načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Královna stínů - Sarah J. Maasová

  > > > > Královna stínů  

Kniha: Královna stínů
Autor:

Celaena bojuje za svůj lid ve čtvrtém pokračování světového bestselleru Skleněný trůn. Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2016-11-09
Počet stran: 656
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 653 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Ivana Svobodová
Vazba: brožovaná lepená
Umístění v žebříčku: 529. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2016-46
ISBN: 9788075442185
EAN: 9788075442185
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Celaena bojuje za svůj lid ve čtvrtém pokračování světového bestselleru Skleněný trůn. Ztratila všechny, které milovala. Celaena Sardothien se vrací zpátky do říše a jediné, po čem touží, je pomsta. Brzy si ovšem uvědomí, že ve hře je mnohem víc – musí osvobodit prince Doriana, kterého pomocí magie ovládá král ze skleněného hradu. Musí zjistit příčinu královy moci! Ale hlavně nesmí zklamat svůj lid, který do ní vložil veškeré naděje.

Kniha je zařazena v kategoriích
Sarah J. Maasová - další tituly autora:
Půlnoční koruna Půlnoční koruna
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Dědička ohně Dědička ohně
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Krvavé ostří Krvavé ostří
Maasová, Sarah J.
Cena: 254 Kč
Dvůr mlhy a hněvu Dvůr mlhy a hněvu
Maasová, Sarah J.
Cena: 313 Kč
Říše bouří Říše bouří
Maasová, Sarah J.
Cena: 296 Kč
Říše bouří Říše bouří
Maasová, Sarah J.
Cena: 187 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Královna stínů" mají také často zájem o tyto tituly:
Dvůr trnů a růží Dvůr trnů a růží
Maasová, Sarah J.
Cena: 296 Kč
Běsnění Běsnění
Howardová, A.G.
Cena: 254 Kč
Šťastně až navěky Šťastně až navěky
Cassová, Kiera
Cena: 254 Kč
Skleněný trůn - omalovánky Skleněný trůn
Svobodová, Ivana; Maasová, Sarah J.
Cena: 194 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

20
 3 
Takže Chaol byl Arobynnovým zákazníkem.
Nebo od jejího někdejšího mistra něco tak nutně potřeboval,
že se s ním odvážil setkat zde.
Co se ksakru stalo, když byla pryč?
Sledovala karty pleskající o stůl ulepený od piva, zatímco se
jí do zad upíraly kapitánovy oči. Přála by si vidět jeho tvář,
zahlédnout v šeru pod kápí aspoň její část. Přestože měl oděv
potřísněný krví, nekráčel jako někdo, kdo utrpěl zranění.
Smyčka, která jí měsíce svírala srdce, se pomalu uvolnila.
Byl živý. Odkud se však vzala ta krev?
Musel usoudit, že pro něj nepředstavuje hrozbu, neboť
pouze pokynul své společnici a společně se vydali k výčepu – ne,
ke schodům za ním. Jeho krok byl pevný a nenucený, ovšem
žena po jeho boku byla příliš napjatá na to, aby působila
lhostejně. Naštěstí pro ně jejich odchodu nikdo nevěnoval
sebemenší pozornost a  ani kapitán se už znovu nepodíval jejím
směrem.
Zareagovala dost rychle, takže ji pravděpodobně neodhalil.
To bylo dobře. I  když ona by ho poznala, ať by se pohyboval,
nebo stál jako socha, ať už by se halil pláštěm, nebo ne.
Chaol vyšel bez ohlédnutí po schodech nahoru, zato jeho
společnice ji nespouštěla z očí. Kdo to u všech ďasů byl? V době,
kdy opustila Zlomuval, v palácové stráži žádné ženy nesloužily
a Aelin si byla dost jistá, že král z nějakého směšného důvodu
zapověděl, aby se o takovou pozici vůbec ucházely.





21
To, že spařila Chaola, na jejích plánech nic neměnilo –
prozatím.
Sevřela ruku v pěst a náhle si uvědomila, jak jí na pravé ruce
schází prsten. Najednou jí ten prst připadal podivně obnažený.
Přistála před ní karta. „Můžeš se přidat za tři stříbrňáky,“
sdělil jí plešatý potetovaný muž vedle ní, když rozdával
karty, a pokývl k pečlivě srovnané hromádce mincí ve středu stolu.
Setkal se s Arobynnem. Nikdy by Chaola nepovažovala za
hlupáka, ale něco takového... Aelin se zvedla ze židle a snažila
se potlačit hněv, který jí začínal vřít v žilách. „Jsem na mizině,“
řekla. „Užijte si hru.“
Dveře na vrcholu kamenných schodů se už zavřely a Chaol
a jeho společnice se vytratili.
Potřebovala chvíli, aby z tváře smazala veškeré stopy emocí
až na mírné pobavení.
Byla jistá možnost, že Arobynn setkání naplánoval tak, aby
proběhlo současně s jejím příchodem. Nejspíš Terna poslal na
Stínový trh, aby upoutal její pozo rnost a přivedl ji sem. Možná
věděl, co má kapitán za lubem a na čí straně teď mladý šlechtic
stojí. Co když ji sem přilákal, aby se jí dostal pod kůži a trochu
jí otřásl?
Arobynn jí odpovědi rozhodně nedá zadarmo, ale byla to
chytřejší volba než vyběhnout za Chaolem do noci, i  když ji
napjaté svaly ponoukaly, ať to udělá. Měsíce – uběhlo jich
tolik od chvíle, kdy ho viděla naposledy, když opouštěla Adarlan,
zlomená a prázdná.
To však bylo minulostí.
Aelin si to hrdě nakráčela k zástěně. Pak se před ní zastavila
a založila ruce na hrudi, když spatřila Arobynna Hamela, Krále
vrahů a svého bývalého pána. Usmíval se na ni.

Arobynn poklidně uvelebený ve stínech za dřevěnou zástěnou
se skleničkou vína na stole vypadal úplně stejně, jako když ho
viděla naposledy. Jeho tvář měla elegantní rysy vznešeného muže,





22
hedvábné kaštanové vlasy mu spadaly k ramenům a prvo třídně
ušitou tmavomodrou halenu měl navrchu rozvázanou s hranou
ledabylostí, takže odhalovala jeho svalnatou hruď. Neměl na ní
náhrdelník ani řetěz. Mohutnými zády spočíval na opěradle
lavice a jeho opálené prsty poseté jizvami ťukaly do rytmu
hudby v nálevně.
„Zdravím tě, má milá,“ pronesl sladce a stříbřité oči mu
zářily dokonce i v okolním šeru.
Neměl u sebe žádnou zbraň kromě nádherného rapíru u boku
s bohatě zdobeným, proplétaným košem připomínajícím větrný
vír zachycený ve zlatě. Jediný okázalý projev bohatství, kterým
se Arobynn mohl rovnat králům a císařovnám.
Aelin vklouzla na lavici proti němu. Příliš dobře si
uvědomovala, že dřevo je dosud zahřáté Chaolovým tělem. Její dýky se
jí s každým pohybem přitiskly na kůži. Zlatobřit ji tížil u boku.
Obrovský rubín zasazený v  jeho jílci skrývala pod pláštěm  –
v tak sevřeném prostoru by jí legendární meč byl zcela
k ničemu. To byl nepochybně důvod, proč si Arobynn k setkání vybral
prostor za zástěnou.
„Skoro ses nezměnil,“ poznamenala, když se opřela o tvrdou
lavici a stáhla si kápi. „Zlomuval ti vyloženě prospívá.“
Byla to pravda. Arobynn navzdory blížící se čtyřicítce
zůstával pohledným mužem, stejně klidným a vyrovnaným, jako byl
v Tvrzi vrahů v tom sledu temných dnů po Samově smrti.
Za to, co se tehdy událo, jí krutě zaplatí.
Arobynn si ji prohlédl od hlavy po špičky bot – záměrně
pomalým zkoumavým pohledem. „Myslím, že upřednostňuji tvou
přírodní barvu vlasů.“
„Jistota je jistota,“ odvětila, přehodila jednu nohu přes
druhou a prohlédla si ho stejně bedlivě jako on ji. Nezachytila
jediný náznak toho, že by u sebe měl Orynthský amulet,
královské dědictví, které jí ukradl, když ji našel polomrtvou na březích
Florine. Nechal ji, aby si myslela, že se amulet, do něhož byl
tajně vsazen třetí a poslední klíč Sudby, ztratil v řece. Po tisíc let
její předkové ten amulet nosili, aniž by si uvědomovali jeho moc,





23
a  on z  jejich království  – jejího království  – vytvořil mocnou
zemi: Prosperující a bezpečnou, ideál, jejž napodobovaly dvory
panovníků ve všech zemích. Přesto si nevybavovala, že by kdy
Arobynn nosil kolem krku řetěz. Nejspíš amulet schovával
někde v Tvrzi. „Nerada bych skončila zpátky v Endovieru.“
Stříbřité oči Krále vrahů zajiskřily a Aelin stálo značné úsilí,
aby nevztáhla ruku pro dýku a vší silou ji po něm nevrhla.
Arobynn byl ovšem příliš důležitý na to, aby ho zabila na
místě. Měla dost a dost času na to, aby si všechno promyslela –
co chce udělat a jak to chce udělat. Byla by škoda skoncovat to
tady a teď. Zvlášť když měl co dočinění s Chaolem.
Co když to byl důvod, proč ji sem přilákal? Aby ho zastihla
s Chaolem... a zaváhala.
„Pravda,“ pronesl Arobynn. „Také bych si nepřál, aby tě tam
znovu odvlekli. Ačkoli musím uznat, že jsi za ty dva roky získala
ještě větší kouzlo. Dospěla jsi v krásnou ženu.“ Naklonil hlavu
na stranu a ona pochopila, co přijde, ještě než to vyslovil: „Nebo
bych měl říct královnu?“
Uplynulo deset let od toho, co otevřeně hovořili o jejím
původu nebo o  titulu, od něhož jí Arobynn pomohl se
oprostit, přičemž ji naučil ho nenávidět a mít z něj strach. Někdy se
o něm zmiňoval v kradmých narážkách. Obvykle šlo
o výhružku, pomocí níž chtěl Aelin k sobě připoutat. Nikdy však nevyřkl
její pravé jméno – ani když ji našel na tom zledovatělém říčním
břehu a odnesl ji do svého domu plného zabijáků.
„Proč myslíš, že by mě měly tvé hrátky se slovy zajímat?“
prohodila nevzrušeně.
Arobynn pokrčil širokými rameny. „Člověk sice nemůže příliš
věřit povídačkám, ale před měsícem dorazila z Wendlynu
zpráva. Jistá dávno ztracená královna prý předvedla útočící
adarlanské legii nezapomenutelnou podívanou. Pokud se nemýlím,
titul, kterým ji naši vážení přátelé v říši nazývají, zní ‚Oheň dštící
královská mrcha‘.“
Pokud měla být upřímná, připadalo jí to skoro směšné –
dokonce lichotivé. Věděla, že se rozkřikne, jak naložila s  generálem





24
Narrokem a  třemi dalšími princi valgů, kteří se jako choroba
zmocnili lidských těl. Jen si nepředstavovala, že se to tak rychle
rozkřikne. „Lidé dnes uvěří čemukoli.“
„Pravda,“ řekl Arobynn. Na opačném konci Krypt zaburácel
rozvášněný dav na bojovníky máchající proti sobě pěstmi. Král
vrahů se s lehkým pousmáním ohlédl jejich směrem.
Uběhly téměř dva roky ode dne, kdy stála v podobném davu
a přihlížela, jak Sam zápolí s bojovníky, kteří byli hluboce pod
jeho úroveň, a dělá všechno pro to, aby nashromáždil dost
peněz a mohl je dostat ze Zlomuvalu, pryč od Arobynna. O pár
dní později skončila ve vězeňském voze mířícím do
Endovieru, ale Sam...
Nikdy nezjistila, kde Sama pochovali poté, co ho Rourke
Farran – pobočník Ioana Jaynea, pána zlomuvalského
podsvětí – mučil a zabil. Jaynea zabila osobně dýkou vrženou do jeho
odulé tváře. A pokud šlo o Farrana... Posléze se dozvěděla, že
Farrana zavraždil Arobynnův osobní strážce Wesley, aby mu
splatil to, čeho se na Samovi dopustili. Ale nebyla to její
starost, i když Arobynn zabil Wesleyho, aby napravil pošramocený
vztah mezi cechem vrahů a novým pánem podsvětí. To byl další
dluh, který bylo třeba splatit.
Uměla čekat, uměla být trpělivá. Teď prostě jen nadhodila:
„Takže ty teď domlouváš obchody tady? Co se stalo s Tvrzí?“
„Někteří zákazníci,“ odvětil nenuceně Arobynn,
„upřednostňují schůzky na veřejnosti. Tvrz jisté lidi znervózňuje.“
„Tvůj zákazník musí být v naší hře nováčkem, když
nepožadoval soukromou místnost.“
„Nevěřil mi ani v tomto ohledu. Byl přesvědčený, že v hlavní
síni bude ve větším bezpečí.“
„V tom případě o Kryptách zhola nic neví.“ Podle toho, co
věděla, tu Chaol nikdy předtím nebyl. Obvykle se před ním
vyhýbala zmínkám o době, kterou v této odporné špeluňce
strávila. Stejně jako se před ním dokázala vyhnout spoustě dalších
témat.
„Proč se mě na něj nezeptáš přímo?“





25
Aelin zachovávala nezúčastněný, lhostejný výraz. „Tvoji
zákazníci mě nijak zvlášť nezajímají. Pověz mi o něm, nebo si to
nech pro sebe.“
Arobynn opět pokrčil rameny. Bylo to elegantní, nedbalé
gesto. Takže si chtěl hrát. Měl informaci, kterou proti ní mohl
využít a mohl ji před ní zatajovat, dokud z ní nebude mít
užitek. Bylo jedno, zda šlo o cennou informaci či nikoli. Miloval
tajnůstkaření a moc, kterou mu skýtalo.
Povzdechl si. „Je toho tolik, na co se tě chci zeptat – co bych
se rád dozvěděl.“
„Překvapuje mě, že jsi ochotný připustit, že nejsi vševědoucí.“
Opřel se týlem o zadní část zástěny a rudé vlasy se mu
zaleskly jako čerstvá krev. Předpokládala, že do Krypt vložil
dostatečný obnos, aby se nemusel obtěžovat skrývat tu svou tvář.
Nikdo – dokonce ani král Adarlanu – by nebyl takový hlupák,
aby po něm šel.
„Od toho, co jsi odjela, je všechno jedna velká bída,“ řekl
Arobynn tiše.
Od toho, co odjela. Jako by se do Endovieru vydala
dobrovolně; jako by za to nebyl odpovědný; jako by si odskočila za
odpočinkem a zábavou. Aelin však Krále vrahů znala příliš dobře.
Stále si ji oťukával, přestože ji sem vlákal. Skvělé.
Přelétl pohledem po výrazné jizvě, jež se jí táhla přes dlaň
jako doklad přísahy, kterou složila Nehemii, že osvobodí Eyllwe,
a s nesouhlasným mlasknutím dodal: „Srdce mi krvácí, když na
tvé kůži vidím tolik nových jizev.“
„Mně se celkem líbí.“ To byla pravda.
Arobynn si poposedl na lavici – stejně jako za všemi jeho
pohyby se i za tímto skrýval jistý záměr – a světlo dopadlo na
hlubokou jizvu, která se mu táhla od ucha ke klíční kosti.
„Já mám pro tuto také slabost,“ pravil s úsměvem temným
jako půlnoc. To vysvětlovalo, proč ponechal límec rozhalený.
Arobynn mávl s nedbalou grácií rukou. „Dárek od Wesleyho.“
Ledabylá připomínka, čeho byl schopen a co dokázal přestát.
Wesley byl jedním z  nejlepších bojovníků, které kdy potkala.





26
Pokud nepřežil souboj s Arobynnem on, pak byla jen hrst těch,
kterým by se to podařilo.
„Nejdřív Sam,“ řekla, „pak já a po mně Wesley. Stal se z tebe
tyran. Zůstala kromě tvého drahého Terna v  Tvrzi vrahů živá
duše, nebo jsi odstranil každého, kdo se tě nějak dotknul?“
Ohlédla se po Ternovi, který se zdržoval u výčepu, a potom po
dvojici vrahů usazených u stolů na protější straně místnosti,
kteří se snažili předstírat, že nesledují každý její pohyb.
„Přinejmenším Harding a Mullin jsou také ještě naživu. Ale ti uměli
tak dobře lézt do zadku, že si moc nedovedu představit, že by
ses přiměl je pozabíjet.“
Arobynn se tiše zasmál. „A já si myslel, jak si moji muži
nevedou dobře, pokud jde o splynutí s davem.“ Upil vína
a pokračoval: „Co kdyby ses vrátila domů a naučila je pár triků?“
Domů. Další zkouška, další hra. „Víš, že tvým pucfl ekům
vždycky ráda uštědřím lekci, ale po dobu, co se zdržím, mám
nocleh přichystaný jinde.“
„O jak dlouhé návštěvě je řeč?“
„O tak dlouhé, jak bude nutné.“ K tomu, aby ho zničila
a získala, co potřebuje.
„Nu, to rád slyším,“ odpověděl Král vrahů a dal si další
doušek vína. Nepochybně z lahve přinesené jen pro něj. Arobynn by
se za celou planoucí říši temného boha nenapil té vodou
zředěné krysí krve, kterou rozlévali u výčepu. „Vzhledem k tomu, co
se stalo, se budeš muset zdržet přinejmenším pár týdnů.“
Místo krve cítila v žilách proud ledu. Věnovala
Arobynnovi znuděný úsměv, zatímco se v  duchu začala modlit k  Male
a Dean ně, božským sestrám, které ji tolik let ochraňovaly.
„Jistě víš, co se stalo,“ dodal Arobynn a  zavířil vínem ve
sklence.
Parchant – ten parchant ji nutil přiznat, že o tom nemá
ponětí. „Vysvětluje to, proč mají král ovští strážci ty úchvatné nové
uniformy?“ Ať s  tím nemá nic společného Chaol nebo Dorian, ne
Chaol nebo Dorian, ne Chaol nebo...
„Ach, to ne. Ti muži jsou pouze novým zpestřením našeho





27
města. Mé žáky nesmírně baví je trápit.“ Dopil víno. „Vsadím
však hezkou sumičku na to, že kr álova nová stráž byla u toho,
když se to semlelo.“
Ovládla ruce, aby se jí nezačaly třást navzdory panice, která
ji okrádala o poslední zbytky zdravého rozumu.
„Nikdo spolehlivě neví, co se ten den ve skleněném hradě
odehrálo,“ spustil Arobynn.
Po tom všem, co přestála, po tom, čím se ve Wendlynu stala,
se vrátila, aby zjistila... Přála si, aby tu s ní byl Jeřáb. Přála si
cítit vůni borovic a sněhu, jež ho provázela, a vědět, že ať jí
Arobynn přinese jakoukoli zprávu, ať ji to zlomí, jak chce, vílí
válečník bude po jejím boku, aby jí pomohl poskládat její roztříštěné
srdce znovu dohromady.
Jenomže Jeřáb byl daleko za oceánem a ona se modlila, aby
se nikdy ani na sto mil nepřiblížil ke Králi vrahů.
„Proč nejdeš rovnou k věci?“ vybídla ho. „Chtěla bych se dnes
pár hodin vyspat.“ V tom nelhala. S každým nádechem jí
vyčerpáním těžkly všechny kosti v těle.
„Měl jsem za to,“ řekl Arobynn, „že bys to vzhledem ke svým
schopnostem a  k  tomu, jak jste si vy dva byli blízcí, mohla
nějak vycítit. Nebo se o  tom alespoň doslechnout, když uvážím,
z čeho je obviněn.“
Ten zmetek si užíval každou vteřinu. Jestli byl Dorian
mrtvý nebo raněný...
„Tvůj bratranec Aedion byl uvězněn jako zrádce – za to, že
se spikl se zlomuvalskými povstalci s cílem zbavit se krále
a dosadit tě na trůn.“
Svět se zastavil.
Zastavil a znovu se roztočil, jen aby se zastavil znovu.
„Ovšem,“ pokračoval Arobynn, „zdá se, že jsi o  tom jeho
malém spiknutí neměla tušení, a já se tudíž musím ptát, jestli
král pouze hledal záminku, kterou by jistou oheň dštící
královskou mrchu přilákal zpět k těmto břehům. Aedionova poprava
se bude konat za tři dny a bude hlavním bodem oslav
princových narozenin. Ukázková past, nemyslíš? Kdybych do toho měl





28
co mluvit, jednal bych diskrétněji, ale nemůžeš králi vyčítat, že
chce vyslat jasný signál.“
Aedion. Zkrotila vír myšlenek, který jí zastřel mysl,
zahnala je stranou a soustředila se na vraha před sebou. Pověděl jí
o Aedio novi z nějakého zpropadeně dobrého důvodu.
„Proč mě vlastně varuješ?“ zajímala se. Král zajal Aediona
a její bratranec měl skončit na popravišti – a přitom měl
posloužit jako léčka. Veškeré její plány byly v troskách.
Ne – stále je mohla dotáhnout do konce. Stále mohla
vykonat, co bylo třeba. Jenže Aedion... Aedion měl přednost. I kdyby
ji měl později nenávidět, dokonce jí plivnout do obličeje a nazvat
ji zrádkyní, děvkou a prolhanou vražedkyní. I kdyby jí měl
zazlívat, co spáchala a čím se stala, zachrání ho.
„Ber tu informaci jako laskavost,“ dodal Arobynn a vstal
z lavice. „Jako projev důvěry.“
Vsadila by se, že je za tím něco víc, a možná se to týká
jistého kapitána, jehož teplo stále cítila pod sebou na dřevěné
lavici.
Také se zvedla a vyklouzla zpoza zástěny do síně.
Uvědomovala si, že je pozoruje více špehů než jen Arobynnovi nohsledi.
Viděli, jak přišla, usadila se u pultu a potom zamířila ke stolu
Krále vrahů. Ptala se, jestli o nich věděl i její starý mistr.
Arobynn se na ni jen usmál. Byl o hlavu vyšší než ona, a když
k  ní natáhl ruku, dovolila mu přejet jí klouby prstů po tváři.
Ztvrdlá kůže na jeho prstech výmluvně dokládala, jak často se
cvičí ve svém umění. „Nečekám, že mi budeš důvěřovat.
Nečekám ani, že mě budeš milovat.“
Arobynn se jí svěřil, že k ní chová takovéto city, jen jedenkrát
během těch pekelných dnů. Chystala se odejít se Samem a on ji
navštívil v jejím bytě ve skladišti a naléhavě ji prosil, ať zůstane.
Tvrdil, že ho její odchod rozhněval a že se ke všemu, co udělal,
ke každému zvrácenému úkladu, uchýlil jen ve zlosti nad tím, že
se odstěhovala z Tvrze. Nikdy nezjistila, co těmi dvěma slovy –
miluji tě – chtěl vyjádřit, ale v následujících dnech měla důvod
věřit, že šlo o další lež. Poté co ji Rourke Farran omámil a jeho





29
špinavé ruce osahaly každou píď jejího těla. Potom co ji nechal
hnít v tom sklepení.
Výraz v Arobynnových očích zjihl. „Chyběla jsi mi.“
Ustoupila před jeho dotekem. „Zvláštní, na podzim a v zimě,
když jsem byla ve Zlomuvalu, ses se mnou jedenkrát
nepokusil sejít.“
„Jak bych se mohl opovážit? Myslel jsem, že mě na místě
zabiješ. Dnes večer se ke mně ale doneslo, že ses konečně vrátila,
a já doufal, že se tvůj postoj změnil. Odpusť mi, pokud mé
metody, jak tě sem přivést byly... ne právě přímočaré.“
Další tah a protitah – přiznal, že postupoval určitým
způsobem, ale pravý důvod, proč to udělal, neprozradil.
Aelin odvětila: „Mám na práci lepší věci než se zajímat,
jestli žiješ, nebo ne.“
„Jistě. Ovšem zajisté by tě velmi zajímalo, zda zemře tvůj
milovaný Aedion.“ Srdce jí dunělo v hrudi jako zvon a ona
s obavou čekala na jeho další slova. Arobynn ji nezklamal. „Dávám
ti k dispozici své zdroje. Aedion je v královském žaláři, kde ho
dnem i nocí střeží. Pokud budeš potřebovat pomoc nebo
podporu, víš, kde mě najdeš.“
„Co za to?“
Arobynn si ji znovu bedlivě prohlédl a  při tom pohledu, na
hony vzdálenému bratrskému či otcovskému, ji zamrazilo
hluboko v břiše. „Laskavost – jedinou laskavost.“ V hlavě jí začalo
zvonit na poplach. To už by bylo lepší uzavřít dohodu s  některým
z  princů valgů. „V  mém městě se potulují nestvůry,“ řekl.
„Nestvůry, které se oblékají do lidské podoby. Chci vědět, co jsou zač.“
Proplétala se bludištěm nití, které se v okamžiku mohly
beznadějně zaplést.
Opatrně se zeptala: „Jak to myslíš?“
„Králova nová stráž má několik z  nich mezi svými
veliteli. Shromažďují lidi podezřelé z náklonnosti k magii – nebo ty,
kteří jí kdysi vládli – a popravují je den co den za svítání a při
západu slunce. Zdá se, že ta stvoření tím jen prospívají.
Překvapuje mě, že ti uniklo, jak číhají v docích.“





30
„Pro mě jsou zrůdy všichni.“ Chaol ale nevypadal, ani
nepůsobil jako oni. Aspoň v tom byla malá útěcha.
Arobynn vyčkával.
A ona stejně tak.
Ustoupila jako první. „Tohle je tedy ta laskavost? Mám ti
říct, co vím?“ Nemělo smysl popírat, že zná pravdu – stejně jako
se ho vyptávat, jak zjistil, že ji odhalila.
„Zčásti.“
Ironicky se zasmála. „Dvě laskavosti za cenu jedné? Typické.“
„Dvě strany jedné mince.“
Ostře se na něj podívala a pak řekla: „Král díky znalostem
a jakési neznámé dávné moci, které se během let zmocnil,
dokázal potlačit magii. Umí přitom vyvolávat prastaré démony,
kteří ovládají lidská těla a  rozšiřují řady jeho vojáků. K  tomu,
aby démonům umožnil proniknout do hostitelova těla, používá
prsteny nebo nákrčníky z černého kamene. Zaměřuje se na ty,
kteří magii v minulosti ovládali, protože se démoni mohou
jejich nadání snadněji zachytit.“ Pravda, pravda, pravda – ovšem
ne celá. Zamlčela znamení Sudby i  klíče Sudby. Arobynn se
o nich nesměl dozvědět. „Když jsem byla na hradě, potkala jsem
pár mužů, které takto využil. Mužů, kteří z té moci těžili
a získali na síle. A  když jsem byla ve Wendlynu, postavila jsem se
jednomu z jeho generálů, kterého se zmocnil nepředstavitelně
mocný démon.“
„Narrok,“ pronesl zamyšleně Arobynn. Pokud ho to vyděsilo
nebo šokovalo, na jeho tváři to nebylo nijak znát.
Aelin přikývla. „Pohlcují život. Tito princové mohou
člověku vysát duši přímo z těla a krmit se jí.“ Polkla a slova, jež jí
klouzala na jazyku, byla prodchnutá strachem. „Nosí ti muži,
které jsi viděl – ti velitelé – nákrčníky nebo prsteny?“ Chaolovy
ruce byly bez ozdob.
„Jen prsteny,“ odpověděl Arobynn. „Je v tom rozdíl?“
„Myslím, že prince udrží jen nákrčník. Prsteny jsou pro
nižší démony.“
„Jak se dají zabít?“





31
„Ohněm,“ odvětila. „Ty prince jsem zabila ohněm.“
„Ach tak. Hádám, že nešlo o běžný druh ohně.“
Přikývla.
„A pokud mají prsten?“
„Viděla jsem, jak byl jeden takový zabit, když mu prokláli
srdce mečem.“ Chaol zabil Caina tak lehce. Byl to malá úleva, ale...
„U těch s nákrčníky může pomoct, když se jim setne hlava.“
„Lidé, kterým ta těla patřila – zemřou?“
Před očima se jí mihl Narrokův úpěnlivý, úlevný výraz.
„Vypadá to tak.“
„Chci, abys jednoho chytla a dopravila ho do Tvrze vrahů.“
Nevěřícně na něj zírala. „V žádném případě. Proč?“
„Třeba bych se od něj dozvěděl něco užitečného.“
„Tak si ho chyť sám,“ odsekla. „Řekni si o jinou laskavost.“
„Jsi jediná, kdo se těm stvořením postavil a přežil to.“ V jeho
pohledu nezachytila náznak shovívavosti. „Při nejbližší
příležitosti pro mě jednoho ulov – a já ti pomohu ve věci tvého
bratrance.“
Čelit jednomu z valgů, byť nižšímu démonovi...
„Aedion má přednost,“ namítla. „Nejdřív zachráníme jeho
a já pak nasadím krk a zkusím ti jednoho z těch démonů
obstarat.“
Bohové jim pomáhejte, jestli Arobynn pochopí, že by mohl
démona ovládat pomocí amuletu, který ukrýval.
„Zajisté,“ odtušil.
Uvědomovala si, že je to bláhové, ale nemohla si tu další
otázku nechat pro sebe. „Co máš v úmyslu?“
„Toto je mé město,“ zavrněl. „A směr, kterým se ubírá, se mi
nijak nezamlouvá. Škodí to mým investicím a mám po krk toho,
jak ve dne v noci poslouchám skřeky hodujících vran.“
No, aspoň na něčem se shodli. „Vidím, že jsi obchodník až
do morku kostí.“
Arobynn na ni dál upíral pohled milence. „Všechno má svou
cenu.“ Něžnými hřejivými rty ji zlehka políbil na tvář.
Potlačila znechucené zachvění, které proběhlo jejím tělem, a přiměla





32
se k němu naklonit, když přiblížil ústa k jejímu uchu a zašeptal:
„Pověz, co mám udělat, abych všechno odčinil. Nařiď mi, abych
se plazil po žhavém uhlí, abych spal na lůžku z  hřebů, abych
rozřezal vlastní maso. Řekni slovo a  já to vykonám. Nech mě
ale, abych o tebe pečoval jako kdysi, předtím... předtím, než mi
šílenství otrávilo srdce. Trestej mě, muč mě, znič mě, ale dovol
mi, abych ti pomohl. Udělej pro mě tuto maličkost – a já ti
položím k nohám celý svět.“
Vyschlo jí v ústech a odtáhla se dost daleko na to, aby se
zadívala do jeho krásné aristokratické tváře a do očí lesknoucích
se žalem a živočišnou dychtivostí, kterou téměř cítila na jazyku.
Pokud Arobynn věděl o jejím vztahu s Chaolem a vyzval
kapitána, aby sem přišel... Udělal to, aby získal informace, zkoušel
ji nebo se nějakým zvráceným způsobem ujistil o své
nadřazenosti? „Není nic...“
„Ne  – počkej,“ přerušil ji a  poodstoupil. „Zatím nic
neříkej. Vyspi se na to. Ovšem co kdybys ještě předtím dnes v noci
navštívila jihovýchodní část tunelů? Možná tam najdeš toho,
koho hledáš.“ Zachovávala klidný – až znuděný – výraz,
zatímco si jeho radu ukládala do paměti. Arobynn zamířil do
zaplněné síně, kde pozorně vyčkávali tři vrazi, připravení zasáhnout.
Tu se k ní však naposledy otočil. „Když ses za dva roky mohla
tolik změnit, proč bych nemohl i já?“
S  těmi slovy se pomalu vydal mezi stoly. Tern, Harding
a Mullin se mu pověsili na paty – a Tern se jednou obrátil
jejím směrem, aby jí oplatil vulgární gesto.
Aelin však sledovala pouze Kr ále vrahů, jehož elegantní
kroky vyzařovaly moc a jehož vznešený šat ukrýval tělo bojovníka.
Lhář. Zkušený, prohnaný lhář.
V  Kryptách bylo přítomno příliš mnoho očí na to, aby si
promnula tvář, kde jí na kůži dosud zůstával přízračný letmý
otisk Arobynnových rtů, nebo ucho, na němž stále cítila jeho
horký dech.
Parchant. Stočila pohled zpět k zápasníkům na druhém
konci síně, k prostitutkám těžce si vydělávajícím na chleba, k mu-





33
žům, kteří toto místo vlastnili a příliš dlouho těžili z krve, žalu
a bolesti. Téměř jako by tam viděla Sama – skoro si ho dokázala
představit, jak tam bojuje, mladý, silný a úchvatný.
Navlékla si rukavice. Než opustí Zlomuval a získá zpět svůj
trůn, bude třeba splatit hromady dluhů. A začne okamžitě.
Naštěstí byla ve vražedném rozpoložení.
Bylo jen otázkou času, než Arobynn vyloží své karty nebo
než muži adarlanského krále najdou stopu, kterou pro ně
pečlivě připravila v přístavišti. Někdo po ní půjde – už brzy,
soudě podle výkřiků, jež zazněly zpoza kovových dveří na vrcholu
schodů a které vystřídalo hluboké ticho. Aspoň tato část jejího
plánu probíhala, jak měla. S Chaolem se vypořádá později.
Rukou v rukavici zvedla jeden z měďáků, které Arobynn
ponechal na stole. Vyplázla jazyk na krutý, nelítostný profi l krále
vyražený na jedné straně – a pak na řvoucího wyverna
zdobícího druhou stranu. Hlava, Arobynn ji opět zradil. Wyvern, byli
to královi muži. Železné dveře nahoře znovu zaskřípaly a  do
síně vtrhl chladný noční vzduch.
S pousmáním cvrnkla palcem minci do vzduchu.
Měďák se stále točil, když se na vrcholu kamenných schodů
objevili čtyři muži v černých uniformách ověšení hrůzu
budícími zbraněmi. V okamžiku, kdy měďák zazvonil na stole
s wyvernem lesknoucím se v matném světle, byla Aelin Galathynius
připravená brodit se krví.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist