načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Komunikace, argumentace, rétorika – Milan Klapetek

Komunikace, argumentace, rétorika

Elektronická kniha: Komunikace, argumentace, rétorika
Autor: Milan Klapetek

V čtivé knížce se seznámíte s možnostmi zdokonalení své komunikační soustavy, poznáte dvanáct příčin odlišností lidských názorů a stanovisek a dozvíte se, jak lze či nelze tyto ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  302
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 247
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sociální interakce. Sociální komunikace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2652-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V čtivé knížce se seznámíte s možnostmi zdokonalení své komunikační soustavy, poznáte dvanáct příčin odlišností lidských názorů a stanovisek a dozvíte se, jak lze či nelze tyto odlišnosti překonat. Zjistíte, jaké jsou možnosti změny názoru druhého člověka, jak využívat argumentaci a na co si při ní dávat pozor. Seznámíte se s postupem tvorby rétorického díla a získáte praktické rady, jak být úspěšným řečníkem. Autor se zabývá také zdvořilostí a asertivitou, včetně úskalí asertivity, dále neverbální komunikací, společenskou konverzací a zábavou a jejich důležitostí v mezilidských vztazích, zmiňuje specifika profesionální komunikace v pracovních kolektivech a etické souvislosti. Na závěr se autor věnuje filosofickým a teologickým základům a souvislostem mezilidské komunikace. Součástí publikace je výkladový slovníček pojmů spjatých s tématikou.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Milan Klapetek - další tituly autora:
Quodlibet Quodlibet
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Th Mgr. Milan Klapetek

Komunikace, argumentace, rétorika

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3428. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová

Sazba Eva Hradiláková

Počet stran 256

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2008

Cover Photo © fotobanka allphoto

ISBN 978-80-247-2652-6


Obsah Autor o sobě ve třetí osobě ................................................................................................. 7

ÚVOD ................................................................................................................................ 9

1. PROGRAM ZDOKONALENÍ KOMUNIKAČNÍ SOUSTAVY ................................................... 13

1.1 Naše komunikační soustava v základním vybavení ................................................ 13

1.2 Komunikační soustava po inovaci ......................................................................... 14

2. PŘÍČINY A POZADÍ ODLIŠNOSTI NÁZORŮ ....................................................................... 23

2.1 Jedinečný materiální základ lidského myšlení ........................................................ 24

2.2 Rozdíly dané odlišnou základní krajinou a šíří rozhledu ......................................... 27

2.3 Odlišnost lidských myslí daná programem ............................................................ 31

2.4 Rozdíly dané počtem hledisek, která jsou vzata v úvahu ....................................... 48

2.5 Svěřená role a úřad .............................................................................................. 51

2.6 Zjevný vlastní zájem ............................................................................................. 52

2.7 Skrytý vlastní zájem .............................................................................................. 54

2.8 Koho chleba jíš, toho píseň zpívej......................................................................... 56

2.9 Zpěv písně za chleba vskrytu jedený ..................................................................... 58

2.10 Freude, Freude, Freude, stejně na tě dojde ......................................................... 59

2.11 Problém předčasného předporozumění .............................................................. 61

2.12 Rozdíl v hloubce pochopení problému ................................................................ 65

Závěr a shrnutí ........................................................................................................... 67

Kontrolní otázky a úkoly ............................................................................................ 68

3. DĚLENÍ A TYPY RÉTORICKÝCH VÝKONŮ ......................................................................... 69

3.1 Rozdělení dle způsobu delegace........................................................................... 69

3.2 Rozlišení komunikačních situací dle existence či neexistence společného zájmu ... 72

3.3 Rozdělení dle předpokládané ochoty k souhlasu ................................................... 74

3.4 Rozdělení dle počtu oslovených............................................................................ 75

3.5 Rozdělení dle míry odbornosti .............................................................................. 77

3.6 Rozdělení dle záměru řečnického výkonu ............................................................. 78

3.7 Rozdělení dle délky rétorického výkonu ................................................................ 80

3.8 Rozdělení dle oboru ............................................................................................. 81

3.9 Rozdělení dle stylu ............................................................................................... 81 4. ARGUMENTACE A PŘESVĚDČOVÁNÍ ............................................................................... 83

4.1 Malý pohled do dějin .......................................................................................... 83

4.2 Podstata přesvědčovacího úsilí a jeho různé formy ............................................... 85

4.3 Etické souvislosti přesvědčování ............................................................................ 87

4.4 Předpoklady úspěšného přesvědčovacího úsilí ...................................................... 89

4.5 Co lze použít jako argument ............................................................................... 90

4.6 Principy argumentace .......................................................................................... 93

4.7 Role logiky v argumentaci .................................................................................... 101

4.8 Logika paradoxu .................................................................................................. 102

4.9 Nejznámější běžně uváděné způsoby argumentace .............................................. 104

4.10 Základní chyby v logickém dokazování ............................................................. 108

Závěr a shrnutí .......................................................................................................... 111

5. KOMUNIKAČNÍ CESTY, STYLY A ŽÁNRY .......................................................................... 113

5.1 Neverbální komunikace ........................................................................................ 113

5.2 Zdvořilost a asertivita .......................................................................................... 115

5.3 Společenská zábava ............................................................................................ 118

5.4 Diskuse a polemika ............................................................................................. 122

5.5 Kritika ................................................................................................................. 123

6. FILOZOFICKÉ, TEOLOGICKÉ A ETICKÉ ASPEKTY KOMUNIKACE ...................................... 127

6.1 Pokus o defi nici současné komunikační situace v Evropě a u nás .......................... 127

6.2 Komunikace takzvaně fi remní ............................................................................. 130

6.3 Člověk v podmínkách globální manipulace .......................................................... 136

6.4 Multikulturní dialog ............................................................................................ 139

7. JEŠTĚ NĚKOLIK SLOV O PRAVDĚ .................................................................................... 143

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 147

MALÝ SLOVNÍK POJMŮ A JEVŮ Z OBLASTI MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE .............................. 149

Seznam hesel obsažených ve slovníku ............................................................................... 233

Přehled doporučené literatury ............................................................................................ 237


Autor o sobě ve třetí osobě

Milan Klapetek

Narozen na svátek Jana Křtitele roku 1944 v malé vesničce na

Českomoravské vysočině, v kraji kamenitých políček a jedné

kravky. Místo i čas narození poskytovaly dokonale multikul

turní prostředí. Život na pomezí Čech a Moravy, na rozhraní

odlišných kultur zemědělství a továren, v ostrých střetech tříd

ních a politických orientací i náboženských napětí mezi katolíky

a evangelíky. To vše se dělo na temném pozadí studené války,

zakládání JZD, politických procesů a budovatelských fi lmů. Byl

to však zároveň i svět přástek, besed, vyprávění a bezprostřed

ního humoru, protože televize dosud nebylo. To vše u autora probouzí, mimo jiné, i vnímavost pro pluralitu pohledů na svět, vědomí podmíněnosti lidských názorů a postojů a vidění nezbytnosti hledání společné řeči. Po vyučení univerzálním soustružníkem a rocích na průmyslové škole následuje další velká, krásná a dobrá všestranná zkušenost základní vojenské služby.

Krátká a cenná kulisácká epizoda předchází studia teologie a fi losofi e, doplněná později

postgraduálním studiem ve Švýcarsku a v USA. Rezultátem všeho předcházejícího spolu se setkáním s křesťanstvím byla u autora statisticky u nás celkem ojedinělá reakce – příklon spíše k levicovému proudu v tomto světovém náboženství. Po dvaceti letech působení v církvi tuto službu opouští a vstupuje na dráhu pedagogickou, kterou chápe jako životní poslání. Již patnáctý rok přednáší fi losofi i, rétoriku a další humanitní disciplíny na VUT v Brně.

Kompletní seznam organizací a institucí, kterých autor byl nebo je členem a který

dotváří jeho obraz a profi l, by byl nudný a nezajímavý. Jmenujme pro ilustraci pouze Pionýr, Vlasteneckou a dobročinnou baráčnickou obec v Praze-Kobylisích, Křesťanskou mírovou konferenci, Spolek přátel Járy da Cimrmana, Velkomoravskou univerzitu strécovskou, Rotary Club Brno-City a Společnost pro rozšíření Behringovy úžiny.

Ve svém bytí byl mnohým, a vším byl rád, a i proto má pocit, že v životě víc dostal, než

kolik dokáže lidem kolem sebe dát. Ono se to tak dokonce i rýmuje.

AUTOR O SOBĚ / 7



ÚVOD Vážený čtenáři, velmi moudrá slova říká biblická kniha Kazatel: „Dělání knih mnohých žádného konce není.“ I velký fi losof Vilém Occam by v tuto chvíli možná připomenul svůj výrok: „Jsoucna nemají být bez důvodu rozmnožována.“ Na první pohled se totiž může zdát, že produkce příruček komunikace, rétoriky a jednání i vyjednávání je zcela dostatečná a na pultech knihkupectví jich není žádný nedostatek. Psát nějakou další knihu na toto téma by si člověk proto měl velice bedlivě rozmyslet.

A přesto – podstatně jinak se bude nasycenost trhu jevit, podíváme-li se, z jakého hlediska jsou nabízené učebnice většinou psány či k jakému cíli valná většina literatury tohoto oboru míří. Jak je snadno možné se přesvědčit, je to především rétorika, jež je viděna i podána z hlediska pragmaticky organizačně-manažerského. Cílem takové komunikace, který je v těchto knihách více či méně otevřeně deklarován, je úspěch, prosazení sebe sama a svých myšlenek, svých vlastních názorů, a tím pak i svých či něčích zájmů. Většina této literatury je tedy zaměřena na komunikaci „sledující nějaký cíl“, a to v oblasti, kterou je obvykle a nejspíše obchodní, případně politické jednání (což se od sebe už nelišívá...). Pokud snad nejde přímo o rady pro obchodní jednání, stejně směřuje většina naučení pro všední život k tomu, jak přimět druhého člověka, aby přejal cizí názory či stanoviska. Je to tedy komunikace a rétorika v podstatě manipulativní, je prostředkem a nástrojem nějakého způsobu ovládnutí či řízení jednoho člověka druhým člověkem. Někde je to dokonce v titulu knihy upřímně napsáno – Jak působit na lidi nebo Jak ovlivňovat názory, postoje a činy druhých. Druhou stranu téže mince ovšem představuje stejně hojná literatura, která poučuje člověka, jak se takové manipulaci úspěšně bránit.

Podstatně méně je knih, jejichž cílem by bylo učit člověka mluvit a jednat tak, aby jeho slova budovala a vytvářela vztah srdečnosti a důvěry, aby tvořila prosté lidské společenství, aby posilovala přátelské, sousedské nebo jednoduše lidské pouto mezi lidmi. Méně je knih učících ze slov postavit most od jednoho člověka k druhému. Není nadbytek knih zdůrazňujících úlohu slova jako prostředku posilování vědomí lidské sounáležitosti, a to bez nějakého postranního manipulativního cíle.

Ano, v této knize jde tedy o něco, co by bylo možno nazvat „rétorika sounáležitosti a porozumění“. Více než o to, jak přesvědčit druhého o vlastní pravdě a jak prosadit vlastní názory, zde půjde o to, jak druhého člověka pochopit a porozumět mu. Při setkání s člověkem odlišného názoru pak tedy bude důležité nalézt a představit si jeho pravděpodobná odlišná východiska a stanoviska a odtud s ním poté hledat společnou řeč. Představa, že

ÚVOD / 9


10 / KOMUNIKACE, ARGUMENTACE, RÉTORIKA komunikace spočívá především v přesvědčování druhých o správnosti svých názorů, je sice dnes běžně rozšířená, ale považuji ji za velmi nešťastnou. Abych byl věren svým slovům, ani já vás zde nepřicházím o ničem přesvědčovat. Přiměřenějším výrazem pro moji snahu by možná bylo „podělení se o zkušenosti“. Díky nakladatelství Grada vám mohu předložit něco, co mi bylo na poli mezilidské komunikace umožněno nalézt a spatřit. Svá slova vám předkládám k svobodnému uvážení, a zejména pak k doplnění nebo rozvinutí vaší vlastní látkou.

Jedním z hlavních cílů této knihy bude snaha představit mezilidskou komunikaci jako jedinečnou kulturní událost, ve které se odehrává cosi velkého, vznešeného a nevšedního. Je to událost, do které se promítají povahy i náboženské či fi losofi cké postoje všech zúčastněných. To platí o to více dnes, kdy pestré multikulturní prostředí vytváří zcela novou, mnohem náročnější situaci, než jaká panovala v dobách kulturně jednobarevnějších. Veškerá naše slova a každá naše řeč se nalézají v novém složitém komunikačním prostoru, který je dán informačně propojeným světem s nespočtem komunikačních vzorů, z nichž však žádný není obecný. V naší nové situaci je však naštěstí mnohdy možno využít poznatků věd, které se zabývají samou povahou informace, stejně jako věd, které dokázaly odhalit mnohá tajemství fungování lidské mysli i duše. Je možno lépe než dříve postihnout sociologický význam slova i toho, jak jím může být jakékoliv lidské společenství tvořeno i bořeno. Sdělené slovo je vlastně to, co nese pochodeň lidské kultury od dávnověku až dodnes. Naše lidská existence je rovněž rozmluvou s dějinami, a to jak s naší národní historií, tak i s dějinami světa. Svým myšlením a činy vedeme dialog se zakladateli evropské kultury, ale i s těmi, kteří v národním obrození vzkřísili českou řeč a český národ. Je docela možné jim všem svým bytím, myšlením i slovy verbálně i neverbálně říci „vážím si vás“, nebo ovšem též „kašlu na vás“.

Mezilidská komunikace ve všech svých možných formách je zároveň umění, fi losofi e i věda, a v jistém smyslu také inženýrské dílo. Je to totiž vlastně most, jenž musí být postaven mezi dvěma lidmi, kteří se chtějí dohovořit a rozumět si. Pokud spolu chtějí žít v jedné zemi, nic jiného jim ani nezbývá. Onen most musí být nakonec stavěn z obou stran oné pomyslné překážky, řeky či rokle, avšak obvykle musí jedna strana provést ten riskantní krok a začít. Je pochopitelně také možno po sobě přes propasti vzájemného odcizení házet slovy jako klacky nebo kameny, to ovšem není ani komunikace, ani rétorika, nýbrž cosi úplně jiného, co dovede v podstatě každý.

Lidské slovo je nedocenitelný dar. Je uměním říci pravé slovo v pravou chvíli. Netroufám si nikomu radit, co má říci, když mu někdo poví to či ono, ani co přesně dělat a říkat v různých životních situacích. Nedomnívám se, že by se něco takového mohl člověk naučit. Schopnost říci pravé slovo je vedlejším produktem kultivované životní zkušenosti a fi losofi e. Anglosaský styl „praktických rad a tipů“ vyrůstá z poněkud jiného kulturního podloží. Odpovídá senzualistickému, empirickému a pragmatickému pojetí života a je přirozeně doma za Kanálem. Na evropské pevnině panuje poněkud jiné myšlení. Bylo zde vždy o trochu více smyslu pro teorii, pro nezbytnost proniknout pod povrch jevů a pro snahu o pochopení podstaty toho, co člověk dělá a s čím zachází. Na základě pochopení teoretické stránky daného problému si pak je dle tohoto přístupu člověk sám schopen odvodit, co od něj žádá právě tato jedinečná a neopakovatelná chvíle. Nestavím tyto dva přístupy proti sobě, nýbrž vedle sebe – každý má jistě svou oblast přiměřenosti. Zdá se mi, že praktických rad je dostatek, defi cit je u nás však právě v oné oblasti chápání podstaty toho nesamozřejmého děje, totiž lidské schopnosti dorozumívat se slovy. Rád bych tedy čtenáři pomohl dohlédnout celou šíři toho, co vše se děje a odehrává, když pouze a prostě „s někým mluví“. Předpokládám, že zde člověku může vždy prospět, může-li se něčím inspirovat, je-li mu něco připomenuto, je-li na něco upozorněn.

Tato slova nejsou ani katechismem, ani učebnicí, plnou neomylných vzorců, do kterých stačí dosadit hodnoty. Je to pouze vlídné pozvání do kouzelného světa slov, jimiž si člověk tvoří svůj svět a spoluvytváří svět těch druhých. Je to pokus o podporu všech dobrých snah o založení a rozvinutí lepšího komunikačního stylu, a tím i lepších vztahů mezi lidmi, než jaké v současné době panují.

Pro zlidštění mezilidské komunikace je dle mého názoru nezbytné dokázat vyjít z jeskyní, roklí a údolí svých předpojatostí, interesů, obchodů a kšeftů a z určitého nadhledu již pak vidět nikoliv klienty, zákazníky, odběratele, dodavatele, konkurenty, dlužníky a věřitele, nýbrž člověka, lidi, bližní. K tomu se vás bude snažit vést tato v mnohém nedokonalá kniha. Příspěvkem k povznesení komunikačního stylu by měla být i použitá metoda výkladu a zorný úhel, ze kterého se snažím věci vidět. Oním zorným úhlem by měla být především teologie a fi losofi e. Obě tyto disciplíny jsou vlastně tisíciletí trvajícími pokusy o nejobecnější způsob pochopení jsoucna, pokusy schopnými vidět i věci neviditelné, bez jejichž vnímání ovšem nemůže člověk zařadit a pochopit to, co očima spatřuje.

Mým základním postulátem je přesvědčení, že podoba mezilidské komunikace není pouze záležitostí praktických dovedností (skills), nýbrž v míře mnohem větší je dána obrazem světa či „světovým názorem“ komunikujících jedinců. Každá mezilidská komunikace je jistým rezultátem životní fi losofi e, hodnot a cílů všech těch, kteří spolu jakýmkoli způsobem hovoří. I kultivace bude tedy znamenat mnohem více než pouhé osvojení si určitých praktik. Vítám vás tedy u této virtuální diskuse, kde vám vše následující předkládám k uvážení...

Autor

ÚVOD / 11



PROGRAM ZDOKONALENÍ KOMUNIKAČNÍ SOUSTAVY / 13

1. PROGRAM ZDOKONALENÍ KOMUNIKAČNÍ SOUSTAVY 1.1 Naše komunikační soustava

v základním vybavení

Laskavý čtenář snad promine, že tato kapitola bude znít poněkud „technicky“. Technika zde totiž dle mého názoru poskytuje dobrou látku k příměru či podobenství, umožňujícímu jednoduše a přitom docela přiměřeně pochopit, o co jde. Je to ale pochopitelně také tak trochu hra, a proto chápejte vše cum grano salis, jako jistou nadsázku, při které máte uplatnit svůj vlastní důvtip.

Tedy, je-li člověk nespokojen se svým počítačem, řeší to často tím, že ho nechá pod

stoupit proces zvaný upgrade. Je to něco jako doplnění, rozvinutí, postavení na vyšší úroveň. Něco takového by měl v určité fázi svého života člověk provést i se svou komunikační soustavou, tedy s tím vším, co používá, když mluví. Naše komunikační soustava je složena z mozku, přesněji řečeno z centrální nervové soustavy, z receptorů vnějšího prostředí, tedy ze smyslů, a to zejména ze sluchu a zraku, a dále pak z akustického a mimického výstupu, což jsou především mluvidla, ale v rovině neverbální komunikace i naše oči, tvář, končetiny a celé naše tělo. V procesu zdokonalení jde o mnohem více než o nabytí schopnosti mluvit, „jako když másla ukrajuje“. Jde o inovaci hlubokou a zásadní. To vyplyne i z pochopení toho, jak taková běžná komunikační soustava obvykle funguje. Na obrázku 1 si vše poněkud zjednodušíme a dostaneme toto blokové schéma. Obrázek 1 Komunikační soustava v základním vybavení, před inovací Takto nějak vypadá, bylo by možno obrazně říci, základní čili standardní výbava. „Základní výbava“, jak jistě víte, představuje obvykle u výrobků to nejjednodušší, přímo minimální vybavení, umožňující plnit skutečně pouze základní funkce. Touto základní výbavou se bez valných změn vybavují lidské mysli již milion let. Je to soustava, která umožňovala a umožňuje komunikaci a život ve zcela jednoduchých podmínkách. Zformovala se

1

3

2

1 Centrální procesor – mysl člověka

2 Zvukový výstup – mluvidla

3 Receptor informace / KOMUNIKACE, ARGUMENTACE, RÉTORIKA v podstatě v podmínkách předvěké rodové pospolitosti, v malé přehledné skupině lidí, spojených stejným způsobem vidění světa, se silným poutem zvyků a tradic, s omezenou potřebou či nutností něco řešit a o něčem rozhodovat a s naprostou absencí potřeby mluvit s někým, kdo pochází z jiné kultury. Pro řeč „s člověkem odjinud“, s člověkem jiného obrazu světa, není tato soustava vůbec vybavena.

Pracuje na nejjednodušší úrovni, a to asi takto: Do centrální jednotky, tedy mysli člo

věka (1), přicházejí informace a podněty z receptoru, kterým je nejčastěji v tomto případě sluch (3), a způsobují tam jistý neustálý pohyb, představující více nebo méně ukázněný tok myšlenek. Na centrální jednotku je napojen akustický výstup, a to mluvidla (2), která často nekontrolovaně přijímají podněty z centrální jednotky a v podobě řeči je vysílají navenek. V této nekultivované konfi guraci člověk jednoduše ve své řeči vyjevuje to, co mu v tu chvíli běží myslí. O takovém člověku se lidově říká: „Mluví, co mu slina na jazyk přinese.“ Ještě výstižnější je hodnocení, že „mluví jak mladá vrána“. Tento nekultivovaný stav lze rovněž charakterizovat tak, že člověk mluví, aniž o tom, co říká, přemýšlí, a pokud snad přemýšlí, tak teprve dodatečně. Řeč tohoto typu by bylo možno nazvat „řečová inkontinence“. Člověk prý převyšuje zvíře svou schopností mluvit, je však méně než ono, mluví-li právě takto, tedy říká-li pouze a právě to, co ho v tom okamžiku napadne. Stejně jednoduché poměry panují i na příjmu. Člověk slyší, ale slyšené vnímá a vyhodnocuje tak, jak tomu sám rozumí. Není zde ani náznak otázky a zkoumání toho, co tím chtěl druhý říci. Člověk zde chápe vše „po svém“ a z toho pak pochází spousta úsměvných i tragických nedorozumění. 1.2 Komunikační soustava po inovaci Pro překonání tohoto předpotopního stavu je nutno onen standardní komunikační systém v jeho základním vybavení podstatně zdokonalit a vytvořit přibližně takovou strukturovanou podobu, jakou zachycuje obrázek 2. Obrázek 2 Komunikační soustava po inovaci, v rozvinuté podobě

1

3

2

4 56

7

8

9

1 Centrální procesor – mysl člověka

2 Zvukový výstup – mluvidla

3 Receptor informace

4 Přípravna a redakce textů

5 Hlavní spínač a poslední cenzura

6 Záložní generátor relativně

relevantních textů

7 Dekódování a výklad přijatých

textů

8 Karanténa

9 Globální senzor

PROGRAM ZDOKONALENÍ KOMUNIKAČNÍ SOUSTAVY / 15

Jak je zřejmé, na schématu přibylo několik nových bloků. Probereme si stručně jejich

funkci, která bude později v jednotlivých kapitolách případně podrobněji popsána a roz

vedena. Odkazy na obrázky 1 a 2 jsou v následujícím textu označeny číslicemi 1–9, jež

odpovídají značení na obou schématech.

Přípravna a redakce textů (4)

To, co bude člověk říkat nebo psát, již nebude samomluva a sebeprojevení, nýbrž vše bude

koncipováno s ohledem na adresáta a celek komunikační situace. Co to je ohled na adresá

ta? Když chceme někomu sdělit špatnou zprávu, měli bychom si vždy položit otázku, jak ji

přijme. Člověku bázlivému a lekavému, který má tendenci věci zveličovat a vidět tragicky,

musíme onu zprávu sdělit mírně, aby ji dokázal unést. Takový člověk si vaše zmírněné

podání sám svým způsobem zpracovávání informací zdramatizuje. Naopak starému fl eg

matikovi, který má rok před důchodem, je třeba totéž říci důrazněji, protože jeho tendencí

je vážnost věcí zlehčovat. Tento blok je tedy zodpovědný za to, že vaše sdělení způsobí

v cíli právě takový efekt, o jaký vám jde. Nejen v procesu učení, nýbrž i při jakékoliv argu

mentaci hraje znalost adresáta a jeho myšlení zásadní roli. Je třeba vzít v úvahu jak způsob

jeho myšlení, tak vědomosti a případně i současný psychický stav. Součástí funkce tohoto

bloku je rovněž znalost a uplatnění zásad koncipování řeči dle všech zákonů rétoriky, sty

listiky, psychologie a fi losofi e. Naše pomyslná přípravna textů přijímá zadání od centrální

jednotky, kterou pomáhá ukáznit. Ze zadání musí být totiž jasně patrné, jaký je cíl dané

komunikační akce. Nekultivovaná mysl si velmi často ani žádného komunikačního cíle

není vědoma, případně ho tápavě shledává až během komunikace samé.

Hlavní spínač a poslední cenzura (5)

Zodpovědně a kultivovaně mluvící člověk má nezbytně náležitě seřízený spínač, který

ovládá přívod textů do zvukového výstupu, tedy mluvidel. Tento spínač se vědomě zapíná

teprve tehdy, kdy je nade vší pochybnost jasné, že mluvit je v dané chvíli a v dané věci

lepší než mlčet. Mlčení je základní stav, jehož změna musí být jednoznačně opodstatněna.

Právem se říká: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“ a „Slovo jednou vyřčené ani párem koní

zpět nevtáhneš.“ Když člověk moudře mlčí, nepozná se jeho nekompetence a nekvalifi -

kovanost, a může dokonce vypadat i moudře. Poslední cenzura je schopna ještě zadržet

již hotový text, jdoucí do výstupu, pokud centrální jednotka takovou nutnost (na zákla

dě informace z globálního senzoru komunikační situace) v průběhu komunikace shledá.

Díky této cenzuře je člověk schopen neříci něco, co si sice připravil, co by však buď způso

bilo trapnou situaci, nebo někoho zranilo, či bylo jinak nenáležité, nezdvořilé, rušivé nebo

jinak, jak se říká, kontraproduktivní.

+

16 / KOMUNIKACE, ARGUMENTACE, RÉTORIKA

Záložní generátor relativně relevantních textů (6)

V podstatě zde jde o vyvinutí schopnosti produkovat text mající hlavu a patu, aniž by jeho

tvorbou byla zaměstnána sama hlavní mysl, tedy veškerá řečníkova intelektuální kapacita.

Záložní generátor se zapíná tehdy, když například řečník takzvaně ztratí nit, případně se

mu zpřeházejí poznámky, podklady, údaje či nastane jiná podobná porucha. Díky tomu

to zařízení je řečník schopen nahradit běžné trapné vzdychání, kašlání či hrobové ticho

relativně smysluplným textem. Tato schopnost souvisí s uměním řeči spatra, bez přípra

vy. Záložní generátor relativně relevantních textů se ovšem má používat skutečně pouze

v nouzových situacích k překlenutí několika sekund výpadku. Stav, kdy řečník pronese na

tento generátor celou dlouhou řeč, nelze považovat za zdravý a žádoucí.

Dekódování a výklad přijatých textů (7)

Zatímco v nekultivované konfi guraci je přijatá informace jednoduše vzata tak, jak byla

přijata, inovovaný systém provádí její dekódování a výklad. Je známo, že když žena řekne

„ne“, znamená to „možná“, a když žena řekne „možná“, znamená to „ano“. Skutečná žena

totiž nikdy nesmí říci „ano“. Pokud však řekne „možná“ diplomat, znamená to „ne“, zatím

co „ano“ ve skutečnosti diplomat říká tehdy, kdy míní „možná“. Diplomat totiž nikdy

neřekne „ne“. Tato anekdota nás upozorňuje na to, že zprávy, texty a informace je nutno

dešifrovat, je třeba analyzovat jejich význam pro nás. Právě to je posláním tohoto bloku.

Mnohdy se zde člověk může opřít o znalost určitého zdroje – například vyprávění člově

ka, o němž víme, že rád přehání, je třeba „brát s rezervou“ atd. Často je nutno „číst mezi

řádky“ a různými cestami se dobírat pravého významu přijatého signálu. Někdy může

být na dekódovaném sdělení shledáno nejdůležitějším právě to, že o něčem nepadla ani

zmínka.

Schopností rozeznat, co chtěl náš komunikační partner svými slovy říci, se předchá

zí nedorozumění. Dekódování bude ovšem vždy zatíženo určitou nepřesností. V případě

nejasnosti platí, že nejautoritativnějším vykladačem slov je vždy ten, kdo je pronesl, tedy

mluvčí sám. I když člověk může mít velmi často takřka jistotu, že to, co druhý řekl, bylo

myšleno tak či onak, opustit tento princip „autorova autoritativního výkladu“ by znamena

lo vnést do komunikace naprostou svévoli. Mohl by vám být podsunut jakýkoliv obsah či

význam vašeho sdělení. Problémem může být uplatnění tohoto starého pravidla v oblasti

práva. Známý soudní výrok, který byl ochoten slova „pět na stole v českých“ považovat

(dle interpretace obžalovaného) za slib zorganizování schůzky na nejvyšší úrovni (ozna

čované prý v určitém slangu „pětka“), naznačuje, že toto pravidlo platí i před soudem, kde

by to člověk snad ani nečekal.

PROGRAM ZDOKONALENÍ KOMUNIKAČNÍ SOUSTAVY / 17

Karanténa (8) Přijaté informace a nabízené či vnucované názory nejsou v kultivovaném procesu ani okamžitě odmítány, ani okamžitě lehkomyslně přijímány. Jsou uloženy, aby později prodělaly zevrubné prozkoumání. Po dobu hodnocení a pozorování jsou v tomto depozitáři. Výsledkem jejich rozboru je to, že jsou buď zapracovány do vlastního systému, nebo odmítnuty. Ani potom však nejsou smazány. Mnohdy se člověk ještě s dobrým užitkem vrátí k myšlence, které kdysi nerozuměl, kterou nepochopil či odmítl. I k myšlenkám, jsoucím takto „u ledu“, se tedy chováme s náležitou úctou. Globální senzor (9) Vedle přijímané textové informace snímá globální senzor i neverbální signály a monitoruje průběh celé komunikační operace. Zprávu o tom podává v reálném čase do centrální jednotky, která dává příslušné pokyny přípravně a redakci textů. Případně též na základě informace ze senzoru vypíná hlavní spínač a komunikaci zastavuje nebo se jí snaží dát jiný směr. Senzor, vnímající všechny vyhodnotitelné signály, může člověku třeba napovědět, že podivný neklid posluchačů pramení z toho, že mluví dlouho nebo že tuto věc už jednou říkal. Schopnost vnímat „šestým smyslem“ celkovou atmosféru daného prostředí má něco společného i s empatií, schopností vcítit se do myšlení, postavení a situace druhého člověka. Globální senzor může mluvícího upozornit, že by měl přidat, ubrat, případně zmlknout. Kultivace a kultivovanost komunikační soustavy spočívá na první pohled především v tom, že byla obohacena o některé nové bloky. Beze změny však nezůstanou ani ony komponenty, které má i mysl nekultivovaná. Ba právě naopak. Těchto stávajících se proměna dotkne takřka nejcitelněji. Centrální procesor – mysl člověka (1) Kultivovaná lidská mysl doznává podstatné změny, vyvolané již samotným napojením či vyčleněním nových bloků a periferií. To samo o sobě má dalekosáhlé důsledky, znamená to totiž, že člověk, dříve než začne mluvit, musí mít jasno v tom, co chce říci, tedy v tom, „o co mu jde“. Důsledně vzato to ovšem znamená nové pochopení celého fi losofi ckého, psychologického, sociologického a etického „uzlu“, který každá mezilidská komunikace představuje.

Je třeba především celý systém seřídit na běžně naprosto nezvyklý postup činností: nejprve myslet a teprve potom mluvit.

Zdokonalení zde spočívá především ve schopnosti refl exe, tedy ve schopnosti uvědomovat si povahu vlastní komunikační aktivity. Jde o to, že člověk ví, co říká, což znamená



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist