načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Konečná fáze - Thor Kunkel

Konečná fáze
-14%
sleva

Kniha: Konečná fáze
Autor:

Hlavní hrdina, vědec Karl Fussmann, skvěle přežívá v depresivním světě nacistické moci díky tomu, že točí erotické filmy pod značkou zcela neprůhledné firmy, která se specializuje ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2006-10-05
Počet stran: 548
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 545 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Endstufe
Spolupracovali: z němčiny přeložila Martina Šimková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788000017181
EAN: 9788000017181
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Hlavní hrdina, vědec Karl Fussmann, skvěle přežívá v depresivním světě nacistické moci díky tomu, že točí erotické filmy pod značkou zcela neprůhledné firmy, která se specializuje na přírodní snímky. Když je Fussmann uprostřed války nenadále povolán do severní Afriky, pozná, jak vypadají hrůzy skutečné války. Válka však zakrátko dostihne i pokojný Berlín. Kunkelův román je napsán jako koktejl groteskního humoru, dobrodružného románu s šokujícími scénami a útržků z fiktivních dopisů a deníků.

Související tituly dle názvu:
Proteiny akutní fáze Proteiny akutní fáze
Maruna Pavel
Cena: 367 Kč
Konečná krajina Konečná krajina
Sei Keiko
Cena: 279 Kč
Mauthausen Konečná stanice Mauthausen Konečná stanice
Janík Vlastislav
Cena: 240 Kč
Konečná stanice Islámský stát? Konečná stanice Islámský stát?
Hermann Rainer
Cena: 155 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

I. DÍL

ZÁZEMÍ

Německé siluety ze 40. let

Byli jsme veselá banda, spojená přáním

za každou cenu obesrat společnost.

A zatímco jsme obesírali společnost,

šoustali jsme vše, co nám přišlo pod ruku...

Henry Miller, 1941


11

ŘÁD STÍNŮ

1. Infi kováno

Každá revoluce vyúsťuje v přirozený stav,

v nezákonnost a nestoudnost.

Johann Wolfgang von Goethe

Nebe nad Berlínem zelo mezi průtrží mračen a západemslunce jako rozpárané břicho čerstvě poražené svině. Růžové vy hlíd ky,

pomyslel si Karel Fussmann. Bezděčně si pohrával s ky vadlem,

kte ré kroužilo v dvaceticentimetrovém poloměru oko lo jehoukazováčku. Každé obtočení nitě tlačilo krev do studenéhokonečku prstu a vyvolávalo v něm pocit tepla.

Seděl v kantýně Hygienického ústavu SS, západní křídlo,třetí patro. Nad nedalekým jezerem Schlachtensee právě stoupal slavnostně osvětlený zepelín, hákové kříže na jeho ocasníchplochách z této vzdálenosti připomínaly malé vrtule.Panoramatické okno jinak skýtalo spíše neutěšený výhled na ulici Španělská alej. Druhá strana, ta bez oken, sousedila s novýmhistopatologickým oddělením. Za touto stěnou se denně pitvaly mrtvoly, ale Fussmannovi to nevadilo. Obědval zde pravidelně.

Humanismus nefunguje, protože člověk není humánní, pomyslel si Fussmann. Žijeme v násilnickém světě. Vůle a moc jsou nad duchem a právem. Morálka je překážkou inteligence. Považoval to za fundamentální poznatek a domníval se, že uvažuje správným směrem. Jako mnoho bezvýznamných zaměstnanců také on fi lozofoval o běhu světa. V národním socialismu větřil šanci „popohnat lidský vývoj“.

Dnes, na počátku nové doby, jde v Německu o převrat vmyšlení: poprvé v historii lidstva je politika určována biolo gis mem. Nehledáme žádnou novou etiku, hledáme důkaz dů stojnos ti člo věka. Celý národ se rozhodl vyšlechtit k vyššímuvývojovému stupni. Je to zločin? Angličané, ti plazmaticky přestárlíparaziti, teď samozřejmě bijí na poplach. Větří převratné změny, mají strach z toho, co by mohlo nastoupit na místo peněz. Ale my jsme pokrok a nic nás nezadrží.

Se slábnoucím světlem se okno proměnilo v matné,poloprůhledné zrcadlo, ve kterém se před červenými kupovitými oblaky vznášel jeho bezbarvý obličej. Pod vysokým čelem, kteréuprostřed dělila téměř neznatelná vráska, se leskl prázdný pohled. Hodil se k vnitřní masce, kterou si Fussmann každé ránonasazoval a jež patřila k nimbu vědeckých asistentů. Vypadal jako mladý, plavovlasý bůh smrti. Jestli udělá kariéru, jako tenHeydrich, to už byla jiná kapitola.

Platil za „šťourala“ a kverulanta, i když s geniálními rysy.Proto se mu leccos promíjelo, a Fussmann vystupoval rázně, což se nadřízeným líbilo. Jeho repertoár sahal od hitlerovského pozdravu zahraného do falše až k neslyšnému sražení pat.Břichomluva by mu šla hůř, byl totiž vychrtlý jako chrt.

Válka ho zajímala už jen letmo: ten tyátr už trval přes dvaroky. Polsko bylo ztracené a rozdělené, Francie poražená a britský buldok si z Dunkerque odnesl zkrvavený čumák. Na zprávách fi lmo vého týdeníku ulpíval nádech neskutečnosti, jako kdy by v Ba bels bergu měli obrovské studio, ve kterém se bez přestávkyinscenovaly orgie zkázy. Prostě dokonalé, ta protiletadlová palba, to bu šení kulometů, krupobití pum na nepřátelské pozice. Bylo tovelké kino, co jiného? Uvnitř říšských hranic běželo všechnonormálně. Nikdo nevypadal, že by tyranií trpěl, nebyl důvod k obavám. Všechno mělo své opodstatnění a bylo dobré, tak jak bylo. Vnější válečný stav se zdál být garantem vnitřního míru – zprávy zfronty se vyhodnocovaly jako sportovní výsledky. „Teritoriální konfl ikty primátů,“ alespoň tak zněl Fussmannův lakonický úsudek.

Soudil, že to většinu vojáků baví.

Černou uniformu, kterou nosil, považoval za „užitkovéoblečení jako ve zvířecí říši“. Ulehčovala mu zacházení s úřady,bankovními úředníky a nedbalým personálem. V takové uniformě SS se nemuselo mnoho říkat, nejlépe vůbec nic. Dokonce i jeho domácí, válečný invalida a nositel řádu Rytířského kříže,zdravil první. Černá barva byla tedy Fussmannovo ochrannézbarvení a záruka dobrého zacházení. Jeho pocit vlastní hodnotnosti měl však ještě jiné důvody. „Pořádná obuv zaručuje jistévystuování.“ To si přečetl v reklamě. Zpravidla nosíval lehké jezdecké holínky z hověziny vydělávané chromem, nablýskané dovysokého lesku, vepředu a vzadu pobité železem. Smrtelně šik, jak se říkalo v důstojnických kruzích. Také rukavice se hodily khodnostním znakům jeho civilizace. Odklápěcím prstům rukavic potvrzoval výrobce „pohodlí při jemných pracích a u bufet“.

I kývání kyvadlem šlo lehce od ruky.

Fussmann zívl a schoval si měřič kmitání do kapsy. Bylo už

dávno po pracovní době, ale jako tak často ho na odchodudomů zastihl telefonát kolegy. No a, myslel si Fussmann, vždyť

stejně nemáš co na práci. Jakmile člověk jednou dezertoval do

tábora přístrojů, běží vše jako po drátkách. Lepší je dobřefungující přístroj než člověk, který nenachází smysl svého života.

Nelidskost má budoucnost, přinejmenším se vyplácí...Bezděčně vyjmul ze stojánku noviny. No ano, ta troška vál ky. Noprosím, Velká Británie se třese o své rafi nérie v Iráku. Dobře jim tak.

Zlost protivníka je vždy osvěžující. Hm, kdo to je? Aha, FritzGropa, německý velvyslanec v Bagdádu, podporuje mnoho letarabský boj o nezávislost, který vedou proti britským imperialistům.

Správný muž, ten Fritz, správný muž...

Na fotce pózoval Groppa před fešným bojovým letounem Ju 88.

Rašíd Alí, nový irácký mocipán, zatím vkládal naděje doněmecké říše a její vedení neskrývaně pošilhávalo po irácké ro pě. Také

Egypt, Sýrie a Írán byly ochotny vyhnat „kapitalistic ké pijavice“ ze

svého přírodního bohatství. Po německých vítězstvích na libyjské frontě se dalo očekávat, že se karty na Blízkém východě budou

rozdávat znovu. Američtí ropní baroni se obávali o své prebendy v Saúdské Arábii. Tatáž parta, která se v roce 1921 sesouhlasem ministra zahraničí Alberta Falla obohatila na ropnýchrezervách v Teapot Dorne a pomohla k moci Rooseveltovi, teď štvala

proti Němcům. Vstup USA do války byl už jen otázkou času.

Nic nového pod sluncem, pomyslel si Fussmann. Je opravdu důležité, zda si manipulátoři říkají demokraté nebo fašisté?

Zda masy chcípají pro tu či onu vlajku? Zákonné je vždy pouze

to, z čeho mají užitek ti, kdo jsou právě u moci.

Baldachýn z tmavých a zářících mraků zahalil město venku

za oknem do ultrafi alového světelného spektra. Pokropilmokrý asfalt a pokryl střechy roztavenou mědí.

Rozdíl mezi nebem a peklem? pomyslel si Fussmann. Vpekle se člověk nechá unášet – nebe ho vede. Proč bychom se s tím

měli spokojit? Pán Bůh také jenom vaří z vody. Budemepotřebovat sto nebo dvě stě let, ale nakonec se nám podaří, abychom

se vedli sami, uvažoval Fussmann. Kam?

Dosud se mu hravě dařilo vést svůj život v kolejích, které se

mu nezamlouvaly. Čtyři roky studoval v Heidelbergu chemii, jen

proto aby v předvečer závěrečné zkoušky pochopil, že ho víczajímá biologie. Po zasnoubení s brunetkou Johannounásledovalo pochopení, že by byl šťastnější s blondýnkou, a to nejenproto, že sňatky s blondýnkami byly u SS odměňovány. Po prvním

odeznění hormonálně zapříčiněného obluzení mysli mu je ho

snoubenka připadala jako malý koutek s křížovkou ve velkém Božím pestrobarevném časopisu.

Dočkej času jako husa klasu, pomyslel si Fussmann.Křížovky ho nikdy nebavily a to, že si často prozpěvovala stupnice,

ještě všechno zhoršovalo.

Johanna byla děvče „z dobré rodiny“, otec bankovní rada,

matka módní návrhářka a jedna ze zakladatelekFrankfurtského módního úřadu. Dcery její nadšení pro šaty podědily.Ačkoli Johanna studovala zpěv, pracovala jako dobrovolnáreprezentantka. V časopise Dáma č. 4 z 5. května 1940 byla dokonce její

fotografie. Titulek: „Johanna Fenholtová, hlas dobréhovkusu.“ Bezpochyby by se uchytila v každé redakci, ale Johanna si

ráda nastavovala laťku o trochu výš. Teprve přednedávnem se

nechala najmout jako palubní zpěvačka na loď nacistickéorganizace KdF (Kraft durch Freude, Radostí k síle), která se starala

o volný čas pracujících. Za několik dní vyrazí na okružníplavbu do nordických oblastí Říše. Svůj repertoár rozšířila o šlágry,

lidové a zlidovělé písně, i když jí bylo proti srsti zpívatČernohnědý je lískový oříšek. Podle Fussmanna si muselakomplikobr />

15

vat život, – protože to jinak nikdo jiný nedělal. Přitom jí nevadilo

zraňovat otcova velkoburžoazní citlivá místa. Měla svou vlastní

hlavu a prosadila se.

Fussmann Johannu sbalil na Riemských dostihových týdnech a kvůli jejím lodičkám a vosímu pasu ji považoval zatorfovou Karolínu

1

. Bohužel se z ní vyklubalo slušné děvče. A když

stáli u postele, bylo to ještě horší, ženské atributy z níodpadly jako protézy. Bez vysokých podpatků působila její lýtka jako

husí stehna, vycpaná podprsenka předstírala prsa a postava ve

stylu přesýpacích hodin byla pouze strašidelným dílem zdrátů a kožených řemínků. První noc tedy měřili míru své lásky

počtem jeho knofl íků od pyžama a dlouze hovořili. Již příštího

rána se cítil rozčarovaný.

V chladném větru realistické doby květy romantiky rychle uvadají, pomyslel si Fussmann.

V Berlíně byl teď tři měsíce a nebylo to jen začátkem jara, že pociťoval potřebu si leccos vynahradit. Možná to souvise lo s jeho zpackaným dětstvím nebo s nebulózní pubertou:zatímco jeho vrstevníci už páchali první „pubertální činy“, Fussmann ještě masturboval nad rozkládacími anatomickými obrázky. Je ho ostýchavost byla nepřímo úměrná tomu, co si přál, což muztěžovalo styk s krásným pohlavím. Teprve od doby, kdy chodil s Johannou, byl jeho pyl pravidelně odklizován. Přesto – nebo

právě proto – mu připadalo, že s ním láska zachází macešsky.

Zatímco přes den kapal do zkumavek míchanice a zapisovaldlouhá čísla do sešitu formátu A 5, toužil po něčem, co křesťané

nazývají děvka babylonská.

Musí tady někde být, myslel si Fussmann. Železo poznámagnet podle přitažlivé síly.

„Sieg Heil, Fussmanne! Mléko a cukr?“

Vedle popelníku dosedl tác se třemi šálky kávy. Bílé prsty na držátkách patřily Dr. Klausi Hildebrandu-Plochovi. Fussmanna to vždy nutilo myslet na „organely“ – chápavé výběžky protolazmy. Někdy lidé před ním zprůhledněli. Jako kdyby mělrentgenové oči, dokázal je pak vidět v průřezech, někteří milí ko legové ko lem něj proplouvali coby prasečí půlky. Nebo si jepředstavoval jako hovnivály, kteří valí kuličky trusu. Jsi po ruce, pomyslel si Fussmann, když odkládal noviny. Ale vlastně tu nejsi...

Každý sociální horolezec zná nenávist, kterou člověkpociťuje vůči sobě rovným: co ten chce tam nahoře? To lanoví chce skutečně na mé místo. Bývalá naděje závodůHauschild-Temmler, nazývaný též „Klaus-Hilde“, přesně ztělesňoval onu směs sebepřecenění a neschopnosti, která je zapotřebí provybudování kariéry. Jako jezdec pólového oddílu SS Worpswede amajitel tří koní se domníval, že je téměř u cíle.

„Jsem tu moc brzo? Nebo je váš ředitel, hrabě Gessner, jak bych to řekl, opět indisponován?“

Fussmann znal Klause-Hildeho jemně odměřenéneuctivosti a spontánně se rozhodl povědět pravdu: „Není indisponován, ale odjel na víkend pryč. A příští týden je v Libyi, výzkum v poli, no, vždyť to znáte. Obávám se, že se budete musetspokojit se mnou.“

„Ale s radostí.“ Klaus-Hilde zaklepal na svůj blok. „Stejně to není nic důležitého.“

Fussmann se samolibě usmál a odhalil dokonale bílé zuby, za které vděčil zubní pastě Dental Magnesia, pastě pro „pravé muže, kteří se dokážou zakousnout do práce“ – každopádně to tvrdila reklama. „Myslel jsem si to,“ řekl potom. „Jinak byneposlali vás.“

„A vás také ne.“ Klaus-Hilde zvedl šálek s kávou. „Nazdravíčko.“ Loknul si. „Už jste si všiml? Nové šálky. Z nařízeníříšského vůdce SS...“

Fussmann zblízka zkoumal svou nádobku na pití. Hákový kříž v zeleném věnci, pomyslel si. Chybí už jen náhrobní nápis.

„Velmi, ehm, vánoční.“

Klaus-Hilde přikyvoval. „Tipuji to na zimní výprodej uNeckermanna. Himmler z něj má procenta. Minulý rok mělitakzvanou kolekci k letnímu slunovratu. Záclonoviny, ručníky,povlečení, ubrousky. Dokonce šněrovačky, věděl jste to?“

Fussmann usrkával kávu z šálku a dělal, jako že si vyplachuje ústa u zubaře. „Hm. A co toaletní papír?“

„Velmi vtipné.“ Klaus-Hildeho pohled nepřátelsky zajiskřil. „Mezi námi, jeden korzet jsem daroval své přítelkyni. Korálově červený s rybí kostí z hákových křížů.“

„Váš záměr,“ skočil mu do řeči Fussmann, „sexuálně se stýkat se stranou mne nezajímá.“

Jeho protivník si uhladil zesvětlené vlasy... „Osobní urážka je jedna věc, hanobení národního socialismu je věc druhá.Dávejte si pozor.“

Omezený obzor, pomyslel si Fussmann. Ale jak můžemezazlívat jednookému červu, že není schopen vidět prostorově? „To samé platí i pro vás,“ řekl potom. Zatímco měl Klaus-Hildeještě hubu dokořán, ukořistil poznámkový blok.

„No dovolte!“ Klause-Hildeho námitka přišla pozdě, neboť Fus s mann již objevil seznam hodnot pH.

„Tedy opět nic,“ řekl, když ho zběžně přelétl očima. „A kvůli tomu mě sem necháte napochodovat?“

Klaus-Hilde si podklady uraženě schoval.

„Sám přece víte, co říká doktor Böhme. Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“ Obřadně Fussmannovi předal jedenprůklep. „Tady máte, do spisů. Ani dráždivé reakce se nezlepšily. U jedné pokusné osoby se dokonce objevily ekzémy.“ A jako odpověď na Fussmannovo funění: „A co jste očekával? Velkýprůlom?“

„Výsledky,“ odvětil Fussmann.

Klaus-Hilde se sardonicky zašklebil. „Podívejte se na totakhle: projekt NAD-V-TAN je jeden velký výsledek špatnézkušenosti. Ta formule jednoduše není správná. Bez metylftalátu to prostě nejde. – Chtěl byste si promluvit o tom?“

„S vámi?“ Fussmann složil seznam. „Vždyť vy to slovopomalu ani nevyslovíte.“ Vstal a bez ostychu se protahoval.„Jakmile se hrabě vrátí, podám mu zprávu o našem rozhovoru.Buďte bez obav, o korzetu se nezmíním. A teď mě omluvte.“ A dosti rázně odpochodoval.

„Jak chcete, Fussmanne,“ vykřikl Klaus-Hilde. „Jste kverulant a kverulantem zůstanete. Nevím, co si od svého chování slibujete, ale dříve nebo později budete mít problémy...“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist