načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Královna triatlonu -- 9 hodin ke slávě - Natascha Badmannová

Královna triatlonu -- 9 hodin ke slávě

Elektronická kniha: Královna triatlonu
Autor: Natascha Badmannová
Podnázev: 9 hodin ke slávě

Než se na triatlonové scéně objevila Chrissie Wellingtonová, vládla tomuto odvětví jiná žena- Natascha Badmannová, skutečná první dáma ironmanu. Její cesta k úspěchu byla ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 169
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z německého originálu 9 Stunden zum Ruhm - die Queen des Triathlon ... přeložil Tomáš Dimter
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-204-3863-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Než se na triatlonové scéně objevila Chrissie Wellingtonová, vládla tomuto odvětví jiná žena- Natascha Badmannová, skutečná první dáma ironmanu. Její cesta k úspěchu byla mimořádně složitá - v dětství ji zneužíval nevlastní otec, v šestnácti otěhotněla, později pracovala jako sekretářka a trpěla extrémní nadváhou. Radikální obrat nastal v roce 1989, kdy potkala někdejší národního triatlonového trenéra a posléze i svého partnera. Toni Hasler v ní objevil talent pro vytrvalostní sport a během několika let ji dovedl na samý vrchol sportovní kariéry: šestkrát vyhrála ikonický závod na Havaji, stala se několikanásobnou sportovkyní roku... Jenže pak přišel brutální pád a proroctví, že už nikdy v životě nebude závodit. Vůle ale byla silnější... Životní příběh švýcarské triatlonistky a ironmanky.

Popis nakladatele

Než se na triatlonové scéně objevila Chrissie Wellingtonová, vládla tomuto odvětví jiná žena - Natascha Badmannová, skutečná první dáma ironmanu. Její cesta k úspěchu byla mimořádně složitá - v dětství ji zneužíval nevlastní otec, v šestnácti otěhotněla, později pracovala jako sekretářka a trpěla extrémní nadváhou. Radikální obrat nastal v roce 1989, kdy potkala někdejší národního triatlonového trenéra a posléze i svého partnera. Toni Hasler v ní objevil talent pro vytrvalostní sport a během několika let ji dovedl na samý vrchol sportovní kariéry: šestkrát vyhrála ikonický závod na Havaji, stala se několikanásobnou sportovkyní roku… Jenže pak přišel brutální pád a proroctví, že už nikdy v životě nebude závodit. Vůle ale byla silnější… Kniha plná pohledů do zákoutí jedné z nejúžasnějších sportovních disciplín a do duše zlomené ženy.

(9 hodin ke slávě)
Předmětná hesla
Badmann, Natascha, 1966-
Triatlonistky -- Švýcarsko -- 20.-21. století
Triatlon -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Natascha Badmannová - další tituly autora:
Královna triatlonu -- 9 hodin ke slávě Královna triatlonu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Natascha Badmannová

a Matthias Nelke

KRÁLOVNA

TRIATLONU

9 hodin ke sláveˇ

ML ADÁ FRONTA


Copyright © 2014 by Natascha Badmann

Translation © Tomáš Dimter, 2016


OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Horké brambory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Dobrá a špatná zpráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Můj první život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Ztracená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Konec dětství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Kamarádi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Od dítěte k matce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Od káčátka k labuti – Toni a můj druhý život . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Pětiletý plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Od hobíka do světové špičky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Můj fanklub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Nová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Pilíře úspěchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Materiál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Výživa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Mentální trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Dlouhá cesta zpátky – operace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Časy se mění – éra Badmannové začíná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Vstup do šoubyznysu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Dlouhá cesta zpět – pacient Natascha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Překvapení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Tlak na vítězku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

Správné rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103 Moje dlouhá cesta zpátky – otázka proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106 Můj ostrov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107 Bez limitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .114 Jsem taky dinosaurus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116

Nová soupeřka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .119

Mé dodatečné vítězství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122

Má dlouhá cesta zpět – milimetrová práce . . . . . . . . . . . . . . . . . .125

(Protivné) téma doping . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

Učinit nemožné možným . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Známá ezoterička . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .136

Všední den profesionální triatlonistky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .140

Světoběžnice s alergií na kufry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .144

Dlouhá cesta zpět – opět v tréninku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .147

Tak vysoko – tak hluboko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150

Zpátky v kole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .152

Dlouhá cesta zpět – finanční důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .154

Celý život v jednom dni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .160

Sportovní život v tabulce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .162

Glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .168

– 9 –

PŘEDMLUVA

Toni Hasler

Nataschu znám už přes pětadvacet let . Kdybych ji měl charakterizovat, napadalo by mě hodně výrazů: soustředěná, lenivá, ctižádostivá, hloubavá, inteligentní, učenlivá... Ve výčtu bych mohl pokračovat donekonečna . Ale jedna vlastnost mě na Natasche fascinuje zejména: Od našeho prvního setkání se jí daří mě ustavičně překvapovat .

V roce 1987 jsem se seznámil s mladou ženou, která žila v jakési bublině, ve světě tvořeném sny . Na první pohled jsem měl dojem, že jde o velmi povrchní osobu . Opravdu jsem nevěděl, zda jí mám znovu zavolat, ale nakonec jsem to přece jen udělal . Zatímco jsme mluvili, zněla v pozadí klasická hudba, kterou jsem taky miloval . Byl jsem udiven, tahle žena zřejmě nebude tak povrchní, jak jsem si myslel . Čím víc jsem Nataschu poznával, tím víc mě její hloubka překvapovala . Má velmi dobrý cit pro své okolí, má smysl pro drobné věci života a dokáže se z nich radovat . Naplňuje ji dosahování dobrých výsledků . Opravdu šťastná ale je, když se z jejích výsledků radují jiní . Natascha je člověk, který rád dává .

Když jsem ji popíchnul ke sportu, neměla ani jednu postranní myšlenku na to, že by ho dělala na vrcholové úrovni . Natascha chtěla zhubnout, a k tomu prostě pravidelný pohyb patří . Úplně jinak jsem se na ni díval po běhu, který jsme spolu s kamarádem absolvovali kaž dé dva týdny kolem Halwillerského jezera . Natascha chtěla stůj co stůj běžet s námi, přestože tou dobou neuběhla víc než tři kilometry v kuse . Veškeré moje námitky byly marné, postavila si hlavu . Jednoho nedělního rána jsme s kamarádem stáli na domluveném místě, ale Natascha nikde . Jak později vyšlo najevo, měla – už zase – zpoždění . Tak jsme na jedenadvacetikilometrovou trať vyběhli sami . Když jsme se vrátili, objevili jsme na parkovišti Nataschino auto . Předpokládal jsem, že se šla trochu projít, a tak jsme tedy čekali . A čekali . A čekali . O hodinu a půl později se objevila: v běžeckém a od hlavy až k patě špinavá . Oběhla celé jezero, pravděpodobně mnohem víc, protože prý nemohla najít správnou cestu . S  tím jsem nepočítal, protože Konec mého závodu na Havaji 2007 – 12 – Natascha byla spíš lenivý typ, který sice sportoval, aby zhubl, ale jinak se každé větší námaze radši vyhýbal . Aha, pomyslel jsem si, tahle žena má dar se zaměřit na určitou věc a tu udělat co nejlépe . Pokud má nějaký cíl, postupuje důsledně – dokud ho nedosáhne .

Když jsem pracoval jako kouč, trénoval jsem sportovce, kteří byli velmi talentovaní, ať už v oblasti vytrvalosti nebo koordinace . Z nich se ale mezi světovou špičku neprobojoval žádný, protože se nedokázali skutečně zaměřit na dosažení cíle . Proto sportovním střediskům radím, aby nehledali nejtalentovanější sportovce, ale spíš ty, kteří jsou připraveni dobrat se svých hranic a překonat je . Natascha je takový případ, podle mého názoru nikdy nepřekonávala jiné sportovkyně fyzicky . Mentálně ale byla daleko před nimi . Před ani po Natasche jsem nikdy netrénoval nikoho, kdo by byl mentálně tak silný .

Po nehodě jsem rozhodně nebyl přesvědčený o  tom, že bude všechno tak jako dřív . Věřil jsem tomu, že bude zase sportovat . Ale ne, že by se někdy mohla propracovat mezi světovou špičku . To bylo i pro mě velké překvapení, i když jsem o její schopnosti zaměřit se na dosažení cíle moc dobře věděl .

Když do ní na jaře 2014 narazilo auto, nebyla v moc dobrém rozpoložení . Několik týdnů před mistrovstvím Evropy v ironmanu ve Frankfurtu nad Mohanem jsem ji musel na kole „táhnout“, přestože za normálních okolností bych neměl sebemenší šanci . Před startem měla naplánované tři dlouhé běhy, mizivé penzum pro tuto část roku, především ale pro tak dobře obsazené startovní pole .

Za nepříznivého počasí skončila Natascha na vynikajícím šestém místě . Jen o tři týdny později získala na Ironman Zürich druhé místo . Počítal jsem s tím? No, teď už vím, že když se jedná o Nataschu, je třeba počítat se vším . Překvapený jsem byl pořádně . A proto s velkým napětím čekám, co nám přinese budoucnost .

– 13 –

HORKÉ BRAMBORY

Říjen 2007

Když jsem otevřela oči, cítila jsem, že na mě něco leží . Špička cykli

stické helmy mě tlačila do zad . Pomalu jsem zase přicházela k sobě .

Co to na mě leželo? Moje kolo? Před očima se mi vynořovaly obrazy .

Novinářské auto . Novinářská motorka . Plastový oranžový kužel . Sna

žila jsem se ze sebe odsunout kolo, ale nepodařilo se mi to . Byl to

jen sen? Nechápala jsem, proč jsem se nemohla zvednout . A ještě

méně, proč bylo kolo najednou tak těžké . Copak jsem spadla? Musela

jsem spadnout . Ale jak se to mohlo stát? Usnula jsem? Při tepové

frekvenci 160 úderů za minutu... nemožné . Udělala jsem nějakou

chybu? To se stát může, ale ne na rovném úseku a za relativně ne

škodného povětří . Postupně se mi dařilo uspořádat si myšlenky . Bo

lela mne ramena, kůže na zádech pálila . Bylo to od horkého asfaltu?

Nebo to byly odřeniny? Otočila jsem trochu hlavu a pohlédla do

pustiny před branami Kony . Vzduch se tetelil vedrem . Pomalu se

mi vracely vzpomínky . Chvíli před tím jsem vjela na staveniště* a na

mírně se svažující silnici předjela novinářský autobus . Obrazy nabý

valy zřetelnějších obrysů: Viděla jsem obličeje novinářů a fotografů

s fotoaparáty na střeše dvoupatrového autobusu, jak jsem kolem nich

prosvištěla . Viděla jsem novinářskou motorku, na které seděl fotograf

zády ke směru jízdy, fotil a pak prudce vyrazil po silnici táhnoucí se

do dáli . Byla jsem opřená o hrazdu a šlapala ve slušném tempu . Velký

převod, 60 km/hod ., 65 km/hod . Silnice byla volná, já jsem si užívala

dosažené rychlosti a lehkosti . A pak jsem zahlédla ten stín, který se ke

mně zleva rychle blížil . Krátce poté, co jsem minula staveniště a zase

* Trasa havajského ironmanu v  roce 2007 se lišila od dnešní. Dvouproudá silnice

z Kony měla být rozšířena na čtyřproudou, aby se pokryly potřeby narůstajícího provozu.

Stavební práce ale nebyly v průběhu závodu ještě dokončeny, a proto museli závodníci jet

desetikilometrový úsek staveništěm. Od pravého jízdního pruhu je dělily vodicí kužely, které

cyklisty naváděly do levé části silnice. Automobily novinářů, rozhodčích a médií musely

jezdit vlevo jako závodníci. – 14 – se zařadila do pravého jízdního pruhu . Něco se ke mně ze strany nebezpečně blížilo a já jsem instinktivně strhla řízení .

Pak jsem musela spadnout . Pád, náraz, kotrmelec . Všechno bylo pryč . To je fuk . V té chvíli mě to nezajímalo . Krok za krokem, pokračovat! Chtěla jsem jen ze sebe sundat kolo, zase se na ně posadit a pokračovat v jízdě . Tohle byl můj závod roku, vrchol sezóny, možná dokonce kariéry, na který jsem celý rok – celé poslední roky – tvrdě trénovala . Byla jsem v životní formě a svými silami jsem si byla málokdy tak jistá jako v posledních dnech a týdnech, a platilo to i pro dnešní ráno v zátoce Kona na startu plavecké části .

Konečně dorazila pomoc . Nějaký muž ze skupiny diváků nebo dobrovolníků, kterou jsem na horizontu rozeznávala jenom velmi matně, ze mne sundal kolo . Zeptal se mě, jak mi je, a pomalu mi pomohl se posadit . Bodavá bolest mi sice projela rameny, ale cítila jsem se jako zabalená ve vatě . Zvuky kolem mě byly tlumené, všechno mi připadalo zpomalené . Hlava se příliš zaměstnávala tím, aby pochopila, jak jsem se vlastně ocitla na asfaltu . Dorazila záchranka . A s ní se objevila i realita: Bylo mi mdlo . Nejprve kvůli bolestem, pak proto, že ve mně začalo sílit zlé tušení . Teď už jsem vnímala každého závodníka, který projížděl kolem místa, kde jsem spadla . Hluboko položení na hrazdě a za šustění řetězu prosvištěli netečně kolem vozu záchranné služby . Chtěla jsem kvůli stíhací jízdě přibližně určit, na jakém místě se asi nacházím . Každá vteřina, která uplynula, než

– 15 –

záchranka konečně zastavila, každá vteřina, kterou lékař potřebo

val, aby vyskočil z auta, mi připadala jako věčnost . O šest závodníků

později klečel doktor v bílých kalhotách a zrcadlových brýlích přede

mnou a s vážným výrazem ve tváři se vyptával, jak mi je . Lékař mě

opatrně ohmatával a s lehkým syknutím prohlížel odřeniny na rame

nou a na zádech . Od této chvíle jsem byla s konečnou platností zase

v přítomnosti . Lékařův ustaraný obličej hned odpověděl na několik

mých otázek po mém stavu . A mně bylo jasné, co to znamená: Na

pokračování v závodu můžu dnes zapomenout .

Zatímco mi lékař začínal ošetřovat rozsáhlé odřeniny na paži a ra

menou, přemohl mě smutek a zoufalství . Nad snem o sedmém vítěz

ství v Ironman Hawaii! Všechno na nic . Dobrá forma a skvělý pocit,

který jsem měla, dokonale připravená, plná energie a v kondici – to

všechno se najednou rozplynulo . Zůstaly jenom bolesti a nevolnost .

Bolesti, které vystřelovaly z hloubi ramen a jen na okamžik uvolňovaly

místo palčivé bolesti na zádech, když mi lékař vymýval a dezinfikoval

rány . Během jedné vteřiny jsem se z jedné z největších favoritek na

titul mistryně světa v ironmanu 2007 proměnila v hromádku neštěstí .

Bylo mi do breku . A málem bych se taky rozbrečela, ale pak mi pohled

padl na závodníka, který kolem nás právě projížděl na hanbiku . Ve

stejné chvíli jsem se zastyděla za sebelítost . „To chceš bulet, ty jedna

fňukno?“ zeptala jsem se tiše sama sebe . „To chceš opravdu dřepět

tady na zemi a brečet? Tenhle člověk je postižený do konce svého

– 16 –

života, připoutaný na invalidní vozík a stejně závodí?!“ V hlavě se

mi zrodil nápad . Opatrně jsem se propracovávala k otázce, kterou

jsem celou dobu potlačovala, a položila ji lékaři, který mi právě le

pil náplasti . Chtěla jsem vědět, jaká zranění jsem podle jeho názoru

utrpěla . Neodpověděl okamžitě, váhal . Po několika vzdychnutích

se přece jen vyjádřil . Domníval se, že mám zlomenou klíční kost .

Odpověď mi zněla jako vysvobození a téměř mi na tváři vykouzlila

úsměv: klíční kost! Jenom klíční kost! S tím se dalo nejen žít úplně

bez potíží, nýbrž také dokončit závod, blesklo mi hlavou . Tyler Ha

milton si při první etapě Tour de France zlomil klíční kost a dorazil

do Paříže . A když to dokázal on, já to zvládnu tím spíš, vždyť přece

ironman trvá jenom jeden den, žádné tři týdny . Postupně se mi do

těla vracela energie, byla jsem stále netrpělivější . Když mi lékař ko

nečně pomohl na nohy, podíval se mi přes obroučky slunečních brýlí

hluboce do očí . „Are you really okay?“

Přestože se mi trochu motala hlava, přikývla jsem jednoznačně

a důrazně . Jako by chtěl bůh triatlonu hrát na jistotu, v té chvíli vedle

mě zastavil rozhodčí a zeptal se mě, jestli chci skončit . To už jsem se

zase dokázala smát . Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něho . Od

stoupit ze závodu pro mě nepřipadalo v úvahu, i když už jsem tohle

mistrovství světa nemohla vyhrát .

Zatímco mě ošetřovali, dorazil servisní vůz a mechanik si důkladně

prohlížel moje kolo . Rozhodčí právě nasedl na svou motorku a na

startoval, když mi pohled sklouzl na technika, který postavil kolo

a s vážným výrazem a vrtěním hlavy signalizoval, že s tímhle už

se dál nepojede . Ukázal na kovové kolíky, které normálně fixo

valy sedlo . Ty teď ohnuté trčely z rámu . Navíc se ani jedno z kol

netočilo . Otázku, kterou mi mechanik položil, nezapomenu do

konce života: „Nemáš s sebou náhodu náhradní sedlo?“ No jasně,

obvykle s sebou vozím na ironmanském závodě hodně materiálu:

gely, pláště, nápoje . Ale ještě nikdy mě nenapadlo, že bych si měla

ke kolu přilepit náhradní sedlo! Sorry . Mechanik pokrčil rameny,

podíval se na zdemolované kolo Cheetah a sdělil mi, že v takovém

případě nemůže nic udělat .

– 17 –

Podruhé tento den jsem měla pocit, že se svět musí zhroutit . Ale nedostat se ani do cíle? To by bylo trochu moc! Zoufale jsem se rozhlížela . Pohled zavadil o náhradní kola na střeše servisního vozu . Vzpomněla jsem si na brífink z předešlého dne . Neoznámilo snad vedení závodu, že pro profesionály budou k dispozici náhradní kola? Včera jsem nad tím – jak jsem se domnívala – zbytečným nápadem jen vrtěla hlavou . Který profík by chtěl vyměnit své kolo, vyladěné na svou postavu a uzpůsobené svým potřebám? Odpověď přišla o necelých 24 hodin později: Natascha Badmannová! S vítězoslavným úšklebkem ve tváři jsem žádala náhradní kolo . Měla jsem pocit, že jsem na mechanikově tváři zahlédla cosi jako náznak soucitu, když jsem mu svůj nápad přednesla a přitom si jednou rukou přidržovala druhou . Pokrčil rameny a zeptal se mě na velikost rámu, vybral kolo a sdělil mi, že to může chvíli trvat, ale že kolo už je na cestě . Posadila jsem se do otevřených dveří servisního vozu a snažila se co nejméně hýbat . Chtěla jsem minimalizovat bolesti vystřelující mi z ramene, abych na ně nemusela myslet . Když dorazilo náhradní kolo, uplynula přibližně hodina od nehody . Přestávku jsem využila k tomu, abych si vystavila účet: Kolik času mi ještě zbývá, abych se dostala v limitu do cíle cyklistické části a mohla vyrazit na závěrečný běh? Tohle bylo pro mne úplně nové . Chtěla jsem si ten den užít stůj co stůj . Zažít ironman bez tlaku na vítězství, to byla zkušenost, na niž jsem se teď opravdu těšila .

Naštěstí mělo náhradní kolo vhodnou geometrii a nepříliš vysoko nastavené sedlo . Tlak na ramena se tedy pohyboval ve snesitelných mezích a byl po bolestivém dřepění přijatelný . Navíc mělo kolo bidon na řídítkách, takže mi do něho mechanik přelil obsah mé lahve . Druhý bidon a gely mi zasunul do držáku na lahve za sedlem, a já byla připravena vyrazit . Ještě trochu snížit sedlo a projekt nazvaný „zažít si ironman na Havaji“ mohl začít .

Nabídku lékaře ze záchranky – prášky na bolest – jsem odmítla . Jednak ze strachu z dopingové kontroly, za druhé z principu: Ještě nikdy jsem nesportovala ani nepracovala utlumená analgetiky, tabletami proti bolesti a něco takového jsem vždycky odmítala . Chlapci



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist