načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi - Iva Dvořáková

Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi
-7%
sleva

Kniha: Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru v praxi
Autor:

Autorka se zabývá problematikou spotřebitelského úvěru. Řešená problematika je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí v odborné právní literatuře včetně související judikatury ...
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  138 Kč 128
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 18.03.2011
Počet stran: 80
Rozměr: 176x250
Úprava: 79 stran
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ISBN: 80-73190-54-0
EAN: 9788074180910
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autorka se zabývá problematikou
spotřebitelského úvěru. Řešená problematika
je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí
v odborné právní literatuře včetně související
judikatury zveřejněné Soudním dvorem
Evropské unie.
Komunitární právní úprava spotřebitelského
úvěru je v této publikaci řešena komplexně.
Především je provedena analýza příslušných
norem práva hmotného se zaměřením na
původní směrnici 87/12/EHS a novou právní
úpravu smluv o spotřebitelském úvěru
v režimu směrnice 28/48/ES.
Následně je zhodnocena transpozice
uvedených směrnic do vnitrostátních právních
předpisů.
V dalších kapitolách se autorka věnuje
komunitární úpravě soudní příslušnosti
a kolizní problematice ve věcech
spotřebitelských smluv. V této souvislosti jsou
uvedena soudní rozhodnutí zabývající se
otázkou dovolenosti rozhodčí doložky ve
spotřebitelské smlouvě.
Závěr publikace se zabývá problematikou
regulace soutěžního práva v oblasti
spotřebitelských smluv, konkrétně pojednává
o právní úpravě ochrany proti nekalým
obchodním praktikám soutěžitelů vůči
spotřebitelům.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Komunitární právní úprava

spotřebitelsKého úvěru v praxi

Brno International Business School

Iva Dvořáková

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2010


© Iva Dvořáková 2010

isbn 978-80-7418-091-0 (KEY Publishing s.r.o.)

isbn 978-80-87255-48-3 (B.I.B.S., a.s.)

Publikace byla vydána ve spolupráci se soukromou vysokou školou

Brno International Business School (B.I.B.S., a.s.).


Abstrakt

Publikace se zabývá problematikou spotřebitelského úvěru. Výzkum jezaměřen na vyhledání a analýzu příslušných komunitárních právníchpředpisů včetně posouzení jejich implementace do českého právního řádu. Řešená problematika je zasazena do kontextu s aktuální diskuzí v odborné právní literatuře včetně související judikatury zveřejněné Soudním dvoremEvropské unie. Komunitární právní úprava spotřebitelského úvěru je v tétopublikaci řešena komplexně. Především je provedena analýza příslušných norem práva hmotného se zaměřením na původní směrnici 87/102/EHS a novou právní úpravu smluv o spotřebitelském úvěru v režimu směrnice 2008/48/ ES. Následně je zhodnocena transpozice uvedených směrnic dovnitrostátních právních předpisů. V dalších kapitolách se autorka věnujekomunitární úpravě soudní příslušnosti a kolizní problematice ve věcechspotřebitelských smluv. V této souvislosti jsou zmíněna soudní rozhodnutí zabývající se otázkou dovolenosti rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě. Závěr publikace se zabývá problematikou regulace soutěžního práva v oblastispotřebitelských smluv, konkrétně pojednává o právní úpravě ochrany proti nekalým obchodním praktikám soutěžitelů vůči spotřebitelům. Abstract

Book is focused on problems of the consumer lending. Its aim is to select and analyse appropriate community enactments regulating the consumer lending including the assessment of the appropriate directive implementation into the Czech system of law. Solved problems are set in the context of the professional law literature with the current discussion including the connecting judicatures publicised by The Court of Justice of the European Union. The community legal regulations of the consumer lending are globally discussed in this thesis. Above all the appropriate standards of substantive law are analysed with the aim at the original directive 87/102/EHS and then at the new law regulation of consumer lending contracts according to the directive 2008/48/ES. Afterwards the transposition of mentioned directives to the national enactments is evaluated. In the following chapters the author presents community adjustment of jurisdiction including the conflict problems of consumer contracts. In this respect there are mentioned the adjudications considering the questions of admissibility of the arbitration clause in the consumer contract. The conclusion of this thesis concerns with problems in regulation of the competition law in the area of consumer contracts. In the concrete, it deals with the law regulation of protection against competitors ́unfair business practice in face of consumers

Obsah

1 Úvod .........................................................................................................................................7

1.1 Úvod do problematiky komunitární ochrany spotřebitele ..................................................7

1.2 Vymezení řešeného problému, smysl a cíle publikace .....................................................11

1.3 Výzkum (metody, zdroje informací) ..................................................................................12

1.3.1 K metodám výzkumu (přehled použitých přístupů) ............................................12

1.3.2 Základní zdroje informací .....................................................................................14

1.3.3 Prameny evropského práva ...................................................................................16

2 Hmotněprávní úpravaspotřebitelského úvěru .......................................................................20

2.1 Komunitární právní úprava ................................................................................................20

2.1.1 Úvod do problematiky spotřebitelského aquis .....................................................20

2.1.2 Režim směrnice 87/102/EHS .................................................................................22

2.1.3 Režim směrnice 2008/48/ES ..................................................................................25

2.2 Vnitrostátní právní úprava ochrany spotřebitele ..............................................................28

2.2.1 Úvod do problematiky vnitrostátní právní ochrany spotřebitele ........................28

2.2.2 Spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru ....................................30

2.2.3 Nová právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 145/2010 Sb. ............33

2.2.4 Spotřebitelský úvěr v praxi ...................................................................................34

3 Komunitární úprava soudní příslušnosti ve věcech spotřebitelských smluv .........................38

3.1 Úvod do komunitární úpravy soudní příslušnosti ............................................................38

3.1.1 Bruselská a Luganská úmluva ...............................................................................38

3.1.2 Nařízení (ES) č. 44/2001 (Brusel I) ........................................................................40

3.2 Úprava spotřebitelských smluv v nařízení Brusel I ..........................................................43

3.3 Rozhodčí doložka ve spotřebitelské smlouvě a komunitární právo .................................49

3.4 Vnitrostátní právní úprava v ČR ........................................................................................54

3.5 Systém alternativního řešení sporů (ADR) a spotřebitelské smlouvy ..............................55

4 Úprava nekalých obchodních praktik v oblasti sjednávání spotřebitelských úvěrů

(oblast veřejného práva) ........................................................................................................58

4.1 Komunitární úprava nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům ..........................58

4.2 Vymezení nekalých obchodních praktik – generální klauzule .........................................60

4.3 Klamavé praktiky ................................................................................................................62

4.4 Agresivní praktiky ..............................................................................................................64

4.5 Černá listina........................................................................................................................65

4.6 K možnostem postihu nekalosoutěžního jednání .............................................................70

4.7 K transpozici Směrnice o nekalých obchodních praktikách v ČR ...................................71

5 Závěr .......................................................................................................................................73

6 Zdroje .....................................................................................................................................76

kapitola

1.1 Úvod do problematiky komunitární ochrany spotřebitele

Evropa, jejíž plocha (i s ostrovy) představuje pouze 7% světové pevniny,

se zřejmě poprvé objevuje jako název území u Hesioda

1

v básni Apollon

Pythijský

2

. Jako politická síla byla dle historiků Evropa založena vobdobí mezi koncem klasického starověku a rokem 1000 n.l.

3

Přestožepočátky samotné evropské integrace spadají dle současných učebnic do poloviny 20. století (období po II. světové válce), jsou přesto v této souvislosti zmiňováni slavní předchůdci novodobých sjednotitelů. Z pohledu vývoje evropské ideje lze připomenout několik významných osobností, mezikteré bezesporu patří Karel Veliký (747 – 814), již za svého života označován jako otec Evropy. V českém prostředí bývá často zmiňován Jiří z Poděbrad (1420 –1471), který vypracoval projekt všeobecné mírové organizaceevropských států, u jehož zrodu stál Jiřího poradce Antonio Marini z Grenoblu. Za zvláštní pozornost jistě stojí Richard Coudenhove-Kalergi, jehožnejvýznamnějším dílem je kniha Panevropa (1923), která byla inspirována spisem Alfreda Frieda Pan-Amerika (1910). Jeřábek

4

uvádí, že význam knihy

odpovídá politickým ambicím, které do ní její tvůrce vkládal a jeoznačo>1

Hésiodos, působil pravděpodobně na přelomu 8. a 7. st. př. n. l., řecký básník, prvnídoložená postava evropské literatury (in: Všeobecná encyklopedie Diderot. Rok vydání: 1999).

2

Veber, V.: Dějiny sjednocené Evropy od antických počátků do současnosti. NLN. Rok vydání

2004. strana 9.

3

In: pozn.6. Veber odkazuje na historika Třeštíka či mediavelistu Le Goffa. s. 40.

4

Jeřábek, M.: Richard Coudenhove-Kalergi. Reflex č. 21. Ročník 2004.

Úvod

1


8

vána za jednu z nejdůležitějších politických knih 20. století. Panevropou

rozuměl Coudenhove-Kalergi Evropu včetně evropských kolonií bez Anglie

a bez Ruska a kladl důraz na význam německo-francouzských vztahů.

Moderní evropská idea se začíná v širším rozsahu prosazovat vsouvislosti s dvěma válečnými krizemi 20. století, kdy se objevují návrhy nanadnárodní evropské sjednocení a naplnění podoby evropské ideje. Lze zmínit

rakouský sociálnědemokratický projekt národně autonomní unie

5

, který

vycházel z představy, že princip suverenity národního státu je již překonán

a vývoj směřuje k nadnárodním celkům. Projekt počítal s vytvořenímjednotného hospodářského prostoru včetně postupného vytvoření celní aměnové unie. Po druhé světové válce vzniká mnoho mezivládních organizací,

které měly vyřešit otázku vývoje Evropy. Integrační vývoj byl ovlivněnrozdělením Evropy na západní a východní blok.

Za konkrétní zahájení integrace Evropy v dnešním slova smyslu jepovažováno založení nadstátních organizací. Jedná se o Evropské společenství

uhlí a oceli (ESUO)

6

, Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské

společenství pro atomovou energii (EURATOM). V roce 1965 docházíslučovací smlouvou k vytvoření jednotného systému orgánů tří Společenství.

Dalším výrazným mezníkem bylo přijetí Maastrichtské smlouvy o Evropské

unii z roku 1992, která však znamenala pro část obyvatel zklamání, neboť nesplnila požadavek na federativní uspořádání Evropy. Maastrichtská

smlouva alespoň nastínila další vývoj v Evropě, zejména upravila otázku

budoucí společné měny, rozšířila a posílila pravomoci Evropského parlamentu či nastolila možnost evropského občanství.

Pokus o další fázi evropské integrace souvisí se Smlouvu o Ústavě pro

Evro pu

7

, která byla podepsána prezidenty a premiéry členských států

Evrop ské unie na podzim roku 2004, avšak nikdy nevstoupila v platnost.

Důvodem tohoto vývoje byla skutečnost, že občané Francie a Nizozemska

euroústavu v referendech nepodpořili. Členské státy se v průběhu roku 2007

dohodly na přijetí nové smlouvy, která dostala název „Reformní smlouva

EU“. Kritici této smlouvy namítají, že Reformní smlouva (nyní označovaná

jako Lisabonská smlouva) představuje pouze kosmetickou úpravuneschválené euroústavy. Změny Lisabonské smlouvy v porovnání s původnímnávrhem Ústavní smlouvy jsou skutečně víceméně kosmetické. V Lisabonské smlouvě se již nevyskytuje úprava symbolů EU, tj. vlajka či hymna.Konečné znění Lisabonské (původně označované reformní) smlouvy, které bylo vypracováno mezivládní konferencí v červenci 2007, schválila na svémzasedání Evropská rada v Lisabonu ve dnech 18. a 19. října 2007. Lisabonská

smlouva (dále též jako „LS“) vstoupila v platnost dne 1.12. 2009.

5

Veber, V.: Dějiny sjednocené Evropy od antických počátků do současnosti. NLN. Rok vydání

2004. strana 117 a násl.

6

Pařížská smlouva zakládající ESUO byla uzavřena na dobu 50 let, ESUO tak k dni 23.7.2002

zaniklo.

7

Úřední věstník Evropské unie C 310/1, ze dne 16.12.2004 CS.


9

Za nejpodstatnější změny prováděné Lisabonskou smlouvou jsoupo

važovány: přiznání právní subjektivity Unii (článek 47), zrušení pilířové

struktury, rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v radě sspolurozho

dování Parlamentu a Rady, rozšíření pravomocí EU. Dále je nově výslovně

stanoveno (článek 50), že každý členský stát se v souladu se svýmiústavní

mi předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit

8

, byť uvedená možnost byla

vždy předpokládána.

Vstupem Lisabonské smlouvy v platnost však nekončí formální rozdě

lení mezi Evropskou unií a Společenstvím, neboť dále nezávisle na EU

existuje Evropské společenství atomové energie (pův. EURATOM) a lze tak

nadále rozlišovat mezi právem komunitárním a právem unijním

9

. Sohle

dem na okrajovou roli Evropského společenství atomové energie se nově

hovoří o evropském právu Evropské unie jako o právu unijním a o právu

komunitárním pouze v historických souvislostech. Uvedené se zdůvodňuje

spojením Evropské unie a Evropského společenství na základě Lisabonské

smlouvy s tím, že již není nadále nutno rozlišovat mezi unijním právem (tj.

právem II. a III. pilíře) a právem komunitárním (tj. právem I. pilíře). V této

publikaci však pro přehlednost budu užívat i nadále pojem komunitární

právo, neboť uvedený pojem považuji za formálně správný.

Jak vyplývá z předcházejícího, hlavním účelem sjednocení evropských

států byla po druhé světové válce snaha znemožnit vznik nového válečného

konfliktu mezi evropskými národy. Tento zásadní politický cíl je zajišťován

ekonomickou integrací evropských států a vytvořením společného trhuza

loženém na čtyřech svobodách pohybu zboží, osob, kapitálu a služeb.

Postupně bylo zjištěno, že roztříštěnost právní úpravy přijaté na ochranu

spotřebitelů v jednotlivých státech brání rozšíření svobody pohybu zboží

a služeb. Komunitární orgány konstatovaly nutnost přijmout opatření kza

jištění ochrany spotřebitele, neboť uvedené přispívá k lepšímu fungování

vnitřního trhu a může zlepšit jeho konkurenceschopnost tím, že se zmenší

neochota podniků zabývat se přeshraničním obchodem a zároveň se sní

ží administrativní zátěž a náklady podniků na dodržení harmonizovaných

pravidel. Problematice ochrany spotřebitele však nebyla zpočátkuvěnová

na hlubší pozornost, zlom nastal v 70. letech 20. století, kdy v dokumentu

„Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice“

10

bylo stanoveno pět základních práv spotřebitelů:

1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti,

2. právo na ochranu ekonomických zájmů,

8

Čl. 50 odst. 2: Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě.

S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu opodmín

kách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda se

sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře

Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

9

Svoboda, P.: Úvod do evropského práva.3.vydání.Praha: C. H. Beck, 2010, s. 8.

10

Council Resolution of 14 April 1975 on a preliminary programme of the EuropeanEco

nomic Community for a consumer protection and information policy.


10

3. právo na odškodnění,

4. právo na informace a vzdělávání,

5. právo na zastoupení (právo být slyšen).

V roce 1985 byly vydány první směrnice na ochranu spotřebitele, a to

směrnice o odpovědnosti za vady výrobků

11

a podomním prodeji

12

.

Pojem spotřebitel byl zakotven v primárním právu poprvé v Jednotném

evropském aktu. Čl. 100a (dnes čl. 95) Smlouvy zmocnil Evropskou komisi

navrhovat opatření na ochranu spotřebitelů, přičemž základem má býtvyso

ký stupeň ochrany. Pojem „spotřebitel“ v něm však nebyl přesně definován.

Přestože Jednotný evropský akt rozšířil politiky Společenství o nové oblasti,

jako jsou sociální politika, regionální politika nebo politika na ochranuži

votního prostředí, spotřebitelská politika se v něm ještě neobjevuje.

Jako samostatnou politiku zavedla ochranu spotřebitele až Maastrichtská

smlouva, konkrétně v původním čl. 129a

13

, kde se výslovně stanoví, žeSpo

lečenství přispívá k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů

spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání aprá

va sdružovat se k ochraně svých zájmů.

Unie se snaží posílit ochranu spotřebitele různými prostředky, zejména

pak zlepšováním právních předpisů, a to jak ve veřejnoprávní, tak vsoukro

moprávní oblasti. V současnosti probíhá revize spotřebitelského acquis, je

však vhodné upozornit, že spotřebitelské acquis se netýká veškerýchpráv

ních předpisů EU na ochranu spotřebitele.

Analýza zpracovaná útvarem českého ministra pro evropské záležitosti

14

uvádí, že Lisabonská smlouva

15

pokračuje v trendu posilování ochrany práv

spotřebitele a zdůrazňuje respekt k požadavkům na ochranu spotřebitele

natolik, že je ochrana spotřebitele dokonce uvedena jako jedna z hlavních

oblastí, ve kterých se uplatňuje sdílená pravomoc Unie a členských států.

Analýza upozorňuje na přesunutí obecného ustanovení na ochranuspotře

bitele z dosavadního čl. 153 odst. 2 SES do obecně použitelnýchustano

vení v části první hlavě II SFEU (konkrétně se jedná o čl. 12: „Požadavky

vyplývající z ochrany spotřebitele budou brány v úvahu při vymezování

a provádění jiných politik a činností Unie“). Politika ochrany spotřebitele

je nadále upravena v samostatné hlavě, a sice po změně číslování dleLisa

11

Směrnice Rady ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisůčlen

ských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky 85/374/EHS).

12

Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluvuzavře

ných mimo obchodní prostory.

13

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. Přístup z www: http://www.mpo.cz/zprava7587.

html. (Citace ze dne 15.4.2009).

14

Útvar ministra pro evropské záležitosti. Analýza dopadu Lisabonské smlouvy. Přístup

z www: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/dokumenty/Analyza-dopadu-Lisabon-

ske-smlouvy.pdf. (Citace ze dne 20.7.2010).

15

Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založeníEvrop

ského společenství podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (2007/C 306/01).


20

kapitola

2.1 Komunitární právní úprava

2.1.1 Úvod do problematiky spotřebitelského aquis

Otázce ochrany spotřebitele je věnována legislativou EU značná pozornost

41

vzhledem k tomu, že je považována za důležitou součást širšíproblematiky soukromoprávní ochrany slabší smluvní strany. Spotřebitelská

smlouva je termín užívaný evropskou legislativou ve směrnicích týkajících

se ochrany spotřebitele. Ochrana je v nich pojata soukromoprávně, tj.nejde o kontrolu a postih dodavatele ze strany veřejné moci, nýbrž o úpravu

sankčních nároků spotřebitelů jako jedné smluvní strany.

V Komisi má za oblast ochrany spotřebitele hlavní odpovědnostGenerální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele, též zvané DG SANCO.

Podle původních záměrů mělo dojít k rozdělení samotného Generálního

ředitelství Zdraví a ochrany spotřebitele na část ochrany zdraví a částspotřebitelskou, avšak z technických a administrativních důvodů bylo nakonec vytvořeno pouze nové komisařství. Generální ředitelství tak obsluhuje

dva různé komisaře.

42

Právním základem pro práci Generálního ředitelství

a potažmo nového komisařství je tzv. Spotřebitelská strategie pro období

2007 – 2013, v jejímž rámci byl v prosinci 2006 přijat tzv. Spotřebitelský program na uvedené období. Jeho prvořadým cílem má být zajištění vysoké úrovně ochrany pro všechny zákazníky v EU.

41

Jehlička, O.,Švestka,J., Škárová,M. a kol..: Občanský zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha:

C. H. Beck, Rok: 2002, s. 251.

42

Zdroj: Hospodářská komora České republiky.

Hmotněprávní úprava

spotřebitelského úvěru

2


21

V roce 2004 byl zahájen přezkum spotřebitelského acquis, který zahrnuje

některé směrnice o ochraně spotřebitele. Tento přezkum spotřebitelského

acquis se vztahoval k osmi směrnicím zaměřených na ochranuspotřebitelů. K tomuto je Komisí výslovně doplněno, že to, co se obvykle rozumí pod pojmem „spotřebitelské acquis“, se netýká veškerých právních předpisů EU na ochranu spotřebitele. Například nedávno přijatá směrnice o nekalýchobchodních praktikách do spotřebitelského acquis nespadá. Dále lze mnoho předpisů zaměřených na ochranu spotřebitele nalézt v odvětvověspecifických právních předpisech EU, jako např. právní předpisy v oblastielektronického obchodu nebo finančních služeb

43

. Evropský parlament ve svém

usnesení ze dne 16. července 2007 doporučil, aby bylo přijato legislativní

opatření, a vyslovil se pro přijetí právního předpisu ve formě horizontální

směrnice založené na úplné a cílené harmonizaci.

Výsledkem přezkumu je vypracování návrhu nové směrnice

44

, jehožcílem je revize směrnice 85/577/EHS o smlouvách uzavřených mimoobchodní prostory, směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, směrnice 97/7/ES o smlouvách uzavřených na dálku

a směrnice 1999/44/ES o prodeji spotřebního zboží a zárukách.Předložený návrh spojuje tyto čtyři směrnice do jediného horizontálního právního předpisu, který systematicky upravuje společné aspekty, zjednodušuje

a aktualizuje stávající pravidla a odstraňuje nesrovnalosti a mezery. Návrh

upouští od koncepce minimální harmonizace, na níž se zakládají uvedené

čtyři stávající směrnice představuje významné zjednodušeníspotřebitelského acquis. Návrh je založen na úplné harmonizaci smluvního právaSpolečenství týkajícího se spotřebitelů. Pro úplnost je nutno uvést, že články 8

až 19 návrhu směrnice se nepoužijí na smlouvy uzavřené mimo obchodní

prostory týkající úvěru, neboť uvedená problematika spadá do oblastipůsobnosti směrnice 2008/48/ES.

Rámec pro spotřebitelský úvěr s cílem prosadit vytvoření společného trhu

pro úvěr a stanovit minimální pravidla Společenství pro ochranu spotřebitelů stanovila Směrnice 87/102/EHS

45

týkající se spotřebitelského úvěru,

změněná v letech 1990 a 1998

46

. Cílem směrnice bylo vytvořit prostředí,

kde jsou spotřebitelé dostatečně chráněni v rámci celé EU tak, aby mohli

bez obav provádět přeshraniční operace. Směrnice je založena na minimální

harmonizaci, což znamená, že členské státy mají povinnost implementovat

43

ZELENÁ KNIHA o přezkumu spotřebitelského acquis. s. 3.

44

Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o právech spotřebitelů.

2008/0196 (COD).

45

Směrnice Rady 87/102/EHS ze dne 22. prosince 1986 o sbližování právních a správních

předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru.

46

Směrnice Rady 90/88/EHS ze dne 22. února 1990, kterou se mění směrnice 87/102/EHS

o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského

úvěru, Úř. věst. L 061, 10.3.1990, s. 14 –18, pozměněná směrnicí Evropského parlamentu

a Rady 98/7/ES ze dne 16. Února 1998, kterou se mění směrnice 87/102/EHS o sbližování

právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, Úř. věst.

L 101, 1.4.1998 s. 17 – 23.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist