načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi - Iva Dvořáková

  > > > > Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi  
Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi

Kniha: Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi
Autor:

Autorka se zabývá problematikou spotřebitelského úvěru. Řešená problematika je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí v odborné právní literatuře včetně související judikatury ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  129
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  138 Kč
7%
naše sleva
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Rok vydání: 18.03.2011
Počet stran: 80
Rozměr: 176x250
Úprava: 79 stran
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 80-73190-54-0
EAN: 9788074180910
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autorka se zabývá problematikou
spotřebitelského úvěru. Řešená problematika
je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí
v odborné právní literatuře včetně související
judikatury zveřejněné Soudním dvorem
Evropské unie.
Komunitární právní úprava spotřebitelského
úvěru je v této publikaci řešena komplexně.
Především je provedena analýza příslušných
norem práva hmotného se zaměřením na
původní směrnici 87/12/EHS a novou právní
úpravu smluv o spotřebitelském úvěru
v režimu směrnice 28/48/ES.
Následně je zhodnocena transpozice
uvedených směrnic do vnitrostátních právních
předpisů.
V dalších kapitolách se autorka věnuje
komunitární úpravě soudní příslušnosti
a kolizní problematice ve věcech
spotřebitelských smluv. V této souvislosti jsou
uvedena soudní rozhodnutí zabývající se
otázkou dovolenosti rozhodčí doložky ve
spotřebitelské smlouvě.
Závěr publikace se zabývá problematikou
regulace soutěžního práva v oblasti
spotřebitelských smluv, konkrétně pojednává
o právní úpravě ochrany proti nekalým
obchodním praktikám soutěžitelů vůči
spotřebitelům.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Komunitární právní úprava
spotřebitelsKého úvěru v praxi
Brno International Business School
Iva Dvořáková
KEY Publishing s.r.o.
Ostrava
2010





© Iva Dvořáková 2010
isbn 978-80-7418-091-0 (KEY Publishing s.r.o.)
isbn 978-80-87255-48-3 (B.I.B.S., a.s.)
Publikace byla vydána ve spolupráci se soukromou vysokou školou
Brno International Business School (B.I.B.S., a.s.).





Abstrakt
Publikace se zabývá problematikou spotřebitelského úvěru. Výzkum je
zaměřen na vyhledání a analýzu příslušných komunitárních právních
předpisů včetně posouzení jejich implementace do českého právního řádu. Řešená
problematika je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí v odborné právní
literatuře včetně související judikatury zveřejněné Soudním dvorem
Evropské unie. Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru je v této
publikaci řešena komplexně. Především je provedena analýza příslušných norem
práva hmotného se zaměřením na původní směrnici 87/102/EHS a novou
právní úpravu smluv o spotřebitelském úvěru v režimu směrnice 2008/48/
ES. Následně je zhodnocena transpozice uvedených směrnic do
vnitrostátních právních předpisů. V dalších kapitolách se autorka věnuje
komunitární úpravě soudní příslušnosti a kolizní problematice ve věcech
spotřebitelských smluv. V této souvislosti jsou zmíněna soudní rozhodnutí zabývající
se otázkou dovolenosti rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě. Závěr
publikace se zabývá problematikou regulace soutěžního práva v oblasti
spotřebitelských smluv, konkrétně pojednává o právní úpravě ochrany proti
nekalým obchodním praktikám soutěžitelů vůči spotřebitelům.
Abstract
Book is focused on problems of the consumer lending. Its aim is to select
and analyse appropriate community enactments regulating the consumer
lending including the assessment of the appropriate directive implementation
into the Czech system of law. Solved problems are set in the context of
the professional law literature with the current discussion including the
connecting judicatures publicised by The Court of Justice of the European
Union. The community legal regulations of the consumer lending are globally
discussed in this thesis. Above all the appropriate standards of substantive
law are analysed with the aim at the original directive 87/102/EHS and then
at the new law regulation of consumer lending contracts according to the
directive 2008/48/ES. Afterwards the transposition of mentioned directives
to the national enactments is evaluated. In the following chapters the author
presents community adjustment of jurisdiction including the conflict
problems of consumer contracts. In this respect there are mentioned the
adjudications considering the questions of admissibility of the arbitration
clause in the consumer contract. The conclusion of this thesis concerns
with problems in regulation of the competition law in the area of consumer
contracts. In the concrete, it deals with the law regulation of protection
against competitors ́unfair business practice in face of consumers





Obsah
1 Úvod .........................................................................................................................................7
1.1 Úvod do problematiky komunitární ochrany spotřebitele ..................................................7
1.2 Vymezení řešeného problému, smysl a cíle publikace .....................................................11
1.3 Výzkum (metody, zdroje informací) ..................................................................................12
1.3.1 K metodám výzkumu (přehled použitých přístupů) ............................................12
1.3.2 Základní zdroje informací .....................................................................................14
1.3.3 Prameny evropského práva ...................................................................................16
2 Hmotněprávní úpravaspotřebitelského úvěru .......................................................................20
2.1 Komunitární právní úprava ................................................................................................20
2.1.1 Úvod do problematiky spotřebitelského aquis .....................................................20
2.1.2 Režim směrnice 87/102/EHS .................................................................................22
2.1.3 Režim směrnice 2008/48/ES ..................................................................................25
2.2 Vnitrostátní právní úprava ochrany spotřebitele ..............................................................28
2.2.1 Úvod do problematiky vnitrostátní právní ochrany spotřebitele ........................28
2.2.2 Spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru ....................................30
2.2.3 Nová právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 145/2010 Sb. ............33
2.2.4 Spotřebitelský úvěr v praxi ...................................................................................34
3 Komunitární úprava soudní příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv .........................38
3.1 Úvod do komunitární úpravy soudní příslušnosti ............................................................38
3.1.1 Bruselská a Luganská úmluva ...............................................................................38
3.1.2 Nařízení (ES) č. 44/2001 (Brusel I) ........................................................................40
3.2 Úprava spotřebitelských smluv v nařízení Brusel I ..........................................................43
3.3 Rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě a komunitární právo .................................49
3.4 Vnitrostátní právní úprava v ČR ........................................................................................54
3.5 Systém alternativního řešení sporů (ADR) a spotřebitelské smlouvy ..............................55
4 Úprava nekalých obchodních praktik v oblasti sjednávání spotřebitelských úvěrů
(oblast veřejného práva) ........................................................................................................58
4.1 Komunitární úprava nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům ..........................58
4.2 Vymezení nekalých obchodních praktik – generální klauzule .........................................60
4.3 Klamavé praktiky ................................................................................................................62
4.4 Agresivní praktiky ..............................................................................................................64
4.5 Černá listina........................................................................................................................65
4.6 K možnostem postihu nekalosoutěžního jednání .............................................................70
4.7 K transpozici Směrnice o nekalých obchodních praktikách v ČR ...................................71
5 Závěr .......................................................................................................................................73
6 Zdroje .....................................................................................................................................76





7
kapitola
1.1 Úvod do problematiky komunitární ochrany spotřebitele
Evropa, jejíž plocha (i s ostrovy) představuje pouze 7% světové pevniny,
se zřejmě poprvé objevuje jako název území u Hesioda
1
v básni Apollon
Pythijský
2
. Jako politická síla byla dle historiků Evropa založena v
období mezi koncem klasického starověku a rokem 1000 n.l.
3
Přestože počát -
ky samotné evropské integrace spadají dle současných učebnic do
poloviny 20. století (období po II. světové válce), jsou přesto v této souvislosti
zmiňováni slavní předchůdci novodobých sjednotitelů. Z pohledu vývoje
evropské ideje lze připomenout několik významných osobností, mezi
které bezesporu patří Karel Veliký (747 – 814), již za svého života označován
jako otec Evropy. V českém prostředí bývá často zmiňován Jiří z Poděbrad
(1420 –1471), který vypracoval projekt všeobecné mírové organizace
evropských států, u jehož zrodu stál Jiřího poradce Antonio Marini z Grenoblu.
Za zvláštní pozornost jistě stojí Richard Coudenhove-Kalergi, jehož
nejvýznamnějším dílem je kniha Panevropa (1923), která byla inspirována
spisem Alfreda Frieda Pan-Amerika (1910). Jeřábek
4
uvádí, že význam knihy
odpovídá politickým ambicím, které do ní její tvůrce vkládal a je označo-
1
Hésiodos, působil pravděpodobně na přelomu 8. a 7. st. př. n. l., řecký básník, první
doložená postava evropské literatury (in: Všeobecná encyklopedie Diderot. Rok vydání: 1999).
2
Veber, V.: Dějiny sjednocené Evropy od antických počátků do současnosti. NLN. Rok vydání
2004. strana 9.
3
In: pozn.6. Veber odkazuje na historika Třeštíka či mediavelistu Le Goffa. s. 40.
4
Jeřábek, M.: Richard Coudenhove-Kalergi. Reflex č. 21. Ročník 2004.
Úvod
1





8
vána za jednu z nejdůležitějších politických knih 20. století. Panevropou
rozuměl Coudenhove-Kalergi Evropu včetně evropských kolonií bez Anglie
a bez Ruska a kladl důraz na význam německo-francouzských vztahů.
Moderní evropská idea se začíná v širším rozsahu prosazovat v
souvislosti s dvěma válečnými krizemi 20. století, kdy se objevují návrhy na
nadnárodní evropské sjednocení a naplnění podoby evropské ideje. Lze zmínit
rakouský sociálnědemokratický projekt národně autonomní unie
5
, který
vycházel z představy, že princip suverenity národního státu je již překonán
a vývoj směřuje k nadnárodním celkům. Projekt počítal s vytvořením
jednotného hospodářského prostoru včetně postupného vytvoření celní a
měnové unie. Po druhé světové válce vzniká mnoho mezivládních organizací,
které měly vyřešit otázku vývoje Evropy. Integrační vývoj byl ovlivněn
rozdělením Evropy na západní a východní blok.
Za konkrétní zahájení integrace Evropy v dnešním slova smyslu je
považováno založení nadstátních organizací. Jedná se o Evropské společenství
uhlí a oceli (ESUO)
6
, Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské
společenství pro atomovou energii (EURATOM). V roce 1965 dochází
slučovací smlouvou k vytvoření jednotného systému orgánů tří Společenství.
Dalším výrazným mezníkem bylo přijetí Maastrichtské smlouvy o Evropské
unii z roku 1992, která však znamenala pro část obyvatel zklamání,
neboť nesplnila požadavek na federativní uspořádání Evropy. Maastrichtská
smlouva alespoň nastínila další vývoj v Evropě, zejména upravila otázku
budoucí společné měny, rozšířila a posílila pravomoci Evropského
parlamentu či nastolila možnost evropského občanství.
Pokus o další fázi evropské integrace souvisí se Smlouvu o Ústavě pro
Evro pu
7
, která byla podepsána prezidenty a premiéry členských států
Evrop ské unie na podzim roku 2004, avšak nikdy nevstoupila v platnost.
Důvodem tohoto vývoje byla skutečnost, že občané Francie a Nizozemska
euroústavu v referendech nepodpořili. Členské státy se v průběhu roku 2007
dohodly na přijetí nové smlouvy, která dostala název „Reformní smlouva
EU“. Kritici této smlouvy namítají, že Reformní smlouva (nyní označovaná
jako Lisabonská smlouva) představuje pouze kosmetickou úpravu
neschválené euroústavy. Změny Lisabonské smlouvy v porovnání s původním
návrhem Ústavní smlouvy jsou skutečně víceméně kosmetické. V Lisabonské
smlouvě se již nevyskytuje úprava symbolů EU, tj. vlajka či hymna.
Konečné znění Lisabonské (původně označované reformní) smlouvy, které bylo
vypracováno mezivládní konferencí v červenci 2007, schválila na svém
zasedání Evropská rada v Lisabonu ve dnech 18. a 19. října 2007. Lisabonská
smlouva (dále též jako „LS“) vstoupila v platnost dne 1.12. 2009.
5
Veber, V.: Dějiny sjednocené Evropy od antických počátků do současnosti. NLN. Rok vydání
2004. strana 117 a násl.
6
Pařížská smlouva zakládající ESUO byla uzavřena na dobu 50 let, ESUO tak k dni 23.7.2002
zaniklo.
7
Úřední věstník Evropské unie C 310/1, ze dne 16.12.2004 CS.





9
Za nejpodstatnější změny prováděné Lisabonskou smlouvou jsou po -
važovány: přiznání právní subjektivity Unii (článek 47), zrušení pilířové
struktury, rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v radě s
spolurozhodování Parlamentu a Rady, rozšíření pravomocí EU. Dále je nově výslovně
stanoveno (článek 50), že každý členský stát se v souladu se svými
ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit
8
, byť uvedená možnost byla
vždy předpokládána.
Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost však nekončí formální
rozdělení mezi Evropskou unií a Společenstvím, neboť dále nezávisle na EU
existuje Evropské společenství atomové energie (pův. EURATOM) a lze tak
nadále rozlišovat mezi právem komunitárním a právem unijním
9
. S
ohledem na okrajovou roli Evropského společenství atomové energie se nově
hovoří o evropském právu Evropské unie jako o právu unijním a o právu
komunitárním pouze v historických souvislostech. Uvedené se zdůvodňuje
spojením Evropské unie a Evropského společenství na základě Lisabonské
smlouvy s tím, že již není nadále nutno rozlišovat mezi unijním právem (tj.
právem II. a III. pilíře) a právem komunitárním (tj. právem I. pilíře). V této
publikaci však pro přehlednost budu užívat i nadále pojem komunitární
právo, neboť uvedený pojem považuji za formálně správný.
Jak vyplývá z předcházejícího, hlavním účelem sjednocení evropských
států byla po druhé světové válce snaha znemožnit vznik nového válečného
konfliktu mezi evropskými národy. Tento zásadní politický cíl je zajišťován
ekonomickou integrací evropských států a vytvořením společného trhu
založeném na čtyřech svobodách pohybu zboží, osob, kapitálu a služeb.
Postupně bylo zjištěno, že roztříštěnost právní úpravy přijaté na ochranu
spotřebitelů v jednotlivých státech brání rozšíření svobody pohybu zboží
a služeb. Komunitární orgány konstatovaly nutnost přijmout opatření k
zajištění ochrany spotřebitele, neboť uvedené přispívá k lepšímu fungování
vnitřního trhu a může zlepšit jeho konkurenceschopnost tím, že se zmenší
neochota podniků zabývat se přeshraničním obchodem a zároveň se
sníží administrativní zátěž a náklady podniků na dodržení harmonizovaných
pravidel. Problematice ochrany spotřebitele však nebyla zpočátku
věnována hlubší pozornost, zlom nastal v 70. letech 20. století, kdy v dokumentu
„Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice“
10

bylo stanoveno pět základních práv spotřebitelů:
1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti,
2. právo na ochranu ekonomických zájmů,
8
Čl. 50 odst. 2: Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě.
S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o
podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se
sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře
Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
9
Svoboda, P.: Úvod do evropského práva.3.vydání.Praha: C. H. Beck, 2010, s. 8.
10
Council Resolution of 14 April 1975 on a preliminary programme of the European
Economic Community for a consumer protection and information policy.





10
3. právo na odškodnění,
4. právo na informace a vzdělávání,
5. právo na zastoupení (právo být slyšen).
V roce 1985 byly vydány první směrnice na ochranu spotřebitele, a to
směrnice o odpovědnosti za vady výrobků
11
a podomním prodeji
12
.
Pojem spotřebitel byl zakotven v primárním právu poprvé v Jednotném
evropském aktu. Čl. 100a (dnes čl. 95) Smlouvy zmocnil Evropskou komisi
navrhovat opatření na ochranu spotřebitelů, přičemž základem má být
vysoký stupeň ochrany. Pojem „spotřebitel“ v něm však nebyl přesně definován.
Přestože Jednotný evropský akt rozšířil politiky Společenství o nové oblasti,
jako jsou sociální politika, regionální politika nebo politika na ochranu
životního prostředí, spotřebitelská politika se v něm ještě neobjevuje.
Jako samostatnou politiku zavedla ochranu spotřebitele až Maastrichtská
smlouva, konkrétně v původním čl. 129a
13
, kde se výslovně stanoví, že Spo -
lečenství přispívá k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů
spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a
práva sdružovat se k ochraně svých zájmů.
Unie se snaží posílit ochranu spotřebitele různými prostředky, zejména
pak zlepšováním právních předpisů, a to jak ve veřejnoprávní, tak v
soukromoprávní oblasti. V současnosti probíhá revize spotřebitelského acquis, je
však vhodné upozornit, že spotřebitelské acquis se netýká veškerých
právních předpisů EU na ochranu spotřebitele.
Analýza zpracovaná útvarem českého ministra pro evropské záležitosti
14

uvádí, že Lisabonská smlouva
15
pokračuje v trendu posilování ochrany práv
spotřebitele a zdůrazňuje respekt k požadavkům na ochranu spotřebitele
natolik, že je ochrana spotřebitele dokonce uvedena jako jedna z hlavních
oblastí, ve kterých se uplatňuje sdílená pravomoc Unie a členských států.
Analýza upozorňuje na přesunutí obecného ustanovení na ochranu
spotřebitele z dosavadního čl. 153 odst. 2 SES do obecně použitelných
ustanovení v části první hlavě II SFEU (konkrétně se jedná o čl. 12: „Požadavky
vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování
a provádění jiných politik a činností Unie“). Politika ochrany spotřebitele
je nadále upravena v samostatné hlavě, a sice po změně číslování dle Lisa-
11
Směrnice Rady ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů
členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky 85/374/EHS).
12
Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv
uzavřených mimo obchodní prostory.
13
Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Přístup z www: http://www.mpo.cz/zprava7587.
html. (Citace ze dne 15.4.2009).
14
Útvar ministra pro evropské záležitosti. Analýza dopadu Lisabonské smlouvy. Přístup
z www: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/dokumenty/Analyza-dopadu-Lisabon-
ske-smlouvy.pdf. (Citace ze dne 20.7.2010).
15
Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení
Evropského společenství podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (2007/C 306/01).





20
kapitola
2.1 Komunitární právní úprava
2.1.1 Úvod do problematiky spotřebitelského aquis
Otázce ochrany spotřebitele je věnována legislativou EU značná pozor -
nost
41
vzhledem k tomu, že je považována za důležitou součást širší
problematiky soukromoprávní ochrany slabší smluvní strany. Spotřebitelská
smlouva je termín užívaný evropskou legislativou ve směrnicích týkajících
se ochrany spotřebitele. Ochrana je v nich pojata soukromoprávně, tj.
nejde o kontrolu a postih dodavatele ze strany veřejné moci, nýbrž o úpravu
sankčních nároků spotřebitelů jako jedné smluvní strany.
V Komisi má za oblast ochrany spotřebitele hlavní odpovědnost
Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele, též zvané DG SANCO.
Podle původních záměrů mělo dojít k rozdělení samotného Generálního
ředitelství Zdraví a ochrany spotřebitele na část ochrany zdraví a část
spotřebitelskou, avšak z technických a administrativních důvodů bylo
nakonec vytvořeno pouze nové komisařství. Generální ředitelství tak obsluhuje
dva různé komisaře.
42
Právním základem pro práci Generálního ředitelství
a potažmo nového komisařství je tzv. Spotřebitelská strategie pro období
2007 – 2013, v jejímž rámci byl v prosinci 2006 přijat tzv. Spotřebitelský
program na uvedené období. Jeho prvořadým cílem má být zajištění vysoké
úrovně ochrany pro všechny zákazníky v EU.
41
Jehlička, O.,Švestka,J., Škárová,M. a kol..: Občanský zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha:
C. H. Beck, Rok: 2002, s. 251.
42
Zdroj: Hospodářská komora České republiky.
Hmotněprávní úprava
spotřebitelského úvěru
2





21
V roce 2004 byl zahájen přezkum spotřebitelského acquis, který zahrnuje
některé směrnice o ochraně spotřebitele. Tento přezkum spotřebitelského
acquis se vztahoval k osmi směrnicím zaměřených na ochranu
spotřebitelů. K tomuto je Komisí výslovně doplněno, že to, co se obvykle rozumí pod
pojmem „spotřebitelské acquis“, se netýká veškerých právních předpisů EU
na ochranu spotřebitele. Například nedávno přijatá směrnice o nekalých
obchodních praktikách do spotřebitelského acquis nespadá. Dále lze mnoho
předpisů zaměřených na ochranu spotřebitele nalézt v odvětvově
specifických právních předpisech EU, jako např. právní předpisy v oblasti
elektronického obchodu nebo finančních služeb
43
. Evropský parlament ve svém
usnesení ze dne 16. července 2007 doporučil, aby bylo přijato legislativní
opatření, a vyslovil se pro přijetí právního předpisu ve formě horizontální
směrnice založené na úplné a cílené harmonizaci.
Výsledkem přezkumu je vypracování návrhu nové směrnice
44
, jehož
cílem je revize směrnice 85/577/EHS o smlouvách uzavřených mimo
obchodní prostory, směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách, směrnice 97/7/ES o smlouvách uzavřených na dálku
a směrnice 1999/44/ES o prodeji spotřebního zboží a zárukách.
Předložený návrh spojuje tyto čtyři směrnice do jediného horizontálního
právního předpisu, který systematicky upravuje společné aspekty, zjednodušuje
a aktualizuje stávající pravidla a odstraňuje nesrovnalosti a mezery. Návrh
upouští od koncepce minimální harmonizace, na níž se zakládají uvedené
čtyři stávající směrnice představuje významné zjednodušení
spotřebitelského acquis. Návrh je založen na úplné harmonizaci smluvního práva
Společenství týkajícího se spotřebitelů. Pro úplnost je nutno uvést, že články 8
až 19 návrhu směrnice se nepoužijí na smlouvy uzavřené mimo obchodní
prostory týkající úvěru, neboť uvedená problematika spadá do oblasti
působnosti směrnice 2008/48/ES.
Rámec pro spotřebitelský úvěr s cílem prosadit vytvoření společného trhu
pro úvěr a stanovit minimální pravidla Společenství pro ochranu
spotřebitelů stanovila Směrnice 87/102/EHS
45
týkající se spotřebitelského úvěru,
změněná v letech 1990 a 1998
46
. Cílem směrnice bylo vytvořit prostředí,
kde jsou spotřebitelé dostatečně chráněni v rámci celé EU tak, aby mohli
bez obav provádět přeshraniční operace. Směrnice je založena na minimální
harmonizaci, což znamená, že členské státy mají povinnost implementovat
43
ZELENÁ KNIHA o přezkumu spotřebitelského acquis. s. 3.
44
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o právech spotřebitelů.
2008/0196 (COD).
45
Směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních
předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru.
46
Směrnice Rady 90/88/EHS ze dne 22. února 1990, kterou se mění směrnice 87/102/EHS
o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského
úvěru, Úř. věst. L 061, 10.3.1990, s. 14 –18, pozměněná směrnicí Evropského parlamentu
a Rady 98/7/ES ze dne 16. Února 1998, kterou se mění směrnice 87/102/EHS o sbližování
právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, Úř. věst.
L 101, 1.4.1998 s. 17 – 23.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.