načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Královna triatlonu -- 9 hodin ke slávě - Natascha Badmannová

  > > > Královna triatlonu  

Elektronická kniha: Královna triatlonu -- 9 hodin ke slávě
Autor:

Než se na triatlonové scéně objevila Chrissie Wellingtonová, vládla tomuto odvětví jiná žena - Natascha Badmannová, skutečná první dáma ironmanu. Její cesta k úspěchu byla ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  156
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  195 Kč
20%
naše sleva
5,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 169
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z německého originálu 9 Stunden zum Ruhm - die Queen des Triathlon ... přeložil Tomáš Dimter
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-3863-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Než se na triatlonové scéně objevila Chrissie Wellingtonová, vládla tomuto odvětví jiná žena - Natascha Badmannová, skutečná první dáma ironmanu. Její cesta k úspěchu byla mimořádně složitá - v dětství ji zneužíval nevlastní otec, v šestnácti otěhotněla, později pracovala jako sekretářka a trpěla extrémní nadváhou. Radikální obrat nastal v roce 1989, kdy potkala někdejší národního triatlonového trenéra a posléze i svého partnera. Toni Hasler v ní objevil talent pro vytrvalostní sport a během několika let ji dovedl na samý vrchol sportovní kariéry: šestkrát vyhrála ikonický závod na Havaji, stala se několikanásobnou sportovkyní roku… Jenže pak přišel brutální pád a proroctví, že už nikdy v životě nebude závodit. Vůle ale byla silnější… Kniha plná pohledů do zákoutí jedné z nejúžasnějších sportovních disciplín a do duše zlomené ženy.

Předmětná hesla
Badmann, Natascha, 1966-
* 20.-21. století
triatlonistky -- Švýcarsko -- 20.-21. století
Triatlon -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Natascha Badmannová - další tituly autora:
Královna triatlonu - 9 hodin ke slávě Královna triatlonu
Badmannová, Natascha
Cena: 223 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky





















Natascha Badmannová
a Matthias Nelke
KRÁLOVNA
TRIATLONU
9 hodin ke sláve ˇ
ML ADÁ FRONTA





Copyright © 2014 by Natascha Badmann
Translation © Tomáš Dimter, 2016





OBSAH
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Horké brambory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Dobrá a špatná zpráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Můj první život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Ztracená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Konec dětství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Kamarádi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Od dítěte k matce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Od káčátka k labuti – Toni a můj druhý život . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Pětiletý plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
Od hobíka do světové špičky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
Můj fanklub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
Nová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
Pilíře úspěchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Materiál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
Trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
Mentální trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
Dlouhá cesta zpátky – operace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Časy se mění – éra Badmannové začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Vstup do šoubyznysu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
Dlouhá cesta zpět – pacient Natascha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
Překvapení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Tlak na vítězku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100
Správné rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103
Moje dlouhá cesta zpátky – otázka proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106
Můj ostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107
Bez limitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114
Jsem taky dinosaurus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116





Nová soupeřka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .119
Mé dodatečné vítězství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122
Má dlouhá cesta zpět – milimetrová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . .125
(Protivné) téma doping . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128
Učinit nemožné možným . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130
Známá ezoterička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .136
Všední den profesionální triatlonistky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .140
Světoběžnice s alergií na kufry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .144
Dlouhá cesta zpět – opět v tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147
Tak vysoko – tak hluboko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150
Zpátky v kole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152
Dlouhá cesta zpět – finanční důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .154
Celý život v jednom dni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .160
Sportovní život v tabulce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162
Glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .168





– 9 –
PŘEDMLUVA
Toni Hasler
Nataschu znám už přes pětadvacet let . Kdybych ji měl charakterizo -
vat, napadalo by mě hodně výrazů: soustředěná, lenivá, ctižádostivá,
hloubavá, inteligentní, učenlivá... Ve výčtu bych mohl pokračovat
donekonečna . Ale jedna vlastnost mě na Natasche fascinuje zejména:
Od našeho prvního setkání se jí daří mě ustavičně překvapovat .
V roce 1987 jsem se seznámil s mladou ženou, která žila v jakési
bublině, ve světě tvořeném sny . Na první pohled jsem měl dojem, že
jde o velmi povrchní osobu . Opravdu jsem nevěděl, zda jí mám znovu
zavolat, ale nakonec jsem to přece jen udělal . Zatímco jsme mluvili,
zněla v pozadí klasická hudba, kterou jsem taky miloval . Byl jsem
udiven, tahle žena zřejmě nebude tak povrchní, jak jsem si myslel . Čím
víc jsem Nataschu poznával, tím víc mě její hloubka překvapovala .
Má velmi dobrý cit pro své okolí, má smysl pro drobné věci života
a dokáže se z nich radovat . Naplňuje ji dosahování dobrých výsledků .
Opravdu šťastná ale je, když se z jejích výsledků radují jiní . Natascha
je člověk, který rád dává .
Když jsem ji popíchnul ke sportu, neměla ani jednu postranní
myšlenku na to, že by ho dělala na vrcholové úrovni . Natascha chtěla
zhubnout, a k tomu prostě pravidelný pohyb patří . Úplně jinak jsem
se na ni díval po běhu, který jsme spolu s kamarádem absolvovali
kaž dé dva týdny kolem Halwillerského jezera . Natascha chtěla stůj co
stůj běžet s námi, přestože tou dobou neuběhla víc než tři kilometry
v kuse . Veškeré moje námitky byly marné, postavila si hlavu . Jednoho
nedělního rána jsme s kamarádem stáli na domluveném místě, ale
Natascha nikde . Jak později vyšlo najevo, měla – už zase – zpoždění .
Tak jsme na jedenadvacetikilometrovou trať vyběhli sami . Když jsme
se vrátili, objevili jsme na parkovišti Nataschino auto . Předpokládal
jsem, že se šla trochu projít, a tak jsme tedy čekali . A čekali . A čekali .
O hodinu a půl později se objevila: v běžeckém a od hlavy až k patě
špinavá . Oběhla celé jezero, pravděpodobně mnohem víc, protože
prý nemohla najít správnou cestu . S  tím jsem nepočítal, protože










Konec mého závodu na Havaji 2007





– 12 –
Natascha byla spíš lenivý typ, který sice sportoval, aby zhubl, ale ji -
nak se každé větší námaze radši vyhýbal . Aha, pomyslel jsem si, tahle
žena má dar se zaměřit na určitou věc a tu udělat co nejlépe . Pokud
má nějaký cíl, postupuje důsledně – dokud ho nedosáhne .
Když jsem pracoval jako kouč, trénoval jsem sportovce, kteří byli
velmi talentovaní, ať už v oblasti vytrvalosti nebo koordinace . Z nich
se ale mezi světovou špičku neprobojoval žádný, protože se
nedokázali skutečně zaměřit na dosažení cíle . Proto sportovním střediskům
radím, aby nehledali nejtalentovanější sportovce, ale spíš ty, kteří jsou
připraveni dobrat se svých hranic a překonat je . Natascha je takový
případ, podle mého názoru nikdy nepřekonávala jiné sportovkyně
fyzicky . Mentálně ale byla daleko před nimi . Před ani po Natasche
jsem nikdy netrénoval nikoho, kdo by byl mentálně tak silný .
Po nehodě jsem rozhodně nebyl přesvědčený o  tom, že bude
všechno tak jako dřív . Věřil jsem tomu, že bude zase sportovat . Ale
ne, že by se někdy mohla propracovat mezi světovou špičku . To bylo
i pro mě velké překvapení, i když jsem o její schopnosti zaměřit se na
dosažení cíle moc dobře věděl .
Když do ní na jaře 2014 narazilo auto, nebyla v moc dobrém
rozpoložení . Několik týdnů před mistrovstvím Evropy v ironmanu ve
Frankfurtu nad Mohanem jsem ji musel na kole „táhnout“, přestože
za normálních okolností bych neměl sebemenší šanci . Před startem
měla naplánované tři dlouhé běhy, mizivé penzum pro tuto část roku,
především ale pro tak dobře obsazené startovní pole .
Za nepříznivého počasí skončila Natascha na vynikajícím šestém
místě . Jen o tři týdny později získala na Ironman Zürich druhé místo .
Počítal jsem s tím? No, teď už vím, že když se jedná o Nataschu, je
třeba počítat se vším . Překvapený jsem byl pořádně . A proto s velkým
napětím čekám, co nám přinese budoucnost .





– 13 –
HORKÉ BRAMBORY
Říjen 2007
Když jsem otevřela oči, cítila jsem, že na mě něco leží . Špička cykli -
stické helmy mě tlačila do zad . Pomalu jsem zase přicházela k sobě .
Co to na mě leželo? Moje kolo? Před očima se mi vynořovaly obrazy .
Novinářské auto . Novinářská motorka . Plastový oranžový kužel .
Snažila jsem se ze sebe odsunout kolo, ale nepodařilo se mi to . Byl to
jen sen? Nechápala jsem, proč jsem se nemohla zvednout . A ještě
méně, proč bylo kolo najednou tak těžké . Copak jsem spadla? Musela
jsem spadnout . Ale jak se to mohlo stát? Usnula jsem? Při tepové
frekvenci 160 úderů za minutu... nemožné . Udělala jsem nějakou
chybu? To se stát může, ale ne na rovném úseku a za relativně
neškodného povětří . Postupně se mi dařilo uspořádat si myšlenky .
Bolela mne ramena, kůže na zádech pálila . Bylo to od horkého asfaltu?
Nebo to byly odřeniny? Otočila jsem trochu hlavu a pohlédla do
pustiny před branami Kony . Vzduch se tetelil vedrem . Pomalu se
mi vracely vzpomínky . Chvíli před tím jsem vjela na staveniště* a na
mírně se svažující silnici předjela novinářský autobus . Obrazy
nabývaly zřetelnějších obrysů: Viděla jsem obličeje novinářů a fotografů
s fotoaparáty na střeše dvoupatrového autobusu, jak jsem kolem nich
prosvištěla . Viděla jsem novinářskou motorku, na které seděl fotograf
zády ke směru jízdy, fotil a pak prudce vyrazil po silnici táhnoucí se
do dáli . Byla jsem opřená o hrazdu a šlapala ve slušném tempu . Velký
převod, 60 km/hod ., 65 km/hod . Silnice byla volná, já jsem si užívala
dosažené rychlosti a lehkosti . A pak jsem zahlédla ten stín, který se ke
mně zleva rychle blížil . Krátce poté, co jsem minula staveniště a zase
* Trasa havajského ironmanu v  roce 2007 se lišila od dnešní. Dvouproudá silnice
z Kony měla být rozšířena na čtyřproudou, aby se pokryly potřeby narůstajícího provozu.
Stavební práce ale nebyly v průběhu závodu ještě dokončeny, a proto museli závodníci jet
desetikilometrový úsek staveništěm. Od pravého jízdního pruhu je dělily vodicí kužely, které
cyklisty naváděly do levé části silnice. Automobily novinářů, rozhodčích a médií musely
jezdit vlevo jako závodníci.





– 14 –
se zařadila do pravého jízdního pruhu . Něco se ke mně ze strany
nebezpečně blížilo a já jsem instinktivně strhla řízení .
Pak jsem musela spadnout . Pád, náraz, kotrmelec . Všechno bylo
pryč . To je fuk . V té chvíli mě to nezajímalo . Krok za krokem, po -
kračovat! Chtěla jsem jen ze sebe sundat kolo, zase se na ně posadit
a pokračovat v jízdě . Tohle byl můj závod roku, vrchol sezóny, možná
dokonce kariéry, na který jsem celý rok – celé poslední roky – tvrdě
trénovala . Byla jsem v životní formě a svými silami jsem si byla
málokdy tak jistá jako v posledních dnech a týdnech, a platilo to i pro
dnešní ráno v zátoce Kona na startu plavecké části .
Konečně dorazila pomoc . Nějaký muž ze skupiny diváků nebo
dobrovolníků, kterou jsem na horizontu rozeznávala jenom velmi
matně, ze mne sundal kolo . Zeptal se mě, jak mi je, a pomalu mi
pomohl se posadit . Bodavá bolest mi sice projela rameny, ale cítila jsem
se jako zabalená ve vatě . Zvuky kolem mě byly tlumené, všechno mi
připadalo zpomalené . Hlava se příliš zaměstnávala tím, aby
pochopila, jak jsem se vlastně ocitla na asfaltu . Dorazila záchranka . A s ní se
objevila i realita: Bylo mi mdlo . Nejprve kvůli bolestem, pak proto,
že ve mně začalo sílit zlé tušení . Teď už jsem vnímala každého
závodníka, který projížděl kolem místa, kde jsem spadla . Hluboko
položení na hrazdě a za šustění řetězu prosvištěli netečně kolem vozu
záchranné služby . Chtěla jsem kvůli stíhací jízdě přibližně určit,
na jakém místě se asi nacházím . Každá vteřina, která uplynula, než





– 15 –
záchranka konečně zastavila, každá vteřina, kterou lékař potřebo -
val, aby vyskočil z auta, mi připadala jako věčnost . O šest závodníků
později klečel doktor v bílých kalhotách a zrcadlových brýlích přede
mnou a s vážným výrazem ve tváři se vyptával, jak mi je . Lékař mě
opatrně ohmatával a s lehkým syknutím prohlížel odřeniny na
ramenou a na zádech . Od této chvíle jsem byla s konečnou platností zase
v přítomnosti . Lékařův ustaraný obličej hned odpověděl na několik
mých otázek po mém stavu . A mně bylo jasné, co to znamená: Na
pokračování v závodu můžu dnes zapomenout .
Zatímco mi lékař začínal ošetřovat rozsáhlé odřeniny na paži
a ramenou, přemohl mě smutek a zoufalství . Nad snem o sedmém
vítězství v Ironman Hawaii! Všechno na nic . Dobrá forma a skvělý pocit,
který jsem měla, dokonale připravená, plná energie a v kondici – to
všechno se najednou rozplynulo . Zůstaly jenom bolesti a nevolnost .
Bolesti, které vystřelovaly z hloubi ramen a jen na okamžik uvolňovaly
místo palčivé bolesti na zádech, když mi lékař vymýval a dezinfikoval
rány . Během jedné vteřiny jsem se z jedné z největších favoritek na
titul mistryně světa v ironmanu 2007 proměnila v hromádku neštěstí .
Bylo mi do breku . A málem bych se taky rozbrečela, ale pak mi pohled
padl na závodníka, který kolem nás právě projížděl na hanbiku . Ve
stejné chvíli jsem se zastyděla za sebelítost . „To chceš bulet, ty jedna
fňukno?“ zeptala jsem se tiše sama sebe . „To chceš opravdu dřepět
tady na zemi a brečet? Tenhle člověk je postižený do konce svého





– 16 –
života, připoutaný na invalidní vozík a stejně závodí?!“ V hlavě se
mi zrodil nápad . Opatrně jsem se propracovávala k otázce, kterou
jsem celou dobu potlačovala, a položila ji lékaři, který mi právě le -
pil náplasti . Chtěla jsem vědět, jaká zranění jsem podle jeho názoru
utrpěla . Neodpověděl okamžitě, váhal . Po několika vzdychnutích
se přece jen vyjádřil . Domníval se, že mám zlomenou klíční kost .
Odpověď mi zněla jako vysvobození a téměř mi na tváři vykouzlila
úsměv: klíční kost! Jenom klíční kost! S tím se dalo nejen žít úplně
bez potíží, nýbrž také dokončit závod, blesklo mi hlavou . Tyler
Hamilton si při první etapě Tour de France zlomil klíční kost a dorazil
do Paříže . A když to dokázal on, já to zvládnu tím spíš, vždyť přece
ironman trvá jenom jeden den, žádné tři týdny . Postupně se mi do
těla vracela energie, byla jsem stále netrpělivější . Když mi lékař
konečně pomohl na nohy, podíval se mi přes obroučky slunečních brýlí
hluboce do očí . „Are you really okay?“
Přestože se mi trochu motala hlava, přikývla jsem jednoznačně
a důrazně . Jako by chtěl bůh triatlonu hrát na jistotu, v té chvíli vedle
mě zastavil rozhodčí a zeptal se mě, jestli chci skončit . To už jsem se
zase dokázala smát . Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něho . Od -
stoupit ze závodu pro mě nepřipadalo v úvahu, i když už jsem tohle
mistrovství světa nemohla vyhrát .
Zatímco mě ošetřovali, dorazil servisní vůz a mechanik si důkladně
prohlížel moje kolo . Rozhodčí právě nasedl na svou motorku
a nastartoval, když mi pohled sklouzl na technika, který postavil kolo
a s vážným výrazem a vrtěním hlavy signalizoval, že s tímhle už
se dál nepojede . Ukázal na kovové kolíky, které normálně
fixovaly sedlo . Ty teď ohnuté trčely z rámu . Navíc se ani jedno z kol
netočilo . Otázku, kterou mi mechanik položil, nezapomenu do
konce života: „Nemáš s sebou náhodu náhradní sedlo?“ No jasně,
obvykle s sebou vozím na ironmanském závodě hodně materiálu:
gely, pláště, nápoje . Ale ještě nikdy mě nenapadlo, že bych si měla
ke kolu přilepit náhradní sedlo! Sorry . Mechanik pokrčil rameny,
podíval se na zdemolované kolo Cheetah a sdělil mi, že v takovém
případě nemůže nic udělat .





– 17 –
Podruhé tento den jsem měla pocit, že se svět musí zhroutit . Ale
nedostat se ani do cíle? To by bylo trochu moc! Zoufale jsem se roz -
hlížela . Pohled zavadil o náhradní kola na střeše servisního vozu .
Vzpomněla jsem si na brífink z předešlého dne . Neoznámilo snad
vedení závodu, že pro profesionály budou k dispozici náhradní kola?
Včera jsem nad tím – jak jsem se domnívala – zbytečným nápadem
jen vrtěla hlavou . Který profík by chtěl vyměnit své kolo, vyladěné na
svou postavu a uzpůsobené svým potřebám? Odpověď přišla
o necelých 24 hodin později: Natascha Badmannová! S vítězoslavným
úšklebkem ve tváři jsem žádala náhradní kolo . Měla jsem pocit, že
jsem na mechanikově tváři zahlédla cosi jako náznak soucitu, když
jsem mu svůj nápad přednesla a přitom si jednou rukou přidržovala
druhou . Pokrčil rameny a zeptal se mě na velikost rámu, vybral kolo
a sdělil mi, že to může chvíli trvat, ale že kolo už je na cestě . Posadila
jsem se do otevřených dveří servisního vozu a snažila se co nejméně
hýbat . Chtěla jsem minimalizovat bolesti vystřelující mi z ramene,
abych na ně nemusela myslet .
Když dorazilo náhradní kolo, uplynula přibližně hodina od nehody .
Přestávku jsem využila k tomu, abych si vystavila účet: Kolik času mi
ještě zbývá, abych se dostala v limitu do cíle cyklistické části a mohla
vyrazit na závěrečný běh? Tohle bylo pro mne úplně nové . Chtěla
jsem si ten den užít stůj co stůj . Zažít ironman bez tlaku na vítězství,
to byla zkušenost, na niž jsem se teď opravdu těšila .
Naštěstí mělo náhradní kolo vhodnou geometrii a nepříliš vysoko
nastavené sedlo . Tlak na ramena se tedy pohyboval ve snesitelných
mezích a byl po bolestivém dřepění přijatelný . Navíc mělo kolo
bidon na řídítkách, takže mi do něho mechanik přelil obsah mé lahve .
Druhý bidon a gely mi zasunul do držáku na lahve za sedlem, a já byla
připravena vyrazit . Ještě trochu snížit sedlo a projekt nazvaný „zažít
si ironman na Havaji“ mohl začít .
Nabídku lékaře ze záchranky – prášky na bolest – jsem odmítla .
Jednak ze strachu z dopingové kontroly, za druhé z principu: Ještě
nikdy jsem nesportovala ani nepracovala utlumená analgetiky,
tabletami proti bolesti a něco takového jsem vždycky odmítala . Chlapci






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.