E-kniha: Kondiční hry a cvičení v přírodě – Jiří Kirchner; Oto Louka; Jan Hnízdil

Jiří Kirchner, Jan Hnízdil, Oto Louka

Kondiční hry a cvičení v přírodě

Spoluautor některých kapitol Martin Nosek

Recenzent PaedDr. Jiří Kuban

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2234. publikaci

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Grafická úprava Jiří Pros

Ilustrace Markéta Špalková

Sazba Lenka Neumannová

Návrh a grafická úprava obálky Antonín Plicka

Počet stran 108

První vydání, Praha 2005

Vytiskla tiskárna Pratr a.s.

Náchodská 524, Trutnov

© Grada Publishing, a.s., 2005

ISBN 80-247-0995-3

ISBN 978-80-247-6154-1

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

5

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Teorie a didaktika her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Základní pojetí aktivit v přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Hry a cvičení v přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Základní pojmy vztahující se ke kondičním hrám . . . . . . . . . . 10

Struktura akcí a možnosti využití her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Skupinová dynamika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Rozdělení her v této knize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Základní motorické schopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Zařazení her a cvičení do programu akcí . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Pravidla kondiční přípravy dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Prostředí a dramaturgie her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Zadávání her a jejich pravidel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Bodování a hodnocení her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Rozdělování účastníků do družstev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Pravidla pro pořádání akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Ochrana přírody při provozování her a aktivit . . . . . . . . . . . . . 27 Hry a cvičení na rozvoj rychlosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Hry a cvičení na louce a rovném prostranství . . . . . . . . . . . . . 28

Hry a cvičení v lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Hry a cvičení u vody, ve vodě a na vodě . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Hry a cvičení v zimní přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Hry a cvičení na rozvoj koordinace a rovnováhy . . . . . . . . . . . . 43

Hry a cvičení na louce a rovném prostranství . . . . . . . . . . . . . 43

Hry a cvičení v lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Hry a cvičení u vody, ve vodě a na vodě . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Hry a cvičení v zimní přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Hry a cvičení na rozvoj síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Hry a cvičení na louce a rovném prostranství . . . . . . . . . . . . . 60

Hry a cvičení v lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Hry a cvičení u vody, ve vodě a na vodě . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Hry a cvičení v zimní přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Hry a cvičení na rozvoj vytrvalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Hry a cvičení na louce a rovném prostranství . . . . . . . . . . . . . 85

Hry a cvičení v lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Hry a cvičení v nočním lese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Hry a cvičení u vody, ve vodě a na vodě . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Hry a cvičení v zimní přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Příprava akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Zpestření kondičních her a cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Regenerace a otužování v přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Noční aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

6

7

Úvod

Motto: „Chléb a hry potřebuje člověk. Chléb, aby rostl, hry, aby tuto exi

stenci prožil.“ (F. J. J. Buytendijk)

Vážení čtenáři!

Dostává se Vám do ruky brožurka, jejíž zaměření je spíše praktické. Jejím

prostřednictvím chceme nabídnout pestrý zásobník vyzkoušených

a zábavných her a cvičení v přírodě, které navíc přispívají ke zlepšení

kondice dětí, a tím i k udržení a k rozvoji jejich zdatnosti. Kniha je určená

především dětem ve věku 8–14 let. Nabízí aktivity využitelné na školách

v přírodě, na táborech, při tréninkových soustředěních, při hodinách

tělesné výchovy v přírodě a podobně. Kniha si neklade za cíl poskytnout

vyčerpávající zásobník her a cvičení, jejím hlavním úkolem je systema

ticky hry uspořádat a inspirovat čtenáře, kteří pak mohou využít své fan

tazie a kreativity. Snažili jsme se vybrat takové hry a taková cvičení, jež

bychom mohli označit slovem „batůžkové“. To znamená, že vše to, co

potřebujeme k jejich provozování, se vejde do batůžku, případně si

některé pomůcky najdeme přímo v přírodě. Z tohoto důvodu nejsou

v knížce uvedeny např. aktivity využívající kolo.

Struktura knihy je volena tak, aby čtenář mohl rychle vyhledat aktivitu,

kterou chce vybrat, při současném respektování stanovených cílů.

Nabídka je doplněna i aktivitami regeneračního charakteru a náměty

některých každodenních rituálů, kterými můžeme zpříjemnit a zpestřit

každý den kurzu či školy v přírodě.

Takže, milí čtenáři, pojďte, budeme si hrát!!!

Teorie a didaktika her

Teorie a didaktika. Dvě skoro odstrašující slova. My zde ovšem nebu

deme příliš teoretizovat. Spíše se pokusíme přinést praktické rady

a informace týkající se toho, jak pracovat se skupinou, zábavné způsoby,

jak skupinu rozdělit do družstev, přineseme několik námětů, které lze

využít ke zlepšení efektivity her a cvičení. Takže, pojďme na to!

Základní pojetí aktivit v přírodě

Pokusíme se shrnout do několika málo odstavců základní pojetí aktivit

v přírodě u nás a v zahraničí. Je to těžký úkol. Pokusíme se však s touto

výzvou nějak vypořádat. Ostatně, „výzva“ – to je i typická a základní myš

lenka pro provozování a vedení aktivit v přírodě. Příroda před nás postaví

nějakou překážku – výzvu, se kterou se musíme poprat a vyrovnat, což

vede k osobnostnímu růstu každého jedince.

Již od pradávna byla výzvová cvičení součástí lidské kultury.

Připomeňme například iniciační zkoušky, které doprovázely vstup jino

chů do dospělosti. V antice byl respektován ideál kalokaghatie – harmo

nie těla a ducha. Ve středověku patřila tělesná cvičení v přírodě k jedné

ze součástí přípravy rytířů. Dalším výrazným milníkem je období rene

sance, kdy byla cvičení v přírodě zdůrazňována tehdejšími významnými

filosofy, humanisty i pedagogy (Komenský, Petrarca, Locke, Rousseau

a další). Výrazný podíl na prosazení aktivit v přírodě do výchovy mají

filantropisté (Basedow, Salzmann, Guts-Muts a další), přirozenou

metodu tělesných cvičení rozvíjí Hebert. Významnou osobností z hle

diska výchovy a aktivit v přírodě je E. T. Seton, který založil v roce 1902

Woodkraft Indians, instituci, kde využíval k výchově moudrost lesních

indiánů a nacházel výchovné možnosti života v přírodě. Z tohoto hnutí

vycházel i britský generál R. Boden-Powel. Tento zakladatel skautingu

(1908) uplatnil přitažlivé formy práce a cvičení v přírodě při výchově dětí.

Hnutí mělo vojenský podtext a vychovávalo zejména chlapce k domo

braně. Myšlenky skautingu použil a českým poměrům přizpůsobil

A. B. Svojsík ve své knize Základy junáctví. Vzniklo tak světově ojedinělé

hnutí, kde byl potlačen militaristický podtext a zdůrazněn výchovný

potenciál. Nelze opomenout ani významné přispění organizací Sokol

a Orel.

Tramping je další světově ojedinělé hnutí, které má kořeny u nás. Tramp

znamená tulák. Trampové jsou lidé, které přestalo bavit být svázáni pra

vidly různých organizací, chtěli volnost a sepětí s přírodou. Začali proto

8

putovat, zejména z Prahy, proti proudu velkých řek. Nejdříve proti proudu

Velké řeky (Vltava), kde nejdříve volně stanovali, poté začali zakládat

i chatové osady, z nichž nejstarší je legendární Ztracená naděje

(Ztracenka). Jejich pozornosti neušla ani Zlatá řeka (Sázava) a Hadí řeka

(Kocába). V těchto osadách se pěstoval sport nejen ve vrcholovém pro

vedení, ale i sport pro všechny. V tomto prostředí také vzniká světově

ojedinělá trampská a folková hudba.

Na základě myšlenek německého pedagoga Kurta Hahna vzniká svě

tové hnutí Outward Bound, které má dnes několik desítek poboček po

celém světě. Zabývá se především výchovným a terapeutickým využitím

dobrodružných aktivity a aktivit v přírodě. V roce 1953 vzniká ITVS –

Institut tělesné výchovy a sportu (později FTVS) a v jeho rámci katedra

sportů v přírodě. V sedmdesátých letech minulého století vzniká při SSM

Prázdninová škola Lipnice (PŠL). V rámci programů, které připravovala,

kladla velký důraz na dramaturgickou složku při sestavování svých pro

gramů. Po revoluci vzniká při této organizaci česká pobočka Outward

Boundu. V dnešní době existuje celá řada organizací, které aplikují spor

tovní výchovné programy v přírodě.

Hry a cvičení v přírodě

Vymezení pojmu hra není vůbec jednoduché. Můžeme uvést pouze

některé charakteristiky: hra je zábavná nevázaná činnost s předem

danými pravidly, koná se v předem vymezeném prostoru, zapomínáme

při ní na čas (připomeňme rčení kdo si hraje, nezlobí). Je to činnost dob

rovolná... Při hře si děti dokážou vytvářet vlastní svět a ve své fantazii se

do něj přenést. Jednou mohou dobývat severní pól, podruhé hledat

poklad na opuštěném ostrově, přecházet s karavanou pouští nebo

v džungli hledat dávný poklad Mayů.

U cvičení v přírodě se jedná o fyzicky náročnější aktivity, než jsou hry.

Můžeme mezi ně zahrnout lezení na stromy, přelézání kamenů či malých

skalek, přecházení klád... Tyto aktivity můžeme pojmout soutěživě, tím

získají na atraktivitě. Např. přelézání skalek je něco, s čím se člověk

běžně nesetká. Zkušenost získaná prováděním neobvyklé činnosti při

náší nové nepoznané dimenze, nové obzory, prožitky a zkušenosti. Je-li

činnost zvládána, jsou tyto prožitky většinou pozitivní.

Historické kořeny využití masových tělovýchovných programů pro rozvoj

kondice dětí můžeme nalézt nejen ve světě, ale i u nás. Někteří z nás se

ve škole účastnili plnění odznaku zdatnosti, kondičního program Fit rodina

či akce 12×12, v jejichž rámci byly některé aktivity situovány do přírody.

9

Větší pozornost však byla věnována koncepci kondičních programů pro dospělé, zřejmě z toho důvodu, že je větším problémem rozpohybovat dospělou populaci než populaci dětskou, jejíž pohyb je spontánnější a je přirozenou součástí dětského života. V poslední době, s rozvojem techniky a počítačů, se podíl pohybu v denním režimu mládeže snižuje, což přináší svá rizika. Základní pojmy vztahující se ke kondičním hrám Kondiční příprava je nejdůležitější složkou sportovního tréninku, neboť je zaměřena na vytváření základních tělesných předpokladů pro dobrou sportovní výkonnost (konditio = podmínka, předpoklad). Vysoká úroveň sportovních výkonů může vyrůst jen z širokého všestranného základu, který nachází své vyjádření v trénovanosti sportovce. V rámci kondiční přípravy se řeší následující úkoly: 1. Zdokonalování všestranného pohybového základu:

a) rozšiřováním počtu osvojených pohybových dovedností a návyků;

b) rozvojem pohybových schopností v nejrůznějších kvalitách jeho

projevu.

2. Rozvoj síly, rychlosti, vytrvalosti a obratnosti na základě příslušných fyzi

ologických funkčních systémů a odpovídajících psychických procesů. 3. Rozvoj speciálních pohybových schopností v souladu s potřebami

techniky příslušných sportovních činností a energetických režimů

jejich výkonového provedení. Kondiční příprava tedy patří v systému sportovního tréninku k nejdůležitějším složkám, neboť je pro všechny sportovní činnosti rozhodující. Obecná kondiční příprava je zaměřena především na rozvoj funkčních možností organizmu na základě všestranného pohybového rozvoje. Je nejdůležitějším předpokladem zvyšování výkonnosti sportovce. Speciální kondiční příprava je zaměřena na maximální rozvoj pohybových schopností, které jsou pro daný sportovní výkon specifické. Obecná i specifická kondiční příprava tvoří jednotu, a proto i obecná příprava musí mít vztah k danému sportovnímu odvětví. Obsah kondiční přípravy je vždy charakterem sportovního výkonu. Kondiční programy jsou takové specifické programy, které rozvíjejí naši zdatnost a přispívají tak ke zvýšení výkonnosti a odolnosti organizmu,

10

a to jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Kondiční program

by měl být zaměřen i na snižování rizika zdravotních problémů, přede

vším problémů spojených s nedostatkem pohybu, které vyplývají ze

současného způsobu života. Měl by vytvářet předpoklady pro bezpro

blémové fungování organizmu v dospělém věku. Víme, že řada zdravot

ních komplikací vychází právě z nedostatku pohybu a naše i zahraniční

výzkumy to potvrzují. Na tento problém upozorňuje i Světová zdravot

nická organizace. Pouze 16–18 % jedinců z dospělé populace se podle

statistik věnuje pohybovým aktivitám pravidelně. Co je příčinou tohoto

stavu? Většina odborníků se shoduje na tom, že důvodem je nevhodná

nabídka přiměřených pohybových aktivit jak z pohledu formy, tak i z hle

diska časové nabídky, i tím, že lidé jsou o nich málo informováni.

Zdatnost je schopnost organizmu vykonávat jakoukoli práci (tělesnou,

duševní). Vztahuje se vždy k danému jedinci, k jeho aktuálnímu stavu

(tělesnému i duševnímu) ve smyslu zdravý–handicapovaný jedinec,

starý–mladý jedinec atd. Zdatnost také znamená optimalizaci funkcí

organizmu při řešení vnějších úkolů. Jedná se například o schopnost

zvládnutí stejného úseku trati s nižší srdeční frekvencí. Zdatnost tedy

znamená i schopnost organizmu odolávat vnějšímu stresu.

Tělesná zdatnost je součástí obecné zdatnosti člověka. Můžeme ji defi

novat jako aktuální stav tělesných mechanizmů, produkujících tělesnou

práci, vyjádřený stupněm rozvoje adaptačních schopností. Je to soubor

předpokladů optimálně reagovat na podněty vnějšího prostředí a na fyzic

kou zátěž. Tělesná zdatnost je výjimečným produktem pohybových čin

ností, kde se rozhodujícím prvkem stává míra fyziologických a psychic

kých adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti. Tělesná

zdatnost se vzhledem ke svému dopadu dělí na zdravotně orientovanou

a výkonově orientovanou. Zdravotně orientovaná tělesná zdatnost je

stav dobrého bytí (well-beeing – celkově dobrý sociální, mentální, emoci

onální, duševní a tělesný stav organizmu), který dovoluje vykonávat kaž

dodenní aktivity kvalitně a s vysokým nasazením, může redukovat výskyt

některých zdravotních problémů a obecně přispívat k plnějšímu prožití

života. Je definována také jako zdatnost ovlivňující zdravotní stav nebo

také vztahující se k dobrému zdravotnímu stavu a působící preventivně na

problémy vzniklé v důsledku hypokineze, tj. nedostatku pohybu. Zdra

votně orientovaná zdatnost působí na zdravotní stav jedince, orientuje se

zejména na stav kardiovaskulárního systému člověka, stav svalového

systému, kloubní pohyblivost a celkové složení těla.

Výkonově orientovaná tělesná zdatnost je zdatnost podmiňující určitý

pohybový výkon. Vede ke zvýšení tělesné výkonnosti a z toho vychází

i kondiční příprava.

11

Teorie a didaktika her

Tělesná kondice je vždy účelově vázána na způsob provedení pohybové

činnosti. Hovoříme o běžecké kondici, kondici skokanské atd. Z tohoto

pohledu se kondice jeví jako součást obecnějšího pojmu zdatnosti.

V oblasti sportovního tréninku cíleně kultivujeme určité dovednosti

(například běh, skok, plavání atd.), zde bude přesnější mluvit o tělesné

kondici. Naopak tělesný trénink má ovlivňovat spíše zdravotní stav

jedince a přispívat tak k jeho práceschopnosti, zde bude přesnější pou

žívat pojem tělesná zdatnost. Tělesná kondice má 4 složky: kardiovas

kulární, svalovou, kloubní a celkové složení těla.

Struktura akcí a možnosti

využití her

Krátkodobé jednorázové aktivity

Hry a aktivity v rámci hodiny tělesné výchovy, tréninkové jednotky nebo

aktivity v rámci zájmového kroužku jsou jednorázové akce krátkodobého

charakteru (45–90 minut). Příprava těchto hodin je většinou jednoduchá

a nezabere mnoho času. Nejdéle trvá přesun ze školy či města do pří

rodního prostředí. Jedná se tedy spíše o kratší hry, u kterých známe

dobu trvání. Můžeme využít i formu tzv. fartleku – jednotlivé hry a cvičení

mezi sebou spojíme přeběhy.

Polodenní program

Polodenní program využijeme v rámci různých kroužků, družin, školního

vyučování a podobně. Od předchozí skupiny aktivit má polodenní pro

gram výhodu v tom, že na jeho realizaci máme více času. Můžeme si

více pohrát s dramaturgií, s délkou her, se způsobem jejich uvádění.

12

Celodenní a víkendový program

Školní výlet, víkendová akce skautského či pionýrského oddílu, víken

dové soustředění. To vše bychom mohli zařadit do této skupiny. V tomto

případě můžeme již využít motivační příběh nebo legendu, která se

potáhne celou akcí jako nit. Můžeme připravit různé hry nejenom v prů

běhu dne, ale i v noci. Právě noční hry mívají pro děti nezapomenutelný

náboj, získají při nich nezapomenutelné zážitky.

Vícedenní program

Vícedenní programy zařazujeme v rámci táborových aktivit, škol v pří

rodě a tréninkových soustředění. Musíme mít vše velice dobře a do

detailů připravené. Program musí být také přizpůsoben základním zása

dám zatěžování dětského organizmu. Musí zde být tedy prostor nejen

pro zatížení, ale i pro regeneraci, která probíhá u dětí mnohem rychleji

než u dospělých. Není jednoduché takovou akci dobře připravit, vyža

duje to dostatečný časový předstih. Při vícedenních programech by

chom měli klást důraz na dramaturgii, používání legendy. Výzkumy uka

zují, že právě takové dlouhodobější akce jsou nejefektivnější při vytváření

dobře fungujícího kolektivu, protože máme dostatek času na skupinu

působit a nalézt k jednotlivým členům bližší vztah.

Skupinová dynamika

Skupinová dynamika je významným činitelem, se kterým se můžeme

setkat u každé skupinové činnosti. Jedná se o změny, které se dějí

v rámci skupiny pod vlivem prostředí a vztahů mezi jednotlivými členy.

Jako důležitý faktor vývoje skupinové dynamiky a její katalyzátor mohou

působit právě hry a cvičení, které skupina provádí. Vítězství, prohry, cho

vání jednotlivců a jejich výkony v průběhu hry, překonávání překážek,

které přináší hra, vzájemná pomoc a další skutečnosti výrazně ovlivňují

skupinovou dynamiku. Jsme-li dobří pozorovatelé, můžeme právě v her

ních a vyhrocenějších situacích poznat pravé chování jednotlivců ve sku

pině. Ve vyhrocených situacích totiž lidé nestihnou nastartovat své nau

čené chování a chovají se přirozeně. V návaznosti na dění ve skupině

může také dojít ke změně naplánovaného. Někdy je pro náš výchovný

záměr lepší, abychom důkladněji rozebrali to, co se v průběhu poslední

hry stalo, než abychom ihned navázali hrou či cvičením, kterou máme

v plánu. Bude to sice na úkor rozvoje kondice, ale výchovný potenciál

bude větším přínosem.

13

Teorie a didaktika her

Rozdělení her v této knize Možností rozdělení her a cvičení je celá řada. Můžeme je členit podle místa konání, podle účelu, pro který se provádějí, podle ročních období, podle denní doby, podle toho, co rozvíjejí. Kondiční hry a cvičení v přírodě jsme se rozhodli členit v závislosti na teorii sportovního tréninku. Hry jsou tedy rozděleny podle pohybových schopností, které rozvíjejí rychlost, vytrvalost, sílu a koordinaci. Můžeme je členit také podle toho, v jakém přírodním prostředí hry provádíme – zda jsou cvičení vhodná pro rovná prostranství, louku, les nebo prostředí s nějakými stromy, zimní přírodu, či jedná-li se o hry a cvičení ve vodě, na vodě, pod vodou a u vody. Samozřejmě, že jsme se rozhodovali, které z těchto rozdělení má být nadřazeno tomu druhému. Vycházeli jsme ze dvou okolností: jednak jsme upřednostnili to, že kniha se jmenuje Kondiční hry a cvičení v přírodě, proto jsme zvolili členění v první řadě podle pohybových schopností na hry a cvičení pro rozvoj rychlosti, vytrvalosti, síly a koordinace. Na druhém místě je dělení podle prostředí, ve kterém se hry provádějí (louka, les, voda, zimní příroda). Základní motorické schopnosti Rychlost Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku. Rychlostní schopnosti jsou významným činitelem v různých druzích tělocvičné činnosti, např. ve sportovních hrách, v atletice a ve všech cvičeních. Rychlostní schopnosti mají dvě kvalitativně odlišné formy projevu, a to:

Reakční rychlostní schopnost – schopnost reagovat v co nejkratším

okamžiku na podnět.

Akční (realizační) rychlostní schopnost – schopnost provést určitý

pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku od zahájení pohybu,

popř. s maximální frekvencí. Nejvhodnější období pro rozvoj rychlosti je 7–14 rok. Ke zlepšování rychlostních schopností dochází i v pozdějším věku, ale již na základě rozvoje jiných podpůrných faktorů, např. silových schopností.

14

Koordinace

Koordinační schopnosti (někdy jsou také nazývány obratnostními) zna

menají provedení pohybové činnosti takovým způsobem, aby se její prů

běh vyznačoval co nejrychlejší časovou, prostorovou a dynamickou

strukturou. Z tohoto hlediska se tedy koordinační schopnosti projevují

v přesnosti provedení pohybu, v jeho koordinační náročnosti a v čase,

potřebném k provedení, resp. k osvojení požadované přesnosti, nových

pohybových dovedností a činností. Obratnostní schopnosti se projevují

v pohybových činnostech (technice) a dovednostech, jejichž prostřed

nictvím se současně i rozvíjejí, mají k nim tedy přímý vztah. Vhodné

období pro rozvoj koordinace je u děvčat 7–11 let, u chlapců 7–12 let.

15

Teorie a didaktika her

+

Síla Síla se považuje za základní a rozhodující schopnost jedince, bez které se nemohou ostatní schopnosti při motorické činnosti projevit. V antropomotorice je síla definována jako schopnost překonávat vnější odpor nebo sílu podle zadaného pohybového úkolu. Silové schopnosti se mohou dělit na dvě skupiny a jejich následné formy:

Statické silové schopnosti – jednorázová a vytrvalostní forma.

Dynamické silové schopnosti – explozivně-silová forma, rychlostně

silová forma, vytrvalostně-silová forma. Explozivně-silovou schopností rozumíme schopnost udělit tělu nebo jeho částem zrychlení podle zadaného pohybového úkolu. Chápeme ji jako schopnost člověka vyvinout velké svalové úsilí v počátečním okamžiku motorické činnosti. Explozivně-silová schopnost je jednou z nejvíce uplatňovaných silových schopností vůbec. Často se projevuje jako odrazová schopnost a klade se do těsného vztahu ke sprintu, skoku a mnohým užitým cvičením. Rychlostně-silová schopnost je schopnost překonávat odpor s vysokou rychlostí nebo frekvencí pohybu. Jedná se o vlastnost nervosvalového systému překonávat submaximální odpory s vysokou rychlostí – acyklické a cyklické pohybové činnosti, jako jsou skoky, vrhy, hody a běhy. Pro praxi je důležitý fakt, že rychlost pohybu nepřímo závisí na hodnotách odporu.

16

Silová vytrvalost je schopnost udržet motorickou intenzitu při silové čin

nosti. Tato schopnost je charakterizována relativně vysokou úrovní silové

složky spojené s vytrvalostí. Uplatňuje se v těch případech, kdy jedinec

překonává odpory po delší dobu.

Nejvhodnější období pro rozvoj silových schopností je u dívek mezi

10.–13. rokem, u chlapců mezi 13.–15. rokem. U nesportujících žen končí

silový rozvoj v 17–18 letech, u mužů v 18–20 letech.

Vytrvalost

Vytrvalost je charakterizována jako schopnost odolávat únavě. Za vytr

valost je možno všeobecně pokládat pohybovou schopnost člověka

vykonávat dlouhotrvající tělesnou činnost. Je to soubor předpokladů pro

vádět cvičení s určitou nižší než maximální intenzitou co nejdéle, nebo

po stanovenou dobu danou délkou cvičení. Vytrvalost je závislá na

funkčních předpokladech organizmu, k nimž patří výkonnostní kapacita

srdce a oběhového systému, výkonnostní kapacita plic, látková výměna

a biomechanické změny na buněčné úrovni. Dále vytrvalost závisí na

anaerobní a aerobní kapacitě organizmu, dokonalé koordinaci pohybo

vých struktur a psychických předpokladech, jejichž jádrem je vůle.

Senzitivní období pro rozvoj vytrvalosti se pohybuje do 15 let věku.

Jestliže netrénujeme, dochází k její stagnaci až poklesu. Věnujeme-li se

tréninku vytrvalostních schopností, mohou se nadále rozvíjet.

17

Teorie a didaktika her

Zařazení her a cvičení

do programu akcí

Při zařazování her a cvičení v přírodě do programu akcí vycházíme z jejich

zaměření, z našich možností, bereme ohled na možnosti použití pomůcek,

konkrétní prostředí a podobně.

Nejprve se musíme zamyslet, co je z hlediska našich cílů důležitější, zda

výkon, či prožitek – podle našeho názoru by se měly nacházet v rovnováze.

Při návrhu programu vycházíme z prožitkového obsahu, ale současně se

snažíme ovlivňovat i rozhodující složky zdatnosti. Někdy je přínosnější, když

si děti odnesou z aktivit pozitivní vztah k pohybu a ke sportu a budou ve

svém životě i nadále vyhledávat pravidelný pohyb, než abychom je odradili

od sportu tím, že budeme prosazovat výkon i za cenu jejich znechucení

a odrazení od pohybové aktivity. Hry by měly být zařazovány promyšleně

tak, abychom s jejich pomocí mohli realizovat námi stanovené cíle.

Pravidla kondiční přípravy dětí

Před každou jednotkou by mělo být zařazeno zahřátí organizmu, to může

me provést i hravou formou, různými druhy honiček apod. Protažení hlav

ních svalových skupin je také na místě. V přírodě lze využít jako opory

stromy, skalní zídky, lavičky apod.

Následuje hlavní cíl a zaměření celé jednotky. Rychlost, koordinace i síla se

mohou snadno doplňovat. Problém nastává, jestliže chceme kombinovat

vytrvalost se silou či rychlostí. Jsou to pohybové schopnosti, které se vedle

sebe moc nesnesou. Proto je lepší zvolit kombinaci vytrvalost – koordinace.

18

Na závěr by měla následovat kompenzace či regenerace, kterým se

věnujeme podrobněji dále v knížce. Někdy je můžeme zařadit i v prů

běhu dne, nemusí být součástí cvičební jednotky či aktivity.

Prostředí a dramaturgie her

Na volbě prostředí závisí to, jaký náboj bude hra mít. Děti mají velkou

fantazii, dokážou si vysnít své vlastní světy. My jim v tom můžeme

pomoci volbou vhodného zajímavého prostředí, do kterého hry situu

jeme. Jestliže je poblíž nějaká zřícenina, zajímavý objekt, rozhledna,

pěkné přírodní zákoutí, jeskyně, romantický rybníček a podobně,

můžeme hry umístit právě tam. Získají tak nový rozměr.

Co je to dramaturgie a proč se o ní v naší knize o kondičních hrách

a cvičeních vůbec zmiňujeme? Je to jednoduché. Jestliže dobře sesta

víme program školy v přírodě, tréninkového soustředění, kurzu či bloku

ve škole a vhodně a ve správný čas do něj zařadíme nějakou „obyčej

nou, průměrnou“ hru, může být taková hra neopakovatelným zážitkem

pro její účastníky.

Dramaturgie je naplánovanou cestou (Hanuš a kol., 2005). Cestou dláž

děnou konkrétními programy a hrami, skrze které kráčíme k cíli projektu

v dáli na obzoru. Dramaturgie tedy zhmotňuje ideály, myšlenky, před

stavy, přání a potřeby organizátorů projektu. Dramaturgie se při tomto

procesu stává praktickou tvůrčí činností, která proniká do veškeré práce,

podílí se nejen na koncepci programu, ale i na vytváření atmosféry akce.

Vychází z výchovných cílů, časoprostorového určení, z prostředí,

z finančních možností, kvality organizátorů a věkových zvláštností.

19

Teorie a didaktika her