načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Komunikace se seniory - Andrea Pokorná

Komunikace se seniory

Elektronická kniha: Komunikace se seniory
Autor: Andrea Pokorná

Publikace se snaží prezentovat stáří jako přirozenou etapu lidského života, kterou však bohužel provázejí často předsudky, stereotypy a diskriminace. Proto je důležité při sociální ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  186
+
-
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 158
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3271-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se snaží prezentovat stáří jako přirozenou etapu lidského života, kterou však bohužel provázejí často předsudky, stereotypy a diskriminace. Proto je důležité při sociální interakci se stárnoucí populací dodržovat pravidla vhodné komunikace, která plně respektuje autonomii seniorů a odpovídá jejich schopnostem a možnostem. Stěžejním tématem knihy je nabídnutí účinných technik a postupů pro navázání komunikace se seniory v institucích i v domácím prostředí. Speciální pozornost je věnována diskriminaci z důvodu věku (ageismu) a formám manipulace, zvláště pak kognitivní manipulaci (manipulaci zaměřené na poznávací schopnosti). Kniha vychází z tuzemských i zahraničních empirických studií. Pokouší se nabídnout komplexní pohled na problematiku sociální interakce se seniory a její zdokonalování. Texty doprovázejí názorné modelové situace, testy ability seniorů a slovníček odborných pojmů. Souhrn informací o efektivní sociální interakci se seniory a vhodné komunikaci s nimi v různých životních situacích. Důraz je kladen na respektování autonomie seniora a předcházení zbytečným nedorozuměním.

Popis nakladatele

Publikace se zabývá problematikou komunikace a dalšími interakcemi se seniory. Stěžejním tématem je identifikace účinných technik a postupů pro navázání komunikace se seniory v institucích a v domácím prostředí. Speciální pozornost je věnována ageismu a jeho dopadu na vnímání stáří ve společnosti, na prožívání seniorů, na fyziologické změny související s dlouhověkostí a s rizikem kognitivní manipulace. Kniha vychází z tuzemských i zahraničních empirických studií.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Andrea Pokorná - další tituly autora:
Perioperační ošetřovatelská péče Perioperační ošetřovatelská péče
Ošetřovatelství v geriatrii -- Hodnoticí nástroje Ošetřovatelství v geriatrii
Vedení nových pracovníků v ošetřovatelské praxi -- pro staniční a vrchní sestry Vedení nových pracovníků v ošetřovatelské praxi
 (e-book)
Vedení nových pracovníků v ošetřovatelské praxi -- pro staniční a vrchní sestry Vedení nových pracovníků v ošetřovatelské praxi
 (e-book)
Ošetřovatelství v geriatrii -- Hodnoticí nástroje Ošetřovatelství v geriatrii
 (e-book)
Kompendium hojení ran pro sestry Kompendium hojení ran pro sestry
 
K elektronické knize "Komunikace se seniory" doporučujeme také:
 (e-book)
Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství
 (e-book)
Zvládání problémových situací se seniory -- nejen v pečovatelských službách Zvládání problémových situací se seniory
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

KomuniKace se seniory

Recenze:

MUDr. Tamara Tošnerová

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 4048. publikaci

Odpovědný redaktor Mgr. Dana Polívková

Sazba a zlom Jana Řeháková, DiS.

Počet stran 160

1. vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými

známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků,

což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,

dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich

praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné

právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způ

sobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu

nakladatelství.

ISBN 978-80-247-3271-8


5

Předmluva ..............................................................................

1 Pojetí komunikace .............................................................

1.1 Přehled aktuálních poznatků o komunikaci ....................

1.2 Verbální komunikace ............................................................

1.2.1 Denotace a konotace jako ovlivňující činitelé

komunikace ..................................................................

1.2.2 Kontext komunikace ..................................................

1.2.3 Výběr sdělovacího prostředku ..................................

1.2.4 Úroveň a podoba verbální komunikace ..................

1.3 Neverbální komunikace .......................................................

1.3.1 Symboly v neverbální komunikaci ..........................

1.3.2 Základní složky neverbální komunikace ...............

2 Specifika komunikování v ošetřovatelské péči obecně ......

2.1 Teoretická východiska – připravenost zdravotníků

komunikovat ..........................................................................

2.2 Determinanty komunikace v ošetřovatelské péči ............

2.2.1 Proměnné vztahující se k poskytovateli péče ........

2.2.2 Proměnné vztahující se k příjemci péče ..................

2.2.3 Situační proměnné v komunikaci

v ošetřovatelství ...........................................................

3 Specifika komunikování v ošetřovatelské péči o seniory .....

3.1 Determinanty komunikace se seniory ...............................

3.2 Bariéry v komunikaci se seniory .........................................

3.3 Determinanty sociální interakce se seniory

ve vztahu k procesu komunikace ........................................

3.3.1 Schopnost seniorů přijímat sdělovaný obsah ........

3.3.2 Schopnost seniorů produkovat sdělení

a porozumět obsahu ...................................................

4 Inhibující postupy v komunikaci se seniory ......................

4.1 Inhibující komunikační styly v interakci se seniory .......

4.1.1 Elderspeak ....................................................................

obsah

7

11

11

16

18

20

21

22

26

27

29

34

35

37

37

42

44

49

50

52

54

54

55

61

61

62


6

5 Stereotypy a předsudky jako inhibující postupy

v interakci se seniory ..........................................................

5.1 Věkově podmíněná diskriminace – ageismus ..................

5.1.1 Klasifikace ageismu ....................................................

5.2 Projevy ageismu v ošetřovatelské péči ................................

5.3 Důsledky ageistických tendencí v ošetřovatelské péči .....

6 Manipulace v komunikaci .................................................

6.1 Jazyková manipulace orientovaná kognitivně ..................

6.1.1 Kognitivní manipulace

– identifikace denotace a konotace .................... .....

6.1.2 Kognitivní manipulace

– rozdílná obsahová analýza .....................................

6.1.3 Kognitivní manipulace

– profesionální žargon ................................................

6.2 Komunikační manipulace využívající emocí ....................

7 Manipulace v oblasti komunikace v péči o seniory ...........

7.1 Rozdílnost konotace a denotace ..........................................

7.2 Různé vnímání obsahové náplně komuniké

– významová analýza ............................................................

7.3 Využívání odborné terminologie,

profesionálního jazyka a žargonu .......................................

7.3.1 Profesionální jazyk a žargon v ošetřovatelství .......

8 Závěr ..................................................................................

Přílohy .....................................................................................

Slovníček pojmů ......................................................................

Literatura a prameny ..............................................................

Rejstřík ...................................................................................

68

69

72

73

79

85

88

88

93

94

95

97

99

100

102

105

110

115

125

141

151


7

Předmluva

Předmluva Stárnutí je vlastností každého živého organismu a je nedílnou součástí života. Týká se nejen jednotlivců, ale bývá generalizováno na celé populace. Stárnutí je významným fenoménem života moderní společnosti, který se v souladu s aktuálními demografickými trendy stává stále diskutovanějším. Někteří autoři hovoří o epidemii stáří, jiní popisují proces sekundární tranzice z  pohledu sociologického. Všechny odborné zdroje však upozorňují na nutnost zvýšení zájmu o problematiku stárnutí a stáří nejen s ohledem na individuum, ale i  na populaci.

Stárnutí jednotlivce je nezvratné, ale je nutné si uvědomit, že populace má na rozdíl od jedinců schopnost nejen nestárnout, ale dokonce mládnout. Jedinci stárnou biologicky a fatálně. Populace stárnou strukturálně, tedy protože se mění jejich složení a narůstá podíl osob, které jsou považovány za staré. Z  tohoto důvodu je nepřiměřené, že dva tak odlišné procesy (biologické a strukturální stárnutí) se ve svém významu směšují a strukturální stárnutí je biologizováno a personifikováno, a tudíž považováno za něco, čeho je potřeba se obávat.

1

Nicméně je jisté, že na demografické změny ve

smyslu změny věkové struktury populace se společnost musí adekvátně připravit.

Lidstvo provází po celou dobu jeho existence zájem o procesy stárnutí, pátrání po příčinách a důvodech stárnutí, zájem o oddálení této části lidského života spolu s různou úrovní přístupu ke starším jedincům a stáří obecně. Péče o staré občany se stává zájmem a aktivitou každé civilizované společnosti. Pozornost této problematice věnují gerontologové a geriatři, sociologové, psychologové, ale i politici a  ekonomové. Stárnutí populace je celosvětovým problémem, který je potřeba nejen akceptovat, ale také mu přizpůsobit další vývoj civilizované moderní společnosti, v  níž má každý jedinec právo na kvalitní život. 1

srov. Rabušic, L. Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? s. 3[online].

Dostupné z: http://www.vupsv.cz/Starnuti_populace.pdf [citováno 2008-08-22].


8

Komunikace se seniory

Stuart-Hamilton (1999) uvádí, že: „Spokojené stáří je pro člověka odměnou, není to však jeho nezadatelné právo. Je možné je dosáhnout přibližováním se k perspektivě zestárnutí s čistou a otevřenou myslí.“

2

Ve všech hospodářsky vyspělých zemích se stárnutí populace stává zdravotnickou prioritou. Dochází a i nadále bude docházet k přibývání starých lidí, které je:

– relativní – nízká porodnost s klesajícím podílem dětí a mladých

lidí;

– absolutní – klesá úmrtnost ve středním věku a více lidí se dožívá

stáří;

– klesá úmrtnost ve stáří, staří lidé žijí déle a dožívají se vyššího stáří;

– po roce 2010 vstoupí mezi seniory mimořádně silné poválečné

ročníky.

Z hlediska pečujících profesí je podstatné, že dochází k výraznému přibývání velmi starých lidí ve věku 85 a více let.

3

V této souvis

losti lze uvést závěry projektového vývoje populace, jak je prezentuje Rabušic (2002): v  roce 2030 je možné očekávat, že v  naší populaci bude 23–25 % osob starších 65 let, v  roce 2050 by měly osoby nad 65 let věku představovat až 33 % populace.

4

Demografické stárnutí lze popsat také tzv. indexem stáří, který určuje podíl počtu obyvatel ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0–14 let. Pokud se podíváme na trend tohoto indexu, je jasné, že demografické stárnutí reálně existuje také v České republice. V roce 1991 byl index stáří v České republice 62,0 let; v roce 1995 pak 72,5 roku a v  roce 2000 85,5 roku a konečně v  roce 2002 to bylo 89,2 roku. Prognózy do dalších let nejsou obecně považovány za pozitivní. Statistici vytváří tři základní varianty předpovědi–nízkou, střední a vysokou. Střední varianta předpokládá, že v roce 2030 bude index stáří 181 a v roce 2050 až 252 let.

5

2

Stuart-Hamilton, I. Psychologie stárnutí. s. 246.

3

Kalvach, Z., Onderková, A., Stáří – Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů

v ošetřovatelské praxi, s. 8.

4

srov. Rabušic, L. Stárnutí populace jako pohroma nebo jako sociální výzva? s. 9 [online].

Dostupné z: http://www.vupsv.cz/Starnuti_populace.pdf.[citováno 2008-08-22].

Jarošová, D. Péče o seniory, s. 19.

5

srov. Populační prognóza České republiky do roku 2050: Český statistický úřad [online].

Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/B0001D6145/$File/

4025rra.pdf [citováno 2009-08-05].


9

Předmluva

Nejen v profesionální, ale i v laické ošetřovatelské péči se proto její poskytovatelé zákonitě budou setkávat se stále větším počtem seniorů, jejichž potřeby a požadavky se budou lišit adekvátně změnám ve společnosti (postojům ke stáří a stárnutí, ekonomické zátěži stáří, aktuálním multikulturním požadavkům aj.). Podmínkou pro správně poskytovanou péči je jednoznačně správná identifikace potřeb seniorů a jejich blízkých za předpokladu efektivní sociální interakce a komunikace se seniory a jejich příbuznými i v rámci multidisciplinárního týmu. Profesionální, ale samozřejmě i laičtí poskytovatelé péče by měli být schopni rozpoznat potřeby seniorů a k tomu je nezbytné, aby odpovídajícím způsobem nahlíželi na stáří jako na přirozenou součást života člověka. Skutečnost reálného hodnocení stáří je významně ovlivněna celkovým klimatem ve společnosti a náhledem na stáří. Relativně často se v praxi odborníci dopouštějí některých chyb v přístupu k seniorům, zejména z  důvodu multifaktoriálně podmíněné neefektivní sociální interakce a komunikace se seniory a  také v důsledku primárních ageistických postojů k seniorům a na tomto základě nesprávné identifikace potřeb klientů. Problematika stáří se týká nás všech. V současné době bychom jen těžko hledali rodinu, v  níž se nevyskytuje alespoň jeden příbuzný v  seniorském věku. Tato skutečnost by však neměla být považována za hrozbu. Co je však problematické, je změna společenského přijímání stáří a akceptace potřeby pomoci jak ze strany jejích poskytovatelů, tak příjemců. Stáří je často spojováno se slovy jako nemoc, zoufalství, bezmocnost nebo samota či sociální izolace. Tyto názory jsou právě zdrojem mnoha mýtů o stáří a ageismu, který však při poskytování péče seniorům nesmí mít své místo.

Hlavním cílem v péči o dlouhověké jedince by se měla stát podpora schopnosti samostatně se o sebe postarat a zachovat si stálý zájem a aktivitu.

6

Respektování autonomie seniora s ohledem na jeho aktuální stav je však možné pouze na základě předávání přiměřených a pochopitelných informací, které v  konečném důsledku vedou ke zvýšení adherence a compliance klienta. Jestliže nahlížíme na stáří jako na významný fenomén doprovázející moderní společnost, pak dalším významným a klíčovým aspektem, který je výrazně akcentován v  civilizované společnosti, je sociální interakce a komunikace. 6

srov. Pidrman, V., Kolibáš, E. Změny jednání seniorů, s. 11.


10

Komunikace se seniory

V sociální interakci při poskytování péče je pak o to více zdůrazňová

na potřeba přesnosti, výstižnosti a korektnosti verbálního sdělování

a samozřejmě dovednosti a obratnosti v neverbálním dorozumívání

zejména se specifickou skupinou pacientů, mezi něž senioři bezpo

chyby patří. Zdánlivě nevýznamná nepřesnost v  komunikaci může

mít fatální důsledky a vést k  chybám ve vztahu pečující – pacient

senior, ve vzájemném respektu a atmosféře důvěry. Pojmový aparát

(subjektivní lexikon) užívaný profesionálními pečovateli, kteří jsou

nezřídka o celou generaci mladší než jejich pacienti, se liší nejen

v  oblasti denotace a konotace, jak bude dále vysvětleno, ale také

v oblasti úrovně schopnosti přijímat nové a přizpůsobovat se mu.

V této publikaci proto naleznete zejména informace, které by

měly napomoci k  efektivní sociální interakci se seniory a komuni

kaci s  nimi v  různých životních situacích. V  úvodní části díla jsou

nejprve uvedeny poznatky z  obecné teorie a didaktiky komunikace

a dále specifické přístupy k seniorské populaci. Zvláštní pozornost je

věnována problematice rizika kognitivní manipulace v rámci komu

nikace se seniory při poskytování péče a specifickému jevu jakým je

elderspeak (typický komunikační styl užívaný v sociální interakci se

seniory – viz dále). Zmíněny jsou také způsoby hodnocení komuni

kačních technik se seniory a možné příčiny, zdroje a projevy ageismu

spolu s  důrazem na přítomnost bariér v  komunikaci mezi seniory

a s profesionálními i laickými poskytovateli péče (např. nadužívání

odborné terminologie). Dále jsou prezentovány projevy manipulativ

ních postupů v komunikaci se seniory včetně klasifikace. V jednotli

vých kapitolách jsou prezentovány jednoduché a prakticky využitelné

postupy sociální interakce se seniory. Jsou v nich uvedeny modelové

situace

7

a úkoly k  zamyšlení a samostatné práci čtenářů, které by

měly vést k praktickému využití předkládaných poznatků. Publikace

se pokouší nabídnout komplexní pohled na problematiku sociální

interakce se seniory a na možnost jejího zdokonalování. Vzhledem

k množství často nových a odborných pojmů je za účelem podpory

orientace čtenáře na konci každé kapitoly uveden závěr a shrnutí nej

významnějších informací.

7

Záměrem využití modelových situací nebyla v žádném případě devalvace zdravot

nických pracovníků, ale právě snaha o prezentaci vzorových situací pro dokreslení

negativních jevů v komunikaci se seniory. Všechny prezentované modelové situace

popisují reálné zkušenosti autorky z klinické praxe.


11

1Pojetí komunikace

1 Pojetí komunikace 1.1 Přehled aktuálních poznatků o komunikaci Komunikace je zjednodušeně chápána jako proces předávání informací mezi dvěma či více komunikujícími subjekty. Znamená prakticky základ všech lidských vztahů. Jde o proces sdělování (také sdílení), přenosu a výměny významů a hodnot, zahrnující nejen oblast informací, ale také další projevy a výsledky lidské aktivity, jako jsou zboží, formy chování, umělecké výtvory apod. Studium lidské komunikace se dostalo do popředí zájmu zhruba od poloviny 20. století zejména díky rozvoji informačních a komunikačních technologií, který zasahuje do všech oblastí lidské činnosti, a tak také do oblasti ošetřovatelství a zdravotnictví.

O mnohostrannosti a složitosti fenoménu komunikace vypovídá

již samotná komplikovanost jejího definování–existují desítky různých definic komunikace, které jsou poplatné vědecké oblasti, ve které či pro kterou vznikly.

8

Je známo mnoho odborných publikací věnova

ných popisu základních komponent a prvků komunikačního procesu.

Dále jsou v souhrnu uvedeny nejčastěji zmiňované prvky procesu

komunikace a jeho jednotlivé články:

9

– komunikátor (ten, kdo má myšlenky, záměry, informace, důvod

ke komunikaci);

– kódování (převedení komunikátorových myšlenek do systematic

kého souboru symbolů);

– zpráva (výsledek kódovacího procesu);

– prostředek (nositel zprávy);

8

Nemčeková, M., Žiaková, K., Mištuna, D. Práva pacientov: Filozofická reflexia

a zdravotnícka prax, s. 101. 9

srov. Arnold, E., Undermann-Boggs, K. Interpersonal relationship: Professional

Communication Skills for Nurses, s. 216–231.

Mikuláštík, M. Komunikační dovednosti v praxi, s. 23–29.

Kristová, J., Tomašková, Z. Komunikácia v ošetrovateľstve, s. 15.

De Vito, D. Základy mezilidské komunikace, s. 20.

Venglářová, M., Mahrová, G. Komunikace pro zdravotní sestry, s. 19–29.

Janoušek, J. Významová analýza komunikace, s. 195.

Tate, P. Komunikace pro lékaře. Jak získat důvěru pacienta, s. 45.

Komunikace se seniory1

– dekódující příjemce (dekódování zprávy příjemcem na základě

vlastních zkušeností a referenčního obsahu zprávy);

– zpětná vazba (reakce příjemce/ců na sdělení);

– šum (veškeré možné faktory měnící záměr zprávy a její pochopení

či přijetí – fyzické, fyziologické, psychologické, sémantické).

Na všech výše uvedených úrovních komunikačního řetězce může docházet k poruše, poškození, nedokonalosti: k nesprávné interpretaci /misinterpretaci/, nepochopení, komunikačním bariérám, ať už v  důsledku objektivních či subjektivních, odstranitelných či neodstranitelných bariér.

Komunikace se vytváří jako vztah mezi minimálně dvěma subjekty, kteří o sobě vědí a společně subjektivně sdílejí, prožívají a zaujímají stanovisko k určité objektivní situaci. Objektem komunikace je potom to, jak na tuto situaci reflektují, jak ji řeší a jak na ni společně reagují.

10

Jde tedy o transakční proces, ve kterém každá osoba může fungovat současně jako mluvčí i posluchač. Ve stejném okamžiku, kdy vysílá sdělení, může také přijímat sdělení ze své vlastní komunikace i z reakcí druhé osoby.

Různé definice komunikačního procesu využívají také různé filozofické přístupy a teoretická východiska. Slovo komunikace vychází z  latinského slova communicare tedy dělat něco společným, radit se, rokovat anebo rozmlouvat.

11

Dle pedagogického slovníku je komunikace jednoduše definována jako sdělování a dorozumívání mezi lidmi – sociální komunikace.

12

Stejně tak vymezuje komunikaci jako dorozumívání a sdělování Hartl (2004).

13

Komunikace je tedy přenos nejrůznějších informačních obsahů v rámci různých komunikačních systémů za použití různých komunikačních médií, zejména prostřednictvím jazyka, sdělování.

14

10

Pokorná, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 9.

11

srov. Kristová, J., Tomašková., Z. Komunikácia v ošetrovateľstve, s. 11.

Pokorná, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 9.

Vybíral, Z. Psychologie komunikace, s. 17.

12

Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník, s. 101.

13

Hartl, P. Psychologický slovník, s. 89.

14

Petráčková, V., Kraus, J. Akademický slovník cizích slov, I. díl, s. 406.


13

1Pojetí komunikace

Honzák (1997) vysvětluje komunikaci jako lidskou schopnost užívat výrazových prostředků (slovních a neslovních) k vytváření a udržení mezilidských vztahů. Komunikace se uskutečňuje sdělovacím procesem, v němž člověk projevuje svoje city, vůli, myšlenky a sděluje informace.

15

Tomu odpovídá také vymezení komunikace

dle Watzlawicka (1999), který považuje komunikaci za médium manifestací lidských vztahů.

16

Výše uvedené vymezení procesu komunikace je záměrně zjednodušeno tak, aby bylo možné stručně vyjasnit základní účel komunikování, tj. výměnu informací. Komunikace je však ovlivňována mnoha dalšími aspekty, které významně determinují úspěšnost předání a pochopení informací a další sociální interakci komunikujících subjektů. Obecně je lidská komunikace dělena na tři části: syntax, sémantiku a pragmatiku.

Syntax je náplní teorie informací, týká se problémů s předáváním zpráv–kódů, kanálů, kapacity, ruchů, redundance a dalších statistických vlastností jazyka. Jde o vědní nauku zaměřenou na mluvnickou stavbu vět a souvětí a jejich skladbu. Považujeme ji za základní součást gramatiky. Syntax vytváří také pravidla pro vytváření přípustných kombinací symbolů užívaných bez ohledu na význam symbolů a jejich kombinaci.

17

Je však nezbytné zdůraznit, že syntaktické pro

blémy nemají nic společného s významem použitých symbolů.

Význam používaných symbolů je oblastí zájmu sémantiky. Každá zpráva předpokládá sémantickou hodnotu. Sémantika je součástí sémiotiky, což je souhrnný název pro vědecké teorie zkoumající vlastnosti znaků a znakových soustav, přirozených nebo formalizovaných jazyků, které mají svůj určitý význam, v našem případě jde o sémiotiku lingvistickou. Sémantika je z  filozofického hlediska chápána jako nauka zabývající se studiem vztahů mezi formou a významem znaku.

18

Jde o nauku o význa

mu jednotlivých slov, morfémů a jiných znaků, případně též o vztahu ke skutečnosti, kterou označují. Slovo vzniklo z řeckého σημαντικός, sιma 15

Honzák, R. Komunikační pasti v medicíně, s. 15.

16

Watzlawick, P., Bavelasová, J. B., Jackson, D. D. Pragmatika lidské komunikace, s. 17.

17

Petráčková, V., Kraus, J. Akademický slovník cizích slov, II. díl, s. 726.

18

srov. tamtéž, s. 683.


14

Komunikace se seniory1

znamená význam (např. semafor = nosič významu). Vazbami mezi jednotlivými znaky těchto slov se zabývá syntaktika a vazbou znaků k uživateli pragmatika: syntax, sémantika a pragmatika dohromady tvoří lingvistiku v pojetí Ch. W. Morrise, zakladatele sémiotiky. Sémantika je, jak již bylo uvedeno, součástí sémiotiky, která se zabývá celými znakovými systémy.

19

Sémantika spolu s příbuznými obory má velmi široké uplatnění nejen v lingvistice, ale i logice nebo v informatice a programování.

Pragmatický aspekt komunikace vychází z ovlivnění chování jednotlivých aktérů komunikačního procesu – tedy průběžného a konečného důsledku komunikace na jednání a chování vysílajícího i příjemce sdělení. Všechny tři součástí komunikace jsou ve vzájemném vztahu, který nabývá různých rozměrů a charakteristik v  různých kulturách, ale i v rámci určité specifické sociální skupiny (např. generační identifikace). Tato skutečnost má silnou vazbu právě k sociální interakci se seniory. Stárnoucí člověk se může velmi jednoduše stát osobou, která postupně nerozumí pojmům užívaným v okolní společnosti, nechápe symboly užívané v sociálním styku mladších osob. Tak se může rozvíjet fenomén ztráty sociokulturní identity.

V současné době dochází k významnému posunu chápání komunikace jako běžného předávání informací k  chápání komunikace jako interpretace významu.

20

Hovoříme o změně psycholingvistické

ho paradigmatu komunikace. Problematika komunikace se tak stává mnohovrstevnou: můžeme v  ní rozlišit mnoho vrstev a aspektů. Proces komunikace je oprávněným předmětem zkoumání mnoha vědních oborů jako např.  psychologie, sociologie, antropologie, lingvistiky a etologie. Dokonce se objevila samostatná teorie komunikace v rámci teorie informací (informatiky a intelektiky), kde se víceméně abstrahuje od povahy komunikujících systémů a pozornost se zaměřuje na povahu jednotlivých symbolů a významů sdělení.

21

V posledních desetiletích dochází k analyzování souvislosti psychiky a komunikace na základě psychologického konceptu významu. 19

srov. Sémantika: Wikipedia – otevřená encyklopedie [online].

Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A9mantika [citováno 2008-08-12].

20

Lieskovský, P. Od výmeny informácií k interpretácii významov, s. 327.

21

srov. Višňovský, E. Rozumieme ľudskej komunikácii? s. 7.


15

1Pojetí komunikace

V kognitivních procesech představují významy interpretaci mentálních reprezentací.

22

Tomuto odpovídá také definice komunikace dle M. Popper (1993) jako vzájemné interpretace mentálních modelů.

23

V  rámci komu

nikace dochází zjednodušeně řečeno k  interpretaci vlastních emocionálních nábojů, a tudíž může mít v  různé situaci stejný obsah komuniké rozdílný význam. V emocích jsou významy komunikace obsaženy v ohodnocení situace vzbuzující libost či nelibost. To znamená, zda konečný význam obsahu sdělení působí na prožívání jedince pozitivně, anebo negativně.

V regulaci chování a činnosti jsou významy zahrnuty do cílevědomosti volních procesů.

24

Značné úsilí je pak v rámci psychologických výzkumů věnováno vzájemným vztahům kognitivních (poznávacích) a emocionálních (citových) procesů. Poměrně rychle se ohnisko zájmu přesouvalo od kognitivních aspektů emocí k  emocionálně podmíněným zkreslením ve zpracování informace. Z  hlediska kognitivního pohledu na emoce jsou zmiňovány dva aspekty: úroveň zpracování informace a kognitivní modely úzkosti.

25

V komunikaci při poskytování ošetřovatelské péče je potřeba se zaměřit na problematiku efektu kongruence (shodnosti) s  náladou, na riziko zkreslení při zpracování informace v rovině předpozornostní a  pozornostní, dále na problematiku selektivní (výběrové) interpretace informace a v konečném důsledku na procesuální specifičnost emocionálně podmíněných zkreslení a proměnné v kognitivně-emocionálním zpracování informace. Zejména v  komunikaci se seniorskou populací je nezbytné zohlednit aktuální stav kognitivních schopností a emocionální charakteristiku (aktuální psychický stav) v  dané situaci s  ohledem na pragmatický aspekt komunikace, tedy s ohledem na důsledek v jednání a chování seniora. Komunikaci je tak potřeba chápat v širokém interaktivně-interpretačním paradigmatu, se zohledněním všech tří základních komponent syntaxe, sémantiky 22

srov. Janoušek, J. Význam komunikace v lidské psychice, s. 1.

23

srov. Popper, M. Možnosti a obmedzenia formalizácie verbálnej komunikácie, s. 47.

24

srov. Janoušek, J. Význam komunikace v lidské psychice, s. 1.

25

srov. S tuchlíková, I. Vzájemné vztahy kognitivních a emocionálních procesů

v současném psychologickém výzkumu, s. 129.

+


16

Komunikace se seniory1

a pragmatiky a se zvláštním zřetelem na individuální determinanty (ovlivňující činitele) zainteresovaných účastníků komunikačního procesu. Zjednodušeně lze tedy konstatovat, že takřka vždy existuje možnost, že se vyskytne rozdíl mezi tím, co říkáme, a tím, co si myslíme, že říkáme. Jistě je možný rozdíl mezi tím, co příjemce pochopil a co si myslíme, že pochopil. A samozřejmě, že existuje rozdíl mezi tím, jak si myslíme, že se příjemce informace zachová, a tím, jak se skutečně na základě obsahu komuniké a jeho identifikace zachová (pragmatický aspekt komunikace – důsledek v chování a jednání).

Kdykoliv tedy hovoříme s  jinými osobami, vyskytuje se v naší

vzájemné komunikaci šest poselství:

– Co jsme chtěli říci.

– Co bylo skutečně řečeno.

– Co druhé osoby slyšely.

– Co si druhé osoby myslí, že slyšely.

– Co druhé osoby říkají na to, co jsme si mysleli, že slyšely.

– Jak vnímáme to, co druhé osoby řekly o tom, co si myslí, že slyšely.

26

Neměnnou hodnotou však nadále zůstává základní struktura

komunikačního procesu a její rozdělení na verbální a neverbální komunikaci, které bude stručně popsáno v následujících podkapitolách, s  důrazem na prvky ovlivňující možnost pochopení a interpretace sdělení ve vztahu k sociální interakci a komunikaci se seniory. 1.2 Verbální komunikace Verbální komunikace je charakterizována jako využívání slov jako symbolů a znaků neboli kódů nejen k předávání informací, ale i myšlenek, sdílení zkušeností a zážitků, validaci (ověření) mínění druhých a vnímání vysílaných symbolů a vnímání okolního světa.

27

Vybíral definuje verbální komunikaci jako dorozumívání se

pomocí slov popř. jinými znakovými symboly.

28

26

Pokorná, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství, s. 13.

27

srov. Arnold., E., Undermann-Boggs, K. Interpersonal relationship: Professional

Communication Skills for nurses, s. 218.

28

Vybíral, Z. Psychologie lidské komunikace, s. 87.


17

1Pojetí komunikace

Definování verbální komunikace tedy není natolik složité jako

komplexní vymezení fenoménu komunikace obecně zejména proto, že se zaměřuje spíše na vlastní proces a využité prostředky.

Jak již bylo uvedeno také v  předchozí kapitole, při komunikaci

lidé jednají a reagují na základě současné situace a také na základě své minulosti, svých zkušeností, postojů, kulturních návyků a s tím spojených činitelů.

29

Hovoříme tedy o metakomunikaci, která zahrnuje

faktory ovlivňující příjem informace (tab. 1.1).

30

V metakomunikaci

se jedná o typ sdělování (přenosu, předávání) informací (informačních obsahů, významů) probíhající jako součást komunikačního procesu v rámci slovní (verbální) komunikace na úrovni extralingvistických (paralingvistických) obsahů faktorů či znaků (zabarvení hlasu, hlasová intonace, modulace řeči, pauzy a zámlky v řeči) nebo neverbálních výrazových (expresivních) prostředků (mimika, gestikulace, pohyby těla nebo jeho částí). Tab. 1.1 Faktory ovlivňující komunikační styl vzhledem k metakomunikaci

Je-li ve verbální komunikaci využíváno symbolů, v tomto případě

slov, jako znaků ke kódování informace, je nutné zdůraznit triádu základů komunikace - syntax, sémantiku a pragmatický aspekt. Mezi základní principy verbální komunikace tak musí být zařazeny denotace a konotace, které významným způsobem ovlivňují vnímání kódování a dekódování předávaných informací v interakčním pojetí komunikace, neboli v předpokladu vzájemného působení.

Metakomunikace

Verbální komunikace Neverbální komunikace

kultura řeč těla (posturologie, gestika, haptika aj.)

přirozený jazyk kultura

pohlaví pohlaví

paralingvistické projevy

(tempo řeči, tón hlasu aj.)

celkový vzhled

29

srov. De Vito, J. A. Základy mezilidské komunikace, s. 20.

30

Arnold, E., Undermann-Boggs, K. Interpersonal relationship: Professional

Communication Skills for nurses, s. 217.


18

Komunikace se seniory1

1.2.1 Denotace a konotace jako ovlivňující činitelé komunikace Denotace – (z  lat. denotatio) vyjadřuje vztah výrazu k denotátu, tj. k tomu, co označuje. Denotát je jev nebo předmět mimojazykové skutečnosti označený jazykovým výrazem. Jde o logický vztah mezi výrazem a tím, co označuje, tj. denotátem. Denotátem jedinečného jména je individuální předmět, denotátem obecného jména třída předmětů, například denotátem slova dům jsou všechny objekty, které lze jako dům pojmenovat. Denotace jsou věcí veřejného konsenzu a úzu (zvyku a dohody), denotování některých slov se postupem doby vyvíjí a mění. Denotace jsou v určitém čase a společenském uspořádání považovány za objektivní. Jsou valorizovány a objektivizovány a získávají v jazyce platnost.

31

Obecný význam pojmu se tedy může v  různém období měnit, např. lze předpokládat, že slovo pes znamenalo v minulosti totéž. Označuje tedy zvíře. Jinak tomu však může být se slovem myš a jeho možnou obecnou denotací v  různém časovém období. V  minulosti označoval tento pojem jednoznačně drobné zvíře. V současné době však pro mnoho zejména mladých osob znamená spíše součást počítačového vybavení.

Je samozřejmé, že původní obecná denotace slova myš zůstává nezměněna, ale pojem může nabývat i jiného významu. V důsledku změn vnímání obecné denotace různých pojmů se tak senior může stát kulturním cizincem. Hovoříme pak také o ztrátě sociokulturní identity. Zejména v  péči o dlouhověké osoby se může diskrepance mezi denotativním a konotativním hodnocením pojmu stát závažným faktorem inhibujícím porozumění a vede k  nesprávné interpretaci a v  konečném důsledku ke snížení compliance nemocného seniora, bez ohledu na jeho volní vlastnosti (tedy to, co by sám chtěl a mohl). Jestliže senior nerozumí určitému pojmu, či jej vnímá v rozdílném denotativním – obecném významu, nemůže zcela adekvátně reagovat na aktuální situaci dle případného očekávání a předpokladu sdělující osoby (většinou pečujícího). 31

srov. Vybíral, Z. Psychologie komunikace, s. 106.

Petráčková, V., Kraus, J., Akademický slovník cizích slov, I. díl, s. 152.


19

1Pojetí komunikace

Modelová situace – přirozené sociální prostředí

Vnučka telefonuje své babičce, že dnes nemohou přijít,

protože přítel Petr se zdrží v  práci. Mají nějaký problém

s  virem. Vnučka se omlouvá, prosí babičku o pochopení

a slibuje, že se zastaví co nejdříve. Babička ji uklidňuje, že

samozřejmě chápe, že je-li Petr nemocný, není vhodné, aby

přišel na návštěvu.

Ze společné konverzace vyplynulo, že se dohodnutá návštěva

neuskuteční. Vnučka ví, že z důvodu pracovních povinností partnera, a babička je přesvědčena, že z důvodu jeho nemoci. Hlavní obsah sdělení s ohledem na pragmatický aspekt (behaviorální složku – jednání a chování), tedy že návštěva neproběhne, byl pochopen oběma stranami správně. Problematická je ale reálná příčina, která bude moci být vysvětlena při osobním setkání či dalším rozhovoru. Vliv obecné denotace pojmu virus na obsahovou analýzu komunikace je zde zřejmý.

Modelová situace – prostředí zdravotnického zařízení

Pan Novák je přijímán na oddělení k hospitalizaci. Ptá se,

zda bude moci dostávat snídani na pokoji a zda nemá ze

svého pokoje daleko na toaletu. Sestra mu odpovídá, že na

pokoji je jeden ležák a tomu, že nosí snídani k lůžku, a tak

není problém vzít ji i pro něj. Ohledně vyprazdňování mu

přiveze gramofon. Pan Novák je zmatený. Proč mu sestřič

ka povídá o tom, že je na pokoji pivo (ležák) a proč by mu

měla dávat gramofon? Copak chce poslouchat hudbu?

Zde se promítá další aspekt – využití profesionálního žargonu,

který významně ovlivňuje obecnou denotaci pojmů a jejich pochopení (viz další kapitoly zaměřené na profesionální žargon a manipulaci v komunikaci).

Konotace – je vedle základního pojmového významu (denotace)

druhotná asociativní významová složka nějakého výrazu. Může se jednat buď o takzvané nepojmové rysy významu, například expresivní, emocionální, postojové, estetické, intenzifikační, evokační nebo



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist