načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

kniha + DVD: Přesvědčivá komunikace manažera -- Jak vystupovat v obchodním styku a ve společnosti, Vytvořte si image a styl jednání - Květuše Lepilová

Přesvědčivá komunikace manažera -- Jak vystupovat v obchodním styku a ve společnosti, Vytvořte si image a styl jednání
-15%
sleva

kniha + DVD: Přesvědčivá komunikace manažera -- Jak vystupovat v obchodním styku a ve společnosti, Vytvořte si image a styl jednání
Autor:

Kniha a kurz komunikace na DVD jsou užitečné pro manažery a všechny lidi pohybující se v podnikatelském prostředí. Ovládnutí principů komunikačních dovedností pomáhá manažerům ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Médium: kniha + DVD
Vaše cena s DPH:  499 Kč 424
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
14,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium: kniha + DVD
Rok vydání: 2009
Počet stran: 208
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 16. 1. 2009
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2008
ISBN: 9788025121474
EAN: 9788025121474
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha a kurz komunikace na DVD jsou užitečné pro manažery a všechny lidi pohybující se v podnikatelském prostředí. Ovládnutí principů komunikačních dovedností pomáhá manažerům situace předvídat a aktivně ovlivňovat jejich řešení. Cílem této příručky je procvičení některých klíčových dovedností profesionální manažerské komunikace, tak aby se stala nedílnou součástí manažerova profesionálního image. Publikace napomáhá zdokonalit: - kulturu mluveného projevu - kultivovanost řeči - neverbální komunikaci - normy etikety - profesionální styl komunikace - image Součástí knihy je DVD, na kterém objevíte mnoho komunikačních situací v různých prostředích. Prostřednictvím knihy i DVD se zamyslíte například nad tím, jak: - správně vést firemní jednání nebo poradu týmu - úspěšně absolvovat (nebo vést) přijímací pohovor - správně telefonovat - úspěšně zvládnout trapné situace - s lehkostí proplout společenskými akcemi O autorce: Doc. PhDr. Květuše Lepilová, CSc. Po absolutoriu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (bohemistika, rusistika) učila na středních školách, od roku 1973 působila jako vysokoškolská učitelka Univerzity Palackého, Ostravské univerzity a nyní Masarykovy univerzity. Od roku 1993 se zabývala řečovou komunikací budoucích průvodců v cestovním ruchu a tlumočníků, jejich sociálně-psychologickými aktivitami ve filologickém vzdělávání. Mimo jiné vytvořila učební texty Řečová komunikace verbální a neverbální (pro tlumočníky v podnikatelské sféře a cestovním ruchu) (Ostrava 1998) a vedla vědecko-výzkumný kolektiv grantu s kolektivní monografií Cizojazyčná řečová komunikace ve sféře podnikání. Projekt anglicko- česko- německo- ruský (Ostrava 2004). Součástí knihy je unikátní kurz komunikace na DVD. (jak úspěšně vystupovat v obchodním styku i ve společnosti : vytvořte si image a styl jednání)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Květuše Lepilová - další tituly autora:
Rusky na cesty -- Základní slovní obraty pro dorozumění s cizincem Rusky na cesty
 (kniha + DVD)
Cesty ke čtenářství + DVD -- Vyprávějte si s námi! Cesty ke čtenářství + DVD
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

125

Přesvědčivá komunikace manažera

7. Neverbální komunikace (řeč těla)

Ten, kdo má oči, aby viděl, a uši, aby slyšel, se může přesvědčit,

že žádný smrtelník nedokáže nic utajit. Jestliže jeho rty mlčí,

hovoří svými konečky prstů: jeho skryté myšlenky

z něho prosakují ven každým pórem.

S. Freud

Neverbální (mimoslovní) komunikace je komunikace beze slov. I když nemluvíme,

projevujeme se řečí těla. Abeceda řeči těla je starší než řeč slov. Řeč těla signalizu

je spontánně s příchozím člověkem jeho image podle chůze, oděvu, obuvi, účesu.

Kamera obvykle i nečekaně zachytí emoční stav podle svěšených koutků úst, svěše

ných ramen, neklidných rukou atp. Je pravděpodobné, že srovnáváme svůj zevnějšek

s ostatními osobami, s nimiž se setkáváme.

Velká část neverbálních projevů působí nezávisle na našem vědomí. Jednání může

být neúspěšné proto, že tělo mluví jinak než řeč: bezděčně si třeme nos, čmáráme

po papíru, narovnáváme si kravatu, pohazujeme vlasy atp. I mlčení signalizuje ko

munikaci. Takže i když nemluvíme, projevujeme se řečí těla.

Velká část neverbálních projevů působí nezávisle na našem vědomí. Jednání může

být neúspěšné proto, že tělo mluví jinak než řeč. Ale vyhýbejte se pokušení dělat

závěry na základě neverbálních projevů a ověřujte si jejich správnost na základě

jiných důkazů.

Ptáci prý dokonce natřásají peří při zastrašování druhých, aby vypadali větší, lidé

stojící s rukama v bok dělají v podstatě totéž. Pokud vypneme zvuk a sledujeme

jedince na obrazovce, hodně poznáme už z výrazu tváře, postoje těla a gestikula

ce: Žena si uhlazuje vlasy za ušima? Muž se jí líbí! Ruce dlaněmi vzhůru projevují

upřímnost, otevřenost. Gesta ukazují temperament, jsou zděděná. Lze se jimi naučit

cokoliv, ale nejprůkazněji odrážejí člověka v emočně vypjaté situaci.

Výřečnost a řečový projev v tzv. verbální komunikaci jde s mimoslovní, neverbální

komunikací (řečí těla) samozřejmě ruku v ruce. Místo toho, abychom řekli „Ano...

souhlasím“, stačí, když mlčky kývneme hlavou. Místo pozdravu můžeme dobrého

známého pozdravit tak, že mu pokyneme rukou nebo skloníme hlavu. Hrozíme

ukazováčkem, ticho si vyžádáme tlesknutím rukou. Neřekli jsme sice nic, ale přesto


126

komunikace nastala. Neverbální komunikaci známe názorně z němých fi lmů před

zvukové, němé éry minulého století. Komunikace gesty má ovšem i národní speci

fi čnosti (tak jako naše řeč je i ona odrazem kultury, ale i zároveň jejím projevem).

Proces komunikace – to jsou v podnikání především ofi ciální jednání a pro jejich

úspěšné výsledky musejí být využity adekvátní prostředky komunikace, jako je řeč,

ale i mlčení a pauza v řeči. Ta hraje roli zvláště při zahraničních stycích. Zatímco

Američané přijímají partnerovo mlčení krajně nepříznivě, Japonci naopak doufa

jí, že jejich mlčení pomůže přesvědčit partnera, aby se zamyslel a snížil cenu nebo

zlepšil podmínky kontraktu. Jestliže Japonci sedí a mlčky pokyvují hlavami, pak to

ještě neznamená souhlas, nýbrž to pouze svědčí o chápání vyřčeného. Významnost

mlčení a pauzy vůbec zaujímá zvláštní místo v administrativě podnikatelské kultury,

v komunikativní kultuře podnikatelské sféry.

Prostorová komunikace (proxemika)

Tělo neumí lhát. Při vstupu člověka do místnosti ho prozrazuje mnohé právě z jeho

snahy zaujmout v ní místo: extrovertní, dominantní a agresivnější lidé si automatic

ky sedají do čela stolu, introverti ke kraji stolu, na okraj pohovky atp. Obecně platí,

že člověk se v prostoru může více přiblížit k předmětu než k cizímu člověku. Čím

společensky výše stojí člověk, tím jsou však jeho gesta úspornější a méně prozrazu

jí. Ve stáří pak člověk řeč svého těla brzdí. Se zvyšováním věku mají lidé tendenci

používat větší vzdálenosti.

Prostorem v komunikaci se zabývá proxemika. Proxemika (lat. proximus – nejbližší)

charakterizuje osobní prostor člověka jako jakousi mýdlovou bublinu. Komunikace

probíhá ve vzdálenostech:

• intimní (45 cm a méně),

• osobní (45 cm – 120 cm),

• společenská (1,2 m – 3,7 m),

• veřejná (vzdálenost je větší než 3,7 m, tvoří základnu naší osobní ochrany).

Co ovlivňuje naši prostorovou komunikaci? Lidé stejného postavení udržují menší

vzájemný odstup než lidé nestejného postavení. Hranice proxemiky určuje žena,

starší z partnerů, společensky výše postavený člověk. Existují společenství, kde

II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


127

Přesvědčivá komunikace manažera

na zasedáních jsou tradičně vymezena místa předem nebo tichou dohodou mezi

členy společenství. Umožňují pak další opakovaná zasedání, kdy sedí partneři

na týchž místech, takže se tato místa postupně stanou stabilními. Blíže přistu

pujeme k přátelům a sympatickým lidem. Extroverti přistupují k lidem blíže než

introverti. Muž zaujímá v dialogu s jiným mužem bližší vzdálenost než s ženou.

Ve vzdálenosti intimní se málo hovoří, komunikuje se pohledem, dotekem, mi

mikou, řeč je přerývaná, subjektivně stylizovaná, osobní vzdálenost se pohybuje

v rozmezí vzdálenosti tzv. lehkého dotyku. Během sociální (společenské) vzdále

nosti je v zorném poli celý partner.

Proxemika souvisí s kulturou země. Příslušníci odlišných kultur zacházejí s pro

storem odlišně. Příslušníci severoevropských kultur a mnozí Američané při kon

verzaci udržují dost značný odstup. Jihoevropané a lidé z blízkovýchodních kultur

ve stejných situacích stojí mnohem blíže. V Japonsku se obvykle sousedé nesbli

žují, v Evropě nebo v USA obvykle ano. Existují mnohé rozdíly mezi gesty v do

mácím prostředí a v zahraničí: například při loučení Češi i Rusové mávají tak,

že dlaň ruky je obrácena od těla a ruka od zápěstí ke konečkům prstů se pohybuje

dopředu a dozadu. Italové však obracejí dlaň k sobě, což pro Čechy a Rusy zname

ná přivolání: Pojď sem! Nestejnou gestikulaci v týchž situacích v různém prostředí

může provázet i náš tzv. kulturní šok. Při hostině sedí čestný host vedle hostitelky

vpravo, žena jako čestný host vedle hostitele vpravo. V Anglii je ovšem nejčest

nější místo vždy po levé straně hostitele. Manželé jako hostitelé sedí naproti sobě

na konci dlouhého stolu (anglický zvyk), vedle sebe uprostřed stolu (francouzský

zvyk). S tím se seznámíme ještě v kap. III.

Ženy sedají raději vedle sebe a stojí všeobecně blíže k sobě než muži. Muži dávají

přednost sezení naproti sobě (typické je to pro rokování nad konferenčním stolkem:

pokud je však příliš dlouhý, je záhodno sedět v rohu).

O důležitosti tzv. teritoriálního chování víme, že existuje hranice prožívání příjem

na/nepříjemna, které vymezuje prostor mezi lidmi. Kdo přistupuje k našemu pra

covnímu stolu, manipuluje věcmi na něm, narušuje hranici.

• Stůl šéfa prozradí, kdo za ním sedí!

Výběr místa k sezení ovlivňuje funkčnost uspořádání nábytku v místnosti. Je nad

řízený spíše uzavřený, nejistý, nebo se naopak vyžívá v komunikaci s lidmi? Je posed

lý kontrolou nebo ho jen zajímají výsledky práce? Na tyto otázky může dát odpověď

i jeho stůl, jeho poloha v kanceláři.


128

Zatímco např. prokurista v českém fi lmu 30. let 20. stol. sedí obvykle za podřízený

mi, a má je tak všechny před sebou, nebo sedí před podřízenými jako učitel před tří

dou žáků v jakési superkontrolní pozici, řada uzavřených kanceláří poskytuje větší

soukromí podřízených (nejednou si dokonce vyzdobují kancelář květinami, obrázky

a zdůvěrňují si pracoviště).

Ale i v uzavřené kanceláři je umístění stolu důležité. Stůl lze postavit klasicky k oknu

či zdi, nebo (a to je velmi typické řešení) odsunout stůl od stěny, sednout si zády

ke zdi a přes stůl se dívat do místnosti a ke dveřím. Někdy se stůl ocitne až téměř

uprostřed místnosti.

Tak vznikne

• zóna osobní (šéf k sobě jen tak někoho nepustí) a

• zóna veřejná (pro přijetí návštěvy): tato pozice stolu může svědčit o útočné

povaze,

k šéfovi nelze vstoupit jinak než přímo čelem.

Vyhrazený prostor mívá introvertní, uzavřený šéf, který potřebuje své zázemí

a klid. Uzavřenost však nelze zaměňovat s nízkým sebevědomím: tento typ šéfa si

spíše vytvoří vzadu malý koutek a prostor před/za sebou je velká obranná zóna.

Důležitá je vzdálenost místa, kde sedí šéf a kde sedí ostatní. Šéf, zdůrazňující pod

řízenost zaměstnanců nebo spolupracovníků, sedí na pevné židli u pracovního stolu,

ostatní jsou v měkkém gauči a mají oči níže: je to i častý trik při pohovoru, což dodá

vá šéfovi sebevědomí a zdůrazní podřízenost pracovníka nebo uchazeče o místo.

Přestože jsou tzv. open offi ce (otevřené, prostorné kanceláře) staré desítky let,

v poslední době jsou jednoznačně v módě. Migrace do jedné místnosti je navíc

fi nančně úspornější, výpočetní technika se propojí a zrychlí se výměna informací,

manažer má lepší přehled o činnosti ve fi rmě. Dříve zabíralo pracovní místo zhruba

tři metry čtvereční, dnes pouze dva a zmenšování pokračuje.

V jakém prostoru budeme pracovat dalších deset let? Zatím pokračuje trend otevře

ných kanceláří (open space), zvětšují se společné prostory, pracovní místa se zmen

šují. Nevýhody společného prostoru (zvýšená hladina zvuku, horší akustika, klima

tizace, obtížná koncentrace tvůrčích pracovníků) lze dohodou eliminovat a využívat

pro bližší kontakt ve spolupráci na projektech atp. Kanceláře se časem mohou měnit

II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


129

Přesvědčivá komunikace manažera

v interaktivní kavárny (hudba, květiny, automat na nápoje atp.), stěny pokryté velkoplošnými obrazovkami uvádějí data, termíny nejbližších schůzek a úkolů v daném pořadí určeném ke splnění atp. V byznysu i jiných oborech totiž mohou být tvůrčí nápady důležitější než pravidelnost sezení v kanceláři: pro rozvoj kreativity pracovníků lze vytvářet podmínky jejich studiem např. mimo prostory podniku. Za komunikativně výhodnější se považuje sezení v kruhu (je např. běžné v praxi pěveckých sborů, kde je zvukový vzájemný kontakt nutný a přispívá k harmonické sounáležitosti). Nejvýhodnější sezení je kolem kulatého stolu. • Pozvání k šéfovi? Kam se chcete posadit?

Pozor, kam se posadíte! Zvolené místo o vás prozrazuje více, než si přejete.

Sezení a stání se uplatňuje odjakživa jako faktor při některých ceremoniálech

a obřadech společenských, diplomatických a náboženských, kdy jsou dány roz

díly mezi lidmi i jejich umístěním v prostoru určitými pravidly a zvyklostmi.

V prostoru podnikatelské sféry dominantní partner po zaklepání nezůstává stát

u dveří, ale vstupuje do místnosti. Avšak čím blíže stojí u dveří křeslo/židle, tím

dříve se i jemu jako hostu naznačuje dominantní postavení hostitele. Jaká bude

taktika při vstupu? Počkat, kde místo šéf hostu nabídne sám. Jde-li především o práci, nechť má host pocit partnera: snažte se najít místo zády do rohu. Bariéru tu mohou tvořit rostliny nebo skříně na spisy. Prostor za stolem a před stolem si obvykle nevytváří extrovertní šéf, který často jedná s lidmi. Rád stůl umístí ke stěně vedle vstupních dveří a může sedět bokem k návštěvám, zvyklým přicházet jednat. Pro hosty mívá manažer konferenční stolek, nízká křesla a pohovku.


130 Pozice stolu pro hosta? • Podlouhlý (obdélníkový) stůl. Asistentka vás uvede jako hosta do kanceláře,

kde za stolem sedí šéf fi rmy. Máte se posadit. Jaké místo si vyberete? V Česku

je typické, že se lidé posadí na konec stolu a stůl obsazují odzadu. Volit místo

je třeba strategicky v duchu následného jednání: největší moc má samozřejmě

osoba sedící v čele (zvláště nemá-li v zádech dveře, ale okno). Nejsilnější místo

bývá uprostřed dlouhé strany stolu (nejlepší přehled o situaci a pozornost

největšího počtu posluchačů). Nejvýhodnější pozici mají ti, kdo sedí vedle šéfa

či na jeho straně stolu (tam sedí obvykle lidé loajální). Druhou stranu stolu

zaujme opoziční strana, sdělují se tu názory z opačné strany. • Kulatý stůl (angl. round table). Tlumí hierarchické postavení osob, budí pracov

ně rovnoprávnou atmosféru. Nejčestnější místo je ovšem přesto naproti dveřím.

Je jistým symbolem podnikové demokracie. Váhu jednotlivým místům u stolu

dodává jejich pozice vzhledem k nejdůležitější osobě u stolu. Ale může rozho

dovat i pozice oken a dveří. Nejsilnější pozici má šéf, sedící naproti dveřím: má

přehled o tom, kdo vchází. • Čtvercový stůl. Pro krátký, stručný rozhovor bez privátních tónů. Rychle

se dohodnou lidé stejného postavení. U konferenčního stolku pro pracovní

rokování je ideální subordinace A – B (rohová), A – C (protilehlá vzdálenost). Bariéra pro setkání dvou komunikantů: • Čelem proti sobě. • Na stejné straně. • Bokem přes roh stolu. • Proti sobě v úhlopříčce. • Židle:

I výběr židle vypovídá o vztahu k druhému: platí to pro obchodní jednání, pra

covní oběd či rozhovor s podřízeným. K osobě, s níž jedná šéf, může židle za

ujmout čtyři pozice: II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


131

Přesvědčivá komunikace manažera

• Čelem proti sobě:

Tak si sedají soupeři, snadno vedou konfl ikt. Snadno se pozoruje přetvářka,

nervozita. I personalista má lepší pozici k vedení pohovoru, a svědčí to o tom,

že se staví k výběru zaměstnance čelem. Pokud se uchazeč snaží vyhnout pří

mému kontaktu, svědčí to o jeho nízkém sebevědomí. • Na stejné straně:

Tato pozice je v podstatě intimní a v pracovním jednání by neměla být příliš

častá. Výhodná je tam, kde oba partneři sledují stejný materiál. Vedle sebe seda

jí obchodní partneři, když jednají s třetí osobou. Z této pozice nelze vést útok. • Bokem přes roh stolu:

Nejvýhodnější pozice pro většinu komunikativních situací. I když pozice vyja

dřuje přátelský vztah, roh stolu tvoří bariéru jako přirozený odstup od intimní

zóny druhého. Hodí se pro vytýkání chyb. Pozice z boku nerozděluje, ale ani

nevyjadřuje rovnost a solidaritu. • Proti sobě v úhlopříčce:

Pozice poblíž opačných okrajů stolů vylučuje křížení pohledů dvou lidí, posiluje

odstup, nezájem. Jestliže okázalá lhostejnost vyprovokuje konfl ikt, obě strany

se obvykle nevědomě přesunou do pozice čelem proti sobě. Poloha těla jako výraz (posturologie) Poloha těla, kterou člověk zaujme, prozrazuje mnohé o něm samotném. Přenášením informací polohou a držením těla se zabývá posturika/posturologie (franc. posture – držení těla, postava). Tělo komunikanta (zvláště hrudník, ramena a hlava) i v klidové poloze vysílá komunikační signály k dostatečně vnímavým a poučeným partnerům, hlavně vztah k partnerovi dialogu (pojď blíž, nechej mne na pokoji, chci odejít, jsem unavený, není mi do smíchu atp.). Tělo vytváří komplex s polohou ramen a rukou, hlavy, nohou, např.: • Zkřížené ruce a prázdný pohled. Nohy vedle sebe však signalizují nejen nevší

mavost, ale možná i bezmocnost a němou výzvu pomoci člověku. Zkřížené ruce

na hrudi jsou neverbální signál, např.: Nedotýkej se mne!


132 • Zvednuté palce u překřížených rukou však vyjadřují sebevědomí, nadřazenost

až aroganci, uzavřené dlaně překřížených rukou mohou být znakem nezájmu

až odporu. • Zkřížené ruce i nohy signalizují napětí, nedůvěru, obavu, skleslá ramena navíc

pak ale mohou být pouhým vyjádřením chladu při čekání na tramvaj. • Pokud sedí partneři v rozhovoru na pohovce a jejich špičky nohou směřují

k sobě, vytvářejí uzavřený prostor, do něhož třetí osoba vstupuje s obtížemi (je

to signál: Nerušit!). Pohyb jako výraz (kinezika) Člověk se pohybuje dříve, než začne mluvit. Pohyby mohou být nepatrné: např. typické „hm“ s přikývnutím hlavou. Méně se lidé pohybují, když lžou. Pohybem těla se zprostředkovává až 65 % informací. Tělo ustavičně vysílá jisté signály a jeho pohyby jsou spontánní řečí, pokud je neomezí společenská norma a konvence. I když je mimika tváře vrozená, člověk se ji naučí ovládat snáze, než ovládne pohyb tělem. Ten, kdo chce řečí oklamat partnera, odhalí pravdu nejednou právě řečí svého těla. Charakter a síla pohybů souvisí s temperamentem člověka. V naší kultuře platí, že ten, kdo je sebevědomý nebo nadřízený, manifestuje to relaxovanými pohyby. Živější a výraznější pohyby má sangvinik nebo cholerik než melancholik, nebo dokonce fl egmatik. Chůzi sebevědomého člověka charakterizuje vypjatý hrudník a přenášení váhy těla na špičky nohou při rozhovoru. Během afektu člověk koná prudší pohyby než v klidu. Z počtu a frekvence pohybů se dá vyčíst momentální rozpoložení člověka. Ze 38 druhů neverbálních pohybových reakcí se nejčastěji uplatňuje úsměv, pak gestikulace, pohyby hlavou a orientace hlavy a naklonění těla směrem k partnerovi (k tomu více fotopříloha). Plachý člověk sedí s překříženýma nohama, ruce sepjaté mezi nohama a hrudník nahrbený, zatímco sebevědomý partner se žoviálně opírá o stoličku, nadřazeně gestikuluje, nohy má od sebe a ovládá větší teritorium než jeho partner. Člověk se odvrací od toho, koho nemá rád, kdo je mu nesympatický. Ťuká prsty po stole, pokud je nervózní a prchlivý. Plachý člověk si strká prsty za límeček košile. Muž si upravuje kravatu, pokud se chce zalíbit ženě, žena si v daném případě upravuje vlasy. II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


133

Přesvědčivá komunikace manažera

Dotyk a kontakt rukou (haptika)

Dotyková komunikace je snad nejzákladnější formou dorozumívání mezi lidmi, je

mnohovýznamová, a proto někdy těžce čitelná. Zabývá se jí haptika (řec. haptein

– dotýkat se).

Dotyk se realizuje hmatem. Hmat je v podstatě stimulace milionů smyslových recep

torů, zakončených v kůži. Hmat je po zraku druhým nejcitlivějším orgánem člověka,

má větší informační schopnost než sluch (u slepých nahrazuje čtení). Děti mají šes

tinásobně větší citlivost hmatu než dospělí (zvláště staří).

Muži poskytují více dotyků, ženy je více přijímají. Na veřejnosti se častěji líbají ženy

než muži, děti mají raději dotyky žen než mužů (pohlazení). Ženy uplatňují sebe

haptiku více než muži (úpravě tváře, účesu, kontrole oděvu i jako projevu nervozity),

haptiku vnímají jinak než muži.

Extroverti a lidé přátelského ducha se rádi dotýkají druhých a mají radost z dotyku

druhých. Nejčastější formou dotyku je objetí (přátelství, útěcha, upokojení, pozdrav).

Jako první se může dotknout partnera žena, nikdy tomu nemá být naopak. U lidí,

kteří dotyky rádi nemají, převládá úzkost. U opuštěných dětí panuje doslova hlad

po dotyku. Sociální zónu dotyku využívají lidé na veřejnosti (podání ruky, objetí

jako forma pozdravu aj.).

• Zvláštní pozornost zasluhuje podání ruky.

Má dlouhou historii, bývalo jen výsadou mužů (v Římě to byl znak dohody mezi

muži, ve středověku ubezpečení o nepoužití zbraně atp.). Stisk ruky symbolizoval

dobrý úmysl. Podání ženské ruky znamenalo výzvu k polibku ruky.

První stisk ruky je důležitý pro celý další průběh rozhovoru. Napovídá mnoho o po

vaze a sklonech partnera. Energický stisk ruky je znakem otevřené, vitální a optimis

tické povahy, slabý stisk znakem osamělosti a bázlivosti. Měkká ruka (tzv. leklá ryba)

vyvolává v partnerovi negativní pocity. Ruka podávaná shora dolů je znakem nadřaze

nosti a sebevědomí. Ten, kdo podává jen prsty, je chladný, má sklony k vypočítavosti.

Norové a Švédové si nepodávají běžně ruku při každodenním setkání.

Sebehaptické je držení prstu jedné ruky prsty druhé ruky (člověk hledá oporu), pře

křížení malíčků a bezmocné položení rukou v klíně (znak nejistoty), stříška (tzv.

věžička) z prstů obou rukou je výrazem soustředění, ale i nadřazenosti, pomalé tření

dlaní znamená rozmýšlení.


134 Kontakt dotykem závisí na kontextu, situaci, ale i na konvenci, úzu, tradici a zvyklosti. Buďme přirození, nezakládejme ruce na hrudníku, neuzavíráte se přece komunikaci. Ruce leží volně podél těla, dlaněmi mírně vzhůru, vstřícně, otevřeně, přirozeně a uvolněně. Gesta a jejich čtení Studium neverbálních projevů se zabývá tím, že většina lidí se při rozhovoru s ostatními soustředí na svůj verbální projev, zvláště na hlas, ale nedbá na vlastní gesta a mimiku. Protikladnost je natolik zjevná, že může signalizovat neúspěšnost jednání, lež atp. ve výpovědi partnera. Důvěryhodnost obchodního jednání byla ověřována pomocí skrytých kamer a prostřednictvím testů. Neverbální signály při jednání je třeba vnímat komplexně: vnímat a chápat řeč pohledů, pohybů, mimiky, tónu hlasu, křížení nohou, držení těla atp. Čtení gest závisí na konkrétní situaci. • Např. ruce zkřížené na prsou a nohy zaklesnuté v kolenou mohou znamenat pou

ze ohrožení chladem (při čekání v sychravém počasí na autobus). Ale v obchod

ním jednání jsou signálem toho, že partner zaujal vůči nabídce nepřátelský postoj. • Pro zkušené obchodníky, herce, učitele, manažery, řečníky nebo tlumočníky má

komunikace beze slov důležitý význam – informuje, co můžeme od partnera

očekávat, například:

a) silně nadřazený jedinec máchá tzv. kantorským gestem (sevřená dlaň a vzty

čený ukazováček),

b) vstřícný postoj naznačují otevřené dlaně v rozevřené náruči,

c) sepjaté ruce vyjadřují záporný postoj nebo frustraci – partner je nedůvěřivý,

obtížně se s ním jedná, je nejistý (ruce jsou obranná bariéra),

d) zakrývání úst rukou a dotyky nosu signalizují, že partner neříká pravdu,

e) stříška z prstů je projevem silného sebevědomí nebo vztahu nadřízenosti

(osoba dává najevo, že ví vše, je arogantní). Ovšem nemusí to být vždy jen

negativní projev, osoba může být jen sebevědomá,

II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


135

Přesvědčivá komunikace manažera

f ) zkřížené ruce a noha zaklesnutá přes nohu neznamenají projev nepřátelství,

ale jisté defenzívy (obvykle u lidí nejistých v cizí společnosti) atp.

g) kontakt podáním ruky navíc s úsměvným pohledem budí sympatie vůči

druhému atp.

Zdálo by se tedy, že není nic jednoduššího, než se naučit tomu, jak číst gesta v obchodním jednání. Přesvědčíme se ovšem, že tomu tak vždy není. Gestikulace se kombinuje s dalšími projevy řeči těla. S mimikou a pohledem očí. Partneři, image a vcítění (tzv. empatie) Komunikační proces je ovlivňován charakterem partnerského vztahu. Přátelský kontakt se projevuje na neformální verbální a neverbální komunikaci, avšak často i mezi dobře známými partnery dochází k tzv. diplomatické lži (např. odpověď na otázku po zdraví partnera nás vlastně nezajímá... slíbíme telefonát, ale už se neozveme atp.). Dlouhodobější komunikace má za následek, že si partneři na sebe zvyknou a jejich dorozumívací kódy se vzájemně přiblíží, což opět zkvalitňuje partnerské vztahy. Kvalitu komunikace ovlivňuje i intelektuální vyspělost a vzdělání partnerů. Slova mohou být povětšinou i cizí a styl bohatší. Dlouhodobé zaměstnání zanechává v komunikaci člověka stopy v jeho verbálním i neverbálním chování (nejvýznamněji ve slangu a gestikulaci). Mechanismy chování přenáší člověk i do soukromí a povolání. Mohou člověka i deformovat, což se projeví během samotné komunikace (hudebník vždy lépe slyší, malíř vidí, tlumočník vnímá mnohé skutečnosti jako impuls ke zprostředkování atp.). Sociálně výše postavený partner působí relaxovaně, má širokou gestikulaci, málo úsměvů, ovládá prostor kolem sebe, první využívá kontakt dotykem, hlas má hlouběji položený, zvučnější, s jasnou artikulací dosahuje více. Pozornost partnerů rozhovoru bývá více soustředěna na řečníka než na tlumočníka, ačkoliv nakonec jen díky němu lze řečníkům rozumět. Tlumočník/tlumočnice tak sice zůstávají díky své „neautorské promluvě“ jakoby v pozadí, ačkoliv hlas tlumočníků musejí bedlivě vnímat v podstatě všichni účastníci rozhovoru. Existují rozdíly v komunikaci mezi chováním mužů a žen: muži užívají méně mimiky, úsměvů, pohledů, emocionality, expresivních gest a vedou méně osobních rozhovorů než ženy. Užívají však větší vzdálenost od partnera než ženy: vypadá to, jako by mužský způsob komunikace byl méně společenský. Protože však společnost ote


136

vřenost a emocionalitu žen nerespektuje, v současnosti si ženy začínají v zaměstnání

osvojovat některé typické prvky komunikace mezi muži. V komunikaci s partnerem

opačného pohlaví někdy přebírá komunikant podvědomě chování druhého.

• Temperament a charakterové vlastnosti ovlivňují komunikaci:

Gestikulace a spád řeči choleriků a sangviniků je prudší než melancholiků a fl egma

tiků. Stupeň tělesné a duševní pohody má vliv na výběr slov, stylistiku projevu, délku

repliky a na tempo řeči.

Komunikaci ovlivňuje i náboženské a morální založení partnerů. Na kvalitu komu

nikace má vliv zvláště empatie (vcítění). Umění vžít se do jiného člověka souvisí

s životními zkušenostmi (lépe se vžije do situace ten, kdo něco podobného prožil).

Při sympatii nejde o vědomou snahu pochopit druhého. Pozitivně v partnerské ko

munikaci působí rodinná atmosféra, založená na harmonických vztazích.

Komunikaci ovlivňuje i vyslovená antipatie nebo apatie partnera.

Řeč barev a vůní (olfaktorika)

Věk barevného fi lmu a televize prokázal, oč hlubší vnímání poskytuje člověku ba

revná obrazovka ve srovnání s černobílou, barevná fotografi e časopisu ve srovnání

s černobílou fotografi í novin atp. Komunikant vnímá samozřejmě přinejmenším to,

zda jeho partner při řeči zbledne nebo zčervená.

Barva je nositelem funkce a estetické hodnoty, má vliv na fyzické, fyziologické a psy

chické procesy člověka. Již malé dítě reaguje na to, když jeho kamarád při řeči zrud

ne. Každý člověk má pak své oblíbené barvy. Děti předškolního věku dávají přednost

barvě červené, žluté a modré. Vůní ve spojení s komunikací se zabývá olfaktorika

(lat. olfactus – čich).

Člověk může přikládat barvám a vůním význam i s ohledem na vlastní náladu, ale

i na módu a společenský úzus: na důležité jednání se obvykle volí barvy a vůně tlu

mené, nikoliv vyzývavé.

• Symbolika barev

Během historického vývoje se v závislosti na kultuře, která člověka obklopuje, mě

nily i fi xovaly symboly barev. V renesanci se uplatňovala symbolika barev v označo

vání erbů, v současnosti existuje symbolika kontinentálních a regionálních rozdílů

II. Domlouváme se řečí slov a řečí těla


137

Přesvědčivá komunikace manažera

na vlajkách (např. v Evropě převládá kombinace červeno-modro-bílá, na severu

modrá, na jihu i zelená). Olympijská vlajka symbolizuje v modré barvě Evropu (čer

ná barva symbolizuje Afriku, červená Ameriku, žlutá Asii, zelená Austrálii).

V naší kultuře symbolizuje žlutá optimizmus, mladost, konvenčně žárlivost a mají ji

rádi komunikabilní, vitální lidé. Růžová je znakem něhy a lásky (pro živé typy lidí,

užívá se i ve spojení „růžové brýle“), fi alová barva značí tajemnost, magičnost, touhu

a smutek (pro citlivé a cílevědomé lidi), modrá barva víru a cudnost, solidnost, kon

zervativnost (pro romantiky a melancholiky, tiší bolest, vyvolává pocit chladu a je

známa ze spojení „modrá krev“, „modré pondělí“. Zelená barva symbolizuje naději,

uklidňuje, je ve spojení „zelenáč“, „být zelený zlostí“ a je v oblibě u lidí přímočarých,

otevřených a skromných atp. Člověka ovlivňuje barva podvědomě, tatáž barva může

jednoho uklidňovat, jiného dráždit.

• Vůně

Již kojenec podvědomě komunikuje s matkou díky její vůni, čichové signály hrají úlohu

v emoční vazbě matky a dítěte. Vůně se odjakživa používala k vyvolávání nálad, před

pokládá se, že rozlišujeme přibližně deset tisíc vůní a pachů: podle výzkumu v šestnác

ti zemích světa je nejpopulárnější vůně banánová, citrónová a vanilková. Pomerančová

vůně a vůně růží uspokojuje, lidé dávající přednost orientálním vůním jsou introverti

atp. Vůně někdy mluví více než slova, gesta a pohled, působí na komunikaci podvědo

mě. (Škvareninová, O.: Rečová komunikácia. Bratislava 1994).

V komunikaci s dítětem je úsměvů, vůní a dotyků nejvíce. Schopnost komunikace

vzrůstá do věku 20 –30 let, tehdy se člověk nejefektivněji dorozumívá. S věkem poma

lu klesá rychlost řeči, rychlost reakcí na repliky partnera, délka trvání komunikace

i její intenzita. Aktivní slovní zásoba se již nerozšiřuje a po sedmdesátce se u mnoha

lidí počet slov používaných v komunikaci dokonce snižuje.

Podle teoretiků neverbální komunikace jen 7 % komunikace patří porozumění ver

bální řeči, 38 % pochází z tónu hlasu a 55 % ze signálů řeči těla. Většina odborní

ků se tak domnívá, že jen jedna třetina obsahu běžných rozhovorů je dešifrována

ze slov, dvě třetiny prozrazují neverbální signály.

Neverbálně se nedá sdělit pouze výběr mezi dvěma alternativami a podmíněný

vztah (jestliže A, pak B) a nulová hodnota – nic. Ostatní kvality řeči těla si málokdy

uvědomujeme na sobě, pozorujeme je na druhých.

Neškodí proto, jestliže se zaměříme aspoň na některá cvičení.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist