E-kniha: Konflikt světů a svět konfliktů – Jiří Tomeš; David Festa; Jiří Novotný

Nakladatelství P3K

Praha 2007

Střety idejí a zájmů v současném světě

Publikace byla vydána s přispěním Vzdělávací nadace Jana Husa

a společnosti Ecovoice.

Recenzoval:

doc. RNDr. Dušan Drbohlav, CSc.

Vydalo Nakladatelství P3K, Praha. 1. vydání, 2007

Texty © Jiří Tomeš, David Festa, Josef Novotný, Hana Horáková-Novotná,

Alemayehu Kumsa, Lívia Šavelková, 2007

Mapy © Tomáš Ka a, Jiří Tomeš, David Festa, 2007

Kresby © Paul Fitzgerald ‘Polyp’, 2007

Redakční zpracování: Jiří Tomeš, David Festa, Helena Janů

Sazba a zlom: Karel Kupka

Tisk: PBtisk, Příbram

© Nakladatelství P3K, 2007

ISBN 978-80-903587-6-8

ISBN 978-80-87186-22-0 (eKniha pdf)

PŘEDMLUVA A PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ÚVOD ( Jiří Tomeš, David Festa, Josef Novotný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 GLOBALIZACE A USPOŘÁDÁNÍ GLOBÁLNÍHO SYSTÉMU (Alemayehu Kumsa) . . . 24 1. Základní pojmy globalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2. Čtyři pojetí globálního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.1 Immanuel Wallerstein: globální ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.2 John Meyer: globální občanský řád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.3 Roland Robertson: globální kultura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.4 Niklas Luhmann: globální společnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3. Historický nástin formování globálního uspořádání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3.1 Šest historických vln formování globálního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 4. Moderní uspořádání globálního systému: tři hlavní mezinárodní instituce . . . . . . . . . . 38

4.1 Washingtonský konsenzus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.2 Východoasijská hospodářská krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 KOLONIALISMUS A POSTKOLONIALISMUS (Hana Horáková-Novotná) . . . . . . . . 46 A) Kolonialismus Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 1. Kolonialismus v kontextu imperialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 2. Teorie imperialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3. Dichotomie „my a oni“: střet Evropy se „signifi kantním druhým“ (signifi cant other) . . 50 4. Kolonialismus a imperialismus – časoprostorové vymezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 5. Dekolonizace – příčiny a důsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

5.1 Důsledky kolonizačních a dekolonizačních procesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6. Od kolonialismu ke koloniálnímu diskurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

6.1 Kolonialismus a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 B) Postkolonialismus 1. Terminologická složitost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 2. Různé koncepce postkolonialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 3. Intelektuální předchůdce postkoloniálních studií: literatura Commonwealthu

a teorie koloniálního diskurzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

3.1 Kritika orientalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 4. Nejvýznamnější představitelé postkolonialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Obsah 5. Kritika postkolonialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 VÁLKY PO ROZPADU BIPOLÁRNÍHO SVĚTA – TENDENCE A PŘÍČINY ( Jiří Tomeš) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 1. Teorie ozbrojených konfl iktů a válek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 2. Defi nice a metodické problémy – datasety konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 3. Vývoj ozbrojených konfl iktů po konci studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4. Typologie konfl iktů podle příčin – diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

4.1 Kulturní – etnické a náboženské – faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

4.2 Ekonomické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

4.3 Politické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

4.4 Geografi cké faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

4.5 Geopolitické faktory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

4.6 Občanské a kořistnické války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 NOVÉ VÁLKY? PROMĚNA CHARAKTERU A GEOGRAFICKÉ DISTRIBUCE OZBROJENÝCH KONFLIKTŮ PO KONCI STUDENÉ VÁLKY ( Jiří Tomeš) . . . . . . 125 1. Změny charakteru konfl iktů po konci studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

1.1 Pokles počtu mezistátních a vzrůst počtu vnitrostátních konfl iktů . . . . . . . . . . . . . 128

1.2 Pokles výskytu občanských válek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

1.3 Rozmach konfl iktů za identitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

1.4 Rozvoj forem ozbrojených konfl iktů, gerilových metod boje a terorismu . . . . . . . 132

1.5 Zvýšení podílu civilních obětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

1.6 Zvyšující se počet uprchlíků a vnitřně přesídlených osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

1.7 Rozvoj humanitárních aktivit a pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

1.8 Technologizace boje a informační válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

1.9 Stírání rozdílů mezi formami a způsoby vedení válek a konfl iktů . . . . . . . . . . . . . 143

1.10 Masová brutalizace konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

1.11 Globalizace válek a konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

1.12 Rozšíření obchodu s ručními zbraněmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

1.13 Prodlužování délky konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

1.14 Rozmach využívání privátních žoldnéřských jednotek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 2. Ekonomizace konfl iktů a nové zdroje fi nancování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

2.1 Proměna fi nancování konfl iktů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 3. Geografi cké aspekty a proměna geografi ckého rozšíření válek a konfl iktů . . . . . . . . . . 155 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 VÝVOJ ROZVOJOVÉHO PARADIGMATU A PROBLEMATIKA SPOLEČENSKO-EKONOMICKÝCH NEROVNOSTÍ V KONTEXTU GLOBALIZACE ( Josef Novotný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 1. Rozvojová studia: stručná charakteristika a nastínění existujících přístupů . . . . . . . . . . 181

1.1 Politicko-ideologický kontext . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

1.2 Přístupy vycházející z konzervatismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

1.3 Socialisticky orientované přístupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185

1.4 Přístupy související s liberalismem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186

1.5 Kritika tradičních přístupů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 2. Společensko-ekonomické nerovnosti, chudoba, kvalita života a globalizace . . . . . . . . 189

2.1 Ekonomický růst a snižování chudoby vs. distribuční spravedlnost . . . . . . . . . . . . 190

2.2 Společensko-ekonomické nerovnosti vs. ekonomická výkonnost . . . . . . . . . . . . . 192

2.3 Společensko-ekonomické nerovnosti vs. rozdíly v kvalitě života a spokojenosti . 194

2.4 Ekonomická globalizace a nerovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 3. Nerovnoměrný ekonomický rozvoj světa: pokus o empirickou dokumentaci . . . . . . . 198

3.1 Mezistátní ekonomické rozdíly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

3.2 Celková globální společensko-ekonomická nerovnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 GLOBALIZACE A PŮVODNÍ, DOMORODÍ OBYVATELÉ SVĚTA (Lívia Šavelková) 208 1. Původní obyvatelé světa a jejich populace v různých oblastech světa . . . . . . . . . . . . . . 209

1.1 Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

1.2 Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

1.3 Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212

1.4 Evropa a ruská část Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

1.5 Oceánie, Austrálie a Nový Zéland . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 2. Stát, mezinárodní organizace a původní obyvatelé světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

2.1 Stát a původní obyvatelé světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

2.2 Mezinárodní organizace a původní obyvatelé světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 3. Identita, mezinárodní právo a problematika defi nice původních obyvatel světa . . . . . 222

3.1 Defi nice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

3.2 Defi nice mezinárodních organizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

3.3 Problematika jednotlivých kritérií defi nic původního obyvatele . . . . . . . . . . . . . . 226 4. Původní obyvatelé světa v kontextu etnicity a práva – etnická menšina

nebo zájmová skupina? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

4.1 Původní obyvatelé pohledem etnických teorií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

4.2 Identita původních obyvatel světa v kontextu práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 SOCIÁLNÍ HNUTÍ: OD LOKÁLNÍCH SPORŮ K TRANSNACIONÁLNÍMU PROSTORU REZISTENCE (David Festa) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 1. Teoretické přístupy k pojetí sociálních hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

1.1 Geografi e a sociální hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247 2. Sociální hnutí a rozvoj – rezistence, strategie a transnacionalizace odporu . . . . . . . . . . 248

2.1 Seringueiros a devastace brazilských deštných lesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

2.2 Ekofeministické hnutí Zelený pás v Africe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

2.3 Hnutí Zachraňte řeku Narmadu a stavby přehrad v Indii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

2.4 Zapatisté jako „informační guerilla“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 3. Transnacionální prostor rezistence – sítě PGA, ATTAC, WSF . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

3.1 Globální lidová akce (PGA) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

3.2 Sdružení pro zdanění fi nančních transakcí a pro pomoc občanům (ATTAC) . . . . 260

3.3 Světové sociální fórum (WSF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

3.4 Jazyk, mobilita, místo a moc v transnacionálním prostoru rezistence . . . . . . . . . . 264 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 DOPADY AKTIVIT, JEJICHŽ ROZVOJ BÝVÁ SPOJOVÁN S GLOBALIZACÍ, NA PŮVODNÍ OBYVATELE SVĚTA ( Josef Novotný, Jiří Tomeš, David Festa) . . . . . . . . . 271 Afrika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273 Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Asie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 Jihovýchodní Asie a Austrálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276 Mexiko, Střední a Jižní Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278 Severní Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 PŘÍKLADY, NÁMĚTY A OTÁZKY PRO CVIČENÍ, SEMINÁŘE A ZPRACOVÁNÍ STUDENTSKÝCH PRACÍ (David Festa, Jiří Tomeš, Josef Novotný, Hana Horáková-Novotná, Lívia Šavelková) . . . . 285 A) Původní obyvatelé, globalizace a sociální hnutí

Geneticky modifi kované plodiny – Asociace farmářů Karnátaky a Monsanto . . . . . . . 286

Těžba ropy a Ogoniové v deltě Nigeru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288

Práva původních obyvatel světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

Křováci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

Internátní školy pro původní obyvatele Severní Ameriky a Austrálie . . . . . . . . . . . . . . 294

Novodobé formy rasismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 296

Problémy postkolonie: budování národního státu v Nové Jižní Africe . . . . . . . . . . . . . 298

Seminolové kupují Hard Rock Café . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300

Politika a společnost: náboženství, čarodějnictví a magie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 B) Problémy rozvoje – globalizace a chudé země

Stavby přehrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

Nové trendy v mezinárodní dělbě práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304

HIV/AIDS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306

Sociální a ekonomické nerovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308

Internet a rozvoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310

Lidská práva a ekonomický rozvoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312

Mezinárodní obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314

Globalizace a chudé země . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316

Temný kontinent: reprezentace a stereotypy o Africe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318

Problémy transformace postkolonie a postkomunismu: korupce a klientelismus . . . . 320 C) Současné války a ozbrojené konfl ikty

Bosna a Hercegovina – etnické čistky – tragédie Srebrenice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322

Kosovo – masové vyhánění Albánců – zásah OSN – nový stát? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324

Rwanda – genocida / politicida současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326

OSN – záruka míru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328

Irák – ropa a svoboda – geopolitický konfl ikt par excelence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330

Konfl ikty a životní prostředí (podmínky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332

Čečensko – tolerovaná genocida – země, kterou svět odepsal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334

Krvavé diamanty – konfl ikt v Sierra Leone a Libérii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 336 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 Seznam vyobrazených map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Seznam zkratek použitých v textech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345

I přes relativně rozsáhlou autorskou a překladatelskou aktivitu ve sféře politologie

a mezinárodních vztahů lze konstatovat, že publikací, které se zabývají problémy

a konfl ikty současného světa v širším záběru a kontextu témat, mezi nimi i publikací

určených přednostně studentům společenskovědních oborů, je stále nedostatek.

Dynamicky se sice rozvíjí aktivita na poli studia globalizace a sociální antropologie,

ale odpovídající pozornost se stále nevěnuje např. rozvojovým problémům světa

nebo ozbrojeným konfl iktům (snad s výjimkou vojenských kruhů). Hlavním cílem

této knihy je – i přes omezený počet sledovaných témat – přispět k zaplnění této

mezery, a zejména připojit se k diskusi na téma konfl iktuality současného světa.

Při zpracování publikace, která se – vzhledem k proměnám struktury – rodila

velmi těžce, nám pomohlo několik kolegů a přátel, kterým chceme tímto vyjádřit

naši vděčnost a poděkování. V první řadě bychom rádi poděkovali paní Ivaně Hury

tové ze Vzdělávací nadace Jana Husa, bez jejíž podpory a trpělivosti by projekt nebyl

dokončen. Pavlovi Jančákovi a Heleně Janů patří díky nejen za pomoc při jazykové

korektuře. Za cenné připomínky pak děkujeme kolegům Pavlovi Chromému a Pet

rovi Daňkovi. Vznik této knížky je součástí projektu Cursus Innovati pro Vzdělávací

nadaci Jana Husa, zaměřeného na inovaci výuky politické geografi e. David Festa,

jako hlavní řešitel projektu, děkuje studentům sociální antropologie na FF Univer

zity Pardubice, kteří navštěvovali jeho kurzy Politická geografi e a Sociální hnutí. Bez

jejich podnětů, kritických názorů a pomoci by tato kniha nikdy nevznikla.

V Praze na Albertově 27. 6. 2007

Jiří Tomeš, David Festa, Josef Novotný

Předmluva a poděkování

„Svobodná společnost umožňuje velké rozdíly mezi lidmi, jak co se týče povahy rozdílů, tak

na základě postavení lidí a jejich skupin. Hranice nerovnosti (ne)slučitelné se svobodou leží

teprve tam, kde ti, kdo jsou zvýhodněni, by chtěli upřít právo účasti (na řízení a rozdělování

statků) těm, kteří jsou handicapováni či poškozováni, eventuálně je zbavit práva podílet se

na sociálním, ekonomickém a politickém vývoji vůbec. Proti obojímu pomůže pouze jediné –

základní vybavenost dostupná veškeré populaci světa. K ní patří nejen základní práva pro

všechny občany, ale také zajištění základní úrovně životních podmínek, a snad i garantovaný

minimální příjem, v každém případě však základní veřejné služby přístupné všem.“

(Ralf Dahrendorf)

„Násilí je prvním východiskem neschopných a posledním východiskem bezmocných.“

(parafráze Isaaca Asimova)

Svět se dynamicky rozvíjí a mění. V některých ohledech se proměňuje tak rychle, že

není v silách jedince ani kolektivu odborníků všechny rysy této proměny – v ome

zeném čase přípravy publikace – postihnout, natož je kvalitně a odpovídajícím způ

sobem interpretovat a srozumitelně vysvětlit. Nejviditelnějším projevem rozvoje

a rychlých změn je patrně technologický pokrok, sycený kontinuálním přílivem

inovací. Ty umožňuje především rozvoj přírodních věd a stále dokonalejší poznání

dílčích sfér životního prostředí. Na druhé straně je zarážející, jak málo víme o světě

jako celku a o společnosti, která jej obývá, resp. jejich interakcích. Navzdory všem

úspěchům moderní vědy neumíme (či nechceme) řešit celou řadu problémů, které

se díky procesům, jež lze s jistou mírou zjednodušení označovat jako globalizace,

staly skutečně globálními. Nejsme úspěšní ani v úsilí, abychom odstranili jeden z nej

nesmyslnějších paradoxů naší doby, kterým je naznačený rozpor mezi stupněm in

strumentálně-technologické vyspělosti lidské společnosti a její neschopností omezit

strádání podstatné části jejích členů.

Proč tomu tak je, představuje velkou otázku i výzvu vědecké obci, politikům i celé

společnosti. Neumíme s jistotou, důvěryhodně odpovědět ani na základní otázku,

a to zda a jak se svět proměňuje. Děje se tak spíše zásluhou nespoutaných tržních

sil a globalizace, nebo aktivitou politiků? Kdo z nich má větší podíl na globálních

problémech, jež nás sužují? Zdánlivě je odpověď prostá. Pokud přijmeme neoli

berální koncept sociálně ekonomického rozvoje světa, pak by svobodné působení

Úvod

jiří tomeš, david festa, josef novotný jiří tomeš — david festa — josef novotný tržních sil mělo časem vést k vyrovnávání rozdílů, zejména v geografi ckém ohledu, tedy mezi zeměmi a oblastmi světa. Že k tomu nedochází, není ani tak důsledkem selhání trhu, jako selhávání nedokonalého institucionálního rámce jeho fungování. Jde o selhání politiků, kteří mají toto fungování zajišťovat, a veřejnosti – voličů, kteří na ně mají dohlížet.

Další principiální otázku představuje, zda politické síly a tradiční politické insti

tuce, tj. státy a mezinárodní organizace, jsou vůbec schopny vývoj světa kontrolovat a řešit jeho problémy. Přitom na začátku uvažování o problémech a konfl iktech světa jsme postaveni před problém, jak objekt a předmět studia vymezit. Co je objektem našeho zájmu? Který či jaký svět to je? Ten náš? Svět ve kterém žijeme, resp. který nás bezprostředně obklopuje, v jehož rámci uskutečňujeme většinu interakcí? Přitom o jejich nepřímých dopadech nemusíme mít ponětí nebo alespoň kvalitní informace. Jedná se o jeden svět, nebo je jich více? Kterými sousedy je tento náš svět omezen? Můžeme si být jisti, že naše chování neovlivňuje životy jiných a jinde? Je v pořádku, že vyspělý svět konzumuje asi čtyři pětiny surovin, že přispívá asi dvěma třetinami ke znečišťování Země a přitom jeho podíl na světové populaci je pětinový? Je v pořádku, že se snaží organizovat ostatní svět podle svých potřeb a nikoli podle univerzálních pravidel, která by měla vést nejen ke konkrétní odpovědnosti za vznikající problémy, ale také k uplatňování elementární spravedlnosti při rozdělování pozitivních efektů globalizace a produkce?

Uvedené otázky tak naznačují předmět studia a zájmu odborné i široké veřej

nosti, jímž jsou procesy, které svět diferencují a rozdělují, nebo naopak rozdílné světy (často necitlivě) spojují. Zároveň tak generují problémy a konfl ikty v rámci věčného soupeření individuálních, skupinových (zejména fi remních) a národních zájmů. V procesu globalizace a zesilující vzájemné závislosti tyto problémy a konfl ikty nabývají mnohem rozmanitějších podob než kdykoli v minulosti. Navíc před nás kladou řadu otázek, týkajících se jejich významu, povahy a souvislostí. Ve výše uvedeném duchu je lze generalizovaně prezentovat jako střety a konfl ikty následujících světů:

– Světa vyspělých a bohatých na jedné straně a chudých a zaostalých zemí na

straně druhé. Nebo také jde o střet severu a jihu, resp. západu a zbytku světa

(West againt Rest). Podle Wallersteina je svět rozdělen na vyspělé jádro, pře

chodnou semiperiferii a zaostalou periferii. Vznikají pak častěji konfl ikty na

periferii, protože ji jádro a semiperiferie využívá? Naznačují to neomarxisté,

ale nejen oni. Nebo tam vznikají spíše proto, že periferie je na okraji zájmu

a umožňuje působení sil, které by ve vyspělejších zemích byly pod kontrolou?

V rámci semiperiferie pak konfl ikty vyvolává především modernizace – rizi

kový přechod od tradičních, konzervativních a autokratických společností ke

společnostem demokratickým a liberálním. Analogii k nim představují podle

manželů Toffl erových konfl ikty, plodící souboj mezi druhou a třetí vlnou,

mezi starou, usedlou, hierarchizovanou industriální společností a novou, mo

dernizovanou mobilní informační společností.

– Světa jednotlivých civilizací, jak je defi noval Huntington. Zásadní střet se

přitom odehrává mezi islámskou a křesťanskou, event. křesťansko-židovskou

úvod 13

civilizací. Tento souboj lze také interpretovat jako souboj mezi světem/společ

ností modernizovanou, tudíž sekularizovanou, a mezi světem, kde základní

sféry života ovlivňuje náboženství, a který se pod tlakem modernizace hroutí

a generuje konfl ikty. Nejedná se však spíše o střet fundamentalistů na obou

stranách konfl iktu, jak upozorňují znalci islámu (např. Mendel¹) a znalci reli

giózních hnutí? – Světa míru, kde vládne islám (dár al-islám), a světa války (dár al-harb), jenž

není pod islámskou kontrolou; nebo, jak provokativně říká Benjamin Kuras,

světa, kde islám ještě nevládne. – Světa etnických a náboženských aspirací na jedné straně a světa multikultur

ního či světa tolerantních společností na straně druhé. Světa, který charakteri

zuje politika (souboj) identity nebo politika společných zájmů. – Světa univerzálních hodnot (na nichž se však různé světy nemohou dohod

nout), či světa partikulárních zájmů, jakkoli defi novaných. – Světa globalizovaného (skupin a lidí, kteří podle Kaldorové² hovoří anglicky,

používají faxy, e-maily, satelitní telefony a televize, dolary či eura a platební

karty a volně se pohybují po celém světě) a světa marginalizovaného (plného

lidí zapomenutých a odkázaných na primitivní směnu a předurčený způsob

obživy, nebo na humanitární pomoc), v němž žijí lidé z globálního světa prak

ticky vyloučení a odsouzení k přežívání a na milost či nemilost agresivnějších

predátorských skupin. – Světa původních obyvatel, kteří chtějí přežít v souladu s přírodou a tradicemi

a světa „nových“ lidí ( jež reprezentuje homo oeconomicus) reálné i umělé spo

třeby – světa či společnosti, která se neřídí jiným zákonem než zákonem zisku. – Světa práva (kde vládnou zákony a respekt k nim) a uplatňování lidských

práv a světa práva silnějšího, který zákony uplatňuje selektivně, resp. je upra

vuje podle svých potřeb, a kde se lidská práva omezují ve prospěch „vyšších“

mocí. Přitom právo si upravují jak autoritativní režimy, které s právem a právy

lidí nakládají libovolně, tak i některé demokratické země, a zejména velmoci,

jež zase nerespektují práva jiných zemí, resp. mezinárodní konvence. – Světa trvale udržitelné úrovně i rozvoje a světa neudržitelných podmínek, de

vastovaného životního prostředí, které však mohou ten první svět významně

narušit, nebo také, jak říká Al Maliki-Levá, světa trvale udržitelné války³, který

ovšem nemá protipól, neboť o světě trvale udržitelného míru se zatím stále

nedá hovořit. – Světa vyčerpatelných zdrojů (surovin a zdrojů obživy) a nevyčerpatelné lidské

tvořivosti, ale také touhy po individuální (sebe)realizaci; nebo také světa,

konzumujícího většinu surovin, a světa, který většinu z nich za stále vyšší ceny

poskytuje.

¹

Miloš Mendel: Islám mezi dialogem a střetem civilizací. Mezinárodní politika 12/2004, s. 10–12.

²

Mary Kaldor: New & Old Wars, Organized Violence in a Global Era. Polity Press, Cambridge 2001.

³

Vladimíra Al Maliki-Levá: Svět trvale udržitelné války a širokospektrální dominance. Britské listy

22. 12. 2006. jiří tomeš — david festa — josef novotný

– Světa (asociálního chování) anonymních nadnárodních korporací a (velkých)

privátních fi rem (obvykle zaštiťovanými vládami, ohánějícími se národními

zájmy), které se kromě akcionářů nikomu ze svých často kontroverzních aktivit

nezodpovídají, a světa nevládních občanských organizací a sociálních hnutí,

které vyjadřují bezprostřední zájmy většiny obyvatel a které usilují o spraved

livější podíl na správě vlastních zdrojů, resp. o autonomní (nebo alternativní)

způsob života. Z uvedeného výčtu vyplývá, že v rámci uvedených střetů a tendencí bude velmi obtížné formovat nový stabilní geopolitický systém či architekturu mezinárodních vztahů a systém globální odpovědnosti, které by měly být základem řešení globálních problémů a násilných konfl iktů.

Je také zřejmé, že v rámci uvedených střetů lze identifi kovat síly a zájmy, které na

jedné straně určují povahu geopolitického systému, orientaci jeho vývoje i charakter konfl iktů a na druhé straně ty, které mu podléhají. Většina autorů se shoduje v tom, že největší vliv na uspořádání světa mají velmoci. Ty ovlivňují rozdělení moci, jež příslušný geopolitický systém formuje, i jeho proměny. V interakcích velmocí a mocností druhého řádu se rodí nový systém – často v krizích a konfl iktech. Vedle geopolitických sil, produkovaných subjektivní vůlí velmocí, idejemi či prozřetelností, působí také nespoutané síly „objektivních“ procesů globalizace. Odborníci se pak přou, nakolik jsou tyto procesy spontánní a nakolik jsou – státy nebo fi rmami – kontrolované a kontrolovatelné. Je tomu tak i proto, že zvýšená geopolitická aktivita, stejně jako zvýšená mobilita kapitálu, osob a zboží v rámci procesu globalizace, má kontroverzní dopady. Ve vyspělejší části světa globalizace přispívá k rozvoji a k zajištění blahobytu, a to díky uplatnění všech forem mezinárodní „dělby“ práce (kterou však organizuje vyspělé jádro) a outsourcingu. V chudší části světa pak vzbuzuje naději na zapojení do úspěšných podnikatelských struktur, ale přináší také mnoho problémů. Řada oblastí a zemí totiž nedokáže z globalizace nic vytěžit nebo je jí (či alespoň některými jejími procesy) ovlivněna negativně. Rychlé změny, které politická a ekonomická globalizace přináší, vyvolávají stres i v obyvatelích vyspělých zemí, u tradičních a statických společností a kultur pak mohou mít destruktivní účinky a produkují problémy a konfl ikty.

Konec bipolárního soupeření v rámci systému studené války – nejen v duchu geo

politického uvažování Modelskiho a Taylora – právě takovou změnu představuje. Podle většiny odborníků jsme svědky zrodu nového geopolitického systému (emerging system) – systému, založeného na dominanci Spojených států amerických, vítěze studené války a jediné skutečné velmoci. Také proto lze aktivity USA charakterizovat jako nový unilateralismus, který směřuje k umocnění americké síly a potvrzení jejich hegemonie. Projekt pro nové americké století⁴ představuje vizi i plán idealistických konzervativních politiků, jak promítnout americkou vojenskou a ekonomickou moc do světa, jak zformovat geopolitický systém v duchu pax americana. Představují pak konfl ikty, které USA při prosazování velmocenských zájmů, ale i univer⁴

Project for the New American Century (PNAC), http://www.newamericancentury.org/.

úvod 15

zálních hodnot plodí, jen přechodný jev, nutné zlo na cestě za novou stabilitou? A jsou vůbec USA opravdovým hegemonem, který je schopen světu vnutit svoji vůli? Rozhodně se o to snaží, intenzivně v Iráku, resp. na Blízkém východě, méně již v Afghánistánu či na jiných frontách. Huntington tvrdil, že po válce v Perském zálivu se záliv stal americkým jezerem. Aby se tak skutečně stalo, je nutné na jeho březích posílit americkou přítomnost. Ale podle mnohých odborníků – nejen tradičních kritiků Bushovy politiky, jako je Chomsky, Chossudovsky, Chuaová nebo O’Loughlin, a podle značné části evropské vědecké obce – je tato strategie špatná a neúspěšná, resp. kontraproduktivní. Podle již převažujícího názoru, a to nejen ve světle rýsujícího se fi aska v Iráku, schopnost prosazovat velmocenské zájmy USA pozbyly, zejména pro svůj unilateralismus. Na druhé straně se musíme ptát, zda ve světě existuje jiná síla (instituce), která by byla schopna a ochotna vnutit světu ales poň základní pravidla fungování – pravidla, založená na respektování univerzálních (lidských) práv –, když OSN takovou institucí zjevně není. Sociolog Ulrich Beck naznačuje, že snahy USA a mezinárodního společenství o ochranu lidských práv i v rámci suverénních zemí (Kosovo 1999 a Irák 2003)⁵ představují nový a perspektivní trend „militárního humanismu“ nových geopolitických misí. Problémem je ovšem jejich selektivnost, výjimečnost a nejisté výsledky.

Je zřejmé, že svět čeká komplikovanější cesta ke stabilitě, než jak se na počátku 90. let 20. století zdálo. Vypadá to, že žijeme v očekávání nového „světového koncertu“, v němž Evropa, resp. Evropská unie – na rozdíl od USA, Číny nebo Ruska – ještě neví, jaký part v jeho rámci bude, či míní, hrát. Rozhodující silou totiž patrně již nebude vojensko-politická moc, nýbrž schopnost reagovat na problémy doby. Přitom za jeden z nejdůležitějších problémů lze považovat závislost na mizejících energetických a surovinových zdrojích a schopnost zajistit v nových podmínkách trvale udržitelnou úroveň života. Do té doby proto budeme svědky ještě mnoha konfl iktů, neboť nové soupeření o (staro)nové zdroje se bude odehrávat v rámci stále více nepřehledné kombinace jeho starých i nových forem, uplatňování idealistických i realistických přístupů a zájmů rozmanitých aktérů, které státy přestávají kontrolovat (resp. nad nimiž ztrácejí, či ztratily moc).

Naznačené geopolitické aktivity nelze oddělovat od globalizace. V řadě ohledů se jedná o rub a líc jedné mince. Přestože se termíny geopolitika a geopolitická aktivita stále používají převážně ve spojení se státy a aliancemi, a přesto, že geopolitické aktivity (rozuměj aktivity zahraničně politické a vojensko-politické) stále představují důležitý nástroj prosazování mocenských zájmů, globalizace pojetí geopolitiky proměnila. Nyní jde vždy a především o prosazování zájmů ekonomických. Geopolitika již není jen nástrojem států, ale také fi rem a kapitálu. Nejvýznamnější procesy globalizace lze prakticky ztotožnit s nejvýznamnějšími geopolitickými aktivitami, jsou za nimi také stejné síly a instituce – Mezinárodní měnový fond, Světová banka, USA a Evropská unie, nebo také stovky nejsilnějších korporací světa⁶. Nejde přitom ⁵

Ulrich Beck (2005): War is Peace: On Post-National War. Security Dialog, 36 (1), s. 5–26.

⁶

Podle údajů časopisu Forbes odpovídá hodnota cca 1 000 nejbohatších společností souhrnu HDP

160 „chudších“ zemí světa. jiří tomeš — david festa — josef novotný jen o suroviny a o prioritní zájem o bezproblémový dovoz ropy, který představuje geopolitický imperativ USA, EU, Číny nebo Indie. Moc dosud nejvýznamnějších aktérů – velmocí a jednotlivých států – slábne. Sílí však moc často anonymního kapitálu na jedné straně a síla nevládních občanských aktivit, které se proti ní bouří, na straně druhé. Zesiluje souboj o mediální prostor, o možnosti manipulace voliči, soukmenovci, masami ve prospěch rozmanitých, vesměs však partikulárních cílů. Globalizace tak ovlivňuje život a vývoj světa v mnoha směrech a procesech, jejichž efekty se stále hůře identifi kují a interpretují. Co lze však říci téměř s jistotou je, že stále více problémů na lokální a regionální úrovni se stává problémy globálními a tyto globální problémy stále intenzivněji ovlivňují životy a procesy na úrovni lokální. Tato publikace autorů z řad geografů, sociologů a sociálních antropologů představuje soubor příspěvků, které se řady naznačených problémů/konfl iktů dotýkají, naznačují šíři záběru a možnosti přístupů k jejich studiu. V první kapitole se Alemayehu Kumsa zabývá koncepty globalizace a globálního uspořádání, diskutuje historické fáze formování globálního systému a v závěru uvádí příklad negativních dopadů fungování mezinárodních fi nančních institucí v čele s Mezinárodním měnovým fondem. Zajímavá je konfrontace názorů několika známých odborníků na jednotlivé aspekty organizace světového systému. Autor se pokouší poznatky vzešlé z diskuse generalizovat a vyčleňuje čtyři základní proudy přístupů. Představitelem prvního proudu je Immanuel Wallerstein, který klade důraz na ekonomickou dimenzi, resp. na existenci a historický vývoj světového (geoekonomického) systému. Jako zástupce druhého proudu uvádí autor Johna W. Meyera a jeho koncept globálního občanského řádu reprezentovaného universalismem, idejemi pokroku a rovnosti mezi občany a národy. Třetí proud zastupuje Roland Robertson a jeho sociologický pohled na světový kulturní systém. Konečně Niklas Luhman, reprezentant čtvrtého proudu, zdůrazňuje zásadní roli modernizace, spojené s funkční diferenciací společenských systémů, které podmiňují vznik systému globálního.

Kumsův článek představuje pouze určitý vstup do problematiky globalizace, jenž

zahrnuje obrovské množství aspektů a projevuje se v řadě kontroverzních procesů a efektů. Mezi ně a nejvíce diskutované patří:

– globalizace nemocí (epidemií), které se šíří rychleji než při omezených kon

taktech v minulosti;

– globalizace ekonomická, kterou lze rozdělit na globalizaci obchodu, produkce

(celosvětová dělba práce – headquarters, surovinové a levné země) a fi nancí,

v jejímž rámci se generují jak efekty pozitivní (pohotové platby a investo

vání, akvizice), tak efekty negativní (úniky do daňových rájů, praní špinavých

peněz, vývoz znečištění, počítačová kriminalita);

– globalizace a prohlubování sociálních rozdílů, jež je výsledkem skutečnosti, že

z pozitivních efektů globalizace umí těžit jen někteří, obvykle silnější, vzděla

nější a fl exibilnější aktéři;

– globalizace vládnutí (governance), která je stále, i přes existenci zmíněných

a dalších globálních institucí, ještě v raném stadiu rozvoje.

úvod 17

Velký problém představuje globalizace kriminality a s ní související globalizace násilných konfl iktů a válek. Např. Manuel Castells⁷ soudí, že celosvětový trend deregulace, privatizace (státy se zbavují kontroly i odpovědnosti za procesy, které ovlivňují) přispívá k rozvoji kriminálních aktivit a jejich globálnímu rozšiřování a propojování. Mizí také hranice mezi kriminalitou jednotlivců a skupin na jedné straně a kriminalitou fi rem a států na straně druhé. Vývoj integrace Evropy, resp. EU, donedávna skýtal naději na zformování jednotné bezpečnostní politiky, institucí a nástrojů, které by časem mohly negativní vlivy globalizace kriminálních aktivit omezit; ty se však globalizují mnohem rychleji, než se slaďují zájmy národních států. Právě zmíněné sobecké národní zájmy však tomuto vývoji mohou (a také se snaží) zabránit.

Jelikož prakticky všechny kapitoly této knihy se nějakým způsobem vztahují k rozvojovému světu (resp. dotýkají se vztahu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi), představuje významné téma problematika kolonialismu a postkolonialismu, kterou se ve druhé kapitole zabývá Hana Horáková-Novotná. Řada problémů a konfl iktů rozvojového světa má totiž kořeny v koloniálním období. Důsledky kolonizačních a dekolonizačních procesů – jak pro kolonizátory, tak i kolonizované společnosti – jsou nadmíru komplexní, mnohovrstevnaté a vykazují jak globální souvislosti, tak globální význam, a to nejen proto, že generují lokální konfl ikty, ale spíše globální problémy. Také některé geopolitické koncepty a aktivity se realizují, či stále recyklují v duchu (neo)koloniálních tradic uvažování. O tom svědčí např. perspektivní rozdělení světa, kterému budou dominovat Spojené státy americké a Evropa a Spojené státy (východní) Asie, využívající zbytek, tzv. Resourcii, tj. zejména Afriku.

Kromě časoprostorového vymezení kolonialismu a imperialismu autorka v první části příspěvku zmiňuje nejvlivnější teorie imperialismu a diskutuje dichotomii „my“ a „oni“, tedy střet Evropy s „tím druhým“ světem. Dále je stručně charakterizována dekolonizace, její příčiny a důsledky, a rovněž posun od kolonialismu ke koloniálnímu diskurzu. Ve druhé části příspěvku, věnované postkolonialismu, se Hana Horáková-Novotná zabývá různými koncepcemi postkolonialismu, které nedávno našly své uplatnění v rámci postkoloniálních studií na západních univerzitách. Text autorky kriticky hodnotí produkci nejvýznamnějších představitelů postkoloniálních studií – tzv. svatou trojici, kterou tvoří Said, Bhabha a Spivaková. V závěru naznačuje možnosti postkoloniálních studií v české akademické obci.

Také problematika postkolonialismu nabízí řadu studijních otázek a témat, jež úzce souvisejí jak s problematikou globalizace, tak bezpečnostní situace a ozbrojených konfl iktů. Lze např. tvrdit, že většina obyvatel současných zaostalých (postkoloniálních) zemí je méně nezávislá a svobodná než před 40–50 lety? Zcela určitě jsou na tom mnohé země ekonomicky hůře než na konci koloniální éry. To, čeho bývalé koloniální velmoci nedosáhly vojensko-politicky, toho v postkoloniální epoše dosáhly ekonomicky a s vynaložením nižších nákladů (stačí např. zkorumpovat vládce a mocenské elity). Nejen provokativní Niall Ferguson⁸ se zamýšlí nad tím, ⁷

Castells, M. (1998): End of Millenium (Vol. 3 7 e Information Age: Economy, Society and Culture).

Blackwell, Oxford, s. 166–205. ⁸

Niall Ferguson: Colossus. Vzestup a pád amerického impéria. Dokořán, Praha 2005.

18 jiří tomeš — david festa — josef novotný

zda vůbec jsou takové země samy schopny si odpovědně vládnout, tj. ve prospěch většiny jejich obyvatel.

Pokud budeme za primární cíl celosvětového lidského snažení považovat trvale udržitelný rozvoj, pak by podmínkou jeho realizace – vedle (pokusu o) zvládnutí negativních vlivů globalizace a stabilizace geopolitického systému – mělo být zajištění základního lidského práva, práva na život. Přestože optimisté, kteří s koncem studené války avizovali vítězství liberální demokracie a tedy relativně nudnou, totiž klidnou budoucnost, již svůj optimismus ztratili, resp. revidovali (srovnejme vývoj názorů Francise Fukuyamy a jeho díla z let 1989 a 2004 nebo 2006)⁹, naproti tomu řada dalších (např. autoři Human Security Report 2005) dokumentuje úspěchy mírového úsilí a zásadní zlepšení bezpečnostní situace ve světě.

Tématu současných válek a ozbrojených konfl iktů – také proto, že představují nejvyhrocenější případ sociálních konfl iktů – jsou věnovány dvě kapitoly. Jedná se o problematiku atraktivní, ale u nás až donedávna odbornou obcí s výjimkou vojenských kruhů (viz např. Vojenské rozhledy) a několika autorů (Balabán, Eichler, Kříž, Rašek, Šedivý) poněkud opomíjenou. Vzhledem k zapojování Česka do evropských a mezinárodních struktur (včetně působení vojenských a policejních jednotek v rámci sil – misí OSN a NATO a včetně humanitárních aktivit v čele s organizací Člověk v tísni) začíná být ozbrojeným konfl iktům v cizině věnována větší pozornost. Zejména práce mladých autorů (Bílková, Bureš, Ditrych, Kváča, Lindner, Souleimanov, Waisová) naznačují, že mírová studia či studia bezpečnostní problematiky (včetně válek) představují široké pole, na kterém si také autoři země, která byla vždy spíše objektem zájmu silnějších geopolitických sil, než aktérem promlouvajícím do dění ve světě, mohou najít témata, jejichž řešení přispěje alespoň k obohacení široké diskuse na tomto poli.

V prvním článku o příčinách současných válek Jiří Tomeš široké téma „zužuje“ na dvě základní otázky, které zároveň představují dva velké problémy studia ozbrojených konfl iktů. První představuje metodologický přístup a používání rozmanitých datasetů válek a konfl iktů. Autor naznačuje, že lpění na „exaktních“ kritériích válek a ozbrojených konfl iktů (počty obětí, status aktérů, kontinuita) kontrastuje s proměnami, jimiž ozbrojené konfl ikty po konci studené války prošly, a s jejich stále více postmoderním charakterem. Poukazuje na rozpor, jenž přináší používání zdánlivě přesných počtů válek a bojových obětí a na ně aplikovaných sofi stikovaných statistických metod pro situace, kdy naprostou většinu obětí tvoří civilisté a kdy se tedy rozlišování mezi tradiční válkou a dalšími formami ozbrojených aktivit stává – nejen s ohledem na zmíněné oběti – irelevantní. Metodologické problémy pochopitelně ovlivňují nejdůležitější sféru studia konfl iktů, tj. vysvětlování jejich příčin. Ve druhé části článku autor v návaznosti na základní teoretické přístupy poukazuje na diskusi o explanaci válek a zdůrazňuje, jak se v tomto ohledu názory odborníků významně liší. Základní spor se vede o to, zda hlavní faktory a příčiny válek a násilných kon⁹

Francis Fukuyama: State-Building: Governance and World Order in the 21st Century. Cornell Uni

versity Press, Ithaca, 2004. Nation-Building: Beyond Afghanistan and Iraq. Johns Hopkins University

Press, 2006.

úvod 19

fl iktů jsou povahy kulturní, ekonomické nebo politické. Zejména nové práce (např. Arnsonová a Zartman, Ballentineová a Sherman, Kaldorová, Kalyvas, Sambanis) však již naznačují, že také původní „fundamentalisté“ či „redukcionisté“ (Paul Collier a skupina expertů Světové banky), vyzdvihující ekonomické faktory jako primární příčiny válek a ozbrojených konfl iktů, začínají své kvantitativní analýzy doplňovat o kvalitativní studie jednotlivých konfl iktů, včetně šetření v terénu, a své závěry poněkud korigovat.

V rámci druhé kapitoly o současných válkách se Jiří Tomeš věnuje hodnocení proměny charakteru a obrazu válek a ozbrojených konfl iktů, kterou potvrzuje převážná většina odborníků (nikoli však všichni). Jak se svět válek proměnil či v jakých ohledech, o to se však opět vedou spory. Autor nastiňuje ve zkratce řadu aspektů, v nichž jsou konfl ikty po konci studené války nové. Zároveň však kriticky upozorňuje na to, že skutečně nových prvků je velmi málo. To platí i o proměně geografi ckého obrazu současných konfl iktů, která ovšem ukazuje jasnou tendenci jejich koncentrace na periferii světa a podél dělících linií kulturních společenstev.

Oba příspěvky tak chtějí upozornit na skutečnost, jak i přes snahu po objektivizaci studia stále existují možnosti subjektivního přístupu a rozdílné interpretace zdánlivě tak obvyklých či známých jevů, jakými jsou války. Odpověď na otázku, jak konec studené války přispěl k vývoji válek a k proměně jejich obrazu, tak zůstává i nadále otevřená. Přesto lze konstatovat, že již máme o světě konfl iktů dostatek poznatků, abychom mohli identifi kovat nejen jejich strůjce, ale i formulovat opatření, jak konfl ikty eliminovat. Chybí však skutečná vůle a supranacionální autorita, která by tato opatření realizovala.

Za nejvýznamnější podmínku mírového, resp. bezpečnějšího rozvoje, se považuje rozvoj sociálně ekonomický a odpovídající zlepšení kvality života. Již jednoduché srovnání zemí podle indexu lidského rozvoje a výskytu ozbrojených konfl iktů¹⁰ a humanitárních katastrof dokumentuje zřejmé souvislosti ekonomické úrovně a bezpečnosti. Problémy rozvoje a růstu znamenají také růst problémů, zejména proto, že rozvoj je již z podstaty nerovnoměrný, a to v čase i v prostoru. Celá plejáda vědců (v čele s nositeli Nobelových cen) diskutuje problémy rozvoje a rozvojové pomoci, možnosti implementace úspěšných systémů a modelů ekonomického a společensko-politického systému do zaostalých zemí. Přitom stále neznáme odpověď na takové základní otázky, jako např., zda je demokracie podmínkou úspěšného ekonomického rozvoje nebo naopak.

Příspěvek Josefa Novotného k uvedeným otázkám je složen ze tří relativně odlišných částí. V první části se autor pokouší o stručné nastínění přístupů k rozvojové problematice, resp. k otázkám rozvoje chudých zemí. Zdůrazněn je přitom politicko-ideologický kontext rozvoje, neboť vztahy mezi bohatými a chudými (ať už se jedná o země, sociální skupiny nebo jednotlivce) byly vždy do značné míry formovány politicky a ideologicky. Pojítkem druhé a třetí části je problematika nerovností ve společnosti. Cílem druhé části je poukázat na některé důvody, proč se ¹⁰

Human Development Report 2005 (http://hdr.undp.org/reports/global/2005/pdf/HDR05_com-

plete.pdf). jiří tomeš — david festa — josef novotný vlastně ekonomickými nerovnostmi ve společnosti zabývat. Zdůrazněny jsou příčinné souvislosti mezi charakterem distribuce příjmů, ekonomickým růstem a mírou (příjmové) chudoby. V rámci současných trendů autor poukazuje na prokazatelné prohlubování příjmových nerovností uvnitř řady rozvojových zemí, který spojuje s některými procesy ekonomické globalizace. Třetí část je věnována pokusu o interpretaci existujících empirických poznatků o vývoji globální příjmové nerovnosti. Autor se také pokouší osvětlit neoprávněnost častých jednostranných proklamací o zvyšování či snižování světové příjmové nerovnosti. Ačkoliv trend vývoje příjmové nerovnosti na globální úrovní podle něj není jasný, dochází ke změnám ve struktuře této nerovnosti. Klesá relativní význam mezistátních ekonomických rozdílů a roste význam rozdílů vnitrostátních. Závěrem autor naznačuje, že globalizace světovou společnost rozděluje stále zřetelněji po příjmových vrstvách. Upozorňuje tak (mj. i v souladu s přesvědčením řady ekonomů a bezpečnostních expertů) na riziko dalších sociálních problémů a konfl iktů, které majetkové rozdíly, a zejména příležitost je (třeba i násilím) změnit, silně stimuluje¹¹.

Další významný problém současného světa představuje právo na sebeurčení, vlastní identitu a na kulturní rozvoj, která se v rozvojovém světě obvykle nerespektují. Je pozoruhodné, že některé národy, i když většinou za cenu velkých obětí, mohou ideu vlastního státu naplnit (Eritrea, Východní Timor, a pravděpodobně Kosovo a Palestina). Jiným vlády států a mezinárodní společenství toto právo ani nedopřejí, ani s jeho realizací nepomohou. Čečensko, turecký či íránský Kurdistán, Tibet, Ujgursko, tamilský Illám, „stát“ Karenů, jižní Súdán představují dlouhodobě odstrašující příklady lhostejnosti vůči principům, kterými se mezinárodní společenství v čele s OSN honosí. Ani tak jasné případy, jako je faktické rozdělení Somálska na funkční Somaliland a nefunkční vlastní (bývalé italské) Somálsko s Mogadišem, nevedou (na rozdíl od problematického Kosova) k procesu jeho uznání mezinárodním společenstvím. Ještě hůře na tom jsou některé původní populace, kterým v jejich vlastních zemích často hrozí zánik. V řadě případů jsou opomíjené „malé“ konfl ikty spojeny s otázkou přežití některých etnik, např. v Amazonii, Nigérii, Etiopii nebo ve střední Africe (viz tragický osud pygmejů Twa, kteří byli v rámci „první africké války“ dokonce loveni jako zvěř).

Již prvotní globalizace, založená na koloniální expanzi (15.–19. století) připravila Zemi o většinu původních populací, zejména v Novém světě, přičemž tento negativní trend leckde pokračuje. Osud a vývoj řady původních etnik (indigenous people) je však v řadě ohledů paradoxní. V Kanadě eskymáčtí Inuité získali do správy celou velkou provincii (Nunavut) a v Austrálii byly původním obyvatelům (aboriginals) vráceny jejich symboly jako Uluru/Ayers Rock, které nyní mohou spravovat a používat ke svému prospěchu a komerčnímu rozvoji (vesměs proto, že téměř nikdo se ¹¹

Souvislosti globalizace, nerovnoměrného rozvoje a ozbrojených konfl iktů dokumentují některé údaje.

Např. druhou nejčastější příčinu dětské úmrtnosti v rozvojovém světě představují průjmová onemoc

nění. Např. Human Development Report 2006 uvádí, že mají ročně na svědomí úmrtí 1,8 milionu

dětí, šestkrát více než činil průměrný roční počet všech obětí ve válkách a konfl iktech 90. let. Tento

údaj je však zavádějící, neboť právě v důsledku válek, uprchlických vln a humanitárních katastrof se

prudce zvyšuje obecná, a zejména dětská úmrtnost, zvláště pak v důsledku epidemií.

úvod 21

již nemůže – neumí či nechce – živit tradičním způsobem). Naproti tomu je situace mnoha malých etnických populací diametrálně odlišná a některé jsou na pokraji vyhubení. Uvedené problémy představují inspirační zdroj kapitoly Lívie Šavelkové, která se v ní soustřeďuje na konstrukci identity domorodce v rámci globalizující se společnosti. Ve svém příspěvku se snaží odpovědět na otázku, kdo jsou původní obyvatelé světa, jejichž identitu se pokouší pod různými defi nicemi vymezit světové organizace, neziskový sektor, vlády jednotlivých států a vůči nimž se snaží vymezi