

Elektronická kniha:
Křečci a jejich chov
Autor:
Vladimír Motyčka; Hana Motyčková
Nakladatelství: | » Grada |
Dostupné formáty ke stažení: | PDF, PDF |
Zabezpečení proti tisku a kopírování: | ano |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2008 |
Počet stran: | 144 |
Rozměr: | 22 cm |
Úprava: | ilustrace (převážně barevné) |
Vydání: | 1. vyd. |
Skupina třídění: | Chov zvířat. Živočišná výroba |
Jazyk: | česky |
Téma: | křečci, chov domácí |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | Praha, Grada, 2007 |
ISBN: | 978-80-247-1780-7 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Z publikace se chovatel křečků dozví vše potřebné, aby se dokázal o své svěřence řádně postarat a aby mu jejich chov přinášel co nejvíce radosti a poučení. Její autoři vycházejí z vlastních dlouholetých chovatelských zkušeností a obohacují je o aktuální poznatky uváděné v odborné literatuře. Jdou více do hloubky a poskytované rady odpovídají situacím, do nichž se může chovatel u nás dostat, což je velké plus této knížky oproti překladům zahraničních prací. Dalším kladem je, že se nezabývají jen křečkem zlatým, ale i řadou méně známých druhů, které si rozhodně zaslouží, abychom o nich věděli více.
Naučná literatura > Hobby > Chovatelství > Chov domácích zvířat
Katalog předmětový > K > Křečci
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Hobby
Katalog vybraných autorů > M > Motyčková – Hana Motyčková
Katalog vybraných autorů > M > Motyčka – Vladimír Motyčka
Katalog nakladatelství > G > Grada
Hana a Vladimír Motyčkovi
Křečci a jejich chov
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
jako svou 3131. publikaci
Odpovědná redaktorka Erika Mravinačová
Grafi cká úprava Jiří Kliment
Sazba Jiří Kliment
Fotografi e na obálce Vladimír Motyčka
Fotografi e v knize Hana a Vladimír Motyčkovi
Ilustrace Hana Motyčková
Počet stran 144
První vydání, Praha 2008
Vytiskl EKON, družstvo
Srázná 17, Jihlava
© Grada Publishing, a.s., 2008
Cover Design © Jiří Kliment, 2008
Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
ISBN 978-80-247-1780-7
PODĚKOVÁNÍ
Za poskytnutí informací a pomoc při fotografování bychom chtěli poděkovat především pracovníkům
zoologických zahrad v Plzni, Praze, Antverpách, Lipsku, Berlíně a na ostrově Jersey. Náš dík patří i maji
telům a zaměstnancům fi rem Jiří Plaček a Kásim.
978-80-247-6065-0ISBN
© Grada Publishing, a.s. 2011
(tištěná verze)
(elektronická verze ve formátu PDF)
4
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 NĚKOLIK SLOV K ZAMYŠLENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 KŘEČCI SE PŘEDSTAVUJÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Život křečků v přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 JAK ZVÍŘATA ZÍSKAT – NÁKUP A ODCHY T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Transport zvířat a předpisy s tím související . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 CHOVNÁ ZAŘÍZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Vnitřní vybavení ubikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 MANIPULACE SE ZVÍŘATY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Jak svým křečkům porozumět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 KRMENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 HYGIENA A PÉČE O ZDRAVÍ KŘEČKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Hygiena chovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Péče o zdraví a první pomoc křečkům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 CHOV A PLEMENITBA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 PŘEHLED DOSUD POPSANÝCH DRUHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 MALÝ „ATLAS“ KŘEČKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Historie chovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Výběr a nákup křečka zlatého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
Křeček zlatý jako „mazlíček“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Chov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
Plemena křečka zlatého a základy genetiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Příprava zvířat na výstavy a vystavování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
Křečík džungarský (Phodopus sungorus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Křečík Campbellův (Phodopus campbelli) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
Křečík Roborowského (Phodopus roborowskii) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
Křečík šedý (Cricetulus migratorius) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
Křečík daurský (Cricetulus barabensis) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
Křeček polní (Cricetus cricetus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .111
Křečík Eversmannův (Allocricetulus eversmanni) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
Křeček bělohrdlý (Neotoma albigula) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115
Křeček huňatoocasý (Neotoma cinerea) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
OBSAH
5
Křeček velký (Hypogeomys antimena) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117
Křeček kaktusový (Peromyscus eremicus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
Křeček bělonohý (Peromyscus leucopus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
Křeček dlouhoocasý (Peromyscus maniculatus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
Křeček rýžový (Oryzomys palustris) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
Křečík myší (Calomyscus bailwardi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126
Křeček bavlníkový (Sigmodon hispidus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Křečík krysí (Tscherskia triton) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129
Křeček Brandtův (Mesocricetus brandti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
Křeček Newtonův (Mesocricetus newtoni) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 ZAJÍMAVOSTI O KŘEČCÍCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
Úvod
KŘEČCI A JEJICH CHOV
8
Zvířata chovají lidé již odedávna. Zpočátku
na nich byli existenčně závislí a bez dostatečně velkého stáda ovcí, koz, hovězího skotu či jiných zvířat poskytujících maso a další důležité suroviny by v drsné přírodě, která je obklopovala, jen těžko přežívali. Dnes je situace podstatně jiná, většina z nás již dávno není odkázána na to, jak velké stádo dobytka vlastní, a někteří lidé pomalu ani nevědí, že mléko pochází od krav a vajíčka se nevyrábějí v továrně. Zvířata proto nalézají cestu do našich domovů především jako jakési pojítko mezi námi a živou přírodou a nahrazují tak dříve samozřejmý každodenní kontakt s domácími zvířaty. Je tudíž pochopitelné, že se značně změnil také sortiment chovaných zvířat a místo užitkových druhů se v domácnostech objevují většinou živočichové, které můžeme označit anglickým slovem „pet“ nebo krásně česky „mazlíček“.
Kromě obvyklých psů a koček všech
možných plemen se – zvláště v malých městských bytech – setkáváme stále častěji s příslušníky řádu hlodavců, ať už jsou to morčata, potkani, různé druhy myší, činčily či křečci. A právě o těch posledních pojednává tato publikace. Dnes již naštěstí neplatí slova, která jsme napsali v úvodu naší první příručky o chovu hlodavců, vydané zhruba před patnácti lety, kde se pozastavujeme nad tím, že v češtině neexistuje žádná specializovaná publikace o chovu těchto zvířat. Naopak, na našem knižním trhu je jich hotová záplava, a tak by se zdálo skoro zbytečné přidávat k nim další. Pokud však začneme v těchto knížkách listovat, zjistíme, že jde většinou o překlady zahraničních prací, které mají jen málo společného se situací u nás. Navíc se v mnoha případech zdá, že
překladatelé (a někdy možná i autoři) viděli
popisovaná zvířata jenom z okénka hodně
rychle jedoucího vlaku. V jedné z příruček
jsme se například dočetli takovouto radu
k výběru chovných zvířat: „Plemeno: Chcete-li
si pořídit páreček křečků k chovu a nemáte dosud
žádné zkušenosti, doporučuji vám trpasličí, ruské
nebo krémově zbarvené křečky. Ti jsou obvykle
velmi mírumilovní, takže samečkové a samičky
mohou být chováni trvale spolu, dokonce i tehdy,
když samice porodí a kojí mláďata.“ Chováme
Křeček velký
ÚVOD
9
ÚVOD
křečky a jiné hlodavce již téměř padesát let, ale dodnes jsme nepochopili, jakéže to křečky nám autor – či spíše překladatel – doporučuje. Vzhledem k tomu, že rozsah příruček vydávaných v této edici poskytuje autorům poměrně značný prostor, rozhodli jsme se o křečcích pojednat poněkud obšírněji a seznámit čtenáře i s druhy, které se zatím příliš často nechovají, a také s životem křečků v přírodě, jejich tělesnou stavbou a dalšími zajímavostmi, na které se obvykle v chovatelských příručkách nedostává místo. Neznamená to ovšem, že chceme na druhé straně ošidit vlastní chovatelský obsah. Čtenář – úplný začátečník i zkušený chovatel – by tu měl nalézt vše potřebné, aby se dokázal o své svěřence řádně postarat a aby mu jejich chov přinášel co nejvíce radosti a poučení. Vycházíme především ze svých vlastních dlouholetých zkušeností, ale i z poznatků našich přátel – většinou profesionálních chovatelů v zoologických zahradách – i z údajů publikovaných v odborné literatuře.
Na tomto místě bychom chtěli pozna
menat, že nás velice zklamal jinak vynikají
cí zdroj informací – internet –, na kterém
jsme na českých stránkách nalezli převážně
bezvýznamné odkazy. Několik málo výjimek
uvádíme v seznamu literatury. Jinak je tomu
naštěstí na stránkách cizojazyčných, kde se
dají většinou nalézt informace i o druzích ve
lice málo známých. Přestože jsme se snažili,
aby podávané informace měly pokud mož
no obecnou platnost, jsme si vědomi toho,
že někdy mohou být polemické a některý
chovatel může s jinými zvířaty dojít třeba
i k závěrům zcela opačným. Ale právě to se
nám zdá na chovu zvířat zajímavé, a jistě je
to i jeden z důvodů, proč se k chovatelství
obrací v dnešním poněkud přetechnizova
ném světě stále více zájemců.
Chov hlodavců a křečků především je
právě tak pestrý a různorodý jako chov ptá
ků či plazů, a zdaleka ne všechno ze života
těchto zvířat bylo již objasněno. Chovají se
stále nové druhy, vznikají nové mutace a pro
zvířata se nacházejí stále nová uplatnění. Je
možné, že právě některý z druhů křečků,
považovaných dnes v chovech za vzácnost,
pomůže již zítra lidem rozřešit třeba tak zá
važný problém, jako pomohl křeček zlatý
při výzkumu zhoubných nádorů. Ale i kdyby
chov těchto drobných zvířátek přinesl svým
majitelům „jen“ trochu zábavy a poučení,
bude to jistě dost a dost.
I když jsme se snažili, aby informace
v této knize byly co nejúplnější, jsme si vě
domi toho, že tu možná nenaleznete vše,
co by vás zajímalo. Pokud proto budete mít
nějaké dotazy či připomínky, napište nám
na naši e-mailovou adresu, rádi vám vaše
otázky zodpovíme, nebo se případně poučí
me z vašich vlastních zkušeností. Adresa je:
foto.moty@volny.cz, předmět „křečci“.
V Křekovicích, říjen 2007
AutořiKřečík džungarský (gold)
Několik slov
k zamyšlení
KŘEČCI A JEJICH CHOV
12
Předtím, než si pořídíme křečka – a vlastně jakékoli jiné zvíře –, bychom měli zvážit, jaký máme ke zvířatům vztah a co jsme ochotni obětovat, aby se u nás zvířatům vedlo co nejlépe. Pokud považujeme – podobně jako náš právní řád – zvíře za věc, která má sloužit k našemu obveselení, pak raději tuto knihu odložíme a půjdeme do hračkářství nebo na pivo (podle věku) a na chov zvířat zapome
neme. Každé zvíře, které se rozhodneme cho
vat, se zcela nutně stává naším partnerem,
a proto způsobí v našem životě určité změny
a kromě nových zážitků a obohacení života
nám přinese i určitá omezení. Není tedy od
věci položit si ještě před jeho pořízením ně
kolik otázek a poctivě si na ně odpovědět.
V případě křečků bychom si měli rozmyslet
především následující otázky: I drobný křečík myší se může při dobré péči dožít věku 9 let
NĚKOLIK SLOV K ZAMYŠLENÍ
13
NĚKOLIK SLOV K ZAMYŠLENÍ
1. Křečci patří ve své většině ke zvířatům se
soumračnou a noční aktivitou. Můžeme je ve svém bytě umístit tak, aby nerušili nikoho ze spaní a místo lásky ke zvířatům nevyvolávali neurózy a nenávist?
2. Křečci jsou zvířata, která nevyžadují (větši
nou) žádnou složitou péči, potřebují pravidelně krmit, čistit ubikaci, a pokud chceme, aby dostatečně zkrotli, tak i čas, kdy se jimi osobně zabýváme. To vše pochopitelně stojí trochu času, kterého většina z nás nemá nazbyt. Jsme schopni a ochotni věnovat jim část dne, kterou bychom mohli jinak strávit jinými aktivitami?
3. I křeček může onemocnět. Jsme ochot
ni obětovat za jeho léčení částky, které mnohdy několikanásobně přesáhnou jeho kupní cenu?
4. Chovat křečky ve staré láhvi od okurek,
jako se to dělávalo dříve, již dnes, při současných znalostech potřeb zvířat, nepřichází v úvahu. Jsme ochotni a můžeme si dovolit obětovat několik set korun na nákup odpovídajícího vybavení pro chov a následně několik desítek korun měsíčně na jeho krmení?
5. Křečci – podle druhu a individuálních
vloh – žijí 2 roky až 10 let. Jsme ochotni starat se o ně po celou dobu jejich života stejně dobře jako první týden, kdy pro nás byli atraktivní novinkou?
6. Během roku pravděpodobně několikrát
opouštíme na delší dobu svůj byt a odjíždíme na prázdniny nebo na dovolenou. Křečci však stěhování nijak nezbožňují, nehledě na to, že jejich převoz třeba do ciziny by byl velice složitý a narážel by na spoustu administrativních a veterinárních předpisů. Máme někoho, kdo se nám v době naší nepřítomnosti o zvíře postará?
7. Křečci chovaní po mnoho generací v lid
ské péči nejsou přenašeči chorob přenos
ných na lidi. Přesto však mohou u aler
gických osob vyvolat značné zdravotní
potíže. Víme, že nejsme alergičtí na zvíře
cí srst, nebo není takto postižen některý
člen naší rodiny?
8. Většina chovatelů pouští křečky z jejich
ubikace „proběhnout“ po bytě. Stačí
však chvilka nepozornosti a křeček může
napáchat svými hlodáky značné škody
na vybavení bytu. To samé se může stát,
když se mu podaří z ubikace uprchnout.
Jsme ochotni škody tolerovat?
9. Křečci mají svou aktivitu rozloženou ji
nak než lidé. Můžeme jim přes den zajis
tit dostatek klidu k nerušenému spánku,
aby se mohli dožít bez stresů svého maxi
málního věku?
10. I při sebelepším zacházení se může stát,
že nás křeček kousne. Budeme hledat
chybu u sebe a nezanevřeme na něj?
Pokud jsme na všechny otázky odpovědě
li ano, není co řešit a máme pravděpodobně
všechny předpoklady k tomu, aby se z nás
stali vynikající chovatelé křečků. Zvířata u nás
budou spokojená a prožijí svůj křeččí život
v láskyplné péči. Pokud jsme však, byť i jedin
krát, odpověděli ne, měli bychom zvážit, zda
se raději nevěnovat fi latelii, fotografování či
nějakému sportu. Péče o zvířata je vždy velký
závazek a ne každý člověk se pro chovatelství
hodí. Přeje-li si však křečka naše dítě, je situa
ce poněkud jiná. U dětí je zájem o zvířata cosi
jako dětská nemoc a tímto obdobím prochá
zejí prakticky všechny. Je-li to jen trochu mož
né, měli bychom jim v jejich přání vyhovět,
i s rizikem, že po nějakém čase budeme mu
set péči o zvířátko převzít sami. Zkušenost se
zvířetem obohatí dítě nejen citově, ale v klad
ném případě ho naučí i zodpovědnosti a pra
videlné péči o živého tvora – v záporném nám
aspoň ukáže, kde jsou jeho slabiny.
Křečci se
představují
+
KŘEČCI A JEJICH CHOV
16
Které hlodavce považujeme za křečky? Tato otázka není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Zvířata, která v českém názvosloví označujeme jako křečky, případně křečíky, byla ještě poměrně nedávno řazena do zvláštní čeledí křečkovitých (Cricetidae), která spolu s čeleděmi slepcovitých (Spalacidae), hlodounovitých (Rhizomyidae), myšovitých (Muridae), plchovitých (Gliridae), seleviniovitých (Seleviniidae), myšivkovitých (Zapodidae) a tarbíkovitých (Dipodidae) tvořila podřád myšovců (Myomorpha). V tomto pojetí pak patřili mezi křečky i hraboši, pískomilové a lumíci.
V současné době se zoologové přiklá
nějí k tomu, že křečci zvláštní čeleď netvoří, a všichni takto označovaní hlodavci jsou zařazováni do čeledi myšovitých (Muridae), kde vytvářejí šest podčeledí: křečci praví (Cricetinae), křečci myší (Calomyscinae), křečci nepraví (Mystrominae), křečci madagaskarští (Nesomyinae), chlupáči (Lophiomyinae) a křečci američtí (Sigmodontinae).
Ne všichni však vypadají tak, jak si větši
na lidí křečka představuje – tedy jako středně
velkého hlodavce se zavalitým tělem, krátkým
ocasem a objemnými lícními torbami. Již let
mý pohled na křečka velkého, poskakujícího
po silných zadních nohách po způsobu klo
kanů, nás přesvědčí, že křečci jsou mnohem
různorodější, než by se na první pohled zdálo.
Většina z nich dokonce vůbec našeho křečka
polního, nebo nejčastěji chovaného křečka
zlatého vůbec nepřipomíná, o čemž svědčí
i to, že dříve byli označováni jako „krysy“,
„myši“ či „lesomyši“. Přesto však tato zvířata
určité společné znaky mají, i když „křečci“ ve
smyslu českého názvosloví jsou skupina zcela
umělá a jejich postavení mezi ostatními hlo
davci není vždy úplně jasné.
Podobně jako ostatní příslušníci řádu
hlodavců (Rodentia), mají i všechny podče
ledi křečků silně redukovaný chrup, který je
u nich složený z 16 zubů (1003/1003), což
znamená, že mají v každé polovině čelisti po
jednom řezáku, odděleném od tří, obvykle
hrbolkatých stoliček, širokou mezerou, která
se nazývá diastema. Hraboš východní (Microtus fortis) připomíná svou postavou některé americké křečky, ale v současné době stojí již v systému na jiném místě
Křeček polní je typickým zástupcem eurasijských křečků
KŘEČCI SE PŘEDSTAVUJÍ
17
KŘEČCI SE PŘEDSTAVUJÍ
Na rozdíl od některých svých příbuzných,
například morčat nebo činčil, mají křečci hypsodontní pouze řezáky, což znamená, že jejich stoličky mají kořeny a ukončený růst. Obloukovitě prohnuté řezáky (hlodáky) dorůstají po celý život a jsou na vnější, konvexní straně pokryty velice tvrdou sklovinou (emailem). Vnitřní, měkčí část, tvořená zubovinou (dentinem) se proto při hlodání obrušuje mnohem rychleji a tím se zuby neustále „přibrušují“. Není sporu o tom, že tato vlastnost je pro křečky a ostatní hlodavce velice výhodná, protože mají neustále k dispozici dokonalé nástroje, které jim umožňují proniknout k potravě i přes velice tvrdé překážky. Na druhé straně to však pro ně přináší i určité nebezpečí – nezaměstnávají-li dostatečně hlodáky při zpracovávání tvrdé potravy (a to se v lidské péči může velmi snadno stát), začnou tyto zuby přerůstat, a nakonec mohou zvířeti dokonce zcela zabránit přijímat potravu. Za charakteristickou vlastnost křečků bývá ob
vykle považována přítomnost prostorných
lícních toreb, v nichž si zvířata přenášejí do
nor zásoby potravy („křečkují“). Beze zbytku
to však platí pouze o podčeledi křečků pra
vých, příslušníci ostatních podčeledí křečků
mají lícní torby malé, nebo je nemají vyvinuty
vůbec. Zato u křečka polního či zlatého (ale
i u dalších druhů) tvoří lícní torby objemné
vaky, které mohou při naplnění sahat až do
poloviny těla. Lícní torby si křečci vyprazdňují
za pomoci předních, čtyřprstých, končetin se
zakrnělými palci.
Vzhledem k převážně rostlinné potravě
tvoří trávicí soustavu objemný vakovitý žalu
dek a značně dlouhé střevo, na kterém vyniká
zvláště objemné slepé střevo, jež má pro trá
vení nemalý význam. Srst většiny druhů křeč
ků je v přírodních podmínkách krátká, hustá,
přiléhavá. U některých druhů jsou patrné
(zvláště na bocích) malé lysinky, které nazna
čují, kde jsou vývody pachových žláz. U mno
ha plemen chovaných křečků se však kvalita Na lebce křečka zlatého je dobře patrná stavba chrupu hlodavců – dlátovité řezáky i stoličky s hrbolatými třecími plochami (podle V. E. Sokolova)
KŘEČCI A JEJICH CHOV
18
srsti značně změnila, takže – zvláště u křečka zlatého – můžeme spatřit jedince s dlouhou hedvábnou srstí, rexy, či křečky saténové, kteří mají srst neobvykle lesklou. Ocas bývá, na rozdíl od myší, pokrytý hustými chloupky. Jeho délka je velmi variabilní, od několika málo milimetrů u křečíků rodu Phodopus až po délku přesahující délku těla, například u křečků rodu Eliurus, kteří mají ocas navíc zakončený výrazným chvostkem z prodloužených chlupů. Nejmenším dosud popsa
ným druhem křečka je křečík Roborowského
(Phodopus roborowskii), který dorůstá délky
50–90 mm při hmotnosti nanejvýš 29 g.
Jeho pravým opakem je křeček největší
(Kunsia tomentosus), jehož tělo může dosáh
nout délky až 300 mm a ocas 160 mm. Ani
ten však není největším křečkem, jak napovídá
jeho jméno, protože chlupáč dlouhosrstý (Lo
phiomys imhausi) může měřit až 360 mm a jeho
ocas má délku až 220 mm. Může dosáhnout
hmotnosti až 920 g. Celkovou délkou ho však Křečík Roborowského Křeček velký z Madagaskaru Klokanomyš žlutohnědá (Notomys cervinus) připomíná na první pohled některé dlouhoocasé křečky, ale není s nimi vůbec spřízněna – pochází z Austrálie, kde křečci vůbec nežijí