načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kompenzační cvičení -- Uvolňovací, protahovací, posilovací - Marta Bursová

Kompenzační cvičení -- Uvolňovací, protahovací, posilovací

Elektronická kniha: Kompenzační cvičení -- Uvolňovací, protahovací, posilovací
Autor:

Jedinečná publikace předkládá všem kondičním, výkonnostním i vrcholovým sportovcům více než devadesát vhodných uvolňovacích, protahovacích i posilovacích kompenzačních cvičení ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 195
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-0948-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka posilovacích, protahovacích a uvolňovacích cviků pro kondiční i vrcholové sportovce s použitím dostupných cvičebních pomůcek.

Popis nakladatele

Jedinečná publikace předkládá všem kondičním, výkonnostním i vrcholovým sportovcům více než devadesát vhodných uvolňovacích, protahovacích i posilovacích kompenzačních cvičení s využitím vlastní váhy těla i dostupných cvičebních pomůcek, jako jsou posilovací guma, gymnastický míč a overball. Autorka, zkušená vysokoškolská pedagožka, klade důraz na popis správné techniky provedení a upozorňuje na možné chyby a subjektivní pocity při cvičení. Všechny cviky jsou demonstrovány na téměř třech stovkách fotografií a obrázků. (uvolňovací, protahovací, posilovací)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marta Bursová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MMaarrttaa BBuurrssoovváá

KKoommppeennzzaaččnníí ccvviiččeenníí

uvolňovací – posilovací – protahovací

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel. +420 220 386 401, fax +420 220 386 400

jako svou 2330. publikaci

Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová

Grafická úprava a sazba Lenka Neumannová

Fotografie Luboš Charvát

Ilustrace Daniela Benešová

Počet stran 196

První vydání, Praha 2005

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2005

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2005

ISBN 80-247-0948-1


OObbssaahh

ÚÚvvoodd . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

II TTEEOORRE ETTI ICCKKÁÁ ČČÁÁSSTT 1111

11.. ZZáákkllaaddnníí tteeoorreettiicckkáá vvýýcchhooddiisskkaa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1111

1.1 Tělesný pohyb a jeho funkce v životě člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.2 Posturální funkce a charakteristika individuálně optimálního držení těla . . . . . . . . . . . . . 13

1.3 Anatomicko-fyziologické základy kompenzačních cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

1.3.1 Základní charakteristika kosterního svalstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16

1.3.2 Základy neurofyziologických zákonitostí řízení, regulace a kontroly

činnosti kosterního svalstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17

1.4 Doporučení pro tělovýchovnou praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

22.. KKoommppeennzzaaččnníí ccvviiččeenníí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2277

2.1 Náčiní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2.2 Didaktické zásady kompenzačních cvičení protahovacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

2.3 Didaktické zásady kompenzačních cvičení posilovacích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

2.4 Kompenzační cvičení v tréninkovém procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

IIII PPRRAAKKT TI ICCKKÁÁ ČČÁÁSSTT 4411

33.. DDeecchhoovváá aa rreellaaxxaaččnníí ccvviiččeenníí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4433

3.1 Relaxační cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

3.2 Dechová cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.2.1 Vlastní nácvik a kontrola bráničního dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3.2.2 Vlastní nácvik a kontrola dolního hrudního dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.2.3 Vlastní nácvik a kontrola horního hrudního dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

3.2.4 Nácvik dechové vlny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

44.. CCvviiččeenníí vveeddoouuccíí kk ffiixxaaccii ddrržžeenníí ttěěllaa vv zzáákkllaaddnníícchh ppoolloohháácchh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5599

4.1 Základní horizontální polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

4.2 Příklady náročnějších cvičení v horizontálních polohách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

4.3 Základní vertikální polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

4.3.1 Poloha sed . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

4.3.2 Polohy klek a stoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

55.. CCvviiččeenníí zzaaccíílleennéé nnaa hhlluubbookkéé ssvvaallyy zzááddoovvéé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8811

5.1 Přehled začátků, úponů a funkce hlubokých svalů zádových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

5.2 Testování hlubokých svalů zádových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

5.3 Cvičení zacílená na hluboké svaly zádové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

5.3.1 Přímivá cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

5.3.2 Uvolňovací a protahovací cvičení páteře v předozadním směru . . . . . . . . . . . . . . 90

5.3.3 Příklady uvolňování a protahování páteře hlubokými ohnutými předklony . . . . . . . 92

5.3.4 Úklony páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5.3.5 Rotace páteře a rotační klony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

5.3.6 Posilování hlubokých svalů zádových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

5.3.7 Balanční cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

5.3.8 Spinální (torzní) cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

44–– 55


66.. KKoommp peennzzaaččnníí ccvvi iččeenníí zzaaccíílleennáá nnaa oobbllaasstt bbeeddeerrnníí ppáátteeřřee aa ddoollnníícchh kkoonnččeetti inn . . . . . . . . . . . . 111199

6.1 Uvolňovací cvičení oblasti pánve, beder a kyčelních kloubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

6.2 Hlavní flexory kyčelního kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .127

6.2.1 Přehled začátků, úponů a funkce vybraných flexorů kyčelního kloubu . . . . . . . . . 127

6.2.2 Testování vybraných flexorů kyčelního kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

6.2.3 Kompenzační protahovací cvičení flexorů kyčelního kloubu . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

6.3 Hýžďové svaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

6.3.1 Přehled začátků, úponů a funkce hýžďových svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

6.3.2 Testování hýžďových svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139

6.3.3 Kompenzační posilovací cvičení hýžďových svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

6.4 Bederní vzpřimovače a čtyřhranný sval bederní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

6.4.1 Přehled začátku, úponu a funkce čtyřhranného svalu bederního . . . . . . . . . . . . . 148

6.4.2 Testování hlubokých svalů zádových a čtyřhranného svalu bederního . . . . . . . . 149

6.4.3 Kompenzační protahovací cvičení bederní oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

6.5 Břišní svaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

6.5.1 Přehled začátků, úponů a funkce břišních svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

6.5.2 Testování břišních svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

6.5.3 Kompenzační posilovací cvičení břišních svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

6.6 Svaly na zadní straně dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

6.6.1 Přehled začátků, úponů a funkce vybraných svalových skupin

na zadní straně dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

6.6.2 Testování svalů na zadní straně dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

6.6.3 Kompenzační protahovací cvičení zacílené na svaly na zadní straně

dolních končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

77.. KKoommppeennzzaaččnníí ccvviiččeenníí zzaaccíílleennáá nnaa oobbllaasstt hhllaavvyy aa hhoorrnníí ččáássttii ttěěllaa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .117744

7.1 Přehled začátků, úponů a funkce vybraných svalových skupin v oblasti krční páteře

a horní části těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175

7.2 Testování vybraných svalových skupin v oblasti krční páteře a horní části těla . . . . . . .178

7.3 Cvičení ovlivňující postavení hlavy a horní části těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181

7.3.1 Cvičení ovlivňující postavení hlavy a krční páteře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .181

7.3.2 Cvičení ovlivňující postavení hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .185

LLiitteerraattuurraa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .119944

Obsah


PPoodděěkkoovváánníí

Dovolte mi na tomto místě co nejsrdečněji poděkovat studentům magisterského a bakalářského

studia tělesné výchovy a sportu Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni HaněKarnol

dové, Petře Pěnkavové, Janu Koželuhovi, Zdeňku Novákovi a Josefu Šrámkovi, kteří ochotněspo

lupracovali při vytváření předložené fotodokumentace.

Současné poděkování si zaslouží i paní kolegyně Věra Knappová, která jako první čtenářkaopo

novala daný text a spolupodílela se i na fotografickém ztvárnění některých snímků.

Projevit dík za milou spolupráci si zaslouží i další kolegové katedry, paní Daniela Benešová, která

vytvořila jednotlivé obrázky, a pan Luboš Charvát, který se zhostil úkolu zpracovat fotografické

znázornění předložených cviků.

Na tomto místě bych ráda zavzpomínala na paní Osvaldovou, Matoušovou, Kabelíkovou a Vávrovou,

jejichž odborné semináře ve mně probouzely zájem a přesvědčení o nezastupitelnosti cílenězamě

řeného a přesného pohybu jako důležité součásti pohybového programu každého jedince.

Můj vřelý dík však ještě patří i desítkám cvičenek, cvičenců a studentů, jež mi umožnili při vedení

hodin zdravotní tělesné výchovy získat praktické zkušenosti. Nemalou zásluhu mají i výkonnostní

sportovci a klienti z řad veřejnosti, kteří přišli na vyšetření funkční úrovně jejich pohybového

systému do našeho Centra sportovní diagnostiky a kteří poctivě realizovali a konzultovaliindivi

duálně sestavený cvičební program. Ověřovali tak aplikaci kompenzačních cvičení při specifickém

tréninkovém zatížení a při odstraňování vertebrogenních bolestí.

jaro 2005

autorka

66–– 77


PPřřeeddmmlluuvvaa

Milí přátelé,

pokud jste otevřeli knihu Kompenzační cvičení, je to první malý krůček k tomu, abyste udělali něco

pro své zdraví a tělo.

Většina z nás patří do jedné z následujících skupin – buď cvičíme proto, abychom předešlipro

blémům pohybového aparátu. (Jestliže jste to Vy, gratuluji Vám, já se do této skupiny, bohužel,

řadit nemohu.) Nebo cvičíme proto, že nás občas více čí méně něco bolí. Já osobně sice cvičím

pravidelně, ale intenzitu zvýším až tehdy, když mě začne něco pobolívat a následně, když problém

přejde, polevuji. Určitě to není to, co bych Vám mohla doporučit. Z vlastní zkušenosti však vím, že

dlouhodobé poctivé cvičení přináší až nečekané výsledky. Horší zpráva je, že měsíc je příliš krátká

doba na to, aby se dostavilo výrazné zlepšení.

Jestliže uděláte i ten druhý krok – začnete cvičit, tak Vám držím palce. Vydržte! Správněprová

děné kompenzační cvičení je skvělé pro sportovce i nesportovce, je dobré najít si „své“ cviky

a pokud se stanou nedílnou součástí Vašeho života, určitě nebudete litovat.

Všechny Vás zdraví Katka Neumannová, mistryně světa v běhu na lyžích 2005

Vážení sportovní přátelé!

Triatlon ve výkonnostní a vrcholové podobě způsobuje protichůdné zatížení pohybového aparátu.

Kombinace tří různých cyklických pohybů a důrazem na vytrvalost je častou příčinou vzniku celé

řady svalových dysbalancí, které spolu se snížením kloubní a svalové pohyblivosti představují

skryté nebezpečí poškození zdraví.

Dlouholeté zkušenosti získané tréninkem i závodní činností jsem v posledních letech obohatila

o teoretické poznatky vysokoškolského studia na FTVS UK v Praze, kde jsem studovalaspeciali

zaci učitelství tělesné výchovy a trenérství triatlonu. Mohu jen litovat, že publikace věnovanákom

penzačním cvičením ve sportu se v takovém rozsahu a kvalitě dostává na náš trh až nyní.

V knize Marty Bursové (která mimochodem i ve zralém věku vypadá skvěle) je uvedeno velké

množství kompenzačních cvičení určených k protažení a k posílení všech problémových svalových

partií. Tato cvičení lze navíc spojit s libovolnou pohybovou aktivitou. Praxí prověřený systém cviků

je vhodný jak pro začínající sportovce mládežnických kategorií, tak pro aktivní seniory. Inspiraci

zde najdou vrcholoví sportovci i amatéři s prostou touhou po zdravém pohybu.

Kompenzační cvičení rozhodně nejsou jen módní záležitostí, naopak – mají své nezastupitelné

místo v každé tréninkové jednotce, podporují rozvoj výkonnosti a sportovní dlouhověkost,napo

máhají ke zlepšení kvality života.

Zdraví a štěstí Vám přeje Lenka Radová, akademická mistryně světa v triatlonu 2002


ÚÚvvoodd

Milí čtenáři,

v knize, kterou právě listujete, vám nabízíme metodicky zpracovaný zásobník kompenzačníchcvičení od nejjednodušších cvičebních tvarů ke složitějším. Cvičení jsou cíleně zaměřena nahhaarrmmoo-nniizzaaccii ppoohhyybboovvééhhoo ssyyssttéémmuu ssee „„sspprráávvnnýýmm““ ddrržžeenníímm ttěěllaa aa ssvvaalloovvoouu rroovvnnoovvááhhoouu,, jjeežž ssoouuččaassnněě

nnaappoommááhháá ooppttiimmaalliizzaaccii jjeeddnnoottlliivvýýcchh ffuunnkkccíí vvnniittřřnníícchh oorrggáánnůů aa ppssyycchhiicckkéé ii ssoocciiáállnníí ppoohhoodděě. Hlavní

důraz klademe na ppřřeessnnéé pprroovveeddeenníí jjeeddnnoottlliivvýýcchh ccvviiččeenníí aa sscchhooppnnoosstt sseessttaavveenníí iinnddiivviidduuáállnnííhhoo ccvvii-ččeebbnnííhhoo pprrooggrraammu u nnaa zzáákkllaadděě oorri ieennttaaččnnííhhoo vvyyššeettřřeenníí vvl laassttnníí úúrroovvnněě hhyybbnnééhhoo ssyyssttéémmu u. Dostupné

cvičební náčiní, jež v publikaci používáme, může přispět nejen k pestrosti cvičení, ale i k ulehčení

či naopak ke ztížení požadovaného účinku.

Domníváme se, že uvedený záměr je vysoce aktuální, neboť v dnešní uspěchané a přetechnizované

době trávíme převážnou část dne ve statickém „kyfotickém sedu“ s uvolněným zádovým svalstvem, s předsunutou a mírně zakloněnou hlavou a s uvolněným břišním svalstvem. Současně

sportující populace (sportovně talentovaná mládež, výkonnostní a vrcholoví sportovci) se snaží

s maximálním úsilím o extrémní úroveň sportovního výkonu. Dosažení takového výkonu ale vyžaduje mj. optimální souhru jednotlivých svalových skupin v průběhu pohybu (sportovní dovednosti),

kterou právě prioritně ovlivňuje kvalita posturální funkce, motor-hold svalového systému (kvalita

systému „držícího“ polohu v průběhu pohybu). Po náročném sportovním tréninku nebo sportovní

soutěži by měla být samozřejmostí důsledná kompenzace (uvolnění, protažení, příp. dysbalanční

posilování) vybraných svalových skupin, jež významně přispěje ke zkrácení zotavovacího procesu.

Publikace je rozdělena na část teoretickou a praktickou. K využití praktické části není bezpodmínečně

nutné studium teoretických podkladů, ale jejich porozumění umožní efektivněji a tvořivěji přistupovat k vlastní realizaci kompenzačního cvičení a vyhnout se tak přejímání jednotlivých cviků či celýchcvičebních sestav nejrůznějších metodik obecně doporučovaných v převážné části dostupné literatury.

Cvičení, jehož záměrem je úprava individuální kvality vzpřímeného držení těla a které umožňuje

optimální souhru odpovídajících svalových skupin v průběhu elementárních ale i složitějších pohybů,

vyžaduje především pomalý, vedený, soustředěný a uvědomělý pohyb. Takový pohyb je efektivní

a přínosný, i když velice náročný. Považujeme však za důležité učit se vnímat pohyb „zevnitř“prostřednictvím svalových receptorů a tak úspěšně korigovat odezvu vlastního těla na pohybovou

zátěž. Jedině s kladným vztahem k vlastnímu tělu, k péči o svalovou rovnováhu a individuálněoptimální držení těla, můžeme nejen předcházet častým vertebrogenním potížím (bolesti zad „od

páteře“) zejména u nesportující populace, ale i výrazně napomoci výkonnostním či vrcholovým

sportovcům zvyšovat úroveň jejich výkonnosti bez patologických změn hybného aparátu.

V tělovýchovné a sportovní praxi si pomalu začínáme uvědomovat důležitost využívání teoretických poznatků při vytváření kondičních programů. Není však ale ještě automatické, abykompenzační cvičení byla sestavována nnaa zzáákkllaadděě ffyyzziiootteerraappeeuuttiicckkééhhoo vvyyššeettřřeenníí,, kktteerréé ssii kkaažžddýý ssáámm ddllee

ddooppoorruuččoovvaannééhhoo ppoossttuuppuu mmůůžžee oorriieennttaaččnněě uudděěllaatt, a tím umožnit respektovat individuálně rozdílné podklady při sestavování účelově zaměřených pohybových programů.

Z uvedeného důvodu předkládáme nejen jednotlivé testovací cviky s přesným popisem a možnými

chybami, ale i anatomické a funkční charakteristiky vybraných svalových skupin. Věříme, že tyto

vědomosti mají pozitivní vliv na kvalitu představy průběhu pohybu, a tím i na efektivitu cvičení.

Případná nepřesnost či nesprávná volba může vést až ke škodlivému účinku.

88–– 99


Při vlastním kompenzačním cvičení v tréninkovém procesu ani ve cvičení se zdravotně preventivním zaměřením či školní tělesné výchově obvykle nevyužíváme nneeuurrooffyyzziioollooggiicckkéé zzáákkoonniittoossttii

řříízzeenníí mmoottoorriikkyy aa ffuunnkkččnníí vvzzttaahhyy jjeeddnnoottlliivvýýcchh ssvvaalloovvýýcchh sskkuuppiinn. V teoretické části stručně a velice

zjednodušeně seznamujeme čtenáře s jejich anatomicko-fyziologickými podklady, v praktické

části z nich pak důsledně vycházíme. Proto např. předřazujeme samostatnou kapitolu zabývající

se problematikou dechových a relaxačních cvičení (zkrácený sval před protahováním musímenejdříve dostatečně uvolnit, stejně tak při posilování „fázických“ svalových skupin vědomě tlumíme

aktivitu jejich hyperaktivních synergistů) a kapitolu, jež je zaměřena na fixaci držení těla vzákladních polohách (kvalita „držicí polohy“ je neoddělitelná od pohybové složky každého pohybového

projevu a je významným činitelem ovlivňujícím jeho úroveň).

V souladu s uvedeným vstupem je zřejmá využitelnost předloženého textu. Všeobecně asi všichni

souhlasíme s primární potřebou vhodné pohybové aktivity v každém věku zejména pro jehopozitivní vliv na naše zdraví. Přesto ale nedokážeme respektovat tento požadavek, neboť u velké části

populace se přiznává nejen nedostatek pohybu aerobního charakteru, ale i nedostatečně komenzované nadměrné udržování statických poloh při sedavém způsobu života („sedící populace“).

Negativní důsledky pohybového deficitu jsou již dnes všeobecně známy a promítají se do řadycivilizačních onemocnění (hromadných neinfekčních onemocnění), ale např. i do kvality trávení volného

času především mladé generace.

Z uvedených důvodů můžeme doporučit publikaci poměrně širokému okruhu zájemců:

1. Jako ssttuuddiijjnníí mmaatteerriiááll pro posluchače studující tělesnou výchovu a sport, pro budoucí učitele 1.

stupně základní školy i škol mateřských, cvičitele jednotlivých pohybových forem a trenéry nejen

sportovně talentované mládeže, ale i vrcholových sportovců. Jisté využití mohou najít ipracovníci např. letních táborů, různých školních tělovýchovných kroužků, školních družin, ale i učitelé

ostatních vzdělávacích předmětů, jež považují za samozřejmost odpovídající kompenzaci statické polohy v průběhu dlouhého vyučování.

2. TTrreennéérrůůmm,, uuččiitteellůůmm,, ccvviiččiitteellůůmm k doplnění nových neurofyziologických poznatků s následným

zkvalitněním tělovýchovného procesu.

3. SSppoorrttoovvccůůmm vvýýkkoonnnnoossttnníí ii vvrrcchhoolloovvéé úúrroovvnněě vvššeecchh ssppoorrttoovvnníícchh ddiisscciippllíínn. Na základěteoretických podkladů zdůvodňujeme průběžně v textu vhodnost a důležitost zařazování jednotlivých

kompenzačních cvičení, jež mají pozitivní vliv zejména na kvalitu pohybové soustavy. Významně

však napomáhají snižovat rizika zranění a vyrovnat se často až s nadměrným fyzickým apsychickým zatížením. V současnosti zcela jistě patří k tréninkovým prostředkům, jež pozitivně

mohou ovlivnit úroveň sportovního výkonu.

4. V neposlední řadě předpokládáme využitelnost ššiirrookkoouu nneessppoorrttuujjííccíí ppooppuullaaccíí, které není lhostejné vlastní zdraví a která cítí důležitost kompenzovat statickou zátěž nejen v průběhu

zaměstnání, ale i v domácím prostředí. Odůvodňujeme důležitost péče o vlastní páteř a jejídynamickou funkci, stejně jako protistresový, relaxační a harmonizační účinek předložených cvičení.

Úvod


II

II

TT

TT

EE

EE

OO

OO

RR

RR

EE

EE

TT

TT

II

II

CC

CC

KK

KK

ÁÁ

ÁÁ

ČČ

ČČ

ÁÁ

ÁÁ

SS

SS

TT

TT

11.. ZZáákkllaaddnníí tteeoorreettiicckkáá vvýýcchhooddiisskkaa

11..11 TTěělleessnnýý ppoohhyybb aa jjeehhoo ffuunnkkccee vv žžiivvoottěě ččlloovvěěkkaa

Pohyb je základním projevem života, umožňuje člověku jeho existenci, a měl by být proto jehopri

mární, životně důležitou potřebou. Sehrává významnou roli v každém kalendářním věku. Funkce

pohybu je tím přirozenější, čím je člověk mladší. Stěžejní roli sehrává i v rozvoji dětské psychiky

zejména v kojeneckém a batolecím věku. Je v tomto období spontánní, odráží potřeby dítěte, ale

také jeho individuální temperament a dokonce i intelekt (zřetelný je vztah u mentálně zaostalých

dětí). S přibývajícím věkem je pohyb ovlivněn sociálním prostředím, ve kterém je usměrňován,

podporován či tlumen, nebo dokonce nahrazován jinými podněty či náhražkami (např. televize).

Optimálním pohybem vykonávaným podpůrně pohybovým aparátem podněcujeme přes nervový

a hormonální systém celý organismus k výraznější látkové přeměně (metabolismu), podporu

jeme srdeční činnost (snižujeme např. klidovou tepovou frekvenci a tím srdce pracuje efektivněji),

zvyšujeme dechový objem a vitální kapacitu plic, napomáháme odstraňovat toxické látky,stimu

lujeme produkci endorfinů v mozku, harmonizujeme vegetativní nervový systém apod. Nesmíme

ale zapomenout zdůraznit, že vhodně zvolenou pohybovou aktivitou můžeme zajišťovat a příp.

pozitivně korigovat postavení jednotlivých obratlů páteře a její fyziologické dvojesovité zakřivení,

svalovou rovnováhu a fyziologické zapojování jednotlivých svalových skupin do pohybových vzorců.

Z uvedeného je patrný nezastupitelný ffyyzziioollooggiicckkýý vvýýzznnaamm tělesného pohybu ve vývoji jedince. Je

nutnou potřebou zdravého růstu (ve smyslu celkově uspokojivého životního pocitu člověka – angl.

well-being – v úrovni tělesné, duševní i společenské) a prioritním prostředkem pprreevveennttiivvnníí ppééččee

oo zzddrraavvíí (funkce zdravotní a zdravotně preventivní). Při jeho nedostatku se vždy objeví jistápato

logie. Pohybová aktivita nám ale současně umožňuje příjemné trávení volného času a napomáhá

formovat jedince i po stránce sociální. Jelikož je pohyb řízen centrální nervovou soustavou (dále

CNS) a s její činností úzce souvisí, ovlivňuje psychickou stránku jedince a jeho vlastnosti jako jsou

intelekt, ctižádostivost, poctivost, sebedůvěra, vůle, což jsme se již naučili úspěšně využívat např.

při plavání kojenců a předškolních dětí.

Tento vztah pohybu k tělesným a psychickým vlastnostem byl znám již v Číně, Indii, ve starověkém

Řecku i Římě. Jednotlivé systémy – kalokagathia, kung-fu a jóga – měly mnoho společného,pře

devším však zdůrazňovaly nutnost harmonického rozvoje tělesných (fyzických) a psychických

vlastností člověka. Dnes má však náš výchovně-vzdělávací systém škol diametrálně odlišnou

1100–– 1111

CCoo jjee ttoo eennddoorrffiinn

Při intenzivnější, kladně přijímané zátěži produkují mozkové buňky jakýsi „lidský opiát“ - endorfin, který

navozuje velice příjemný stav psychiky a který přispívá k dobré náladě, lepší snášenlivosti bolesti (lze

tím vysvětlit i případné přetížení při konkrétní zátěži), uvolněnosti, vyrovnanosti až blaženosti. Vyvolává

pocit euforie a uspokojení při a po výkonu.


Základní teoretická východiska

povahu. Véle (1997) např. uvádí: „Poměr předmětů rozvíjejících intelekt k předmětům rozvíjejícím

pohyb se disharmonicky zhoršil na 10:1 z řeckých poměrů, kde byla pohybová výchova harmo

nicky vyrovnána s výchovou intelektu. V hierarchii učitelů jsou dnes preferováni matematikové

nebo jazykovědci a podceňováni tělocvikáři.“ Důsledkem tohoto stavu je i postupné zhoršování

fyzické zdatnosti a psychofyzické rovnováhy (balance).

Procentuální podíl působení pohybové aktivity na jednotlivé složky osobnosti se v průběhu života

samozřejmě mění. Zatímco pohybová činnost u dítěte a adolescenta má zejména dominantníffoorr-

mmaattiivvnníí vvlliivv na tvar a funkci jednotlivých vyvíjejících se orgánů a celého těla, u ddoossppěěllééhhoo jepravi

delná tělesná aktivita výrazným prostředkem zajišťujícím uuddrržžoovváánníí jjeeddnnoottlliivvýýcchh ffuunnkkccíí aa jjeejjiicchh

ssttrruukkttuurr. Z fyziologického hlediska stimuluje činnost všech orgánů a organismu jako celku, podílí

se na udržování stálosti vnitřního prostředí. I fyzicky pracující člověk (asi 20 % populace) by měl

aktivně odpočívat a optimálním pohybem kompenzovat převážně jednostranné zaměstnání.

Pohyb plní v tomto věkovém období významnou úlohu v oddalování a snižování rychlosti zákonitě

vznikajících regresivních změn a napomáhá udržovat fyzické zdraví. Optimální tělesná zdatnost

(s ní souvisí i psychická a sociální zdatnost) může podstatně ulehčit nezvratný proces stárnutí

a preventivně ovlivňovat aktivní zdraví. V současné době se úúrroovveeňň ttěělleessnnéé zzddaattnnoossttii ppoovvaažžuujjee zzaa

nneeppřříímmýý uukkaazzaatteell bbiioollooggiicckkéé úúrroovvnněě vv ddoossppěělloossttii, ukazatel biologického věku označovaného za věk

fyzického zdraví, věk funkční (fyziologický) či výkonnostní. Samozřejmě, čím je hodnota biologic

kého věku nižší vzhledem k věku kalendářnímu, tím lépe. Rozdíly mezi jedinci stejnéhokalendář

ního věku mohou být velké, dle lékařů, až desítky let. Tělesná výkonnost sportujících starších lidí

dokazuje, že celoživotní vykonávání pohybové aktivity může pozitivně ovlivňovat pokles výkonnosti

až do pozdního stáří.

PPoozznnáámmkkaa kk aaeerroobbnníímmuu ccvviiččeenníí

Při volbě intenzity zátěže, kterou hodnotíme tepovou frekvencí (TF), musíme respektovat zejména

kalendářní věk a stupeň trénovanosti (příp. stupeň obezity). IInnddiivviidduuáállnníí hhooddnnoottaa mmaaxxiimmáállnníí TTFF (TFmax),

která vyjadřuje nejvyšší intenzitu zátěže jedince, se s přibývajícím věkem snižuje. Nejjednodušším

způsobem ji určíme nneeppřříímmoo:

TTFFmmaaxx == 222200 mmiinnuuss vvěěkk (u méně trénovaných nebo starších jedinců 200 minus věk).

Tělesná zátěž nižší než 60 % TFmax., která odpovídá velmi pomalému běhu nebo chůzi o rychlosti

5–6 km/hod., aktivuje metabolismus a je vhodná především pro netrénované a starší jedince,

dále pak pro osoby s vysokým stupněm obezity.

Pohybová aktivita o intenzitě 60–80 % TFmax zapojuje prakticky všechny tělesné orgány, přináší

především pozitivní změny v srdečně-cévním a dechovém systému. Má výrazný vliv na růst

výkonnosti jedince a současně můžeme očekávat případnou požadovanou redukci hmotnosti.

V průběhu zátěže se řídíme ssuubbjjeekkttiivvnníímmii příznaky hodnocení velikosti únavy (zrychlené pravi

delné dýchání – občas ústy, zčervenání, příjemné pocení). Úroveň rozvoje obecné vytrvalostní

schopnosti limitují další činitelé, zejména však doba zatížení a frekvence cvičení v týdnu (alespoň

3×20–30 min.).

Srdeční frekvenci přesně určíme pomocí sportesteru na principu snímání elektrických impulzů

srdeční činnosti. Ruční měření nejlépe na vřetenní tepně na zápěstí (přiložením 3–4 prstů

druhé ruky) není tak přesné, ale je „finančně dostupné“ všem zájemcům (i ve školní tělesné

výchově.)


Pohybová aktivita prováděná v každém věkovém období musí pochopitelně vždy respektovat

didaktické zákonitosti s ohledem na individuální zvláštnosti každého jedince, především však jeho

aktuální zdravotní stav a úroveň tělesné zdatnosti. Obsahová náplň by měla být zaměřena

zejména na dynamicko silové a vytrvalostní cvičení aerobního charakteru a měla by vždyrespektovat subjektivní naladění a pocity. Součástí každodenního pohybového režimu by mělo být cvičení

zaměřené na pohyblivost, pružnost a pevnost páteře, na udržování svalové rovnováhy a conejoptimálnějšího individuálního držení těla, které současně může plnit i funkci relaxační s protistresovým účinkem.

V dnešní době se všeobecně přiznává u velké části populace nneeddoossttaatteekk ppoohhyybbuu (hypokinéza) se

současným nneekkoommppeennzzoovvaannýýmm nnaaddmměěrrnnýýmm uuddrržžoovváánníímm ssttaattiicckkýýcchh ppoolloohh (sezení ve škole, utelevize, stání v tramvaji). Obrovský pohybový deficit „sedící populace“ je negativním důsledkemdnešního životního stylu, který se podílí na řadě tzv. cciivviilliizzaaččnníícchh oonneemmooccnněěnníí (hromadnýchneinfekčních onemocnění) jako je např. obezita, diabetes mellitus, ischemické choroby srdeční, alergie,

u školní mládeže především pak ppoorruucchhyy vv ddrržžeenníí ttěěllaa, které se v dospělosti projevujídegenerativními změnami na páteři (vertebrogenními potížemi).

11..22 PPoossttuurráállnníí ffuunnkkccee aa cchhaarraakktteerriissttiikkaa

iinnddiivviidduuáállnněě ooppttiimmáállnnííhhoo ddrržžeenníí ttěěllaa

Individuálně optimální (často se používá termín „správné“) držení těla je jedním ze základníchpředokladů správného zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu a efektivníhoprovádění jednotlivých kompenzačních cvičení. Kromě toho však umožňuje optimální funkci všech

vnitřních orgánů, tedy i orgánů zajišťujících neurohumorální (viz kap. 1.3.2) řízení pohybové činnosti

a její požadované energetické krytí. Tím významně ovlivňuje i úroveň každého sportovního výkonu.

VVzzppřříímmeennýý ssttoojj (vertikální labilní poloha) je výsledkem naší individuální posturální (antigravitační,

„držicí“) funkce, která zajišťuje zaujímání a udržování vzpřímené labilní polohy těla vůči měnícím

se podmínkám v gravitačním poli a umožňuje tak specifický lidský pohyb. Fixovaná poloha před

zahájením pohybu (např. před odrazem), v průběhu (při vlastní letové fázi) a po jeho ukončení

pohybu (udržení doskokové polohy) vždy významně určuje velikost měřitelné složky výsledného

pohybu. Véle (1997) nazývá tuto složku tělesného pohybu jako ppoohhyybb ppooddppůůrrnnýý (ereismatický

–oporný) a zdůrazňuje neoddělitelnost této složky „držící“ od „pohybové“ v každém pohybovém

projevu.

Vzpřímené postavení, které si každý jedinec musí po narození osvojovat, je výsledkem složitých

reflexních dějů, které se programují v centrální nervové soustavě na základě vrozených, geneticky daných pohybových vzorců (Kolář, 1996). Podmínkou tohoto spontánního děje je pohybová

stimulace, která zajišťuje upevnění reflexních vazeb. Výsledkem je určitý vzorec posturální funkce,

tj. iinnddiivviidduuáállnníí ppoossttuurráállnníí sstteerreeoottyypp (ustálený, navyklý způsob reagování na určitý podnět)vvzzppřříí-mmeennééhhoo ddrržžeenníí ttěěllaa. Uvědoměle „správné“ držení těla je výsledkem působení nepodmíněných

1122–– 1133

PPoossttuurraa

Posturální (postura = lat. postava) funkce zajišťuje vzpřímenou polohu těla v tíhovém poli. Posturou

označujeme polohu, kterou tělo a jeho části zaujímají v klidu.


Základní teoretická východiska

a kladně podmíněných reflexů. Kvalita držení těla je ovlivněna celou řadou faktorů. Je obrazem

vnějšího a vnitřního prostředí jedince, odpovídá jeho tělesným a duševním vlastnostem,momentálnímu stavu psychických procesů (dobrá nálada, stres), tělesné stavbě a stavu svalstva. Není

to rys trvalý, mění se s vývojem jedince a jeho životních podmínek. Je to dynamicky probíhající

aktivní proces, který je umožněn složitou souhrou zejména posturálních svalů. Koordinační

funkce nervové soustavy, která řídí, reguluje a kontroluje činnost těchto svalových skupin, probíhá v podvědomí (subkortikálně), a proto korekce a případná trvalá přestavba této funkce je

velice obtížná. Z tohoto důvodu je daleko výhodnější věnovat zvýšenou pozornost správnémuformování držení těla již od nejútlejšího dětského věku.

Dosud neexistuje a s největší pravděpodobností nikdy existovat nebude standardní držení těla, které

by bylo jediné možné pro všechny. Držení těla je vždy individuálně odlišné. Existují však některé

obecně platné ukazatele, podle kterých lze „správné“ držení těla charakterizovat. Podle Rychlíkové

(1985) a dalších autorů (např. Matoušová, 1992, Čermák, 1992) lze „správné“ držení těla charakterizovat postojem, při kterém jsou jednotlivé články těla v optimálním postavení vzhledem kudržení rovnováhy a minimálnímu zapojení posturálních svalů a při kterém je zachována fyziologická

funkce jednotlivých orgánů a soustav těla.

Konkrétní podobu „správného“ držení těla můžeme přiblížit mmooddeelleemm ttzzvv.. iiddeeáállnnííhhoo ddrržžeenníí ttěěllaa,,

který odpovídá vysoké úrovni posturální funkce. Při tomto postoji jsou nohy volně u sebe, kolena

a kyčle nenásilně nataženy. Pánev je v takovém postavení, aby hmotnost trupu byla vycentrována

nad spojnicí středů kyčelních kloubů. Páteř je plynule dvojesovitě zakřivena. Ramena jsou spuštěna

volně dolů, lopatky jsou celou plochou přiloženy k zadní straně hrudníku a lehce přitaženy k páteři.

Hlava je vzpřímena, brada svírá s osou těla pravý úhel.

K hodnocení držení těla se používají různé diagnostické metody. V tělovýchovné praxi se vychází

zejména ze subjektivního hodnocení jednotlivých parametrů držení těla podle metodiky Jaroše

a Lomíčka (1957), které respektujeme i při cvičení ovlivňujícím držení těla.

JJeeddnnoottlliivvéé ppaarraammeettrryy ppřřii ppoohhlleedduu zz bbookkuu hhooddnnoottíímmee vvzzhhlleeddeemm kk ttěěžžnniiccii,, kktteerroouu ssppuussttíímmee zzee

ssttřřeedduu hhrrbboolluu kkoossttii ttýýllnníí (obr. 1a):

hlava je vzpřímená („zasunutá“), brada svírá pravý úhel s osou těla, spojnice oční štěrbiny

a horního úponu ušního boltce je kolmá na těžnici spuštěnou z hrbolu kosti týlní, vzdálenost

krční lordózy od těžnice je kolem 2 cm (v dospělosti do 3 cm);

hrudník je vyklenutý a symetrický, jeho osa je kolmá, žebra svírají s páteří 30°, vrchol hrudní

kyfózy se dotýká těžnice spuštěné z hrbolu kosti týlní;

břišní stěna je za kolmicí spuštěnou z mečíkovitého výběžku kosti hrudní, vzdálenost bederní

lordózy od těžnice je 2,5–3 cm (v dospělosti opět o málo větší), pánev s kostí křížovou svírá

s vertikálou úhel asi 30° ;

těžnice prochází mezihýžďovou rýhou, středem mezi koleny a dopadá do středu spojnice pat.


HHooddnnoocceenníí ddrržžeenníí ttěěllaa vv ččeellnníí rroovviinněě, při pohledu zezadu (obr. 1b):

osa páteře je totožná s osou těla;

osa boků je rovnoběžná s osou ramen a je kolmá na osu těla;

ramena jsou stejně vysoko a symetricky rozložená;

lopatky jsou celou plochou přitisknuty k hrudníku a jsou symetricky oddáleny od páteře;

thorako-abdominální trojúhelníky (prostor mezi paží a tělem) jsou symetrické;

středy kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů jsou na svislici (klenba nohy je fyziologická, není

příčně ani podélně plochá). V období dětství a dospívání (integrační období) je „správné“ držení těla jedním z ukazatelů zdraví dětí a jedním z ukazatelů jejich tzv. zdravotně orientované zdatnosti. Porucha posturální funkce charakteristická odchylkami od fyziologických parametrů držení těla je nazývána jako vvaaddnnéé

ddrržžeenníí ttěěllaa. U školní mládeže je vadné držení těla tak časté, že bývá řazeno k civilizačnímnemocem. V této době však není pohybový systém (ani nervová soustava) zdaleka dotvořen, a proto

lze posturální stereotyp držení těla volním úmyslným úsilím pozitivně (ale i negativně!) korigovat.

Hlavní příčinou vadného držení těla je u většiny dětí nezdravý životní styl, který spočívá vnedostatku pohybu (spontánního i řízeného) a v nadměrném udržování statických poloh při sezení.

Proto účelově zaměřené pohybové programy mohou významně napomoci předcházet těmto

negativním vlivům dnešního stylu života. Pokud necháme držení těla v tomto vývojovém období

bez povšimnutí, postupně se funkční porucha může změnit v nenapravitelnou ssttrruukkttuurráállnníí vvaadduu

ppáátteeřřee.

1144–– 1155

OObbrr.. 11 Správné držení těla,

pohled z boku a zezadu

a bb


Základní teoretická východiska

Mezi základní poruchy držení těla počítáme cchhaabbéé ddrržžeenníí charakteristické celkově nižšímnapě

tím svalstva, pplloocchháá zzááddaa s nedostatečným zakřivením páteře, zzvvěěttššeennáá hhrruuddnníí kkyyffóózzaa (kulatá

záda a odstávající lopatky) se zvětšeným vyklenutím hrudní páteře, zzvvěěttššeennáá bbeeddeerrnníí lloorrddóózzaa se

zvětšeným prohnutím bederní páteře a sskkoolliioottiicckkéé ddrržžeenníí s vychýlením páteře do stran.

11..33 AAnnaattoommiicckkoo--ffyyzziioollooggiicckkéé zzáákkllaaddyy kkoommppeennzzaaččnníícchh

ccvviiččeenníí

Každý lidský organismus je složitě uspořádaný ssyyssttéémm(biosycho-sociální), ve kterém jsoujedno

tlivé podsystémy vzájemně hierarchicky a účelově uspořádány. Jednotlivé prvky naší „tělesnémno

žiny“ vytvářejí nekonečné množství vazeb mezi sebou a tím určují vlastnosti celku. Mechanickýpro

jev svalové činnosti – ssvvaalloovvýý ssttaahh (kkoonnttrraakkccee) je výsledkem součinnosti jednotlivých dílčích

systémů organismu (podpůrně pohybového, řídicího a transportního), které pracují vždy jako jeden

ffuunnkkččnníí cceelleekk.. Spolupráce probíhá na úrovni biochemických dějů a fyziologických funkcí.

ŘŘííddiiccíí systém představuje nervová soustava, která vytváří, řídí a kontroluje jednotlivé pohybové

programy a rozhoduje o pohybové reakci organismu podle vnějších a vnitřních podmínek.

TTrraannssppoorrttnníí (zásobovací) systém zásobuje organismus (svalové vlákno) chemickými látkami, které

jsou zdrojem energie, a tím udržuje podmínky pro práci vnitřního prostředí (svalovou kontrakci).

Tento systém představují soustavy, jejichž hlavním úkolem jsou přesuny potřebných látek.

Je asi zřejmé, že nás budou nejvíce zajímat jednotlivé svaly (podpůrně pohybový, hybný systém),

které zajišťují převod chemické energie na mechanickou sílu vlastního pohybu. Vzhledem kobsáh

losti dané problematiky si dovolíme velké zjednodušení a pro náš záměr vybereme pouze potřebné

teoretické základy.

11..33..11 ZZáákkllaaddnníí cchhaarraakktteerriissttiikkaa kkoosstteerrnnííhhoo ssvvaallssttvvaa

KKoosstteerrnníí ssvvaallyy jsou aktivním orgánem pohybové činnosti a společně s kostrou, s jejímichrupav

kami, vazy a klouby (tzv. pasivní částí podpůrně pohybové soustavy) tvoří nedílný celek. Základní

anatomickou jednotkou kosterního svalu jsou jednotlivá ssvvaalloovváá vvlláákknnaa, která bez inervace(ovlá

dání CNS) nejsou schopna funkce (viz kap. 1.3.2).

Jednou ze základních vlastností svalových vláken je ssvvaalloovváá kkoonnttrraakkccee, kdy sval reaguje na podráž

dění. Rozlišujeme kontrakci iizzoommeettrriicckkoouu, při které nedochází ke změně délky svalu, ale mění sesva

lové napětí (tonus), a kontrakci iizzookkiinneettiicckkoouu (dříve nazývanou izotonickou), kdy svalová vlákna nemění

své napětí a buď se v průběhu pohybu prodlužují (excentrická kontrakce), nebo zkracují (koncentrická

kontrakce). Velice časté jsou svalové kontrakce aauuxxoottoonniicckkéé, kdy se změnou napětí ve svalu dochází

i ke změně délky svalových vláken (smeč, střelba na branku ve výskoku, přemet stranou).

Kosterní svaly jsou rozloženy kolem kloubů a podle jejich začátku, úponu a polohy vzhledem k ose

kloubu, který přecházejí, provádějí odpovídající pohyby. Rozeznáváme oohhnnuuttíí (flexi) a nnaattaažžeenníí

(extenzi), při kterých dochází ke zmenšení nebo zvětšení úhlu mezi pohybujícími se kostmi, dále

ppřřiittaažžeenníí (addukci) a ooddttaažžeenníí (abdukci), kdy se pohybující kosti buď přibližují ke střední rovině,

nebo naopak se od ní oddalují, a pohyby kolem vertikální osy, které označujeme jako oottááččeenníí

(rotace). Rozeznáváme rotaci zevní a vnitřní. KKrroouužžeenníí je složený pohyb, při kterém můžeme

různě obměňovat jednotlivé typy pohybů (flexi, extenzi, abdukci a addukci).


Sval, který působí ve směru pohybu a který způsobuje pohyb, se nazývá aaggoonniissttaa, sval působící

proti je aannttaaggoonniissttaa. SSyynneerrggiissttéé jsou svalové skupiny, které spolupracují s agonisty, napomáhají

vykonání pohybu, ale pohyb nejsou schopny vykonat samostatně. Velice důležitou roli hrají tzv.

ffiixxaaččnníí ssvvaallyy, které umožňují provést hlavní pohyb fixací potřebné polohy některých segmentům

(např. fixace pánve při posilování velkého hýžďového svalu zanožováním – viz kap. 6.3.3). Jelikož

každý sval provádí pohyb nejméně ve dvou směrech, hrají významnou úlohu při hlavním pohybu

i tzv. neutralizační svaly, které vykonání druhého směru pohybu neutralizují, a tím eliminujínežá

doucí souhyby.

Kosterní svaly nepracují izolovaně ani při jednoduchých pohybech, nýbrž ve ssvvaalloovvýýcchh ssmmyyččkkáácchh,

které se navzájem ovlivňují (začátky navazují na úpony jiných svalů). CCeennttrráállnníí nneerrvvoovvýý ssyyssttéémm řřííddíí

vveelliikkoosstt,, rryycchhlloosstt aa ppoořřaaddíí ssttaahhůů jjeeddnnoottlliivvýýcchh ssvvaalloovvýýcchh sskkuuppiinn vv kkoonnkkrrééttnníímm ffuunnkkččnníímm řřeettěězzccii..

Činnost hybného systému, na rozdíl od většiny ostatních systémů organismu, minimálně podléhá

automatické, mimovolní korekci na nejrůznější podněty. Důsledkem toho je, že sval je schopen se

adaptovat na extrémně rozdílná funkční zatížení. U vrcholových sportovců následkem často až

nadměrné stimulace dochází k tzv. hypertrofii svalů (zvětšování průřezu svalových vlákenzmno

žováním svalových fibril). Na druhém pólu u „sedící populace“ následkem nedostatku tělesného

pohybu svaly atrofují (aktivní svalová hmota je nahrazována vazivem a tukovou tkání).

V případě neadekvátního zatěžování pak dochází k maladaptaci, jejímž důsledkem jsou bolestivé

funkční a později strukturální poruchy hybného systému, bolestivé vertebrogenní potíže a nižší

potencionální úroveň sportovní výkonnosti.

11..33..22 ZZáákkllaaddyy nneeuurrooffyyzziioollooggiicckkýýcchh zzáákkoonniittoossttíí řříízzeenníí,, rreegguullaaccee

aa kkoonnttrroollyy ččiinnnnoossttii kkoosstteerrnnííhhoo ssvvaallssttvvaa

V této části textu nabízíme stručně a velice zjednodušeně problematiku řízení motorickýchpro

jevů, jejíž pochopení není vůbec snadné a vyžaduje hluboké anatomicko-fyziologické vědomosti.

Soustředíme se na vybrané teoretické podklady, které bychom měli respektovat přikompenzač

ním cvičení, neboť mohou významně zkvalitnit jeho úspěšnost. Efektivitu tělovýchovného či tré

ninkového procesu může podstatně zvýšit porozumění míšní reflexní činnosti a zejména pak

1166–– 1177

AAddaappttaaccee aa mmaallaaddaappttaaccee

Adaptace je schopnost organismu přizpůsobovat se různým vlivům vnějšího prostředí. Přizpůsobení se

organismu na nefyziologický podnět nazýváme mmaallaaddaappttaaccíí (tj. špatnou adaptací na zátěž), při nížvzni

kají náhradní (nefyziologické) mechanismy, které umožňují dlouhodobou statickou polohu udržet nebo

nevhodný či nepřiměřený pohyb zvládnout. Např. dlouhodobé sezení při práci na počítači postupně

vede k bolestivé zvětšené hrudní kyfóze s vpadlým hrudníkem a předsunutou a mírně zakloněnouhla

vou se zvednutými rameny. Dalším příkladem může být aktivace bederních vzpřimovačů při nespráv

ném posilování hýžďových svalů nadměrným zanožováním nebo zanožováním v nevhodné poloze. Ke

stejným patologickým výsledkům vedou fyziologické podněty, které však svojí náročností neodpovídají

připravenosti organismu (např. neadekvátní počet opakování, zátěž při únavě, přetížení či přetrénování)

nebo nevhodný či dokonce až škodlivý výběr jednotlivých cvičení pro konkrétního jedince (posilováníhýž

ďových svalů zanožováním u jedinců s nestabilní pánví nebo se zvětšeným bederním prohnutím).


Základní teoretická východiska

porozumění kombinačnímu zapojování jednotlivých svalových skupin v elementárních pohybech.

Pokud neuvedeme jinak, čerpáme zejména z odborné literatury autorů Véle (1997), Kolář

(1988, 1996, 1998), Janda (1982), Lewit (1990) a Trojan (1996).

Řídicím centrem neurohumorální regulace pohybu je hypothalamo-hypofyzární systém, který

zprostředkovává jednotlivé vazby mezi řídicím systémem (centrální nervovou soustavou) asysté

mem řízeným (pohybovým systémem). Látková regulace je vždy podřízena nervovému systému

a na rozdíl od nervové regulace, která je okamžitá, vyžaduje určitou časovou prodlevu,způsobe

nou vyplavením odpovídajících hormonů do krve a transport k cílovému orgánu. K nejdůležitějším

hormonům, jež zajišťují vnitřní prostředí organismu při tělesné zátěži, patří katecholaminy dřeně

nadledvin (adrenalin a noradrenalin). Korigují srdeční a dechovou frekvenci, rozklad jaterního

a svalového glykogenu, zvyšují koncentraci cukru v krvi mobilizací zásobního tuku, zajišťují přesun

krve do pracujících svalů z nečinných oblastí a krevních zásobáren, zvyšují krevní tlak, rozšiřují

průdušky a tlumí činnost žaludku a střev (pohybovou činnost neprovádíme po jídle). Významnou

roli ale hrají i další hormony, např. ADH, jež udržuje stálost vnitřního prostředí.

Zásady nervového řízení hybnosti odpovídají obecně platným principům známým z teorie řízení

(kybernetiky). Podstatou je obousměrný přenos informací mezi řídicím centrem a řízenoupohy

bovou soustavou. Pro náš záměr je nutno zdůraznit jeden ze základních principů kybernetiky,kte

rým je zzppěěttnnáá vvaazzbbaa – přenos informací z prvků řízených k řídicím (ze svalů k mozkovým cent

rům). Na tomto principu je postavena kvalita kompenzačních cvičení a volního pohybu, neboť

umožňuje neustálou kontrolu a případnou korekci daného pohybového projevu.

Provedení pohybu závisí na koordinaci jednotlivých nervových pochodů. Na řízení, regulaci akon

trole motoriky se podílejí všechny tři úrovně CNS – kkoorroovváá,, ppooddkkoorroovváá aa mmííššnníí (spinální), jež tvoří

jednu funkční jednotku. Nejvyšším řídicím a integračním centrem je mozková kůra. Spojení mezi

CNS a ostatními orgány těla, tedy i svalovou tkání, zabezpečují obvodové (periferní) nervy.

MMoozzkkoovváá kkůůrraa řřííddíí aa rreegguulluujjee ppoohhyybbyy vvoollnníí,, ttjj.. ppoommaalléé,, úúmmyyssllnnéé aa vvěěddoomméé,, vv pprrůůbběěhhuu ppoohhyybbuu oovvlliivv-

nniitteellnnéé.. Mimovolní motoriku, pohyby neuvědomělé, bezděčné až automatické a pohyby vědomě

spouštěné (rychlé, švihové), v průběhu pohybu již nekorigovatelné, řídí ppooddkkoorroovváá mmoozzkkoovváá cceennttrraa

(mícha, prodloužená mícha, retikulární formace, bazální ganglia, thalamus a mozeček). Čím

„vyšší“ řízení je k pohybu potřeba, tím se uplatňují náročnější a komplikovanější regulační pochody.

PPOOZZNNÁÁMMKKAA

Funkční jednotkou řízení je rreefflleexx. RReefflleexxnníí ookkrruuhh je zahájen podnětem působícím na odpovídající

receptor, který vyvolá vzruchovou aktivitu. Aferentně dostředivými vlákny se vzruch dostává do

CNS (přes míchu a příp. podkorová centra), kde je zpracován (analyzovány jsou podněty zjedno

tlivých receptorů a porovnávány s již uloženými dřívějšími informacemi v paměti) a jako výstupní

informace se v podobě vzruchů (určitého počtu a frekvence) eferentně odstředivými vlákny

dostává k výkonnému orgánu (opět přes míchu a příp. podkorová centra).

Na podkorovém řízení motoriky se významně podílí i lliimmbbiicckkýý ssyyssttéémm (tzv. „pocitový, emoční mozek“),

který zastřešuje veškeré motivační a volní procesy a vede k motorické aktivitě. Je pokládán zanej

starší motorický systém, který je potřebný jako zdroj aktivity k vytváření paměťových stop apohy

bových programů. Funkce limbického systému rozhodujícím způsobem souvisí s emocemi amoti

vací, jež mají významný podíl na provedení pohybového úkolu (důležitost pestrého cvičení, příjem

ných pocitů z vlastního cvičení, zážitků z tréninku, přesvědčení o nezastupitelnosti kompenzačních

cvičení, pochopení jejich přesnosti v průběhu pohybu, „vyzařující“ nadšení cvičitele, trenéra).

*


OObboouussmměěrrnnoouu ssppoojjkkoouu mezi mozkovou kůrou a výkonným svalem je mmíícchhaa, která je chráněna

páteřním kanálem sestaveným z jednotlivých obratlů. Toto je další důvod, proč fyziologický tvar

páteře a kvalita posturální funkce jsou tak důležité aspekty ovlivňující naše zdraví a úroveňspor

tovního výkonu. Není-li tomu tak, pak činnost nervové soustavy může být narušena (dráždění,

stlačení a uskřípnutí míšních nervů) a může negativně ovlivňovat nejen činnost svalového aparátu,

ale i ostatních vnitřních orgánů (vertebroviscerální vztahy).

Nejnižší rovinou reflexního řízení činnosti svalů je mmííššnníí rreefflleexxnníí oobblloouukk, který představuje auto

matickou reakci, kdy se jednoduchý podnět (pro mozek „nedůležitý“) zpracuje přímo v míše

a odtud je okamžitá svalová odpověď vyslána k odpovídajícím svalům. Jeho úkolem je např.neu

stále korigovat svalový tonus a tak nastavovat a udržovat funkční délku jednotlivých svalových

skupin na základě průběžné informace z proprioceptorů (viz dále). Tato úroveň řízení velice

významně ovlivňuje výsledek pohybové činnosti. Přestože se jedná o řízení automatické, můžeme

ovlivnit jeho kvalitu především péčí o svalový aparát, o jeho svalovou rovnováhu. Respektováním

míšních reflexů můžeme zvyšovat pozitivní účinek kompenzačních protahovacích cvičení.

Příjem informací, jejich zpracování a vlastní realizaci pohybových programů zajišťují tři dílčí

ffuunnkkččnníí eettaappyy. Informace z vnějšího a vnitřního prostředí se přenášejí prostřednictvím smyslo

vých analyzátorů do mozku, kde se vytváří ucelený obraz o zadaném pohybovém úkolu.

Programování pohybové reakce probíhá na všech úrovních nervové soustavy, přičemž nejvý

znamnější a nejvyšší úrovní mozkové kůry je oblast senzomotorická. Významnou roli sehráváaso

ciační oblast, která zprostředkovává vertikální (mezi korovou, podkorovou a míšní úrovní) ahori

zontální (mezi jednotlivými senzorickými oblastmi v mozkové kůře) propojení. Tyto etapy můžeme

zkvalitnit např. přesnou ukázkou cviku, odpovídajícím vysvětlením, videozáznamem s analytickým

rozborem chyb, vhodnou motivací s využitím pestrých pomůcek, prostředím umožňujícím sesou

středit a samozřejmě dodržováním metodické návaznosti a všech didaktických doporučení.

Vlastní naprogramovaná pohybová odpověď (výsledný pohyb) je spouštěna, regulována akoordi

nována z CNS. Při velkém zjednodušení vedou motorická (odstředivá, eferentní) vlákna dvouroz

dílných nervových drah nervové vzruchy z CNS přes míchu k výkonným svalům. Hlavnímotoric

kou dráhou je dráha volní motoriky, tzv. pyramidová dráha. Sestupuje z mozkové kůry bezpřeru

šení až do jednotlivých úseků míchy a odtud pokračuje k výkonným svalům. Prostřednictvím této

inervace se vytvářejí pohybové reflexy podmíněné (naučené), které jsou podkladem velmi složi

tých, zejména volních (úmyslných) pohybů. Tento systém je označován jako mmoottoorr--mmoovvee ssyyssttéémm

(systém zajišťující změnu polohy – move = pohybovati se).

MMiimmooppyyrraammiiddoovvéé ddrrááhhyy vedou nervové vzruchy ke kosternímu svalstvu z mozkové kůry několikaneu

rony přes jednotlivá podkorová centra, která konkrétním způsobem pak výsledný pohyb ovlivňují.

Zajišťují (na podkorové úrovni pod „nenápadnou“ kontrolou nejvyššího ústředí) především svalový

tonus posturálního svalstva a změny napětí při změnách poloh. Hlavním úkolem tohoto mmoottoorr--hhoolldd

ssyyssttéémmuu (systému pro aktivní udržování polohy – hold = držení) je tedy udržování vzpřímené polohy

těla v gravitačním poli.

Obě nervové dráhy tvoří neoddělitelný funkční celek, který navzájem spolupr



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist