načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Křeslo pro fausta 2017 - Marie Retková

Křeslo pro fausta 2017
-7%
sleva

Kniha: Křeslo pro fausta 2017
Autor:

Šestnáctý díl tištěné podoby oblíbených rozhovorů z Faustova domu přináší portréty devíti osobností, které ve svých oborech představují špičku a současně nabízejí bez ... (celý popis)
177
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Galén
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 28.12.2017
Počet stran: 158
Rozměr: 110x190
Úprava: svazků
Skupina třídění: Biografie
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7492-339-5
EAN: 9788074923395
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Šestnáctý díl tištěné podoby oblíbených rozhovorů z Faustova domu přináší portréty devíti osobností, které ve svých oborech představují špičku a současně nabízejí bez adorace sebe sama to podstatné ze svých životních a profesních příběhů, příběhů v mnohém poučných, ale i inspirujících. Do křesla usedli a na otázky Marie Retkové tentokrát odpovídali: Jan Sokol, Petr Broulík, Jan Vodňanský, Petr Cetkovský, Jiří Tichota, Ivan Landor, Eva Soubustová, Ondřej Naňka a Jiří Dvořák.

Předmětná hesla
Osobnosti -- Česko -- 20.-21. století
Názory a postoje
Související tituly dle názvu:
Křeslo pro Fausta 2014 Křeslo pro Fausta 2014
Retková Marie
Cena: 134 Kč
Křeslo pro Fausta 2015 Křeslo pro Fausta 2015
Retková Marie
Cena: 169 Kč
Křeslo pro Fausta 2018 Křeslo pro Fausta 2018
Retková Marie
Cena: 186 Kč
Křeslo pro Fausta 2011 Křeslo pro Fausta 2011
Hořejší Jaroslav
Cena: 210 Kč
Křeslo pro fausta 2010 Křeslo pro fausta 2010
Hořejší Jaroslav
Cena: 233 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

UKÁZKA PŘEDMLUVA

Podobně jako v minulých letech i v roce 2017 uvítala PhDr. Marie Retková v Křesle pro Fausta mnoho vynikajících osobností. Z akademického prostředí to byl filozof prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D., endokrinolog prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc., onkohematolog prof. MUDr. Petr Cetkovský, Ph.D., MBA, ortoped prof. MUDr. Ivan Landor, CSc., a anatom doc. Ondřej Naňka, CSc. Z akademického prostředí je také Ing. Eva Soubustová, MBA, tajemnice fakulty, která rovněž přednáší, především ale o tom, jak mají akademici šetřit... Značný zájem nejen akademické veřejnosti vyvolala návštěva dvou stálic kulturního nebe, totiž Ing. PhDr. Jana Vodňanského a PhDr. Jiřího Tichoty. Výlučným hostem byl i prof. Dr.med. Jiří Dvořák, neurolog s českými kořeny žijící dlouhodobě ve Švýcarsku.

Akademické veřejnosti naší fakulty se dostalo v lednu 2017 mimořádné příležitosti seznámit se v rámci cyklu Křeslo pro Fausta s předním českým filozofem Janem Sokolem. Jeho život je přesvědčivým dokladem osudu intelektuála v totalitní společnosti. Vyučený zlatník a mechanik mohl maturovat teprve ve 22 letech, a to ještě dálkově, a rovněž dálkově mohl začít studovat matematiku na

MFF UK teprve ve 27 letech. Jak seznali účastníci

jeho rozhovoru s Marií Retkovou, tento pozdní

profesní start však nikterak negativně neovlivnil

rozvoj jeho osobnosti. Intenzivně se mimo jiné

zabýval především studiem biblistiky a je nesporné,

že jeho filozofické zaměření významně ovlivnil

prominentní český filozof prof. Jan Patočka, s nímž

byl svázán rodinnými pouty. Mimořádně rozsáhlá je

jeho publikační činnost, zahrnující stovky statí,

článků a monografie publikované částečně v

angličtině a němčině. Podstatná část těchto prací je

reflexí jeho zájmu o vztah mezi filozofií a

náboženstvím. Ostatně právě tento vyhraněný zájem

a aktivity z něj činí předního křesťanského

intelektuála. Jeho zájmy jsou však daleko širší a

spadá mezi ně nejen historie, ale i činnost

překladatelská. Mimo jiné seznámil české čtenáře s

dílem M. Foucaulta, P. Ricoeura, P. Teilharda de

Chardina a řadou dalších. Významná je i jeho role

vysokoškolského pedagoga. Přednáší filozofii,

antropologii a religionistiku na FF UK a na FHS UK,

kde byl rovněž děkanem. Přechodně působil jako

hostující profesor na Harvardově univerzitě, kde

přednášel etiku a lidská práva.

Jako jeden z prvních signatářů Charty 1977 se po

roce 1989 na naléhání studentů, žáků a kolegů začal

angažovat i politicky. Postupně vystřídal funkci

poslance, poradce ministra školství a nakonec byl i

minstrem školství. Ve třetí volbě jako kandidát na

funkci prezidenta republiky byl těsně poražen

Václavem Klausem.

Měl jsem tu čest být profesoru Sokolovi představen

krátce po sametové revoluci a čas od času se s ním

setkávat. V jeho osobě jsem se znovu přesvědčil o

pravdivosti tvrzení, že čím je člověk vzdělanější a

úspěšnější, tím bývá skromnější. Skromnost,

vlídnost a laskavost jsou vlastnosti, které

charakterizují profesora Sokola nejlépe, jak se o tom

mohli ostatně přesvědčit účastníci setkání s ním.

V sychravě chladném únorovém podvečeru usedl do

Křesla pro Fausta Petr Broulík, jeden z úspěšných

žáků Charvátovy endokrinologické školy, náš přední

znalec kalciového metabolismu, jehož životem se

jako Ariadnina nit táhne choroba zvaná

hyperparathyreóza. Profesor Broulík patří mezi ty

šťastné lékaře, kteří měli možnost - po kratší epizodě

na interním oddělení v Podbořanech - zakotvit na III.

interní klinice vedené akademikem Charvátem.

Nebylo pochyb o tom, že tato interna byla v oné

době vlajkovou lodí československého interního

lékařství. Inspirující osobnost profesora Charváta

umožnila mladému lékaři získat nejen neocenitelné

základy oboru v obecném smyslu, ale současně

zaměřit jak klinickou, tak výzkumnou činnost na

podobor, který ho zaujal. A co více, v době kdy to

nebylo samozřejmostí, otevřel mladým nadaným

kolegům dveře do světa. Tak se profesor Broulík

ještě před rokem 1968 ocitl na dvouletém studijním

pobytu u profesora Kochakiana na University of

Alabama Medical School. To, a rovněž další pobyty v

USA, jistě do značné míry rozšířilo jeho

»endokrinologické obzory«. Ke cti profesora Broulíka

je

nutné zdůraznit, že skvělá akademická kariéra, které

se mu na slavné klinice dostalo, nikterak nepotlačila

úctu a vděčnost muži, který stál na počátku jeho

medicínské profese - primáři interního oddělení v

Podbořanech doktoru Kubátovi. Stejně tak bylo z

jeho vystoupení patrné, v jaké úctě měl a má své

klinické učitele a kolegy. Je o něm známo, že

dlouhodobě patří mezi nejoblíbenější pedagogy naší

fakulty. Jsem přesvědčen, že i to je jeden z důvodů,

proč byl po roce 1989 opakovaně zvolen a dosud je

členem Akademického senátu naší fakulty.

Jan Vodňanský, protagonista proslulé dvojice

Vodňanský a Skoumal, měl v Křesle pro Fausta

vůbec nejhojnější návštěvnost. Vskutku renesanční

osobnost, známý jako básník,

esejista, filozof, humorista, komik a dle svojí osobní

vizitky i šoumen, získal oprávněně čestný titul

»Dosud žijící národní umělec«. Udělil mu ho za jeho

nesporné zásluhy o kultivaci české veřejnosti v

oblasti kultury v roce 1998 tehdejší ministr kultury

Pavel Dostál, obdařený mimořádným smyslem pro

humor. Rozhovor s Mistrem (jak je čas od času

nazýván) byl nezapomenutelnou rešerší kulturního a

společenského života v Praze a nejen tam.

Setkávání s nadaným muzikantem Skoumalem, s

nímž vytvořil legendární dvojici, s básníky Pavlem

Šrutem, Antonínem Brouskem, karikaturistou

Vladimírem Jiránkem, scénáristou Vladimírem

Pacovským, autorem a objevitelem Járy Cimrmana

Jiřím Šebánkem, sochařem Vladimírem Preclíkem,

zakladateli Činoherního klubu Ladislavem Smočkem

(byl naším hostem v roce 2016), Jaroslavem

Vostrým, ale samozřejmě i Janem Kačerem, oběma

protagonisty Semaforu pány Jiřím Suchým a Jiřím

Šlitrem a dalšími představiteli »nové vlny« na

tehdejší kulturní frontě, to vše dokázal tento

absolvent strojní fakulty ČVUT a oboru filozofie na

FF UK vstřebat a přetavit do legendárních songů,

aforismů a nezapomenutelných historek, které

zasáhly minimálně tři generace. Jeho curriculum je

přesvědčivým obrazem složitého procesu realizace

všech podob kultury za totality, a to zvláště v období

normalizace. V podání Jana Vodňanského jde z

dnešního pohledu spíše o frašku, jejímiž

protagonisty byli neumětelové všeho druhu, ale i

tehdejší politická moc. Moc, která, když si zamanula,

zakázala představení kteréhokoliv zpěváka, ale bez

skrupulí uzavírala i divadelní scény, ať to byl pražský

Činoherní klub, Činoherní studio v Ústí nad Labem

nebo Semafor. Omezení či zákazy se znásobily

poté, co se jméno Jana Vodňanského vyskytlo mezi

signatáři Charty 77. Jistě to bylo období velmi, velmi

svízelné, ale jak sám říká: »Jsem narozen ve

znamení Blíženců, v povaze mám zarputilost,

neústupnost. Když se pro něco rozhodnu, nevadí,

jestli si počkám pět nebo deset let, ale stále si jdu za

svým.«

Petr Cetkovský, jeden z předních představitelů

oboru hematologie, která jako málokterý jiný obor

prošla ohromujícím rozvojem, působil do roku 2000

ve Fakultní nemocnici v Plzni, poté přešel do Ústavu

hematologie a krevní transfúze v Praze, kde před

svým jmenováním ředitelem (k 1. 7. 2013) vedl

klinický úsek. Titul Ph.D. získal v oboru onkologie na

LF MU Brno, MBA pak v oboru zdravotnictví na

americké CMC/Auburn University v České republice.

Profesorem pro obor onkologie byl jmenován v únoru

2012. Svým způsobem je symbolické, že setkání ve

Faustově domě se uskutečnilo přesně v ten den, kdy

Ústav hematologie a krevní transfúze slavil 65.

výročí svého založení. Ačkoliv se profesor Cetkovský

původně hodlal věnovat akutní kardiologii, řízením

osudu, respektive na doporučení jednoho ze svých

učitelů, profesora Čepeláka, zasvětil svůj profesní

život onkohematologii. Významně k tomu mimo jiné

přispěly i jeho studijní pobyty ve Vídni v letech 1991-

1993, kde měl možnost seznámit se s pracovišti

profesorů Lechnera a Linkesche. Neméně důležitý

byl studijní pobyt v Seattlu na klinice profesora

Thomase, který za transplantace kostní dřeně dostal

Nobelovu cenu. Sám toto období považuje pro svůj

osobní rozvoj za esenciální: »Potkával jsem se s ním

asi dvakrát týdně na seminářích, byl tehdy už starší

pán, osmdesátník, ale bylo fascinující, jak byl v

obraze, jak živě a k věci diskutoval o genech, PCR -

lapal jsem každé slovo, i když jsem mnohdy ani

netušil, o čem mluví. Pomáhal kolegům dávat

dohromady grantové aplikace, na první pohled bylo

patrné, jak výjimečný je to člověk a že Nobelovu

cenu nedostal náhodou. Profesor Thomas byl

vizionář. V roce 1967 požádal o grant pro Seattle -

zapadlé město na pobřeží zálivu u kanadských

hranic, kde do té doby žádná hematologie nebyla.

Chtěl tam vybudovat transplantační centrum,

shromáždit tým. To se mu o rok později povedlo a v

roce 1969 začal pracovat. Prvních sto transplantací

udělal u lidí, do té doby prohraných. Vydal publikaci,

která by dnes u žádné etické komise neobstála - ze

sta případů devadesát zemřelo. Ale profesor

Thomas správně svým oponentům vysvětloval, že i

těch deset zbývajících lidí by zemřelo, kdyby

nezasáhl. Dnes patří Seattle mezi nejlepší

transplantační centra na světě.«

Obliba souboru Spirituál kvintet a jeho uměleckého

vedoucího Jiřího Tichoty přilákala do

Akademického klubu

v jarních dnech 2017 značné množství posluchačů.

Není divu, vždyť tento soubor bezmála šedesát let

rozdává svým neopakovatelným repertoárem radost

a pohodu. Pravděpodobně jen málokdo z příznivců

této skvělé kapely tuší, z jakého hudebního zázemí

těží. Proto si dovoluji rekapitulovat profesní dráhu

zakladatele souboru. Jiří Tichota po stresujících

dobových trampotách (jeho otec byl jako oběť

politických procesů v padesátých letech vězněn)

nakonec absolvoval studium hudební vědy na

Filozofické fakultě UK, kde ukončil studium

obhajobou rigorózní práce »Intabulace písní a

vokálních skladeb v pražských loutnových

tabulaturách 17. století«. Doktorát (PhDr.) získal v

roce 1968 a následně působil na muzikologické

katedře FF UK až do roku 1986. Jeho odborná i

editační činnost v těchto letech zasluhují pozornost, i

když pro laika je porozumění obsahu velmi obtížné.

Patří sem mimo jiné kompletní soupis české

loutnistické literatury (některé rukopisy byly Jiřím

Tichotou souborně katalogizovány vůbec poprvé),

zpracování nápěvů dochovaných světských písní pro

loutnu. Vypracoval metodu rekonstrukce loutnových

intabulací a rovněž zpracoval a popsal dochované

památky francouzských loutnových tabulatur.

Přehodnotil výklad naší nejstarší dochované

instrumentální skladby - zlomek varhanní tabulatury

z Českých Budějovic - a publikoval soubornou

vědeckou práci o české loutnové literatuře z doby

renesance.

Širší veřejnosti není příliš známá ani jeho další

činnost, kdy se loutnové interpretaci věnoval

systematičtěji než kytarové a pravidelně

spolupracoval se souborem Pražští madrigalisté.

Od roku 1968 se věnuje především své profesionální

činnosti ve Spirituál kvintetu. Doba setkání ve

Faustově době se kryla s oslavou 80. narozenin

Jiřího Tichoty. Popřejme mu tedy ještě dodatečně,

aby se svým souborem přinášel i nadále radost z

nádherné muziky, která je tak blízká lidskému srdci.

Ivan Landor absolvoval v roce 1981 studium na

tehdejší Fakultě všeobecného lékařství Univerzity

Karlovy, současné 1. LF UK. Ještě téhož roku

nastoupil na I. ortopedickou kliniku 1. LF UK a FN v

Motole. Obě atestace složil v oboru ortopedická

chirurgie a traumatologie. Tématem práce, s níž

obhájil titul kandidát věd, byla necementovaná

náhrada kyčelního kloubu a v roce 2007 se

habilitoval prací »Řešení kostních defektů acetabula

u totálních náhrad kyčelního kloubu«. V roce 2012

se stal v oboru ortopedie profesorem. Za 36 let

svého působení na klinice ortopedie 1. LF UK a FN v

Motole prošel řadou pracovních pozic, aby byl v roce

2014 jmenován jejím přednostou. Hlavním odborným

zaměřením profesora Landora je aloplastika kloubní

a její komplikace. Je také spoluautorem bezpočtu

sériově vyráběných implantátů, zejména náhrad

kolenního a kyčelního kloubu v řadě materiálových

variant. Problematiku komplikací totálních náhrad

kyčelního kloubu uceleně zpracoval v monografii

»Revizní operace totálních náhrad kyčelního

kloubu«, která byla oceněna Hlávkovou a

Chlumského cenou. V průběhu let pobýval na

zahraničních stážích, například u prof. Hanse

Georga Willerta na Ortopedické klinice Univerzity v

Göttingen, u Dr. Johna Kirkupa v Bath and Wessex

Orthopaedic Hospital ve Velké Británii nebo v Rush

Orthopedic Institute Chicago v USA, kde se u Dr.

Waynea Paproskyho věnoval problematice solidního

kostního homoštěpu v revizní aloplastice.

Laická veřejnost vnímá ortopedii především jako

obor, kde dominují implantáty a je všeobecně

známo, že právě I. ortopedická klinika 1. LF UK a FN

v Motole se zasloužila o tuto léčebnou metodu

nejvíce. Profesor Landor ji komentuje slovy:

»Konkrétně na naší klinice má vývoj kloubních

náhrad opravdu dlouhou tradici - u začátků

československé implantologie stál prof. Oldřich

Čech, který s provozem Poldi Anticorro v Kladně

vyvinul první československou totální náhradu

kyčelního kloubu. Byla implantována už v roce 1969.

Od té doby se česká implantologie vyvíjí a

zdokonaluje a je srovnatelná se zeměmi západní

Evropy i se Spojenými státy.«

Setkání s profesorem Landorem nebylo jen

zajímavým rozhovorem o ortopedii. Pan profesor je

neobyčejně sečtělý a vzdělaný, zejména v oboru

historie. Například poznámky na okraj dílčích epizod

francouzských dějin v jeho podání byly

neopakovatelným zážitkem. Není pochyb o tom, že

právě tento hluboký zájem a radost z poznání tohoto

druhu mu umožňují relaxaci při práci v oboru, který

patří mezi nejnáročnější.

Evu Soubustovou uváděl sám spectabilis děkan

prof. Aleksi Šedo a s humorem jemu vlastním pravil,

že paní tajemnice o fakultě ví víc, než by sama

chtěla. Eva Soubustová totiž velí téměř stočlenné

armádě úředníků a techniků, která pečuje o chod

fakulty. Děkan dále zdůraznil, že všechno, co

funguje jako dobře seřízený hodinový stroj, je jen a

jenom její zásluha. Paní tajemnice 1. LF UK

prezentovala sebe samu »jenom jako malého

úředníčka«. S tímto úsměvným tvrzením však

nemůže obstát. Jako pamětník - v kolegiu děkana

jsem opakovaně působil jako proděkan, respektive

člen kolegia - samozřejmě vím, že za celá dlouhá

léta ani jeden z děkanů (celkem se dosud za její éry

vystřídali tři) si nedovolil roztržku či zásadní konflikt s

paní tajemnicí. Pozice Ing. Soubustové jako

strážkyně pokladu nebo, chcete-li, ministryně financí,

byla a stále je v této pozici neotřesitelná a děkani si

toho byli vždy vědomi.

Absolventka Vysoké školy ekonomické sbírala

profesní zkušenosti v Československých aeroliniích

a výrobním družstvu Lověna, aby nakonec zakotvila

ve Fakultní nemocnici na Královských Vinohradech,

kde si poprvé uvědomila vazbu, respektive sepětí

mezi fakultou a nemocnicí, byť jen z pohledu

nemocnice. Sama toto období hodnotí těmito slovy:

»Když přicházeli noví lékaři, velmi často byli přijímáni

absolventi 1. lékařské fakulty. Říkala jsem si, čím to

je? Proč jsou tak dobří? Pochopila jsem to, až když

jsem přešla z Královských Vinohrad na 1. LF UK.

Znalosti ze zdravotnického prostředí mi tam hodně

pomohly, začala jsem poznávat pracoviště z druhé

strany, a pochopila jsem, jak dobrým zázemím pro

absolventy 1. LF UK je. Mnozí se v pozdějším věku

profilují na vedoucích funkcích.« A tak, když bylo

vypsáno na 1. LF UK výběrové řízení na pozici

tajemníka fakulty, Eva Soubustová neváhala a

přihlášku podala. V tomto roce to bude už sedmnáct

let. Její koordinační a kontrolní činnost ve spolupráci

s děkany přinesla celou plejádu úspěchů. Jedním z

kritérií jejich společného díla je nadšení, které u

absolventů fakulty, kteří promovali před 40-50 lety,

vyvolá návštěva budovy děkanátu, Hlavova,

Purkyňova nebo Anatomického ústavu, Coriho

posluchárny a v neposlední řadě Ústavu vědeckých

informací.

Ondřej Naňka je absolvent 1. LF UK v Praze. V roce

2005 zakončil postgraduální studium v oboru

biologie a patologie buňky. V roce 2010 se

habilitoval pro obor anatomie na 1. LF UK, na jejímž

Anatomickém ústavu působí. Tématem jeho

habilitační práce bylo experimentální ovlivnění

vývoje embryonálního krevního řečiště a myokardu.

Je autorem a spoluautorem více než čtyř desítek

původních prací v oboru klinické anatomie,

embryologie a molekulární biologie. Je členem

výboru České anatomické společnosti, členem

American Association of Anatomists, North American

Vascular Biology Organization a American

Physiological Society. Tato suchá fakta vlastně

neříkají zhola nic o mladém muži, který dovedl v

jednom říjnovém podvečeru zaplnit Akademický klub

v rámci cyklu Křeslo pro Fausta jako málokterý člen

naší akademické obce. Anatomie vnímaná laickou i

odbornou veřejností jako morfologický, deskriptivní

obor je v jeho podání nepřetržitý sled událostí v

procesu, který nelze nazvat jinak než

dobrodružstvím poznání. Nepochybně toto okouzlení

oborem v kombinaci s rysy laskavosti a skromnosti

činí z docenta Naňky jednoho z nejpopulárnějších

pedagogů fakulty.

Okruh oborových zájmů a aktivit anatoma Naňky je

neobyčejně široký, ale jeho užší profesní zájem je

soustředěn na oběhový systém a vliv hypoxie na

vývoj zárodku a celého kardiovaskulárního systému.

Experimenty spolu s kolegy provádí na kuřecích

embryích a sledují, jak reagují pod různými vlivy,

jaké signální kaskády se uplatňují během vývoje.

Sám přiznává, že samotný pohled do vejce na

vyvíjející se zárodek je fascinující. Počátky těchto

experimentů na šestidenních kuřatech jsou někde v

šedesátých letech, kdy jejich základy položil

vynikající experimentální morfolog s evropskou

pověstí MUDr. Zdeněk Rychter, CSc. Nikoliv

zanedbatelná část pracovního času je věnována

spolupráci s klinickými lékaři. Patří sem mimo jiná

úzká spolupráce s urology a urogynekology, která

přispívá například k zlepšení operační techniky.

Ostatně tato týmová práce anatomů a urologů byla v

roce 2000 ohodnocena cenou ministra zdravotnictví

za úspěšné řešení projektu »Ortotopická náhrada

močového měchýře u ženy«. Dokladem jeho

neokázalé skromnosti je skutečnost, že moderátorka

Marie Retková mu musela připomenout, že nezmínil

zajímavý objev, který učinil spolu s kolegou Šedivým,

totiž že se jim podařilo na pánvi popsat žlábek

podmíněný průběhem nervus dorsalis

penis/clitoridis, který není uveden v žádné učebnici

ani atlasu.

Životní pouť Jiří Dvořáka, švýcarsko-českého

neurologa, bývalého vedoucího lékaře světového

fotbalu, absolventa lékařské fakulty Univerzity v

Curychu a ještě předtím studenta druhého ročníku

Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy,

jako by kopírovala scénář dobrodružného filmu.

Příběh exulanta původem z moravské vísky

obsahuje vše, co si jen divák může přát: od

dramatického útěku z vlasti přes práci nádeníka na

stavbě, později pomocného zahradníka, až po

neuvěřitelné štěstí v podobě azylu u kultivované

švýcarské rodiny, respektive vstup na Lékařskou

fakultu v Curychu. Profesní kariéra Jiřího Dvořáka, s

rozpačitými začátky postgraduálního studia na Royal

College of Homeopathy v Londýně, kursem

akupunktury na univerzitě v Marseille a pozdějším

zájmem o dietetiku, pokračovala v oboru fyzikální

medicíny a rehabilitace vedeném inspirujícími

osobnostmi evropské proslulosti, jakými byli ve své

době profesoři Lewit a Janda. Následovala však

další léta studia včetně studijních pobytů v Bernu,

Ósace či Yale, která vedla k oboru neurologie,

kterému profesor Dvořák zůstal věrný natrvalo. Velmi

podstatnou část jeho profesního života tvoří vazba

na sportovní medicínu, konkrétně na spolupráci s

FIFA, která trvala plných dvacet tři let. To je však už

další příběh z mnoha jiných, až neuvěřitelných

událostí života profesora Dvořáka.

doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

člen kolegia děkana



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist