načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kolektoři II -- Operace Vade Retro - Markus Heitz

Kolektoři II -- Operace Vade Retro

Elektronická kniha: Kolektoři II -- Operace Vade Retro
Autor:

Píše se rok 3043, vesmír lidé dobyli, galaxii prozkoumali, ale nyní padli za oběť hrozivému nepříteli: Kolektorům. Mimozemšťanům, které zřejmě nelze ničím zdolat. Poté, co ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Brána
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 418
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Collector - Operation Vade Retro
Spolupracovali: přeložila Zuzana Schönová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-724-3745-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhá část dobrodružného sci-fi románu populárního německého autora, odehrávajícího se v daleké budoucnosti na počátku čtvrtého tisíciletí. Píše se rok 3043, vesmír lidé dobyli, galaxii prozkoumali, ale nyní padli za oběť hrozivému nepříteli: Kolektorům. Mimozemšťanům, které zřejmě nelze ničím zdolat. Poté, co nepřátelští Kolektoři vzali pod „ochranu“ četné planety, seberou mezihvězdné státy a koncerny konečně odvahu a zaútočí.Tři lidé se dostanou do víru událostí. Fredinald Zumi, rukojmí Kolektorů, je po dlouholetém zajetí propuštěn na svobodu - než pochopí, že i jeho útěk je jen dalším šachovým tahem vetřelců. Nuncius Civer Black je věrně oddaný církvi, ale s morálkou to nebere tak doslova - když ho však odvelí zpátky na hlavní planetu církve, vsadí všechno na to, aby vypátral pravdu. A nakonec Clarissa Fairbanksová, bývalá vesmírná pirátka a pilotka, která dostane krajně podezřelou speciální zakázku. Všichni tři zjistí, že jim tak cizí a děsivá civilizace Kolektorů je rozštěpená. Společně dojdou na dobrodružných cestách k řešení, které snad povede k novému začátku galaxie: Je to tajná operace jménem „Vade Retro“.

Popis nakladatele

Píše se rok 3043, vesmír lidé dobyli, galaxii prozkoumali, ale nyní padli za oběť hrozivému nepříteli: Kolektorům. Mimozemšťanům, které zřejmě nelze ničím zdolat. Poté, co nepřátelští Kolektoři vzali pod „ochranu“ četné planety, seberou mezihvězdné státy a koncerny konečně odvahu a zaútočí. Tři lidé se dostanou do víru událostí. Fredinald Zumi, rukojmí Kolektorů, je po dlouholetém zajetí propuštěn na svobodu – než pochopí, že i jeho útěk je jen dalším šachovým tahem vetřelců. Nuncius Civer Black je věrně oddaný církvi, ale s morálkou to nebere tak doslova – když ho však odvelí zpátky na hlavní planetu církve, vsadí všechno na to, aby vypátral pravdu. A nakonec Clarissa Fairbanksová, bývalá vesmírná pirátka a pilotka, která dostane krajně podezřelou speciální zakázku. Všichni tři zjistí, že jim tak cizí a děsivá civilizace Kolektorů je rozštěpená. Společně dojdou na dobrodružných cestách k řešení, které snad povede k novému začátku galaxie: Je to tajná operace jménem „Vade Retro“.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Originální vydání

Collector – Operation Vade Retro

Přeložila Zuzana Schönová

Copyright © 2013 by Wilhelm Heyne Verlag, München, in der Verlagsgruppe

Random House GmbH, Germany

The book has been negotiated through AVA international GmbH, Germany

(www.ava-international.de)

Translation © Zuzana Schönová, 2014

ISBN 978-80-7243-745-0


Pro Paula,

starého hráče her na hrdiny,

který s námi procestoval nesčetné vesmíry

a už nás předešel na onen svět



KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 7ˇ

PŘEDEHRA


Markus Heitz 8


KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 9ˇ

26. srpna 3042 A. D.

SYSTÉM: GALLOWAY

MÍSTO: V BLÍZKOSTI PLANETY HAKUP

(MAJETEK: GUSA, AKTUÁLNĚ STÁLE POD OCHRANOU)

Pokud existovalo nějaké místo, které Fredinald Zumi znal a které se navzdory mnoha uplynulým letům pevně vpálilo do jeho mysli, byla to tato bílá hala, intenzivně vonící klinickou čistotou a dráždivěznepokojující matoucí neposkvrněností. A přesně tam se nyní znovu nacházel, krok od ozbrojeného Kolektora, který ho tenkrát unesl z Hakupu.

Není to sen. Vrátil jsem se tam, kde to začalo!

Zumi byl první kontakt, první člověk, který oficiálně padl domechanických drápů těchto ahumánců. Tenkrát, když ještě nosil titul předseda Mezihvězdné obchodní komise a lidé ještě mylně nazývali bytosti vmohutných brněních Samaritány.

1. ledna 3017 se jeho život rázem změnil: Ahumánci se objevili naplanetě Hakup a vzali ho s sebou. Ne proto, aby uzavřeli obchodní smlouvu s GUSA, jak si nejprve myslel, nýbrž jako objekt pozorování.

Kter ý rok to teď máme? 3035? Nebo víc? Zumiho pohled bloudil halou.

Úplně ztratil cit pro čas a jen ze stárnutí svého obrazu v zrcadle mohl vyčíst, jak plyne měsíc za měsícem, které trávil pod osobní ochranoujednoho Kolektora.

Vlasy mu v zajetí zešedivěly, příležitostně si je stříhal stejně jakovousy. Béžový oděv, který nosil, připomínal kaftan. Víc toho od ahumánců nedostal. Ani spodní prádlo ne. V malé kapse nosil špunty do uší,vlastnoručně vyrobené z utěsňovací masy, a příležitostně je používal. Markus Heitz 10

Zumi předpokládal, že slouží jako trofej. Jako majetek. Směs domácího zvířete a poháru pro vítěze. Proto doprovázel Kolektora na jeho cestách, navštěvoval planety, které padly pod ochranu ahumánců, a z oknakosmické lodi nechápavě a zaraženě sledoval, jak se měnily světy, na nichž cizinci vyhlásili svou vládu. Utrpení.

Několikrát se pokusil o útěk. A dvakrát o sebevraždu.

Ale Kolektor ho pokaždé oživil, svými vynikajícími operačnímimožnostmi ho sflikoval a odstranil všechny škody na jeho těle. Bolest, kterou při tom Zumi vytrpěl, mu zabránila, aby k tomu nechal dojít ještě jednou. Zdálo se mu to nesmyslné.

Od té doby hledal příležitosti, jak by se dostal k nějakým vědomostem o svém strážci. Ale navzdory dlouhé době spolubytí se nenaučil nic –písmo ani základy řízení lodi nebo něco o technice. Exotický, v neznalosti držený pokojový psík, kterého neuvařili.

Zumi věděl, že Kolie, jak zněla jejich přezdívka, pojídají lidi.

S perfidním, perfektně organizovaným systémem chovali homosapiens na obsazených planetách a zvyšovali fertilitu žen, porodnost a počet dětí v těhotenství přinejmenším na tři.

Zumi ještě nevěděl, zda považují lidské maso za delikatesu, drogu nebo standardní krmení. Jsem svačinka na dvou nohách, myslel si trpce, mohou mě kdykoliv sníst, když jim půjdu na nervy. Ale pak by to konečně taky skončilo.

Klusal za titanovým brněním, v němž vězel jeho osobní Kolektor.

Na tmavém, neurčitě olivovém pancíři viděl dráty a vedení, jejichžpozici a stav znal zpaměti. Nanomotory tiše bzučely, při dopadu ocelových bot to kovově zarachotilo. Povrch brnění působil výjimečně vyčištěně a vyparáděně.

Mají k tomu nějaký zvláštní důvod?

Co číhalo v neuvěřitelně odolném brnění, to Zumi nevěděl. Duch,umělá inteligence, ahumánci, jiní lidé? Poslední domněnku zavrhl.

Ve světlé, bíle osvětlené hale se jako naposledy nenacházelo nic –kromě dalších Kolektorů.

Ale Zumi si všiml nápadného rozdílu: shromáždilo se jich daleko méně. Jedenáct. Z o něco víc než stovky. Proč tak málo?

Všechny pancíře měly vlastní gravury a znaky, tu a tam se lišily barvou KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 11ˇ a tvarem, a proto bylo možné Kolektory jednoduše rozlišit. Společné jim byly pouze tornistry na horních zádech a zakulacené helmy, které sevepředu lehce sbíhaly do špičky. Hledí se černě a neproniknutelně odrážela od bílé barvy okolí. Zumi se nikdy nesměl dozvědět, co se nachází za nimi. Ani náznakem ne. I zde sahala jeho představivost od kamer až po extraterestrické obličeje.

Viděl mohutné meče houpající se na bocích. Od rukojetí vedl tenký kabel do širokého, těžkého opasku. Byla-li energie elektrickýchobloukových zbraní aktivována, prořízla zářící ostří skoro každý materiál. Zumi ještě nezažil, že by na něčem ztroskotala. Mimoděk si strčil chrániče do uší. Netlumily kompletně, ale stačilo to, aby zabránily škodám.

Jeho Kolektor pochodoval ke shromážděným, kteří utvořili kruh, azaojil se do jejich formace. Hned poté se rozezněly brumlavé zvuky, jako by najednou slyšel ultrazvuk cetanického netopýra, doprovázený defektní cirkulárkou a dvacetihertzovým bzučením.

Díky zátkám do uší snášel Zumi čekání uvolněně. Hluboké kmitání ho svědilo, rozvibrovalo mu šaty. Bez ochrany uší by se byl s křikem zhroutil na kolena. Lidský sluch řeč Kolektorů naprosto přetěžovala a on se ani nepokoušel najít v těch tónech nějaký smysl.

Porada nenadále skončila.

Zumiho Kolektor zvedl ruku, opancéřovaný prst se vymrštil do výšky a pokynul mu blíž.

Přestávka na kávu? Dostali hlad? pomyslel si sarkasticky a dal seposlušně do pohybu. Každý si může ukousnout.

Před ním se otevřela mezera. Vydal se doprostřed kruhu a prohlíž el si temná hled í ahumánců... A ť už to dělali čí mkoli – civěli na něho! Cítil to!

„Co?“ zeptal se netrpělivě. „Co ode mne chcete?“

Bílé stěny haly se rázem změnily v obrazovky, stejně jako naposledy. Spojení a krátké filmové sekvence sestávaly ze sestřihaných relací zpráv.

K jeho údivu se v příspěvcích navzájem obkličovaly stejnétorpedovitě-sekerovité lodi, pálily na sebe a zarputile bojovaly. Příležitostně se obrazem přehnaly i kosmické lodi, torpédoborce a křižníky různýchkoncernů a států, ale rozhodující boje vybojovávaly lodi tříd hough a bigger. Vypadalo to jako bratrovražedná válka. Markus Heitz 12

Tak se Zumi dozvěděl, že Kolektoři byli poraženi vesmírnou flotilou Spojených lidských národů létajících do vesmíru a jejími nelidskýmispojenci. Tito přátelé lidstva byli odštěpenou frakcí Kolektorů, jak se zdálo, a říkali si Wyverové nebo Opatrovníci.

Zumi pochopil, že těch jedenáct ahumánců kolem něho jsou poslední přeživší agresoři. Tak se časy mění. Zle a spokojeně se usmál, snažil se však o zdrženlivost. Z jeho trýznitele se stal štvanec.

Kolektoři se nacházeli na ústupu. Jak ukazovaly zprávy, nevzdávali se bez boje planet, které vzali pod ochranu. Houževnatě se bránili. Ale víc a víc podléhali.

Další filmová sekvence sestávala naproti tomu ze sestavených vzorků dialogu.

„Zumi. Musíš // pro nás převzít vyjednávání,“ ozvalo se z neviditelných reproduktorů haly jednou ženskými, jednou mužskými hlasy, což č inilo naslouchání obt ížným a zárove ň zvl áš tním, přes nesmírn ě závažný obsah. Rychle se stří dající obličeje a sekvence měly p ří mo uměleckou úroveň.

„Budeš // náš vyslanec a poprosíš u U.S.N.O. o milost. Podrobíme se // lidstvu a jeho // rozsudku. Výměnou // uvolníme naše dobyté světy anabídneme naše technologie. Bez // výhrad. Můžeme // lidstvo // zavést// do nové éry. Cestování nadsvětelnou rychlostí // bez biologických následků. Novou technologii // pohonu. Novou medicinskou // technologii.Všechno, po čem // lidstvo v posledních dekádách dychtilo, vám věnujeme. Výměnou za naši // existenci. Musí být zabráněno // aby nás // Wyveři // zahladili. To // je naše jediná podmínka.“

Sekvence skončila a stěny se vrátily zpátky do své studené, lhostejné bělosti.

Zumi se pokusil uspořádat přemíru informací, které jako by hopřeválcovaly. Nevěděl nic o Wyverech, nic o stavu lidstva po dlouhé válce a odporu proti Koliím.

Ale pochopil: Budu smět na svobodu! „Jak odcestuju kvyjednáváním?“ zeptal se a gestikuloval, aby mu lépe porozuměli.

Na stěnách se znovu objevily pospojované útržky obrazů a řeči.

„Obstarali jsme ti stroj. // Čeká v hangáru. // Poletíš na Zem apromluvíš // se zástupci vlád a koncernů,“ přikazovali mu muži, ženy a děti z mýdlových oper, zpráv, reportáží, filmů a sitcomů a měnili oslovování. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 13ˇ „Předestřeš jim nabídku. // A poté se vrátíš // na místo, které jsem tinarogramoval do navigačního počítače. // Na těchto koordinátech obdržíš další pokyny. // Poselství a přesné instrukce // a rovněž některé z našich // technických přístrojů na důkaz // naší upřímnosti jsou rovněž v lodním počítači. // Prostuduj je na své cestě.“

Jeho Kolektor udělal krok stranou, aby Zumi mohl opustit kruh.

„Jdi, příteli. // Zanes světlo k lidstvu a // osviť je naším vědění. // Kéž je s tebou síla.“

Zumi zřetelně přikývl, aby Kolektoři viděli, že pověření přijal.

Na druhém konci haly se otevřela přepážka.

Z ní se objevila malá kosmická loď: neobyčejně zvláštní Starscream Mark III, s nímž mohl díky jeho výkonnému naprogramování letět i jen jediný muž. Spolehlivý a ke všemu připravený skokový pohonneobyčejně urychlí Zumiho cestu.

Cena lodi byla zhruba dvě stě osmdesát milionů toiů. Přesto to jako odškodnění za mizerné nakládání v posledních letech zdaleka nestačilo.

Za týden budu na Zemi! Na svobodě! Zumi rozvážně opustil kruh a přinutil se neběžet. Chtěl ven z bílé místnosti, z ochrany své Kolie, pryč od civících černých hledí, za nimiž číhalo všechno možné.

Dlouhými kroky měřil místnost a neotáčel se, jako by pohled zpátky mohl zničit všechno krásné, co v něm pulzovalo.

Hangárová přepážka už nebyla vzdálená ani deset metrů.

Při každém úderu srdce počítal Zumi se zabručeným rozkazem nebo s tlampači na stěnách, které se posměšně rozkřičí, že to byl všechno jen žert. Aby pozlobili pokojového psíčka.

Ale nestalo se.

Zumi došel k hangáru.

Chvatněji než dosud šel otevřenou úzkou nákladní rampou nahoru a s dlouhým výdechem stiskl knoflík uzavíracího mechanismu.

Průvlak se bzučením sjel, tlusté svorníky se s klapnutím uzavřely.

Zumi si vyndal špunty z uší.

Náhle ho přepadly obrovské pochybnosti o důvěryhodnosti zadavatelů. Jak mohou vědět, že svůj džob vykonám?

Nebo dali Kolektoři na palubu bombu? Markus Heitz 14

Ukryli biologické bojové látky do krytů?

Nebyla trojským koněm ta nabídka, ale loď? Pozvolna chápal, jaký potenciál nabídka má – a jaká výbušná látka v ní dřímá.

Předám-li nabídku, koncerny se na ni okamžitě vrhnou, pomyslel si. 2OT rovněž.

Co v prvním okamžiku vypadalo jako ultimativní a totální vzdání se Kolektorů, neznamenalo ve skutečnosti nic jiného než otrávený dar,trojského koně, který určitě vyvolá roztržku mezi státy a korporacemi. To by mohlo být zhoubnější než dosavadní válka proti ahumáncům. Už jen to, že se Kolektoři pustili do vyjednávání, mu připadalo podezřelé.

Nebo to bylo přece jen zoufalství – pokud tento pocit vůbec znali?

Zumi se zadumaně vydal do úzkého kokpitu Starscreamu, posadil se a připoutal se.

Obslužné prvky se daly pochopit intuitivně, aktivovaný palubnípočítač čekal jen na uvolnění. Stisknutím tlačítka mohl vyvolatnaprogramovanou trasu. Zumi se musel po přechodu do interimu pouze opřít a zkrátit si týden času.

Pak budu na Zemi. A co tam? Zamyšleně pozoroval startovací tlačítko, které chránila zajišťovací lišta z ocelového plexiskla.

Přepadla ho myšlenka, že by se měl jednoduše vzepřít tomu, že odletí se Starscreamem k Zemi.

Mohl bych vystoupit a nechat se od nich sežrat. Ať si najdou někoho jiného, kdo srazí lidstvo do záhuby.

Zumimu se vteřinu za vteřinou zdálo jeho spontánní vnuknutí lepší. Po první euforii, že ho pustí na svobodu, následovalo vystřízlivění a poznání, že patří k novému plánu Kolektorů.

Ale toho se nechtěl zúčastnit.

Zumi se zhluboka nadechl, vydechl, nadechl – pak jeho prsty otevřely poutací pás. Pojal rozhodnutí, které bude znamenat jeho ortel smrti.Pokojový psíček odepřel po desetiletích zajetí poslušnost.

Vstal, uhladil si kaftan, znovu spustil rampu a opustil loď.

Ahumánci teď stáli v lehce zahnuté řadě, hledí upřená na přepážku, v níž se objevil Zumi.

„Já se toho nezúčastním,“ zvolal a skočil na kovové desky. „Ať už chcete uskutečnit jakýkoliv plán, já odstupuju. Odpravte mě, sežerte mě KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 15ˇ nebo si se mnou udělejte, co chcete. Já toho mám dost! Smrt je lepší než můj osud!“ Přál si mít zbraň, aby na ně mohl zaútočit. Abych kousl ruku, která mě krmí, ať zůstanu u metafory. A jak bych kousal!

Ozvalo se pronikavé, modulované pískání, které se zařízlo Zumimu do mozku. Bylo hloupé, že si v kokpitu vyndal špunty z uší. To se mu teď vymstilo.

Ale nebyl to nikdo z Ahumánců, kdo se dorozumíval komplexní řečí se sobě rovnými.

Kolektoři se pohnuli, helmy se obracely vpravo a vlevo. Zdálo se, že se neviditelnými pohledy dohadují nebo hledají příčinu.

Pískání neustávalo.

Lodní varování?

Zumi viděl, že se bílé stěny po jednom gestu jeho Kolektora změnily v monitory.

Tentokrát nabídly pohled do okolního vesmíru.

Zumi viděl Hakup, svou rodnou planetu, před níž se vznášely různé lodi třídy hough a big. Malá flotila zřejmě sevřela a obklopila svět. Vpozadí rozeznal navíc dva křižníky kategorie bigger. Působily nenápadně, ale ve skutečnosti byly čtyři kilometry dlouhé, široké a vysoké. Mělytyický torpédovito-sekerovitý tvar.

Uprostřed shromážděných houghů se vesmír rozplýval, jako by velké vedro dokázalo zdánlivý vzduch přivést k mihotání. Pak hvězdy na tom místě zmizely a všechno se setmělo, zčernalo, hluboce ztmavlo.

Zumi sledoval, jak se lodi Kolektorů vzdalovaly. Nevypadalo to jako uspořádaný manévr, nýbrž jako holý, uspěchaný úprk. Co je k tomu mohlo přimět? Útok lidsko–wyverské flotily?

Radoval se, že je na řadě osvobození jeho vlasti, a krátce si pohrával s myšlenkou, že popadne jeden meč a napadne svého Kolektora, ale zbraň byla pro muže, jako byl on, moc těžká. Stáří a dlouhý pobyt ve vesmíru ho oslabily.

Netrpělivě čekal na přechod lodí z interimu – ale nestalo se tak.

Místo toho se z pochmurného vesmíru vymrštila černá chapadla abičovala nejbližší lodi Kolektorů. Jakmile zasáhla kov kosmických lodí, začaly z boků šlehat jiskry, vysílaly míle dlouhé fontány hvězdiček do vesmíru a osvěcovaly okolní lodě. Markus Heitz 16

Kolem trupů napadených lodí se roztančil modrý oheň, stěny sepromáčkly, jako by uvnitř panovalo vakuum.

Zumi takovou zbraň ještě nikdy neviděl, v žádné bitvě, jíž bylsvědkem. Panebože! Co je to? To vysvětlovalo, proč se Kolektoři novýchspojenců lidí tolik báli. Zřejmě to s tím úkolem–nabídkou mysleli přece jen vážně?

Z temné nicoty se vysunul pyramidový útvar. Délka jeho hran musela být několik kilometrů. Sestával z devíti různě velkých segmentů avyadal stejně velký jako jedna z big lodí Kolektorů. Zářil zlatě a měděně. Gigantické průzory se otevřely a nasávaly čerň, z níž přišel. I ničiváchaadla byla stahována zpátky a v tom zpátečním pohybu ještě kolem sebe tloukla a zasáhla dvě další lodi big.

Houghy začaly mezitím plivat raketové a jiné salvy. Střely zasáhly vnější obal, roztříštily se a rozbily se o něj, aniž by Zumi spatřil viditelné škody.

Zlomyslně se usmál. Teď ochutnáte strach, který jste tak velkorysešířili mezi námi. Pomalu šel zpátky. Soucit mu byl tak vzdálený, jako je vzdálené pozemské slunce od středu Mléčné dráhy.

Zumi chtěl nyní přece jen do Starscreamu, aby kosmickou loď za spoustu milionů zajistil pro sebe jako možnost návratu. Protože na sobě neměl ochranný oděv, stačila by nepatrná dírka v lodi Kolektorů, aby se udusil. To by se tak krátce před jeho svobodou pokud možno stát nemělo. Přitom se díval střídavě k ahumáncům a na stěny, aby sledoval dění ve vesmíru.

Divil se, že se neukázala žádná flotila SLLV. Asi čekají, až Wywerové vyřadí největší kolosy protivníků.

Pyramida letěla netečně dál. Přitom se točila kolem vlastní osy, jako

by se stavěla na špičku, a připomínala káču. Jednotlivé z devíti segmentů

přitom skutečně začaly rotovat.

Zumiho se zmocnil nedobrý pocit, že uvnitř lodi Wyverů bylnastartován stroj, který se nabíjí a připravuje se k mohutné explozi, kezničujícímu úderu...

Teď se ze všech směrů sypaly proti pyramidě salvy: Oblaka raketsvištěla vesmírem a tahala za sebou bílé paprsky zplodin, malovala linky mezi hvězdy. Červené a zelené lasery se blýskaly a vrhaly se proti šikmému, KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 17ˇ zlatě-měděnému trupu. Byly tečovány a roztřepeny. Granáty vybuchovaly ve vteřinovém taktu na povrchu a tvořily malebné červeno-oranžovévýbušné květiny, které rozkvetly a zahynuly.

Kolektoři shromáždění v hale spolu teď hovořili.

Zumi si chvatně strčil špunty do uší. Nikdo už mu nevěnovalpozornost. Debatovali a gestikulovali s hranatými pohyby.

Pyramida byla dál rezistentní proti jakékoliv snaze o poškození.Sunula se zničující bouří laserů, výbuchů a tříštících se projektilů. Teď už rotovaly všechny segmenty jeden kolem druhého.

Zumi dosáhl propusti. Posledním pohledem na stěny-monitory zjistil, že lodi Hough skáčou ze systému. Vzdaly se a nechaly Biggery, abyprováděly manévry odvracející pozornost.

Polkl. Když mizí, musejí být zbraně Wyverů extrémně nebezpečné! Zumi uháněl podruhé po nakládací rampě vzhůru, v panice třískl dozamykacího tlačítka a pádil do kokpitu. Málokdy ve svém životě utíkal rychleji.

Strach, se kterým se potýkali Kolektoři, se zmocnil i jej. Musím odtud okamžitě pryč! Ať pyramida prokazuje svoji ničivou sílu, až se on dostane do bezpečí. Na to, že by jeho loď v sobě mohla nést skrytou bombu nebo něco ještě horšího, už nemyslel.

Neváhal, vrhl se do křesla, připoutal se a zároveň zvedlbezpečnostní kryt nad aktivačním spínačem. Jeho chvějící se prsty sklopily malou páčku.

Světlo v hangáru zčervenalo.

Na obrazovce se míhal sled neznámých písmen a symbolů, pak dvakrát zamrkaly a zhasly.

No výborně. Zumi se bál, že mu ahumánní technika ještě připravípotíže. Ať už rozhodující části lodi navrhl původně kdokoliv, nebyli to lidé. Ale to se stávalo často.

Pohonné mechanismy Starscreamu Mark III se s řevem probudily a vyletovací propust před krátkou tlamou se rotujíc otevřela jako clona duhovky.

Lodí Kolií otřásla mocná rána.

Zumi si napřed myslel, že je nějaká chyba na zavěšení vesmírné lodi. Ale vnější mikrofony přenášely šeredné kovové sténání. Enormní sílypůsobily na vnější obal a na vnitřní strukturu. Markus Heitz 18

Ve stejném okamžiku se polovina hangáru utrhla, jako by jí shoraprojel nějaký obrovský kyj. Kdyby byla příď Starscreamu o dva metry delší, hnal by se Zumiho kokpit v malých, praktických kouscích šrotu jakokonfety z kosmické lodi vakuem. Rázem zavládla dekomprese, dva Kolektoři zavířili kolem kokpitu a svištěli do vesmíru.

Podíval se dírou ven, do inferna, které se tam prostíralo.

Obávané lodi Kolektorů, kdysi pokládané za skoro neporazitelné, se hnaly vesmírem s děrami po střelách. Jiné se bez výbuchů rozpadaly,zahalené do purpurového světla vycházejícího z pyramidy. Loď Wywerů trosky nasávala.

Bohové Uaosuhu! Co je to za zbraň? Zumi cítil, že má vlhké a studené ruce. Oni mě jednoduše nasajou s nimi.

Fialové světlo nyní dopadlo na zničený hangár.

Starscream reagoval pronikavým varovným tónem, zároveň sedostavilo jemné vibrování zasahující každou část lodi. Lehké chvění sezměnilo ve viklání, potom v lomcování, které se dál stupňovalo.

Roztrhá nás to jako ty ostatní. Koutky očí viděl Zumi další malouvarovnou dekompresní lampičku: Nakládací průvlak se otevřel. Někdo šel na palubu Mark III.

Ještě tohle! A já jsem si myslel, že jsem se Kolektorů zbavil. Rychlezamkl kokpit a předsevzal si, že zbytek lodi příležitostně odvětrá a proklaté Kolektory vyfoukne ke hvězdám. Nebo nejlíp do interimu. To nepřežijou. Ale předtím...

I když Zumi věděl, že to není dobrý nápad a že při tom možná zahyne, dotkl se tlačítka pro nadsvětelný pohon, ačkoliv se nacházel ještě uvnitř mateřské lodi.

Jinou možnost neviděl, když chtěl zachránit sebe a Starscream. Raději zemře při svém pokusu, než aby ho záhadná zbraň rozložila na kousky do puzzle.

Na obrazovce znovu zaplanula hieroglyfická znamení, tančila a cukala sebou pod vlivem wyveří zbraně, kroutila se. Pravděpodobně si stěžoval počítač, že se nacházejí blízko nějaké překážky, která by mohla při zážehu SDV pohonu utrpět těžké škody.

„Tak dělej!“ vykřikl Zumi a nechtěně poskakoval ve vzpouzejícím se pilotním křesle sem a tam. V panice několikrát praštil do tlačítka, jako KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 19ˇ idiot dokonce pěstí, jako by přitom šlo o sílu – a loď konečně zažehla skokový pohon.

Zumi pocítil oznamovací pálení ve spáncích a v šíji a bojoval, abyudržel pod kontrolou svůj svěrač.

Okolí světlalo a světlalo, začalo být palčivě a oslnivě bílé.

Starscream se úprkem vrhl do interimu.

KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 21ˇ

PRVNÍ JEDNÁNÍ

Markus Heitz 22

„Někteří jsou nazýváni hrdiny.

Za něco, co udělali jen ze zoufalství.

To je nanejvýš nefér ve srovnání s těmi,

kteří chtěli něco ovlivnit a nepozorovaně

ztroskotali.“

ZUMI, předseda Mezihvězdné

obchodní komise Hakupu KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 23ˇ

První scéna

31. srpna 3042 A. D. (Pozemského času)

SYSTÉM: LACAILLE 9352

PLANETA: HAIL (MAJETEK GUSA)

MÍSTO: 34 MIL JIHOZÁPADNĚ OD HAIL-CITY

„Chvalte Pána!“ zvolal muž v bílém kněžském rouchu, na jehož prsou se skvěla ohebná LED obrazovka. Na ní plál v touze po efektu hořící kříž v trvalé smyčce. Hlavu měl zahalenou ve světlé kuželovité kapuci. Dva otvory v ní mu umožňovaly vidění. Na jeho pravé paži se skvěla páska s emblémem GUSA. „Dnešní noc je nocí spravedlivého hněvu!“

Jeho jasný, silný hlas se rozléhal sálem, v němž se shromáždilo čtyřicet dalších zakuklenců. Seděli trochu nedůstojně na postarších aluminiových skládacích židlích, zato měli na sobě čistá bílá roucha a masky, přes ně byli opásaní tmavozelenými kevlarovými pancíři a přinesli si zbraně,které zřejmě pocházely ze zásob lokálních trooperů GUSA.

Čaroděj vzal ze stolku před sebou velkorážní rychlopalnou pušku řady Impact a lhostejně si ji dal na rameno. „Dnes je noc, v níž s hněvemvyjdeme ven a zapálíme sídliště uctívačů koní z Alfa Centauri. Na Hailu je nepotřebujeme. Hodíme jejich směšnou sochu koně i jejich mrtvoly do vulkánu. Do našeho dobrého pekelného ohně, do něhož pohroužíme všechny hříšné duše. Takový je zvyk a tak to uděláme!“

Maskovaní freneticky vyřvávali svůj souhlas. Upírali pozornost naimeriálního čaroděje Hailu, vůdce místního Ky-Klos-Klanu. Mumlali na souhlas, zvedali pěsti a do toho se ozývalo bzučení nabíjenýchenergetických zbraní.

Čaroděj ukázal z okna. „Nikdo je nezval, aby přišli k nám na Hail. Jsme dobří křesťané, následovníci Pána, od narození nadřazení nad všemi Markus Heitz 24 ostatními. Kdo se k nám nehodí a nepodvolí se, bude odstraněn. Přátelsky jsme je žádali, aby konvertovali nebo opustili Hail. Ale chtěli to?“

Sálem hřměly vzrušené výkřiky „Ne“.

„Právě, bratři a sestry! Oni NECHTĚLI. Trpělivost, kterou nám uložil Pán, je pryč. Teď budou muset žít s následky!“ Imperiální čaroděj namířil ústí Impactu na dvojité dveře proti sobě. „Vykročme ven a nastolmeznovu Bohem daný pořádek.“

Členové Ky-Klos-Klanu se zvedli ze svých míst. Sdružení vzniklo ze zaniklého Ku-klux-klanu a pokračovalo v tradicích militantníhopohrdání. I na Hailu.

„Ach ano: A nikdo si nenechá nic pro sebe. Všechny cenné předměty a nalezené toie půjdou do sbírky. Domy vypálíme teprve, až bude všechno drahé venku.“ Vůdce obešel stolek a postavil se do čela houfu.

Právě došel k východu, když se dveře před ním rozletěly.

Na úzké verandě před ním stál starší muž s vyžilým obličejem,třídenním strništěm a dlouhými černými vlasy, které mu v pramenech visely přes ramena. Bledě zelené oči připomněly čarodějovi pijana, který propil valnou část svého rozumu. Jednoduchý šedý plášť, který skrýval každičký kousíček oděvu pod ním, překypoval planetární špínou. Musel jetnějakým vznášedlovým kolem, i když atmosféra právě překypovala těžkými grafitovými částicemi.

Když neznámý spatřil skupinu, usmál se a zvedl pravou paži. Vprstech držel lístek, na nějž si zřejmě velmi staromódně poznamenaladresu. „Jsem na Hailu nový a chtěl jsem k vám nakouknout.“ Jeho bas zněl jako orašplovaný kov korunovaný kouřem a whisky a vynikal tak nízkými frekvencemi, že se to zarývalo až do morku kostí. Mluvil rozvážně, jako by měl všechen čas vesmíru. Skupina ozbrojenců na něho očividněnezaůsobila. „Věřící, kteří radikálně zastupují své názory, to mám rád.“

Čaroděj se zarazil. „Oh, dnes je to špatné. Právě jsme chtěli... vyrazit.“ Postoupil kupředu a chtěl ho odstrčit stranou. „Přijď zas zítra. Teď se to právě nehodí.“

Neznámý kývl směrem k rychlopalným puškám, aniž by se pohnul. „Jdete proti pohanům?“

„Amen,“ zvolal někdo ze skupiny horlivě. „Bůh nás v nocispravedlivého hněvu posílá proti šukačům koně.“ KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 25ˇ

Neznámý udělal krok stranou. Když ho minula polovina skupiny, řekl: „Jak to, že nazýváte svého předsedu imperiálním čarodějem?“

Dav se zastavil a zíral na něho. Špičaté kapuce tvořily veselý lespřiomínající chřest nebo nepomalované pylony. „Co?“ ozvalo se odněkud zmateně.

„Imperiálním čarodějem,“ opakoval cizinec klidně a vyšel na dva malé schůdky, které vedly vzhůru ke vchodu do sálu, aby ho bylo lépe vidět a slyšet. „To není právě křesťanské.“

Teď se členové Klanu dívali jeden na druhého. Hlavy se otáčely sem a tam, roucha a masky šustily. Scéna v sobě měla cosi komiksového. Už scházely jen namalované otazníky nad jejich hlavami. Nikdo nemohlpronést nic na vysvětlenou, až nakonec kdosi zvolal: „Jeffe!“

Ukázalo se, že Jeff je čaroděj. Tiše zaklel, spěchal zpátky a postavil se před širokoramenného neznámého. Musel si jednou rukou přidržovat masku. Jinak by mu sklouzla.

„Existují taky označení Velký drak a Velký kyklop,“mluvil neznámý dál, zkřížil paže na prsou a ruce si vsunul do podpaží. „Drak je podleBible synonymum pro ďábla. A kyklop je postava z pohanských příběhů.“

„To je prostě tradice.“ Jeff se pod svou maskou zatvářil udiveně a rozzlobeně. „Nebudeme tě nutit, abys s námi spolupracoval, ale mohu tě ujistit, že činíme všechno ve jménu Pána a že u nás nepřichází v úvahu, aby někdo byť i jen přibližně zpochybňoval jeho vážnost a jeho moc. Jsou to prostě jen... označení,“ podotkl důrazně, aby skryl, že to sám nevěděl. „Jak jsem řekl, právě nemáme čas.“

„Já vím. Šukači koně, které musíte odpravit,“ odvětil cizinec klidně. „Ještě jedna věc, abych tomu porozuměl: Proč jsou bílí protestanti odnarození nadřazení jiným skupinám, podle Klanu? A utlačování černých, židů a katolíků, homosexuálů... jaký přesně má s nimi Bůh plán, který vy plníte?“

Jeff se na něho zamyšleně díval. Něco se mu na těch otázkách nelíbilo. Byly příliš kritické na někoho, kdo chtěl s Klanem spolupracovat.„Neviděl jsem už někdy tvůj obličej, bratře? A jak zní tvoje jméno?“ Namířil hlaveň Impactu na cizincův obličej. „Máš rád šukače koní?“

Muž se chladně usmál a zůstal tak klidným, jako by ho ohrožovalnevinný banán z Otrena-Balu. „Mám rád hodně věcí. Ale jedna věc je mi Markus Heitz 26 odporná: Hloupost. A tím nemyslím dobromyslnou hloupost, nýbrž něco, jako jste vy.“

Teď na něho zamířilo ještě víc zbraní.

„Myslím tohle.“ Neznámý se opatrně pohnul dozadu a nechal klesnout ruce. Jeho tvrdý pohled klouzal kolem. „Jmenuju se Civer Black a přišel jsem na Hail jako nuncius ve jménu ministrátora, abych si udělal obrázek o událostech, které uvádějí půlku planety do vzpoury.“

Zbraně se okamžitě sklonily, ale Jeff na ně křikl, že je to trik, a dál mířil rychlopalnou puškou na Blacka. „A co děláme zlého?“ zvolal Jeff. „Přece to ministrátorovi může jen vyhovovat, když šukače koní...“

Black opět pomalu zvedl paže a ukázal jim sbalené pěsti, v nichž nyní jako kouzlem vězela malá, blikající dálková ovládání. „Nejsou to šukači koní, nýbrž lidé, a tudíž tvorové boží,“ vpadl mu Black řezavě do řeči. „Mohou být ještě pohané, kteří se koří koňskému bůžkovi jménemPegason, ale ministrátor říká, že je máme přivést k naší víře, abychomzachránili jejich duše. A nezabíjíme je, když nechtějí konvertovat.“ Prohlížel si dav. „Jděte domů.“

„My to vidíme trošku jinak. Musíme té chátře udělit lekci, kterounezapomene.“ Jeff byl nervózní. Pálily ho oči a dech mu čpěl pod kapucí kysele.

„Vy chcete ještě pořád vytáhnout?“ ujistil se Black.

„ANO!“ vykřikl dav.

„Bůh to chce.“ Jeff se usmíval. „Jak to teď bude dál?“

„Podám ministrátorovi zprávu.“ Black stiskl tlačítko přístroje v pravé ruce. S bzučením vzniklo skoro neviditelné silové pole, které rozechvělo vzduch. „A on uslyší, že jste všichni následovali čaroděje a byli jsteposedlí jeho démony. Nebylo jiné cesty než...“

„Ty špinavá svině!“ Jeff vypálil, zasypal bariéru salvou.

Ale projektily se odrazily.

Ostatní Ky-Klos-Klanové pálili na nuncia, co zbraně daly. Kolemčaroděje se chvěly dlouhé i krátké ohně, smetly mu bílou kapuci. Objevil se muž s obyčejným obličejem a prořídlými šedivými vlasy. S křikem se kryl a zacpával si uši.

Spojené kulky ale rovněž ztroskotaly na silovém poli. První členové Klanu už se dali na ústup, chtěli utéct a odhazovali směšné kapuce. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 27ˇ

„Prohřešujete se proti vůli ministrátora a proti Boží vůli. Neexistuje žádný větší démon než vlastní povýšenost. Od té vás spasím.“ Black stiskl tlačítko druhého přístroje. „Vade Retro.“

Před budovou explodovala zem v poloměru dobrých dvaceti metrů a vystříkla ve vysokých fontánách. Tlaková vlna odmrštila muže a ženy, většinu z nich přitom rozervala na kusy. Žhnoucí střepy s ostrými hranami pronikaly torzy, pažemi a nohama, zraňovaly a zabíjely.

Zvířený prach znemožnil Blackovi výhled, těla narážela na silové pole a klouzala z něho. Na některých místech ulpěla krev, a jako kdyby se vznášela.

Když si byl nuncius jistý, že už kolem nepadají trosky a šrapnely,deaktivoval silové pole, které napájel malý generátor pod schody. Není nad dobrou přípravu.

Třesoucí se, pozvolna klesající závoj špíny byl cítit po hlíně a krvi, po teplém masu a výbušném plastilitu, který páchl po anýzu. Tak to bylo vždycky, když nuncius Civer Black odpálil desetikilovou bombu.

A Black už mockrát nějakou odpálil, aby zjednal mír v obci nebo na planetách, a ť už neoficiáln ě nebo oficiálně. Byla to čá st jehomnohostranných úkolů. Prodloužen á a osobní ruka ministrátora se zvedla a udeřila.

Před Blackem se prostíraly mrtvoly u detonačního kráteru, z valnéčásti znetvořené, kouřící, pokroucené ostatky.

Necítil soucit. Jeff a jeho prosťáčci z Ky-Klos-Klanu promarnili svou šanci a neposlechli ministrátorovo nabádání.

„Kdo nechce slyšet, musí zemřít,“ mumlal Black a vytáhl generátor velký jako toast z jeho úkrytu. Malý strojek by déle nedokázal udržetsilové pole. Jeho načasování stačilo tak akorát.

Black si odkašlal a odplivl, aby dostal prach z úst. Byl čas na drink ve městě. Poté přijde obvyklá návštěva v bordelu a v tetovacím krámku. Jeden viděl, když šel kolem, v hříšné čtvrti Hailu. Tam se cítil lépe než v pobočkách Hvězdné církve.

Ale než odjede do Hail-City, naloží mrtvoly a cáry mršin na malýnákladní vůz, oddýzuje je k uctívačům koně a krvavý kousek puzzle, který se kdysi jmenoval Jeff, včetně jeho doslovně rozprášenýchspolubojovníků, vyklopí bez komentáře na náves. Markus Heitz 28

Nahoru na tu hromadu z cárů, látky a pozůstatků idiotů přijde zpráva od ministrátora s upozorněním, že církev je s to trvale chránit jen pravé věřící. Jemně představí zároveň ochranu a výhrůžku.

„Jestli potom nekonvertujou a neroztaví Pegasonovu sochu, taknevím,“ mumlal Black a vytáhl z kapsy kabátu krabičku cigaret.

Značka se samozřejm ě jmenovala Holy Smoke a vyráběli ji vtovárnách Hvězdn é církve. V reklam ě se ří kalo, že kdo ji kouří , nedostane rakovinu.

Skutečně, zázrak.

SYSTÉM: NEZNÁMÝ

MÍSTO: KDYSI HVĚZDNÁ VÝZKUMNÁ STANICE

ŠIVOVA PEVNOST (V MAJETKU VÝCHODNÍ HVĚZDY,

VEDENÁ BANGASH INDUSTRIES)

NYNÍ: VESMÍRNÁ STANICE PARADISE (OBSAZENÁ

UPRCHLÝMI BETA-HUMANOIDY)

Cohlonn, jeden ze sebou zaujatých statných tygrů-beta, šel napřed a vedl svou návštěvnici loděnicí uvnitř stanice. „Ten nádherný kusparkuje naproti. Dostal se sem zhruba před dvěma standardními hodinami. Čerstvě opravený,“ referoval a zněl přitom rachotivě jako většina dravých kočko-zvířat-lidí. „Nasadili jsme na to své nejlepší techniky.“

Vznášecí jeřáby létaly kolem a zvedaly kontejnery. Na zdvíhacíchzařízeních visely ze stropu řetězy, háky a elektromagnety. Odněkud to syčelo, na jednom jako dům velkém dílu svařovali. Nahlas to praskalo a halou se vznášel typický pach horkého kovu.

Gravitační generátory byly zapnuté, takže nepotřebovali magnetické boty. V rourovité, zdánlivě nekonečně dlouhé hale zrovna nepohybovali žádnými těžkými díly, takže se vzdali stavu beztíže.

Clarissa Fairbanksová zvedla ruku a pomalu si přejela po čerstvěvyholené pleši, která ji dělala maskulinnější a pro většinu mužů neatraktivní. Nevzala si jednu ze svých početných paruk, protože nešlo o to, abyudělala zvláštní dojem. Obchod už uzavřel zadavatel. „To jsem tedy zvědavá,“ zamumlala. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 29ˇ

„Na co?“ zeptal se Cohlonn a střídmým gestem ji upozornil na nízko visící kabel, aby se neuhodila.

„Na Interception.“ Vytáhla malý pad a vyvolala údaje o lodi. „Uvěřím tomu, teprve až ji uvidím. Tenhle stroj vůbec nemůže fungovat.“

Tygr-beta vrhl krátký pohled přes svá široká ramena. Jako ona vězel v masivním červeném skafandru, jehož otevřené hledí se dalo jedním rychlým pohybem ruky zavřít. Na emblému se ještě dalo přečíst BaIn, podle bývalých majitelů stanice. Tlustým fixem přes to bylo napsánoParadise. „Co myslíš?“ zeptal se a zvědavě vrčel.

Měla bych s tím méně hauzírovat. Clarissa supěla. „To nen í tak důležité. Nijak se tě to netýká.“ Ještě jednou přeletěla údaje. „Prost ě na to zapomeň.“

Interception byla malá loď s tlustým vnějším pláštěm a obrovskýmregulérním pohonem, který umožňoval rychlý útěk, ale bez možnosti SDV. Na dlouhé trasy se loď nehodila, spíš na odvážné sprinty mezi polimeteorů. Přesně to pravé pro piráty, pašeráky a malé lupiče, kteří sespecializovali na luxusní jachty.

Přesto vězelo v břiše lodi nesmírné množství dodatkových výrobníků energie a další motor, který se nepoužíval pro pohon.

Její zadavatel zaplatil spoustu peněz, aby převzala na palubě velení. Polovina mužstva, už se nacházela na lodi, druhou půlku přivezla s sebou. Clarissa neměla ráda létání s neznámou posádkou, a už vůbec ne na takto zvláštní kosmické lodi. Přinutily ji k tomu peníze.

„To je pravda. Nic mi do toho není.“ Cohlonn se zlobil a zastavil se před ochrannou vakuovou přepážkou. Zadal kód a otevřel ji. „Prosím,kaitáne.“ Tygří oči si ji měřily, ale otázky, které ho očividně zaměstnávaly, mu nepřešly přes rty.

Clarissa se zlobila, že vůbec tu poznámku udělala. Na vesmírné stanici, kterou vedly zběhlé bety, znamenal každý druh informací moc.

Nechtěla vědět, k jakému koncernu Cohlonn kdysi patřil. Podlejejího názoru byla Paradise zasvěcená zkáze, i když se mišmaš bet oddával klamné jistotě, že je jejich dvě ukradené lodi plné jaderných hlavic chrání před útokem koncernů. Čím rychleji budu venku, tím budu šťastnější.

Tygr-beta se zastavil před průchodem. „Můžeš mi prozradit ten trik, jak jsi to tenkrát provedla? Když jste udělali ten nájezd proti UnitedIndustries?“ Markus Heitz 30

Vzdychla. Už nedokázal potlačovat svou zvědavost. Její prokletí bylo, že jako by půl vesmíru znalo její historii. Bylo to snad tou pleší, že ji vždycky poznali?

Clarissa patřila ještě před dvěma roky ke Královským přepadovým jednotkám, ke sdružení šlechticů, kteří o sobě smýšleli v tradicíchušlechtilých pirátů – pokud kdy ušlechtilí piráti vůbec existovali. V první řadě přepadávali filiálky a lodě velkých koncernů, při vhodné příležitosti však napadali i neopatrné státečky.

Příjmení Fairbanksová přijala, když od nich odcházela. Poté co viděla prastarý pirátský film s jistým Douglasem Fairbanksem. Zdálo se jí, že se to hodí. Správně se jmenovala Clarissa Jeanne Madelaine baronesa de Contignac a pocházela z francouzského šlechtického rodu.

„No jo. Vlítli jsme tam a zase ven,“ odpověděla stručně. Nechtěla tu historii vyprávět po tisící. A už vůbec ne Cohlonnovi.

„Rozumím.“ Uvolnil jí cestu. „Třeba někdy jindy a v intimnějšíatmosféře?“ Tmavé, lákající předení objasňovalo, co mu tane na mysli.

Se mnou se nevyspíš. Já nejsem krmení pro kočky. Clarissa muvěnovala okouzlující úsměv. „Spíš ne, můj milý. Já jsem na ženské.“ To byla sice lež, ale pomohlo jí to z úzkých.

Prošla kolem něho do oddělené části hangáru a stanula předInterception.

V prvním okamžiku se nahlas rozesmála. Tvar lodi vypadal podivně, takřka směšně. Připomínal tělo včely, na němž byla po straně přilepena malá špička šípu: kokpit. Museli ho připevnit dodatečně. Mnoho otvorů na vnějším plášti nebyly díry po vstřelech, nýbrž spousta řídících trysek, s nimiž bylo možné provádět nenadálé manévry.

Ježíši a Jidáši! Do čeho jsem se to pustila! Clarissa měla dojem, že se konstruktéři při navrhování každou půlhodinu střídali. Jen tak si člověk mohl vysvětlit podivně splichtěný, náhodně působící zevnějšek. Pohon jako kdyby přilepili a byl jednou tak velký jako trup. To sice dodávalo lodi vysokou rychlost, dělalo to ale z výstupních otvorů plazmového paprsku snadný cíl.

Clarissa Interception s nedůvěřivým úsměvem obkroužila.

Na kýlu, šikmo pod kokpitem, sedělo cosi, co připomínalo zaklapnutou solární plachtu. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 31ˇ

To musí být ono! Zvědavě vstoupila pod vypasený trup lodi, kterývoněl po rozpouštědlech. Mechanici Paradise nasadili chemii, aby odstranili poslední znečištění z pancéřových desek.

Clarissa si dřepla, aby se dostala blíž, a sáhla na kryt.

„Pozor!“ zvolal někdo za ní varovně. „Pryč odtamtud. Ta věc je pod vysokým napětím! Mohla byste dostat ránu!“

Sakra! Okamžitě strhla ruku a poskočila dozadu, jak jen mohla,zavadila o skafandr a přistála na zadku.

Zaslechla mečivý smích. „Malý žert. Vítejte, kapitáne.“

Clarissa se zvedla a prohlédla si muže v tmavozeleném overalu, který se opíral o jednu z přistávacích nohou. Zkřížil široké paže na prsou,kolem boků měl řemen se všemi možnými nástroji a elektronickýmiměřicími přístroji.

„Raději žert než ránu,“ odpověděla a přísahala si, že to tomu týpkovi oplatí. Skoro dostala infarkt.

„Dobrý postoj,“ odpověděl, kývl a jednou rukou naznačil zasalutování, které působilo velmi nedbale. „Já jsem generál.“

Zasmála se. „Ach, rozumím. Velení máte ve skutečnosti vy a mězaměstnali, protože dobře vypadám?“

Odhadoval ji. „Ne. Určitě ne.“ Generál se odvrátil. „Pojďte, kapitáne. Představím vás.“

Clarissa se usmála. Ten je opravdu zábavný. Následovala ho po žebříku nahoru k nástupnímu průvlaku, což ve skafandru nebylo zrovnanejjednodušší.

Stanuli v propusti, na jejíchž stěnách bylo nastříkáno: Nouzový východ. Oblečte si plovací vesty!

Tam je očekávali dva další muži, kteří nesli ukořistěné pancíře GUSA a slušnou výzbroj. Znaky koncernu byly zčásti přetřené nebo utržené.Jeden byl blond, druhý strakatý, chaotické účesy se líbily oběma. Nebyli obzvlášť hezcí, ale ani obzvlášť oškliví.

„Ty dvě baletky se jmenujou Sierra a Cheap. Jsou to naši specialisté na boj a na bezpečnost na palubě. A kromě toho jsou uvítací výbor,“vysvětloval generál. „Jakmile vytáhneme na pevninu, postarají se o to, aby s úlovkem nebyly opletačky.“ Vytáhl šroubovák a poklepal si špičkou na širokou hruď. Tím pohybem ukázal tetování na krku; hvězdu s osmipaMarkus Heitz 32 prsky, na jejichž koncích seděly háky s protihrotem. Jasné přiznání. „Já jsem technika a ihned vás zasvětím do naší specializace. Abyste se jako kapitán zhruba vyznala, jak to chodí. Detailů vás ušetřím.“

Clarissa kývla na Sierru a Cheapa, kteří působili naštvaně. Nelíbilo se jim, že stojí pod novým velením. Nejlepší předpoklady pro neúspěch. Nádhera. „Těší mě,“ řekla.

„Nás ne,“ opáčil blonďatý Cheap kousavě.

„Měli jsme kapitána,“ dodal strakatý Sierra, „a ten byl dobrý!“

„Dokud ho při kartách nezastřelili,“ dokončila Clarissa neutrálně. „Slyšela jsem.“

„Není za-střelený, je po-střelený,“ namítl generál. „Za půl roku bude v pořádku, říkají lékaři.“ Zastrčil šroubovák zpátky do pouzdra. „Tak dlouho nechtělo vrchní velení bohužel čekat.“

„A pak najmou něco takovýho,“ zabručel Cheap a udělal gesto,vyjadřující nevíru a zoufalství. Zahákl palce za ochrannou vestu. „Vy a vaši chlapi ani nejste jedni z nás.“

Clarissa by nejraději z Interception vystoupila, vrátila zálohu a našla si něco jiného. Nářek začal už před odletem, což nebylo dobré znamení. „Jsem žoldnéřka, ano, to je pravda,“ řekla mírně. „Ale to vám nemusí dělat starosti. Vyřídím svůj úkol přinejmenším stejně dobře jako starýkaitán.“

Sierra vyrazil vzduch, Cheap obrátil oči v sloup.

„Co obě baletky tak skvostně beze slov vyjádřily: My stojíme za věcmi, které děláme. Z přesvědčení,“ přeložil generál. „Že si na palubu vezmeme tři nájemné duše, to se k nám hodí asi jako nejjemnější sargittárský hovězí filet do vegetariánského eintopfu. Nechápejte to špatně: Kvalita masa je vynikající – ale přesto se tam nehodí.“ Zvedl nos.

Ti tři se na ni mlčky dívali a očividně očekávali souhlasnou poznámku, verbální solidaritu s ideály Chaotiků.

Clarissa si odkašlala. Cítila tíhu ostře červeného skafandru a chtěla se jí zbavit. Stejně jako situace, v níž vězela.

Ale závazky, které musela vyrovnat, nepřipouštěly žádnou jinou volbu. Velké koncerny nenajímaly žoldáky, protože je většinou nepotřebovaly. Vstoupila tedy do služeb Doomsday Unlimited, i když kvůli tomu trpěla bolestmi žaludku. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 33ˇ

Znala pozadí pseudokoncernu, který s velkou pravděpodobnostíprovozovali Calyptici. Calyptici byli náboženští šílenci a bažili po zániku lidské rasy, kterou považovali za škůdce v kožichu perfektního vesmíru.

To z nich však nečinilo fanoušky Kolií, jak by se mohlo předpokládat.

Naopak: Protože ahumánci lidi chovali – třebaže jen pro vlastníspotřebu – vytvořili si v Calypticích zavilé nepřátele.

Doomsday Unlimited představoval jejich exekutivní paži, kteránečinila nic jiného, než militaristické výzkumy, aby vytvořila ultimativní zbraň hromadného ničení. Zlé jazyky tvrdily, že se to stalo už s vynálezempeněz. Svou základnu měli údajně na jednom asteroidu s názvem Doomsday, který se vznášel někde ve vesmíru. Clarissa to považovala za humbuk.

Bylo otevřeným tajemstvím, že různé koncerny pořádají na Calyptiky hon – kvůli výsledkům z výzkumu zbraní.

Clarisse nechtělo napadnout nic ve stylu zdáte-se-mi-vynikající.Potlačila povzdech. Pokud se rozkřikne, že Interception patří pomatencům a jaká technika spočívá v břiše té šeredné lodi, přilepí se na ně tucetjustifierských jednotek. Na to vydělávám moc málo. „Dívejte se na mne jako na sójový řízek,“ řekla nakonec.

„Co?“ vyrazil Cheap.

Generál se zasmál. „Vypadá jako maso, ale maso to není. Znamená to, že považujete za dobré to, co děláme?“

„Dobré je, když někdo kope koncerny do zadku. To s vámi úplněsouhlasím,“ odpověděla smířlivě. To musí stačit.

„Ale ona nesdílí naše stanovisko!“ stěžoval si Sierra generálovi, jako by tam kapitánka vůbec nebyla. „Nikdy nepřistoupí z celého srdce nariziko, které naše věc vyžaduje. Žádné jmění vesmíru nedokáže vyrovnat odhodlání.“

I s tím Clarissa souhlasila a měla dost toho, že ji jako velitelkupodrobují výslechu. Bylo na čase, aby na palubu přišli její vlastní lidé avyrovnali poměr sil.

Generál si všiml měnící se nálady u své představené. „OK, dostočichávání. Zavolejte na palubu své lidi a já vám ukážu tajemství Interception, jak dalece je musíte pro svůj džob znát.“

Blonďatý Cheap a strakatý Sierra opustili nouzovou propusť bezpozdravu. Markus Heitz 34

„Nic si z toho nedělejte,“ řekl generál mírně. „Chlapci to napřed musí strávit.“

Clarissa zavolala své chlapce prostřednictvím zprávy vyťukané na komunikátoru. „Mám porozumění, které ale sahá jen do jistého bodu,“ přiznala otevřeně. „Můžete si pěstovat své pozoruhodné stanovisko klidstvu, ale nesmí to vést k tomu, abychom při útoku začali diskutovat, jestli moje stanovisko za něco stojí.“ Nyní vložila do hlasu ostrost. Ten chlap musí pochopit, jak vážně to myslí. „Vaše Doomsday Unlimited mě najala, takže jsem vaše představená. Pokud by to ty dvě baletky nepochopily, nebo kdybyste mi vy dělal potíže, které by nás všechny mohly stát život, vyhodím vás. Na nějaké planetě, ve vesmíru, jedno kde. Já budu dělat svůj džob a vy tři budete spolupracovat.“ Podívala se na něho lehcepřimhouřenýma očima. „Rozuměli jsme si, Generále?“

Muž zvedl obočí, potom přikývl. Udělala na něho dojem „Rozuměli, kapitáne. Povím to i oběma baletkám.“ Podíval se otevřeným průvlakem ven do hangáru. „Tak počkáme, až tu budou vaši lidi. Jsem zvědavý, co řeknete našemu malému vynálezu. Doomsday měla různé nápady, jak koncerny v budoucnu ještě víc zlobit a posílat je do řitě.“

To mu Clarissa věřila.

Spatřili Cohlonna, který zdánlivě náhodou prošel průvlakem a v pravé ruce držel pad. V levičce nesl vytisknutou listinu. Chtěl je přesvědčit, že přišel do pronajatého hangáru, aby vyřídil nějakou administrativu aprozkoumal nějaké inventární listiny BaInu.

Ty malá zvědavá micko. Podívala se na Generála a potom ukázala na tygra-betu.

Muž se usmál, vytáhl ze zadní kapsy šroubovák a mrštil jím vší silou z průvlaku.

Nářadí řinčivě poskakovalo po kovových deskách, rachotivě po nich hopsalo a přimělo Cohlonna, aby rozzlobeně zavrčel, sklopil uši anaštvaně se podíval na Interception.

„Mazej ven,“ zvolal Generál vesele. „Můžeš tady uklízet, jakmilezmizíme, ty pruhovaná micinko!“

Cohlon couval a přitom obnažil svůj působivý dravčí chrup. Jehopýcha bojovala s tím, že nebyl v právu.

Zmizel, ale Clarissa věděla, že se nevzdal. Protože byla nepozorná. KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 35ˇ

31. srpna 3042 A. D. (Pozemského času)

SYSTÉM: ROSS 614 A

PLANETA: CORNU COPIAE (Majetek HC, PRONAJATÝ TAUCETIPRIME)

MÍSTO: PŮL MÍLE ZÁPADNĚ OD CORNUS CITY

„Ale copak oni nejsou nevinná stvoření? Právě oni, protože nemohou za to, že se tak narodili?“ Tázavý, naléhající hlas mladé kazatelkyColomby se rozléhal vysokým sálem, v jehož zadním konci byl na zeďpromítán kříž s pěti hvězdami v půlkruhu. Logo Hvězdné církve stačilo, aby z prázdné skladištní haly na obilné kontejnery udělalo chrám Páně. Moc techniky přinášela Pána do nejzazších koutů planet.

„Kdo jsme my, abychom je proto mohli zatracovat jako dílonafoukanosti a nadřazenosti člověka? “ Předklonila se a s námahou se udržela naskládacím žeb ří ku. Protože v hale nebyla kazatelna, zdolala Colomba zkrátka příč ky, aby promluvila k malému společenstv í vnější ho stanoviště.

Na své kázání zaměnila přiléhavou uniformu církve za široký, bílý oděv, což bylo sice dovoleno, ale stávalo se to zřídka. Pro Colombu to bylo nezvyklé, ale chtěla působit měkčeji a méně militaristicky.

Její průvodce, kazatel Anjelo, rychle postavil jedno chodidlo na spodní příčel, aby se nic nepřevrhlo.

Pod ní sedělo asi dvě stě padesát mužů, žen a humanoidů-beta nanepohodlných ocelových bednách a poslouchalo tu s větším, tu s menšímzájmem její vývody. Protože se vnější stanoviště církve nacházelo na světě pronajatém TauCetiPrime, platilo pro všechny jako povinnost, aby sevydali na týdenní bohoslužbu. Kdo se třikrát bez dobrého důvodu neobjevil, byl z planety vyobcován.

Colomba před sebou viděla různé obličeje. Obyvatele Cornu Copiae nebylo snadné nadchnout.

Mohlo to ovšem být i jejím tématem, které naráželo u mužů a žen na malé pochopení, jak jasně poznávala na svěšených koutcích úst.

Ale mladá kazatelka byla na své první misionářské cestě a chápala to jako výzvu. Byla to její zatěžkávací zkouška po dlouhé fázi vzdělávání v teorii a po několika cvičeních na sucho na Christu, hlavní planetě církve. Markus Heitz 36

„Neboť stvoření, která někteří nazývají opovržlivě chimérami a jejichž označení zní ještě opovržlivěji humanoidé-beta, byli stvořeni lidskourukou,“ mluvila nahlas a vznosně. Malý mikrofon v jejím límci přenášel její hlas do přenosných reproduktorů, které stály vpravo a vlevo vedle žebříku. „Jsou tedy nanejvýš naše chyby, ale to jim nemůžeme vyčítat. Akceptujme je takové, jací jsou, a dejme jim znamení, že je máme rádi.“

Za udiveného mumlání společenství lezla Colomba po příčlích dolů. Krátké blonďaté vlasy nosila po stranách vyholené, což připomínalojeden středověký účes.

„Nepřeháněj to,“ sykl Anjelo. „Pohybuješ se se svými řečmi po úzké stezce. Můžu...“

Nechala ho stát a pochodovala střední uličkou k malé skupince bet, které na ni překvapeně civěly. Zjevně to na ně bylo příliš mnohopozornosti. „A bůh řekl: Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře. A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhyvšelijakých zeměplazů. Viděl, že je to dobré.“ Citovala Bibli.

Mumlání lidí sílilo, když kazatelka objala prvního zvíře-člověka,malou lišku-beta. Ta při nečekané laskavosti tiše a rozčileně štěkla.

„Uk áž u vám svůj respekt,“ ř ekla Colomba. Potom objala pažemi prsa mohutného medvěda-bety a neobsáhla ho zcela, což působilo nechtěně komicky. „Nebo ť lidsk é v tob ě stvořil Bůh a tvoje animální stránka byla rovněž Bohem všemohoucím stanovena při stvoření.Nevidím v tob ě tud íž nic špatného. “ Pustila medvěda-betu a vydala se řadou s dvaadvaceti stvořeními, ne ž se obrátila k obci: „Kdo bude následovat mého p ří kladu?“

Nával, ve který doufala, se nedostavil.

Civěli na ni, někteří se šklebili, jiní potřásali nechápavě hlavou.

Anjelo ukazoval, aby mlčela a udělila požehnání. Pro dnešek to stačilo.

Ale Colomba nechápala, proč by měla před odmítáním dělníků azaměstnanců koncernu mlčet. Její slova odpovídala pravdě. „Copak tonevidíte? Nejsou nic jiného, než kombinace...“

„Bůh řekl: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle našípodoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi,“ řekl KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 37ˇ nějaký muž ze zadní řady židlí. Měl na sobě částečné brnění, což svědčilo o tom, že je policista z TauCetiPrime, a ukázal na bety. „Taky neobjímám svého psa. Ať dělá, co od něho žádám. Jako chimové. Myslím, že jsteBibli špatně vykládala, kazatelko.“ Kývl na ni a opustil halu, aniž by vyčkal požehnání.

Někteří se k němu připojili, skoro dvacet věřících odešlo.

Anjelo žadonil pohledy na Colombě, aby se zase vydala obvyklýmkurzem kazatelky a Církve.

Colomba přemýšlela o tom, že dá svému hněvu volný průchod, jak to udělali mnozí mučedníci, ale nacházela se teprve na začátku své kariéry. A na Cornu Copiae nebylo nic, za co by se vyplatilo zemřít.

Postavila se tedy na jednu z uvolněných židlí a zvedla paže kpožehnání. Lidé a bety vstali, aby přijali božské vyzařování. „Tak odcházejte v míru...

„Myslím, že bůh byl jen prorok,“ ozvalo se nahlas a zřetelně do jejích slov. „A je už dlouho mrtvý.“

Colomba se ohlédla. Jeden z mužů se demonstrativně posadil a zvedl nohy.

Anjelo jí naznačoval, aby napřed dopověděla požehnání. Potom sepostarají o zbloudilou, popletenou ovečku.

Ale Colomba byla příliš rozhořčená. Napřed provokace od tohogardeura, který uměl náhodou citovat místo v Bibli podle Mojžíše, a nyní nějaký taškář, který chtěl z Krista udělat hlasatele. Větší degradace snad ani nebyla možná.

„Prorok, ano?“ Ponechala paže nahoře, jako by se z jejích dlaní měly hned uvolnit blesky a rozervat muže na kusy.

Anjelo se cítil povinován zasáhnout.

Rozběhl se, až se mu krátké černé vlasy rozevlály. V uniformnímhábitu vypadal jako vyhazovač nějaké militantní jednotky. Popadl sedícího za límec a vytáhl ho na nohy. „To je rouhání!“ rozkřikl se na něho a zasadil mu dva tvrdé políčky. „Jak se toho můžeš odvážit v chrámu Páně?“

Muž se vysvobodil z kazatelova sevření a odstrčil ho. „To je jenzatracená hala na obilné kontejnery! A jestli Bůh pořád ještě je, proč neudělá, aby konečně pršelo? Ještě dva týdny bez vody a můžeme zapomenout na úrodu obilí. Kapacity zavlažovacích nádrží už nestačí.“ Bojovně senaMarkus Heitz 38 rovnal. „Je tohle boží vůle: biblické sucho a hladomor na planetách, které počítají s naším obilím?“

Colomba cítila novou výzvu.

Na každém vnějším stanovišti církve odevzdávala až dosud na svémisijní cestě dobré výkony, ale na Cornu Copiae jako kdyby hnisalo cosi, co nedovolovalo duši, aby následovala křesťanské majákové světlo.

„Déšť přijde,“ řekla pevně a Anjelo se na ni podíval. Železné pravidlo výcviku znělo: žádné falešné fyzické sliby. Paragraf 34.1b: Zázraky smějí být oznámeny jen tehdy, je-li si člověk jistý, že se stanou. „A Bůh je jediný pravý BŮH a už vůbec ne prorok!“

„Ale existujou ještě jiní. V Bibli přece stojí, že nesmíme mít jiné bohy vedle něho. Je jich víc. A k těm se modlili lidi v tisíciletích předtím nebo prostě ještě pořád,“ kontroval muž, jehož jednoduché šatyneprozrazovaly, jaké místo u TauCetiPrime zastává. Kvůli jeho řeči tipovala Colomba spíš na prostého dělníka, možná předáka. „Myslím, že ti mohli svět rovněž stvořit. Nebyl jsem přitom, abych si byl jistý. Vy snad ano, kazatelko?“

„Drž hubu, Lennarde,“ huboval jeden návštěvník.

„Nasaď si příště sluchátka a poslouchej si svou muziku, ale nenervuj nás a kazatelku,“ souhlasila jedna žena.

Mumlání proti rušiteli klidu zesílilo. Obec se přiklonila na stranu Boha a ne pochybovače. Pravděpodobně proto, že jim Colomba slíbila zázrak.

Lennard se hlasitě rozesmál: „Ano, dobrá. Nebudu vás rušit.Polykejte, co vám kříž předžvýká, ale já vím, že za svou existenci vděčím jiné božské bytosti. Pro mne je Bůh mrtvý a byl jen prorokem skutečně mocných.“ Pobaveně se podíval na Colombu. „Na tom nezmění nic ani jednasedmdesátá kazatelka, kterou nám pošlou. A jsem moc zvědavý, jak se mínění změní, až se slíbený déšť nedostaví.“ Pokynul všem kolem a opustil halu.

Colomba konečně dopověděla sv é požehnání a propustila obec do zasloužen é neděle. Několik lidí jí poklepalo na rameno, někte ří jí ř ekli pár povzbudivých slov a doporučení, aby si z Lennardových slov nic nedělala.

Když odešel poslední, Anjelo k ní popošel a šťouchl ji pod žebra.„Pomátla ses? Nemůžeš přece těm buranům dávat takovou garanci?“ KOLEKTORI – OPERACE VADE RETRO 39ˇ

Posadila se na bednu. „Bude pršet,“ opakovala, jako by to umožnila její vůle.

„Jasně, že bude. Ale my neurčíme ten okamžik.“ Potřásaje hlavouodstranil malý projektor a logo Hvězdné církve na zdi zhaslo. Teď už to byla zase pouhá skladištní hala. „Z toho budou ještě mrzutosti. Stejně jako z tvých kázání o betách.“

„Dej už s tím pokoj,“ odfrkla.

„Nedám!“ Anjelo schoval přístroj do boxu. „Domluvili jsme se, že toho necháš. Nejsi s tím v souladu s učením církve. To říká...“

„... že se každý jednotlivý případ musí ověřit, já vím. Ale mojeargumentace je logická.“

„To byla toho trotla taky.“

„Nebyla. Jen měla dobrý ohlas. Bohužel i u tebe, kazateli. To o tobě hodně prozrazuje.“ Colomba měla hlad a žízeň, její energie proudila do jejích horlivých slov. „Pojďme na snídani. Přitom si můžeme rozmyslet, jak budeš moci se svým příštím kázáním obrousit mé zuby.“ Prohrábla mu tmavé vlasy. „Anjelo, ministrátor je na tebe určitě moc pyšný.“

Nevěděl, jestli to myslela vážně, přesto ho potěšil její dotek. Oficiálně církev vztahy mezi aktivisty nezakazovala, ale neviděla je ráda. Příliš



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist