načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Krátký život úředníka -- aneb Sociální úředník a jeho božská klientela - Ondřej Vaculík

Krátký život úředníka -- aneb Sociální úředník a jeho božská klientela

Elektronická kniha: Krátký život úředníka -- aneb Sociální úředník a jeho božská klientela
Autor:

Humorná kniha popisující krátkou kariéru Alberta Voříška na referátu sociálních věcí. Mladý hrdina plný ideálů je připraven z plných sil pomáhat všem sociálně potřebným a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 156
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Humorná kniha popisující krátkou kariéru Alberta Voříška na referátu sociálních věcí. Mladý hrdina plný ideálů je připraven z plných sil pomáhat všem sociálně potřebným a stát se pevnou součástí zdravého pracovního kolektivu, v němž se třeba postupně vypracuje na nejvyšší posty. Místo toho musí pod vedením olbřímí Boženky a poté zmateného Sv. Jebala v kolektivu hašteřivých čarodějnic odolávat agresivním atakům permanentně nervózních zdravotně postižených seniorů a přitakávat zástupcům menšin, jak jsou důležití. Zásadní změnu nepřinese ani změna klientely – také kriminálníci nejsou připraveni ocenit jeho snahy. Z posledních sil zorganizuje tábor pro děti sociálně potřebných, kde se dějí věci volající po vraždě či sebevraždě. Přežije a naštěstí neskončí ani ve vězení. Albert Voříšek pochopí, že kariéra sociálního úředníka není pro něho – raději umečené kozy, než tato božská klientela! Kdo prošel podobným prostředím, ví, jak málo se všechny zdánlivě neuvěřitelné popisované příběhy liší od reálné praxe. Pak ten smích přechází.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OND ŘEJ VACULÍK

KRÁTKÝ ŽIVOT Ú ŘEDNÍKA

aneb Sociální ú ředník a jeho božská klientela

Tribun EU

2016


Obsah

1. KAPITOLA .......................................................................................................... 6

2. KAPITOLA .......................................................................................................... 9

3. KAPITOLA ........................................................................................................ 12

4. KAPITOLA ........................................................................................................ 15

5. KAPITOLA ........................................................................................................ 18

6. KAPITOLA ........................................................................................................ 22

7. KAPITOLA ........................................................................................................ 24

8. KAPITOLA ........................................................................................................ 27

9. KAPITOLA ........................................................................................................ 32

10. KAPITOLA ...................................................................................................... 35

11. KAPITOLA ...................................................................................................... 38

12. KAPITOLA ...................................................................................................... 41

13. KAPITOLA ...................................................................................................... 44

14. KAPITOLA ...................................................................................................... 48

15. KAPITOLA ...................................................................................................... 51

16. KAPITOLA ...................................................................................................... 54

17. KAPITOLA ...................................................................................................... 58

18. KAPITOLA ...................................................................................................... 61

19. KAPITOLA ...................................................................................................... 63

20. KAPITOLA ...................................................................................................... 66

21. KAPITOLA ...................................................................................................... 69

22. KAPITOLA ...................................................................................................... 75

23. KAPITOLA ...................................................................................................... 78

24. KAPITOLA ...................................................................................................... 81


25. KAPITOLA ...................................................................................................... 86

26. KAPITOLA ...................................................................................................... 88

27. KAPITOLA ...................................................................................................... 92

28. KAPITOLA ...................................................................................................... 94

29. KAPITOLA ...................................................................................................... 96

30. KAPITOLA ...................................................................................................... 99

31. KAPITOLA .................................................................................................... 103

32. KAPITOLA .................................................................................................... 106

33. KAPITOLA .................................................................................................... 108

34. KAPITOLA .................................................................................................... 110

35. KAPITOLA .................................................................................................... 112

36. KAPITOLA .................................................................................................... 115

37. KAPITOLA .................................................................................................... 118

38. KAPITOLA .................................................................................................... 123

39. KAPITOLA .................................................................................................... 126

40. KAPITOLA .................................................................................................... 129

41. KAPITOLA .................................................................................................... 132

42. KAPITOLA .................................................................................................... 135

43. KAPITOLA .................................................................................................... 137

KAPITOLA Z DENÍKU - NED ĚLE .................................................................... 137

KAPITOLA Z DENÍKU - POND ĚLÍ .............................................................. 140

KAPITOLA Z DENÍKU - ÚTERÝ .................................................................. 142

KAPITOLA Z DENÍKU - ST ŘEDA ................................................................ 144

KAPITOLA Z DENÍKU - ČTVRTEK ............................................................. 146

KAPITOLA Z DENÍKU - PÁTEK................................................................... 147

KAPITOLA Z DENÍKU - SOBOTA ............................................................... 149

44. KAPITOLA .................................................................................................... 151

45. KAPITOLA .................................................................................................... 153

46. KAPITOLA .................................................................................................... 158


6

1. KAPITOLA

Tahle noc nebyla rozhodn ě ta nejlepší. Albert Vo říšek toho moc nenaspal. To by nebylo n ěco zase až tak výjime čného, tentokrát ho však p ři no čním bd ění neprovázely obvyklé alkoholové výpary, nýbrž o čekávané události následného rána – nástup do nové práce. Celou noc se utáp ěl ve sžíravých myšlenkách, čím vším už prošel a co ho jen m ůže čekat. Vrcholem šíleného zmaru bylo dlouhé prohrabávání starých krabic, až do vít ězného výk řiku. Následný čas strávil za stolem, pln ě soust řed ěný nad jakousi složitou práci. Když skon čil, s uspokojením obhlédl sv ůj výtvor, pokýval hlavou a op ět se odplazil do postele s vírou, že te ď už kone čně zabere. Nezabral. Po dalším nekone čném p řevalování se zvedl a rezignovan ě se vrátil ke stolu a veškeré výplody své p ředchozí práce zase zni čil, vše roztrhal a nacpal do koše. Kdyby to neud ělal, jeho sestra B ětka, se kterou sdílel spole čnou domácnost, by ráno mohla nalézt hromádku kancelá řských papír ů, hust ě popsaných jakýmisi znaky. Zatímco vedle ležící lejstro bylo evidentn ě tradi čním rozhodnutím, zakon čeným kulatým razítkem s podpisem, ostatní papíry vypadaly odlišn ě. Nejprve by asi rozpoznala, že celý papír pokrývají malá ká čátka. Taková ká čátka si pamatovala z doby jejich d ětství, když si ona i Albert s oblibou hrávali se sadou dětských razítek. Hlavn ě malý Albert tím byl po ur čitý čas p římo posedlý. Nemohla by si nevzpomenout na všechny ty kravi čky, pejsky, lachtánky nebo práv ě takováto ká čátka, které tehdy jejich rozzu ření rodi če nacházeli na všem – od ledni čky, p řes všechny st ěny až po čerstv ě vyžehlené oble čení ve sk říních. A nyní by zažívala ur čité deja vu, hled ěla by na ta stejná ká čátka, naklonovaná p řes celý papír, a každé razítko p řekrýval um ělecky vyvedený podpis budoucího státního ú ředníka Alberta Vo říška.

Místo na referátu sociálních v ěcí mu za řídila jeho máti, neboli megamatka, jak ji s oblibou p řezdíval. Mega neznamenalo nic jiného, než hloupou narážku na její nakupenou t ělesnou váhu. Rozhodn ě tím necht ěl nazna čovat n ějaké její pozitivní mate řské či rodi čovské vlastnosti. O žádných totiž nev ěděl. V jeho o čích to byla falešná ženská, libující si v pomluvách druhých, pokud se tedy zrovna n ěč ím nedlábila. Na teplém míste čku vedoucí jednoho z nekone čně mnoha odd ělení finan čního ú řadu m ěla ke svým zálibám neutuchající p říležitosti. Pokud by se mohlo zdát, že Albert nemá svoji megamatku p říliš v oblib ě, po řád by strávil ve čer stokrát rad ěji s ní, než s fot říkem. Ale pro č hned masochisticky zvažovat celý ve čer, pár minut by sta čilo.

Rodi če spolu nežili, p řestože manželi formáln ě stále z ůstávali. Oficiáln ě se nikdy nerozvedli. Tvrdili, že se tak ob ětují jen kv ůli svým d ětem, ale Albert již dávno pochopil, že pravý d ůvod je zcela jinde. Megamatka se obávala pomluv okolí a fot řík si byl jistý, že by to neprosp ělo jeho karié ře váženého noviná ře a úsp ěšného spisovatele. Jednoduché, ale naprosto scestné. O stavu jejich vztahu se stejn ě všeobecn ě v ědělo (utajte n ěco v malém m ěst ě!). Megamatka a okruh jejích p řátel vynikal, více než v čemkoli jiném, v pomlouvání okolí i navzájem. Fot řík byl vážený noviná ř tak možná v rámci dosahu jejich lokálního týdeníku a už v ůbec nebyl úsp ěšný spisovatel – všichni v ěděli, že píše knihy, ale ve skute čnosti psal jen jednu knihu. Vále čný román o místním odboji. Psal ho již jedenáct let. A jedenáct let o n ěm neúnavn ě hovo řil s vytrvalostí, s jakou snad jen d ůchodkyn ě dokážou sledovat aktuální ceny v supermarketech. Díky tomu dokázal vnutit místní kultury znalé ve řejnosti p řesv ědčení, že je velmi aktivní a nepochybn ě i úsp ěšný spisovatel.

Jakmile Albert mohl, osamostatnil se a od svých šílených rodi čů udržoval maximáln ě možný odstup. A protože v tomto byl za jedno se svou sestrou, rádi spojili své skromné finan ční možnosti k pronájmu spole čného vlastního bydlení. Bětka, více než kdokoli jiný, rozum ěla Albertov ě zlosti, že by m ěl být kv ůli dohozené práci své megamatce ke všemu ješt ě vd ěč ný.

Nem ěl ale žádné iluze, znal chabé možnosti získání dobré práce, a jelikož na hledání práce n ěkde jinde byl p říliš spjatý se svou domovinou, v ěděl, že si nikdy nebude moci p říliš vybírat. P ři veškeré sebeúct ě nep ředpokládal, že se zam ěstnavatelé budou p řetahovat o již tém ěř p ětadvacetiletou, lehce infantilní personu, sic st ředoškolsky vzd ělanou, ale v ni čem nevynikající a hlavn ě stále bez vyjasn ěné p ředstavy vlastního uplatn ění.

Jist ěže m ěl Albert b ěhem dospívání celkem po četné p ředstavy o pracovních místech ovlivn ěné konkrétními hrdiny: Poštovní doru čovatel (Poš ťák Pat), kosmonaut (Remek), řidi č kamiónu (Šimon a Matouš jedou na Riviéru), policista (Ray Doyle z CI5) a mnoho dalších. V pubert ě se tato p ředstava na dlouhou dobu zasekla na postav ě milovníka, ženského idolu a neúnavného kance (Helmuth und seine Spritzbüchse). P řestože celkem brzy pochopil, že on a ženské pokolení je celkem problém a rozhodn ě nemá na roli n ějakého nadsamce (po čemž, po pravd ě, už dávno ani netoužil), do žádné další pracovní funkce se již nikdy v představách úzce nestylizoval.

Asi si la ťku postavil p říliš vysoko, nebo ť ve svých letech se nemohl pochlubit žádnými výraznými pracovními zkušenostmi. S úřednickou prací ho pojila snad jen měsí ční brigáda u megamatky na finan čním ú řad ě, kdy po celý m ěsíc od za čátku do konce pracovní doby zakládal spisy do archívu. Tato k uzoufání nudná činnost pravideln ě kon čila jeho usnutím na n ějakém archivním boxu. Často ho pak probudil až p říchod jeho šéfa, na čež pak musel s kajícným výrazem zametat stopy svého „p řemýšlení“ – zaslintané dokumenty, nesporn ě navýsost d ůležité.

Ani jeho dosud jediná dlouhodob ější pracovní zkušeností nebyla p říliš k chlubení. Ono patnáct měsíc ů ve funkci kulturního asistenta (nosil kytary člen ům undergroundové kapely Beelee D.D.T.H. a pomáhal jim skládat aparaturu) by asi na potencionálního zam ěstnavatele velký dojem neud ělalo. Tahle práce ho tenkrát opravdu bavila, ovšem zhýralý noční život a stesk po domov ě Albert dlouho nevydržel.

Takže nabídka místa na referátu sociálních v ěcí okresního ú řadu byla z těch, které se neodmítají.

Albert m ěl za to, že pro sociální práci má p ředpoklady minimáln ě v tom, že má nesporné sociální cít ění. V posledním ro čníku gymnázia p řisp ěl do T říkrálové sbírky (kasi čku nesla dcera jeho t řídního u čitele) a jednou p řisp ěl na lé čbu rakoviny (dívka co ho na ulici oslovila, m ěla nep řehlédnutelný výst řih a její vybavení bylo p římo olb římí – halasn ě na n ěho volalo: „Vem si m ě, zmá čkni m ě, hn ěť m ě!“ a on prakticky v bezv ědomí v ěnoval svou veškerou hotovost) a p řidržení dve ří bylo pro něj vždy samoz řejmostí. Jestli to bude dosta čující pro práci p římo ve svatostánku sociálního p řístupu k prostému lidu, to netušil.

Případné pochybnosti o sob ě samém alespo ň z části rozptýlila sestra B ětka. Na jeho sebedestruktivní povzdech, že si v ůbec nedokáže p ředstavit, co tam bude d ělat, protože vlastn ě nic neumí, sestra, po krátkém zamyšlení, s širokým úsm ěvem odpov ěděla: „No tak, bobánku, v ěř , že ty máš ty nejlepší p ředpoklady na úsp ěšnou úřednickou kariéru, ty to dotáhneš daleko.“

2. KAPITOLA

Pro Alberta hrála B ětka v život ě d ůležitou roli. Jejich vztah by se dal charakterizovat ukázkovou sinusoidou - jednou dole, jednou naho ře. Poslední dobou se však jevilo, že se za všemi vzájemnými naschvály ud ělala jednou provždy tlustá čára. Akce, jako znehodnocené spodní prádlo vyst řiženými dírami, falešné inzeráty v časopisech pro čty řprocentní menšinu, výkaly v sá čku na sva činu, to vše zůstalo zapomenuto. Dokonce by se dalo říct, že Albert m ěl svoji o rok mladší sestru docela rád.

Bětka byla vždycky zvláštní, ale kdo v jejich rodin ě takový nebyl. Albertovi n ěkdy připadala jako vyšší biologický druh. Jako chameleon dokázala splynout s každým svým novým partnerem. P řevzala jeho chování, názory, mluvu, a a č se to zdá neuv ěř itelné, i vizáž. To by nebyla taková hr ůza, kdyby si B ětka nevybírala za partnery velmi extrémní týpky.

Asi zatím její nejv ětší metamorfózou byla ultra rychlá p řem ěna ze slušné inteligentní reprezentativní studentky (chodila se studentem práv a sou časn ě s místop ředsedou Mensy) na divokou anarchistickou punkerku (na univerzitním plese se budoucí právníci rozhodli demonstrovat svoji nespoutanost pozváním lokální punkové kapely Vyh řezlé st řevo, po koncert ě se na toalet ě blíže seznámila s bubeníkem této kapely a dom ů již odcházela v kožené bund ě s řet ězy a spínacím špendlíkem v obo čí). I ona se však v posledních letech zklidnila. Vymykal se snad jen její p ředposlední vztah, kdy chodila s armádním kapitánem, po řídila si zbrojní pr ůkaz a bratra nutila d ělat figuranta p ři nácviku sebeobrany. Aktuáln ě chodila s jakýmsi slovenským aktivistou, což se na B ětce projevilo zbožnou glorifikací Tatranského národního parku a možná nep říliš vhodným opakováním v ět jako „Do pu če!“ nebo „Ja som taká kokotka!“. Po řád lepší, než popisování neutuchajícího vzrušení z vyst řílení zásobníku Glocku 17 do st ředu ter če.

Albert se své budoucí práce bál a sou časn ě se na ni i t ěšil. Poda řilo se mu vytvo řit v mysli idealistický náhled na ú ředníka jako člov ěka na svém míst ě, který neznehodnotilo ani celodenní b ěhání po ú řadech od sociálky po pracák p řed nástupem do zam ěstnání. Nenalomila ho dokonce ani kníratá paní na úřad ě práce (co by Albert dal za takové mužné ochlupení!), která dokázala jednu oby čejnou v ětu o špatn ě umíst ěném podpisu říct tónem, že si Albert musel zp ětn ě ov ěř ovat, jestli řekla opravdu to, co řekla, nebo že by ho snad opravdu nazvala debilem, který ji otravuje svou tupostí až k posrání?

Alberta trápily hlavn ě dv ě v ěci. Opravdu nem ěl v ůbec páru, co by m ěl na sociále dělat. Nem ěl žádnou p ředstavu, co po n ěm budou chtít. P ůvodn ě m ěl mít s paní vedoucí jakýsi pohovor, ale paní Mrkvi čková, jak zní její p říjmení, si nakonec vybírala dovolenou a Albert dostal jen vzkaz, a ť se hlásí v 7:30 hodin u ní v kancelá ři. Bez dalších podrobností.

To souviselo i s jeho druhým problémem. Nebyl si jistý, jestli v nové roli obstojí. Ta nejistota se jen prohlubovala tím, že nápl ň jeho práce z ůstávala velkou neznámou. Nemohl se tak za čít alespo ň psychicky p řipravovat na konkrétní úkony. Nev ěděl, jestli bude komunikovat s lidmi, s jakými lidmi, o čem by jim m ěl povídat, co by m ěl znát, jaké bude mít kolegy, jak ho p řijmou, jak by se m ěl chovat a tak dále. Albert se prost ě hrozn ě bál, že to celé zpacká. Nebylo by to poprvé. Měl zkušenost, že zklamal v ětšinou v okamžiku, kdy mu na tom obzvláš ť záleželo.

Příklad ů by našel ve své minulosti dostatek. Namátkou jedna z jeho prvních pracovních zkušeností – Le Peache. Tak svou profesi d ůležit ě nazýval p řed p řáteli, především druhého pohlaví, p řičemž si vždy dával záležet na zvýrazn ění francouzského p řízvuku. Ve skute čnosti pracoval jako lepi č plakát ů pro místní informa ční kancelá ř. Svou d ůležitou profesi opustil po pár dnech. Impulzem mu bylo lepení plakát ů na slavnostní koncert Katapultu k snad už 100 letému výro čí jejich činnosti v obzvláš ť v ětrném dni. P řed reklamní plochou se uhnízdily fešné st ředoškola čky, které se z řejm ě hodn ě nudily, nebo ť zaregistrovaly p říchod Alberta a jeho p řípravu lepení plakátu. Albert si byl v ědom hodnotících poznámek dívek, které by se daly ozna čit dokonce jako koketující. Snažil se nasadit sebevědomý a sakra d ůležitý postoj. Všechno bylo na dobré cest ě, Albert už m ěl nalinkován následující pr ůběh – přisedne, okouzlí, vybere si (1 až 3) a pak se zachv ěje zem ě. Příroda opravdu zaú řadovala, ovšem nikoli zem ě, ale vítr. P řes trojnásobné nánosy lepidla se plakát ne a ne uchytit. Vždy to už vypadalo na úsp ěch, ale plakát se pokaždé zase sto čil, pov ětšinou na zu řícího Alberta. Když kone čně plakát držel na svém míst ě, kone čně mohl zhodnotit situaci. Nevypadala růžov ě. Albert byl celý polepený od lepidla a nechutn ě smrd ěl, že ho i kolemjdoucí pejsci s kňučením obcházeli dalekým obloukem. Zato sle čny se upřímn ě bavily. Nebylo pochyb, že tady rozhodn ě rande nehrozilo. Rezignovan ě opoušt ěl místo s pop ěvováním si lidového songu „Když jsem šel od vás, smrd ěl mi klobás“.

Bětka všechna tahle Albertova traumata velmi dob ře znala. A taky v ěděla, že tady není pomoci. Stejn ě tak dob ře v ěděla, že ona vlastn ě ani žádná pomoc či „spásná“ rada není pot řeba. Albert byl prost ě takový – vždy m ěl plnou hlavu obav, že n ěco pokazí, a p řestože to v ětšinou také pokazil, nakonec vše dopadlo dob ře.

Na Albertovo zamyšlení o možné náplni jeho činnosti na ú řad ě bez jednozna čného záv ěru rychle navázala: „P řiprav se na nejhorší. Slyšela jsem, že ú ředníci na sociále jsou permanentn ě v pr ůseru.“

„Proboha, v jakým pr ůseru?“ zeptal se Albert.

„No to je jasný, chlape čku, tam máš jen dv ě cesty, po kterých se vydáš. Jedna kon čí v blázinci a druhá ve v ězení.“ Evidentn ě se za čala dostávat do rauše. „Hele ď, vem si, co tam d ěláš a s kým. Klienti budou socky, mrzáci, kverulanti a cikáni. Ty jim budeš pomáhat, budeš poslouchat jejich ná řky, ut ěšovat je, ale zapome ň, že ti za tvoji námahu n ěkdo pod ěkuje. Spíš t ě ješt ě se řvou, žes jim nepomohl víc a než přivedeš vedoucí, které si cht ějí na tebe st ěžovat, stihnou ti ukradnout ze stolu všechny tužky, mýdlo z umyvadla a ze sk řín ě boty“.

„Teda švíca, tys m ěla nabízet práci na ú řad ě práce“, vložil se jí Albert do slov se smíchem, „akorát si teda nejsem jistý, jestli by tahle klientela kradla zrovna mýdlo nebo psací pot řeby. Ale to mi řekni, pro č bych m ěl skon čit zrovna ve v ězení? Ten blázinec bych ješt ě pochopil, ale kriminál?“

„To by m ěla pochopit i tvoje malokapacitní hlavi čka. Ty seš magor. Ke klidu a rozvážnosti máš daleko jako k příjemnému deodorantu. Úpln ě vidím, jak jednou vyte češ a za čneš být na klioše agresivní. Nap řed za čneš n ějakému ubohému starci bez domova s jednou nohou cpát zmuchlané ú řední papíry do ch řtánu a pak mu budeš tlouct čelem o razítko na stole, dokud to všechno nesežere.“

Na záv ěr své konstrukce ješt ě B ětka dodala: „A taky tam možná budeš pracovat s prachama. Oba víme, že v matice ses chytal naposledy na základce a to jen na prvním stupni. Dávám ti tak m ěsíc, než p řivedeš celý ú řad na mizinu.“

Ač se ze strany B ětky jednalo samoz řejm ě o v ědomou a cílenou provokaci, což Albert moc dob ře v ěděl, musel si p řiznat, že vlastn ě ani tak nep řehán ěla a její vize se celkem klidn ě mohla stát reálnou. A pak m ěj p řed prvním pracovním dnem klidnou noc!

3. KAPITOLA

Přesn ě v 7:25 hodin st ředoevropského času si Albert četl: „Mgr. Božena Mrkvi čková, vedoucí referátu“. Cedulka u dve ří kancelá ře byla nep řehlédnutelná stejn ě jako samotná paní vedoucí. Když se po zaklepání ozvalo za dve řmi: „No, tak poj ďte dál!“ tónem, že každý rozumný člov ěk by se okamžit ě dal na út ěk, vzpomn ěl si Albert na kníratou paní na ú řadu práce. Naposledy se zhluboka nadechl pro uklidnění a vstoupil do jámy lvové.

Věděl, co uvidí, ale musel uznat, že člov ěk neznalý by asi utrp ěl menší šok. Boženka (jak se v tu chvíli rozhodl, že ji bude p řezdívat) m ěř ila ke 190 centimetr ům a váha asi nem ěla daleko k podobným čísl ům. Jedním slovem byla obrovská. Její fyzické parametry ješt ě zvýraz ňoval podivný kostým, ne nepodobný padáku t ěsn ě po seskoku. Zajímav ě p ůsobil také Božen čin ú čes, který vynikal ješt ě více než její trojitá brada – dlouhé zrzavé vlasy m ěla spletené do dvou cop ů, jakoby ve výb ěru ideál ů své imidž zamrzla u Nast ěnky z Mrazíka. Svým zp ůsobem byla úchvatná.

Když uvid ěla Alberta, její zprvu brunátný otrávený obli čej doznal radikální zm ěny. Široce se na n ěho usmála. Pud sebezáchovy v Albertovi vyvolal okamžit ě hr ůznou představu, jak ho v dalších chvílích za čne objímat a on se utopí v těch nezkrotných tukových vacích, které byly již dlouhá léta Božen činými v ěrnými pr ůvodci, a pak ho sní. Našt ěstí sm ěrem k němu jen kývla pravicí a ukázala na židli.

„Posa ď se Albertku!“ řekla, ukázala rukou k jedné ze židlí p řed jejím stolem a sama se usadila na neobvyklou zelenou židli (pozd ěji se Albert dozv ěděl, že je to speciáln ě vyztužené k řeslo, které stálo ú řad víc než dv ě skartova čky).

Albert se usadil a trošku nervózn ě za čal hovor. „Dobrý den, paní vedoucí. Chci vám ješt ě jednou pod ěkovat.“

Po chvíli trapného ticha pak trapno ješt ě zintenzivnil, když dodal ješt ě trapn ější závazek: „Určit ě vás nezklamu.“

„Ale to já vím, Albertku. Slíbila jsem sice mamince, že na tebe tady dohlídnu, abys ned ělal hlouposti, ale já v ěř ím, že ty to nepot řebuješ. Domluvme se, že se o tvojí mamince rad ěji nebudeme p řed ostatními zmi ňovat.“

Nato se Boženka rozhlédla kolem sebe, naklonila se k němu a pak tém ěř šeptem řekla. „Víš, Albertku, já to tu taky nemám lehké. Nejmenovaní pracovníci odsud i zvenku usilují o m ůj post. Je na m ě vyvíjen tlak shora i zespodu a není lehké to ustát. Dávej si pozor, co říkáš p řed ostatními a v ůbec co říkáš. Nikdy nevíš, kdo t ě může slyšet!“

Zatímco si Albert nervózn ě rozškrábl už druhého uhra v po řadí a zaregistroval, že se nev ědomky p řikr čil na židli a po vzoru své nové vedoucí se také t ěkav ě rozhlédl kolem sebe. Boženka pokra čovala:

„I proto jsem t ě sem vzala. Víš, Albertku, o čekávám, že t ě tady vezmou mezi sebe. Jsi mladý a hlavn ě muž. Ty se tak rychle dostaneš k informacím, které se budou týkat m ě, a já tyhle informace pot řebuji vždy v ědět. Doufám, že m ě budeš vždy v čas informovat.“ Mírn ě se od n ěho odklonila a dodala: „Naprosto ti d ůvěř uji. Jestli jsi alespo ň trochu po mamince, tak budeš užite čný.“

Albert jen polkl. A to se zrovna cht ěl zeptat, co bude konkrétn ě d ělat. Už to v ěděl. Vědomí, že podle své nové šéfky by m ěl být stejný jako jeho matka a k tomu jí d ělat konfidenta, bylo zdrcující. Nev ěděl, co by m ěl odpov ědět.

Našt ěstí šéfka pokra čovala. „No chlap če, prozatím se budeš rozkoukávat. Seznámíš se s jednotlivými odbory a budeš ostatním po ruce, časem se to n ějak vykrystalizuje. Hlavn ě m ěj o či na š ťopkách, však víš. Prozatím budeš sed ět tady vedle na míst ě sekretá řky, ta je dlouhodob ě nemocná a nastoupit by m ěla nejd řív za dva m ěsíce.“ Ukázala k pootev řeným dve řím do vedlejší místnosti. „Zatím se tam usa ď, uspo řádej si to tam a v osm t řicet bude u m ě porada. Na ní t ě p ředstavím“.

Sed ěl za svým prvním pracovním stolem, který je ke všemu jen zap ůjčený od nějaké sekretá řky a zvažoval, jestli má utéct hned nebo až po porad ě.

„Fakt paráda. Ta tlustoprdka m ě sem p řijala jen jako svého práska če. Když zrovna nebudu zapisovat na malé papírky usv ědčující poznámky, budu čekat, až m ě n ěkdo zavolá, abych mu podal upadlé razítko, p řípadn ě podrbal na zádech. Kurvafix, zlatý kytary.“

Jeho zap ůjčená kancelá ř byla malá místnost 2 x 5 metr ů a bylo vid ět, že trvalým nájemníkem je zde žena. V ůbec se zde necítil dob ře. Jeho smysly postupn ě odmítly podivné aroma velmi výrazného ženské parfému, druhé, co jím ot řáslo, bylo množství rostlin (kv ětiná če svým po čtem p řekro čily pr ůměrná čísla o sedm set osmdesát dva procent) a h řebí čkem do rakvi čky byl notn ě vybledlý plakát Sagvana Tofiho s Lukášem Vaculíkem nad psacím stolem. Podle t ěchto kritérií si o sekretá řce ud ělal celkem jasný obraz, a to zna čně nelichotivý. Tipoval ji jako obludnou dementní babiznu krok p řed starobním d ůchodem a půlkrok p řed důchodem invalidním.

Z místn ůstky vedly dvoje dve ře – na chodbu a k Božence. Když se propojující dve ře pokusil za sebe zav řít, vedoucí ho d ůrazn ě upozornila, že je má nechat otev řené, a ť ji slyší, kdyby n ěco pot řebovala. Albert jen zadoufal, že jí to razítko nebude padat p říliš často.

Zútuln ění kancelá ře bude b ěhem na delší čas, to bylo Albertovi jasné okamžit ě. Poté co si vybalil všechny svoje v ěci – vyfasovanou knihu Komentá ř k zákon ům sociálního zabezpe čení (svahilština byla pro n ěho srozumiteln ější), sva činu a za čal uvažovat nad možnými zm ěnami interiéru. Posunovat nábytek, tedy psací st ůl a dv ě sk řín ě, nehodlal, na to byl p říliš líný a krom ě toho byl prostor natolik omezený, že tolik alternativ zas nebylo. Asi by stálo i vzít v úvahu, že kancelá ř není zas až tak úpln ě jeho. Zavazely mu ty rostliny. Možná by si ani nikdo nevšimnul, že jich polovina zmizela. Dob ře, tak jo. Ale kam? Jak si vyzkoušel, okno šlo otvírat bez problém ů a v pohod ě by jím prošel i ten nejv ětší kv ětiná č. Okno vedlo do dvora čty řposcho ďové budovy. Sociální pé če, až na n ěkolik kancelá ří, sídlila samoz řejm ě v nejvyšším pat ře (jak to tak bývá u státních sociálních institucí ve starých budovách bez výtah ů). Po čkal by si na volný prostor a dole by to pak odklidil do popelnice. Fajn. Ale co kdyby to n ěkdo dole skute čně schytal? Pak si Albert vzpomn ěl na slova svého oblíbeného Charlese Bukowskiho: „Sv ět pat ří t ěm, co se neposerou“. Tak jo, bylo rozhodnuto.

4. KAPITOLA

Zajímavé, je v práci teprve 20 minut a už se za číná nudit. Je vid ět, že ješt ě není pravý ú ředník - ten boj s nudou spolehliv ě vyhrává.

Rozhodnul se p řemýšlet o náhrad ě za ty dva exoty. Proboha, to by si m ěl na st ěnu dát plakát Markéty Muchové? P řemítal o r ůzných variantách, nejrad ěji by se díval na n ějakou dvojstranu z časopisu Extáze (vybírat m ěl doma opravdu z čeho), to by ale tady asi neprošlo. Napadla ho ješt ě jedna možnost, která by vystihovala jeho aktuální pocity – plakát E.T. Mimozemš ťan. Bude se doma muset podívat po n ěč em podobném.

Uvažoval, jestli je zvykem, že ú ředníci si na st ůl pokládají ráme čky s fotografiemi svých nejbližších. Vid ěl to ve filmech, v ětšinou tam bývali manželé, manželky či děti. V ěděl, že jeho megamatka má na stole i na pozadí obrazovky po číta če podobizny Jeana Reno. Vždycky byla tímto hercem doslova posedlá, jednou se v přiopilosti doznala, že svého manžela obdivovala jen díky totožné struktu ře jeho nosu s Francouzovým v ěšákem. U Boženky si zase všimnul, že má na stole fotku ohyzdn ě vyžraného psa. Jako správný ú ředník by si tak m ěl taky brzy obstarat n ěco na st ůl, n ějakého svého milá čka ke chlubení. To bylo problematické, jednak mu něco takového bylo siln ě proti srsti a hlavn ě, i kdyby se nastokrát cht ěl n ěkým chlubit, nem ěl kým. Pak ho napadlo, že by si na st ůl místo n ějakého podivného obrázku mohl položit ruli čku záchodového papíru – připomínalo by mu to chvíle totálního uvoln ění a také by mu to mohlo t řeba zajistit aspo ň n ějaký pocit bezpe čí. Asi o tom ješt ě bude uvažovat.

Z rozjímání ho p řerušil vzr ůstající šum z vedlejší místnosti. M ěl nep říjemný pocit, že v tom bzukotu opakovan ě zaslechl své jméno. Uklid ňoval se, že jeho budoucí kolegové probírají kvalitu psího plemene. Pro č by se n ějaký vo řech nemohl jmenovat Albert?

A pak si pro n ěho p řišla Boženka a se slovy „Tak poj ď, porada m ůže za čít“ ho za čala postrkovat p řed sebou vlnami, které vyráb ěly její rytmicky se pohupující faldy sádla. P ři vstupu do místnosti se snažil nevnímat konkrétní detaily, strojen ě se usmál a usadil se na jedinou volnou židli kolem dlouhého jednacího stolu p řed pracovním stolem šéfky. Díval se nep řítomným pohledem do prázdna, zatímco Boženka dofun ěla ke svému k řeslu. Usadila se, po chvíli hlasitého oddechování si ot řela pot z čela a poté zahájila poradu.

„Takže tady máme n ěkolik d ůležitých bod ů k projednání“ řekla a se smrteln ě vážným obli čejem sjela pohledem jakési pod řízené ve vzdáleném rohu stolu, které ješt ě stále nedokon čily prohlídku nových koza ček.

„Velmi ráda vám p ředstavuji našeho nového kolegu Alberta Vo říška.“

Albert se mírn ě uklonil.

„Zatím bude sed ět na míst ě Marušky, než se nám uzdraví,“ v místnosti to znateln ě zašum ělo, „bude zastávat n ěkteré její funkce a postupn ě si tady projde kole čkem. První m ěsíce po čítám, že bude k dispozici hlavn ě odd ělení sociální pé če. No děvčata, musíme si tady jediného představitele mužského plemene ope čovávat.“

Poté pokra čovala d ůrazn ějším hlasem: „Druhým bodem porady p řed diskusí je záchod na levé stran ě chodby. M ůžete mi vysv ětlit, jak to že je již podruhé v měsíci ucpaný?“

Tady už Albert p řestal vy řč ená slova vnímat. Kone čně si uv ědomil tu d ěsivou

skute čnost. Pro jistotu se ješt ě jednou ujistil pohledem. ON JE TADY JEDINÝM

CHLAPEM! Bude pracovat na pracovišti se samýma babama! Nenápadn ě si je

spo čítal – patnáct. Patnáct ženských a on. To je moc i na tu nejdivo čejší p ředstavu

pravidelných člen ů swingers klubu. Asi bude muset zm ěnit sexuální orientaci nebo

se tu zblázní.

Po chvíli si dodal odvahy a za čal si prohlížet své nové kolegyn ě. Ty si byly

vědomy své p řevahy a nikterak nezakrývaly své zv ědavé pohledy na Alberta.

Některé se na n ěho usmívaly, n ěkteré na n ěho vyzývav ě pomrkávaly ( čím to, že

většinou ne zrovna ty nejzachovalejší?), a jiné m ěly naopak nasazenou až

nep řátelskou masku. Výb ěr to byl pestrý. V ěkový pr ůměr se mohl pohybovat tak

kolem čty řicítky, byly tam i n ějaké ženy kolem jeho v ěku a naopak, jedna paní

vypadala, že mohla recitovat na školní besídce ještě Masarykovi. Už na první pohled

bylo patrno, že matka p říroda i tady prokázala svoji kreativitu. Ženy tu byly vskutku

různorodého vzhledu. Na n ěkteré se dalo kouknout se zalíbením, jiné vypadaly jako

chlap víc než on.

Albert zase sklopil o či a rezignovan ě zašeptal: „Do prkna, tak tady to ješt ě bude

legrace!“

Porada trvala více než hodinu. Programové body byly vy řešeny za pár minut,

zbytek času pohltila velmi plodná diskuse o nových svet řících, prob ěhlých

dovolených, neúsp ěšných dietách, tupých manželech a stále více zlobivějších dětech. P řestože uvnit ř Albert trp ěl, vydržel se po celou dobu usmívat a dvakrát dokonce p řisp ěl do komunikace na pracovišti – na dotazy odpov ěděl, že není ženatý a nemá d ěti.

Po ukon čení porady k němu p řišly dv ě kolegyn ě k osobnímu seznámení. Tedy

přišla jen jedna. P ůvabná tmavovláska st ředního, blíže neur čitelného v ěku k němu

přistoupila se slovy: „Ahoj, já jsem Andrea Náb ělková, pracuju na hospodu a jsem

ráda, že tu je kone čně chlap. Vydrž to tady, pot řebujeme t ě.“

Albert ze sebe jen vysoukal: „Albert. Díky.“


18

Na více slov nem ěl v dané chvíli potenciál. Byl pot ěšen, ale na navázání konverzace by se pot řeboval rychleji vyrovnat se vzrušením, které pocítil v blízkosti Andrey Náb ělkové. Nebyl zvyklý, aby z jeho p řítomnosti m ěla radost taková p ěkná baba, která ho dokonce nazvala chlapem! A krom ě toho nem ěl ani potuchy, pro č dělá na n ějakou hospodu.

Druhá kolegyn ě, se kterou se na míst ě blíže seznámil, sed ěla po jeho levici. Na první pohled to byl nejstarší exemplá ř tohoto ú řadu a možná i z pohledu celé republiky. Šedivé vlasy m ěla spletené do drdolu, celkový nevýrazný dojem kazily jen obrovské kost ěné brýle s tlustými skly a dlouhá rudá šála, kterou m ěla n ěkolikrát omotanou kolem krku i t ěla. Albert si jí všimnul již v pr ůběhu porady, kterou celou proklimbala. Ob čas sv ůj spánek dotvá řela zvukovou kulisou, to když za čala rytmicky cvakat protézou. Albert byl za to rád, cvakot vždy dokazoval, že staré paní stále ješt ě neotev řeli nebeskou bránu. Když se dozv ěděl její ne práv ě obvyklé jméno, vůbec nebyl p řekvapený. Kdo jiný by se mohl jmenovat Dobromila Med ůň ková. Tedy sle čna Dobromila Med ůň ková, jak ho d ůrazn ě upozornila.

Obrátila se k němu hned po odchodu Andrey. „Chlap če, na tu pozor, jí jenom makrobiotickou stravu“.

Albert se na ni nechápav ě podíval.

Sta řena dál pokra čovala šeptem, který by nep řeslechli ani popelá ři odklízející p řed barákem odpadky: „Mám pocit, že jsem kdysi prožila zajímavý románek s tvým bratrem. Kazimír, že?“ a aniž by registrovala Albertovo odmítavé kroucení hlavou, za čala se zvedat a p řes vzdalující se záda bylo slyšet, jak si pro sebe povídá: „To je vskutku nemilé, už jsem m ěla být u kade řníka“.

Další dva dny ji na ú řad ě nikdo nevid ěl.

5. KAPITOLA

První týdny v pozici ú ředníka byly pro Alberta rozporuplné. Dokázal se jakž takž alespo ň vzdálen ě zorientovat v problematice. Zadané úkoly se mu celkem da řilo plnit bez problém ů. Ono zapisovat odcházející a p řicházející poštu a tém ěř každý den chodit do budovy pošty s výkazy by zvládl i potkan s amputovaným mozkem (jak se vyjád řila B ětka). Albert byl za možnost opustit kancelá ř rád, rozhodn ě zp ět nepospíchal, jinak totiž celý den seděl v kancelá ři a d ělal to, o č jej více či mén ě direktivn ě požádaly kolegyn ě.

Většinou dopl ňoval n ějakou evidenci nebo vypisoval složky. Byla to hodn ě monotónní práce, ale i tak z toho n ěco na čerpal, z některých listin se dozvídal zajímavé v ěci o klientech, které znal od vid ění a v neposlední řad ě také o svých spolupracovnicích. Jednak z formátu a výraz ů, které v dopisech užívaly, ale hlavn ě díky tomu, že listiny mu často nosily osobn ě a p ři té p říležitosti často na chvíli zap ředly hovor. Alberta napadlo, že toto by mohla být cesta, jak své kolegyn ě poznat, jak zapadnout do kolektivu a posunout se n ěkam výše.

V odhodlání mu pomohla i B ětka. Sehnala mu n ěkolik článk ů na téma jak se chovat po nástupu do zam ěstnání, jak dob ře zap ůsobit na šéfa a co d ělat pro kariérní postup. Albert vše poctiv ě pro čítal, nikde však nezachytil nic co d ělat, když je kolem tebe na pracovišti patnáct ženských včetn ě vedoucí. I tak mu to p řineslo zajímavé poznatky - měl by se držet jakési st řední cesty – ani moc bázlivý ani p říliš sebev ědomý, v ni čem nesp ěchat, pomalu se zau čovat a sbírat zkušenosti. Co ho pobavilo, byla rada dát si pozor na drby. Jeho pracovišt ě drby žilo a čerpalo z nich. Prost ě drbací potenciál zde byl ultra vysoký. Navíc se Albert marn ě pokoušel porozum ět neuv ěř itelné flexibilit ě vzájemných vztah ů mezi kolegyn ěmi, jednu chvíli nejv ětší kámošky, b ěhem okamžiku zaryté odp ůrkyn ě.

Albert musel bojovat nejen s prost ředím, ale i s vlastním pocitem, že na to místo nepat ří. Hodiny hled ěl do odborných publikací, zákon ů a vyhlášek. P řipadalo mu to hrozn ě nesrozumitelné a zbyte čně složit ě napsané. Aspo ň kone čně pochopil, čím se na referátu sociálních v ěcí zaobírají. Ze seznamu pracovník ů si tak odvodil, že tu je celkem i s ním celkem 16 pracovník ů ve t řech odd ěleních – sociální pé če, sociáln ě právní ochrana d ětí a mládeže a sociální prevence. Jeho dv ě známé spolu nepracovaly, Andrea d ělala na odd ělení sociáln ě právní ochrany d ětí a mládeže (to je ten její OSPOD, žádná hospoda) a sle čna Med ůň ková pracovala na odd ělení sociální pé če. Albertovi p řipadalo velmi úsm ěvné, že člov ěk, který se zdál na pokraji fyzických i duševních sil (velmi optimisticky řečeno), m ěl radit lidem se zdravotními či sociálními hendikepy. Možná to byla sou část státní sociální politiky – Co chcete?! N ěkte ří jsou na tom podstatn ě h ůř . Podívejte se na m ě! Zhruba pochopil, komu a jakým zp ůsobem jednotlivá odd ělení pomáhají. Po řád si ale nedokázal p ředstavit sám sebe v pozici n ějakého konkrétního ú ředníka.

Rozhodn ě se však Albert snažil vnímat okolí a pou čit se ze svých možných chyb. Brzy nap říklad pochopil, že dobrý ú ředník musí vypadat vždy naprosto uštvan ě – ať už je opravdu zavalen prací, nebo ho trápí jen marná snaha o p řekonání rekordu v kartách na po číta či. Svoji pracovní vytíženost je pot řeba okat ě dávat najevo sm ěrem ke spolupracovník ům (zp ětn ě vzato, za celou dobu, co pracoval jako úředník, se Albert nesetkal s kolegou, který by řekl, že nemá do čeho píchnout) a zejména sm ěrem ke klient ům.

Klient na prvním míst ě – tak leda pokud je tím klientem matka p řednosty ú řadu. Brzy získal pocit, že snad všichni prochází spole čným kurzem (v četn ě kníraté paní z úřadu práce) „Jak udržet klienta v defenzív ě“ a „Jak se za žádných okolností netvá řit mile“. Samoz řejm ě jako všude, i tady byly svaté výjimky nap ř. již zmi ňovaná sle čna Med ůň ková. Ta byla ke klient ům velmi milá, ráda si je usadila v kancelá ři, v několika p řípadech jim dokonce nechala uva řit čaj (o což telefonicky požádala Alberta. Kde ten čaj vezme, ji až tak nezajímalo) a pak si s nimi ochotn ě popovídala. Tady byl ovšem problém v tom, že mluvila vždycky jen ona a klient musel z ůstat pasivním poslucha čem. Bez nad ěje na úsp ěch se snažil pochopit, pro č ta stará paní popisuje pr ůběh žní v roce 1952 na Vyso čin ě, marn ě hledal skrytý význam tohoto vypráv ění pro jeho konkrétní problém.

Albert si stanovil svá vlastní kritéria chování – být seriózní, milý, spíše nenápadný a pou čitelný – dokud se více neotrká. Problém však byl, že Albert m ěl k serióznosti i přes maximální snahu vždy hodn ě daleko. Kdysi ho jeden kamarád nazval chodícím fauxas. I tady se nedokázal vyst říhat necht ěných trapas ů.

Hned druhý den, když byl na ob ědě s pár kolegyn ěmi, se p ři jídle rozpovídal popisem podle n ěho velmi zábavné historky z muzikantského podsv ětí. K jeho vzr ůstající nejistot ě se kolegyn ě sice tvá řily pobaven ě, ne však zrovna v souladu s jeho vypráv ěním. Když dovypráv ěl, nastala chvíle trapného ticha. To prolomila až kolegyn ě Havlíková, která pobaven ě pronesla: „Víš, Alberte, že jsi b ěhem svého zajímavého povídání vzal Jarce z talí řku její mou čník a pak jsi ho normáln ě sežral?“

Popsaný trapásek by se dal u Alberta za řadit jako nijak výjime čný, až b ěžný. Zaperlil n ěč ím mnohem peprn ějším. A p řitom to za čalo celkem nevinn ě. Co si pamatoval, jeho stolice se nikdy nedala nazvat pravidelnou. N ěkdy chodil každý den, n ěkdy obden, jindy m ěl i n ěkolikadenní p řestávky. Asi i nervy z práce se podepsaly na tom, že po nástupu do práce mu st řeva p řestala pracovat tak, jak m ěla. Uplynul týden, než p řišel ten den. Od rána cítil klokotavé stahy v žaludku, které za čaly být časem návalové. Jako zkušený harcovník sta čil dob ěhnout na místa posvátná v pravý čas a s úlevou usedl na restr ůmové prkýnko. Jsa v ěren svých oblíbených hesel jako „Nic se nemá usp ěchat“ a „Užívej si každé rozkoše“, v klidu si posed ěl tém ěř čty řicet pln ě aktivních minut.

Tady je nutno popsat toaletovou nabídku na referátu sociálních v ěcí. Ve staré budov ě moc na výb ěr nebylo. V celém pat ře byly celkem čty ři záchody. Aby se vyšlo vst říc zam ěstnanc ům i klient ům, dva byly p řístupné pro ve řejnost (pánský i dámský) a dva z ůstaly zam ěstnanc ům. Albert se sice snažil, ale se svým požadavkem na striktní rozd ělení i t ěchto záchod ů na dámský a pánský neusp ěl. B ůh ví, pro č ty zlot řilé ženštiny odmítly, že by jich bylo 15 na jeden záchod a on by si lebedil v soukromé jednotce. Albert se tedy nejen musel d ělit o záchod s ženskými (jen málokdy se stalo, že by mu na dve ře neza čala tlouct netrp ělivá ženská ruka), ale dokonce musel ješt ě odp řisáhnout na svou ú řednickou čest, že si bude sedat na prkýnko i p ři čů rání.

Také tentokrát se ozval klepot a Albert poprosil o krapet trp ělivosti, že už to bude. Po chvíli se zvedl spokojený s odvedenou prací. Spláchl a ...nic. Obsah WC z ůstal i přes vodní pr ůplach nezm ěněn. N ěkolik minut čekal, až znovu nate če voda do nádrže a op ět spláchl. Pak spláchl ješt ě jednou, ale jediným výsledkem byla kontaminovaná voda až po okraj mísy. Bylo by p řehnané tvrdit, že z toho Albert propadl panice. Té podlehl až poté, co použil št ětku a výsledek byl stejn ě neviditelný. Ten zpropadený symbol síly p řírody byl evidentn ě uvězn ěn až v místech pro št ětku nedosažitelných. Takhle to nemohl nechat, hned po n ěm n ěkdo ur čit ě p řijde, a i kdyby ho neuvid ěl, Albert ze záchodu s někým mluvil, a ten za chvíli na autora tohoto kalamitního stavu ur čit ě p řijde. Musel jednat a zbývala jediná možnost...sundal si hodinky a obalil ruku do n ěkolika vrstev záchodového papíru. Jeho levá ruka prokázala nesporné nadání, když dosáhla až na místa, o kterých by se št ětce mohl jen zdát i v těch nejdivo čejších snech. Pár š ťouranc ů odpad zpr ůchodnilo a Albert si tak mohl oddechnout. P řed oddechnutím se však musel nadechnout (jak to tak bývá) a to co ucítil, cítil naposledy na brigád ě ve vep řín ě – nechutný smrad, který se k jeho hr ůze linul z jeho vlastní ruky. Dalších deset minut strávil u umyvadla, kde si opakovan ě mydlil ruku až po rameno. Více to vymydlit nešlo, byla vycíd ěná až na kost. P řesto strávil zbytek dne neblahým pocitem, že se kolem n ěho neustále ší ří dávivý ozón, že to všichni cítí a že se mu všichni sm ějí.

6. KAPITOLA

Albert za čínal ze své situace propadat beznad ěji. B ětka to však vid ěla jinak. „Poslouchej tupohlave, bu ď chytrej“, obracela se na Alberta, „Pro tebe je to, že si tam jediný chlap, nějaký mínus, ale to je blbost. Musíš z toho naopak těžit. Za chvilku se rozkoukáš a pak si je m ůžeš všechny omotat kolem prstu. Budeš King Albert“.

Albert si tím rozhodn ě nebyl tak jistý. On, tahající za skryté nitky na referátu, byla vize tak vzdálená, jako že za čne mít pravidelnou stolici.

Albert s Bětkou probíral situaci v práci, v ěč né rozbroje mezi t ěmi čaromurami. Bětka ho uklid ňovala, že v takové slepi čárn ě to ani jiné být nem ůže.

„Vem si náš ústav. Co pamatuju, tak tam pracovaly samé baby, v četn ě vedoucí.“ Pak se zarazila, ale po chvíli s vít ězoslavným úsm ěvem zase pokra čovala: „Sice tam jedenkrát za dva týdny dochází chlap, externí psychiatr, ale ten je teplej. V ětšina z nás je tam víc chlap jak on.“

„To by mohl docházet i k nám,“ prohodil Albert. „Některým babám by tam n ějaký ten prozac bodl jak s ůl a n ějakou bukvici by si tam pan doktor ur čit ě taky našel. Starej údržbá ř se na m ě onehdá tak divn ě usmíval.“

„Jo, už vidím tu lé čbu. Nepochybn ě by se nelišila od toho, jak lé čí pacoše. Chodí k němu vždy po jednom do ordinace a jsou z něho celí nadšení – nechá je vypovídat, povzbudí je, pochválí a jak se za každým zav řou dve ře, kukne na sest řičku, potuteln ě se zahih ňá, strojen ě sklopí ruku, jak to d ělají rádoby modelky, a s nenapodobitelným teplouškým akcentem pronese: „Píča! Ko ťátko, navýšíme mu prášky“.

„Správnej psychouš“, pronesl se smíchem Albert. „Ale vždy ť jste tam p řece m ěli nějakého chlapa, ne“, navázal na babskou problematiku.

„Hmm, údržbá ře. Říkám mu Spermo ň. On byl takový spoušt ěcí mechanismus naší ústavácké války. Jen si p ředstav, když p řišel, byl jak zjevení, chlap po t řicítce, krásné šlachovité t ělo vypracované od celoživotní manuální práce. Jenže on m ěl ty svaly i místo mozku, ale co on dokázal d ělat s tím svým knírem“, zasnila se B ětka, „ten by si mohl fakt patentovat a prodávat ve všech sex-shopech.“

„A jak mohl u vás takový trubkoidní nakrýva č vyvolat u vás vále čný stav?“

Bětka vše rázem vyjasnila: „ Práv ě proto, že byl taková trubka. Kdyby byl aspo ň trochu chytrej, mohl si celý ten babský ansámbl omotat kolem prstu. On ale nem ěl potenciál fakt na nic jiného než na to šukání. Neuměl p řestat. Baby si nap řed závid ěly, která byla poct ěna, postupn ě ale došly k tomu, že v jeho p řípad ě je úsp ěchem a výjimkou z ůstat jím neposkvrn ěna – a to nejen co se tý če personálu, ale snad i samotných klient ů ústavu.“

„Má cenu ptát se t ě, jestli jsi dokázala odolat svod ům toho ozemboucha a hájíš tak barvy menšiny?“ zeptal se Albert.

„Tak prrr chlape čku“, zvolala bojovn ě B ětka, „nejsem žádná kurva. Si jako ty haluzo myslíš, že bych oblažila toho Spermon ě mým neopakovatelným ženstvím?“

„Ne? Ano? Cé je správn ě?“ provokoval Albert.

„Jist ěže ne!“ za řvala B ětka. Po chvíli o poznání klidn ěji dodala: „Byla jsem tenkrát dlouho na neschopence se žloutenkou, pamatuješ?“

7. KAPITOLA

Navzdory velkým o čekáváním ze strany Alberta se v práci jeho pozice přeložením na konkrétní odd ělení p říliš nezm ěnila. To, co m ěl oficiáln ě na starost, d ělal sou časn ě vždy ješt ě n ěkdo jiný, takže Albert byl stále jen k ruce. To ho nebavilo a už v ůbec nemotivovalo k tomu, aby své problematice skutečně porozum ěl. Cítil se tápající a jaksi neukotvený.

Jediným pozitivem bylo, že Boženka evidentn ě pochopila, že Albert její o čekávání vy řč ená u vstupního pohovoru rozhodn ě nenaplní. Byl nemluvný, stál stranou od veškerého zákulisního d ění a dostat z něj slovo, natož n ějaké drby, bylo často nadlidským úkolem. Což mohlo být pro Alberta signálem k odtrhnutí se od Boženky a kone čně k budování své úřednické kariéry.

Nad ěji skrýval pohovor u Boženky, která mu jednoho dne sd ělila, že na bedra referátu se v následujícím m ěsíci navalila organizace t ří seminá řů , dokonce mezinárodních seminá řů , a že se hodn ě spoléhá práv ě na Alberta. V ěř í v jeho mladický elán, ob ětavost a spolehlivost. Hlavn ě on bude mít organizaci na starost. Albert ve svých vlastních o čích povýšil a jeho ego po dlouhatánské dob ě pon ěkud nabobtnalo.

Skute čnost byla, jak to tak bývá, pon ěkud odlišná. S organizací prvního seminá ře měl spole čného pouze to, že byl odpov ědný koupit kytice, které v pravý čas p ředal odpov ědn ějším lidem, kte ří v pravý čas p ředali kv ěty ur čeným osobám. A kv ůli tomuto si Albert koupil novou kravatu, oholil se a prod ělal nerovný boj s nepoddajným pramínkem vlas ů, kdy pro kone čné vít ězství neváhal poprvé v život ě použít i gel.

Druhý seminá ř pak nem ěl na starost v ůbec, alespo ň však byl poct ěn možností se seminá ře zú častnit. Pocit zadostiu čin ění vyprchal ihned poté, co vyšlo najevo, že tohoto seminá ře se „mohou“ povinn ě zú častnit všichni zam ěstnanci referátu. Čestným hostem seminá ře m ěl být totiž samotný p ředseda senátu a tak bylo pot řeba zaplnit konferen ční sál nat ěšenými, zvídavými poslucha či z řad ve řejnosti. Dvanáct



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist