načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kráska a lord - Tilly Bagshawe

Kráska a lord

Elektronická kniha: Kráska a lord
Autor:

Henry Saxton-Brae zdánlivě má úplně vše – šlechtický titul, miliony, které si sám vydělal, je zasnoubený se supermodelkou, která je nejen krásná, ale také laskavá a věrná. A aby ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 302
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : 1 plán
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Jana Kordíková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7700-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Henry Saxton-Brae zdánlivě má úplně vše – šlechtický titul, miliony, které si sám vydělal, je zasnoubený se supermodelkou, která je nejen krásná, ale také laskavá a věrná. A aby toho nebylo málo ještě nedávno koupil jednu z nejkrásnějších staveb ve Swell Valley – hrad Hanborough. Pro člověka, který se chystá usadit snad situace  nemůže vypadat lépe. Jenže co když je tím jediným mužem na světě, který není zamilovaný do své budoucí ženy? Floru Fitzwilliamovou proslulý designér Graydon James pověřil přestavbou hradu Hanborough a jeho návratem do původní krásy. Brzy se však sama přesvědčí, že opravit nepotřebuje jen budova, a stane se snad jedinou osobou, která pozná skutečného Henryho Saxtona-Braea. Flora se musí vyrovnávat se žárlivostí svého šéfa, jehož chabnoucí schopnosti začíná překonávat, i s Henryho nestálostí.

Zařazeno v kategoriích
Tilly Bagshawe - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nonně, s láskou

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2017

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2016 Tilly Bagshawe

All rights reserved.

Z anglického originálu The Bachelor

(First published by HarperCollinsPublisher, London, 2016)

přeložila © 2017 Jana Kordíková

Redakce textu: Milena Kudělová

Jazyková korektura: Ivana Podskalská

Grafická úprava obálky: Bohumil Fencl

Elektronické formáty Dagmar Wankowska, LiamART

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-966-4 (pdf)


Poděkování

Jako obvykle bych chtěla poděkovat skvělému týmu z nakladatelstvíHarper

Collins; zvláště pak svým redaktorkám Kimberley Youngové a ClairePalme

rové. Také bych chtěla poděkovat svým úžasným agentům Hellii Ogdenové

v Londýně a Lukeu Janklowovi v New Yorku a všem v Janklow & Nesbit, kteří

mi pomáhali a provázeli mě od počátku mé spisovatelské kariéry až dodnes.

A pochopitelně i své rodině, za lásku a podporu, zvláště pak svým dětem Sefi,

Zacovi, Theovi a Summer. A také manželovi – díky za náš nádherný život.

Knihu Kráska a lord věnuji své vzácné kamarádce Sonye Walgerové,přezdí

vané Nonny, díky níž je život v Los Angeles ještě o něco lepší. Jsem ti vděčná,

že už jsi mi tolikrát pomohla udržet zdravý rozum. Doufám, že se ti tahle

kniha bude líbit.

TB 2016




Obsazení

Ctihodný Henry Saxton Brae, nejžádanější svobodný

muž Anglie. Vysoký, tmavovlasý a až nebezpečně pohledný,

mladší syn zesnulého lorda Saxton Braea. Bývalý výborný

tenista a známý playboy. Nedávno koupil úžasný hrad

Hanborough, kde bydlí se svou snoubenkou

Evou a milovanými psy Whisky a Sodou.

Eva Gunnarsonová, aktuálně nejslavnější švédská

supermodelka – poslední tvář a tělo spodního prádla

značky La Perla. Světlovlasá a štíhlá, přirozeně krásná

a neskonale laskavá. Druhou Henryho žádost o ruku

už nedokázala odmítnout, a když zrovna v zahraničí

nefotí nějakou zakázku, žije s ním

na Hanborough.

Georgina Savileová, za zády také přezdívaná Kostra –

vysoká, hubená a plná zášti. Obchodní partnerka

a dlouholetá milenka Henryho Saxton Braea.

Vdaná za nekonečně nudného Roberta.

Sebastian, lord Saxton Brae, menší, tlustý a plešatý,

současný držitel titulu starobylého rodu Saxton Braeů

i majitel rodinného sídla Hatchings. Vrchní lovčí honitby

ve Swell Valley, ženatý s Kate, lady Saxton Braeovou,

která je sice trochu prospěchářská, ale hodná

a poněkud jednoduchá.

Hrad Hanborough


Graydon James, mezinárodně proslavený a vyhledávaný

interiérový designér – jeho křiklavé a výstřední vystupování

je v nápadném kontrastu se střízlivými a neuvěřitelně

nákladnými interiéry.

Flora Fitzwilliamová, pravá ruka Graydona Jamese, místo

ve firmě GJD získala hned po promoci na prestižní Rhodeislandské

škole designu. Drobná sexbomba, která po portorické matce

zdědila výrazné křivky a po anglickém otci světlou pleť

a vlasy. Přestože nemá žádné vlivné příbuzné ani konexe,

podařilo se jí uchvátit jednoho z nejžádanějších

mužů na Upper East Side Masona Parkera.

Mason Parker, milovaný syn z vysoce postavené

rodiny z východního pobřeží, jež vlastní nemovitosti

v okrese Westchester i na mnoha místech New Yorku.

Světlovlasý a vzorný bankéř z Wall Street, který

vypadá jako reklama na luxusní pánskou módu,

ale je asi tak stejně „zajímavý“.

New York


Barney Griffith, bývalý firemní právník a dnes kandidát

na spisovatelskou dráhu. Barney je sice pohledný s širokými

rameny a pískovými vlasy, ale moc nedbá o vzhled, se svým

nevychovaným border teriérem Jeevesem jsou oba stejně

okouzlující, umolousaní a dobromyslní.

Laura Baxterová, úspěšná scénáristka a producentka,

Gabeova manželka a matka dvou malých kluků

Hugha a Lucy.

Gabe Baxter, místní idol dívčích srdcí. Televizní

moderátor, farmář a rodinný typ, kterému nechybí

velké ambice.

Jennifer Clempsonová, mladá veterinářka, příjemná

dívka od vedle, ovšem tak trochu uličnice, nedávno

si vzala vikáře Billa Clempsona.

Santiago de la Cruz, nezvykle pohledná kriketová hvězda.

Hrál za Anglii, Sussex a dnes za Fittlescombe. Neskutečně

zamilovaný do své manželky Penny, která je miláčkem

celého údolí.

Angela Cranleyová, bývalá manželka Bretta Cranleyho,

matka Logan a Jasona. Angela žije ve Furlings, bývalém

rodovém sídle Tatiany Flint-Hamiltonové, se svým

dlouholetým partnerem Maxem Bingleym,

ředitelem vesnické školy svaté Hildy.

Fittlescombe


ÚVOD

Henry Saxton Brae obdivoval značné přednosti své obchodní partnerky.

„Víc!“ nařídila mu. „Už skoro budu!“

Měla zavřené oči a trhaně dýchala. Její pohledný skřítkovský obličej byl zkřivený soustředěním, jak se snažila dosáhnout orgasmu.

Henry pocítil silnou nenávist, nejdřív k George a pak k sobě samému.Nakonec taky zavřel oči, vybuchl v ní, a když oba dosáhli vyvrcholení, jeho prsty se jí bolestivě zaryly do zad.

„Ošklivče,“ škádlila ho Georgina a otočila se, aby si mnula modřiny, které se jí začínaly dělat nad zadečkem. Pak z něj sklouzla s neuvěřitelněpovýšeným výrazem v obličeji. Pokaždé když to dělali, George „vyhrála“ a Henry „prohrál“. Vychutnávala si moc, jakou nad ním měla; svou schopnostpřesvědčit ho k sexu, i když hluboko uvnitř moc dobře věděla, že jí opovrhuje.

„Robert si toho určitě všimne. Co mu asi tak řeknu?“

„Určitě něco vymyslíš,“ mumlal Henry zahořkle a natahoval si džíny. „Lhaní ti nikdy nedělalo problémy.“

„Tobě taky ne, zlato,“ nedala se George.

Leželi na podlaze v londýnských kancelářích Gigtix.com, prosperujícíinternetové firmy, kterou Henry Saxton Brae a Georgina Savileová založili před třemi lety. Díky tomu oba pohádkově zbohatli, zároveň je to však uvěznilo v čím dál nezdravějším vztahu. Georgin manžel Robert, neuvěřitelně nezajímavý právník, kterého ulovila teprve nedávno, měl tak málo fantazie, že by nikdy neodhadl, co se mu děje za zády. Ovšem Henryho přítelkyně Eva začínala mít podezření.

Ne přítelkyně, připomněl si Henry provinile. Snoubenka.

Proč už George zase podlehl? Proč? Jaká posedlost ho přiměla podvádět milovanou ženu, která byla tisíckrát krásnější než zlovolná, manipulativní a záštiplná George Savileová nebo všechny ostatní jeho bezvýznamné aférky?

„Myslím to vážně,“ našpulila se George a zkoumala si modřiny z většíblízkosti. „Jak by se ti asi líbilo, kdybych tě poslala za Ikeou s poškrábanými zády?“

„Neříkej jí tak,“ okřikl ji Henry. „Ikea“ byla Georgina přezdívka pro Evu, protože to byla Švédka a podle Georginina názoru byla snadno nahraditelná.

11


Henry se podíval na hodinky Patek Philippe a jeho úzkost se ještě zvýšila.

„Už musím jít. Přijedu pozdě.“

„Proč? Ty snad máš večerku?“ posměšně se ho zeptala Georgina a přestělovou push-upku si oblékla neuvěřitelně těsné růžové tričko.

„Ve vsi je teď slavnost,“ vysvětloval Henry a vzal si ze stolu klíčky od auta. „Mám tam rozdávat ceny.“

George zaklonila štíhlý krk a hlasitě se rozesmála.

„Úplně jsem zapomněla, že teď ze sebe děláš venkovského džentlmena. To je neskutečné!“

„Já ho ze sebe nedělám,“ hájil se Henry.

Henry před půl rokem koupil to nejromantičtější místo ve Swell Valley, hrad Hanborough, a teď tam nastálo žil i se svou nastávající. Celá ta záležitost byla úplně absurdní. Vzít Henryho Saxton Braea z Londýna bylo stejné jako vzít kosatku z oceánu. Henry byl predátor, žádný domácí mazlíček.

„Jen běž,“ zlobila ho George. „Hradní pán nesmí na slavnost dorazit pozdě.“

Henry vyrazil z kanceláře a práskl za sebou dveřmi.

Jakmile George zůstala sama, vítězný úsměv se jí vytratil z obličeje a ovládla ji dobře známá melancholie a zklamání. Henry jednou dostane rozum. Tím si George byla jistá. Ale to čekání občas bylo hrozně náročné.

Doufala, že její svatba s Robertem Henryho probere. Jemu to však zjevně vůbec nevadilo. George si byla poměrně jistá, že svou lhostejnost jen předstírá. Ale i tak to bylo těžké. Henryho zasnoubení s tou příšernou, tupou aobyčejnou Evou Gunnarsonovou pro ni bylo další ranou. George si zvykla, že jíneustále zahýbal. Konec konců byl jedním z nejžádanějších svobodných mužů v Británii. A časté střídání partnerek bylo typickým znakem mužů v tomto postavení, navíc George věděla, že jsou to jenom holky na jednu noc, které pro něj nic neznamenaly. Ovšem Henryho nově objevená oddanost k téšvédské mrše byla něco nového. Tou se všechno změnilo.

Eva však nemůže vyhrát. Minimálně z dlouhodobého hlediska. Henrymu se brzy omrzí jak venkovský život, tak ona. A až se to stane, GeorginaSavileová se konečně dočká své odměny.

Pořád ještě mě potřebuje, říkala si a znovu si mnula modřiny na zádech, tentokrát však láskyplně. Jsem jeho droga. A on zase ta moje.

12


Část první


KAPITOLA PRVNÍ

„Nemůžu uvěřit tomu, kolik dorazilo lidí. V takovémhle počasí. Vždyť to je

úplný monzun.“

Max Bingley se s Angelou Cranleyovou choulili pod obrovským deštníkem a Max se rozhlížel po rozmáčené bažině, na které se konaly letošníFittlescombské slavnosti. Nejkrásnější vesnice Swell Valley pořádala každoroční slavnosti na spodních pozemcích sídla Furlings. Tento úžasný georgiánský dům býval rodovým sídlem Flint-Hamiltonů, ale dnes v něm bydlel tennejšťastnější nesezdaný pár Fittlescombu – Angela a Max, kteří v této tradici velmi rádi pokračovali.

„Já vím,“ uznala Angela. „Jak velký na tom podle tebe má podíl přítomnost krásné slečny Gunnarsonové?“

Oba se obrátili ke stanu, kde se pořádala soutěž o nejlepší dort a kam vedla fronta hlučných a rozdováděných lidí, kteří se ochotně krčili na dešti.

Max se zazubil. „Já bych to odhadoval tak na devadesát procent.Supermodelku bychom do poroty měli sehnat na každý rok.“

Zmiňovanou supermodelkou byla Eva Gunnarsonová, poslední tvář (a tělo) výrobce prádla La Perla, jejíž fotky se pravidelně objevovaly v časopisech Maxim a Sports Illustrated a která se nedávno zasnoubila s ctihodným Henrym Saxton Braem. Henry kdysi vyhrál mistrovství Británie v tenise v kategorii do jednadvaceti let a byl téměř stejně velkým oblíbencem bulváru jako jeho přítelkyně. Jako byl on vysoký, tmavovlasý a pohledný, byla Eva plavovlasá, štíhlá a opravdu krásná. Díky kombinaci atraktivního vzhledu, osobního kouzla, nesmírného bohatství a starobylého aristokratického jména se Henry pravidelně objevoval v časopisu Tatler jako jeden z nejžádanějších nezadaných mužů v Anglii. V uplynulých pěti letech si v Londýně užíval svobodný život.

Od té doby, co pár oznámil své zasnoubení, se však tohle vše změnilo, oba se přestěhovali na Hanborough, aby začali venkovský život. Letos nadchli celé Swell Valley, protože oznámili, že se hrad Hanborough chystají vrátit do jeho původní krásy, jednak jako rodinné sídlo, ale rovněž jako fungujícípanství. Eva se v mezidobích mezi atraktivními modelingovými zakázkami vzahraničí snažila zapojovat do vesnického života. Ale Henry Saxton Brae se většinou držel zpátky a vypadalo to, že ani dnes to nebude jinak.

15


Uvnitř stanu prudce stoupala teplota, a to nejen kvůli mase těl, která se tam tlačila, aby jejich majitelé zahlédli Evu Gunnarsonovou, která ve skinnydžínách a tílku vypadala přímo úžasně.

„Všechny ty dorty se zničí. Musíte ty lidi nějak dostat ven, vikáři. Ty moje karamelové kopretiny jsou hrozně křehké. Taková poleva se neudělá sama, víte?“ dorážela na vikáře jedna členka Dámského klubu.

„Ne, jistě že ne.“ Reverend Bill Clempson si nejistě utíral čelo. Zvedlmegafon a marně vykřikl do davu. „Kdybyste všichni laskavě mohli odstoupit od exponátů...“

„Potřebujete pomoct, vikáři?“

Do čela davu se prodral Gabe Baxter, další místní celebrita a kdysi takévikářův úhlavní nepřítel. Od té doby, co si Bill vzal Jenny, která na Baxterově farmě dříve pracovala jako veterinářka a s Gabem i jeho ženou Laurou si vždy skvěle rozuměla, se však jejich vztahy zlepšily. Přesto vikář místnímunejpřitažlivějšímu farmáři nikdy tak úplně nedůvěřoval.

„Myslím, že máme vše pod kontrolou.“

Gabe si ho nevšímal, sebral mu megafon a místo něho mu podal ulepený plastový kelímek teplého piva.

„Uhněte dozadu, prosím. Všichni hned odstupte od stolů.“

Pak šel dopředu s nataženýma rukama. Dav, který Billa naprosto ignoroval, okamžitě ustoupil snad o metr a půl. Bylo to stejné, jako sledovat lehcepřiitého Mojžíše, jak se před ním rozestupuje Rudé moře.

„Díky! To bylo úžasné!“

Gabe zvedl hlavu a zjistil, že před ním stojí Eva Gunnarsonová.

„Já jsem Eva.“

„Gabe.“ S vypětím všech sil se vzpamatoval natolik, že jí podal ruku. Gabe sice byl úplně zblázněný do své ženy Laury, ale Eva byla tak nádherná a on už vypil tři piva. Takhle zblízka je její obličej krásný a přirozený, všiml si Gabe. Patřila k těm typům žen, co jim to bez líčidel sluší snad ještě víc. Byla tak svěží. S dlouhými neupravenými vlasy, které si odhrnula z obličeje a které jí v nezkrotných zlatých vlnách splývaly po zádech, vypadala nastávající paní Saxton Braeová mnohem mladší než na fotkách v časopisech.

„Tak co, objeví se tu dneska ten váš? Určitě víte, že půlka ženskejch z téhle vesnice je z něj úplně pryč. A mezi ně počítám i svou ženu.“ O tom, co Laura řekla o Evě, se jí radši nezmínil. Tvrdila totiž: „Je tak krásná, že bys ji nejradši nesnášel, ale nejde to. Za což bys ji vlastně měl nesnášet ještě víc.“

„Ani se jim nedivím, že se jim Henry tak líbí,“ prohlásila dobromyslně. „Je skvělý. A ano, doufám, že dnes dorazí.“ Nejistě se podívala na hodinky.„Dochvilnost není jeho nejsilnější stránka. Ale slíbil mi to.“

16


„Mluvením s tímhle chlápkem neztrácejte čas.“ Náhle se u nich objevilSantiago de la Cruz, sussexský kriketový bůh, postavil se mezi Gabea a Evu amodelku políbil na obě tváře, jako by snad byli staří známí. Se snědou pletí, modrýma očima a černými vlasy, které už mu na spáncích začínaly prokvétat, také dříve míval pověst sukničkáře, pak se však seznámil s andělskou Penny a vzal si ji. „Vždyť už tady vlastně ani nežije. Polovinu času tráví v Londýně.“

„To není pravda!“ namítl Gabe, i když to tak bylo. Lauřina produkčníspolečnost se totiž v posledních dvou letech dost rozjela, proto v údolí skutečně netrávili tolik času jako kdysi. „Vždyť já se tady narodil, na rozdíl od spousty náplav, které bych mohl jmenovat.“

„Penny se tu taky narodila,“ nedal se Santiago.

„Penny de la Cruz? Vy jste její manžel?“ Eva se usmála, protože ji potěšilo, že si to dala dohromady.

Santiago přikývl. „Už jste se potkaly?“

„Jen krátce. Mluvila o tom, že je malířka a že si před lety udělala několik skic hradu. Laskavě nám nabídla, že nám je nechá zarámovat a věnuje nám je jako dárek do nového domova.“

„To je celá Penny.“ Santiago přímo zářil hrdostí. Manželství de laCruzových bylo velmi šťastné.

Lidé jsou tu tak milí, pomyslela si Eva, když se dívala, jak se Gabe seSantiagem chechtají vtipům toho druhého jako dva rozpustilí školáci. Angela Cranleyová se k ní předtím také chovala velmi přátelsky a vykládala jí zábavné příběhy o Graydonu Jamesovi, což byl designér, kterého Henry najal narekonstrukci Hanborough a který kdysi stavěl dům Angelinu bývalémumanželovi Brettovi.

„Cupital po domě jako Liberace, v tak těsných kalhotách, že spíšpřipomínaly baleťácké legíny. Brett to po nějaké době odmítl snášet a požádal ho, jestli by se nemohl více zahalit, nebo tak nějak. Graydon se na něj jen podíval a smrtelně vážně prohlásil: ‚Jen pro vaši informaci, pane Cranley, skinny střih je letos prostě in.‘ Můj muž má odpověď skoro na všechno, ale tenkrát senezmohl na slovo.“ Angela si z očí otírala slzy smíchu.

Eva už si byla jistá tím, že přestěhováním do Swell Valley s Henrym začnou nový, mnohem šťastnější život.

Představovala si sebe a Henryho za pět let na stejné vesnické slavnosti, to už samozřejmě budou svoji, možná kolem nich dokonce bude běhat dítě. Krásný chlapeček, podobný Henrymu...

Eva se znovu podívala na hodinky.

„Budeme muset začít bez něj,“ stěžoval si Max Bingley Richardu Smartovi, který s Henrym chodil na střední a také se nedávno přistěhoval. Richard přijal

17


uvolněné místo fittlescombského lékaře a s manželkou Lucy si pronajaliRiverside Hall v Brockhurstu od sira Eddieho Wellesleyho a jeho ženy, protože

ti se rozhodli strávit rok v zahraničí.

„Chápu. A souhlasím,“ řekl Maxovi. „Henry má spoustu úžasnýchvlastností, ale dochvilnost mezi ně bohužel nikdy nepatřila.“

„Tak komu bychom měli svěřit předávání cen?“ ptal se Max.

Richard se rozhlédl a zkoumal zabahněné pole, aby našel nějakou inspiraci.

„Co třeba Sebovi?“

Oba muži se podívali na Henryho staršího bratra Sebastiana. Seb Saxton Brae byl menší, tlustý a plešatící a měl tak nepříjemně aristokratický přízvuk, že mluvil, jako by měl v puse knedlík, také byl dobromyslný, ale poněkudnatvrdlý.

„Je to lord. A zdejší vrchní lovčí,“ připomněl Richard Maxovi.

Sebův a Henryho otec loni nečekaně zemřel, takže se ze Sebastiana stalnejmladší lord Saxton Brae za poslední čtyři generace. Spolu se ženou Kate se den po pohřbu přestěhovali do majestátního rodového sídla Hatchings (které se však rozhodně nemohlo poměřovat s hradem Hanborough).

„Tak do toho,“ vybídl ho Richard. „Požádejte ho. Moc rád vám vyhoví.“

Max vzdychl. Ale v nouzi člověk nemůže být vybíravý. A konec konců šlo jen o předávání cen z tomboly.

Max se brodil bahnem a mávl na Seba. „Lorde Saxton Brae? Nemohlibychom si chvilku promluvit?“

18


KAPITOLA DRUHÁ

„Já to nechápu. Já prostě chci bazén. Tak ten pitomý bazén taky budu mít. Co

by to do háje bylo za letní sídlo, kdyby nemělo bazén?“

Odulé veverčí tváře Lisy Kentové se doslova třásly vzteky. Lisa jako bývalá manželka miliardáře a zakladatele investičního fondu Steva Kenta byla zvyklá, že si vždycky prosadí svou. A od té doby, co ji její manžel vyměnil za(mnohem) mladší modelku, stalo se pro ni prosazování její vůle hlavním smyslem života. Kdyby Lisa nebyla tak naprosto nesnesitelná, tak by ji FloraFitzwilliamová snad i litovala. Takhle však mohla litovat jen sama sebe. Pracovat jako interiérová designérka pro Lisu Kentovou totiž bylo asi tak stejněpříjemné, jako když vám zubař vrtačkou zajíždí do zkaženého zubu. A fakt, že Lisa svůj dům na ostrově Nantucket poblíž Cape Cod budovala během toho nejchladnějšího a nejdeštivějšího května, jaký si kdo pamatoval, situaci nijak neusnadňoval.

Jak tu někdo může žít? přemýšlela Flora. To bych se radši zabila.

Její utrpení na Cape Cod se však naštěstí blížilo k závěru. Příští měsíc touhle dobou už Flora bude v Anglii a díkybohu se bude věnovat zakázce svých snů. Té myšlenky se držela jako tonoucí voru, zatímco si Lisa dál stěžovala.

„Jde o to,“ vysvětlovala jí Flora trpělivě, jakmile se dostala ke slovu, „že dům stojí přímo na útesu. A na Baxter Road jsou obrovské problémy s erozí, což sama dobře víte. Kdybychom tu hloubili základy pro bazén, vážněbychom tím ohrozili...“

„Je mi jedno, co tím ohrozíme! Za to, abyste podobné problémy řešila, vás přece platím.“

Vlastně platíte mému šéfovi Graydonu Jamesovi, pomyslela si Flora. Podle mě i za čistírnu zaplatíte víc, než já dostanu za práci odvedenou na téhle zakázce.

Tu myšlenku si však raději nechala pro sebe a dál se vytrvale držela faktů.

Pokusila se o otevřenější přístup.

„Když tu zkusíte vykopat bazén, Liso, tak váš dům spadne do oceánu. Mrzí mě to, ale tak by to dopadlo. A věděla jste to dřív, než jste ten dům koupila. Proto také bazén nebyl součástí našeho návrhu zahrady.“

Lisa přimhouřila své hezké zelené oči. „Karen Bishopová bazén má.“

Flora vzdychla.

19


Její bohatá klientka se v mládí živila jako divadelní herečka a rozhodně byla velká kráska. Dál si udržovala pružnou a štíhlou postavu zpevněnou cvičením jógy, její světlé melírované mikádo zdůrazňovalo jemné rysy obličeje, které by úplně nezničilo ani mnohem větší množství výplní. Poslední dobou však Lisa Kentová nepůsobila krásně, ale spíš nákladně. Dobře udržovaně.

Jako naparáděný pejsek, pomyslela si Flora s náznakem jízlivosti.

Neuškodilo by, kdyby se čas od času usmála.

„Karen Bishopová bydlí na Lincoln Circle,“ vysvětlovala dál Flora.

„Přesně tak, přímo na útesu.“

„Ale to je úplně jiný útes, Liso.“ Připadalo jí to stejně marné, jako mluvit s ba - toletem v období vzdoru. „Má jinou polohu. Platí tam jiné stavební předpisy.“

„To je mi jedno! Karen si o sobě vždycky myslela, že je něco víc, dokonce i předtím, než jsem se rozvedla. Nechci, aby se na mě s Williamem vytahovali ve Westmoorském klubu jen proto, že mi moji neschopní designéři nedokážou postavit ani pitomý bazén. A myslím to vážně, Floro. Zařiďte to!“

Lisa Kentová zabodla prst ověšený diamanty Flořiným směrem a pak zase zmizela v rozestavěném domě.

Flora se kousla do spodního rtu a počítala do deseti.

Neber si to osobně. Neber si to osobně.

Ve skutečnosti je Lisa Kentová jen nešťastná a zahořklá ženská. Věnovala nejlepší léta života muži, který ji při prvních známkách stárnutí odhodil jako použitý kapesník, a aniž by se jednou ohlédl, začal nový život s novou ženou. A tohle ponížení jí nemůže vynahradit žádný dům, bazén ani diamanty.

Zato Flora Fitzwilliamová byla zasnoubená s báječným, laskavým,pohledným a bohatým mužem. Mason Parker byl tou nejlepší věcí, která ji v životě potkala, tečka. A druhá nejlepší věc byla její práce. V pouhých třiadvacetiletech, hned po absolvování RISD, designérské školy na Rhode Islandu, Flora získala své místo snů, vlastně místo snů jakéhokoli interiérového designéra, mohla pracovat pro úžasného Graydona Jamese na Manhattanu.

Graydona Jamese, který navrhl novou galerii Gagosian v San Francisku i velkolepé Centre Des Arts v Paříži z vápence a zaobleného skla. Graydona Jamese, který postavil neoklasicistní hotel Nexus v New Yorku, který bylčasopisem InStyle zvolen nejkrásnější novou budovou v Americe a časopisem World of Interiors tři roky po sobě „nejlepším luxusním hotelem“. Graydona Jamese, jehož řešení se projekt od projektu výrazně liší, vždy však v duchu čistých linií a proslavené střídmosti, kterým se žádný jiný žijící designér nikdy nedokázal vyrovnat. Graydon navrhoval soukromé domy, knihovny, španělské noční kluby i arabské paláce a stal se mistrem designu dávno předtím, než se díky své značce dostal mezi superboháče a proslavil se od Dubrovníku po Dubaj.

20


Všichni Flořini spolužáci se mohli zalknout závistí, když místo u Graydona Jamese získala.

Většina z nich samozřejmě Floře záviděla už předtím. A to nejenmimořádný talent pro design a umělecké cítění, ale také to, že byla nejžádanější dívkou na univerzitě. Což ještě nutně neznamenalo, že byla i tou nejkrásnější. Měřila pouhých sto padesát pět centimetrů, po své portorické matce zdědila výrazné křivky – uzoučký pas, velká prsa i zadeček – a po anglickém otci světlé vlasy a pleť. Flora spíše než současnou modelku připomínala krásku z padesátých let. Spousta dívek z RISD byla vyšších, štíhlejších a krásnějších než ona. Ovšem Flořina svůdnost připomínající staré pohlednice od moře muže přiváděla k šílenství. Jeden bývalý přítel poznamenal, že Flora vypadá, jako by měla sedět na klíně námořníkovi s jeho čepicí šikmo na hlavě (jinak ve velmi sporém oděvu) a svůdně mrkat.

Na vysoké se šířily zlomyslné zvěsti o tom, že Flora za své výborné známky vděčila tomu, že se svými profesory flirtovala. Ale z toho, že by si obdobně vysloužila i své místo u Graydona Jamese, který byl velmi otevřený gay, ji nikdo obviňovat nemohl. Vždyť loni dokonce Vanity Fair zveřejnil Jamesův citát o jeho „alergii na vaginy“, navíc devadesát procent jeho zaměstnanců byli velmi mladí a velmi pohlední muži.

Když se na Floru Fitzwilliamovou díval Graydon James, viděl jedině talent.

Pravda byla, že dostávala hrozně málo peněz, sotva s tím vyžila. A taky byla pravda, že pracovala od nevidím do nevidím a řada klientů byla příliš náročná a hrubá, jako třeba Lisa Kentová. Ale Flora pracovala s Graydonem Jamesem, geniálním designérem a následníkem trůnu království vkusu a elegantníhoživotního stylu, kterému zatím vládl Ralph Lauren, a to díky své elegantní atradičně střízlivé estetice, která vůbec neodpovídala jeho křiklavému a výraznému vystupování. Řadě lidí připadalo zvláštní, že někdo tak výrazně homosexuální, extravagantní a toužící po pozornosti jako Graydon James, s náklonností k hedvábným košilím od Roberta Cavalliho, výrazným očním linkám aneuvěřitelně mladým milencům, může vytvářet domy, hotely a muzea, které jsou tak střízlivě elegantní, až se z toho tají dech. Avšak Flora to chápala. Svým uměním si totiž Graydon naplňoval touhu, kterou si ve skutečnémživotě nikdy splnit nemohl. V Graydonových návrzích byl klid, i kdyžmajestátní, samozřejmá stálost vypovídající o minulosti a trvalosti, krása a hloubka. Prostory, které Graydon navrhoval, byly protilátkou na jeho povrchní,marnotratný a neklidný život plný večírků.

Jeho umění mu sloužilo k úniku a právě Flora to ze všech lidí na světěcháala snad nejlépe.

Teď už pro firmu pracovala tři roky a stala se Graydonovou pravou rukou.

21


Graydon James dokonce ji, Floru Fitzwilliamovou, žádal o rady ohledně svých

návrhů. Závisel na ní, svěřoval jí velké projekty, například dům na pláži Lisy

Kentové v Siasconsetu s rozpočtem třicet milionů dolarů. A příští měsíc začne

Flora pracovat na asi nejžádanější zakázce na poli mezinárodníhointeriérového designu: renovaci idylického hradu Hanborough v anglickém SwellValley proslaveném svou malebnou krásou. Z uměleckého a pracovního hlediska

byla zakázka na Hanborough splněný sen.

Nebo minimálně bude, jakmile se zbaví téhle nantucketské noční můry.

Nesmím si stěžovat, pomyslela si Flora, když se dívala ze siasconsetských útesů na šedé vlny Atlantiku.

Už tu byla týden, bydlela v podivném hotýlku ve městě, ale proslavené kouzlo ostrova Nantucket jí zatím unikalo. Floře spíš ostrov připadal velmi depresivní, se šedými dřevěnými domky, močály plnými brusinek a kilometry větrných pláží. A to se ještě nezmínila o místních, kteří se neustále tvářili kysele, a když jste kolem nich procházeli, mračili se na vás, jako by proti vám už léta něco měli, ale neobtěžovali se vám prozradit co. Všichni tu spolu neustále byli vnějaké rozepři. Nesmírně bohatí majitelé rekreačních usedlostí na Baxter Road jako Lisa Kentová byli na nože s místními rybáři a stálými obyvateli, kterým vadilo, že sem za neskutečné peníze dovážejí tuny písku, aby si zpevnili svá rozpadající se sídla. Flora si nedokázala představit, že by někdy mohla žít v takhle jedovaté atmosféře plné závisti a nenávisti. Připadlo jí, že šedá mračna, která se na květnové obloze stahovala, nebyla plná deště, ale malicherných venkovských sporů a hašteření. Pořádná bouřka jim všem jenom prospěje.

Patálie se Siasconsetskými útesy by, kdyby nešlo o tak tragickou záležitost, působila přímo směšně – arogantní Newyorčané se domnívají, že se můžou ubránit Atlantiku. Že dostatečně tučný šek zastaví globální oteplování a ochrání jejich vzácné domy na pláži před nevyhnutelnou katastrofou. Bylo to přímo ztělesnění onoho rčení o bláhovém muži, co si svůj dům postavil na písku! Takové věci si člověk prostě nevymyslí.

Stavbyvedoucí se obrátil na Floru. „Co teď mám dělat? Nemůžeme přece začít kopat bazén. V tom případě nám to tu radnice nechá okamžitě uzavřít.“

„Jasně že ne,“ souhlasila Flora. „Zkusím ji ještě přivést k rozumu.“

Stavbyvedoucí povytáhl obočí. Měl Floru rád. Tvrdě pracovala a dobře se s ní vycházelo, byla jiná než většina těch afektovaných architektů, na které byl zvyklý. Navíc vypadala jako Marylin Monroe. Jenže s touhlenesnesitelnou Kentovou si očividně ukousla moc velké sousto.

„Hodně štěstí,“ popřál jí. „A než ji přivedete k rozumu? Co mám říct chlapům?“

„Řekněte jim, aby si vzali den volna. Vlastně tolik dní, kolik bude třeba. Paní Kentová jim to zaplatí. Může si to totiž dovolit.“

22


KAPITOLA TŘETÍ

Henry se proplétal mokrými venkovskými silničkami a s úsměvem sešlápl

plyn nového Bugatti Veyronu. Když auto poskočilo dopředu, radostně siužíval řev motoru. Usoudil, že Veyron je člověkem vyrobená obdoba leoparda.

Vlastně asi spíš černého pantera. Tmavý, štíhlý, elegantní a neskutečněvýkonný. Henry ho přímo miloval.

V hrudníku cítil poslední záchvěvy viny z pokračování aférky s Georginou. Brzy však zmizely, jako předsmrtné mávnutí křídel chyceného motýla. Výčitky svědomí jsou jen ztráta času. Eva o tom neví a to, o čem neví, jí nemůže ublížit.

Příště už se bude chovat lépe.

To, že nestihne slavnost, si však opravdu vyčítal. Hlavně proto, že moc dobře věděl, jak Evě záleží na zapojení do místní komunity a podobnýchnesmyslech. Ovšem doprava na cestě z Londýna byla tak hustá, že ho doFittlescombu včas nemohl dostat ani Veyron. Seb už mu však psal, že ho při losování tomboly zastoupil. Takže nakonec všechno dobře dopadlo.

Henrymu bylo třicet a svět mu ležel u nohou. Byl úspěšný, bohatý,inteligentní, pohledný a okouzlující – tedy alespoň, když se mu chtělo. Bylzasnoubený s jednou z nejúžasnějších žen na planetě, která navíc byla velmi laskavá a věrná, což byly vlastnosti, kterých se Henrymu příliš nedostávalo. A jako poleva na sladkém dortu tvořícím život Henryho Saxton Braea tu byl hrad Hanborough.

Přes všechny úspěchy, kterých v životě dosáhl, se Henry částí duše dál cítil jako mladší syn. Když vyrůstali, vždycky věděl, že celé rodinné bohatství zdědí Seb, to ze Seba jednou bude lord Saxton Brae. Henry měl staršího bratra rád. Ono to vlastně ani jinak nešlo. Seb se navenek sice choval velminabubřele, ale nebylo v něm nic podlého. Ale někde uvnitř, hluboko v podvědomí Henryho zřejmě svírala touha mít dům, který bude lepší než ten bratrův, než Hatchings. A nejen dům. Celé panství. Něco s velkými pozemky abudoucností, kterou bude moct odkázat dalším generacím.

Problém ale byl, že tenhle dům snů bude muset stát ve Swell Valley, což podle Henryho byla nejkrásnější část Anglie, a navíc tu Saxton Braeové žili už celé generace. Kvůli tomu neměl moc možností, některé z nich by se sice Hatchings rovnaly, ale žádná by ho nezastínila.

23


Hrad Hanborough byl asi ta nejpůsobivější budova v hrabství. Měl vodní příkop, pocházel už z dob Normanů, měl rozsáhlou středověkou přístavbu a stál na kopci v jižní části pahorkatiny Downs na konci kilometr a půl dlouhé příjezdové cesty s úžasnými výhledy, od moře na jihu po celé Swell Valley na severu. V místním rozsáhlém parku rostly duby, které údajně pocházely už z doby vítězství Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastingsu. Celé panstvíbohužel v roce 1920 bylo darováno anglickému lidu. A dlouho se nikomunepodařilo přijít na kličku, jak by se budova mohla vrátit do soukromých rukou.

Henry Saxton Brae však téměř nikdy nepovažoval ne za odpověď. Nějak, nikdo tak úplně přesně netušil, jak vlastně, ale podle všeho to zahrnovalojakousi offshorovou firmu a štědrý díl akcií firmy Gigtix, se mu podařilopřesvědčit Památkový úřad i související vládní odbor a náhle se z něj stal nový majitel a zachránce Hanborough. Kvůli rozpočtovým škrtům budova zaposledních dvacet let notně zchátrala. Henry byl jeden z mála lidí, kteří měli dost peněz i odhodlání na to, aby Hanborough znovu přivedl k životu.

Konečně přestalo pršet a nad sussexskou krajinou se měkce rozlévalozaadající slunce, pak se na obzoru náhle zaskvělo Hanborough.

Bože, to je krása, pomyslel si Henry, když se díval na tmavé věžičky jako z pohádky. Příští týden má dorazit designér Graydon James, aby spolunaplánovali rekonstrukci. Henry s Evou se dohodli, že příští léto budou mít tradiční obřad v kostele svaté Hildy a pak na Hanborough uspořádají velkou recepci pro své hvězdné hosty, aby hrad oficiálně představili jako rodinné sídlo azahájili svůj manželský život.

Bude to nový začátek pro panství i pro Henryho.

Bude zodpovědný. Věrný. Ženatý.

Skončí jeho mládenecké dny.

A už mu zbývá jen rok...

24


KAPITOLA ČTVRTÁ

„Zapomeň na to, Graydone. Nebereš mě vážně!“

Graydon James se opíral o záplavu nachových a broskvových hedvábných polštářů na své pohovce B&B Italia a sledoval, jak si jeho poslední hošánek Guillermo balí věci. Jestli se tedy „balením“ rozumí, že se naparoval po bytě úplně nahý, durdil se, pohazoval hřívou havraních indiánských vlasů a čas od času si do víkendové tašky od Louise Vuittona hodil tričko.

„Nehraj divadlo, Williame,“ posmíval se mu Graydon svým proslaveným hlubokým, zastřeným kuřáckým hlasem. „Dobře víš, že si tvého talentu cením.“

„Jo, jasně,“ brblal mladík. „Všech šestnácti centimetrů.“

„Teď se pěkně podceňuješ,“ zubil se Graydon. „Spíš skoro dvaceti, řekl bych. Když se snažíš.“

„Jdi někam,“ sykl mladík.

Když se zlobí, je snad ještě hezčí, pomyslel si Graydon. V pětašedesáti už libido Graydona Jamese nebylo takové jako kdysi, ale jeho umělecké oko dál dokázalo ocenit mužské tělo, zvlášť když bylo tak hezky vypracované jako to Guillermovo.

Graydon dobře věděl, že se mu lidé kvůli jeho mladíčkům posmívají. Že jim připadá jako trapná stará buzna, co se zoufale drží pozůstatků vlastního dávno ztraceného mládí. Ale ty lidi si klidně můžou jít někam. Graydon totiž pravdu moc dobře znal: dosáhl velkého úspěchu, byl bohatý, slavný aneskutečně talentovaný. Takže pro něj neplatila stejná pravidla jako pro obyčejnou lůzu. Když se mu zachtělo dvacetiletého milence, mohl si ho koupit, stejně jako si kupoval čokoládový dort, drahé sako nebo jiné věci, které mu dělaly potěšení.

Graydon James žil pro potěšení. Ale zároveň si také užíval náročné úkoly, ať už romantické, nebo pracovní. Tak plný života se Graydon necítil kvůli Guillermovu mladému, dokonalému tělu, ale kvůli situacím jako tahle. Kvůli dramatům. Napětí. Vášni. Sex byl dobrý, ale vzrušení romantického vztahu prostě nemohlo nic nahradit. Naděje a zoufalství. Agonie a extáze.

Graydon poplácal na místo vedle sebe. „Tak copak chceš, Williame? Co přesně? Pojď si to se mnou vyříkat.“

„Jmenuju se Guillermo,“ zlobil se mladík. „A dobře víš, co chci.“

25


Graydon znovu poklepal na pohovku. Guillermo krátce přimhouřil oči a pak přicupital k páníčkovi jako napravené štěně.

„Chci tu práci v Londýně. Ten hrad.“

Graydon vrtěl hlavou. „To není možné. Hanborough je nesmírně velkázakázka. Tu bys sám řídit nezvládl.“

„Vždyť bych přece nebyl sám,“ Guillermo staršímu muži významně položil ruku na stehno. „Mohl bys jet se mnou.“

„Jen na nějaký čas.“ Graydon zavřel oči, protože mladíkovy prsty mířily výš. „Nemohl bych z New Yorku odjet na delší dobu. Navíc bych se tam zbláz nil. Venkov nesnáším. Uvědomuješ si doufám, že hrad Hanborough vůbec není v Londýně? Je v zapadákově. Nesnášel bys to tam.“

„Chci tu práci.“

Tmavě hnědé Guillermovy oči se podívaly do těch návrhářových. Výzva. Graydonovy zornice se roztáhly touhou.

„Jsem dobrý návrhář, Graydone.“ Guillermo vzal do rukou tvrdnoucí penis staršího muže a jemně ho stiskl.

Ne, nejsi, pomyslel si Graydon. Ale bylo těžké tu myšlenku udržet, protože Guillermovy prsty se začaly pohybovat a v něm narůstaly vlny rozkoše.

Flora Fitzwilliamová byla dobrá designérka, možná dokonce skvělá. Flora byla Graydonova chráněnka a on už jí tu zakázku na Hanborough v podstatě slíbil.

Poprvé se s Flořinou prací setkal náhodou, když ho jeden z klientů, méně důležitý člen klanu Rockefellerů, dotáhl na příšernou charitativní akci naRhodeislandské designérské škole. Flora byla jednou ze studentek závěrečného ročníku, jejichž práci zde ukazovali. Graydonovi stačilo vidět vzory na jejích látkách a jedinou lenošku a bylo mu jasné, že objevil perlu, vzácný a drahý nevybroušený diamant. Odvážná prostota Flořiných návrhů, její cit pro světlo a čistá estetika, elegantní a klasická, ale zároveň s mladistvým nádechem, mu připomínala nejlepší ukázky jeho vlastních počátečních výtvorů. FloraFitzwilliamová měla něco, co Graydon také kdysi míval, ale už to ztratil. To byla nepříjemná pravda. Graydon se mohl rozhodnout, že bude jen závidět, nebo by Flořino kouzlo mohl využít k oživení vlastní sice obrovské, ale poněkud uvadající značky. Mohl by její talent pohltit, trochu naleštit a vydávat za svůj. A když tu dívku bude správně vést, možná mu za to ještě bude vděčná.

Po několika letmých dotazech na původ Flory Fitzwilliamové věděl vše, co potřeboval. Narodila se do bohaté a privilegované rodiny, ale pak o vše přišla, protože jejího otce poslali do vězení za podvod. Chudoba a hanba, kterou pak trpěli, úplně zničily její matku. Ale dospívající Flora byla z tvrdšího materiálu, dala se na umění a snažila se z té mizérie zachránit vlastními ambicemi. Tohle

26


bylo děvče podle Graydonova gusta: ambiciózní, umělecky nadaná aneskutečně nejistá. Ví, jaké to je, mít dobrý život a pak ho zase ztratit, přemítalGraydon. A něco takového už nebude chtít nikdy riskovat.

Měl pravdu. Umným spojením cukru a biče – čas od času naznačenýmpříslibem povýšení a větší odpovědnosti a neustálým vyhrožováním, že ji může kdykoli nahradit – dokázal Graydon Flořinu hvězdu přimknout k té své, a to poutem, které téměř nešlo rozbít.

Hlavní nebylo ani tak to, že by si tu renovaci velkolepého hradu Hanborough zasloužila (i když to určitě platilo). Spíš si Graydon mohl být jistý, že Flora odvede skvělou práci, a navíc pak poslušně uhne, až si Graydon přivlastní lví podíl. No možná ne zas tak úplně poslušně. Ale nakonec to přijme. Mělo to i další výhody. Flora v Anglii chodila na internátní školu, proto rozumělaanglickým vyšším třídám a vkusu mnohem lépe než Graydon. Nový majitel Hanborough, Henry Saxton Brae, si byl věkově mnohem bližší s Florou. Na - víc, když bude Flora přímo na Hanborough, může Graydon bez výčiteksvědomí pospíchat zpátky do New Yorku, který opouštěl stejně nerad jako milence.

Nebylo pochyb o tom, že Flora Fitzwilliamová se na tu zakázku hodí přímo ideálně.

Na druhou stranu mu Flora nikdy s penisem nebude provádět věci, kekterým se právě chystal Guillermo.

Rozhodování, samé rozhodování...

Graydon mladíkovi pročísl vlasy rukou a šeptl: „Uvidíme, co se bude dát dělat.“ Pak si vtlačil Guillermovu hlavu do klína, spokojeně zasténal a mladý milenec se pustil do práce. Když Mason Parker uslyšel klíč v zámku, zvedl hlavu od svého Macu.

„Floro? Drahoušku? Jsi to ty?“

„Ne. Jsem šílený vrah se sekerou.“ Flora s hlasitým žuchnutím upustila kufr na chodbě a vešla do ložnice.

Mason ležel na posteli svého dokonalého mládeneckého bytu na rohu Bleecker Street a Broadwaye, měl na sobě boxerky od Ralpha Laurena aserané triko James Perse, světlé vlasy byly ještě vlhké ze sprchy a jako obvykle vypadal jako ideální ukázka mladíka z bohaté rodiny. Když Flora vešladovnitř, tak však svůj počítač až podezřele rychle zaklapl.

Flora se široce usmála. „Tys koukal na porno?“

„Jasně že ne,“ zčervenal Mason. „Nebuď směšná.“

„Takže ti nebude vadit, když se podívám,“ prohlásila škádlivě Flora.

Než ji Mason stihl zastavit, natáhla se přes postel a vzala jeho MacBook Air, otevřela ho a našla jakési velmi nudné grafy. „Bloomberg? To jako fakt?

27


No teda. Tak to je asi pravda, co se říká: když kocour není doma, myšky mají

čas studovat grafy výnosů obligací.“

„Zníš nějak zklamaně,“ poznamenal dotčeně Mason. „To bys byla radši, kdybych se díval na porno?“

„Jistě že ne. Jen tě škádlím.“

Flora ho objala kolem krku a políbila na rty. Chutnal po zubní pastě a jeho kůže voněla mýdlem značky Roger & Gallet, které používal vždycky.

Pravda byla, že Flora někdy toužila po tom, aby se Mason na porno občas díval. Nebo se přestal ovládat, oblékl si na nějakou akci nevhodnou košili nebo si zapomněl vyčistit zuby. Vlastně cokoli, díky čemu by působilnormálněji, méně dokonale – více jako ona. Jiní bankéři z Wall Streetmanipulovali se sazbou LIBOR nebo zneužívali informace v obchodním styku. Tak proč Mason pořád musel být tak dokonalý?

To od ní samozřejmě nebylo rozumné. Flora Masona milovala a věděla, jaké má štěstí, že ho našla. Byl tak chytrý, hezký a laskavý, navíc i hrozně bohatý. Pohledné manhattanské blonďaté zlatokopky přitahoval jako světlo můry. Ale vybral si mě, připomněla si Flora. Dívku bez peněz, dobrého původu, konexí. Miluje mě.

Masonova rodina, Parkerovi, byla bohatá už po generace, vlastnilinemovitosti v okrese Westchester na východním pobřeží a také působivou sbírku domů v New Yorku. Dobrá, tak Mason nebyl divoký, vzpurný anepředvídatelný, jako Flořin milovaný otec Edmund. Ale Edmund Fitzwilliam skončil ve čtyřiceti ve vězení a šestačtyřiceti v hrobě. A o podobného manžela by Flora nikdy nestála.

„Čekal jsem, že se vrátíš až příští víkend,“ prohlásil Mason, vyvlékl se z Flořina objetí, vlezl do postele a odhrnul přikrývky, aby mohla vklouznout vedle něj. „Co se stalo se Zlou čarodějnicí z Nantucketu?“

„Ale, pořád tam straší. Když tu spolu mluvíme, možná vysílá své létající opice,“ prohlásila Flora, svlékla se z oblečení a nechala ho na hromádce na podlaze, čímž si od Masona vysloužila nesouhlasný pohled. Když si však k němu zalezla nahá, štíhlé nohy kolem něj ovinula jako hady a přitiskla mu k hrudníku svá skvostná měkká prsa, rychle se zase rozveselil.

„Lisa není zas tak hrozná,“ prohlásila Flora, když si Mason přetáhl triko přes hlavu, čímž odhalil pevné, vysportované tělo. „Nakonec s tím bazénem dostala rozum a nechala mě odjet dřív, protože momentálně na stavbě nemám žádnou práci kromě toho, že jí dělám společnost.“

„Hmm,“ šeptl Mason a zabořil obličej do Flořina vyvinutého poprsí. Vposledních týdnech mu tu opravdu chyběla a její nantucketská klientka ho vlastně

vůbec nezajímala, zajímalo ho jen to, dostat se co nejdřív Floře do klína.

28


Příští rok touhle dobou už z nich budou manželé a Flora bude mít tolik práce s péčí o miminka a domácnost, že už ji její „kariéra“ vůbec nebude trápit. Hraní si s polštářky a vzorníky barev je moc pěkný koníček, ale Masonnedokázal Flořiny ambice jako interiérové designérky brát tak úplně vážně. Jestli chce nějak vyjádřit svou uměleckou ženskou stránku, klidně může zrenovovat jejich dům na pláži v Hamptons.

„Ta nešťastná ženská je hrozně osamělá,“ pokračovala Flora. „Její manžel ji tak zradil. Myslím, že po rozvodu úplně přišla o sebevědomí. Je to smutné.“

„Ale no tak,“ šeptl Mason a nadšeně jí rukou vklouzl mezi stehna. „Věděla, do čeho jde. Chlápka jako Steve Kent si přece nikdo nemůže vzít z lásky.“

To sice možná byla pravda, ale i tak se Flora musela ušklíbnout, když to Mason řekl nahlas.

„To je trošku cynické, nemyslíš?“

Mason zvedl oči od jejího poprsí. „Floro?“

„Ano.“

„Prosím, přestaň už mluvit.“

Mason přehodil nohy přes Flořino drobné tělo, položil se na ni a opřel se o lokty. Pak bez další předehry vklouzl dovnitř, zavřel oči a pohyboval boky v dobře známém rytmu. Flora také zavřela oči a snažila se jeho vzrušeníopětovat. Mason nebyl špatný milenec. A opravdu se jí po něm stýskalo. Ale znějakého důvodu se nedokázala dostat do nálady. Možná proto, že jí před chvílí volal Graydon a nechal jí záhadný vzkaz. Něco o „změně priorit“. Floranedokázala říct proč přesně, ale z toho vzkazu se jí svíral žaludek. Přestože byla chráněnkou Graydona Jamese, neustále ji ubíjela nejistota. A požírala jí štěstí jako vytrvalá krysa, co se prokousává lanem od výtahu. Jednou, bála se Flora, ta krysa zvítězí, lano se přetrhne a ona se z omamných výšek svéhosoučasného postavení zřítí někam do naprostého zapomnění. Kam taky patříš, doplnil zlomyslný hlas v její hlavě.

„Jsi v pořádku, drahoušku?“ šeptal Mason zadýchaný po orgasmu, kterého si Flora ani nevšimla.

„Hmm? Ehm, jo. Jistě.“ Políbila ho. „Je mi skvěle.“

Tentokrát ale ke Graydonovi bude neústupná. Už sebou nenechá vorat. Když ji na poslední měsíc odsoudil na Nantucket, tak jí tu zakázku dluží a moc dobře o tom ví. Se „změnami priorit“ ať se jde bodnout. „Ani náhodou, Graydone! Tak to teda ani náhodou!“

Graydon se díval, jak mu Flora Fitzwilliamová přechází před stolem jako lev v kleci, obrovská prsa jí rozhořčeně stoupají nahoru a zase dolů a ona míří tam a zpátky. Flora si elegantně vyčesala světlé vlasy, použila jasně rudou

29


rtěnku a neuvěřitelně vysoké podpatky, protože chtěla vypadat co možnánejseriózněji. Snaží se působit sebevědomě, uvědomil si Graydon téměř lítostivě.

Tvářit se, jako že má situaci pevně v rukách. Bylo to sice dojemné, ale předem

odsouzené k neúspěchu, což oba moc dobře věděli. Na téhle lodi může být

jediný kapitán, a Flora to není.

„Hrad Hanborough jsi mi slíbil,“ zuřila. „Slíbil jsi mi to.“

„Vím, že ano, drahoušku,“ uznal Graydon. „Ale tohle je prostě byznys. A v byznysu se musíš chovat pragmaticky. Lisa Kentová tvou práci přímo zbožňuje. Naznačila, že pro nás bude mít několik dalších zakázek, ale jen v případě, že se toho ujmeš ty.“

„Já to s Lisou proberu,“ navrhla Flora. „Ona to pochopí.“

Graydon náhle zvážněl. „Nic takového neuděláš. Pro boha živého, Floro, vždyť by ti to mělo lichotit.“

„No, ale tak to není,“ sykla Flora. „Nejsem ani polichocená, ani hloupá, Graydone. Tohle jsou kecy. S byznysem to nemá nic společného.“

„Co tím proboha myslíš?“

„Kdo bude dělat Hanborough?“ zeptala se vyčítavě Flora.

„Nechápu, co to má znamenat...“

„Komu jsi to za mými zády dal?“

„Na Hanborough budu pracovat já,“ procedil Graydon skrz zuby. „Aspoň na začátku.“

„Aha, na začátku. A potom?“

Graydon James se díval z okna na panorama New Yorku. Když Floře na tu otázku odpovídal, měl alespoň tolik slušnosti, že vypadal rozpačitě.

„Pak na všechno bude dohlížet Guillermo.“

Flora vypadala, jako by měla vyletět z kůže.

„Guillermo? Guillermo bez jakýchkoli zkušeností, natož pak talentu? Guil - lermo, se kterým úplnou náhodou spíš?“

„To by stačilo, Floro.“ Graydonův hlas byl jako led. „Do mého soukromého života ti nic není. Kvůli talentu, jako máš ty, jsem ochotný ke spoustě ústupků. Ale nesmíš si o sobě začít myslet, že jsi nenahraditelná.“

Flora se od něj odvrátila. Třásla se, ale tentokrát to bylo vzteky a také strachem. Tohle je tak nefér. Tohle je tak nefér. Do Graydonova osobního života by jí opravdu nemělo nic být. Ale když jí přímo pod nosem ukradl velkou zakázku a na stříbrném podnose ji předal jednomu ze svých hošíků, tak jí do něj něco bylo.

Na druhou stranu je to jeho firma, jeho značka. Kdyby se mu zachtělo, mohl by ji okamžitě propustit. Věděla, že zašla příliš daleko.

„Promiň.“ Když se znovu obrátila, měla v očích slzy. „Máš pravdu. To jsem neměla říkat. Ale hrad Hanborough... Vždyť to je životní zakázka.“

30


„Život trvá dost dlouhou dobu. Přijdou další takové, drahoušku,“ ujistil ji Graydon, podal jí kapesník, a když teď Flora příhodně zkrotla, opět se choval laskavě a shovívavě. „Teď ti to tak možná nepřipadá, ale je to tak.“

Flora se na něj ohromeně podívala. „Ne, nepřijdou,“ prohlásila tiše. „Možná budou další zakázky, možná i hrady. Ale takovéhle ne.“

Graydon James mlčel.

Flora měla pravdu. Hrad Hanborough byl tou nejromantičtější a nejúžasnější budovou, na jakou za svou dlouhou a úspěšnou kariéru narazil. Jeho renovace skutečně byla zakázka, kterou člověk potká jednou za život.

Kdyby Hanborough stálo v New Yorku, pustil by se do toho sám.

Flora odešla z místnosti a Graydon dělal, co mohl, aby potlačil neodbytné výčitky.

Ta okouzlující kurvička Guillermo by si tu zakázku měl raději zasloužit.

31


KAPITOLA PÁTÁ

Eva Gunnarsonová stála u okna salonu v Hanborough a dívala se, jak Henry

rázuje přes trávník a za ním následují oba Američané.

Když se na ně člověk díval, jen těžko se mohl ubránit smíchu: Henry byl v tmavých zelených manšestrácích a košili z česané bavlny tak mužný, hezký a typicky anglický, Graydon James a jeho pomocník Guillermo za ním cupitali jako dvě načančaná štěňátka.

Protože Eva pracovala jako modelka, byla zvyklá hodně času trávit mezi gayi. Ale už dlouho nepotkala nikoho tak zženštilého jako Graydon. Dorazil včera večer, oblečený byl do čehosi, co šlo popsat snad jen jako overal posetý umělými kamínky. Na botách měl menší podpatek jako tanečníci flamenka. Domluvili se, že tu zůstane jen týden – pak na vše bude měsíc, dva dohlížet ten jeho mladší kolega –, ale i tak dorazil s osmi sladěnými kufry z ručně šité kůže, na všech měl své iniciály vyvedené ve zlatě.

„Potkala už jsi někdy takovou buznu?“ ptal se Henry Evy včera večer vposteli s neskrývaným děsem. Pokud šlo o podobné věci, Henry byl ze staré školy. Byly doby, kdy chlapi byli chlapi a bukvice ty věci, co rostou na bucích...

„Co jsi čekal?“ usmívala se Eva. „Vždyť je to přece Graydon James. Všichni ví, že vedle něj i Elton John působí jako macho.“

„Myslíš, že... vždyť víš co. S tím druhým chlápkem?“

Eva se hlasitě rozesmála. Henryho výraz byl prostě k popukání. Jako by mu z pod peřiny právě vylezl nějaký obzvlášť nechutný pavouk.

„Nemám tušení. Ale snaž se nad tím nepřemýšlet, drahoušku. Musíš siuvědomit, proč jsi je najal. Graydon James je ten nejlepší na světě.“

To byla pravda. Pro renovaci hradu Hanborough jim ho doporučil Brett Cranley, ale Henry jeho pověst znal už dávno předtím. Graydon James byl slavný po celém světě. Když s vaší nemovitostí bylo nějak spojené jeho jméno, její hodnota okamžitě narostla o několik milionů dolarů.

Graydon James byl nejlepší a Henry Saxton Brae pracoval vždy jen s těmi nejlepšími. Když teď Eva sledovala, jak Henry slavnému designérovi ukazuje jakýsi architektonický prvek, pocítila k němu záchvěv lásky. Byl to náročný týden. Tak hrozně ji naštval, že nestihl tu vesnickou slavnost, že spolu několik dní nemluvili.

32


Henry vždycky všechno omlouval prací. Vždyť to přece byl jeho nápad, přestěhovat se sem, tak by jí snad mohl pomoct ve snaze sem zapadnout.

„Ztrapnil jsi mě!“ vyčítala mu.

Henry jen pokrčil rameny. „Neměla by ses tak snadno nechat vyvést z míry, vždyť šlo jen o pitomou tombolu.“

„Tobě možná pitomá připadala. Ale něco jsi slíbil, Henry.“

„Vždyť tam byl Seb, ne? A ten to určitě moc rád udělal. Nikomu jinému kromě tebe to nevadilo, Evo.“

Nakonec to jako obvykle byla Eva, kdo ustoupil jako první, i když by se měl omlouvat spíš Henry. Jenomže ten by s ní vydržel nemluvit snaddonekonečna a Eva potřebovala náklonnost a blízkost jako rostlina slunce a vodu. Jednou večer natáhla ruku a dotkla se jeho paže. On se na ni samozřejměokamžitě vrhl jako kočka na myš a miloval se s ní s takovou prudkostí, které byl schopný jedině Henry. Za ty dva roky, co byli spolu, se Eva naučila znaléhavosti v Henryho milování čerpat velkou útěchu. Pokaždé se k ní totiž choval s vášní muže, kterého právě propustili z vězení. Tak moc ji potřeboval, což ji uklidňovalo, protože jinak vystupoval velmi arogantně a chladně.

Je to složitá osobnost, říkala si Eva. Ale miluje mě. A já zase miluju jeho.

Rozumím mu.

Podle Evina názoru za to, co řada lidí vnímala jako Henryho charakterové vady, mohlo jeho dětství. Vyrůstal jako druhý, přehlížený syn v rodině sestarobylou tradicí, což v něm vzbudilo neuhasitelnou touhu uspět, prosadit se. Ty roky tréninku, aby se stal tenisovou hvězdou, ho naučily železné disciplíně, ale také sobeckému jednání a zadupání protivníka do země, ať to stojí, co to stojí. Jeho citový chlad pak sváděla na to, že ho v sedmi poslali na internátní školu, a občasné manipulativní jednání pak na rozvod rodičů.

„Dej si pohov, Sigmunde,“ říkával Henry, kdykoli začala s podobnýmiteoriemi. Henry na psychoanalýzu příliš nevěřil, zvlášť když ji na němprovozovala jeho vlastní přítelkyně. Zamiloval se do Evy, protože byla krásná a bezpodmínečně ho milovala. Ale jestli má potřebu něco napravovat a dávat dohromady, možná by měla začít s charitou. Nebo si koupit model letadýlka. Henry je na škole moc rád lepil.

Bzučení na nočním stolku Evu vylekalo.

Henryho mobil.

Automaticky ho vzala a dotkla se nové zprávy ve WhatsApp. Okamžitě se jí stáhl hrudník a udělal knedlík v krku. Na malé fotce tam totiž byla vnadná tmavovlasá dívka, kterou Eva ještě nikdy neviděla. Marie J. Ve zprávě se psalo:

„Kde jsi, kocourku? Cely tyden se mi styska. Zase. Kdy se vracis doLon>33


dyna? M“ Pak následovala úplná záplava mrkajících smajlíků a srdíček, za

které by se nemusela stydět kdejaká školačka.

Nesmíš se ukvapit, nařídila si Eva. Ale bylo to těžké. Zvláště když tam bylo to „zase“. Začala projíždět i předchozí zprávy od Marie J. Na její vkus tam bylo moc „kocourků“, ale nic, co by stoprocentně potvrzovalo, že spolu mají poměr. Zatím...

„Co to děláš?“

Eva se provinile otočila. Nevšimla si, že Henry vešel dovnitř, ale najednou stál těsně za ní.

„Já bych se tě mohla zeptat na to samé,“ nedala se, protože se neovládla. „Kdo je Marie?“

„Bohužel budeš muset být konkrétnější, drahoušku,“ prohlásil Henry. „Mohla bys mi vrátit telefon, prosím?“

„Ne!“ Teď už se Eva třásla a oči měla plné slz. Zítra ráno odjížděla na focení a poslední věc, o kterou by stála, byla hádka s Henrym. Ale musí jí to nějak vy - světlit. „Chci vědět, kdo je Marie J. A proč se jí po tobě stýská a ptá se, kdy se vrátíš do Londýna. K tomuhle už se prostě nechci vracet, Henry. To prostě ne!“

„Evo.“ Henry zjihl. „Proboha živého. Marie J. je pitomá kočička, co dělá ve vinárně na Ebury Street. Jsem pravidelný zákazník.“

„Na co?“ vyhrkla hystericky Eva.

„Pravidelný zákazník ve vinárně. Už jsi ji viděla.“

„Ne, to není pravda! V životě jsem ji neviděla!“

„Ale ano,“ trval Henry trpělivě na svém. „Jen jsi na to zapomněla. Protože je úplně tuctová. Evo, přece si to nebudu rozdávat s holkou za pultem vinárny na Ebury. Za koho mě máš?“

Eva váhala. Chtěla mu věřit. Opravdu mu věřila. Většinou. Ale vzhledem k Henryho minulosti nebylo obnovení důvěry nic lehkého.

„Kde sehnala tvé číslo?“

„Jednou mě o něj poprosila, tak jsem jí ho dal.“ V Henryho hlase se ozvalo zoufalství.

„Proč?“

„Proč ne? Ježíši, kdybych ti teď začal procházet adresář, kolik chlápků bych tam asi našel? A myslíš, že je všechny znám? Jasně že ne.“

Tohle, usuzovala Eva, bude asi pravda.

„Jestli chceš poznat, co je to paranoia, tak začni chodit se supermodelkou,“ vtipkoval Henry. Pak Evě jemně vzal telefon z ruky a schoval si ho do kapsy. Pevně ji objal. „Miluju tě,“ šeptal jí do ucha.

„Já tě taky miluju.“

„Nic s ní nemám.“

34


Eva mu vydechla do hrudníku a úleva jí proudila celý tělem jako protilátka potlačující účinky smrtícího jedu. Vdechla vůni citronu a pačuli z Henryho vody po holení Penhaligon a najednou pocítila záchvěv touhy. Říkala si, že si ho odvede nahoru do ložnice, když vtom se ve dveřích salonu objeviliGraydon James s Guillermem.

„Júúú... húúú!“ trylkoval Graydon a mával na Henryho, jako by naváděl letadlo na přistání. „Neradi vás rušíme, hrdličky. Ale s Guillermem už jsme v hlavním sále hotoví. Doufali jsme, že byste nám mohl ukázat podkroví.Seznámit nás s tím, jak bychom podle vás měli pojmout bývalé ubikaceslužebnictva. Jestli bez něj tedy chvilku vydržíte, Princezno.“

Mrkl na Evu a ona se na něj široce usmála. Graydon se zdál zábavný. Ale Guillermo pořád jen postával opodál, špulil se a působil znuděně, jako typický model.

„Jistě,“ Eva vyklouzla Henrymu z náručí. „Stejně jsem se chystala jít na procházku se psy.“ „Jeevesi! Jeevesi! Okamžitě se vrať, ty pitomej chlupáči!“

Barney Griffith si dal dlaně k puse místo tlampače a hulákal do větru. Jeho border teriér ho však naprosto ignoroval a dál se hnal do kopce k louce plné ovcí.

Barney byl vysoký, měl široká ramena, pískové vlasy, pihovatý obličej aveselé oříškové oči, díky kterým dál působil chlapecky, takže by mohl být velmi hezký, kdyby neustále nebyl tak neupravený. Držel svůj nejvzácnější majetek, spolehlivý fotoaparát Nikon D100, který ho ještě v době, kdy byl Barneyzaměstnaný, stál měsíční plat, rozběhl se za psem



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist