načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí - Blanka Svobodová; Barbora Hrdinová

Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí

Elektronická kniha: Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí
Autor: Blanka Svobodová; Barbora Hrdinová

Pokyny k přípravě materiálu a péči o výrobky. Přehled potřebného nářadí a pomůcek. Základní pojmy a techniky. Návody ke zhotovení výrobků podle ročních období, pomlázky, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 133
Rozměr: 30 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Kresba. Umělecká řemesla
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2373-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pokyny k přípravě materiálu a péči o výrobky. Přehled potřebného nářadí a pomůcek. Základní pojmy a techniky. Návody ke zhotovení výrobků podle ročních období, pomlázky, opálky, misky, podnosu a dalších košů.

Popis nakladatele

Pletení košíků prakticky krok za krokem.

Košíkaření patří k tradičním řemeslům, která však neztrácí na atraktivitě ani dnes. Naučte se, jak z vrbového proutí vytvořit kvalitní a krásné koše a košíky různých typů a velikostí. Dozvíte se vše od základů sběru vrbového proutí, přes jeho zpracování až po různé techniky pletení. Čekají na vás například tyto projekty: • pomlázka • opálka • miska • zahradnický košík • květinový koš • opletený tácek … a mnoho dalších.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Blanka Svobodová; Barbora Hrdinová - další tituly autora:
 (e-book)
Hrátky s pedigem Hrátky s pedigem
Mr. Dokonalý Mr. Dokonalý
 (e-book)
Můj miláček cizopasník Můj miláček cizopasník
Zn. Blondýna hledá... Zn. Blondýna hledá...
Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí
 (Diář knižní)
Motivační diář 2020 -- S příběhem a relaxačními omalovánkami Motivační diář 2020
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Košíkářův rok aneb

Jak se kroutí proutí

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Blanka Svobodová, Barbora Hrdinová

Košíkářův rok aneb Jak se kroutí proutí – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


KOŠÍKÁŘŮV ROK

aneb Jak se kroutí proutí

Blanka Svobodová, Barbora Hrdinová

CPress

Brno

2019


OBSAH

O košíkářství 7

Historie českého košíkářství 7

Čtení o vrbě 11

Vrba 12

Přehled vybraných druhů vrb 13

Jak připravit materiál a pečovat o výrobky 17

Nářadí a pomůcky 21

Tajemství proutěného košíku

aneb základní pojmy a techniky 27

Žebrové koše – osnova a výplet 28

Rámové koše 29

Začínáme s pletením 29

Nastavení prutů 31

Nápletek 32

Přechod osnov ze dna do stěny koše 33

Přídavné osnovy 34

Dno košíku 34

Zavírka 35

Ucho koše 36

O košíkářství 7

Historie českého košíkářství 7

Čtení o vrbě 11

Vrba 12

Přehled vybraných druhů vrb 13

Jak připravit materiál a pečovat o výrobky 17

Nářadí a pomůcky 21

Tajemství proutěného košíku

aneb základní pojmy a techniky 27

Žebrové koše – osnova a výplet 28

Rámové koše 29

Začínáme s pletením 29

Nastavení prutů 31

Nápletek 32

Přechod osnov ze dna do stěny koše 33

Přídavné osnovy 34

Dno košíku 34

Zavírka 35

Ucho koše 36


Košíkářův rok 39

Jaro 41

Pomlázka 46

Zdobná pomlázka – řetízková, točená 48

Opálka 52

Nápletek v opálce 58

Ucho ve stěně opálky 59

Léto 61

Další zpracování neloupaného proutí 62

Loupané proutí 63

Miska s třípárovou zavírkou – „začátečnická“ 64

Oválný podnos se sloupkovým uchem 70

Srdcový košík 76

Podzim 83

Další zpracování loupaného proutí 84

Výroba šén neúžených a úžených 85

Ostatní produkty vznikající v souvislosti s výrobou šén 85

Houžvení aneb kroucení prutů 86

Dětský houbák 87

Opletené ucho s rybí kostí 94

Zahradnický košík, oválné dno 98

Hranatý podnos s kroucenými uchy 107

Zima 113

Sklizeň proutí 114

Třídění sklizeného proutí 115

Příprava řízků 115

Příprava ucha a obručí z vrbových holí nebo lískových prutů 115

Věnce z čerstvého proutí 116

Hranaté dno zhotovené plátnovou vazbou 119

Nákupní košík s anglickou vrstvou a coem 122

Květinový koš s uchem 130

Zdroje literatury 135


6


O KOŠÍKÁŘSTVÍ

Historie českého košíkářství

O košíkářství

Historie českého košíkářství


8

Nebojte se, nebudeme vás nudit dlouhým úvodem, ale něco byste přece jen měli vědět. Už proto, že košíkářství patří mezi nejstarší lidská řemesla. Nejrůznější koše doprovází lidstvo od jeho počátků, mnohem déle než třeba keramické výrobky. Použité materiály však podléhaly snadno opotřebování a zkáze, a tak toho o dávných košíkářích a  jejich práci víme jen relativně málo. Podobu nejstarších košů můžeme rekonstruovat podle archeologických nálezů, které však nejsou příliš bohaté. Novější košíkářské výrobky pak známe z fresek, maleb, soch a knižních popisů. Počátky řemesla se datují do  mladší doby kamenné, kdy se sice člověk stále ještě živil lovem a  rybolovem, současně však začínal domestikovat zvířata a  zpracovávat zrna divokých obilovin. Od toho se odvíjela potřeba uspořádat si k životu konkrétní místo, upravit si je proti vlivům počasí. Prvními košíkářskými pokusy proto byly nejspíše přístřešky proti nepřízni počasí stavěné z větví, rákosí a  travin. Svědčí o  tom například nálezy z  mladšího neolitu v Bylanech. Později se člověk naučil spojovat dohromady rostlinná vlákna a využívat je pro výrobu dutých nádob pro uchování potravin, či pastí na zvířata. Dokladem jsou rybářské vrše z období Velké Moravy. Téměř po celém světě existuje podobná tradice splétání přírodních materiálů do podoby nejrůznějších košíkářských výrobků. Ty nesou charakteristické regionální rysy. Jedním z  nich je použitý materiál, který často vyzrazuje místní botanickou základnu. Na  rozdíl od  košíkářských technik existují materiály v  daleko větší škále.

Mezi nejčastěji používaná pletiva u  nás patří vrbové proutí, žitná

sláma či loubky. Plete se i z dalších materiálů, například z orobince

nebo kukuřičného šustí.

První písemné zmínky o  košíkářích u  nás se objevují koncem

15.  století. Z  tohoto období se nám v  jedné plzeňské zasypané

studni dochovala unikátní proutěná miska v  tažené technice se

dnem upleteným na základě košíkářského kříže.

Zpočátku se jednalo o domácí výrobu pro vlastní potřebu. S postu

pem času se řemeslníci začali specializovat na určité typy výrobků,

které prodávali na trzích, nebo je zhotovovali na objednávku přímo

pro zákazníka. Výrobní sortiment byl široký, od  hospodářských

košů a košatin do vozů až po košíky užívané v domácnostech, jako

misky, nákupní koše, koše na  prádlo a  později i  pletený nábytek

a kočárky. Luxusnější zboží pletli z loupaného a štípaného proutí,

tyto výrobky označujeme jako tzv. jemnou práci, dodnes vysoce

ceněnou.

Historické koše u nás najdeme v expozicích mnoha muzeí a skan

zenů. V  Národopisném muzeu v  Praze jsou vystaveny výrob

ky jako je vrš na  úhoře, nůše, opálky či zásobnice na  obilí. Dále

jsou zde k  vidění některé zvykoslovné předměty. Exponáty jiných

kultur najdeme v  Náprstkově muzeu (indiánské či africké koše)

či v  Severočeském muzeu v  Liberci (asijské koše). Specializova

né košíkářské muzeum bylo zřízeno v  Morkovicích, kde navazuje

na místní tradice bohaté košíkářské výroby. Centra košíkářské výroby se vyvíjela zhruba od konce 18. století. Vzrůstající zájem o košíkářství můžeme sledovat v době průmyslové revoluce s vývojem manufaktur a vůbec největší rozkvět zažívá toto řemeslo na přelomu 19. a 20. století. Mezi hlavní střediska patřilo Zbraslavsko, Mělnicko, Čelákovice a oblast Polabí, Morkovice a Horní Planá. Věhlas českého košíkářství přesáhnul i  hranice Rakousko-Uherska. Naše výrobky byly žádané v celé Evropě. V oblastech s  významnou výrobou byly také často zakládány košíkářské školy. První z nich zaznamenáváme na  Zbraslavi roku 1880. Tato škola byla následně přenesena do slepeckého ústavu. O několik

let později byla založena košíkářská škola v Morkovicích, kde vydrže

la nejdéle. Ve třicátých letech minulého století tu dokonce vycházel

i  odborný košíkářský časopis. Další košíkářskou školou u  nás byla

škola se státní podporou v Mělníce a ještě několik menších škol, které

však většinou zanikly po 2. světové válce. V současnosti je košíkářství

vyučováno například na  Střední umělecké škole textilních řemesel

v Praze. Vzdělání v této oblasti se přesunulo spíše do soukromé sféry.

S nástupem komunismu u nás k došlo k velkému útlumu drobných

řemeslníků. V  důsledku znárodnění byly košíkářské dílny nuceny

přejít pod správu rozsáhlejších výrobních družstev. Několik jich našlo

útočiště pod hlavičkou Ústředí lidové umělecké tvorby. Toto obdo

bí napáchalo ve  vývoji řemesla nezanedbatelné škody. Nejen tím,

že samostatní řemeslníci byli v  podstatě nežádoucím elementem,

ale i  v povědomí veřejnosti, která košíkářskou výrobu považovala

za přežitek.

Novodobí košíkáři jsou spíše vlci samotáři. Vycházejí z  tradic svých

předků a  méně obvyklé postupy střeží jako rodinné stříbro. Větší

 rmy zabývající se košíkářskou výrobou můžete dnes spočítat na prs

tech jedné ruky. Díky nesourodé povaze materiálu nelze v  košíkář

ském odvětví nahradit práci rukou strojní výrobou. Do jisté míry se

podařilo zmechanizovat pouze sklizeň proutí. Dlužno podotknout,

že většina dostupného materiálu, který lze u nás zakoupit, nepochá

zí z české produkce, ale je dovážen z Polska nebo z Asie. Totéž platí

i pro dovoz hotových výrobků, kdy našim košíkářům konkurují ceno

vě podhodnocené košíky ze zemí s levnější pracovní silou.

Ačkoli v dnešní době plastů byly mnohé tradiční košíkářské výrobky

nahrazeny moderními ekvivalenty, nelze naštěstí říci, že by tohle

krásné řemeslo zcela vymřelo. Naopak se zdá, že dnes české koší

kářství prožívá jistou renesanci díky vzrůstajícímu zájmu designerů

i  široké laické veřejnosti. Držíte-li v  rukou naši knihu, jste toho jas

ným důkazem. 10

ČTENÍ O VRBĚ

Čtení o vrbě

Vrba

Vrbu a  košíkářství můžeme jistě považovat za  nerozlučnou dvojici. Právě v  našich podnebných podmínkách je základním materiálem košíkářů bezesporu vrbové proutí. Vrba je velmi rozšířená dřevina, roste v  mírném i  chladném pásmu všech světadílů, vyskytuje se ale i v subtropech či za polárním kruhem. Je to rostlina nížin a povětšinou bývá ve vyšší podobě stromovitého či keřovitého vzrůstu, přesto na ni můžete narazit i vysoko v horách ve formě zakrslého keříku. Je nenáročná na pěstování, roste nejlépe ve  vlhčích půdách hlinitých či hlinitopísčitých. Na  březích toků i rybníků plní funkci zpevňování břehů. Jinde je zas využívána její úžasná schopnost dekontaminace půdy i vody – dokáže vstřebávat prvky těžkých kovů. Nelze opominout také význam vrby v oblasti medicíny, neb právě ve vrbové kůře byl v 19. století poprvé objeven salicin, jenž  se stal posléze základem pro výrobu aspirinu. Některé vrby jsou pěstovány výhradně pro okrasné účely. Jedná se především o  převislé vrby smuteční a  kroucené kultivary (S. ×  sepulcralis, S. × pendulina Wender., S. alba, Tristis) či nízké a zakrslé vrby (S. her- bacea), s nimiž se setkáváme v parcích, zahradách nebo arboretech. Salix je latinské označení pro rod „vrba” s četnými druhy, odrůdami a  typy, k  jejichž určování jsou pro botanika směrodatné především listy a květenství, nikoliv košíkáři prioritně posuzovaný vzrůst, kvalita a barevnost proutí. Právě tyto vlastnosti se snadno mění v závislosti na půdních a podnebných podmínkách. Vzhledem k  tomu, že se vrba snadno kříží a  množí, vyskytuje se v  přírodě až na  dva tisíce druhů vrb. Na  našem území existuje celkem 22 druhů (včetně jednoho vyhynulého), které jsou považovány za  původní. V  ostatních případech se jedná o  křížence či dovezené druhy, spolu s  nimi bychom u  nás napočítali na  70 odlišných rostlin, nicméně pro košíkářské účely jsou vhodné jen některé z  nich. S vývojem řemesla se rozšířilo šlechtění vrb a zakládaly se košíkářské plantáže zvané prutníky s  odrůdami určenými přímo k  pletení. Vyhledávanými vlastnostmi košíkářských vrb jsou pružnost a ohebnost větví, délka prutů, hladkost, pevnost, odolnost vůči chorobám,

škůdcům či vlivům počasí (mrazíky, krupobití), výtěžnost proutí

a v neposlední řadě také barva proutí.

Jednou z  nejstarších pletařsky vhodných vrb je vrba košíkářská

(konopina, Salix viminalis L.), která je přirozeně rozšířena

ve východní Evropě a v Asii. Dlouhé středně silné až silné pruty býva

jí hladké a bez postranních větviček. Po vyloupání z mízy má proutí

bílou barvu a vařené světle červenou. Má poměrně velkou středovou

dřeň a  drobnější světle zelená odrůda se hodí spíše na  stloukané

práce. Delší konopina tmavě zelená až hnědozelená se hodí na výro

bu šén.

Skoro po celé Evropě a na Sibiři najdeme vrbu mandlovou (Salix

amygdalina L.), jinak též vrbu trojmužnou (Salix triandra L.),

odrůdu s velmi houževnatým a  pevným proutím, které se neláme

a  bývá poměrně kónického tvaru. Mandlovka se však ráda větví

a  nevýhodou je též malá odolnost vůči škůdcům a  krupobití. Kůra

bývá zeleno šedé až zeleno tmavě hnědé barvy, někdy skvrnitá.

Velmi dobře se loupe, pruty jsou po  vyloupání čistě bílé a  vařené

proutí krásně červené. Ve  stloukané práci se používá především

na osnovy a osnovní kříže. Hodí se i k výrobě šén. Výrobky z této vrby

bývají trvanlivé.

Odrůdou velmi skromnou na  půdní podmínky i  stanoviště je vrba

nachová (rakovice, zlatolýč, Salix purpurea L.), vrba divoce ros

toucí v Evropě či mírném pásmu Asie, pěstovaná též v severní Ame

rice a jinde. Rakovice má četné odrůdy a formy jako například Ura

lensis. Vyznačuje se málo větvenými tenkými, hladkými, pružnými

Vrba


13

a  pevnými proutky zelenožluté až červenohnědé barvy, mízované proutí má špinavě bílou barvu, vařené barvu nažloutlou. Velmi dobře vzdoruje chorobám a  škůdcům, roste však pomaleji a  dává menší výnosy. Původně ze  Severní Ameriky pochází vrba americká (Salix Americana), dovezená koncem 19. století do Evropy, kde se stala velmi oblíbenou. Kůra je ve spodní části prutu světlezelená a v horní části se ztmavuje až do  tmavohnědé, někdy ojíněné. Amerikánka je považována za  nejkvalitnější pro košíkářské účely, dobře se loupe, po vyloupání je leskle bílá či zlatohnědé barvy. Vyžaduje písčitohlinitou půdu, v mokrých a příliš výživných půdách roste rychleji avšak proutí je pak křehké a  lámavé. Jsou pro ni typické nápadné srdčité palisty, přisedlé lístečky u vzpřímených listů. Je poměrně choulostivá na škůdce a choroby. Mezi další vrby častěji využívané v  košíkářství patří vrba červená (Salix rubra Huds.), jedná se o křížence vrby nachové a konopiny. V  umělé míze se špatně loupe, avšak sklizená v  době vegetace se loupe dobře, vařená taktéž. Dalším křížencem, tentokrát vrby mandlové a  konopiny, je vrba rakytníkolistá (Salix hippophaifolia Thuill). Proutí má žlutohnědou barvu až hnědočervenou barvu, je dlouhé, tenké, hladké, pevné a nelámavé. Velmi rozšířená u  nás je i  vrba bílá (Salix alba L.) rostoucí hojně podél toků a  v nížinách. Proutí má barvu hnědozelenou až

hnědočervenou a mezi její odrůdy patří vrba bílá žloutková (Salix

alba L. Vitellina), s kůrou žluté až žlutočervené barvy na sluneční

straně. Ta má kratší silnější proutí, které se často větví. Je houževna

tá a hodí se na pletení pomlázek, vázání a kroucení.

Vrbu volně nalezenou v přírodě není snadné správně botanicky zařa

dit, avšak je možné posoudit, zda je proutí vůbec vhodné k pletení.

Některé vlastnosti rozpoznáme již pohledem a těmi jsou délka, štíh

lost, hladkost a  nerozvětvenost. Je třeba však udělat ještě zkoušku

lámavosti. Pouhým ohnutím do pravého úhlu přes prst zjistíme, zda

prut praská, pokud vydrží dokonce otočku, zdá se být kvalitní.

Přehled vybraných druhů vrb

Původní:

¡

košíkářská (Salix viminalis L.) - lidově „konopina“

¡

mandlová (Salix amygdalina L.) – „mandlovka“

¡

trojmužná(Salix triandra L.) - „mandlovka“

¡

pětimužná (Salix pentandra L.)

¡

nachová (Salix purpurea L.) – „rakovice“ či „zlatolýč“

¡

bílá (Salix alba L.) – „potočnice“

¡

bílá žloutková(Salix alba L. Vitellina) - odrůdou vrby bílé

¡

lýkovcová (Salix daphnoides Vill.)

¡

křehká(Salix fragilis L.)

¡

jíva (Salix caprea L.)

¡

černající (Salix myrsinifolia Salisb.)

¡

šedá (Salix elaeagnos Scop.)

¡

laponská (Salix lapponum L. )

¡

plazivá (Salix repens L.)

¡

rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia L.)

¡

ušatá (Salix aurita L. )

¡

borůvkovitá (Salix myrtilloides L.)

¡

bylinná (Salix herbacea L. )

¡

popelavá (Salix cinerea L.)

¡

slezská (Salix silesiaca Willd.)

¡

velkolistá (Salix appendiculata Vill.)

¡

bledá (Salix starkeana Willd.)

¡

hrotolistá (Salix hastata L.)

¡

dvoubarvá (Salix bicolor Ehrh. ex Willd.)

Přehled vybraných druhů vrb


14

Původní kříženci:

¡

červená (Salix x rubra Huds.) = S. purpurea x S. viminalis

¡

zmrzlá (x) – „zmrzlice”

¡

rakytníkolistá (Salix mollissima Ehrh. či x hippophaifolia Thuill.) = S. triandra x S. viminalis

¡

drsná(Salix x dasyclados Wimm.)

Nepůvodní:

¡

americká (Salix americana) – „amerikánka“

¡

babylonská(Salix babylonica L.)

¡

ostrolistáresp. špičatolistá (Salix acutifolia Willd.) – „kaspická“

¡

japonská(Salix integra Hakuro nishiki)

¡

kroucená(Salix matsudana Koidzumi ‚Tortuosa‘)

¡

bílá smuteční(Salix alba L. ‚Tristis‘)

Vegetativní orgány vrby

Tak jako většina představenstva rostlinné říše i vrba se skládá z částí,

jimiž jsou kořen, stonek respektive prut či kmen, list a  květenství.

Ačkoli k pletařským účelům využíváme výhradně jednoleté výhonky

prutů – tzv. letorosty, neméně důležité k jejich správnému růstu jsou

i ostatní orgány.

Nejméně patrné jsou kořeny, o  nichž se říká, že jejich bohatost je

v  přímé úměře se samotnou výnosností proutí. Hlavní kořen se při

vegetativním množení tvoří ze  sázenky a  plní funkci upevňovací

a zásobovací, ukládají se zde voda a živiny. Vlásečnicové kořeny pak

tyto živiny přijímají z  půdy a  hloubkové jsou silnější kořeny jdoucí

za  vodou. V  praxi pak rozlišujeme vrby hlubokokořenící (S.  amy

gdalina, S. purpurea či S.  alba) a  mělkokořenící (S.  viminalis či S.

americana).

Košíkářsky nejzajímavější částí je stonek neboli prut. Abychom zís

kali prut vhodný k pletení, je třeba vrbu každoročně u země seřezá

vat, čímž vytváříme jakýsi pařez lidově zvaný „babka”. Pokud vrbu

stříháme výš a zůstává i část kmene, nazýváme tento pařez „hlavou”.

Nové jednoleté výhonky začínají růst z pařezu vždy na začátku vege

tačního období zhruba v dubnu, nejvyššího stupně vývoje dosahu

jí v  červnu. V  průběhu léta pak dochází ke  zpomalení růstu prutů,

k  jejich dozrávání a  dřevnatění. Zhruba koncem října je již proutí

vyzrálé, čeká se jen na  opad listí, aby bylo možné ho sklízet. Tvar

vrbového prutu je typicky kónický, průměr prutu pak bývá v  urči

tém poměru k  délce. Pro lepší představu zde uvádíme, že na  1mm

průměru připadá cca 150–300  mm délky prutu. Spodní silnější

konec označujeme jako pata a  horní tenký konec pak jako špička.

Prut roste v mírném oblouku, čímž rozlišujeme také záda (vypouklá

strana) a břicho (vnitřní strana). Kůra prutů bývá různě zbarvena,

což je ovlivněno druhem i  půdním složením, své v  tomto ohledu

dělá i slunce. Můžeme pozorovat, že na sluneční straně bývá proutí

vybarvenější. Barevnost kůry oceníme zejména při práci s neloupa

ným materiálem. Někdy se setkáváme též s ojíněním či ochmýřením

kůry.

Ani listy nelze u  vrby opominout. I  když v  době sklizně už po  nich

většinou není ani památky, plní v  době vegetace důležitou funkci

asimilace. Listy u  vrb mají krátký řapík a  bývají seskupeny větši

nou střídavě. Setkáváme se s různými tvary od úzce kopinatého (S.

viminalis) až po  vejčitý. Okraje listů bývají rovněž různé  – pilovité,

celokrajné či zvlněné. Některé vrby mají navíc drobné přisedlé lís

tečky zvané palisty, které jsou pro botaniky důležitým rozlišovacím

znakem druhů.

V neposlední řadě sem patří samotné květenství vrb, které je lidově

též označováno jako „kočičky”. Tyto květy bez okvětních plátků jsou

uskupené do jehněd a porostlé bělošedavými chloupky. Rozlišujeme

květy samičí (pestíkové) a samčí (prašníkové). Jelikož vrba je rostlina dvoudomá, znamená to, že na jedné rostlině najdete květenství jen jednoho pohlaví, avšak někteří škůdci dokáží změnit pohlaví, a pak se můžete setkat s pestíky a prašníky na jedné vrbě. Jehnědy na jaře často předjímají růst listů, jedná se o  tzv. rané odrůdy (S.  caprea, S.  viminalis). Pozdnější odrůdy kvetou současně s  rašením listů (S.  triandra, S. americana) a  několik málo pozdních druhů kvete teprve po vyrašení listů. Pylově bohaté květenství též láká po zimě zesláblé včelstvo, které zprostředkovává v  přírodě opylení, pouze při šlechtění vrb se toto opylení provádí uměle. Vrbové semínko je velmi drobné, ochmýřené a vyznačuje se dobrou ale poměrně krátkou dobou klíčivosti. Za sucha ztrácí tuto reprodukční schopnost již za týden, avšak u S. viminalis je tomu až po dvou týdnech.

Anatomická stavba dřeva

košíkářské vrby

Abychom lépe porozuměli vlastnostem a použití vrbového proutí, je

dobré znát něco málo z jeho makroskopické i mikroskopické stavby.

Ve středové části každého prutu je možné pouhým okem pozorovat

dřeň, která vede po celé ose prutu. Díky tenkostěnným nezdřevna

tělým buňkám se jedná o měkkou část, která svým poměrem k dřev

nímu válci částečně určuje pevnost prutu. Z  dřeně pak vycházejí

směrem k  okraji dřeňové paprsky, které mají rovněž vliv na  kvalitu

a tvrdost prutu.

Na dřeň navazuje dřevní válec, který se skládá z jarního a letního

letokruhu. Libriformní buňky tvoří základní pletivo dřeva. Parenchy

matické buňky představují pletivo vodivé, tj. cévy a dřeňové paprsky,

které společně rozvádějí živiny. Velký objem cév v dřevním válci sni

žuje kvalitu proutí, hovoříme o tzv. řídkém proutí.

Mezi dřevním válcem a lýkem se pak nachází kambium, respektive

pletivo dělivé. Odtud se vydělují nové dřevní a lýkové buňky. Na jaře

je kambium bohaté na mízu, která má důležitý vliv na oddělení kůry

při loupání bílého proutí. Nejvyšší činnosti dosahuje zhruba v měsíci

červnu.

Hned pod kůrou se nachází vláknité živé pletivo zvané lýko. Skládá

se z několika vrstev tvořených vodivými buňkami, které přivádí živi

ny do kambia a pupenů.

Vrchní část prutu tvoří kůra, která chrání lýko i  dřevo proti vlivům

počasí. Kůra dorůstá na vnitřní straně, silnější kůra se loupe lépe než

slabší. Přítomnost tříslovin v kůře má vliv na barvu vařeného loupa

ného proutí.

JAK PŘIPRAVIT MATERIÁL

A PEČOVAT O VÝROBKY

Jak připravit materiál a pečovat o výrobky

Namáčení

Většina přírodních pletiv je založena na  základní vlastnosti a  tou je ohebnost a  tvárnost za  vlhka. Z  tohoto důvodu je většina košíkářských materiálů předem namáčena, napařována, či alespoň vlhčena. Existují ale výjimky, jako je práce s  čerstvě sklizeným, tzv. zeleným proutím. Je dobré vědět, co který materiál konkrétně vyžaduje. Postupy a  doporučení košíkářů se však v  této oblasti mohou výrazně lišit. Délka doby máčení se odvíjí od  síly proutí a  také od  teploty vody. Jemnější materiál se namáčí kratší dobu a teplá voda proces urychluje. Myslete také na  zatížení materiálu, aby byl celý ponořený a neplaval na povrchu. Ještě než přistoupíme k samotnému ponoření materiálu do vody, je třeba ho mít pečlivě vybraný, vytříděný a  svázaný. Celkově nám to urychlí následnou práci při pletení, zkvalitní výsledný vzhled výrobku a rovněž ušetří zbytečné namáčení nevhodných prutů. Namáčení vrbového proutí v  kůře je poměrně zdlouhavý proces. Abychom suché neloupané proutí dostali do  stavu vhodného ke  zpracování, máčíme ho obvykle jeden až dva týdny, přičemž ohebnost a stav proutí průběžně testujeme a dle potřeby též vyměňujeme vodu, aby nezahnívala. Po  vyndání z  vody necháme proutí odpočinout a  trochu oschnout, nejlépe zabalené do  staré deky. Poté je možné s ním plést bez dalšího namáčení až po několik dnů v závislosti na uskladnění. Oproti tomu loupané proutí se máčí v řádech minut či hodin, nejčastěji se uvádí 1–3 hodiny. Po  namočení se nám osvědčilo proutí nechat zabalené pár hodin v igelitu, ideálně přes noc, aby ještě trochu změklo a lépe se s ním pracovalo. V takovém případě však dávejte pozor na plíseň! Málo namočené proutí se láme zejména u  paty a  přemočené zase praská u  špičky. Jelikož loupané proutí schne i v průběhu práce, průběžně ho vlhčíme rozprašovačem, houbičkou či vlhkým hadrem, popř. ponoříme opět do vody. Nejkratší dobu se pak máčí štípaný vrbový materiál, jako jsou šény, které stačí v podstatě vodou jen protáhnout. Občas se můžete setkat i s předem mořeným a barveným vrbovým materiálem. Osobně s  ním nemáme dobrou zkušenost a  je věcí osobního vkusu košíkáře, zda po takto upraveném materiálu sáhne. Většinou se jedná buď o designový záměr, nebo kýč, ovšem hranice mezi nimi je velmi tenká. Přirozená barevná škála a lesk proutí nám i po letech praxe připadají jedinečné a dostačující. Výrobky nedoporučujeme ani lakovat, či barvit akrylovými barvami. Určitého zvýraznění barevnosti prutů můžeme dosáhnout olejováním prostředkem určeným k povrchové úpravě dřeva, nejlépe zdravotně nezávadným a vhodným pro styk s potravinami.

Péče o materiál a výrobky

Bezprostředně po skončení práce s proutím je třeba zaopatřit zbýva

jící materiál a též zhotovené výrobky.

Nejjednodušší je to při práci s čerstvým zeleným proutím. Pokud

ho zpracováváme ve  vytápěné místnosti a  chceme, aby nám vydr

želo čerstvé a  ohebné co nejdéle, skladujeme ho před a  po  pletení

na  chladném a  vlhkém místě, v  podmínkách podobných lednici.

Nepřesahuje-li venkovní teplota zhruba 8 stupňů, postačí nám

k  uskladnění i  stinný balkon či jiné zákoutí a  proutí tak zůstane

po nějaký čas (cca 2 měsíce) ohebné.

Rozmočené neloupané proutí skladujeme zabalené do staré deky

a  v chladu, takto nám vydrží zpracovatelné po  několik dní. Může

me ho zabalit i  do  igelitu, tím se vysychání ještě více omezí. Opět

musíme proutí průběžně kontrolovat, zda nechytá někde plíseň. Je

vhodné ho spotřebovat v  co nejkratší době. Po  jeho vysušení se již

nedoporučuje opětovné máčení, kůra se pak většinou začne odlupo

vat a proutí často mění i barvu, nejčastěji černá.

Loupané proutí je po  rozmočení třeba uchovat v  igelitu, avšak

maximálně 2 dny, aby nezačalo plesnivět. Pokud budeme pracovat

s  proutím až za  delší dobu, necháme ho raději dobře proschnout

v rozvolněném úvazu na vzduchu a opět namočíme před pletením.

Při každém dalším namáčení však loupané proutí ztrácí na  kvalitě

a znatelně šedne. Obzvlášť u bílého proutí se jedná o nežádoucí jev.

Tento problém je však možné vyřešit pomocí nasyceného roztoku

kyseliny štavelové (C

2

H

2

O

4

), lidově též zvané „jetelová sůl“, kterou

naneseme rozprašovačem na povrch výrobku a necháme pár minut

působit, anebo ponoříme celý výrobek do nádoby s roztokem. Neza

pomeňte však pracovat v  gumových rukavicích a  dobře větratelné

místnosti. Nespotřebovaný roztok nám vydrží až půl roku, uchová

váme-li jej v pevně uzavíratelné lahvi. Další možností je síření už hotového výrobku. Košíky se omyjí kartáčem v  teplé vodě a  vlhké uloží do  prostoru se sirnými parami na  dobu cca 30  minut. Hořící síra na  vlhkém košíku vytvoří slabý kyselý roztok, který spolehlivě zničí zárodky plísně a zároveň proutí mírně vybělí. Pozor, výrobky nesmí obsahovat ocelové předměty jako hřebíky nebo šroubky, které by reakcí způsobily černé skvrny. Hotové výrobky necháme dobře vyschnout. Pozornost věnujeme především dnu koše, které nejčastěji chytne plíseň. Výrobek

proto zavěsíme či obrátíme dnem vzhůru. Zelené výrobky necháme

naopak prosychat pozvolna, aby materiál příliš neseschnul a  vazba

koše nezřídla. Obecně platí, že zelené proutí v  kůře je vůči vlhkosti

odolnější než loupané proutí bez kůry. Košíky z vrbového proutí zís

kávají postupem času přirozenou patinu. Loupané proutí působením

světla trochu tmavne.

Prach z výrobků odstraňujeme kartáčem, vysavačem aneb osprcho

váním vlažnou vodou a opětovným usušením. 20



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist