načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kolektoři - Markus Heitz

Kolektoři

Elektronická kniha: Kolektoři
Autor:

Píše se rok 3042. Lidstvo vyrazilo do vesmíru, nikoliv však s vlastní technikou, nýbrž za pomoci objektů, které nalezlo při vykopávkách na Zemi. Tato mimozemská dědictví umožňují ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Brána
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 537
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Píše se rok 3042. Lidstvo vyrazilo do vesmíru, nikoliv však s vlastní technikou, nýbrž za pomoci objektů, které nalezlo při vykopávkách na Zemi. Tato mimozemská dědictví umožňují lidem cestování rychlostí vyšší než rychlost světla. Vznikají velké mnohonárodní koncerny, jež mocí a spoustou peněz urychlují cesty ke hvězdám – až lidstvo narazí na tajuplnou mimozemskou rasu, která nad ním má výraznou převahu – na Kolektory. Ti se nabídnou, že vezmou lidskou civilizaci pod svá křídla a slibují jí blahobyt a ochranu. Tuto nabídku nemůže lidstvo odmítnout. Kolektoři však mají s lidmi úplně jiné úmysly. Úmysly s katastrofálními následky ...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Originální vydání

Collector

Přeložila Zuzana Schönová

Copyright © 2010 by Wilhelm Heyne Verlag, München,

in der Verlagsgruppe Random House GmbH, Germany

The book has been negotiated through AVA international GmbH, Germany

(www.avainternational.de)

Translation © Zuzana Schönová, 2013

ISBN 978-80-7243-662-0


Věnováno mým prvním hrdinům space-fiction:

Kapitánu Futureovi,

Gragovi, Ottovi, profesoru Simonovi

i ostatním hrdinům a padouchům

anime seriálů.


KOLEKTORI 7ˇ

Manuál

OSOBY A OBSAZENÍ

WIOLANT „KRIS“ SCHMIDT-KNEEN * Nákladní pilot

UMAIA KNEENOVÁ * Jeho žena

SORAYA * Jeho dcera

Hvězdná církev

DIÁKONKA HERA * Snaživá členka církve

KAZATEL EMANUELL * Snaživý člen církve

KAZATELKA RODOSTA * Snaživá členka církve

BISKUPKA TEREZA * Uznávaná členka církve

DIÁKONKA RALDA * Její osobní asistentka

Na vesmírné lodi Cortés:

FAYE DURRICKOVÁ * Dobrodružka

NURIA SUEDEOVÁ * Její starší sestra, profesorka

ERNEST „23“ KAROPOPOULOS * Pilot SKV/SDV

ANDREW McFAIDEN * Major a velitel oddílů justifierů

LOPEZOVÁ * Justifierka BaInu

HARPER * Justifier BaInu

INKMAN * Justifier BaInu

EMERALD * Justifier BaInu

Na planetě Hakup:

ANATOL LYSSANDER * Býval ý pilot na tratích dlouhých vzdáleností

FREDINALD ZUMI * Předseda Mezihvězdn é obchodní komise Hakupu

DARA DARAKINTA * Členka Mezihvězdné obchodní komise Hakupu


Markus Heitz 8

Gauss Industries:

VERONICA CROMPTONOVÁ * Vedouc í archeologického průzkumu pro GI

MARC MILLERS * Inženýr u GI

Na vědecké stanici Šivova pevnost:

PROFESOR OPHRAY FANDARAM * Vedoucí vědecké stanice

PROF. DR. TAMARA HUNTINGTON-SINGHOVÁ * Vedoucí vědecké stanice

Na planetě Putin:

MAXIM MEDOČOV * Guvernér planety Putin

MAJA ERINAVA * Ředitelka jedné oblasti na Putinu

PJOTR GRUŠIN * Ředitel jedné oblasti na Putinu

BILL KASPAROV * Ředitel jedné oblasti na Putinu

TERENCE OMINSKI * RussMining

Technologický řád:

OLONIN LYSSANDER * Krisův poloviční bratr (člen 2OT)

SCARLETT LYSSANDEROVÁ alias KRATOS BETA 21/239 * Krisovapolo

viční sestra (členka 2OT)

DAIDALOS BETA 21/1245643 * Člen 2OT

JOULE * Členka 2OT

KOTHAR GAMMA 57/1 * Člen 2OT

Bangash Industries:

MAYERS * Vyjednavač Bangash Industries

INSTRUKTOR B. MALHOTRA * Instruktor u Bangash Industries

HUMBOLDT * Jeho tajemník

Spojené Lidské národy Létající do vesmíru (SLLV):

LETECKÝ MAR ŠÁ L WILHELM FRIEDRICH TANNMANN * Velitel flotily SLLV

TRIFFONI-DALE * Předseda SLLV

Na vesmírné lodi Jeton:

PROF. NIMOY INGSTRABUR * Lékař na Jetonu


KOLEKTORI 9ˇ

PLUKOVNÍK MICHELLE LAROUXOVÁ * Velitelka Jetonu

DESÁTNÍCI SPECIALISTÉ REDHAND & WELLINGTONOVÁ * Speciální

vojenské oddíly Jetonu POZEMNÍ VELITEL UŠTROV * Velitel speciálních vojenských oddílů Jetonu PAŠULEK * První inženýr na Closeru BYTOSTI CHIMÉRY / HUMANOIDÉ-BETA * Smíšené bytosti ze zvířete a člověka,

výpěstky laboratoří koncernů a vlád; jeden až tři metry velké, podle

použité zvířecí DNA; pohled na ně připomíná vlkodlaky z klasických

hororových filmů KOLEKTOŘI * Mimozemská cizí rasa; používá se i pojem Samaritán (na

základě prvního kontaktu) HAKUGEI * Pestře opeřená dravá létající ještěrka na Hakupu TIRANI, TIRANOI * Čtyřnozí humanoidé KONCERNY & ORGANIZACE BANGASH INDUSTRIES (BAIN) * Asijský výzkumný koncern HVĚZDNÁ CÍRKEV (HC) * Sloučení křesťanských konfesí do

mezihvězdné mise VÝCHODNÍ HVĚZDA (VS) * Indie, Pakistán, Spojená Korea, Japonsko,

Taiwan a Emiráty FEK * Feudální evropská koalice, sestávající z Německa, Polska, Ruska

a Anglie GAUSS INDUSTRIES (GI) * Evropský výzkumný koncern GUSA * Velké spojené státy americké HARDCASTLE & CO * Vládní koncern GUSA IJAS * Indicko-Japonsko-Arabský syndikát, výzkumné konsorcium TECHNOLOGICKÝ ŘÁ D (2OT) * Řá d, kter ý má za cíl odstraněníchoulostivého lidského těla, aby dal využitím techniky více možnost í rozumu Markus Heitz 10 TTMS * Terra TransMatt Specialities Inc., mocný koncern s TransMatt

monopolem SLLV * Spojené Lidské národy Létající do vesmíru; vesmírná OSN POJMY ADN * Arabský „Ráj“ AGILOMONE * Drogy hbitosti, nelegální AHUMÁNCI * Označení pro nelidské rasy; dříve „mimozemské“ STAROVĚKÁ * Už neexistující vysoká kultura, která už před lidmiprovozovala vesmírné lety a jejíž artefakty se nacházejí na jiných planetách.

Takové artefakty jsou velice žádané ANDROID / GYNOID * Označení pro mužské popř. ženské roboty

navenek vypadající jako lidé ANTIGRAVITAČNÍ PULZÁTOR * Přístroj podobný trysce vytvářející pod

sebou omezené pole malé až nulové gravitace ZÁSOBNÍK AROMAT * Malý přístroj s pilulkami, které změní chuť jídla

či nápoje AUTOMATY, PLECHOVKY * Urážlivá přezdívka pro členy 2OT s vyššími

svěceními BETA NEBO CHIMÉRA * Pohrdavé označení pro humanoidy-beta BOT * Zkratka pro roboty CEO * Generální ředitel CHEMIKÁL * Osoby, většinou znetvořené, se silnými psionickými

schopnostmi. Znetvoření je často způsobeno tím, že rodiče užívali

během plození/těhotenství léky měnící geny CODRIVER * Osoba, jíž se zmocnil Driver (poháněč) KOLIE * Zkratka pro „Kolektory“ DEA * Úřad pro boj s narkotiky; Úřad pro zničení nelegálního obchodu

s drogami DRIVER * Duchovní bytost, která žije v symbióze s člověkem EMP * Elektromagnetický impuls, ruší nebo ničí elektronická zařízení KOLEKTORI 11ˇ EXEC * Zkratka pro „Řídící pracovník“, vysoce postavený koncernový

spolupracovník ve vedoucí funkci, např. guvernér ŽELEZNATOPLASTOVÉ ŘEMENY * Pouta z extrémně tvrdé umělé hmoty PRVNÍ KONTAKT * Výraz pro první setkání lidstva a mimozemské rasy GARDEUR * Výraz pro bezpečnostního pracovníka nějakého koncernu HARDBALL * Tělo zpevňující hra; směs fotbalu, rugby, lakrosu,

baseballu VYSOKOREGÁLOV É Ú LOŽIŠTĚ * Sklad s obrovským nahromaděnímregálů vysokých několik kilometrů; zabíraj í mnoho čtverečních kilometrů HOLO-KRYCHLE * Kostka, v jejímž nitru jsou promítány filmy a obrazy

ve 3D. Existují různě velké modely IC * průkaz obsahující osobní údaje a biometrická data INTERIM * Sféra, kterou se člověk pohybuje při SKV a SDV ISOVODA * Mineráln í voda s chuťov ě neutrálními izotonickými p ří sadami JUSTIFIEROVÉ * Zásahové týmy koncernu pro útoky, průzkum planet

atd.; převážně vojenského charakteru SKV * Skok na krátké vzdálenosti SDV * Skok na dlouhé vzdálenosti MEDIÁTOR * Osoba, která se umí napojit do myšlenek a pocitů jiných

bytostí, především ahumánních MEDICI * doktoři medicíny, lékaři MINISTRÁTOR * Vedoucí Hvězdné církve NAMASTE * Pozdrav, z hindštiny NATUS-TANK * Nádoba, v níž se chovají bety KOM * Malý počítač, případně komunikátor PHIR MILENGE * „Na shledanou později“, z hindštiny PUGNAMINE * Bojová droga (zvyšuje agresivitu a výkonnost, snižujevnímání bolesti), nelegální RAK-LAFETY * Zkratka pro raketové lafety RESPIRÁTOR * Dýchací maska s integrovanou kyslíkovou kapslí SACHBET(I) * „Přítel(kyně)“, z arabštiny, ironické označení policisty ŠROUBOVÁK * Mechanik POLÉVKA SOROYI * Chutný pokrm na základě zavařených skořápek

měkkýšů, hovězího a nudlí, k tomu se podává humusová pasta Markus Heitz 12 SORULIT * Uměle vytvořená univerzální buňka, z níž lze vypěstovatnejrůznější věci STARLOOK * Mezihvězdný zpravodajský magazín FLANĎÁK, CTITELKA BOŽÍ * Opovržlivé přezdívky pro členy Hvězdné

církve SÚK * Trh, tržiště SUPERVOJÁK * Geneticky nebo medikamenty vylepšení vojáci, většinou

gardeuři. Dnes jsou léky, které se k tomu užívají, nelegální. TABLETO * Milimetr tenká folie, na kterou lze malovat jako na papír; je

vybavená miničipem, který obrazy zaznamená TARÓTEE * Povzbuzující nápoj VEEP * Zkratka pro viceprezident; stojí pod Exeky VELOXCIDE * Drogy rychlosti, nelegální ZERO G LONG COMBINATION VEHICLES (ZG LCV) * Tahače s mnohanávěsy, nadzvedávané antigravitačními pulzátory; mohou být až tři sta

metrů dlouhé a pohybovat devíti sty tunami

KOLEKTORI 13ˇ

PRVNÍ JEDNÁNÍ Markus Heitz 14

První scéna

1. ledna 3042 A. D.

SYSTÉM: SOL

PLANETA: ZEMĚ / TERRA (VOLNÁ ZÓNA)

GLOBÁLNÍ SKLADIŠTNÍ JEDNOTKA: I

KOORDINÁTY: 45°26‘N, 12°20‘E

Zrovna dneska musí lejt.

Stěrače kvičivě klouzaly po širokém čelním skle a hrnuly závoj zprachu a vlhkosti na stranu. Metronom deště.

Kris se podíval z deset metrů vysokého kokpitu obrovskéhoantigravitačního trucku na zbytky dávno uplynulého času.

Poslední vyšisované ruiny města lagun měnily barvu. Déšť je kapku za kapkou zvlhčoval a zvlhčoval i vyschlou, popraskanou půduBenátského zálivu, která se měnila z popelavě šedé na černou. Staletí starézbytky paláců, ulic a mostů také tmavly, jako by se chtěly přizpůsobit okolí a zamaskovat se, aby zmizely před přibližujícím se, burácivým ničivým strojem.

Tři sta metrů dlouhý, křiklavě červeně natřený truck se hnal rychlostí dvě stě osmdesát kilometrů po bývalém mořském dně. Místo kolsedělo pod několik tun těžkým obrem množství tlumeně bručících pulzátorů a nechaly jej vznášet se deset centimetrů nad povrchem. Vysoce výkonné otáčivé rotory na zádi po stranách návěsu jej posunovaly.

Jedenáct týdnů sucha. Jasně, že se to musí měnit právě teď.

Kris si vzal z přihrádky čokoládovou tyčinku a jednou rukou jirozbalil. Druhá ruka zůstala na multifunkční konzole, kterou vozidlo řídil. Na půlce volantu s četnými tlačítky a dotykovými ploškami. Nejrůznější údaje žhnuly šikmo před ním a odrážely se v jeho zelených očích. Měnící se vnější obrazy trucku, dodávané dvěma tucty kamer, byly promítány na KOLEKTORI 15ˇ kotouč. Jen s nimi byl s to jistě řídit vozidlo, které patřilo GaussIndustries, a to bez autopilota.

Kris byl nájemný vozka a uměl pohybovat vším, co před něj postavili, pokud to disponovalo nějakým pohonem.

Déšť zesílil. Metronom se sám od sebe kýval rychleji.

Doufám, že nebudu muset vystoupit. Na to totiž nemám vůbec chuť.

Ukousl si a vychutnával chuť, která se mu rozšířila v ústech. Bylasladká, lepkavá a jaksi uvolňující.

Objevilo se staveniště uprostřed bývalého kanálu Grande.

Kris o kanálu věděl jen proto, že si před nástupem do práce přečetl situační plán, aby se připravil na manévrování. Starší pozemská historie ho zvlášť nezajímala; jemu se už přítomnost zdála dost namáhavá. Ale připouštěl, že Benátky musely být kdysi krásné město.

Snímky z doby před tisíci léty na něho udělaly dojem. Rozmáchlý hlavn í kanál, kter ý vypadal shora jako křiv ý otazník, spoustavedlejší ch kanálů, paláce, barevné cihlov é střechy, náměst í a skryt á místečka v sob ě měly cosi z nějakého retro zábavního parku. Dnes už tovšechno nebylo víc ne ž sbírka nepotřebn é minulosti a jen mu to ztěž ovalo posunování. Voda, které město vd ěč ilo za mimořá dn ý š arm, u ž dávno neexistovala.

Kris se usmál. Dnes jsem jediný benátský gondoliér.

Vznikly nové stavby – i když jen přechodně. Uprostřed zbytkůSerenissimy se zvedaly jeřáby, světlomety zářily shora a osvětlovaly umělý kráter, který vytvořily stavební stroje. Ten pohled připomínal Krisoviotevřenou ránu, v níž se nemilosrdně rýpalo. Záchranný oddíl GaussIndustries tam něco nalezl. Nyní potřebovali profíka, jako je on, profíka, který uměl jezdit i bez podpory autopilota.

Opravdu kopali! Donedávna si ještě myslel, že bude odvážet náklad obzvlášť těžkých kontejnerů z nějakého vysokoregálového úložiště. No jo, ať to bude cokoliv, náklad je náklad. Ale je to alespoň něco jiného než obvyklé obrovské bedny.

Trochu stranou parkovaly čtyři neforemné vznášedlové tanky, najejichž střechách se otáčely malé radarové antény a byla na nichpřipevněná šestihlavňová protiletecká děla. Naprosto srozumitelné znamení pro všechny, kdo by chtěli Gaussovi ten nález upřít. Markus Heitz 16

Hm... Trochu moc standardního ochranného doprovodu. Kris řídil truck přímo k díře. Nezajímalo ho, že přitom drhne ocelovou čelní krycí deskou dvanáct metrů široký průsek mezi ruinami a působí ještě víc zkázy než uplynulá staletí. Benátkám už dávno odzvonilo. Odhazoval kameny vpravo i vlevo, poslední odporující dřevěné trámy, které konzervovala sůl a vedro, se tříštily. Před truckem se sunula malá hromada suti a na okrajích padala stranou.

To je dobrůtka. Kris se naklonil na stranu, aby si vzal dalšíčokoládovou tyčinku.

Pohled mu uvízl na levé ruce. Na prsteníčku, na němž se zalesklapamátka a soustředila na sebe pozornost.

Dnes žila v jiném místě vzdáleném od Země tři skoky na dlouhou vzdálenost. U jiné ženy a se dvěma adoptovanými dětmi, které byly jeho dceři dobrými sestrami. Rád by byl Umaiu nenáviděl, ale nedařilo se mu to, ačkoliv mu vzala Sorayu. Jeho holčičce byly tři roky – a neznala ho.

Můžu si za to sám. Jestli si...

Modrá komunikační lampička zablikala, potom řekl ženský hlas zreroduktoru: „Opozdil jste se, vozko.“

To přerušilo jeho sebetrýznivé myšlenky. Naštěstí. Kris si vydechl. „Stěžujte si u svých mechaniků, slečno,“ odpověděl nevrle, ale hned mu bylo toho tónu líto. Ať s ním mluvil kdokoliv, nemohl za to, že jeho soukromý život byl podobnou hromadou trosek jako Benátky. „Dřív byli šroubováci u Gaussů rychlejší. Vrtule kormidla...“

„Nepotřebuji od vás žádnou odpověď,“ obořila se na něho chladně. „Opozdil jste se a jste příliš rychlý. Je sice hodné uznání, že se svouzběsilou jízdou pokoušíte dohnat zdržení, ale nyní zmírněte rychlost, nebo mi vpadnete do staveniště.“

„Potvrzeno,“ odpověděl Kris nevzrušeně. „Pří jezd za minutu.“ Stiskl na konzole posun zpět a zam íř il lehce doprava, aby se zastavil vedle kráteru.

Kruci, ona má pravdu. Zužuje se to!

Vozidlem to trhlo. Kdyby se vymklo zpod kontroly, mohlo by svou vlastní vahou tímto tempem zbourat uliční blok skutečných, stabilních domů. Proto raději nechtěl vůbec vědět, co to provedlo s jeřáby,hliníkovými konstrukcemi a lehkými kontejnery. KOLEKTORI 17ˇ

„Vypočítaná brzdná dráha: Pět set třiačtyřicet metrů,“ ohlásil počítač střízlivě. Autopilot odmítal při tomto způsobu jízdy jakoukoliv službu. Zablikala dvě varování, která Kris ignoroval. Chvatně klepal na tlačítka, sunul prsty po dotykových ploškách.

Rychlost klesla. Truck korigoval svou cestu a dál se prokousávalsutinami.

Och, páni, to je užší než úzké! Kris proklel znovu prsten na svém prstu a myšlenky, které vyvolal.

Modré komunikační světlo se opět probudilo k životu. „Vozko? Co to děláte?!“ zvolal ten ženský hlas, slyšitelně ve stresu. „Ještě pořád jstepříliš rychlý!“

Kris viděl lidi v kanálu, kteří se k němu otočili. První se rozběhli, dva vznášedlové tanky odjely z opatrnosti z cesty. Silné vzduchové proudy kolem nich tlačily déšť a špínu stranou. „Bez starostí. Přistanu přesně.“ Svatý otče Všehomíra Wotane, dej, abych nelhal.

Bez ohledu na materiál nechal Kris vyjet třicet podpěr, na které mohl nechat truck ve stoje klesnout, aby šetřil pulzátory. Při skoroosmdesátikilometrové rychlosti za hodinu působily jako frézy a rozervávaly půdu. Špínu zvířily metry vysoko. Stala se z ní mohutná vlajka z prachu, kterou za sebou vozidlo táhlo, jako by hořelo.

Krise to vtlačilo do pásů a měl plné ruce práce s řízením. Hrozilo, že návěs vybočí a smete bokem staveniště.

„Vypočítaná brzdná dráha: osmdesát sedm metrů,“ ohlásil počítač. „Pozor: poplach, kolize.“

Sakra!“ zvolal Kris, narovnal stroj a vypnul antigravitační jednotky. Sto tun získalo rázem zpět svou skutečnou váhu a tlačilo na podpěry, které se zabořily do půdy.

Truck se sesunul dolů – a zastavil.

Červená hlášení se blýskala na digitálních armaturách, dvě podpěry se zkřivily, ale jinak se nestalo nic. Prostřední senzor pravé strany hlásil: „Vzdálenost od překážky: 0,002 metru.“ Odpovídající kamera ukazovala Krisovi podstavec jeřábu v makrosnímku. Těsněji už by to nešlo.

Nechal pulzátory vyjet a tím vytáhl spřežení ze země. Manévroval klevé straně a postavil truck na podpěry. Ještě jednou se pořádně nadechl, dvě vteřiny počkal a stiskl komunikační tlačítko. „Příjezd, jak jsempředMarkus Heitz 18 pověděl,“ ohlásil, zavřel oči a polkl. Zatracenej prsten! Doufal, že dvě zkřivené podpěry byly opravdu celá škoda.

„Vystupte, vozko,“ nařídil mu ten ženský hlas tónem, jako by sejednalo o přepadení. „Potřebujeme vaše zhodnocení.“

„Potvrzeno.“ Kris stiskl tlačítko pro výstup. Príma. Ven do toho psího počasí.

Kokpit klesal jako výtah dolů, zatímco on si přes své černé tričkopřehodil křiklavě červený nepromokavý plášť a nasadil si žlutou helmu. Na staveništi bylo pro vlastní bezpečí důležité, aby byl vidět. Vysoké holínky ho ochrání před blátem, nohavice černých kargo kalhot nacpal do nich.

Kokpit zastavil metr nad zemí.

Tak tedy tu špatně naladěnou dámu pozdravíme. Ale hlupáka ze sebe dělat nenechám.

Řídicí konzolu Kris stáhl a vzal si ji k sobě, potom se vyhoupl ze dveří do mrholení. Vonělo to tu po prachu a vlhkosti, ve vzduchu se vznášel lehký nádech řas a soli. Přízračné moře.

V záři umělého osvětlení si uvědomil, jak velké staveniště je a jaké nesmírné úsilí Gauss Industries vynaložily, aby nález zachránily. Z jeho LCV a z desetimetrové výšky mu často hrozilo nebezpečí, že svéokolí podcení. Kris si mezi jeřáby a stavebními stroji připadal neuvěřitelně maličký.

Spěchala k němu skupina lidí ve žlutých overalech do deště, nakaucích ochranné přílby. Měli u sebe vodotěsné komy, dva na ně horlivě psali.

Jejich džob bych nechtěl.

V čele kráčela žena kolem padesátky. Hrdě nesla kolem krku hrtanový mikrofon, jako by to byl cenný šperk, za ní přicházeli inženýři.Doprovázelo je pět ozbrojenců, kteří vězeli v těžkých tmavohnědých krunýřích z kovu a kevlaru a v rukou drželi automatické pušky se širokýmihlavněmi. Vojenské přilby byly kompletně uzavřené, zvenku neprůhledná hledí jim brala lidskost. Gardeuři podniku.

Pochodoval jim rozměklou půdou naproti.

„To je tedy ten muž, kterého nám doporučili,“ přivítala ho ta žena a zněla rozčileně. „Když agentura uvedla vaše jméno, neříkala nic o tom, že jste kaskadér.“ KOLEKTORI 19ˇ

Nenech si od ní zatápět. Před jejím mužstvem už vůbec ne. „Je mi líto, slečno...“ přečetl si její jméno na odznaku, „... Cromptonová. Měl jsem problém s kvadribarstabilizátory, což rotační kvadrifugukompenzátorových válců...“

Zvedla ruku, aby ho přerušila. „Technické blábolen í mě nezajímá, vozko. Vy jste tady, my chceme něco naložit. “ Cromptonová ukázala na LCV.„Můžeme něco naložit, nebo vaše mal á jezdecká vložka truck pří li š poškodila?“

„Ne. Všechno je v nejlepším pořádku. Parkuju tak v Benátkáchvždycky.“ Kris viděl, že se jeden z inženýrů zeširoka zubí. Ten muž pochopil, že částečné vysvětlení sestávalo z vymyšlených pojmů. „Chtěli jste moje odborné mínění?“

„Pojďte.“ Cromptonová se otočila a šla ke staveništi. „A strčte si svou prostořekou vyřídilku někam, vozko. To na mne nezabírá.“

Já nemám prostořekou vyřídilku. Kris ji s ostatními následoval.Holínky čvachtaly kalužemi. Jen to zkouším. „Od kdy Gauss zase vykopává artefakty?“ zeptal se, aby odvedl její pozornost od sebe. „Myslel jsem, že to téma je dávno pasé.“

„Pro vás jako externistu určitě.“ Zakoulel očima. Spolupráce skoncerny ho netěšila. To nebyli lidé jeho rázu.

„Promiňte, že vás oslovím. Už se ví něco nového o Babylonu 5?“zetal se ho muž, který se před chvilkou zubil, ale veselost ho zcela opustila. Jmenoval se Millers, jak oznamoval štítek se jménem na jeho hrudi.

„Planeta Babylon 5?“ Kris pokrčil rameny. „Přijde na to. Proč se mě na to ptáte? Nemáte tu příjem?“

Millers potvrdil, že ne. „Vyzařování nálezu ruší některé signály, třeba ten orbitálního zpravodajského satelitu. Poslední, co vím, je, že Kolektoři přistávají na Babylonu 5.“

„To přistávají ještě pořád. Kromě toho zaútočili na Kitomeu, jak hlásil Starlook.“

Millers zpomalil. „Zeus je ochraňuj,“ zamumlal a přitiskl si svůj kom pevněji.

Kris se na něho soucitně podíval. „Máte tam příbuzné?“

„Žijí tam dobří přátelé,“ odpověděl a dohonil je poté, co na něho Cromptonová vrhla vybízivý pohled. „Kéž jsou bohové Olympu s nimi! Modlím se, aby se jim včas podařil útěk.“ Markus Heitz 20

„Nepatří planeta FEK? Ti se přece normálně o své občany starají.“

„Ne. Přenechali ji pod rukou do nájmu Automatům. Proto si dělámtakové starosti.“ Millers se odmlčel, protože se na něho Cromptonová zase podívala. „Promiňte, slečno.“

Kris povytáhl ramena a trochu ohrnul rty. Zvláštní.

Normálně FEK nespolupracovala s Technologickým řádem, jehožčlenům se pohrdlivě říkalo Automaty, ráda. S řádem, který sespecializoval na to, jak se zbavit lidského, údajně choulostivého těla. Proto nebyl každému po chuti. I jeho motiv zněl lépe, než jaký byl ve skutečnosti. 2OT, jak se to zkracovalo, šlo o to, aby dali lidskému duchu víc svobody a zbavili se masa, proto si jeho členové vytvářeli nejrůznější náhradní údy, umělá těla a aparáty. Velikášská snaha o nesmrtelnost za pomoci techniky. A ve srovnání s většinou koncernů a vlád vlastnili vynikající techniku, to jim bylo třeba přiznat.

Kris se otřásl, když jen pomyslel, že by si bezdůvodně nechal vyměnit různé části těla. „To bude v pořádku, Millersi,“ pokusil se mužepovzbudit, opravdu tomu však nevěřil. 2OT byl známý tím, že planety efektivně využíval, ať už jakoukoliv formou, a přitom se málo staral o obyvatelstvo. Že by lidi chránil před útoky kolií, tomu už vůbec nevěřil.

Kolie. Kdo vůbec začal s tím zatraceným podceňováním?

Ta milá, dlouhosrstá ps í rasa neměla ani náznakem nic společného sopancéř ovanými ahumánci, kte ří opovrhovali lidmi. Pravděpodobně měla ta psí zkratka vyjádřit pohrdání vůč i protivníkům. Krisovi se to zdálo nevhodné, ale přesto to použí val. Šlo to ze rtů jednoduše a rychleji než Kolektor.

Došli k okraji jámy.

Kris se podíval do čtyři sta metrů široké díry a odhadl její hloubku na čtyřicet metrů. Dělníci a jejich stroje se prokopali půdou, až narazili na rezavý nález. Ležel tu pečlivě odkrytý: dvě stě metrů dlouhý, nanejsilnějším místě zhruba dvacet metrů v průměru. Připomínal trochuprastaré rakety na pevná paliva. Kolem něj byly ovinuty první ocelové řetězy a lana, jeřáby se připravovaly k nakládání.

Kris počítal s něčím víc. S blikajícími světly na trupu, tajemnýmizvuky nebo symboly. Tohle bylo nějak... nudné.

V nejnebezpečnějších oblastech bezprostředně pod řetězy pracovali nekomplikovaní nákladní roboti a humanoidé-beta. Bety byly zkříženci KOLEKTORI 21ˇ zvířete a člověka. Podniky a planetární vlády je nasazovaly podlepoužitelnosti jako laciné dělníky. Bylo je možné pěstovat ve skoro každézvířecí formě. Tady nasadili buvolí bety; kvůli jejich mohutné tělesné síle. Měly na sobě rudé overaly do deště. Groteskní bytosti s býčími hlavami a rohy, které měly humanoidní postavu.

„Elegantní,“ komentoval Kris. „To je přece zase jednou nález. A co je to, slečno Cromptonová? Zahrabaná skládka jedovatých odpadů z 21. století nebo přece jen něco užitečného?“

„Nový, neznámý pohon,“ odpověděl Millers rychle.

Příliš rychle, jak si přečetl z ledového výrazu Cromptonové. „Než náš inženýr vyžvaní ještě další tajemství, měl by jít k záchrannému týmu dvě a nahlásit vyzvednutí,“ řekla řezavě. Millers se rozběhl. „Neprosila jsem vás o to, abyste nebyl křečovitě nenucený, vozko?“ Vůbec nepočkala na jeho reakci. „Co od vás chci vědět: Unese LCV bezpečně dvanáct set tun?“

„To je maximální náklad,“ opáčil Kris a nabádal se, aby dostál její prosbě. Nebyl od přírody pohodový typ, spíš působil většinou napjatě. Soustřeď se na to, o čem máš ponětí. „Pokud je váha rozdělenarovnoměrně, bude to jen obtížné.“ Ukázal na hrbol, který se táhl v zadní třetině kolem nálezu a připomínal naleštěný svar. „Pokud v tom ale vězí čtyři sta tun, máme problém. Potom vyprostíte ten pohon jen kosmickou lodí.Příliš nevyváženosti pro LCV, i když Gaussovi technici kolem trucku pěkně vyšívali, aby byl výkonnější.“

„Tak narychlo teď žádnou nedostanu.“ Cromptonová se mu dívalapřímo do očí. „Vy to musíte dokázat. Proto jsem si vás objednala. Jak nám řekli u Gausse, jste na Zemi nejlepší, když jde o nadměrný náklad.Kdybychom tu měli našeho nejlepšího, ráda bych se bez vás obešla.“

„To zní, jako byste měli naspěch?“ Kris na její urážlivou poznámku nereagoval a podíval se na hranaté vznášedlové tanky a bojová děla. Zdá se, že je to přece jen velmi cenné.

Pohledem znovu zabloudil do hloubky. Pro něho byla jáma oživlouhodinou dějepisu. Nacházel se uprostřed začátků lidských vesmírných letů na dlouhé vzdálenosti. To se mu naproti tomu zdálo zajímavé.

Protože lidstvo nebylo s to zkonstruovat efektivní pohony, hledalo cestu ke hvězdám v zemi, v pyramidách a v chrámech starých vyspělých Markus Heitz 22 kultur. Vraky zřícených mimozemských lodí. Vědci jednoduše kopírovali věci, kterým rozuměli.

O tyto vraky se vedly války, neboť byly klíčem k vzdáleným planetám, a úplně změnily život na Zemi.

Sice ještě existovalo hovorové pojmenování teleportace, jak ji lidéznali ze starých sci-fi. Správný pojem zněl technologie TransMatt a zacházel podstatně dál než fiktivní teleportace. Ale technika byla drahá a monopol na ni měly TTMS koncerny. Bylo k tomu třeba koupit a vystavět vysílací a přijímací stanice s přenosovými oblouky, kterými bylo nutné projít.

Kris už nějaké viděl v budovách koncernů. V nich vykládal svédodávky. Zlé bylo, že takový přenášecí oblouk směl mít rozměry jen dvacet jedna čtverečních metrů. To silně omezovalo druh transportovatelných objektů, jak mu vysvětlili technici. TransMatt kromě toho potřeboval také delší dobu, aby ty trasy překonal. Na světelný rok měsíc cesty prázdnotou. Bezpodmínečná výhoda: Žádné poškození zdraví.

Někomu se to zdálo příliš pomalé, především koncernům.

Během staletí byly se stoupajícím technickým chápáním a výměnou s ostatními rasami odhaleny další záhady motorů, pohonů a reaktorů. Ale v kosmických lodích toho ještě hodně fungovalo, aniž by kapitáni astrojníci věděli proč. Cesta do vesmíru zůstávala napínavá, právě když vedla interimem.

Dnes už se na Zemi oficiálně nehledaly pozůstatky mimozemských kosmických lodí. Tento stupeň nechali lidé za sebou.

V podstatě.

Vznášedlové tanky se svými šestihlavňovými děly se nepostaraly o to, aby se Kris cítil bezpečnější. Ten nález u jeho nohou jistě lákalnebezpečné závistivce.

Lidstvo je praštěný. Nenastoupil bych do trucku, o němž bych nevěděl, jak funguje jeho motor. Kris si zkusil představit, k čemu by byl dobrý tento pohon. Skoky na dlouhou vzdálenost? V jeho hlavě se řadily otázky. Pro motor na krátkou vzdálenost by byl předimenzovaný. Vrhacímechanismus? Jak starý a odkud?

Kris se usmál. Nakonec museli u Gausse možná vyhovět požadovánínáhrady nějak é ahumánn í rasy, která mohla dokázat, že jeden z jejich předků byl majitelem zří cen é kosmické lodi. To se stávalo znovu a znovu. KOLEKTORI 23ˇ

Ale jedna věc ho obzvlášť zajímala. „Jak se aktivuje takový hnacímechanismus?“ zeptal se. „Vědí to vaši specialisté?“

„Neříkala jsem už, že vám do toho nic není?“ zavrčela Cromptonová.

„Ale ano, je. Nechci, aby tohle... ať je to cokoliv – najednou naskočilo, když to leží na mém LCV,“ kontroval Kris a vsunul si ruce hlouběji do kapes kabátu. „Proto ta otázka. Jsem v dopravních odborech a těm záleží na bezpečnosti jejich členů.“

„Zaprvé je to LCV GI, ne vaše. Zadruhé je to riziko podnikání,“odbyla ho. „Nepokoušejte se vyhnat cenu do výšky. Dostanete dvacet tisíc terracoinů za jednoduchou jízdu. Jiní lidé z toho žijou rok.“ Cromptonová ukázala na truck. „Váš styl jízdy je pro vás nebezpečnější než nález.Raději ten vehikl zkontrolujte. Nakládání začne hned.“

Zamířila se svým štábem poradců k jednomu z výtahů, který je svezl do jámy.

Rok? Jaký lidi to zná? Zřejmě takový, který nemusejí platit živobytí. Kris a bezpečnostní skupina zůstali stát na okraji. „Přesto bych moc rád věděl jednu věc,“ zamumlal a obrátil se na gardeury. „Bude tonebezpečné? Myslím, proč tu vlastně máte tolik silných tanků?“

„Člověk nikdy neví,“ odpověděl jeden z nich záhadně skrze přílbový reproduktor. „Bude lepší, když budeš mít oči otevřené. Zde máš svéjednoduché nařízení: Vznášedla tě budou na cestě doprovázet a ty nezastavíš, ať se děje, co se děje.“

Kris ukázal bradou na hnací mechanismus, kolem něhož pokládali čím dál víc kabelů a řetězů. Vznášely se tam malé antigravitační plošiny, aby zvedání jistily. „Když budu mít v zádech tohle, budu potřebovat kilometr, abych zastavil.“

„Tím lépe.“ Gardeuři přešli k nejbližšímu tanku a postavili se pod jedny vyklopené nakládací dveře, aby tak unikli dešti. Odtud pozorovali provoz.

To všechno se mi líbí čím dál míň. Kris se vrátil k LCV, otevřel box pod kokpitem a zapnul diagnostický přístroj. Pak vzal ruční skener a obkroužil vozidlo, kontroloval viditelné i neviditelné škody. Teď se ukáže, jestli je opravdu všechno v pořádku.

Už čtyři roky se nechal najímat jako speciální vozka a přihlásil se u Freighteners, nezávislé agentury, která ho půjčovala různým firmám. Markus Heitz 24 Jen práce na Zemi, jen práce na Globální skladištní jednotce I. Transporty zajatců důsledně odmítal. Kris neměl rád dobrodružství, vesmír a kolonie ještě méně. S tím skoncoval. Proto se mu nelíbilo, že podle jeho pocitů něco hrozilo. Přitom to vypadalo jako snadná zakázka, sakra! Ale přece se nemusí nic stát.

Plynule dokončil svou obchůzku. Až na ohnuté podpěry se neukázala žádná škoda, ani diagnostický přístroj nic nehlásil.

Může to začít. Kris nastoupil do vakuově zabezpečeného kokpitu avyjel opět nahoru, sundal si plášť a přilbu. Kontrolní konzole s kliknutím zacvakla. „Hlasová identifikace:KrisSchmidt-Kneen,“ řekl nahlas.„Heslová věta: Život je kurva, a pak máme kvůli němu zemřít.“

„Potvrzeno,“ odpověděl počítač. Armatury se rozsvítily. „Buďte vítán. Alkohol ve vašem dechu obnáší 0,0 %, žádná měřitelná změna zornic. Způsobilost k řízení vozidel potvrzena.“

Už zablikal komunikační signál. „Tady je Millers,“ řekl inženýr. „Jste připravený?“

„Připravený, Millersi.“ Krisovi se ulevilo, že nakládání bude řídit tento muž. Bez jízlivé Cromptonové se obejde.

„Dobrá. Řiďte se mými příkazy a pomalu se pohněte kupředu.“

Dostaveníčko mezi nálezem a návěsem začalo.

Kris sledoval kamerami nakládání, přitom pořád znovu korigovalpozici LCV. Počítač skenoval blíž se snášející hnací mechanismus,hydraulické elementy na návěsu se zvedaly a klesaly, aby náklad spočíval bezpečně jako na lůžku.

Kris kontroloval každý krok, každý pohyb, a podle ruky to vylepšoval. Díky šimrání v břiše věděl, kde to vázne, a počítač pracoval přespříliš přesně. Byl to úkol, který si žádal naprosté soustředění. Potil se, ruce měl studené. Sebemenší chyba mohla mít za následek, že se hnacímechanismus pádem na návěs promění ve šrot. V nejhloupějším případě ho přitom vezme na smrt s sebou.

Konečně se antigravitační plošiny mihly stranou. Jeřáby rozmístily hnací mechanismus po celé délce trucku.

Kris zvýšil výkon antigravitačních pulzátorů na doraz. NeřeklCromptonové, že to představuje nejtěžší náklad, který vezl od počátku svého života vozky. Jednou je to vždycky poprvý. KOLEKTORI 25ˇ

„Maximální zátěž lehce překročena: dvanáct set jedna tun,“ varoval počítač. „Autopilot pro řízení nedostačující, nutné ruční řízení. Prosím potvrdit.“

Kris poslechl a převzal ještě víc odpovědnosti. Nyní rozhodoval on sám o každém pohybu trucku a s tím spojeným bezpečím nákladu. Jiní by se strachy poblili.

„Tak, teď je to vaše věc,“ řekl Millers a zněl, jako by se mu ulevilo. „My jsme vám náklad předali.“

„Potvrzuji,“ řekl. „A co to je, Millersi? Já to taky neprozradím.“

Inženýr se zasmál. „Odhadujeme, a není to víc než odhad, že je tohnací mechanismus skoků na dlouhou vzdálenost. Každopádně podledosavadních zkušeností. Přesně to říct nemohu. Skeny ukázaly velké množství deuteria a palladia. Reaktor se zdá být založený na nějakém druhu studené fúze. To ještě schází GI ve sbírce.“

„Mnohem důležitější je, jestli je celý nebo rozbitý.“

„Ani to nevíme. Ale v některých vedeních kolem jádra teče proud, to jsme vyzkoušeli. Všechno ostatní musí prověřit naši experti v laboratoři. Dávejte trochu pozor a příště brzděte opatrněji. Šťastnou cestu!“ Millers ukončil rozhovor.

Kris viděl, jak se jeden vznášedlový tank posadil šikmo před LCV.Kamery na disku zachytily ostatní tři: vpravo, vlevo a na zádi. Koncernová eskorta byla připravená.

Zazářilo modré komunikační světlo. „Tady GI jedna. Následujte mne,“ řekl jeden z gardeurů. „Jeďte setrvale sedmdesátikilometrovou rychlostí. My budeme udržovat vzduch čistý. Všechno ostatní odstřelíme z cesty. Potvrdit.“

„Udržovat vzduch čistý? S čím to počítáte, GI jedna?“

„Jednoduše to potvrďte, vozko,“ vyštěkl muž. „Potom bude následovat rádiový klid.“

„Potvrzeno,“ řekl Kris a pustil tlačítko. „Blbec.“

Nahodil rotory a trvalo dlouho, než se truck vůbec pohnul. Super. To jsem si ještě přál. Problémovej transport. Přitom jsem agentuře říkal, že takový jízdy nedělám. Těch 20 000 toiů mě mělo zarazit.

Teprve pod maximálním výkonem začal LCV klouzat naantigravitačních polštářích poklidně kupředu a startovat s rychlostí chůze. Trvalo asi Markus Heitz 26 deset kilometrů, než zrychlil na šedesát. Vypočítaná brzdná dráhaobnášela jedenáct tisíc a jeden metr.

Nyní začal být Kris přece jen stísněný. Dobře, že je tu plochá mořská půda.

Jízda probíhala klidně; až na zneklidňující okolnost, že se každýchdeset minut objevovaly poruchy u kamer a senzorů vzdálenosti, vždycky přibližně ve výšce hrbu, který se podobal naleštěnému svaru.

To souhlasí, Millers mluvil o anomáliích ve frekvenci. Do prdele, to mi ještě scházelo. To manévrování nezjednoduší. Krisův pohled se mihl po planetárním zpravodajském telegrafu v armaturách a objevil hesloBabylon 5. „Přehrát nahlas,“ poručil palubnímu počítači.

„... Starlook právě dosáhla zpráva, že Babylon 5 napadli Kolektoři,“ řekl mužský hlas. „2OT přerušil obranu, jak se dalo očekávat, a planety se vzdal. Ta tímto propadla pod takzvanou ochranu ahumánců.“

Tím kolie zabraly jednadvacet planet. Jako vždycky se sotva dalyzadržet, což zneklidňovalo nejen Krise.

Soraya naštěstí nežila v oblasti, v níž kolie operovaly, jinak by byl už dávno Umaiu kontaktoval a přinutil ji, aby se přestěhovala. Vnejnutnějším případě by jí proti jejich dohodě upřel právo péče. Strach a starost lpěly na jeho duši jako bolavé bodláky.

„Turistická a obchodní planeta Babylon 5 poskytovala domovmiliardě lidí,“ vyprávěl mluvčí. „Podle očitých svědků se podařil jednotlivým menším lodím útěk předtím, než Kolektoři dorazili. Mluvčí Feudálníevropské koalice odsoudil...“

„Vypnout zvuk.“ O další planetu víc pro ty sběratele. Doufejme, že se většina z nich dokázala zachránit. Kris zmáčkl komunikační tlačítko. „GI jedna, zaznamenali jste, co se stalo s Babylonem 5?“

„Ano, zaznamenali,“ dostalo se mu odpovědi. „Přesto dodržujterádiový klid, vozko.“

Kris přerušil spojení. „Blbec,“ řekl znovu a myslel na Babylon 5.

Kris se domníval, že kolie jsou všeho schopné. Jejich taktika svědčila o tvrdosti, kterou používaly proti všem, kdo se postavili mezi jejich cíle a jejich lodě. Stále stejná, bezelstná slova jejich lakonických poselství už dávno nic neznamenala.

Odkud jste přišli, vy neřádi? KOLEKTORI 27ˇ

Mezihra

O 25 let dříve

Setkání s dalekosáhlými následky

ČAS: 1. ledna 3017 A.D.

SYSTÉM: Galloway

PLANETA: Hakup (Vlastnictví: Gusa)

MĚSTO: Hakup-City, Západní atol

KOORDINÁTY: 51°31‘ N, 0°7‘ W

Pozdě! Příliš pozdě! Všechno vydají! Anatol šel šikmo neosobnězařízenou budovou banky, kolem spousty čekajících, přímo k výplatnímu místu. Podpatky holínek duněly na podlaze. Moje peníze! „Moje peníze!“ Odstrčil ženu v čele fronty stranou. „Z cesty!“

Zavrávorala doprava a muž za ní ji duchapřítomně zachytil, jinak by byla upadla. Nikdo neprotestoval proti jeho hulvátskému chování.

Zaměstnanec si ho změřil a sáhl rukou pod pult.

„Vy jste nový, co?“ Anatol věděl, že v rozedraném hnědém kabátě a ve staré košili nedělá nejlepší dojem. Sotva se lišil od chátry, která sepříležitostně pokoušela pobočku Hardcastle & Co přepadnout. Právě dnešnídatum slibovalo značnou kořist. Vycenil zuby potažené trhlinami. „Vezmu si jen, co mi náleží.“

Čtyři vojáci – s dlouhými, těžkými, impaktními samopaly napůl vzalícení – vpravo a vlevo od výdejního okénka zůstali klidní jakopomníky válečníků. Na jejich černo-zelených krunýřích se skvěl zlatý hvězdný odznak Velkých spojených států amerických nad vznosným H státního podniku.

„Podívejte se na ně, chlapečku. Ti mě znají.“ Přistoupil k tlustému sklu, předklonil se a řekl monotónně do mikrofonu: „Lyssander, Anatol, osobní identifikační číslo: 05/AL/LSP/P3982. Stáří: 53 let.“ Pomalu se narovnal a netrpělivě se podíval na mladého zaměstnance. „Zadejte to už!“ Markus Heitz 28

Náhle začal Anatol slyšet zvuky dvojnásobně nahlas, trojnásobněnahlas. Dech ženy za ním, její polykání... cvakání kláves, do kterýchzaměstnanec bušil. Vrzání kevlar-ferro-karbonové slitiny, když k němujeden z opancéřovaných obrátil hlavu...

Už jsem tady uvnitř příliš dlouho! Světlo bylo pronikavější, bzučelo a bolelo ho. Panno Orleánská, já nechci skákat!

Mžoural a tiskl si dlaně na uši. „Kde jsou moje terracoiny?“ křičel panicky. „Dej mi mou rentu, ty chromej srágoro!“

Zaměstnanec se podíval na postranní obrazovku, na níž se objevovaly údaje. „Potřebuju vaše IC, pane.“ Slova řvavě duněla jako hnací motory.

Anatol si kvůli tomu potřeboval sáhnout do kapsy. Ale pak by musel snášet zvuky lidí, přístrojů, všeho kolem něho ještě déle. Nutkání utéct mohutnělo, agrese rostla. „Držte hubu!“ běsnil a otočil se k čekajícím. „Slyšíte? DRŽTE HUBU! Teď sundám ruce a musím najít svůj průkaz.“

Lidé se na něj dívali zčásti udiveně, zčásti polekaně. Někteří ho znali a ti vypadali vynervovaně.

Vy mi můž ete políbit! Anatol se obrátil k zaměstnanci, jednou rukoupátral ve svých šatech po průkazu, druhou paži vystrčil vysoko do vzduchu. Mělo to být varování lidem, aby nic nedělali a nic neří kali. Kam jsem ho dal? Do prdele, kde... Nenáviděl sv é vlastn í prsty za to, že jsou tak hlučné.

Nakonec našel průkaz velký jako šek v holínce a posunul ho přes pult přepážky.

Zaměstnanec jej mlčky přijal a stoicky ho vsunul do zkoušeče.

Anatol zasténal a znovu si rukama zacpal uši. Ještě po řá d vnímalvšechno p ří li š hlasitě, skoro ho popadal amok. Dýchání, cvakání, tření, sykání, bzučení, dokonce i světlo vydávalo zvuk! Hnalo ho to na pokraj ší lenství.

Můj lék! Musím si vzít svůj lék. Hmatal po své košili a vytáhl vendifuzér s neuroleptikem. Přiložil si ho na krk a zmáčkl tlačítko.

Dávka léku se syčivě hnala kůží do jeho krevního oběhu. Ze žaludku se ozvala lehká, jemná bolest. Jako vždycky, když si lék vzal.

Působil okamžitě.

Zvuky se ztišily na normální stupeň, uklidnil se a mohl zase jakžtakž jasně myslet. V poslední vteřině. Pomalu sklonil paže.

„Bylo by lepší, pane, kdybyste si lék proti interimovému syndromu vzal, než vejdete do pobočky,“ řekl zaměstnanec neutrálně, ale v očích KOLEKTORI 29ˇ měl jasný soucit. Přečetl si nápis na difuzéru. „Jinak se jednoho dne přece jen spustí alarm, pane.“

Na Anatolově straně pultu se otevřela záklopka a nahoru vyjelahromada pestrých žetonů. Čtyři sta terracoinů, jako každého prvního v měsíci, vydávaných Hardcastle & Co z pověření GUSA za věrné služby pilota dlouhých skoků.

„Prosím otisk vašeho palce jako potvrzení přijetí, pane.“

Anatol přitiskl pravý palec na skenerové pole a shrábl plastové mince. „Přišel jsem pozdě na řadu,“ omluvil se a uvědomoval si svůj nemožný výstup. Neuroleptikum z něho na pár hodin udělalo průměrného, zdánlivě zdravého člověka.

Pohled mu padl na slabý odraz jeho vrásčitého, šedého obličeje.Neoholený, světlé vlasy mu visely bez rozeznatelného účesu až na ramena. Oči měl podlité krví, zorničky mu pulsovaly v rytmu úderů srdce.

Když si vzal svůj identifikační průkaz, přepadla ho hanba. Kráčelkolem fronty svých mlčících známých, aniž by se na některého z nichpodíval, a přitom ustavičně mumlal omluvy. Jako tak často.

Opustil budovu, která ležela přímo u otevřeného kosmického přístavu Hakup-City, a nasadil si brýle proti slunci. Světlo, které se odráželo na jemně červeném jezeře, by jinak mohlo vyvolat další záchvat. Vzdorneuroleptiku. U Anatola byl interimový syndrom extrémně rozvinutý, takže musel dávky nepřetržitě zvyšovat. Léky brzy narazí na své hranice,alesoň se toho obával jeho lékař.

Jeho pohled těkal kolem.

Kolem jezera, které mělo svou neobvyklou barvu od nepatrnýchkrystalů ve vodě, se tyčily černé hory. Kamenné masivy vysoké deset tisíc metrů a víc, na jejichž vrcholcích ležel světle modrý sníh. Účinek spousty zázračných krystalů, které se zdržovaly ve vrstvách atmosféry a srážky je táhly dolů. Kvůli tomu zněla přezdívka planety také Psychedelic. Déšť, sníh, mlha, všechno, co mělo co dělat s vlhkostí shora, mohlo přijímat pestré barvy.

Dnes je to skoro příliš nevinné. Anatol měl optický chaos rád, vycházel vstříc jeho neméně chaotickému rozumu.

Hrál si se žetony ve svých kapsách. Čtyři sta toiů renty mu nikdynestačilo pro jeho dvě ženy a šest dětí. Markus Heitz 30

GUSA se staraly spíš špatně než dobře o své kdysi důležité piloty, kteří si nenapravitelně zničili zdraví. Kvůli tomu měl Anatol džob, který neměl s létáním nic společného. A který mu umožnil teprve jeho syndrom.

V týle cítil tahání, jako by on a okolí přecházeli do stavu, který mnozí nazývali hyperprostor, nebulus nebo interim. Bolesti vyvolávan é poškozenými nervovými spoji, ale velmi se blíž ily skutečným, kter é cítíval d ří v – jako pilot při skoku.

Jednoduchá, pomalá a neškodná technologie TransMatt lidemnestačila. Pronikat rychleji do vesmíru, rychleji než konkurence, tak znělochtivé motto. Pomocí kopií mimozemských technik byly do vesmírných lodí vestavovány hnací motory, které jim dovolily překonávat obrovské trasy ve vesmíru. Označení nadsvětelná rychlost bylo toliko zástupné. Pravá a především přesvědčivá fyzikální vysvětlení pro všechno, co se dělo, ještě stále neexistovala. Lidská psychika se zdála v některých oblastech relativní. V některých koutech vesmíru vůbec neplatila.

Ale brzy se ukázalo, že se od stovky takových skoků na dlouhou vzdálenost objev í ú jmy na zdraví. Fyzické a psychické. Člověk ciz í technologie nijak zvl ášť nesn áš el, ale při nedostatku jiných alternativ je ještě po řá d pou ží val.

Anatol si přesně vzpomínal na svůj první SDV. Napřed tahání ve vazu následované nesnesitelným pálením v celém těle, potom svědění, až mu rozum explodoval – aby se hned poté probral v interimu.

Interim byla jízdní dráha v neznámé sféře mezi hvězdami, v níž sečlověk hnal s vesmírnou lodí vždycky týden, než se zase s bolestmi vynořil ven. Pokaždé tam jak Anatol, tak pasažéři zanechali kus zdraví jako daň za rychlou cestu.

U něho to bylo podstatně víc než stovka SDV a několik set skoků na krátkou vzdálenost. SKV byly nebezpečné teprve od čtyř set, jak sepředokládalo. Záviselo to rovněž na konstituci člověka, ale čtyři sta bylapřibližná hranice.

400 toiů. Za to, že ze mne udělali mrzáka, příliš málo.

Jeho kom zazvonil.

Anatol se vytrhl ze vzpomínek a pohledu na hory a vylovil ho z kapsy kabátu. Podle údaje od něho něco chtěl Fredinald Zumi, předsedamezihvězdné obchodní komise Hakupu. Sakra. Na toho jsem úplně zapomněl. Přijal hovor. „Budete to...“ KOLEKTORI 31ˇ

„Vždycky prvního,“ vpadl mu muž lehce nezřetelně do řeči, „je to svámi stejná otrava, Lyssandere. Vy se ženete pro svou rentu, a my sedíme tady a chceme začít s jednáním. Kdo tu není?“

„Já?“

„Správně. Skvělá analýza, Lyssandere!“ zvolal Zumi naoko dobřenaladěný, a hned nato zněl s ží ravě: „Mám tu jako hosty smečku Tiranoiů. Leťte na obchodní základnu! Nebo vám zkrátím vaši překladatelskou odměnu!“

Klik.

Anatol se usmál. Nebuď si moc jistý v kramflekách, Zumi. Víš, že je to obráceně. Sešel po schodech správní budovy k jezeru. Několik metrů od něho tam na břehu čekala otevřená vznášející se taxi. Do Hakup-City to bylo nejrychlejší přes vodu.

Nastoupil do prvního taxíku. U přístavu sice stála jeho vlastní loď, ale už pil. Čtyři kořalky, víc ne. Nechtěl však riskovat nehodu.

Cesta začala.

Vznášedlo za sebou se svými čtyřmi sty kilometry za hodinuzanechávalo vysoký, červený zpěněný oblak, který připomínal Anatolovi krev ve stavu beztíže. I pach byl kovový. Pravý... Na hladině se lámaly světelné odlesky, svítily mu do očí. Bylo mu na zvracení a vytáhl difuzér, abyhrozící záchvat zadusil tvrdými chemikáliemi – a strnul.

Prohlížel si přístroj, těžce dýchaje. Ne. Musím to vydržet nebo nebudu Tiranoiům správně rozumět. Anatol zastrčil nepoužitý difuzér zpátky do kapsy, potom se pevně přidržel svého sedadla a zíral dopředu.

Hakup-City před ním rostlo do výše. Jedna strana ležela u jezera, druhá u moře, které mohl Anatol vidět. Rozkládalo se před ním černé jako dehet a tvořilo tvrdý kontrast k červené vodě jezera. Dělila je úzká hráz.

Město bylo životním prostorem jednadvaceti milionů lidí. Žili vobrovských výškových domech. Přistávací platformy pro vznášedla vyčnívaly jako malé listy z tlustých chromových a betonových lodyh. Ve zvláštní zóně uprostřed centra žily ahumánní bytosti, které dostaly od GUSApovolení pobytu.

Anatol slýchal v této souvislosti často od kritických osob slova ghetto a izolace. Na to nebylo potřeba být ahumánní, nebo ť to ovládali lid é velice dobře sami mezi sebou. Hakup-City se rozpadalo do mnoha malýchseskuen í a netvořilo tím žá dnou výjimku v nespočtu lidských měst v kosmu. Markus Heitz 32

Naši předkové vzali jednoduše problémy ze Země s sebou do kosmu. Hodně utopií ze science fiction románů předcházejících staletí senepotvrdilo. Ani nejchmurnější, ani nejkrásnější.

Do očí ho bodal techdrap, v němž udržoval svou základnu podnik 2OT Technology. Automaty postavily nejen největší výškový dům zestříbrného, zlatého a rubínově červeného chromu; ne, zřídily jej jakopředimenzovanou reklamní tabuli. V průčelích dělalo reklamu pro misi řáduposelství, jak zbavit lidský rozum závislosti na těle. Bez milosti ukazovala videa o proměnách. Na třicet krát třiceti metrech.

Jak jen člověk může? Anatol viděl, jak jsou oddělovány zdravé paže a nohy a nahrazovány kybernetickými implantáty. A to byla ještěnejnevinnější znetvoření! Protesty proti nevolnost vzbuzující reklamě jimnikdy nevadily. Ohlas mluvil pro 2OT Technology. Jak asi vypadá nějaký Tiranoi s náhradními končetinami?

Vznášedlo přiškrtilo rychlost a přistálo u jednoho z mnoha můstků.

Anatol zaplatil a spěchal na obchodní základnu, která leželabezprostředně u přístavní hráze. Spěchal skrz vstupní halu a plastové toie mu cinkaly a cvakaly v kapse. Dva z nich ztratil. Nemotorně je musel před očima bezpečnostního personálu posbírat. Nikdo mu nepomohl.

Tiranoi, čtyři nohy, humanoidní a snadno vznětliví, procházel tím, co o té rase ještě věděl. Nezastavovali se tu příliš často, ale Hakup potřeboval jejich bio suroviny, aby stavěl vzduchové a vodní filtry. Částice vplanetární atmosféře znamenaly pro citlivé plíce a ledviny problém. Pokud se během let dostalo příliš mnoho z nich do krevního oběhu, ukládaly se pod kůží a barvily ji, což nevedlo vždycky ke krásným výsledkům. I když se některé částice nechaly zředit, aby se změnily v umělecké dílo, většině obyvatel by se nelíbilo, kdyby byli pestří jako nějaká hakugei. Zumi ho bude zase prosit, aby jednal velmi opatrně.

Když jel v plexisklovém výtahu nahoru, podíval se na sebe. Vypadám jako pobuda. Třel si strniště. Dneska je to ale naštěstí fuk. Tiranoiové měli tu výhodu, že jim u cizích ras nezáleželo na tom, jak vypadají navenek. Kromě toho byli skoro slepí.

Anatol se zhluboka nadechl a vydechl, uvolnil se a soustředil se na své nasazení. Tahání v týle se vrátilo, tentokrát to však chtěl.

Průhledné dveře výtahu se otevřely. KOLEKTORI 33ˇ

Vstoupil do předpokoje jednací místnosti, v němž čekaly dvě dobřeoblečené sekretářky za barikádou psacích stolů z lazuritu a měděných prvků. Delegace byla izolována za nimi.

Blondýna zvedla hlavu a změřila si ho. Jmenovala se Sally. „Tak jste tady, pane Lyssandere,“ řekla káravě. „Pan Zumi...“

„Pst,“ přerušil ji Anatol a šel dál. Než ho Sally mohla dohonit, užrozrazil dveře a vstoupil do sálu za nimi. Vždycky bylo jeho strategií nedat na sobě znát, když se cítil nejistě.

Mezihvězdnou obchodní komisi zastupovalo deset mužů a žen a seděla zády k oknům. Tři Tiranoiové stáli proti nim, dělil je dva metry široký stůl. Mlčky se na sebe dívali. Napětí a nevolnost byly pro Anatolahmatatelné. Citelné. Jako slabé elektrické napětí.

To přicházím právě včas, aby mi zvýšili plat. Vyndal kom z kapsy a zastrčil ho do náramkového držáku. Kývl dokola na pozdrav. „Haló, pane Zumi. Zmeškal jsem něco?“

Předseda, dlouhý, vyzáblý muž kolem padesátky, v nařasenémvzorovaném rouchu a s respirátorem před ústy a nosem, na něho vrhl pohled, v němž se snoubily vztek a úleva. Patřil k těm, kdo měli panický strach z částic. „Pan Lyssander. Je krásné, že vás vidím,“ vydralo se tlumeně zpod masky. „Můžeme tedy za...“

„Dnes požaduji dvojnásobek,“ skočil mu Anatol do řeči a posadil se. „Mám pocit, jako by hosté byli podráždění. To to ztěžuje.“

„Jsou podráždění, protože vy jste se objevil pozdě!“ vypěnil Zumi a členové komise hleděli na překladatele s odsudkem.

„To je možné. Ale nemění to nic na tom, že to pro mne budeobtížnější,“ trval Anatol s úsměvem na svém a masíroval si kořen nosu.„Dvojnásobek. Jinak se může stát, že mě můj talent nechá na holičkách.“ Ukázal na hory. „Dneska bude určitě modrá mlha, ne, pane Zumi? Já mámmodrou rád.“ Anatol se nyní zeširoka usmíval, ukazoval popraskané zuby. „Vy ji tak rád nemáte. Zatracené částice, co?“

„Kdybychom vás nepotřebovali, Lyssandere,“ zasyčela na něhoDarakinta, která byla zodpovědná za potraviny a osivo. Měla na sobě křiklavě červené šaty po kolena, navrch bílý přehoz hozený volně přes ramena. „Kdybychom vás opravdu nepotřebovali, okamžitě bych vás z Hakupu vyhnala.“ Markus Heitz 34

„Hm, kdybyste mě nepotřebovali,“ opáčil Anatol lhostejně. Byla jeho oblíbenou protivnicí od doby, co jí před shromážděnou komisí popsal, jak nádherně se cítila v noci, kdy nespala se svým mužem, nýbrž s jiným. Bohužel seděl v grémiu i její manžel. Nyní byla rozvedená a zatrpklá. Ale tenkrát ho vyprovokovala odsudkem jeho rodiny, což nebyl u mediátora dobrý nápad. Že to byl on, kdo s Darakintou spal, tajil až dodnes. „Ale potřebujete mě. Kdo jiný by rozuměl Tiranoiům?“ Anatol se podíval na Zumiho a povytáhl obočí.

„Ano, souhlasím. Dvojnásobek,“ řekl s povzdechem a rezignoval.Prohrábl si dlouhé, šedé vlasy a uhladil je dozadu.

„Děkuju.“ Anatolova pozornost se zvyšovala, tahání v šíji se změnilo v jasné píchání. Zároveň jako by se jeho lebka otvírala jako střechaplanetária, aby vnímala myšlenky cizinců. Zásluha interimového syndromu.

Anatol ve své mysli „rozuměl“ humanoidům, když strávil delší čas v jejich blízkosti a intenzivně se zabýval jejich myšlením. Získal tím objasnění jejich představ a myšlenek, což mu umožňovalo komunikovat s humanoidy psychicky pomocí obrazů a metafor. Většina z nich na něho a na jeho způsob řeči přistoupila, odmítnutí se mu dostalo zřídka a pouze ve dvou případech byl napaden.

Vedlo se mu přitom jako mnoha kapitánům lodí SDV. Neměl tušení, jak to funguje, ale fungovalo to. Čím horší byl jeho interimový syndrom, tím lépe. Čirá ironie.

Jsou na tom mizerně. Anatolův první dojem z Tiranoiů nebyl dobrý. Potřeboval minutu, aby si zase zvykl na speciální vzory a obrazy této rasy. K tomu do sebe nechal bez obrany bubnovat jejich dojmy a myšlenky, než své hledání obrátil k určitému cíli: k jednání. „Jsou rozladění, protože poslední dodávka protoplazmy sorulitu se zkazila, než byla úplněspotřebována. Podle data trvanlivosti o půl roku dřív,“ vytřídil z myšlenek. „Chtějí odškodnění.“

Zumi a komise se krátce poradili. „Povězte našim váženým obchodním partnerům, že za vadné zboží přebíráme plnou zodpovědnost a nahradíme jim je.“

Anatol přikývl a místo toho přeložil: „Uhrazena bude polovina.Uskladnění bylo vadné.“

Tiranoiové se kvůli tomu pochopitelně nahlas rozčilovali, což u nich KOLEKTORI 35ˇ znělo, jako by hnali stádo bizonů tokem řeky a zároveň je cejchovali. Žádné hezké zvuky.

Zumi se na něho velmi znepokojeně podíval. „Co je, pane Lyssandere?“

Předstíral komisi, že čte myšlenky, zatímco zíral na jednohohumanoida. „Neakceptujou to. Chtěli by víc, protože je to stálo velmi mnoho námahy, aby se zmenšeným množstvím protoplazmy nějak vyšli,“ lhal rutinně. „A můžu vás ujistit, pane Zumi, že jsou pěkně rozzuření! Cítím, že nechají jednání vybouchnout.“ Zavřel teatrálně oči. „Okamžik! Jeden z nich myslí právě na Willheima, ministra obchodu Eribanu.“ Díval se z jednoho delegáta na druhého.

Darakinta nespouštěla z Anatola oči. Pozorně ho sledovala. Připadalo mu, jako by se pokoušela číst jeho myšlenky. To nedokáže, chlácholil se.

„Vždyť jsem to věděl!“ zvolal jeden člen komise. „Eriban je na tom ve věcech protoplazmy stejně od té doby, co do naší továrny propašoval špiona. Tihle evropští bastardi z FEK nás vytlačili!“

Anatol přeložil Tiranoiům, že Hakupu se zdá jejich chování neuv ěř itelně drz é a že pom ýš lej í na to, že ukon čí jednání. Tiranoiové začali být ještě hlasitější . Pousmál se, opřel se v ž idli a spokojeně pozoroval zmatek. Jednou rukou si hrál s terracoiny v kapse. Nakonec dostanu trojnásobek, urovnám tu věc s odškodněním za sorulit, dál bude materiál na vodní filtryproHakup a všichni půjdou domů šť astní. Lidi i Tiranoiové. Miluju svůj džob!

Pět minut obhlížel situaci a právě se do ní chtěl smířlivě vložit, když se otevřely dveře za jeho zády. Anatol se podíval přes rameno a stáhl obočí.

Na prahu stála Sally, za ní následovaly dvě ženy a jeden muž v těsných černých uniformách s vysokým bílým límcem Hvězdné církve. Vpouzdrech na bocích vězely nepřehlédnutelné velkorážní automatické pistole, model Thorn. Pokud člověk spatřil členy Mezihvězdné církvekřesťanských vyznání, velmi dobře by je mohl považovat za speciální vojenskou jednotku nebo za justifiery nějakého koncernu: vlasy měli ostříhanénakrátko, oděv perfektně seděl, černé holínky se třpytivě leskly. Přestoplatila církev za mírumilovnou. Většinou. Kromě toho, když se někdo vmísil do jejích zájmů.

Co ti tu chtějí? Anatolův údiv vzrostl, když Sally vkročila do místnosti. Prošla kolem něho k Darakintě a šeptala jí něco do ucha. Okamžitě věděl, že to, co se má stát, je namířené proti němu. Markus Heitz 36

Anatol použil svůj dar, aby se ponořil do myšlenkového světa těch žen. Pochopil, že ti tři představitelé církve přišli na Darakintiny prosby a že zřejmě vyslechli rozhovor při jednání – ať už chtěl člověk pod zvukyTiranoiů rozumět cokoliv. Vyhodnotili to a chtěli představit výsledky.

To byla past na mne! Rozběhla to Darakinta, aby mě odstřelila. I když Anatol neprohlédl všechno, co zosnovala, věděl, že se svými výnosnými manipulacemi při jednání vybouchl! Církev patrně našla cestu, jak cizí zvuky přeložit.

Tajně se dotkl červeného tlačítka na svém komunikačním přístroji a zadal číselné pořadí. Nyní musí přestát deset až patnáct minut, pak bude z budovy venku. Už zase stěhování. To se holkám nebude líbit, pomyslel si. Byl jsem příliš bezelstný. Znovu obrátil hlavu ke dveřím, kuniformovaným lidem, aby viděl, co podnikají. V církvi se nosila znamení hodnosti ve formě bílých symbolů velkých jako toi na solaru, na zádech a nanadloktích. Žena byla diákonka. Oba další byli obyčejní kazatelé.

Anatol tušil, proč se objevili. Byli v hierarchii hodností dost nízko a pravděpodobně je vyslali, aby si v cizině vysloužili ostruhy. Rituálvzestupu. Církev vlastnila většinu vnějších postů a ráda konala misie shosodářským úspěchem. Kvůli tomu byli na Hakupu.

Anatol upřel své myšlenky na to trio, soustředil svůj dar na hlavu té ženy. Ty svině chtějí můj džob!

„Promiňte, pane Zumi a milé kolegyně a kolegové!“ Darakinta se zvedla a ukázala ke dveřím. „Prosím vás, abyste se mnou přivítalidiákonku Heru a kazatele Emanuella i kazatelku Rodostu. Přišli na mé pozvání. Požádala jsem je, aby sledovali rozhovor. Musejí referovat o zarážejícím objevu, co se našeho překladatele týká. Smějí mluvit, pane předsed



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist