načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Deník alchymistky – Královské turné – Amy Alward

Deník alchymistky - Královské turné

Elektronická kniha: Deník alchymistky
Autor: Amy Alward
Podnázev: Královské turné

Druhá část fantasy příběhu, spadajícího do literatury young adult, je určena především mladým čtenářkám. Poté, co vyhrála v Divokém honu a zachránila život následnici trůnu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  197
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 365
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu The Potion diaries: Royal tour ... přeložil Ondřej Duha
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7648-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhá část fantasy příběhu, spadajícího do literatury young adult, je určena především mladým čtenářkám. Poté, co vyhrála v Divokém honu a zachránila život následnici trůnu princezně Evelyn, je Sam Kemiová na roztrhání. Kvůli všem televizním rozhovorům, práci v rodinném obchodě s lektvary a přípravám na účast v Evelynině světovém turné Sam stále nenašla čas na skutečné rande se Zainem, svým novým přítelem a bývalým sokem. A hned tak ho ani nenajde. Někdo si pohrál s myslí Samina dědečka a ukradl jeho vzpomínky, které by mohly obsahovat stopu vedoucí k dávno zmizelému deníku Saminy prababičky. V tom by se měl nacházet recept na živou vodu, nejmocnější lektvar ze všech, pro který by mnozí zabíjeli.

Popis nakladatele

Poté, co vyhrála v Divokém honu a zachránila život následnici trůnu princezně Evelyn, je Sam Kemiová na roztrhání. Kvůli všem televizním rozhovorům, práci v rodinném obchodě s lektvary a přípravám na účast v Evelynině světovém turné Sam stále nenašla čas na skutečné rande se Zainem, svým novým přítelem a bývalým sokem. A hned  tak ho ani nenajde. Někdo si pohrál s myslí Samina dědečka a ukradl jeho vzpomínky, které by mohly obsahovat stopu vedoucí k dávno zmizelému deníku Saminy prababičky. V tom by se měl nacházet recept na živou vodu, nejmocnější lektvar ze všech, pro který by mnozí zabíjeli.

Zařazeno v kategoriích
Amy Alward - další tituly autora:
Deník alchymistky Deník alchymistky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DENÍK

ALCHYMISTKY

KRÁLOVSKÉ

TURNÉ

Amy Alward

TALPRESS


Copyright © 2016 by Amy Alward Ltd.

Translation © 2017 by Ondřej Duha

Cover © 2017 by Jana Šouflová

Všechna právavyhrazena. Žádnou částtétoknihynenídovoleno použít

nebojakýmkolivzpůsobemreprodukovatašířitbezsouhlasunakladatele.

ISBN 978-80-7197-671-4 (pdf)


Pro Loftyho – jeden den, každý den


KAPITOLA JEDNA

www.DivokyHonTeorie.com/fora

RODINAKEMI

Vítejte ve fóru Divoký hon – teorie, které je domovem všech diskusí

o Divokém honu na internetu. Pravidla jsou prostá :žádné anonymní

příspěvky, žádné odhalování osobních údajů a žádné neověřené

odkazy. Rozhodnutí moderátora jsou konečná. Děkujeme – mode

rátoři DHT.

**POZNÁMKA PRO VŠECHNY NOVÉ ČLENY :Toto subfórum je

vyhrazeno diskusi o rodině KEMI a její historii související s Divokým

honem. Veškeré příspěvky týkající se ZOROASTER CORP, PATE

LOVÝCH, CRUICKSHANKOVÝCH a MENZOAOVÝCH nebo jakých

koliv jiných alchymistů z Novy budou přesunuty do patřičných sub

fór. Respektujte všechny členy fóra a ŠŤASTNÝ HON.**

63341 čtenářů, 740 online

7506 příspěvků, 51 od poslední návštěvy

[PŘIPNUTÝ PŘÍSPĚVEK]AlchymieDoToHo21 se ptá:Jaký je největ

ší úspěch rodiny KEMI? Prosím o podpoření historickými důkazy.

7


563 odpovědí

[Nejnovější] Spiklenec2561 říká: Chápu tvoje argumenty, ale

stále si myslím, že bychom neměli zcela vyloučit Cleo Kemiovou.

Její deník se sice ztratil, ale primární zdroje u té doby potvrzují,

že dosáhla velkých úspěchů v inovaci lektvarů. [PŘIPNUTÝ PŘÍSPĚVEK] ObycejnyLovecRelikvii se ptá: Získala Sam Kemiová královskou zakázku? Za jejím přátelstvím s princeznou by mohlo být něco víc...

398 odpovědí

[Nejnovější] SkretiPrach3 říká: AS Sam pomáhá královské rodi

ně, nebo ne, nemáte pocit, že by princezna už měla být vdaná?

Veškeré sympatie, které jsem k ní cítil po posledním Divokém

honu, se vypařují celou dobu, co z vlastní vůle udržuje zemi

v nebezpečí. [NOVÝ PŘÍSPĚVEK] PosedlyKemi88 říká: Sam Kemiová se objeví v 8.00 v Dobréráno,Kingstowne spolu s princeznou Evelyn a Zainem Asterem. Nepropásněte! [NOVÝ PŘÍSPĚVEK] ObycejnyLovecRelikvii říká :PRŮLOMOVÁ ZPRÁVA :Zdroj v Zambi tvrdí, že Emilia Thothová uprchla z cely, kde čekala na proces. [Moderátoři, klidně to smažte, pokud to sem nepatří.]

8


KAPITOLA DVĚ

Samantha

P

řipravená?“ Princezna Evelynmi stisknerukuave

deměvenzmaskérnydostudia.Scénamápodobu

útulnéhoobývacíhopokoje:dvěsvětlerůžovésa

metovépohovkyjsoupostavenéšikmoksobě,přednimisto- jínízkýkávovýstolekzmahagonuanapodlazejeroztažený jemnětkanýorientálníkoberec.Nebýtpřehlídkykamerna- mířených napohovkyajasnýchreflektorů,připadalabychsi jakopozvanákněkomunačaj.Kněkomuhodněbohatému.

Evelynvyměnímojidlaňzarukumoderátorky,kteránás přijde přivítat. Utřu si zpocené dlaně do bavlněných šatů. Lituji, že jsem si nemohla vzít džíny.

Heřmánek a valeriánský čaj – uklidňující lektvar, který uvolní nervy, posílí sebevědomí a zbaví úzkosti.

Mé druhé přání? Abych teJ mohla utéct domů a vzít si trochu lektvaru na uklidnění, ale na to je už moc pozdě.

Moderátorka se obrátí ke mně a já bych přísahala, že se její oči po blízkém setkání s princeznou proměnily v hvězdy.Vypadáomámeně,kdyžnamězaostří,alemožnátojsem já, kdo nevidí zřetelně – nemůžu uvěřit, že se opravdu

9


setkávám s lidmi, na které se dívám každý všední den, kam až moje paměL sahá. Jejich ranní vysílání se stalo součástí méhodenníhoprogramu,stejněuklidňujícíjakohrnekčaje a miska lupínků s medem a ořechy. Až na to, že teJ budou dělat rozhovor se mnou. No, se mnou, princeznou Evelyn a Zainem. Představuju si, jak se moje rodina mačká okolo kuchyňského stolu a všichni natahují krky, aby co nejlíp viděli na televizi. Připadám si jako ve snu.

„Tak ráda vás konečně poznávám, Sam!“ říká moderátorka. Takhle zblízka má ty nejnadýchanější blond vlasy a nejbělejší zuby, jaké jsem kdy viděla.

„Díky,žejsteměpozvala,paníCarterová,“odpovímaze všech sil se snažím zklidnit roztřesené prsty.

„Říkejte mi Annie! Jak se cítíte? Jste nervózní?“

„Možná trochu...,“ připustím, ale přeruší mě její kolega MikeEvans.Mouprvníreakcíjepřekvapení:veskutečnosti je o hodně menší, než vypadá na obrazovce. Převyšuji ho o hlavu a krk.

„Nervózní? Tahle dívka, která čelila nepřátelům naší země a vyšla z toho jako vítěz?“ Poplácá mě po rameni. „Nemožné.“

Někdo za námi zavolá „třicet vteřin“ a nastane zmatek, jak všichni spěcháme na své místo. Jsem vmáčknutá napohovcemeziEvelynaZainemamoderátořizaujmoumísto naproti nám.

„Nezapomeň,“ nakloní se ke mně Evelyn a pošeptá mi, „soustřeJse na moderátory, nena kamery.Tohle je prostě normální rozhovor. Chovej se přirozeně. A překřiž nohy u kotníků, ne u kolen.“ Narovnám nohy, a než se naděju,

10


slyším: „Tři... dva...“ a Mike se obrátí k nejbližší kameře a pustí se do představování.

„Princezna Evelyn letos zaplnila titulní strany, když vážně onemocněla, a tím podnítila vyhlášení prvního Divokéhohonu v Nově povícenežpadesátiletech.Ponapínavém a často nebezpečném pátrání po léčbě Hon vyhrála mladá Samantha Kemiová, učedník alchymie odsud z Kingstownu. Ty dvě nás dnes navštívily spolu se Zainem Asterem, jenž se svým otcem Zolem Asterem, výkonným ředitelem ZoroAster Corp, skončil jako druhý. Začnu u vás, Vaše Výsosti – jak se teJ cítíte?“

„Sradostívámodpovím,žeostoprocentlépe,díkymojí kamarádceSam,“řekneprinceznaEvelynakývne mým směrem. Sedí s přirozenou ladností na pohovce, hlavu vysoko zvednutou.Připohledunaninarovnámpáteř,abychsene- hrbila.Ucítímmravenčenívesvalechnazádecharamenou. Většinu dne se skláním nad laboratorními miskami nebo nadnotebookem,nenaparujisepředteleviznímikamerami.

Zatímco si Evelyn dál povídá s oběma moderátory, těkámpohledempostudiu.Reflektorynamířenénapohovky jsou tak jasné, že nevidím za kamery bez toho, že bych přimhouřila oči. Je mi ale jasné, že šklebit se v přímém přenosu na celostátním kanálu není nejlepší způsob, jak se prezentovat. Pokusím se o neutrální výraz.

Ucítímslabý,alevytrvalýtlaknapalciunohyazamračím se – ale pak zachytím pohled Annie Carterové. Tázavě na mě hledí, jako by ode mě něco čekala.

Zabrzděnýmozeksemirozběhnenaplnéobrátky.Otázka! Na něco se mě zeptala... ale nemůžu si vybavit na co. Proč

11


jsemnedávala pozor? Dobrá práce, Sam, ztrapníš se v celostátní televizi.

„Líp jí jde míchání lektvarů než odpovídání na otázky,“ utrousí Zain a odpoutá tak pozornost ode mě. Získám tím čas vykutat otázku z podvědomí. Tak co, Sam, co uděláte s vyhranými penězi?

„No páni!“ řeknu a zasměju se. Nenávidím, jak nuceně to zní, ale všichni se na mě povzbudivě usmívají. Zhluboka se nadechnu. „Hodně peněz šlo do rodinného podniku, Obchodus lektvaryKemiových, ačástjsmedalistranouna moje a sestřino vzdělání a rodičům na důchod...“

Mikesezasměje.„Tojevšechnotakvážné!Notak,určitě jste si koupila něco čistě pro zábavu.“ Nakloní se ke mně, jako bychom byli spiklenci a já se mu chystala prozradit tajemství, které uslyší miliony lidí.

Zamračím se, jak se snažím vzpomenout si na něco rozmařilého, co jsem udělala se svými penězi. Bohužel, nijak rozmařilánejsem.Kdybybylopomém,utratilabychvšech- ny ty peníze za knihy. „No, chystám se koupit si skandálně drahé šaty na ples –“

„Ne jen tak nějaký ples,“ přeruší mě Evelyn. „Sam se mnou pojede na Královské turné, a to zahrnuje i výroční Lavillský ples v Pays – největší party roku!“

„To zní úžasně!“ zavrkáAnnie. „Takže počítám, že vy tři zůstanete přátelé, až utichne všechen ten hluk okolo Divokého honu?“

„Samozřejmě, vždycky budeme přátelé,“ řekne Zain. „Zkušenosti jako Divoký hon vás změní. Nemůžete něčím takovým projít, anižbysteztohonevyšlimnohemsilnější.“

12


Položí ruku na moji a já cítím, jak se mi do tváře nahrnula krev.

„Myslím, že vy dva jste víc než jenom přátelé,“ poznamená Mike s přehnaným mrknutím.

Nedokážu si představit, jaký odstín rudé mám teJ v obličeji. Nejspíš vypadám jako červená řepa.

„Vypadá to, že kromě peněz jste získala novou lásku a princeznu jako nejlepší kamarádku,“ řekne Annie a zasměje se. „Co dalšího vám Hon přinesl, Sam?“

Na okamžik se zamyslím. V hlavě se mi vynoří jedna odpověJ, ale nevím, jestli bych ji měla vyslovit. Ale kdy jindy se mi naskytne taková příležitost? Zavrtím se na pohovce a promluvím dřív, než si to stačím rozmyslet.

„No, Annie, získala jsem velký respekt k obyčejným lidem, přesvědčila jsem se, jak skvělí mohou být. Protože jsem vyrůstala bez magie, vždycky jsem si myslela, že obyčejní toho ve srovnání s Talentovanými nemohou tolik dokázat, ale už si to nemyslím. Například moje prababička. Neměla jsem tušení, že jako první žena vystoupala na horu Hallah, dokud jsem tam neuviděla její fotografii.“

„To je pozoruhodné,“ řekne Annie a nakrčí obočí. Je Talentovaná – dokáže využívat magii –, ale nezdá se, že by jimojepoznámkaurazila.„Domavámotomnevyprávěli?“

Pokrčímrameny.„Takytonevěděli.Přestožeprababička bývala největší alchymistka své doby, hodně o jejím životě zůstává tajemstvím.“

„Ale není tajemství, že ona svůj Divoký hon prohrála, viJte?“ řekne Mike s poLouchlým úsměvem.

Krátce přikývnu a nechám pusu na zámek. Otéhle části

13


rodinnéhistoriemluvímneradaaokamžitězalituju,žejsem mu na tu poznámku nahrála.

Mike pokračuje: „No, od doby, co tehdejší Hon vyhrál Zoro Aster, byl ale největším alchymistou on, ne?“

Znovu cítím, jak mě pálí obličej, ale tentokrát to není studem. „Můj otec říká, že vytvořila nejsilnější elixír, jaký kdy kdo namíchal! Kdyby neztratila svůj deník, svět by vypadal úplně jinak.“

„Jsemsijistý,žemátepravdu,“řekneMike,anižsepoku- sí skrýt skepsi v hlase. „Zaine, nebylo to vítězství v Honu nadKemiovými,covašírodiněumožnilozaložitZoroAster Corp?“

Evelynsedotohovloží,diplomatickájakovždy.„Zriva- lů jsou přátelé – úžasné, co všechno se může změnit v průběhu několika generací!“

Nad kamerou zabliká jasné červené světlo a ušetří mě dalšíhovýbuchu,kteréhobychpozdějilitovala.Upozorňuje moderátory na blížící se komerční přestávku.

Pochopitelně se obrátí na princeznu, aby uzavřeli tuhle část pořadu. Ve svých světle žlutých šatech a s dokonalými blonJatýmikudrnamiskonečkyzlatězbarvenýmiosobním kouzlemjepřitažlivájakomagnet.Jetonovýstylamédiazněj šílí.„TěšítesenaKrálovskéturné,princezno?“zeptáseMike.

„Nemůžu se dočkat. A se dvěma nejlepšími přáteli po boku... Nic víc bych si nemohla přát.“

„Tak vám přejeme šLastnou cestu,“ vloží se do toho Annie. „A hodně štěstí při hledání skutečné lásky.“

„AteJpředávámeslovoHeleně,kteráprovásmádnešní předpověJ počasí a dopravní informace...“

14


KAPITOLA TŘI

Samantha

F

akticky se to právě stalo?“ řeknu a hlasitě zasté

nám.

Z kulis obývacíhopokojenásodvedoudočekár

ny, které říkají zelená místnost. Ještě jsem tam nebyla, protože jsem přišla pozdě a hnali mě rovnou do maskérny.Dokonceanimůjnejlepšípokusoočnílinkyneníprocelostátní kanál dost dobrý.

TeJ, když jsme bezpečně uvelebení v té místnosti (která kmémuzklamáníaninenízelená),přitáhneměZainksobě a políbí. „Byla jsi skvělá,“ řekne.

„Ne, to nebyla.“

„Hele, hlavně, že jsi vůbec přišla! Když jsi tady v sedm ještěnebyla,mysleljsemsi,ževtombudemebeztebe,“řek- ne, obličej stále kousek od mého. Pak se svalí na jasně červenou pohovku a stáhne mě k sobě.

„Zaspala jsem. Včera večer jsme měli v krámě napilno,“ řeknuapokrčímrameny.„Někdopřišelstím,žepotřebuje nutně na ráno nějaký lektvar, a dědeček a já jsme na tom dělali celou noc.“

15


„Jsi v pořádku, Sam?“ zeptá se Evelyn a mávnutím ruky pošlepryčsvojiasistentku.Tazasebouzavředveřeanechá nás o samotě.

„Myslím,žejsemprávěvyneslanasvětlokusstarérodin- né historie Kemiových, jenom abych ji nechala znova vymáchat v bahně. Na fórech se z toho zcvoknou.“

Evelyn se zamračí. „Nemyslím, že to bylo tak zlé...“

Tónjejíhohlasuměnijakneuklidní.„Příštěmipřipomeň, žeužnemámchoditdoživéhovysílání,“řeknu.Žaludekse mi nepříjemně svírá a nemůžu zahnat utkvělou myšlenku, že jsem právě prozradila velké rodinné tajemství Kemiových. Je to stejný pocit, jako když si uvědomím, že jsem zapomněla udělat důležitý úkol pro dědečka, a až přijdu domů, čeká mě kázání. Jakmile to půjde, budu si muset pustittenrozhovorzezáznamu.Pokudtodokážubeztoho, abych se při tom propadla studem.

„No,stímsinemusíšdělatstarosti,protožetobylotvoje poslední veřejné vystoupení k Divokému honu!“ Evelyn si plácne se mnou a pak se Zainem. Od konce Honu jsme prošli smrští tiskovek, rozhovorů a fotografování. Nebylo by to asi tak zlé, kdyby se o něj zajímala jenom Nova, ale zdálo se, že ten příběh uchvátil představivost celého světa, nejen naší země. Tohle není život, na jaký jsem zvyklá. Tolika otázkám jsem musela dřív čelit, jenom když se mě moje kamarádka Anita vyptávala na kluky. Přesněji řečeno na Zaina. Jsem ráda, že jsou letní prázdniny. Doufám, že nežsezaměsícvrátímdoškoly,všechnoseuklidníajábudu moct dál žít svým normálním, nudným životem.

„Prosím, pověz mi, že jsi připravená na turné, Sam!“

16


Evelynstojízádykedveřím.Vidím,ženěkdopřehodilpřes jedinézrcadlovmístnostisako.Princeznasenasebenemů- že podívat do zrcadla od chvíle, kdy si nedopatřením vzala elixír lásky a zamilovala se do svého odrazu, čímž vyvolala Divoký hon.

„No...“

„Sam!“ vyhrkne se zoufalstvím v hlase.

„Aco,zbýváještětýden!Kromětoho,mělajsemspoustu práce.... My jsme měli spoustu práce,“ opravím se chvatně a pohlédnu po očku na Zaina. Protočí oči, ale postřehnu, jakmuvkoutcíchústcukáúsměv:nezlobísenamě,žejsem hodotohozatáhla.Zvednemůjbatohapodámiho.Sáhnu dovnitř, vyndám velkou mapu a rozložím si ji na klíně. „Udělalajsemprůzkumazúžilajsemmístavýskytu silnějšího květu žluté archy na lokalitu kousek od Kingstownu. Zatímco se budeš připravovat na svoje princeznovské povinnosti, Zain a já se vypravíme tu přísadu najít.“

„A ta by měla pomoct?“ zeptá se.

„Nepochybně,“ řekne Zain. „Samin výzkum ukazuje, že je to nejlepší přísada jak z oblasti syntetik, tak přírodních látek, která zvýší účinnost receptu.“

Vrhnu na Evelyn ostrý pohled. „Jak dlouho teJ vydrží jedna dávka?“

Odvrátí se ode mě a polkne. „Minulou noc jsem se probudila a musela jsem vstát a vzít si další.“

„Uprostřed noci?“ podívám se na Zaina, který rychle počítánaprstech.Jáaledělámtyhlevýpočtyvjednomkuse pro dědečkovy zákazníky v krámě. „Takže jsme teJ na necelých osmačtyřiceti hodinách na dávku.“ Vstanu a vezmu

17


Evelynzaruce.Zjistím,žesejítřesou.„Jenklid,namícháme to silnější.“

Doufám, že to, co říkám, je pravda. Lektvar, který se snažímepřipravit,jestejnějedinečnýjakoosoba,prokterou ho děláme – tak mimořádný, že ještě ani nemá jméno –, anazvathoobtížnýmjeslabéslovo.PrinceznaEvelyn,které proudívžiláchkrálovskákrev,jemimořádněmocnáTalen- tovaná–takmocná,žeaninepotřebujepředmět,jakotřeba hůlku nebo rukavice, kterými by svou magii ovládala. Používánímagiejepronistejněpřirozenéjakodýchání.Avšak poté co dosáhla osmnácti let, zesílila její magie natolik, že hrozí, že se jí vymkne z rukou. Náš lektvar princezně pomáháudržetjinauzdě,aletradičnímřešenímjesňatek,aby se o svou magii mohla podělit se svým partnerem. Podle novanských zákonů, které se mohou jevit jako zastaralé, si musí najít manžela – a rychle.

Přikývne. „Vím, že to dokážete.“ Zvedne ruce z mých a podívá se na jemný náramek z růžového zlata na svém zápěstí. „TeJ se musím vrátit do Paláce...“

Zain zvedne obočí. „Opravdu? Myslel jsem, že zůstaneš veměstědéle.“Obrátísekemně,abymitovysvětlil.„Nor- málnějetotak,žekdyžužEvelynjednoupustívenzPaláce, musejíjizpátkyodvléct.Palácnebovězení–správně,Evie?“

Mdle se usměje. „Palác nebo vězení, přesně tak. Nechci mít jednu ze svých epizod, když jsem tady dole. A kromě toho...“Jejíhlassevytratíapotváříchsejírozlijeruměnec.

Je neobvyklé vidět Evelyn jinak než zcela vyrovnanou. „Do toho, Evie, ven s tím,“ pobídnu ji.

„Nevrátili snad do tvého pokoje zrcadla, že ne?“ řekne

18


Zain. Plesknu ho přes paži, když se posadím, a Evelyn ho probodne pohledem.

„Moc vtipné. No, když to musíte vědět... Někoho jsem potkala. Nebo bych měla říct, že jsem ho už znala dřív, ale pak jsem ho uviděla v jiném světle.“ Když to říká, její ruměnec ještě potemní.

„Tojesuper,Evie!Známeho?“zeptámse.Nepotrpímsi moc na drby, ale i pouhý náznak toho, že se princezna zamilovala, je příliš vzrušující, než abych se o něj nezajímala.

„Takproblémjevyřešený,můžešsihovzít!“řekneZain. „Au!“Sjedeměpohledem,kdyžhoznovuplesknupřespaži. „Coje?Jestlinašlaněkoho,kdosejílíbí,včemjeproblém? Lepší než si vzít nějakého pitomého prince bůhví odkud.“

„Líbit se není totéž jako milovat. Nemusí si někoho vzít jenom proto, že se jí zamlouvá. Co když se ukáže, že je to trouba?“

Evelyn se zasměje. „Díky, Sam, moje věrná ochránkyně. Ale Zain má tak trochu pravdu. Kdyby byl vhodný, nejspíš bych si ho vzala. Ale bohužel je obyčejný.“

„Aha,“ povzdechneme si se Zainem současně.

„Takžetobudenějakýpitomecskrálovskoukrví,“řekne princezna posmutněle.

Zavrtím hlavou. „Ne, to není správné. Musí existovat způsob, jak ten prehistorický zákon změnit.“ Odmlčím se, pak sáhnu do kabelky a vyndám svůj alchymistický deník. „Mám takovou teorii.“

„Pokračuj,“ pobídne mě Evelyn, oči doširoka otevřené.

„Je to výstřel naslepo a svatba je tak jednoduché řešení, že si nemyslím, že se kdy kdo snažil najít jinou alternativu,

19


alemusíbýtzpůsob,jakodvésttunadbytečnousíluatrvale ji uložit. Jako nějakou magickou baterii.“

„Myslíš, že to opravdu dokážeš?“

Pokrčím rameny. „Snad. Chci to zkusit.“

„Ach, děkuju, děkuju, děkuju!“ Než se stačím pohnout, pevně mě obejme a přitiskne k sobě. „Jsi hvězda. A teJ už opravdu musím. Uvidíme se zítra?“

„Jasně,“ řekne vedle mě Zain.

„Ahoj,“ řeknu já. Ještě jednou mě obejme, přidá dva letmé polibky na tváře a s elektrickým zapraskáním se rozplyne ve vůni růžového parfému. Ještě jsem si na ten trik nezvykla. Její zmizení mi připomene, jak moc se ode mě princeznališí.Jsemobyčejnáaonapatřímezitynejmocněj- ší Talentované.

Obrátím se zpátky k Zainovi a teJ, když jsme tam sami, se neubráním úsměvu. Nedívá se na mě. Zírá na displej svého tabletu – ale jak se soustředí, kouše se do rtu, a to se mi na něm moc líbí. Obvykle rozježené černé vlasy zkrotil kvůli televizi, ale jenom trochu.

Drsný půvab – tak to popsala moje maminka poté, co se poprvé zúčastnil rodinné večeře Kemiových.

Z přitroublého civění mě vytrhne jeho hluboký hlas.

„Máš pravdu, Sam.“

„Jako vždycky,“ řeknu a pousměju se. „Ale v čem tentokrát?“

Otočí tablet ke mně. Jakmile uvidím stránku otevřenou na displeji, zasténám. Zvednu ruku, abych ji zakryla. „JenomnefórumDivoký hon–teorie!Copakjsemti neřekla, abys ho přestal sledovat?“

20


Na svém notebooku jsem tu stránku zablokovala, abych na ni nemohla. Po vítězství v Divokém honu lidé na internetu nedokázali přestat mluvit o mé rodině, pitvali každý náš krok a já se od toho skoro nedokázala odtrhnout. Byla jsem závislá, neustále jsem stránku obnovovala a četla jsem nové příspěvky a odpovědi, jakmile se objevily.

Jednou jsem uprostřed noci zavolala Zainovi v slzách kvůli něčemu, čím tam někdo urazil mého otce (není jeho vina, že alchymistické geny Kemiů přeskočily jeho generaci!), a to bylo poslednístéblo.S fóryjsemnadobroskoncovala. Bylajsemnasebepyšná, žejsemsetamnepodívalauž skoro dva týdny, a teJ jsem se trochu rozzlobila na Zaina, že moji fórovou abstinenci porušil.

Pravdou je, že mi nahánělo strach, jak divoké některé z těch teorií byly – ale ještěvíc mě děsilo,jakmoc se blížily pravdě.

Třeba ten příspěvek o královské zakázce. Nacházel se hned na začátku fóra, takže jsem honemohla přehlédnout. Princeznin lektvar měl být přísněutajený,dokoncei uvnitř Paláce.Jak na to mohl někdo přijít? Dráždily mětaky věci, které psali o Zainovi a o mně. Nový vztah je náročný sám o sobě, i když vás nesledují tisíce anonymních přezdívek.

„Tohle tě ale bude zajímat.“

Povzdechnusiavezmusitabletzjehonataženýchrukou.

[NOVÝ PŘÍSPĚVEK] LovecRelikvii říká: Viděl jste někdo Samino

vystoupení v GMK? Co její zmínka o „nejsilnějším elixíru“, který

měla namíchat Cleo Kemiová? Co by to mohlo být?

21


64 odpovědí

„Šedesátčtyřiodpovědí?“zalapámpodechu.„Jetopřece jenom... deset, možná patnáct minut, co skončil přímý přenos?“

„Mohlotěnapadnout,žesetostane.“Natáhneruku,aby si vzal tablet zpátky, ale já vstanu a ucouvnu, aby na něj nedosáhl. Rozkliknu stránku s odpověJmi a přelétnu pohledem tu spoustu teorií o tom, co by ten mocný lektvar méprababičkymohlbýtzač.LidéposedlíHonemtyhlevěci milují.

Permanentní mutace, napsaljeden. Musí to tak být. Skorosenahlasrozesměju. Mutace jenejslavnějšíalchymistický elixír – mění obyčejné kovy ve zlato – a sama podle sebe soudím, že je docela snadný. Musela jsem dokázat, že ho umím, ještědřív, nežmě dědečekvůbec pustildolaboratoře. Háček spočívá ve slově permanentní. Mutaci je velmi lehkéodhalitavydržínejvýšpárhodin.Pochybuju,žemoje prababička přišla na to, jak ji změnit v trvalou, jinak bychom byli všichni nepředstavitelně bohatí – nebo zamčení v nějaké novanské cele.

Ostatníteoriejsouještěšílenější.Lektvarumožňujícíoby- čejnýmvládnoutmagií?Zbožnépřání.Učícízvířatamluvit? No, tahle možnost pocházela od někoho s přezdívkou Mi- lujuKotata3000, takžeto možnánebylozastakovépřekvapení.

Jednateoriese opakujejakonejoblíbenější,akdyžji uvidím poprvé, kousnu se do rtu tak silně,div minevytryskne krev.Něcoměuhodídoruky,tabletmiznívylétneaskončí

22


v Zainových nastavených dlaních. Promnu si hřbet ruky a zamračím se. „Tys na mě použil magii?“

„Nic jiného mi nezbývalo, Sam. Bál jsem se, že si prokousneš díru do rtu.“

Nemámsílusehádat,cožjeuměnezvyklé.Opřuseo zeJ a hlavou se mi honí milion možností.

„Co je? Co se stalo? Omlouvám se, že jsem ti ukázal to pitomé fórum...“

„Aqua vitae,“ řeknu.

Aqua vitae. Živá voda. Elixír, který dokáže vyléčit všechny nemoci a zmrzačení. Původ, přísady a recept neznámý. Alchymistická legenda a sen hlupáků – jako kámen mudrců.

„Tojejejichnejoblíbenějšíteorie.Jestejněvyloučenájako všechny ostatní, ale pokud by se to mělo nějakému alchymistovi povést... mohla to být moje prababička.“

Zainovi spadne čelist. „No páni,“ řekne, když se vzpamatuje. „Opravdu si to myslíš?“

Přikývnu.

Můžu udělatjenjedno.Musímseconejrychlejivrátitdo krámu.

Potřebuju, aby mi dědeček odpověděl na pár otázek.

23


KAPITOLA ČTYŘI

Samantha

V

yjdemezezelenémístnostiaprojdemeněkolika po

suvnými dveřmi, které chrání scénu před hlukem.

Před studiem se tísní dav turistů milujících selfie,

kteří chtějí zachytit svůj obličej na pozadí kulis pořadu a zajistit si tak svých patnáct vteřin slávy.

Mineme obrovský plakát propagující velkou přehlídku uzavírající princeznino Královské turné, která se bude konat v centru Kingstownu. SPATŘETE JAKO PRVNÍ PRINCEZNU A JEJÍHO SNOUBENCE, stojí na billboardu. Kdo to bude? píše se pod titulkem. Když to uvidím, sevře se mi žaludek.

Zain zřejmě myslí na totéž. „Neměla bys jí dávat falešné nadějenatrvalévyřešeníjejíhoproblému,“řekneaproplete své prsty s mými. Skoro běžím, jak spěchám, abych byla zpátkyvkrámě,alepaksivzpomenu,jakmáločasunaněho dneska mám, a zpomalím.

„Cože, ty nevěříš, že to zvládnu?“

„Vím, že na to máš.“ Když to řekne, pevně mi stiskne ruku. „Myslím, že kdybys měla několik měsíců a neomeze

24


né zdroje, rozhodně bys to dokázala. Ale právě teJ Evie porušuje novanský zákon tím, že ještě není vdaná. Máš čas jendokonce Královského turné,abys našla řešení.Možná. A to v případě, že se nám bude stále dařit namíchat náš lektvartak,abyúčinkoval.“Naokamžikseodmlčí.„Myslíš, že přírodní květ žluté archy bude fungovat? Syntetická verze neměla žádný efekt.“

Nakrčím nos. „Aby taky měla.“

Jemně mě dloubne do ramene. „Hele, jsme na stejné straně, pamatuješ?“

„No jo,“ řeknu s teatrálním povzdechem.

Mápravdu,jsmeteJvestejnémtýmu.Evelynnedůvěřo- vala doktorům v Paláci a svěřila se donašich rukou. Pořád sipamatuju,jakjsemsejíptalaproč.„Protožeměliceláléta na to, aby pro mě našli řešení. TeJ žádám vás, abyste to zkusili.TyjsivyhrálaDivokýhon!Zachránilajsimě,“řekla. „Jestli to někdo dokáže, tak vy dva.“

Proti tomu jsem nenašla žádný argument. Navíc, když princezna chce, umí být velice neodbytná. Jak jsem mohla odmítnout tak významnou zakázku? Připadala jsem si jako Kemiová za starých časů. Musela jsem o tom povědět dědečkovi – koneckonců jsem stále učedník a on je mistr alchymista – ale přísahám, že se mu po tváří mihl úsměv. A on si své emoce nechává pro sebe.

Ukáže se, že Zain a já jsme docela dobrý tým. Společně se nám podařilo vymyslet recept, který docela fungoval – potýdnechneustáléhomícháníatestování.Aleprinceznina moc byla každým dnem silnější a nestabilnější, a to znamenalo nacházet stále účinnější přísady do lektvaru. Jedna

25


ztěchpřísad–květarchy–bylavzácnáamuselasevmíchat těsně před podánímlektvaru. NaštěstíEvelynvymyslela,že pozve mě a Zaina na Královské turné, čímž nám umožnila hledatpřísadyamíchatlektvar,anižbytoněkohopřekvapilo.

„No, tak to je fajn. A je tu ještě něco, na co jsem se tě chtěl zeptat.“ Zain se zastaví uprostřed chodníku a uhne stranou, aby mohlo projít několik lidí. Srdce mi buší tak silně, až bych přísahala, že ho slyším. „Prokážeš mi tu čest a doprovodíš mě na Lavillský ples?“

Dám si pár vteřin času a pak se usměju od ucha k uchu. „Jasně, ty moulo. Myslela jsem ale, že tam jít nechceš? Že je to jenom nesmyslný večírek královské rodiny a že se musíš soustředit na studium, tak co by ses obtěžoval...“

Zainseušklíbne.„MášažmocdobroupaměL,drahá. Kromě toho... teJ mám důvod tam jít. Chci tě vidět v plesové róbě.“

Otřesuse.„Mocsiodtohoneslibuj!Třebasipodnivez- mu džíny.“

„Evelyn dohlédne na to, abys to neudělala.“

„Máš asi pravdu.“

„Kromě toho potřebuješ formální doprovod, víš?“ dodá Zain a zamrká na mě.

„No, díky, že mě nenecháš ve štychu,“ řeknu a ušklíbnu se. „Vlastně budu trvat na tom, abys byl celý ples po mém boku.“

„Cože, Sam, která čelila nepřátelům naší země a nebezpečným tvorům a zachránila svět, se bojí trochy tance?“ napodobí Zain projev moderátora Mikea.

Zasmějuse.„Věřmi,společnostnafoukaných,mimořád-

26


něbohatých,šíleněTalentovanýchčlenůokruhuprincezny Evelyn mi nahání mnohem větší strach než hejno krvežíznivých upírů.“

„Nebo rozzuřený sněžný muž.“

„Nebo škrticí výhonky eluviánského břečLanu.“ Mimoděkseotřesu. „Dobře,možná stejný strachjakoeluviánský břečLan. Takže máme skutečné rande?“ dodám rychle.

Zasměje se. „Ne. Tohle je doprovod na ples. Skutečné rande budeme mít někdy jindy.“

„Někdyjindy,“zopakuji.Tenhlevtipsiopakujemeodsvé noci v horách, kdy mě poprvé pozval do kina – na typické, normální rande. Zatím se nám to nepodařilo uskutečnit.

Hlavníuliceseplynuleplnírannímichodciatrhovcimají plné ruce práce s vykládáním zboží ve stáncích, které ji lemují. Cestou se rozhlížím kolem po vystavených drahokamech a amuletech, bezcenných, ale hezkých magických tretkách prodávaných po pár korunách. Mineme stánek s obrovskou plotnou a do nosu mě udeří vůně chutného pouličníhojídla.Ránojsemzhltlapártopinek,alerozhodně by mi neuškodila třeba kobliha.

Zatahání za paži mě odvede od sladkých dobrot a odbočíme do vedlejší uličky. Miluju boční ulice Kingstownu s křivými kamennými domy opírajícími se jeden o druhý tak těsně, že dolů nepouštějí skorožádné světlo. Královská cesta plynule stoupá k hradu, takže všechny vedlejší uličky vedou ke schodištím, jež slouží jako zkratky dolů z kopce. Ulice Kemi, kde se nachází Obchod s lektvary Kemiových, jepodjednímztěchschodišL,vtradičníalchymistickéčtvr- ti. Celá ulice od Divokého honu trochu prokoukla, hlavně

27


díkypřílivu turistů,kteříchtějívidětnášdům. Jásealespíš těším,ažzájemoDivokýhonopadneajásezasebudumoct projít svojí ulicí, aniž bych se bála, že mě někdo vyfotí. Nahrbím se a snažím se být nenápadná. S mojí – a Zainovou – výškou to není tak snadné. Není možné stát vedle něho a neupoutat pozornost.

Elixír pro neviditelný plášG – směs chameleoní kůže a růžové vody, přeceděná přes roucho toulavého ducha (roucho ducha žijícího na jednom místě není dost jemné). Silně vetřete do kůže, abyste byli v davu méně nápadní.

„A sakra,“ řekne Zain a zastaví se.

„Co je?“

Nemusí mi však nic vysvětlovat. Vidím to sama. Přednašímdomemjemořereportérů–někteříprovázeníkameramany – a dav lidí mnohem větší než předzpravodajským studiem.

Pevně sevřu Zainovu ruku. Pokročí přede mě, aby mě zakryl svým tělem. Ocením to gesto, přestože je asi marné.

Dávám tomu tři... dvě...

Pak si nás všimnou. „Sam! Sam! Co říkáte na zprávy, že jeden z vašich předků skrýval před světem aqua vitae?“

„Máte pořád ve svém archivu recept?“

„Myslíte na všechny životy, které mohla vaše rodina zachránit?“

„No tak,“ řekne Zain spíš sám pro sebe. Potřebuje sebedůvěru, aby nám dokázal proklestit cestu davem.

Řízené střely s pachem skunka pruhovaného – smíchej jen čtyři kapky koncentrované skunčí šGávy se smolou, aby byly hodně lepkavé. Vmžiku bych ten dav rozehnala.

28


To je reakceméhotělanastres:hnedsi vybavím vhodný lektvar. TeJ mi to ale nepomůže.

SpatřímmezeruvdavuapostrčímZainadopředu.„TeJ!“ řeknu.

Někdokřičíinaněho:„Zaine!Jestlimajíreceptnaaqua vitae, nebude to konec ZA? Jaké to je, spát s nepřítelem?“

Zainzrychlí.Prorazínámcestukedveřímatyseotevřou, jakmilestanemenarohožce.TatínekvtáhnedovnitřZaina, pak mě, zabouchne za námi dveře a opře se o ně.

Promluví jako první.

„Sam... co jsi to udělala?“

29


KAPITOLA PĚT

Samantha

R

ozhodnemeseobchodotevřítnavzdorytomudavu

a Zain odejde, aby se vrátil do laboratoří ZA.

Je to velká chyba. Krám se brzy zaplní lidmi, mezi

nimiž není ani jeden pravidelný zákazník. Spojím se pohledem s jedním mužem a ten se protlačí dopředu, aby si se mnoupromluvil.Mánasrdciopravdusmutnýpříběhosvé ženě trpící hroznou nemocí, s níž si dosud alchymisté ani výrobci syntetik nedokázali poradit.

„Podívejte, pane, je mi to moc líto.“ Začnou mě pálit tváře a přeju si, abych měla lepší zprávu. „Přestože umíme jedním znašichspeciálníchlektvarůvyléčitněkterépříznaky, na nemoc vaší paní stále neexistuje léčba...“

Jehoočitěkajímezimnouapolicemispřísadamizamnou. Ten pohled znám až moc dobře. Je v něm zoufalství. Toužím, abych mu mohla pomoct. Vmáčkne se mezi lidi, kteří se k němu tlačí z obou stran, a opře se o pult. Ztiší hlas v chraptivý šepot. „Ale já dneska ráno slyšel ve zprávách, že máte aqua vitae.“

Zavrtím hlavou. „Je mi líto...,“ řeknu znova.

30


„Jestli je to otázka peněz, můžu zaplatit.“ Sáhne pro peněženku a já natáhnu ruku, abych ho zarazila.

„Živou voduopravdunemáme,věřtemi.Jetolegenda...“

„A vy jste legendární Kemiovi! Jestli někdo dokáže proměnit mýtus ve skutečnost, jste to vy,“ skočí mi do řeči spokusemolichotku.Kdyžzavrtímhlavou,uhodípěstído dřeva. „Potřebuju ji! Vím, že ji máte.“

„Pane, ustupte.“ Tatínek přispěchá ke mně. „Jak už vám moje dcera vysvětlila, ten elixír nemáme.“

„Lžete!“vyštěkne.Ostatnílidévobchodě–ativefrontě, která se už klikatí ven ze dveří – se shromáždí okolo něho a dodávají mu odvahu.

„Dejte nám ten lék!“ vykřikne někdoa tenmuž, který se se mnou hádal, souhlasí. Pozvedne pěst. „Jo, dejtenámten lék!“

„Sam, postav se za mě,“ řekne tatínek. Poslechnu ho. Strachem se mi sevře hrdlo, když sleduji, jak napětí vroucí podpovrchemzačínáprouditvenjakolávazvulkánu.Kaž- dým okamžikem může dojít k výbuchu.

Lidésenatlačídopředuatenmuž–povzbuzenýdavem– se vrhne ke mně. Ale dřív, než stačí natáhnout ruce přes pult,sezestropuzačnevalitdéšLjisker,kterýnásodřízneod zákazníků. Muž vykřikne a ucukne rukama.

Svářecí jiskry – na vytvoření neproniknutelné bariéry. Speciálně upravené tak, aby nezapálily dřevěné povrchy.

V následující vteřině naplní vzduch pronikavý jekot a já si přitisknu dlaně na uši.

Kvílení víly smrti – uširvoucí zvuk nachytaný za úplňku na hřbitově.

31


To je náš bezpečnostní systém v akci. Tatínek mi hodí magií upravené chrániče sluchu, které ztlumí jekot víly smrti na přijatelnou míru. Lidé vyklidí obchod tak rychle, jak je nohy nesou. Jakmile je poslední „zákazník“ pryč, zamkneme dveře. Nemyslím si, že v dohledné době znovu otevřeme.

Je mi zleodžaludku. Všichni ti lidé... všechnata naděje. Prokleju se za to, že jsem se v celostátní televizi zmínila oprababičce,proklejupřispěvatelefór,žepřišlisesměšnou teorií o jejím nejmocnějším elixíru, a prokleju média, že ji nafoukla do obřích rozměrů.

Kvílení a sprcha jisker ustanou po doteku dědečkovy dlaně. Bezpečnostní systém je jediný kousek magie, který dovolívesvémobchodě,ateJjeúčinnějšíneždřívdíkydávce Královskéhotalentu,kteroujsmevyhráli v Divokémhonu.

„Dám tvé matcevědět,žeuždneskaneotevřeme,“řekne tatínek s naježeným obočím.

„No,aspoňjsmevyzkoušelialarm,“řeknedědečekaopra- šuje si ruce poté, co dokončil reset systému.

„Dědečku...,“ spustím, ale nevím jak dál. Mrzí mě to, to bychmělaříct, protožejetocelémojevina.Alemístotoho se zeptám: „Je to pravda?“ Ta slova mi vyklouznou z úst dřív, než je stačím zarazit. Dědeček sklopí zrak a náhle vypadá na celých svých osmasedmdesát let. Nemůžu si pomoct; toužím to vědět stejně jako ti supové před našimi dveřmi.

„Aquavitae.“Přímotaslovavyplivne.„Opravdusimys- líš, že by si nějaký Kemi, hodný své paličky a hmoždíře, nechal takový objev pro sebe? Na to jsme příliš pyšní.“

32


Chvilkusenadtímzamyslímapakpokrčímrameny.Má pravdu. Kdo by tohle dokázal skrývat? Byl by to největší alchymistický úspěch všech dob.

„Ale...,“ pokračuje a to slovo zůstane viset ve vzduchu jako nabitá zbraň. Povzdechne si. „Tak dobře, něco ti ukážu.“

Vezmemědoknihovny,kpolicím,nanichžjevyrovnaná sbírka alchymistických deníků rodu Kemi. Některé z nich jsoustovkyletstaré,alejetaminěkolikmezerpodenících, ježseztratilynebobylyzničeny.Dědečekkráčíažnakonec police, kde jsou jeho vlastní deníky. Jednoho dne k nim přidám i svoje.

Přejíždí roztřesenými prsty po hřbetech, dokud nenajde jeden označený „1948“. Rok Divokého honu předcházejícího ten můj. A rok, kdy se ztratil prababiččin deník.

Vytáhne deník z police a podá mi ho. Držím ho, jako by bylvyrobenýzkřišLáluakaždýmokamžikembysemimohl roztříštit v rukou.

Mám pocit, jako bych porušovala nějaké tabu, přestože je tam dědeček se mnou. Na deníku jiného alchymisty je cosiposvátného.Znervóznímpokaždé,kdyžněkdozvedne kabelku obsahující ten můj, a co teprve deník samotný. Je jako má mysl mimo moje tělo. Je plný soukromých myšlenek – mých otázek, pozorování, experimentů – a všechno to je vysoce osobní. Už se blížím ke konci prvního svazku, který zaplnilo mé úhledné, okrouhlé písmo.

„Tumáš,“řekne.„Všechno,cosipamatujuojejímztrace- ném deníku, je tady. Ale varuju tě, moc toho není.“

Přikývnu.Položímdeníknajedenzdřevěnýchstolů,vlast-

33


ně desky na kozách uprostřed knihovny, a posadím se na dlouhou lavici. Náhodně ho otevřu.

Nadmořská výška si při jejím výstupu na Mount Hallah

vybrala svou daň, ale přinesla odtamtud vodu z ledov

ce, kterou elixír vyžadoval. Čím si musela projít, aby ji

získala? Aspoň že tam nebyla sama – na té náročné

cestě ji doprovázel pan Pringle.

Už je zase pryč, aby našla nějakou další přísadu. Já

cedím vodu z ledovce přes esenci z pavučin, abych při

pravil tuhle část elixíru. Učím se, i když přesně nevím,

co se snaží udělat. Cítím, že v tomhle lektvaru by se

toho mohlo skrývat víc, než si sama uvědomuje.

MountHallah.Samozřejmě–zavzpomínámnasvouvlast- ní zkušenost ze základního tábora na té hoře a na to, jak jsem uviděla fotografii své prababičky Cleo pověšenou na stěně chaty, kde jsme se ubytovali. Při té vzpomínce se mi stáledmehruJpýchou.Dřívjsemsimyslela,žebýtKemio- váznamenábýtzalezlávlaboratoři,studovatknihy,udržo- vat tradici. Cleo mi ukázala, že to může také znamenat dobrodružství a vzrušení. Může to být jiné.

Ale Cleo za svá dobrodružství také trpěla. Ztratila svůj alchymistický deník. Už nikdy znovu nemíchala lektvary. Žádný div, že dědeček nebyl nijak nadšený z mé účasti na Divokém honu, když jeho matku naprosto zničil.

Zvednu zrak od stránky. Dědeček se posadil proti mně, ale má zavřené oči; ponořil se do myšlenek. Nebyla jsem připravená na to, že ta slova budou tak... deníková.

34


Mohl se prababiččin deník ztratit na té hoře? Ne, tak to

určitěnebylo,dědečekseoněmvtépasážizmínil.Přelétnu

pohledem dalších několik stránek.

Elixír pro Divoký hon vypadá žíznivě – je připravený na další přísadu. Nevím, kam matka odcestovala – do Runustanu, Zhoungua nebo na jiné vzdálené místo –, odmítá mě o tom informovat. Jsem si celkem jistý, že kdybychom mohli pracovat společně, objevili bychom recept rychleji. Ale ne.

Tak či tak, až se vrátí, pročtu si její deník a všechno

se z něj dozvím. Dovolí mi to, protože je to jediný

způsob, jak se mohu učit.

Moment – venku někdo je. Mohla by to být ona.

Inkoust změní barvu a jeho písmo je neuspořádanější

a víc nakloněné – psal to ve spěchu.

Takhle jsem ji nikdy neviděl. Vytřeštěné oči a rozcuchané vlasy – doteK jsem ji znal jen dokonale upravenou, dokonce i o víkendech! Vypadá, jako by zestárla o padesát let – ve vlasech má šedé prameny. TeK rychle zaznamenám náš rozhovor, abych na nic nezapomněl.

„Matko? Jsi v pořádku?“

Zírá na mě, jako by mě viděla poprvé, a pak zavrtí

hlavou – ne nesouhlasně, ale jako by vyháněla z mysli

pavučiny. Prohrábne si rukou vlasy, aby je uhladila.

„Ni cmi není, Ostanesi. A prosím, v krámě jsem mistr

Kemiová.“

35


Očekával jsem, že uvidím ví czavazadel – nebo aspoň zahlédnu pana Pringla. Zavřu dveře a něco v jejím chování mě je přiměje také zamknout.

Ozve se hlasitá rána. Z přední části obchodu proběhnu dveřmi do laboratoře. Matka shrnula všechny nádobky s elixírem pro Divoký hon do dřezu. Zvedá se kouř, jak kyselina v lektvaru leptá umývadlo. Zakryji si ústa zástěrou a odtáhnu ji ze štiplavých výparů.

„Mistře Kemiová, co to děláte? Co Divoký hon?“

„Pro nás skončil, Ostanesi. Vypadli jsme.“

„Vypadli? Jak je to možné?“ Ni cz toho, co říká, mi nedává smysl. Jak jsme mohli vypadnout z Honu? „Má to něco společného s elixírem? Nevíte jak dál? Ukažte mi deník, třeba můžu pomoct...“

„Nemůžeš,“ řekne a hrubě mě odstrčí.

„Jak to? Proč vám nemůžu pomoct?“

Odvrátí se ode mě a její tělo se rýsuje ve dveřích. „Skončila jsem.“ Její hlas změkne. „Ale aspoň že oni jsou zachráněni.“

„Oni? Myslíš královnu?“

„Samozřejmě že myslím královnu,“ odsekne. Její nálada se vmžiku změní.

„Vyhrál někdo jiný?“ zeptám se. Stěží tomu mohu uvěřit.

„Ještě ne. Ale brzy.“

„Brzy znamená, že máme pořád šanci!“

Její tvář potemní. „Nemáme už naději.“

„Ale proč ne?“

„Protože se můj deník ztratil.“

36


***

Srdcemámažvkrku,kdyžtočtu,skoronemohudýchat. Tohle je ten okamžik... a přesto tu nic nenaznačuje, kde Cleobyla. Nepomůžemianiněkoliknásledujícíchstránek. Popisují, jak se dědeček snažil přimět Cleo, aby znovu začala míchat, a její tvrdohlavé odmítání. Několikrát se zhluboka nadechnu.

„Už chápeš?“ otevře oči a pomalu zamrká.

Zavrtím hlavou. „Nerozumím tomu. Vždycky jsi mi říkal, že moje prababičkavytvořila nejmocnějšíelixírnasvětě, ale protože se její deník ztratil, nedá se to potvrdit. Ale tady se o tom nezmiňuješ...“

Zatahá se za vousy a já sevřu pěsti pod stolem. Uhýbá přede mnou očima, což mě znervózní ještě víc. „Když se vrátila, nedokázala namíchat ani ty nejjednodušší lektvary. Nepodařil se jí ani šálek čaje na uklidnění! Nechápal jsem to.Pakjsemsivzpomnělnalegendu,kteroujsemkdysičetl. Stálo v ní, že některé elixíry jsou tak mocné, že zničí mysl alchymisty, který se je odváží namíchat. Dospěl jsem k závěru,žemuselanamíchatjedenznich,protožejsemnemohl připustit, že se styděla za prohru v Divokém honu a prostě ztratila cit pro lektvary. To bylo všechno.“

„Takžetobylalež.“Lež,kteroujsemproneslavcelostátní televizi. Moje prababička ve skutečnosti nejmocnější elixír na světě nevytvořila. Byl to pro nás jen další způsob, jak si zachovat svou rodovou hrdost.

Ta prokletá hrdost Kemiových. To bude naše zkáza.

„Je mi líto, že jsi to musela zjistit takhle. Byla a pořád je největší alchymistka v naší rodině.“

37


„Lepšínežty?“zeptámse.Jetoproměskoronepředsta- vitelné.

„No ano, mnohem lepší,“ řekne se smíchem. „Kdybyste setakmohlyznát.Bylabynatebepyšná.Tyjipředčíš,moje drahá Samantho. Tím si jsem jistý.“

Neubráním sedojetí.Odložím deník, oběhnu stůl aobejmu ho.

„Jenommějhlavuskloněnouastudujstaréknihy.“Pohla- dí mě po hlavě. „Alchymie ocení učence, ne průzkumníky. To by sis měla zapamatovat.“

38


KAPITOLA ŠEST

Samantha

D

neskajeprvníden,kdyjsmepotommémnešLast-

némteleviznímvystoupenímohliotevřít.Kdyžse

vrátím do krámu ze samoobsluhy, kam mě pro

párvěcíposlalamaminka,jetamskoroprázdno.Najdutam jenomdědečkaanějakouženu,zamračenoujakonebepřed bouřkou. „Deníky rodu Kemi nejsou určené pro nikoho mimo tuto rodinu a nehodlám na tom nic měnit,“ řekne dědeček.„Podrždveře,Sam.PaníSlainteováprávěodchází.“

Ve vzduchu to jiskří napětím, když si dědeček a záhadná paní Slainteová měří jeden druhého pohledy. Žena našpulí rty ještě víc, ale zvedne z pultu svoji psací podložku a strčí sijipodrameno.„Nemysletesi,žejetohlekonec,Ostanesi.“

„Pro vás jsem velmistr Kemi.“

Když mě míjí, pousměje se na mě, jako by čekala, že opětuji její povzdechnutí nad tvrdohlavými starými alchymisty s dlouho pěstovanou záští. Nepřistoupím na to. Věnuju jí svůj nejkamennější pohled a ona vyběhne ze dveří.

„Kdo to byl?“ zeptám se, když za ní zamykám. Je jasné, že dneska přece jenom neotevřeme.

39


„Nějakáhusazvládníhoúřadu,“odpovídědeček.„Kvůli nějaké petici...“ Mávne nad tím rukou.

Tentokrátsiopravdupovzdechnuaodnesunákupdokuchyně.

Skoro, skoro se mi podařilo na tu petici zapomenout. „PŘINUŤTEKEMIOVY ZVEŘEJNIT JEJICH ARCHIVY“, tak zní ta výzva, pod kterou následkem spekulací o živé vodě přibylo už několik tisíc podpisů. Začaly s tím Nova Mail, noviny, které jako by si vzaly za cíl naprosté zničení naší rodiny. Přísahám, že jeden z jejich reportérů nemá na práci nic lepšího než slídit po fórech o Divokém honu a pátrat po čemkoliv, co by se dalo otisknout.

Aletoje šílené. Alchymistůvdeníkpředstavujejehoceloživotní práci a chráního novanský zákonoutajenív alchymii.Jakřekldědečektéženskézúřadu:nepřipadávúvahu, abyseněkomu cizímudostalydorukounašerodinnédeníky,kteréobsahujítisícejedinečnýchreceptůstarýchiněko- lik set let, a zvlášL neproto, aby v nich hledal lék, který ani neexistuje.Nenínijakpřekvapivé,že Nova Mail sponzorují peníze ze syntetik. Překvapivé však je, že se jim do toho podařilo zatáhnout vládu. Sevře se mi srdce.

„Nemůžou nás přinutit, že ne?“

Dědeček si odfrkne. Vezmu to jako ne.

V kapse mi zabzučí mobil. Jakmile položím kabelku na kuchyňský stůl, vytáhnu ho.

Vzdorujete bouři? Je to Evelyn.

Stěží, odpovím. Přišel sem někdo z vlády a snažil se nás

40


přinutit otevřít archivy. To se ale nestane. Takže počítám, že

brzo dostaneme nálepku „Nejhorší rodina v Nově“.

COOOŽEEE!?! Kdo to řekl???

Zkus si tipnout.

Nova Mail?

Jo. Říkají, že jestli celá ta léta tajíme univerzální lék, měli by

nás soudit jako vrahy.

Při tom pomyšlení se otřesu. V poslední době mi spánek kazínočnímůry–vizemilionůkamer,kteréměchtějíuštvat k smrti, a dlouhé pruhy novinových stránek, které se mi obtáčejíkolemkrkujakokrajtaasnažísezeměvymáčknout život. Rychle zamířím do svatyně svého pokoje.

Než tam dojdu, Evelyn odpoví.

A sakra. No, jen klid, to brzo opadne a život půjde dál.

Jo. Ale už to trvá týden. Nemohla by ses ukázat na veřejnosti

v šatech, které jsi měla vloni jednou na sobě, nebo něco tako

vého?

:P

Co ta tvoje tajná láska?

Pořád tajná ;) Ale vážně, jsem ráda, že se držíš.

41


Tak tak.

Hlavně jestli jsi připravená na zítřejší začátek turné...

Na okamžik zaváhám. Pravdou je,žejsemještěanineza- čalabalit. Jepříliš těžké soustředit senaněcojinéhonežna skandál,covíří kolemnás.Skorojsemsenedostalazdomu a se Zainem nebo Anitou jsem se viděla jen tehdy, když se jimpodařiloproniknoutdavem,abysekemnědostali.Ne- jsem si jistá, jestli je fér odjet na Královské turné a nechat moji rodinu napospas tomu šílenství.

Jako kdyby vytušila moje váhání, pošle mi Evelyn další zprávu. Věř mi... tohle brzo odezní.

Pošlujíobrázekzvednutéhopalceaslíbím,žesiokamžitě zabalím.

Povzdechnu si a svalím se na postel. Co mám vlastně zabalit na Královské turné?

Než si na tu otázku stačím odpovědět, vyběhne po schodechnahorumojemladšísestřičkaMolly.„Sam,Sam,pojJ se na něco podívat!“ Ve dveřích se objeví její rozpálený obličej a za ní vlají copánky.

„ Oco jde, Molly?“

Neodpoví, jenom na mě divoce mává, abych šla za ní. Beru schody po dvou a řítím se dolů, abych jí stačila. Když doběhneme do kuchyně, ukáže na televizi.

PRINCEZNIN TAJNÝ MILENEC? KONEČNĚ NADĚJE PRO NOVANSKÉ KRÁLOVSTVÍ!

Titulek se táhne pod zrnitým videem s Evelyn objímající záhadnou postavu zahalenou ve stínu. Srdce mi vyskočí do

42


krku a pocítím nával vděčnosti. Náš příběh se nedostal ani do běžících titulků dole. Tohle video mohla pustit ven jenom Evie.

Vytáhnu mobil.

Díky, napíšu.

Připadá mi to ale málo a přemýšlím, jak a kdy jí tohle oplatím.

„Věděla jsi o tom?“ zeptá se Molly.

„ Očem? Že Evelyn pustí ven zprávu století, aby od nás odpoutala pozornost?“

Mollyprotočíoči.„Alene,tyhuso.Otom,žejeprincezna zamilovaná. A tentokrát doopravdy.“

Zvednu obočí. „Jeden polibek neznamená automaticky lásku, abys věděla.“

„Ale mohl by!“

„To si nemyslím.“

„Tyjsialeškarohlíd,“řekneMollyanašpulípusu.Potom se jí však znovu rozzáří oči. Přistoupí ke mně blíž. „Tak co všechno víš?“

Zvednuruce.„Nezapomeňnadůvěrnývztahmezialchy- mistou a pacientem!“

„Ale ona už není tvůj pacient...“

Kdyžhnedneodpovím,spadneMollyčelist.„Neříkejmi, že pro princeznu děláš další elixír?“ Snažím se vymyslet nějaké vysvětlení, ale Mollyin mozek pracuje rychleji než můj.„Toznamená,ženafórechmělipřecejenompravdu!“

Zavrtím hlavou. „Moment, ty víš o těch fórech?“

„Nejsijediná,kdoumípoužívatinternet,“odsekneaod- kráčí.

43


Užasle se za ní dívám.

Pak mi to dojde. Vzpomenu si, jak přesně se můžu princezně odvděčit. A možná to stihnu ještě dřív, než začne turné.

Pošlu textovku Zainovi.

44


KAPITOLA SEDM

WWW.DivokyHonTeorie.com/fora

RODINAKEMI

ŘAZENO OD :NEJNOVĚJŠÍCH PŘÍSPĚVKŮ

[NOVÝ PŘÍSPĚVEK]OblicejHledace říká:Zain a Sam spatřeni spolu na odchodu z krámu Kemiových. Nějaké spekulace, že konečně jdou na skutečné rande?

3 odpovědi

[Nejnovější] SvataKlara říká: Napadlo někoho, že to může sou

viset s tou „tajnou“ královskou zakázkou? Možná první spolu

prací výrobce syntetik a obyčejné alchymistky? [NOVÝ PŘÍSPĚVEK] ObycejnyLovecRelikvii říká: Z POZOROVÁNÍ KEMIOVÝCH – Ostanes Kemi mířil ke kingstownské radnici. Něco společného s tou peticí? Co myslíte?

8 odpovědí

[Nejnovější] Partie33 říká: Ne, tvůj zdroj se nejspíš mýlí.

45


KAPITOLA OSM

Samantha

U

ž tam skoro jsme,“ řekne Zain. Sedíme v jeho

autě a jedeme z města do malé vesnice na kraji

nejbližších Divočin. Jeho hůlka leží na palubní

desce a je očarovaná tak, aby nám ukazovala cestu.

„Super,“odpovím.Tajněsevřupalcevdlaních.Opravdu doufám, že se náš zdroj nezmýlil. Projednou by bylo hezké prostě přijet a přísadu koupit, ne se po ní pídit v nějakém odlehlém koutě světa.

Ne že by to nebyla zábava, ale znáte to. Člověk si potřebuje odpočinout.

Kdyžzastavímepředzchátralouchalupou,zmocnísemě pochybnosti. Dřív mohla být docela hezká – v době, kdy došková střecha nebyla shnilá a záplatovaná a růžová zahrada nebyla tak přerostlá, že vypadala jako hnízdo z trní. Zprostředkastřechy,namístě,kdebyldřívkomín,dokon- cevyrůstástrom.Třikrátsiověřím adresunasvémmobilu, ale jsme na správném místě.

„No,cokdybychtošelokouknoutatybyspočkalatady?“ Zain položí ruku na moji a pevně ji stiskne.

46


„Ne. Jestli je jako ostatní hledači, které znám, nebude nijak nadšený, když na svém prahu uvidí dědice velké korporace vyrábějící syntetika.“

Zain se ušklíbne, ale zůstane sedět.

Stisknu špičky jeho prstů a vystoupím z auta dřív, než ztratímodvahu.Odolávámpokušeníohlédnoutsekaždých pětvteřinpřesramenoaodhodlaněkráčímkchalupě.Když zaklepunadveře,pootevřouseajázalituji,žejsemsedívala s Anitou na všechny ty horory ve sklepě jejich domu. Většinou začínají podobně jako tohle.

Kdyžvstoupímdovnitř,zvědavostpřekonástrach.Vmíst- nosti by byla naprostá tma, nebýt slunečního světla pronikajícího dírou ve střeše, tam, kde jí prorostl strom. Když si moje oči zvyknou na slabé světlo, vynoří se další podrobnosti. Odhaduji, že tak nějak by to vypadalo v krámě, kdybych tam každý týden pečlivě neuklízela. Každý prostor je plný zavařovacích sklenic a krabiček narovnaných chaoticky na sobě a roztroušených po podlaze. Kdybych měla čas, mohla bych přebíráním té sbírky strávit celé hodiny.

Možná je ten chlap tak závislý na vzrušení z Hledání, že musísvépřísadyschovávat,abyponichmohlznovupátrat.

Jábychtakhlepracovatnemohla.Čímdéletamjsem,tím víc se mi chce začít uklízet.

U všech draků. Čím dál víc se podobám dědečkovi.

„Kdo je tam? Držte se zpátky! Mám salamandří prášek a nebojím se ho použít.“

V tom slabém světle nevidím, kdo to mluví, a zvednu ruce nad hlavu. „Jsem Sam Kemiová!“ křiknu do polotmy.

47


„Psali jsme si e-maily. Prý máte květ žluté archy. Prosím, nepoužijte na mě salamandří prášek!“

„Hm,“ řekne, ale jeho tón už není zlověstný.

„Mámtypeníze,nakterýchjsmesedohodli,“řeknuostra- žitě. Stále nedokážu rozeznat, s kým to vlastně mluvím.

Ozve se šelest listí na stromě, a když se mezi větvemi objeví obličej, zapotácím se dozadu a zakopnu o hromadu sklenic za sebou. S hlasitým rachotem se sesypou na zem a já sebou trhnu. „Moc se omlouvám!“ Zvednu nejbližší sklenici, ale nemám tušení, kam bych ji měla dát.

„Klidně ji nechte, kde je,“řeknetenobličej.Jehomajitel sespustízestromuapodámiruku.„JohnMcGraw,kvašim službám.“

„SamKemiová,“odpovímapotřesumurukou.Dívásena mě a já mám pocit, jako bych skládala zkoušku, na kterou jsem se nepřipravila.

Nejspíš jsem prošla, protože mi podá malý papírový sáček.Nahlédnudoněhoausmějuse,kdyžuvidímtřičerstvé, jasně žluté okvětní lístky žluté archy. Budou skvělé na zesílení účinků elixíru, který připravujeme pro princeznu. Rychle znovu přeložím horní okraj sáčku a podám mu malou obálku obsahující tu největší částku peněz, jakou jsem kdy držela v ruce. Není divu, že jsem byla nervózní.

Popadne obálku a prolistuje bankovky uvnitř, spočítá je jako profík. „Dobře se s vámi obchoduje, Kemiová –“

Rozlétnou se dveře a dovnitř vtrhne Zain. Pan McGraw i já strneme a mně se z tváří vytratí barva. „Zdálo se mi, že jsem slyšel ránu,“ řekne Zain do našich šokovaných tváří.

Pan McGraw se obrátí, celý rudý vzteky. „TY ŠMEJDE

48


ODSYNTETIK!“zařveabezvarovánísáhnezasebeahodí nám do obličeje hrst oranžovočerveného prášku.

„Uteč!“ křiknu na Zaina.

Zůstanevšakvrostlýnamístěainstinktivněsáhneposvé hůlce. Jeho klid se změní v paniku, když si uvědomí, že ji nemá u sebe. Zůstala na palubní desce.

Strčím do něho a oba se svalíme na zem. Kdyby se nám prášek usadil na kůži, byli bychom vyřízeni. Plazím se po podlaze,zvedámskleniceaházímjeprotipolicím.Zatímco se rozbíjejí, doufám, že je mezi nimi ta, kterou hledám.

Drcené aktivní uhlí – neutralizuje některé toxiny včetně salamandřího prášku.

Vzduch zaplní černý prach a prská, když se setká s tím oranžovým. Poskytne nám těch pár vteřin, které potřebujeme, abychom našli cestu ven ze dveří. Nezastavíme se, dokud udýchaní nedoběhneme k autu.

Zainsekemněobrátí,jakmilepopadnemedech.Očimá sklopené. „Promiň –,“ začne říkat, ale pak se rozesměju. Nemůžu si pomoct.

„Kdybys viděl ten výraz v obličeji pana McGrawa, když sestam objevil...“ vypravím ze sebemezi záchvaty smíchu.

Musí to být nakažlivé, protože se ke mně Zain přidá. „Když jsem sáhl pro hůlku...“

„A ona tam nebyla...“

„Myslel jsem, že je s námi konec.“ Zain potřese hlavou a usměje se na mě od ucha k uchu. „Ty vždycky víš, co máš udělat.“ Nakloní se ke mně a umlčí můj smích polibkem, z něhož se mi podlomí kolena.

„Mámštěstí,žejsemtakzvídavá,“řeknu,kdyžseodsebe

49


odtrhneme, abychom se nadechli. „Uviděla jsem to uhlí, kdyžjsempřišladovnitř,anapadlomě,kčemubysemohlo hodit.“Koutkemokapostřehnuvokněchatynějakýpohyb a poskočí mi srdce. „PojJ, zmizíme odsud, než se dostaneme do dalších problémů.“

„Získala jsi květ žluté archy?“

Zvednu sáček. „Tady je.“

„Super. A já vím, čím to oslavíme. Zmrzlinou.“

Ten kluk fakt ví, jak na mě. Královský park je obrovská zelená plocha ve spodní části Kingstownu–anejrušnějšímístoveměstěvkrásnýahorký den, jako je ten dnešní. Štěrkové cesty lemují stánky se zmrzlinou a s párky v rohlíku a jezero je plné šlapadel plujícíchpoinkoustověčernéhladině.Milujutenpark,protože je to místo, které si může užít každý – aniž by potřeboval magii.

Jedním z mých oblíbených míst je minizoo, kam rodiče brali mě a Molly o školních prázdninách. Na jaře tam mají čerstvě narozená kůzlata a jehňata a v létě dokonce vystavují některá krotší divoká zvířata – hříbata vodních koní zvaných kelpie, která čerpají sílu z dětského smíchu.

Dole u jezerafouká příjemný vánek a přesně tam se Zainem zamíříme – přímo k zmrzlinářské dodávce.

„Comůžusvézachránkyniobjednattentokrát?“zeptáse.

„Překvapmě,“řeknuaposadímsenalavičku.Kdyžode- jde, opřu se, zavřu oči a nechám si tvář zalévat slunečními paprsky. V duchu si představuji, jak krájím okvětní lístky žluté archy na tenké proužky a přidávám je do elixíru.

50


Protože pro něj ještě nemáme jméno, honí se mi hlavou nejrůznějšínázvy: Krotitel Talentu, Elixír potlačující magii. Přemýšlím, jestli by mohl mít i jiná použití. Cítila bych se bezpečněji, kdyby nebezpeční Tale



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist