

Elektronická kniha:
Kolonie Waldner 555
Autor:
Felipe Botaya
Podnázev: Tajné plány SS v Jižní Americe
Nakladatelství: | » Grada |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Zabezpečení proti tisku a kopírování: | ano |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2013 |
Počet stran: | 237 |
Rozměr: | 21 cm |
Úprava: | ilustrace, mapy, portréty, faksim. |
Vydání: | 1. vyd. |
Název originálu: | Kolonie Waldner 555 |
Spolupracovali: | přeložila Andrea Fajkusová |
Skupina třídění: | Španělská próza |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | Praha, Grada, 2013 |
ISBN: | 978-80-247-4566-4 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Nejvyšší složky SS, v čele s Heydrichem, se snaží získat opěrné body na jihoamerickém kontinentu. Na území Brazílie, Argentiny a Chile se začíná budovat řada tajných pevností, ve kterých přední němečtí vědci vyvíjejí a zdokonalují významné vynálezy a pokrokové technologie, mající zvrátit průběh války. Nejvýznamnější je Kolonie Waldner 555 u brazilsko-paraguayské hranice. Jen čirá náhoda, kdy v brazilské nemocnici skončí pilot havarovaného vrtulníku, jenž má na ruce čestný prsten SS se smrtihlavem, a následné dramatické události prozrazují, do jaké míry se činnost nacistů rozmohla v této části světa. Jižní Amerika se má stát novou bojovou frontou pro konečné vítězství Třetí říše. Úspěchy německých vědců jsou nesporné, a kdyby měli ještě pár roků k dispozici a německá vojska neutrpěla porážku, kdoví, jak by se osudy světa dále vyvíjely.. Román o nacistických tajných vědeckých projektech v Jižní Americe.
Nejvyšší složky SS, v čele s Heydrichem, se snaží získat opěrné body na jihoamerickém kontinentu. Na území Brazílie, Argentiny a Chile se začíná budovat řada tajných pevností, ve kterých přední němečtí vědci vyvíjejí a zdokonalují významné vynálezy a pokrokové technologie, mající zvrátit průběh války. Nejvýznamnější je Kolonie Waldner 555 u brazilsko-paraguayské hranice. Jen čirá náhoda, kdy v brazilské nemocnici skončí pilot havarovaného vrtulníku, jenž má na ruce čestný prsten SS se smrtihlavem, a následné dramatické události prozrazují, do jaké míry se činnost nacistů rozmohla v této části světa. Jižní Amerika se má stát novou bojovou frontou pro konečné vítězství Třetí říše. Úspěchy německých vědců jsou nesporné, a kdyby měli ještě pár roků k dispozici a německá vojska neutrpěla porážku, kdoví, jak by se osudy světa dále vyvíjely... Doplněno černobílými fotografiemi. (tajné plány SS v Jižní Americe)
Próza – beletrie > Romány > Romány dle národů > Španělské romány
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Romány
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Historie – dějiny
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Svět a politika
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Státy, kultury, národy
Naučná literatura > Svět a politika > Nacisté > Jižní Amerika
Naučná literatura > Státy, kultury, národy > Němci > Jižní Amerika
Naučná literatura > Historie – dějiny > Druhá světová válka (1939-1945)
Katalog vybraných autorů > B > Botaya – Felipe Botaya
Katalog nakladatelství > G > Grada
Katalog předmětový > A > * 1939-1945
KOLONIE
WALDNER
555
KOLONIE
WALDNER
555
555555
TAJNÉ PLÁNY SS V JIŽNÍ AMERICE
Boj teprve začíná. Jižní Amerika je novou frontou,
kde se bojuje za konečné vítězství Třetí říše.
Felipe Botaya
Felipe Botaya
ROMÁNOVÁ
FIKCE
Felipe Botaya
KOLONIE WALDNER 555
V roce 1944 se dostal do nemoc
nice Edwarda Burtona v brazil
ském Manaosu pilot, který utr
pěl záhadnou nehodu. Zvědavost
amerického lékaře vzbudil paci
entův zvláštní prsten. Burton se
rozhodl přijít celému tajemství
na kloub na vlastní pěst.
V roce 1938 dostal Helmut Lan
gert, úspěšný německý obchod
ník žijící v Jižní Americe, v Berlíně
návrh od samotného Reinharda
Heydricha, aby řídil vojensko-vě
deckou síť SS na jihoamerickém
subkontinentu. Čtrnáct tajných
pevností, strategicky rozmístě
ných po celém jihu Jižní Ameriky,
tvoří baštu SS. Řídí je nejdůleži
tější základna ze všech, Kolonie
Waldner 555.
Je to obrovská zodpovědnost, ale
Helmut Langert ví, že jeho vlast
vyžaduje maximální úsilí každé
ho jedince. Pracuje s nejlep šími
vědci a vojáky SS a svádí souboj
s časem, protože řada jihoame
rických zemí už postupně Ně
mecku vyhlásila válku a oblast se
stává pro jakýkoli pohyb Němců
nebezpečnou.
Spojené státy vědí, že nacisté
představují pro jejich zájmy
v Jižní Americe nebezpečí. Ze
svých leteckých základen na bra
zilském území je nenechávají ani
chvíli na pokoji. Nicméně netuší,
jaký je dosah této hrozby. Boj te
prve začal. Jižní Amerika je no
vou frontou, kde se bojuje za ko
nečné vítězství Třetí říše.
Grada Publishing, a.s.,
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz
N
A
C
I
S
TI
C
K
Á
T
E
C
H
N
O L
O
G
I
E
KOLONIE
WALDNER
555
Tajné plány SS
v Jižní Americe
KOLONIE
WALDNER
555
Tajné plány SS v Jižní Americe
FeliPe bo taya
Grada PublishinG
Věděli jste, že... ... druhá světová války se odehrávala také v Jižní Americe? ... Brazílie vyhlásila Německu válku v roce 1942? ... Chile a Argentina byly poslední země, které Německu
vyhlásily válku, a sice v roce 1945? ... Němci byli v Jižní Americe velmi aktivní? ... americká armáda brala hrozbu v této oblasti velmi vážně? ... zde Němci pracovali na velmi pokrokových vědeckých
projektech? ... existovalo až čtrnáct tajných německých pevností
rozmístěných v různých jihoamerických zemích?
7
ObSAh
KAPITOLA 1
INCIDENT V MATO GROSSO ..........................................11
KAPITOLA 2
PLÁN PRO JIŽNÍ AMERIKU .............................................21
KAPITOLA 3
TECHNICKÁ SCHŮZKA V KOLONII WALDNER 555 .........43
KAPITOLA 4
PŘÍBĚH PRSTENU ..........................................................83
KAPITOLA 5
TESTY V ENKLÁVĚ DIGNIDAD ........................................91
KAPITOLA 6
ÚNOS A MISE ...............................................................101
KAPITOLA 7
HON NA RÍO NEGRO ....................................................115
KAPITOLA 8
MISE V MANAOSU .......................................................129
KAPITOLA 9
SMRT V NATALU ..........................................................139
KAPITOLA 10
NOVÁ ObRANNÁ LINIE .................................................153
8
KAPITOLA 11
KAMMLERŮV ŠTÁB, PRAHA .........................................165
KAPITOLA 12
MĚSÍC ...........................................................................179
KAPITOLA 13
ZÁKLADNA ALPHA .......................................................189
EPILOG I
SETKÁNÍ .......................................................................195
EPILOG II
LOS ANGELES A WA ShINGTON ....................................207
EPILOG III
NĚKOLIK ÚDAJŮ O ADMIRÁLU CANARISOVI ...............213
EPILOG IV
PERÓN, ARGENTINA A NĚMECKÁ TECHNOLOGIE ........221
EPILOG V
VILLA WINTER, FUERTEVENTURA,
KANÁRSKÉ OSTROVY ...................................................231
BIBLIOGRAFIE ....................................................................236
INTERNETOVÉ ZDROJE .....................................................237
9
PODĚKOVÁNÍ
Alfonso Montero: Podobně jako při psaní předchozích knih mi
můj dobrý přítel Alfonso pomohl svým kritickým pohledem, který
zároveň nikdy nepostrádal konstruktivní ráz. Jeho komentáře byly
skutečně objektivní, což je velmi potřebné, když se dotýkáme tako
vého tématu, jako je Kolonie Waldner 555. Myslím si, že jeho podíl
byl zásadní.
Enrique Dauner: Spolužák ze školy, velký přítel, vynikající potá
pěč a vědec, jehož neuvěřitelné fotografie Winterovy vily na Fuer
teventuře berou dech každému, kdo by – ještě – mohl pochybovat.
Juan Manuel Desvalls: Dobrý kamarád, který také uměl vyjádřit
svůj pohled na věc a snažil se být přitom nestranný a co nejméně
emotivní. Připadalo mu nemožné, že by druhá světová válka stále
ještě mohla skrývat tolik neznámých tajemství a záležitostí.
11
KAPITOLA 1
INCIDENT V MATO GROSSO
Počátek roku 1944
L
ékař pacientovi, který ležel ve velmi špatném stavu pod ochran
nou moskytiérou, znovu změřil tep. Byl pořád stejně vysoký,
jako když ho přivezli. Doktor si procházel pacientovu kartu a různé lékařské zákroky, provedené během oněch dvou dní, co už byl těžce zraněný muž v nemocnici. Zaznamenal změřený puls a hodinu. Bylo slyšet, jak se tužka při psaní pohybuje po kovové tabulce zavěšené na posteli, na které byla připevněna pacien tova lékařská zpráva.
„Sestro Oliveirová, prosím,“ obrátil se lékař na zdravotní sestru.
Ta položila pacientovu ruku opět podél těla a opatrně ho přikryla. „Otok po popáleninách už dostatečně ustoupil, ale pacient je pořád v bezvědomí. Tep je vysoký, sto dvacet čtyři. Vzhledem k jeho celkovému stavu mě to nepřekvapuje. Utrpěl popáleniny na čtyřiceti osmi procentech těla.“ Popálený muž byl kavkazské rasy, měl světlé vlasy, ale nevěděli, o koho jde. Určitě nevypadal na Brazilce. Lékařský postup byl přesně dodržen a teď nemohli dělat nic jiného než čekat. Pokud budou mít štěstí, zraněný se probere a bude moci vysvětlit, co se stalo. Doktor ukázal sestře, jaký druh popálenin pacient utrpěl.
„Toto je popálenina druhého stupně a tyto dvě jsou třetího stup
ně. O pravý ušní boltec prakticky přišel, spálily ho plameny a vlasy
12
KOLONIE WALDNER 555
na této straně jsou také hodně sežehnuty, ale spíše vlivem vysoké
teploty než přímého ohně. Tvář je v pořádku, i když veškeré obličejové ochlupení zmizelo, včetně řas a obočí. Oheň hluboce zasáhl kotníky, má obnažené kosti.“ Ukazoval na každou část, kterou postupně zmínil. „Kromě toho utrpěl menší pohmožděniny a několik zranění, hlavně zlomeninu stehenní kosti a levého zápěstí. Kvůli popáleninám nemůžeme pacienta prozatím zasádrovat. Kůže musí mít volný přístup vzduchu.“ Podíval se na sestru: „Aplikovala jste sulfadiazinum argenteum, sestro? Nechráněná holá kůže je semeništěm bakterií a infekcí.“ Sestra Oliveirová přikývla a ukazovala
doktorovi v lékařské zprávě příslušný záznam.
„Ano, pane doktore, už před více než dvěma hodinami.“
„Výborně, myslím, že můžeme přejít k dalšímu kroku.“
Doktor Edward Burton se znovu podíval na pacientův obličej, jehož
zkřivená ústa nevěstila nic dobrého. Dech byl přerušovaný. Pečlivě si
prohlížel zasažené oblasti, na které bylo aplikováno sulfadiazinum
argenteum. Tato mast, hygiena a trpělivost byly pro popáleného nej
lepším lékem. V každém případě, pokud tento muž přežije, nebude
už tím, kým byl. Zůstane navždy poznamenán. Burton zkontroloval
fyziologický roztok, na který byl pacient napojen a který dost rychle
odkapával. Obrátil se k sestře, která za ním tiše stála.
„Sestro Oliveirová, umyjte pacienta pořádně vodou a mýdlem.
Vydrhněte oblast popálenin a odstraňte spálenou kůži.“ Zdálo se,
že sestru tato nenadálá žádost polekala. Oddělení popálenin je jedno
z nejdrsnějších a pracovala tam teprve krátce. „Nebojte se, je to sou
část postupu pro popálené. Voda a mýdlo mají vynikající antisep
tické účinky.“ Sestra přikývla na souhlas a slabě se pousmála. „Kůže
se musí zregenerovat. Po koupeli znovu aplikujte mast a poznačte
to do zprávy. Informujte mě, až skončíte.“
„Ano, pane doktore,“ odpověděla sestra horlivě a požádala
o pomoc dva ošetřovatele, kteří se právě nacházeli ve velkém nemoc
ničním pokoji, aby odvezli pacienta do sprch.
Na počátku roku 1944 byla nemocnice sv. Josefa v brazilském městě
Manaos jediným zdejším spolehlivým zdravotnickým zařízením.
13
INCIDENT V MATO GROSSO
Přestože byla válka, působili tu jako lékaři američtí vojáci – specia
listé na tropické nemoci a všeobecné lékařství. Pomáhali jim brazilští
lékaři, zdravotní sestry a jeptišky. Bylo to výborné místo, kde se
naučit, jak tropické choroby probíhají, jak se přenášejí a jak se dají
léčit. Případů byl každý den dostatek. Komáři a další hmyz, voda,
zvířata, zkrátka všechno bylo potenciálním přenašečem zvláštních
a smrtelných chorob. Pro Evropana nebo Severoameričana to bylo
nebezpečné a často smrtící pracoviště, zvláště pro neznalé poměrů.
Výzkum v nemocnici však mohl pomoci tisícům vojáků na ticho
mořské nebo africké frontě, vyléčit je a výsledky se pak mohly vyu
žít i v civilní oblasti. Válka vždy nabízí vynikající pole působnosti
pro experimenty a vědecký pokrok všeho druhu.
Doktor Burton, který byl jediným civilním lékařem amerického
kontingentu a zodpovídal rovněž za oddělení popálenin a vše
obecné chirurgie, se vrátil do své ordinace v dolním patře nemoc
nice. Místnosti dominovala autentická kostra člověka zavěšená
ve svislé poloze na tyči. Nikdo nevěděl, kde se tady vzala, ale byla
v nemocnici už mnoho let. Určitě ji sem přinesli z márnice. Burto
novi nevadila a často pozoroval artrózu, kterou musel ten člověk
ještě během života trpět, zvláště v posledních letech. Viselo tam také
několik plakátů s vyobrazením pitvaných částí lidského těla. Bur
ton se specializoval na břicho a trávicí ústrojí, ale v nemocnici musel
spolupracovat s dalšími specialisty, čímž se rozšiřovaly jeho lékař
ské obzory. Myslel si, že je to vynikající praktický kurz, díky němuž
se z něj může stát, až se za maximálně dva roky vrátí do Spojených
států, uznávaný lékař, který bude mít dobré klienty. Jeho kontakty
v americké armádě mu po návratu zaručovaly slušné příjmy a také
návštěvy v soukromé ordinaci, kterou si chtěl otevřít v Saint Louis.
Posadil se, zapálil si cigaretu, silně popotáhl a začal listovat v lékař
ských zprávách dalších pacientů. Avšak zraněný muž, kterého právě
navštívil, v něm stále vzbuzoval zvědavost, takže se nemohl na práci
na jiných případech soustředit. Kromě toho se o pacienta nikdo neza
jímal, dokonce ani policie. Považovali ho jednoduše za člověka, který
měl nehodu, nic víc. To bylo přinejmenším velmi zvláštní.
14 KOLONIE WALDNER 555
Někdo zaklepal na dveře.
„Dále,“ řekl, aniž by zvedl oči od grafu, který se bez velkého úspěchu snažil analyzovat.
„Dobrý den, doktore Burtone.“ Na prahu se objevil jeden z brazilských lékařů a čekal, až mu bude dovoleno vstoupit.
„Pojďte dál.“ Burton ho pozval dovnitř a zvedl zrak. Usmál se. „Co si přeješ, João,“ řekl a díval se přitom na malý balíček, který příchozí držel v ruce.
João Pessoa byl asistentem doktora Manuela Cardosa, jenž měl na starosti nemocniční oddělení urgentního příjmu. Tam přijímali pacienty, kteří utrpěli jakoukoli nehodu, a poskytovali jim lékařskou první pomoc. Jejich úloha byla zásadního významu, rozhodovalo se tam o životě a smrti. Jejich zákrok se opíral o dva aspekty – rychlé zjištění choroby nebo zranění a co nejrychlejší zavedení příslušné léčby.
„Doktore Burtone...,“ začal Pessoa. Burton se na něj podíval a za šklebil se.
„João, už jsem ti mockrát říkal, abys mi tykal, já ti také tykám. Nemáme čas na formality a oba jsme lékaři.“ Doktor Pessoa mu poděkoval za laskavost a pokračoval.
„Podívej, Edwarde, vím, že ten pacient, ten popálený, je pro všechny záhadou. A tady je něco, co měl u sebe, když ho přivezli na urgentní příjem a čeho jsme si v prvním momentě kvůli otokům nevšimli.“ João Pessoa roztrhl papír, do kterého byla ta věc zabalená. „Já jsem to viděl a co nejopatrněji jsem mu ho odebral. Nikdo další si toho nevšiml.“ Na stůl vypadl prsten, ozvalo se nezaměnitelné cinknutí klenotnického stříbra. „Promiň, Edwarde,“ omlouval se Brazilec za svou nešikovnost. Rychle prsten zvedl a položil ho do nastavené dlaně Edwarda Burtona. Ten odložil cigaretu do popelníku.
Burton si pozorně prohlížel každičký detail prstenu. Dominovala mu vystouplá velká lebka. Na jejích okrajích bylo něco, co se podobalo listům, a mezi nimi byly po celém obvodu vyobrazeny různé znaky. Otočil prstenem doprava a objevil se znak podobný paprsku zarámovanému v trojúhelníku a potom šestiúhelník, uvnitř kterého byla hvězda. Pak kruh, uvnitř kterého byly další dva znaky:
15
INCIDENT V MATO GROSSO
šipka směřující nahoru a dva rovnoběžné paprsky. Tento znak byl trochu opotřebovaný, protože tvořil součást spodní hrany prstenu a při nošení se tak více odřel. Následoval kosočtverec a v něm znak, který Burtona přiměl, aby se na něj podíval znovu: byl to hákový kříž. Poslední znak, stejně jako ten první u lebky, byl znovu trojúhelník, který rámoval paprsek.
„Je to nacista, že, Edwarde?“ řekl Pessoa hlasem, ve kterém byla cítit úzkost.
Burton, aniž by se na kolegu podíval a přestal zkoumat prsten, odpověděl:
„Vypadá to tak, ale neznám význam všech těchto znaků. Jen jeden z nich je nezaměnitelný, hákový kříž.“ Ukázal ho brazilskému kolegovi. „Ale nevím, co ten prsten znamená.“ Při těchto slovech se podíval dovnitř prstenu a jeho překvapení ještě vzrostlo. „Moment.“ Burton si vzal z první zásuvky svého pracovního stolu lupu. „Tady je něco napsáno. Vypadá to na jméno, datum a podpis.“ Oddálil lupu tak, aby zvětšila oblast jeho zájmu. „Ano, je to jméno, Stukenbrok, 20/4/40, následuje podpis.“ Snažil se s lupou zaostřit. „Podpis není moc čitelný, ale řekl bych, že počáteční písmeno je H a příjmení začíná také na H. Nedá se to dobře přečíst. Obrysy písma jsou špičaté.“ S prstenem v ruce se podíval na doktora Pessou. „João, jak se k vám ten muž dostal? Slyšel jsem, že ho přivezli na loďce, ale měl zřejmě leteckou nehodu, je to tak?“ Pessoa přisvědčil pokývnutím hlavy.
„Přivezli ho rybáři. Říkají, že viděli něco jako letadlo padat v plamenech do řeky Río Negro. Nejdřív slyšeli několik detonací. Nicméně si nebyli jistí, že to bylo skutečně letadlo. Jeden říkal, že se to podobalo ,tmavé včele‘. Když dorazili na místo nehody, letoun se právě potopil a náš pacient byl na břehu, na sobě měl zbytky letecké kombinézy a utrpěl četné popáleniny, které známe. Byl v bezvědomí. Svlékli ho, protože oblečení ještě doutnalo a na některých místech hořelo. Více informací nemám.“
Burton se na něj podíval.
„To znamená, že nebyl mokrý, možná že vyskočil z plamenů dříve.“ Na chvíli se zamyslel. „Je to všechno velmi divné.“ Myslel na onu „tmavou včelu“. „Víme, kdo jsou ti lidé, co ho našli?“
+
16 KOLONIE WALDNER 555
Doktor Pessoa zavrtěl hlavou.
„Nechali ho na recepci a vyprávěli sestře to, co jsem ti právě řekl. Je mi líto. Kromě toho to byl pro urgentní příjem velmi komplikovaný den, měli jsme hodně pacientů. Nebylo času nazbyt a jistě chápeš, že jsme chtěli pacienta co nejdříve ošetřit.
„Jasně,“ řekl Burton, „takový je postup, ale je to škoda, protože tato záležitost je složitější, než vypadá. Náš pacient může být podle tohoto prstenu Němec. Jeho vzhled to, zdá se, také potvrzuje. Nevíme, jestli je to voják, nemá identifikační znaky. Může se jmenovat Stukenbrok. Spadne s hořícím letadlem nedaleko Manaosu a kromě toho je slyšet detonace. A nacházíme se uprostřed světové války, i když Brazílie není bitevní frontou. Co to má všechno znamenat? Co tady dělá nějaký Němec?“ Zařinčel telefon. „U telefonu doktor Burton, prosím.“ Uběhlo několik nekonečných vteřin, během nichž Edwardova tvář postupně změnila výraz. „Zůstaňte na místě, sestro. Hned jdu za vámi,“ řekl odhodlaně, zatímco zavěsil. Podíval se na doktora Pessou, který neskrýval po vyslechnutí hovoru úžas. „Někdo spáchal na našeho tajemného pacienta atentát. Jeho stav je velmi vážný...“ Vyrazil ze své pracovny jako střela v patách s Joãem Pessoou. Vyběhli do prvního patra a vešli do pokoje popálených. Podivný pacient přerývaně dýchal a jeho hrudník se s námahou zvedal a zase klesal. Z rány v dolní části krku mu prýštila krev, kterou se sestra snažila zastavit. Jeden z ošetřovatelů měl na sobě také stopy krve a zranění na ruce, které zřejmě nebylo vážné.
„Co se stalo, sestro Oliveirová?“ zeptal se nevěřícně doktor Burton. Sestra vzlykala a snažila se zastavit silné krvácení. Burton i Pessoa jí okamžitě pomohli.
„Když jsme šli do sprch, jak jste nařídil, potkali jsme na chodbě člověka, kterému jsme nevěnovali pozornost a který se najednou jako blesk obrátil a pokusil se pacientovi proříznout hrdlo.“ Zarazila se, vzlykla a přerývaným hlasem pokračovala. „Měl v ruce mačetu a jen díky tomu, že si toho Manuel všiml, pacienta na místě nezabil. Manuel se snažil ránu odvrátit, je zraněný na ruce, ale úplně
17
INCIDENT V MATO GROSSO
se mu to nepodařilo. Zatímco jsme se z toho vzpamatovávali, muž uprchl.“ Oba ošetřovatelé potvrdili slova sestry Oliveirové. „Je mi to velmi líto, pane doktore,“ dodala a pod vlivem dojmů se znovu rozvzlykala.
„Nedělejte si starosti, udělali jste, co jste mohli. Manueli, běžte, ať vám vyčistí ránu a píchnou protitetanovou injekci,“ řekl doktor Burton a přitom se snažil pacientovu ránu obvázat, poté co ji dezinfikoval. Doktor Pessoa ránu velmi rychle zašil, jak nejlépe uměl. Bylo znát, že pracuje na urgentním příjmu a ví, jak jednat. Nebyl moc optimistický a pohledem to dal Burtonovi najevo. Ten také nechtěl klamat sám sebe, protože stav pacienta byl velmi špatný. Stříkli mu morfium, aby utišili bolest a uklidnili ho. Pokrývka a prostěradlo byly nasáklé krví. Ostatní pacienti byli situací velmi rozrušeni a nervózně skupinku pozorovali.
Burton se snažil napjatou situaci poněkud zmírnit a zeptal se:
„Vybavujete si toho muže?“ Druhý ošetřovatel, Andrés, se vložil do hovoru.
„Neměli jsme moc času a byli jsme překvapení, pane doktore. Byl to normálně vysoký muž a na hlavě měl slaměný klobouk.“ Vzhledem k tomuto detailu mohl být útočník kdokoliv z téměř šesti
Totenkopfring příslušníků SS (nazývaný prsten se smrtihlavem)
18
KOLONIE WALDNER 555
set tisíc mužů, kteří v té době žili v Manaosu, pomyslel si Burton,
„a měl na sobě tmavé kalhoty a košili. Neviděl jsem mu do tváře,
doktore. Bohužel ne.“ Sestra Oliveirová potvrdila, že ani ona nevi
děla agresorovi do obličeje.
„Velmi se nám to komplikuje. Budu muset zavolat policii,“ řekl
ponuře doktor Burton s očima upřenýma na své lidi.
„To nebude třeba, doktore Burtone.“ Burton a všichni ostatní se
obrátili k místu, odkud se tak znenadání ozval ten zvláštní, autoritativní hlas. „Od této chvíle se o celý případ postaráme my. Spadá do vojenské jurisdikce USA.“ A zatímco se neznámý muž v doprovodu dvou vojáků nižší šarže blížil ke skupině, pokračoval: „Jsem generál Robert White z letectva Spojených států a tento pacient, August Stukenbrok, bude okamžitě převezen na naši základnu v Natalu.“ V tom okamžiku vstoupilo do místnosti dalších šest vojáků s nosítky
a bez otálení začali pacienta nakládat. Burton je užasle pozoroval.
Vzpomněl si na jméno vyryté na prstenu. Naprosto přesně se sho
dovalo s tím, které právě vyslovil generál.
„Okamžik.“ Burton se postavil mezi generála a vojáky s paci
entem a sebevědomě prohlásil: „Za prvé sem nemůžete jenom tak
vtrhnout bez povolení. Nejenže na rozdíl od nás znáte pacientovo
jméno, ale zároveň to vypadá, že znáte i mě. Ale já nevím, kdo
jste vy, ani proč si chcete tohoto muže odvézt, ani jaký má pro
vás význam. Hovoříte o Natalu, který je odsud více než tři tisíce
kilometrů daleko. Tento muž po cestě zemře. Nemůžete ho odvézt,
a kromě toho je pod mou lékařskou kontrolou. Jsem zodpovědný
za jeho stav!“
„Vy už za něj zodpovědný nejste a nebudu o tom s vámi disku
tovat, doktore Burtone,“ namítl generál White. „Pacienta si odvezeme hned teď.“ Vytáhl služební pistoli, stejně jako jeho podřízení, a přiložil ji doktoru Burtonovi ke spánku. „Rozuměl jste, co jsem právě řekl? Nechci zbraň použít, ale udělám to, když to bude nutné. Nepochybujte o tom, doktore. Jde tu o národní bezpečnost.“ Generálův hlas nedával prostor pochybám. Burton ustoupil zpět.
Zatímco vojáci ukládali pacienta opatrně na nosítka a zavěšovali
infuzi, obrátil se generál White na Burtona.
19
INCIDENT V MATO GROSSO
„Neděláte to kvůli mně, doktore, děláte to kvůli své zemi, která je také mojí vlastí. Jsme ve velkém nebezpečí a tento muž je pro nás velmi důležitý. Postaráme se, aby přežil. Máme lepší zařízení než vy tady. Už jsme posbírali v oblasti zbytky jeho letounu a vše, co bylo zajímavé, a převezli jsme to do Natalu k rekonstrukci.“
Doktor Burton a jeho lidé se bezmocně dívali, jak vojáci velmi obratně sbírají vše, co nějak souvisí s pacientem, a nesmírně opatrně se s nosítky vydávají k východu. Generál White se podíval na Burtona.
„Měl ten muž u sebe ještě něco?“ Burton zavrtěl hlavou. „Dobře, děkuji vám za spolupráci.“ Skupina zmizela stejně rychle, jako se objevila. Na několik vteřin zavládlo ticho. Burtonova hlava pracovala na plné obrátky. Snažil si představit, co to všechno má znamenat a kdo je ten August Stukenbrok, proč je tak důležitý, že do jeho nemocnice poslali z Natalu, ležícím daleko na atlantickém pobřeží Brazílie, generála, důstojníky a vojáky a k tomu ještě letadlo s lékařským vybavením. Zdálo se, že pacienta dobře znají. Neměl nejmenší tušení, o co jde, i když to muselo být něco nesmírně významného, souvisejícího s národní bezpečností Spojených států.
„Tak to tady ukliďte a pamatujte si, že se tu něco takového nikdy nestalo,“ řekl nakonec s mrzutým výrazem ve tváři.
Pessoa se na něj spiklenecky podíval a Burton s pousmáním pohladil prsten ve své kapse.