načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Krámek pana Smítka - Veronika Hájková

Krámek pana Smítka
-15%
sleva

Kniha: Krámek pana Smítka
Autor:

Kouzelný krámek pana Smítka dříve býval řeznictví. Tu dobu pamatují ale jen vínové a béžové dlaždičky, po kterých děti poskakují z jedné barvy na druhou. Z krámku je dnes ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-03-29
Počet stran: 68
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: 64 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Juraj Martiška
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2018-14
ISBN: 9788000050058
EAN: 9788000050058
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kouzelný krámek pana Smítka dříve býval řeznictví. Tu dobu pamatují ale jen vínové a béžové dlaždičky, po kterých děti poskakují z jedné barvy na druhou. Z krámku je dnes vetešnictví, to je místo, kde staré věci dostávají druhou šanci. V takovém obchodě najdete všechno, na co si vzpomenete, a samozřejmě také hračky: chodící panenku, plyšové medvědy a přechytralou encyklopedii. Když všichni zákazníci odejdou, hračky ožívají… Příběh vznikl pro dětský pořad Hajaja Českého rozhlasu.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Veronika Hájková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

6 7

© Veronika Hájková, 2017

Illustrati ons © Juraj Marti ška, 2017

ISBN 978-80-00-05005-8

Krámek pana Smítka byl původně řeznictví. Dnes už jepřiomíná jen podlaha z béžovo-vínových dlaždiček. Všechny

děti, které kdy do krámku přišly, začaly po chvíli poskakovat

z béžové na béžovou, z vínové na vínovou, nebo si vytvořily

v obrazcích vlastní hru. Krámek pana Smítka měl název

vetešnictví a byl plný různých zvláštních i obyčejných věcí.

Vetešnictví je totiž takové místo, kde mnoho věcí dostane

druhou šanci. Ačkoliv někdo je už nechtěl nebo nepotřeboval,

jiný je ve svém životě uvítá, ocení a užije. Ano, i děti si

ve vetešnictví mohou udělat radost, když ne nákupem, tak

8 9

zážitkem. Proto k panu Smítkovi rodiče s dětmi vždycky rádi

chodili. Tady je děti netahaly za rukáv, že už chtějí domů. Pan

Smítko od malička miloval staré věci a nad každou se zasnil.

Přemýšlel, co všechno prožila a kdo všechno už ji asi držel

v ruce. Je v nich historie, říkal, a proto nikdy žádnou nevyhodil.

Když už byl věcem pana Smítka byt malý, pořídili si spolu

krámek a ze sběratelské záliby se stala práce. Přestože byl

v práci moc rád, tvářil se pokaždé mračounsky. Pan Smítko byl

velký a mohutný muž s kudrnatou čupřinou vlasů a huňatými

vousy. Měl malé kulaté brejličky a nad nimi divoké obočí.

Nemluvil, nýbrž tak zvláštně hudral. Nikdo se ho ale nebál.

Pan Smítko měl vedle své starodávné pokladny s klikou krabici

s lízátky a nijak se o ně neškrtil.

Ve v etešnictví bylo snad všechno, nač si vzpomenete, asa

mozřejmě také hračky. Na polici v první řadě trůnila chodící

panenka Jůlinka. Vedle ní seděli plyšoví medvědi Sikoš aRá

koš. O pa tro výš měla vždycky pravdu paní Encyklopedie. Pod

nimi stál porcelánový boxer Placka v životní velikosti. Všichni

byli velcí kamarádi s kocourem Kajetánem zvaným Kajdou.Kaj

da miloval spánek a říkal o něm, že je jeho nejlepší kamarád.

Pan Smítko zas říkal o Kajdovi, že je lenoch a že patří dospací

ho pytle.

10 11

A jak šel čas, byly v krámku pana Smítka dny poklidné a dny

vzrušující...

Jednou vešel dovnitř drobný pán. Byl to pan Burda. Vleklpo

měrně velké rádio. Opatrně je postavil na pult a řekl: „Už je

nechci poslouchat. Dneska například hlásilo, že v Číně jsouzá

plavy, v Indii vykolejil vlak, v Americe řádilo tornádo a v Polsku

spadl most. Úplně mi to zkazilo snídani.“

„To jsou věci,“ zahudral pan Smítko a postavil rádio na polici.

Sotva za panem Burdou zapadly dveře, boxer Placka sedlou

ze protáhl.

„To bude něco, můžeme se vzdělávat dnem i nocí!“

„To budu mít hlavu jako věrtel!“ pípla panenka Jůlinka.

„Jak se jmenuješ?“ zeptali se medvědi Sikoš s Rákošem

jednohlasně.

„Barkarola,“ řeklo ponuře rádio.

„Baraka...“

„To ani nestihnu vyslovit,“ řekl překotně Placka a udělalkotr

melec. Psi boxeři jsou totiž neustále v pohybu, nevydrží tak

dlouho v klidu, aby mohli vést dlouhé řeči.

Od t oho momentu rádio mlčelo. Nic nehlásilo. Mlčelo.

A chvilkami si i poplakalo.

„To se nám teda nepovedlo,“ fňukla Jůlinka.

„Co to?“ vyjelo z Placky mezi dvěma přeskoky pultu.

„To přivítání!“ Jůlinka si rozpačitě natáčela svou blonďatou

kudrnku na prstíček.

„To myslíš, že bulí kvůli nám?“ vykulil Sikoš knoflíkové oči.

„Kvůli nám?“ nevěřícně se přidal Rákoš.

„Myslím, že jo,“ zasténala Jůlinka.

„Jasně že jo,“ štěknul Placka a zastavil se uprostředmíst

nosti s obr ovským klubkem prádelní šňůry, kterou se chystal

zpracovat.

„Hele, nic ve zlým, klidně si vysílej, my si tě rádiposlech

neme!“

Rádio vzlyklo.

„Hele, no ták, Barkarolo!“ Medvědi si sedli kolem rádia aob

jali je.

Nahoře na skříni se olízl kocour Kajda.

„Vy mudrci!“

Seskočil dolů a otřel se o rádio.

„Jemu přece nejde o nás! Jemu se stýská! Po panu Burdovi

a po je ho obýváčku. Po stolečku, na kterém stávalo, a po paní

Burdové, která na něm vždycky ráno prachovčičkou otřela

prach.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist