . . . 35

IX. O spojení zákonodárství rozvažování a rozumu prostřednictvím

soudnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

Rozdělení celého díla. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

PRVNÍ DÍL KRITIKY SOUDNOSTI

KRITIKA ESTETICKÉ SOUDNOSTI

První část

Analytika estetické soudnosti

První kniha

Analytika krásna

První moment soudu vkusu co do jeho kvality. . . . . . . . . . . . . . . 45

§ 1. Soud vkusu je estetický . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

§ 2. Zalíbení, které určuje soud vkusu, je bez veškerého zájmu . . . . 46

§ 3. Zalíbení v příjemném je spojeno se zájmem. . . . . . . . . . . . 47

§ 4. Zalíbení v dobrém je spojeno se zájmem . . . . . . . . . . . . . 49

§ 5. Srovnání tří specificky odlišných druhů zalíbení . . . . . . . . . 51

Druhý moment soudu vkusu, totiž co do jeho kvantity . . . . . . . . . . 52

§ 6. Krásné je to, co je představováno bez pojmů jako objekt

všeobecného zalíbení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52


§ 7. Srovnání krásna s příjemným a dobrým z hlediska výše

uvedeného znaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

§ 8. Všeobecnost zalíbení je v soudu vkusu představována jen jako

subjektivní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

§ 9. Zkoumání otázky, zda v soudu vkusu předchází pocit libosti

posouzení předmětu, nebo obráceně . . . . . . . . . . . . . . . 57

Třetí moment soudů vkusu co do relace účelů, která je v nich vzata

v úvahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 § 10. O účelnosti vůbec. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 § 11. Základem soudu vkusu není nic jiného než forma účelnosti

předmětu (nebo způsobu jeho představy). . . . . . . . . . . . . 61

§ 12. Soud vkusu spočívá na důvodech a priori . . . . . . . . . . . . 62 § 13. Čistý soud vkusu je nezávislý na půvabu a dojetí . . . . . . . . 63 § 14. Objasnění pomocí příkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 § 15. Soud vkusu je zcela nezávislý na pojmu dokonalosti. . . . . . . 66 § 16. Soud vkusu, kterým je předmět prohlášen za krásný pod

podmínkou určitého pojmu, není čistý . . . . . . . . . . . . . . 68

§ 17. O ideálu krásy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Čtvrtý moment soudu vkusu co do modality zalíbení v předmětu. . . . . 75

§ 18. Co je to modalita soudu vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

§ 19. Subjektivní nutnost, kterou připisujeme soudu vkusu,

je podmíněná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

§ 20. Podmínkou nutnosti nárokované soudem vkusu je idea

obecného smyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

§ 21. Zda je odůvodněné předpokládat obecný smysl . . . . . . . . . 77

§ 22. Nutnost všeobecného souhlasu, která je myšlena v soudu vkusu,

je subjektivní nutnost, jež je za předpokladu obecného smyslu

představována jako objektivní . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Obecná poznámka k první části analytiky . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

Druhá kniha

Analytika vznešena

§ 23. Přechod od schopnosti posuzovat krásno ke schopnosti

posuzovat vznešeno. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

§ 24. O dělení zkoumání pocitu vznešenosti . . . . . . . . . . . . . . 85

A. O matematické vznešenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

§ 25. Objasnění názvu vznešenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

§ 26. O odhadování velikosti věcí přírody, které je potřebné pro ideu

vznešenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89


§ 27. O kvalitě zalíbení při posuzování vznešenosti . . . . . . . . . . 95

B. O dynamické vznešenosti přírody. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

§ 28. O přírodě jako moci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 § 29. O modalitě soudu o vznešenosti přírody . . . . . . . . . . . . 102

Obecná poznámka k expozici estetických reflektujících soudů . . . . . 104

Dedukce čistých estetických soudů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

§ 30. Dedukce estetických soudů o předmětech přírody nesmí

být zaměřena na to, co v přírodě nazýváme vznešeným,

nýbrž jen na krásno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

§ 31. O metodě dedukce soudů vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . 117 § 32. První zvláštnost soudu vkusu. . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 § 33. Druhá zvláštnost soudu vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 § 34. Objektivní princip vkusu není možný . . . . . . . . . . . . . 122 § 35. Princip vkusu je subjektivní princip soudnosti vůbec . . . . . 123 § 36. O úloze dedukce soudů vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 § 37. Co se vlastně v soudu vkusu o předmětu a priori tvrdí? . . . . 125 § 38. Dedukce soudů vkusu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 § 39. O sdělitelnosti počitku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 § 40. O vkusu jako jistém druhu sensus communis. . . . . . . . . . 129 § 41. O empirickém zájmu o krásno . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 § 42. O intelektuálním zájmu o krásno . . . . . . . . . . . . . . . . 134

§ 43. O umění vůbec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

§ 44. O krásném umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

§ 45. Krásné umění je umění, pokud se zároveň zdá být přírodou . . 141

§ 46. Krásné umění je umění génia. . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

§ 47. Objasnění a potvrzení výše uvedeného vysvětlení génia. . . . 143

§ 48. O poměru génia ke vkusu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

§ 49. O schopnostech mysli, které tvoří génia . . . . . . . . . . . . 148

§ 50. O spojení vkusu s géniem v produktech krásného umění . . . 153

§ 51. O dělení krásných umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

§ 52. O spojení krásných umění v jednom a témže produktu. . . . . 160

§ 53. Vzájemné srovnání estetické hodnoty krásných umění. . . . . 160

§ 54. Poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

Druhá část

Dialektika estetické soudnosti

§ 55. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 § 56. Představení antinomie vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 § 57. Rozřešení antinomie vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 § 58. O idealismu účelnosti přírody a umění jakožto jediném

principu estetické soudnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

§ 59. O kráse jakožto symbolu mravnosti . . . . . . . . . . . . . . 183 § 60. Dodatek. O metodologii vkusu . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

DRUHÝ DÍL KRITIKY SOUDNOSTI

KRITIKA TELEOLOGICKÉ SOUDNOSTI

§ 61. O objektivní účelnosti přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

První oddíl

Analytika teleologické soudnosti

§ 62. O objektivní účelnosti, která je pouze formální, na rozdíl

od materiální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

§ 63. O relativní účelnosti přírody na rozdíl od vnitřní. . . . . . . . 197 § 64. O zvláštním charakteru věcí jako přírodních účelů. . . . . . . 200 § 65. Věci jako přírodní účely jsou organizované bytosti . . . . . . 202 § 66. O principu posuzování vnitřní účelnosti v organizovaných

bytostech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

§ 67. O principu teleologického posuzování přírody vůbec jakožto

systému účelů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

§ 68. O principu teleologie jako vnitřním principu přírodovědy . . . 211

Druhý oddíl

Dialektika teleologické soudnosti

§ 69. Co je to antinomie soudnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

§ 70. Představení této antinomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

§ 71. Příprava k řešení výše uvedené antinomie . . . . . . . . . . . 217

§ 72. O různých systémech účelnosti přírody. . . . . . . . . . . . . 218

§ 73. Žádný z uvedených systémů nesplňuje to, co slibuje. . . . . . 221

§ 74. Příčinou nemožnosti vykládat pojem techniky přírody

dogmaticky je nevysvětlitelnost přírodního účelu . . . . . . . 223

§ 75. Pojem objektivní účelnosti přírody je kritický princip rozumu

pro reflektující soudnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

§ 76. Poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

§ 77. O zvláštnosti lidského rozvažování, díky které se pro nás

stává možným pojem přírodního účelu. . . . . . . . . . . . . 232

§ 78. O sjednocení principu obecného mechanismu matérie

s teleologickým principem v technice přírody . . . . . . . . . 237


Dodatek

Metodologie teleologické soudnosti

§ 79. Zda musí být teleologie pojednávána jako náležející k nauce

o přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

§ 80. O nutném podřazení principu mechanismu pod teleologický

princip při vysvětlení nějaké věci jako přírodního účelu. . . . 244

§ 81. O přidružení mechanismu k teleologickému principu ve

vysvětlení přírodního účelu jakožto přírodního produktu . . . 248

§ 82. O teleologickém systému ve vnějších vztazích organizovaných

bytostí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

§ 83. O posledním účelu přírody jako teleologického systému. . . . 255

§ 84. O konečném účelu existence světa, tj. stvoření samého . . . . 260

§ 85. O fyzikotheologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

§ 86. O etikotheologii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267

§ 87. O morálním důkazu boží existence . . . . . . . . . . . . . . . 272

§ 88. Omezení platnosti morálního důkazu. . . . . . . . . . . . . . 278

§ 89. O užitku morálního argumentu . . . . . . . . . . . . . . . . . 284

§ 90. O druhu domnění v teleologickém důkazu existence boha. . . 286

§ 91. O druhu domnění prostřednictvím praktické víry . . . . . . . 292

Obecná poznámka k teleologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299

Seznam literatury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332

Věcný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333

Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343


Faksimile titulního listu prvního vydání spisu


11

Předmluva k prvnímu vydání (1790)

Schopnost poznání z principů a priori můžeme nazvat čistým rozumem a zkoumání možnosti a hranic čistého rozumu vůbec kritikou čistého rozumu, ačkoli touto schopností míníme jen rozum v jeho teoretickém používání, jak tomu také bylo v první práci pod uvedeným názvem, aniž ještě chceme zkoumat jeho schopnost, jako praktický rozum, podle jeho zvláštních principů. Kritika čistého rozumu se tak vztahuje pouze k naší schopnosti poznávat věci a priori a zabývá se tedy jen poznávací schopností za vyloučení pocitu libosti a nelibosti a žádací schopnosti. Z poznávacích schopností se pak zabývá rozvažováním podle jeho principů a priori za vyloučení soudnosti a rozumu (jakožto schopností, které náležejí rovněž k teoretickému poznání), protože se postupně ukáže, že žádná jiná poznávací schopnost než rozvažování nemůže poskytnout konstitutivní poznávací principy a priori. Takže kritika, jež třídí všechny tyto schopnosti podle podílu, který by si každá chtěla před ostatními nárokovat na nesporném vlastnictví poznání z vlastního kořene, ponechává pouze to, co rozvažování a priori předepisuje jako zákon přírodě jakožto souhrnu jevů (jejichž forma je dána rovněž a priori). Všechny ostatní čisté pojmy oproti tomu řadí mezi ideje, které jsou pro naši teoretickou poznávací schopnost přílišné, ale nikoli snad nepotřebné nebo postradatelné, nýbrž slouží jako regulativní principy: jednak aby zadržely povážlivé nároky rozvažování, jako kdyby (neboť je schopno udat a priori podmínky možnosti všech věcí, které může poznat) tím v tomto ohraničení obemklo také možnost všech věcí vůbec, jednak aby vedly samo rozvažování při pozorování přírody podle principu úplnosti, jakkoli jí nikdy nemůže dosáhnout, a aby tím napomáhaly konečnému cíli všeho poznání. Bylo to tedy vlastně rozvažování, které má vlastní oblast, a sice v poznávací schopnosti, nakolik obsahuje konstitutivní poznávací

167

168

12

Kritika soudnosti

principy a priori, jemuž mělo být prostřednictvím všeobecně tak

nazvané kritiky čistého rozumu přiděleno oproti všem ostatním

konkurentům pevné a výhradní vlastnictví. Právě tak je rozumu,

který obsahuje konstitutivní principy a priori výhradně vzhledem

k žádací schopnosti, přiděleno jeho vlastnictví v kritice praktic

kého rozumu.

Zda také soudnost, která tvoří v řádu našich poznávacích schop

ností prostřední článek mezi rozvažováním a rozumem, má pro

sebe principy a priori, zda jsou tyto principy konstitutivní, nebo

pouze regulativní (a tedy nevykazují žádnou vlastní oblast) a zda

dává a priori pravidlo pocitu libosti a nelibosti, jakožto prostřední

mu článku mezi poznávací schopností a žádací schopností (stejně

tak jako rozvažování na jedné straně předepisuje a priori zákony

poznávací schopnosti, a jako rozum na druhé straně předepisuje

a priori zákony schopnosti žádací): právě tím se nynější kritika

soudnosti zabývá.

Kritika čistého rozumu, tj. naší schopnosti soudit podle principů

a priori, by byla neúplná, pokud bychom kritiku soudnosti, která

si na to jakožto poznávací schopnost také činí nárok, nepojednali

jako její zvláštní část; ačkoli její principy v systému čisté filo

sofie žádnou zvláštní část mezi teoretickou a praktickou tvořit

nesmějí, mohou být příležitostně, pokud je to potřeba, připojeny

ke každé z obou částí. Jestliže má tedy jednou takový systém pod

všeobecným názvem metafyziky vzniknout (plné vytvoření tako

vého systému je možné a pro používání rozumu ve všech ohledech

nanejvýš důležité), musí mít kritika k této stavbě půdu předem

prozkoumanou do takové hloubky, v níž se nachází první základ

schopnosti principů nezávislých na zkušenosti, aby se tato stavba

v nějaké části nepropadala, což by mělo za následek nevyhnutelné

zřícení celku.

Avšak z povahy soudnosti (jejíž správné použití je tak nutné

a všeobecně žádoucí, že výrazem zdravý rozum není proto míněna

žádná jiná než právě tato schopnost) můžeme snadno vyvodit, že

jen s velkými obtížemi lze nalézt její zvláštní princip (neboť ně

jaký princip a priori v sobě obsahovat musí, jinak by totiž jakožto

zvláštní poznávací schopnost sama nebyla předmětem té nejprostší

kritiky), který ovšem nesmí být odvozen z pojmů a priori, neboť

169

13

Předmluva

tyto pojmy náleží rozvažování a soudnost se vztahuje jen k jejich

používání. Má tedy sama udat pojem, jímž vlastně není poznávána

žádná věc, nýbrž který slouží jen jí samé jako pravidlo, ale nikoli

jako objektivní pravidlo, jemuž může přizpůsobit svůj soud, pro

tože k tomu by bylo potřeba opět jiné soudnosti, abychom mohli

rozlišit, zda jde o případ pravidla, či nikoli.

Na tyto nesnáze ohledně principu (ať už je subjektivní nebo

objektivní) narážíme hlavně v těch soudech, které nazýváme

estetickými a které se týkají toho, co je v přírodě či umění krás

né a vznešené. A přece je kritické zkoumání principu soudnosti

v těchto soudech nejdůležitější částí kritiky této schopnosti. Neboť

třebaže samy o sobě k poznání věcí vůbec ničím nepřispívají, přece

patří výhradně k poznávací schopnosti a dokazují její bezpro

střední vztah k pocitu libosti a nelibosti podle nějakého principu

a priori, aniž tento princip směšují s tím, co může být určujícím

důvodem žádací schopnosti, protože ta má své principy a priori

v pojmech rozumu. – Pokud však jde o logické

1

posuzování pří

rody, tam, kde zkušenost odkrývá na věcech zákonitost, kterou

obecný rozvažovací pojem smyslového není s to pochopit nebo

vysvětlit, a kde soudnost může vzít ze sebe samé princip vztahu

věci přírody k nepoznatelnému nadsmyslnu – k poznání přírody

ho však také musí užívat jen vzhledem k sobě samé –, tam sice

může a musí být takový princip a priori použit k poznání jsoucen

světa – přičemž otevírá výhledy, které jsou užitečné pro praktický

rozum –, avšak nemá žádný bezprostřední vztah k pocitu libosti

a nelibosti. Právě tento vztah je onou záhadou v principu soudnos

ti, jenž nás nutí vyhradit v kritice této schopnosti zvláštní oddíl,

jelikož logické posuzování podle pojmů (z nichž nikdy nemůže být

vyvozen bezprostřední závěr pro pocit libosti nebo nelibosti) by

mohlo být v každém případě připojeno k teoretické části filosofie

včetně jejího kritického ohraničení.

Poněvadž zkoumání schopnosti vkusu jakožto estetické soud

nosti zde neprovádíme proto, abychom formovali a kultivovali vkus

(neboť tyto činnosti půjdou jako dosud i nadále svou cestou také

1

Standardní vydání Královské pruské akademie věd (dále: AA) zvažuje

jako variantu výraz „teleologické“. – Pozn. vyd.

170

14

Kritika soudnosti

bez veškerých těchto zkoumání), nýbrž pouze s transcendentálním

záměrem, bude toto zkoumání, jak si troufám věřit, posuzováno

vzhledem k omezenosti onoho účelu se shovívavostí. Pokud jde

o tento záměr, musíme být připraveni na nejtěžší zkoušku. Ale

i zde, jak doufám, může velká obtížnost řešení problému, který

příroda tak zamotala, ospravedlnit temnotu, které se nebylo možné

při jeho řešení zcela vyhnout, jen když je dost jasně dokázáno, že

byl princip správně stanoven; s tím, že způsob, jakým se od tohoto

principu odvozuje fenomén soudnosti, nemá veškerou zřetelnost,

kterou lze jinde, totiž od poznání podle pojmu, právem vyžadovat

a které jsem, jak věřím, ve druhé části tohoto díla dosáhl.

Tím tedy končím veškeré své kritické dílo. Bez meškání nyní

přikročím k dílu doktrinálnímu, abych, jak jen to bude možné,

ze svého přibývajícího stáří vytěžil k tomuto účelu ještě vhodnou

dobu. Rozumí se samo sebou, že tam pro soudnost není zvláštního

místa, protože jí slouží kritika místo teorie, nýbrž že ve shodě

s dělením filosofie na teoretickou a praktickou a čisté filosofie na

tytéž části bude tvořit ono dílo metafyzika přírody a metafyzika

mravů.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist