Kniha: Kosmologický důkaz Boží existence v životě a myšlení – Stanislav Sousedík

Stanislav

Sousedík

Kosmologický důkaz

Boží existence

v životě a myšlení

VYŠEHRAD

Tato kniha vychází s podporou

Grantové agentury ČR

(reg. č. P 401-12-1699)

Recenzovali: PhDr. Karel Šprunk a Mgr. David Svoboda, PhD.

© Prof. PhDr. Stanislav Sousedík, CSc., 2014

ISBN 978 -80 -7429 - 433-4

Kniha vychází

v roce 80. výročí založení

nakladatelství Vyšehrad

|1934 – 2014|

OBSAH

Předmluva ................................. 11

ČÁST I

KOSMOLOGICKÝ DŮKAZ V ŽIVOTĚ I..... 17

Kapitola 1

Svět dítěte a svět dospělého ......... 19

1. Slovo „svět“ a jeho dva významy................ 20

2. Lidské mládě a jeho svět...................... 22

3. Dospělost jako zhroucení dětského světa .......... 26

3.1 Neopětovaná láska ....................... 26

3.2 Smrt ................................. 28

4. Vzpomínka na Máchův Máj.................... 31

5. Druhá vzpomínka: Babička Boženy Němcové ...... 36

Kapitola 2

Člověk tváří v tvář úzkosti ......... 38

1. Zoufalý postoj ............................. 38

1.1 Potlačení úzkosti a s ní spojených otázek:

Voltaire a Pascal......................... 39

1.2 Přijetí úzkosti a zoufalství.................. 43

2. Postoj hledající ............................ 46

2.1 Co je „jsoucno tří podmínek“?............... 46

2.2 Exkurs: Heideggerova přednáška

Co je metafyzika?........................ 48

3. Existuje jsoucno tří podmínek? ................. 50

3.1 Odpověď náboženství ..................... 51

3.2 Odpovědi filosofie........................ 53

3.2.1 Odpovědi založené na primátu subjektu ...... 55

3.2.2 Odpověď založená na primátu objektu ....... 63

ČÁST II

KOSMOLOGICKÝ DŮKAZ V MYŠLENÍ ..... 67

ODDÍL I

PŘEDPOKLADY KOSMOLOGICKÉHO DŮKAZU . 69

Kapitola 1

Existence jako predikát prvního řádu

(G. Frege)................ 69

1. Abstraktní a konkrétní vlastnosti ............... 69

2. Existence jako abstraktní a konkrétní vlastnost..... 71

3. Dialog s Pünjerem o existenci .................. 73

4. Poznámky k Fregeho pojetí existence ............ 76

Kapitola 2

Existence jako nástroj charakterizace ..... 78

1. Úvod .................................... 78

2. O intencionálních („fiktivních“) individuích ....... 79

2.1 Několik historických informací .............. 79

2.2 Existují vskutku nějaká intencionální individua? . 81

2.3 O absolutní existenci intencionálních individuí... 86

2.4 O povaze intencionálních individuí ........... 87

2.5 Popis ................................. 88

2.6 Intencionální individuum a jeho vnitřní vlastnosti 92

2.7 Intencionální individuum a jeho vnější

a vnitřní vlastnosti ....................... 93

2.8 Vnější a vnitřní existence

intencionálních individuí................... 94

2.9 Modální vlastnosti intencionálních individuí .... 96

2.10 Konstitutivní části a vlastnosti

intencionálního individua ................. 98

2.11 Několik logických poznámek

o intencionálních individuích............... 99

2.12 Reprezentant .......................... 102

3. Závěr.................................... 103

Kapitola 3

Existence a podvojná konstituce

světských jsoucen............. 104

1. Úvod .................................... 104

2. Světská individua a jejich konkrétní existence ...... 105

3. Konkrétní obsah světského individua

a jeho konkrétní existence..................... 108

4. O podvojné konstituci světských jsoucen .......... 109

5. Transcendentální vztahy a podvojná konstituce

světských jsoucen (individuí)................... 113

Kapitola 4

Nahodilost, nutnost a existence

reálných individuí ............ 118

ODDÍL II

KOSMOLOGICKÝ DŮKAZ ......... 127

První krok: důkaz nutného jsoucna ...... 127

1. Výchozí sylogismus .......................... 127

2. K druhé premise výchozího sylogismu

(některé světské jsoucno je nahodilé)............. 128

2.1 Druhá premisa z hlediska přirozeného jazyka ... 128

2.2 Teoretické námitky proti předchozímu......... 130

2.2.1 Proti sukcesivní nahodilosti ............... 131

2.2.2 Proti simultánní nahodilosti . . . . . . . . . . . . . . . 131

2.3 Odpověď na předchozí námitky . . . . . . . . . . . . . . 132 3. K první premise výchozího sylogismu (P1)......... 134

3.1 K námitkám všeobecně .................... 138

3.2 Námitka Davida Huma .................... 138

3.2.1 Exkurs .............................. 139

3.3 Pokračování výkladu ..................... 141

3.4 Námitka Bertranda Russella ................ 143

Druhý krok: nutné jsoucno je Bůh ...... 147

1. Úvod ................................... 147

2. Kantova kritika kosmologického důkazu

v Kritice čistého rozumu (KČR)................ 148

3. Absolutně (logicky) nutné jsoucno .............. 152

4. Subsistující existence (bytí) existuje

je analytická věta .......................... 154

5. Existence jako dokonalost světského jsoucna ...... 155

6. Existence světských jsoucen a její omezení ........ 156

7. Subsistující existence („bytí“) a její bezmeznost

(nekonečnost) ............................. 158

7.1 Exkurs o vlastnostech subsistující existence .... 159 8. Jednoduchost a jedinost subsistující existence ..... 161 9. Bůh je svobodný stvořitel .................... 161

10. Modální důsledek Boží svobody ................ 162

ČÁST III

KOSMOLOGICKÝ DŮKAZ V ŽIVOTĚ II .... 165

Summarium ................................. 171

Jmenný rejstřík .............................. 173

Věcný rejstřík ............................... 174

( 11 )

PŘEDMLUVA

V práci, kterou předkládám, se pokouším o formulaci kosmo

logického důkazu Boží existence a  o  řešení některých otázek,

které s tímto důkazem souvisí. Jedná se předně o otázku místa,

které tento důkaz zaujímá v lidském životě, a dále o problémy

některých jeho filosofických předpokladů. Kosmologický důkaz

(jak se mu z Kantova podnětu dnes říká) není sám o sobě nový,

naopak: je starý téměř jako sama metafyzika, na  jejíž půdě

bývá formulován. Americký filosof náboženství analytického

zaměření, William L. Craig, ukazuje ve své nedávné monografii

1

věnované dějinám tohoto důkazu, že s jeho tápavou formulací se

lze setkat již u Platóna. Po něm jej, pokračuje Craig, rozvinul

Aristotelés, na jehož dílo ve středověku navázali významní před

stavitelé arabské, židovské i křesťanské scholastiky. V novověku

mu poskytl novou vytříbenou podobu především G. W. Leibniz.

Rekonstrukcí Leibnizova příspěvku Craigova monografie končí.

To, že autor dále nepokračuje, příliš nepřekvapuje: Připomeň

me si, že záhy po  Leibnizovi se objevují na  scéně evropského

filosofického myšlení dva myslitelé, jejichž jména lze považovat

1

William L. Craig, The Cosmological Argument from Plato to Leibniz, Wipf

and Stock, Eugene, Oregon, 2001; srov. William L. Craig, Walter Sinnot-Arm

strong, A Debate between a Christian and an Atheist, Oxford University Pre

ss, Oxford 2004.

( 12 )

přímo za symbol dlouhodobého, dodnes trvajícího zpochybnění kosmologického důkazu: jsou jimi David Hume († 1776) a Immanuel Kant († 1804). Filosofické principy, na jejichž základě jeden i druhý zformulovali svou kritiku kosmologického důkazu, měly tak velký ohlas, že od 19. století nebývá tento důkaz již představiteli hlavního proudu novověké filosofie obhajován a vyvolává nadále zájem převážně jen historický.

Tato situace neznamenala sice zánik filosofie náboženství, ale vedla – počínaje F. Schleiermacherem († 1834) – většinou k subjektivizaci této filosofické disciplíny. Antropocentrická tendence, kterou to mělo za následek, měla dlouhodobou povahu a počala soustavněji slábnout teprve zhruba v poslední třetině minulého století. Věc souvisí s  rozvojem analytické filosofie, jejíž vývoj přivedl v naší době některé její představitele k obnově zájmu o metafyzické problémy. V rámci soustavného zájmu o metafyziku, k němuž tak došlo, se po dlouhé přestávce probudil opět zájem i o důkazy Boží existence, které si činí nárok na objektivní platnost. Z těch vyvolal největší pozornost důkaz a priori, tzv. ontologický, jímž se v druhé polovině minulého století zabýval větší počet filosofů, logiků a matematiků (N. Malcolm, Ch. Hartshorne, K. Gödel, A. Plantinga aj.). Pokud jde o důkazy a pos­ teriori, tj. ty, při nichž se usuzuje na existenci Boží z povahy empirického světa, o  ty byl zájem vyvolán především vystoupením oxfordského filosofa náboženství Richarda Swinburna.

2

Argumenty pro Boží existenci, jež tento myslitel za našich dnů prezentuje, liší se ovšem od tradičních, a to jednak svou novou, dříve neužívanou metodou, jednak ale i  povahou výsledků, k nimž dospívají. Pokud jde o metodu, používá Swinburne při svých důkazech v podstatě metody běžné v přírodních vědách, tzv. explanace (vysvětlení). Přírodovědecká explanace spočívá zhruba řečeno v tom, že se určité v empirickém světě pozorované události vysvětlí pomocí nějaké vhodné „teorie“. Teorií se tu povšechně řečeno rozumí soubor předpokladů týkajících se nějakých skutečností pozorování sice nedostupných, z nichž však lze ony v empirickém světě pozorované události vyvodit a předvídat jejich budoucí průběh. Je známo, že explanace bývá v pří- 2

Richard Swinburne (1934) autor početných děl z  oblasti filosofie náboženství je českým filosofům znám mezi jiným i několika v Praze pronesenými přednáškami. Z  jeho spisů je do  češtiny dosud přeložena (pod názvem Bůh jako vysvětlení, přel. K. Šprunk, Triton, Praha 2011) pouze širším kruhům určená knížka Is There a God?.

( 13 )

rodních vědách užívána nejen k vysvětlení empirických událostí, ale – na vyšší úrovni – i samotných teorií, které se jich týkají. Pokud jde o Swinburna, postupuje při vytváření aposteriorních argumentů pro Boží existenci obdobně: předkládá kosmologickou teorii obsahující předpoklad, že existuje Bůh, a ukazuje, že taková teorie poskytuje ve  srovnání s  jinými, nejobecnější a  zároveň nejjednodušší vysvětlení („explanaci“) poznatků, které nám poskytuje vědecké poznání empirického světa. Je známo, že explanace může vlivem své logické povahy poskytovat vždy jen pravděpodobné závěry. To se týká ovšem i na explanaci založených argumentů Swinburnových: předpoklad, s nímž pracuje, totiž že existuje Bůh, je v rámci jeho argumentace pouze pravděpodobný. Toho je si Swinburne ovšem vědom a  uvádí zajímavé důvody, proč to prý netřeba považovat za  nedostatek. Bez povšimnutí, pokud vím, ponechává skutečnost, že Boží transcendence vůči empirickému světu jeho metodou explanace vykázaná, je pouze kosmologická, nikoli ontologická.

3

Swinburnovy argumenty, spřízněné svým východiskem i svou metodou s  přírodními vědami, jsou v  souladu s  dnes v  našem kulturním okruhu běžně rozšířenými představami a hodnotovým postoji. Odtud zřejmě pochází část velkého ohlasu, jehož tyto argumenty jak v odborných kruzích, tak – v populárnějším zpracování – i u širší vzdělané veřejnosti docházejí. Ve srovnání s postupem Swinburnem koncipovaným bývá dnes věnován kosmologickému důkazu Boží existence formulovanému v rámci metafyziky poměrně menší zájem. Svědčí o tom nejnápadněji počet publikací, které mu byly za našich dnů věnovány: ten je ve  srovnání s  počtem příspěvků věnovaných důkazu ontologickému, anebo těch, které se zabývají argumenty založenými na  explanaci přírodovědného typu, vůčihledně menší. Ale i u takových příspěvků, které se kosmologickým důkazem nebo některými jeho stránkami zabývají, převažuje (je to patrné i v cenných dílech autora, jenž mu věnoval snad nejvíce úsilí, Williama L. Rowea

4

) důraz kladený na některé spíše formální

3

Kosmologická transcendence spočívá v  tom, že je Bůh jsoucno, lišící se od světských jsoucen pouze zvláštními, nesymetrickými vztahy, které ke každému z nich má. Ontologická transcendence spočívá v tom, že je Bůh jsoucno, jež je jako takové (nikoli jen na  základě svých nahodilých vztahů) zásadně odlišné od světských jsoucen. 4

Mám na mysli především jeho příspěvek „Two Criticisms of the Cosmological Argument“, in: The Monist, 54, 1970. Srov. rovněž příspěvek téhož autora

( 14 )

stránky důkazu nad zájmem, jenž je věnován jeho ryze meta

fyzickému jádru.

Tomuto ryze metafyzickému, dnes, jak řečeno, spíše stranou

zájmu ležícímu kosmologickému důkazu je věnována tato moje

práce. Čím se liší metafyzická metoda přístupu, které se v ní při

držuji, od přírodovědné? Rozdíl není zcela zásadní, obě metody,

přírodovědná i  metafyzická, mají totiž základní rys shodný.

V obou případech se jedná o – v širokém slova smyslu – vysvět

lení. V  dalším ovšem již pozorujeme odlišnosti. Východiskem

přírodovědné explanace jsou, jak jsem již naznačil, empirické

události, nakolik jsou popsatelné matematickými prostředky,

tedy například měřením, vážením apod. Východiskem meta

fyzické explanace nejsou události, nýbrž především empirická

jsoucna: událostmi se metafyzika zabývá, jen nakolik jsou jejich

výsledkem jsoucna. Jsoucna pak metafyzika neměří ani neváží,

nýbrž hledí zjistit pojmovou analýzou přirozeného jazyka jejich

nejobecnější rysy. Získané poznatky poté metafyzika vysvětluje

tím, že hledá odpověď na otázku „proč?“. K odpovědi na tuto

otázku metafyzika dospívá však nikoli tím, že by z různých vari

ant možného vysvětlení vybírala tu nejplausibilnější (tj. nejjed-

nodušší, nejvíce shodnou s ostatními našimi znalostmi apod.),

nýbrž deduktivní aplikací kauzálního principu. Odpověď, k níž

metafyzika dospívá, by proto měla být  – alespoň podle toho,

jak si tato věda sama rozumí – odpovědí nikoli pravděpodob

nou, nýbrž jistou, a  nadto ještě odpovědí poslední, tj. tako

vou, která by k žádnému dalšímu „proč?“ již nedávala podnět.

Entity, jejichž pomocí vysvětluje metafyzická teorie povahu

empirických jsoucen, jsou programově mimo oblast možného

pozorování (na  základě této skutečnosti se, podle některých,

dostalo kdysi metafyzice dokonce prý i jejího názvu). Na rozdíl

od přírodovědných teorií, které jsou ze své povahy vždy falzifi

kovatelné, usiluje tedy metafyzika dosáhnout poznání, které by

bylo jediným bez rozporu myslitelným, a to pravdivým, vysvět

lením empirických skutečností, zjištěných pomocí analýzy při

rozeného jazyka. Stoupenci metafyziky (a autor této knihy se

považuje za jednoho z nich) samozřejmě připouštějí, že věda,

kterou se zabývají, svého vysokého cíle ne vždy ve skutečnosti

„The fallacy of composition“, in: Mind, 71, 1962. Rowe, jehož úvahami jsem

se nechal v některých věcech inspirovat, je vedle toho ovšem i autorem syste

maticky založeného díla Cosmological Argument, Princeton 1975.

( 15 )

dosahuje. Každý, kdo disponuje třeba jen elementární znalostí dějin filosofie, ví, že tomu tak není. Pochybnou se může nicméně mnohým zdát bez ohledu na dosažené výsledky sama pretenze metafyziky, dosáhnout nadčasové pravdy. Je to nárok, který není v souladu s některými dnes rozšířenými, spíše skeptickému smýšlení nakloněnými myšlenkovými proudy. S těmi jsou ambice metafyziky ovšem skutečně ve sporu. Právě v tom však možná spočívá její aktuálnost.

K dosažení jednoho z cílů metafyziky, týkajícího se v našem případě námětu pro každou lidskou bytost životně důležitého, směřuje myšlenková cesta, na níž se v dalším pokusím čtenáře provázet. Nepředpokládám u něho nějaké předběžné speciální znalosti, nýbrž spíše jen vlohu pro koncepční myšlení, schopnost pojmové analýzy, a především – nezávislost úsudku. Terminologického aparátu aristotelsky orientované metafyziky, jíž jsem stoupencem, jsem v této práci užíval co možná nejméně, a pokud již to bylo (celkem ojediněle) nezbytné, snažil jsem se význam užitých termínů podle svých sil co nejlépe objasnit.

Uvedl jsem již, že jsem svůj pokus o výklad kosmologického důkazu doprovodil několika úvahami o  úloze tohoto důkazu v lidském životě. Tyto úvahy (vyúsťující v obhajobu objektivismu a theologického realismu) jsou obsaženy v první a poslední části knihy, a tvoří tedy jakýsi její rámec. Určitou zvláštností mého postupu zde je, že se potřebu objektivismu pokouším vyvodit z některých skutečností našemu vědomí imanentních, a po té stránce tedy subjektivních.

Rád bych závěrem upozornil (protože to možná z mého výkladu nebude vždy na první pohled zřejmé), že základní myšlenka kosmologického důkazu je ve své podstatě jednoduchá a chápe ji namnoze i zcela prostý, „neučený“ člověk. Při filosoficky zdůvodňovaném projednávání námětu se věc ovšem nevyhnutelně komplikuje a výklad se rozrůstá. Ale to není zvláštností kosmologického důkazu, je tomu tak ve filosofii často, možná vždy.

Děkuji všem, kdo mi při koncipování této knihy byli – často v nesouhlasu – nápomocni, jmenovitě však prof. Pavlu Cmorejovi z Filozofického ústavu Slovenské Akademie věd.

Knihu věnuji Jihočeské universitě v Českých Budějovicích, zejména její teologické fakultě, s díky za uznání projevené mi udělením čestného doktorátu.

Levín, 24. srpna 2012 Stanislav Sousedík

( 173 )

Brunner, E. 52 Byron, G. G. 35 Carnap, R. 75 Cmorej, P. 74, 76, 80, 83, 85,

89, 90

Coleridge, S. T. 30 Copleston, F. C. 143nn Craig, W. L. 12 Cuhrová, N. 84 Čapek-Chod, K. M. 28 Červenka, J. 44 Čiževskij, D. 35 Dolník, A. 106 Dostálová, L. 75 Doyle, A. C. 87 Durdík, J. 35 Epikúros 44 Franciscus Mayronis 83 Frege, G. 69nn, 74nn. Gödel, K. 12 Hartshorne, Ch. 12 Heidegger, M. 30, 48 Hron, Z. 30 Hume, D. 12, 138nn Chvatík, I. 30 Kant, I. 12, 148 Kierkegaard, S. 30 Leibniz, G. W. 12, 146 Lucretius C. 44, 169 Magni,V. 58 Mácha, K. H. 31 Machula, T. 83 Malcolm, N. 12 Malebranche, N. 58

Mally, E. 80

Marvan,T. 76

Materna, P. 84

Mauriac, F. 28

Meinong, A. 80

Michotte,A. 116

Němcová, B. 36nn

Novák, L. 83

Novotný, D. 79

Parsons, T. 80

Pascal, B. 39

Patočka, J. 35, 40

Plantinga, A. 12

Pujmanová, M. 28

Quine, W. V. 75

Rahner, K. 55nn

Rowe, W. 13

Russell, B. 84nn, 143

Ryle, G. 144

Říha, K. 55

Schleiermacher, F. 12

Sousedík, S. 113, 160

Swinburne, R. 12nn, 134

Šalda, F.X. 36

Tichý, P. 85

Vlasáková, M. 76

Voltaire 39nn

Warren, A. 91

Wellek, R. 91

Zalta, E. 80

Zdziechowski, M. 35

Zeleňák, E. 116

Zeyer, J. 45

JMENNÝ REJSTŘÍK

( 174 )

abstraktní předmět: viz předmět

abstraktní

agnosticismus 41, 43 akt (= vymezení) 112–115,

152, 153, 158

bytí 153 celek 135–139, 139–141,

144–146, 153 pozn.

čas dětský 24 část (= složka) konstitutivní 45,

94, 98–99, 104, 109, 110

— pravá, nepravá 153 darwinismus 45 dokonalost 155 dospělost 25 dostupnost kognitivní 97 důkaz ontologický 151, 154, 155 existence — absolutní 78 — abstraktní 69nn, 154 — intencionální, reálná 86nn — intencionálně-intencionální

96

— intencionálně-reálná 95 — konkrétní 69nn, 154 — relativní 78 — subsistující 153 — vnější, vnitřní 94nn

explanace 12–14

fakt 120

fallacia compositionis 136 pozn.

fatalismus 130

horror vacui 30

hra 23

ideologie 42

jsoucno nahodilé 115, 117, 118

pozn., 119, 123–125

— pomyslné 79

— průběžně (kompletně)

vymezené 79–90

— reálné 20, 79, 82

individuum 120, 128, 129

individuum (= jsoucno)

intencionální 79, 86

kauzalita 115nn

konkrétní obsah viz obsah

konkrétní

konstituce 98, 104

konstituce podvojná 104nn, 152

množina 140nn, 145, 146

modality 119

— souhlasné, nesouhlasné 124

— vnitřní, vnější 96nn

monismus 64, 105

možnost logická, reálná 121, 123,

163

VĚCNÝ REJSTŘÍK

Čísla vytištěná tučně označují místa, na nichž jsou uvedeny základní

informace o hledaném termínu. Termíny dvou nebo víceslovné jsou řazeny

podle slova základního (tedy např. „předmět abstraktní“, nikoli „abstraktní

předmět).

( 175 )

naděje-torzo 38, 47 nahodilost — v hovorové řeči 118nn — pouze-simultánní 124 — pouze-sukcesivní 124 — relativní 125 — sukcesivní-a-simultánní 122 nepředmětné 57nn, 97 nutnost absolutní (= logická) 123 obsah konkrétní 108nn, 153 omezení 156nn osud 24 pluralismus 64, 106, 109, 128,

131

popis záklopkový 90 potence (= schopnost pasivní)

112, 114, 116, 117, 133, 152

predikace 91, 99 princip P 86, 87 předmět abstraktní 145 reálný 20 reprezentant 88, 90, 91, 92, 101,

102nn

rozptýlení 27, 39, 61 schopnost viz: potence smysl 29, 39, 41 subsistující 153, 154, 155, 158,

159

substance čistá 98 svět 19nn svoboda 161nn

sylogismus výchozí 127, 149

totožnost intencionálních individuí

97

transcedence 13, 49, 58nn

tvrzení T 136

universum 20, 50, 63, 102, 125,

161

úzkost 29, 30, 34, 38nn

vášeň 26, 27, 30

věčnost nepravá 24

vlastnost abstraktní 69nn

— analogická 160

— elementární 89

— konkrétní 69nn

— nepřispívající 137, 143

— obsahová 108, 113, 160

— přispívající 137

— vnější 93

— vnitřní 89

výrok existenční negativní 101nn

vztah 89

vztah intencionální 140

vztah kategoriální 109nn

vztah sjednocení 140, 145

vztah transcendentální

111–115, 153, 157, 160

vztah vymezení 112

záklopka 90

zásada S 133,

zásada Z 72, 73, 130

zoufalství 38, 43, 44, 47

STANISLAV SOUSEDÍK

KOSMOLOGICKÝ DŮKAZ

BOŽÍ EXISTENCE

V ŽIVOTĚ A MYŠLENÍ

Edice Moderní myšlení

Dle grafického návrhu edice od Vladimíra Nárožníka

upravil Vladimír Verner

Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

roku 2014 jako svou 1234. publikaci

Vydání v této podobě první. AA 9,46. Stran 176

Odpovědný redaktor Martin Žemla

Vytiskla Těšínská tiskárna, a. s.

Doporučená cena 248 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

Praha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

ISBN 978-80-7429-433-4