načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Koho v noci nepotkáte - Jindřich Malšínský

Koho v noci nepotkáte

Elektronická kniha: Koho v noci nepotkáte
Autor:

V knize Koho v noci nepotkáte se setkáte s lidmi v úsměvných, nepředvídaných, tragikomických a mnoha dalších životních situacích. Jsou to lidé, které denně potkáváte na ulici, v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  100
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ŽÁR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 197
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-867-2569-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V knize Koho v noci nepotkáte se setkáte s lidmi v úsměvných, nepředvídaných, tragikomických a mnoha dalších životních situacích. Jsou to lidé, které denně potkáváte na ulici, v práci, na diskotéce, v hospodě nebo dokonce na hřbitově. V současném kolotoči života si ani neuvědomujete, že vám mají co říct. V některých poznáte sami sebe, tchyni, souseda nebo vašeho nadřízeného. Zastavte se, udělejte si kávu a začtěte se do příběhů, které jsou vaším podobenstvím.

Zařazeno v kategoriích
Jindřich Malšínský - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2015

JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

KOHO

V NOCI

NEPOTKÁTE


Veškerá práva vyhrazena.

Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována ani elektronicky šířena

bez předchozího písemného souhlasu majitele práv.

Text © Jindřich Malšínský, 2015

Sazba a obálka: Dušan Žárský

Vydání první v elektronické verzi

Vydal Dušan Žárský – ŽÁR, www.zar.cz

v listopadu 2015

ISBN 978-80-86725-70-3


VĚNUJI ÚSPĚŠNÉMU JIHOČESKÉMU PODNIKATELI

LUBOMÍRU SOKOLÍKOVI & synové.


NEPOTKÁTE JE V NOCI

NEPOTKÁTE JE ANI VE DNE

A PŘECE ŽILI, ŽIJÍ A BUDOU ŽÍT

S NÁMI, VEDLE NÁS

JENOM SE JINAK JMENUJÍ


POVÍDKY

Z RUKÁVU


— 7 —

Ó ŽENY, ŽENY

Bůh stvořil muže, a pak si řekl,

že to dokáže znovu a lépe a stvořil Evu.

Adela Rogers

Stvořitel si po pěti dnech otřel z čela pot, dal na zem

plenu a sedl si do příjemného chládku jabloně s krásnými

granátovými jablky. Pochválil se za všechno, co za těchněkolik dnů stihl udělat a zdříml si. Probudil ho až křikAdama, který se snažil napodobit hlasy některých zvířat, která

pobíhala kolem a cenila ostré špičáky.

„Adame, neprovokuj je, sedni si někde na zadek anezlob,“ napomenul ho vlídně pán Bůh. Po chvíli vstal,protáhl se, podíval se na Adama, zakroutil nevěřícně hlavou a jal se tvořit Evu. Když byl s prací téměř u konce, poodstoupil, dlouho se na svůj výtvor díval a šel si dát panáka. Znova přistoupil k započatému dílu, tu něco ubral, tam zase přidal, ale pořád se mu něco nelíbilo.

„Pane Bože, nechci ti radit, ale měl bys na hrudi mébudoucí partnerky přidat a čím víc tím líp,“ radil stvořiteli

Adam.

„Víš co, Adame, trhni si nohou. Jak se na tebe dívám, tak

vím, na co myslíš, nestydo jeden! Vezmi si kosu a jdiposekat rajskou zahradu,“ a vykázal ho ze své blízkosti.


— 8 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„Možná je na tom něco pravdy. Chlapec není hloupý,

konec konců je to moje dílo. Mohl jsem si s ním dát víc

práce, ale chtěl jsem to mít za sebou. Práce kvapná, málo

platná. Teď si dám na Evě víc záležet.“

A pán Bůh opravoval, uštipoval a přidával, hladil auhlazoval a výtvor se mu začínal líbit.

„Pojď sem, synu,“ zavolal na Adama. „Co tomu říkáš

teď?“

„Pane Bože, nechci ti lichotit, ale vypadá velice sexy.

Můžeš být spokojený.“

„Taky si myslím. A kdyby se přece jen vloudilachybička, jistě se někdy najde někdo, kdo ji opraví. Podle módy

někde ubere, někde přidá, zkrátka v mém započatém díle

bude pokračovat. A já se na to shůry s úsměvem budu dívat

a litovat, že tu práci nedělám já.

Evičko, posílám ti tu nejkrásnější květinu z rajskézahrady.“


— 9 —

DŽONY

A SUNFLOWER

Džonovi je osmnáct, Emma Nancy Röschl, řečenáSunny je o rok mladší.

„Vole, tak ty si v tom? To mi nepovídej. To si nemohla dávat pozor?“

„Já? Hráblo ti nebo co? Snad ty si měl dávat pozor. To bylo furt neboj se, neboj se a teď to máš.“

„Brala sis ty ženský prášky?“

„Brala, ale zrovna sem zapomněla. Copak sem si mohla myslet, že hned ... tó ?“

„Co, tó?“

„No, že to vemeš tak hopem. Mohli sme se jenom, tó...“

„Co, tó?“

„No, však víš. Jenom líbat a tó,... jenom osahávat.“

„Hele, řeklas to mámě?“

„Nó, řekla.“

„A co vona?“

„Vona řekla, že seš debil a já kráva.“

„A co dál?“

„Co co dál? Už nic, jen pořád nadávala.“

„Sunny, ty vole, co budeme dělat?“

— 10 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„Já nevím, Džony, asi pudu na ... tó. No na přerušení.“

„To je nápad. Já věděl, že si hlavička. Seš ještě pod čarou tak nou problem. Jenom tam neříkej, že sem ti to udělal já. Měl bych z toho doma průser.“

„A co jim tam mám jako říct?“

„No, řekni, že ti to udělal nějakej cvok, že furt na těnaléhal a když si jako nechtěla, tak tě jako znásilnil. Dáš si čouda?“

„A víš, že jó, když jsme to tak dobře vymysleli.“

* * *

„Čau lásko!“ Zaskřehotal Džony přeskakujícím hlasem melodii jen málo podobnou někdejšímu hitu.

„Čau Honzíku!“

„Džony, dycinky Džony, už od doby, kdy jsem rozumu nabral.“

„No, vidíš a já bláhová sem si myslela, že si ještěrozumu nepobral a tak že si pořád Jeník. Řekl bys mi laskavě, co máš v úmyslu?“

„Jak na tě hledím, tak vidím, že bych moh s tebou jako chodit.“

„Tak to hledíš špatně. Ono to snad taky trochu záleží na mně.“

„No, tak já ti to řeknu jinak a na rovinu. Kerá holka se líbí mně, tak tý se líbím zase já a na to můžeš vzít třeba jed.“

„A nejsi tak trochu domýšlivej?“

„No nic, popojedeme. Nešla by sis večer se mnou hejb­ nout hýžděma?“ (Kruci, to se sám sobě obdivuju, kde jsem přišel na ten výraz.)

— 11 —

„A víš, že nešla. Sotva ti otrnulo se Sunny, tak jedeš po

mně.“

„Jak se Sunny? Tak tomu jako nerozumím.“

„Slyšela jsem, žes ji otěhotněl.“

„Prosím tě, kdes na to jako přišla. Kecy, kecy a jenom

kecy. Snad bys nedala na řeči nějakejch pitomců.“

„No, já nevím, na každým šprochu je pravdy trochu.“

„Seš nějaká bledá a jak na tebe koukám, tak nemášzrovna nejlepší náladu. Chybí ti to... no ta euforie. Já tiporadím, co tě vzpamatuje. Koupil jsem od kámoše trávu, ta není tak drahá jako bahno a má to skoro stejný účinky.“

„Tak to jsi uhod.“

„No, já tě nutit nebudu, ale koukám, že bys potřebovala pořádnýho chlapa jako sůl.“

„Nech si ty blbý řeči pro někoho jinýho. A já jak na tě koukám, tak smrdíš korunou, potem a pivem.“

„Tak to jsem jako neslyšel.“

„Podívej, Jeníku, ty se celý dny flákáš, spíš do deseti,

chodíš si klíďo píďo pro podporu a já od samýho rána jsem

na nohou za pultem, musím se usmívat na lidi, i když mi

třeba do smíchu není, a tak se laskavě obrať na jinousvětovou stranu. Hodně úspěchu a baj, baj..., Džony.“

* * *

„Čau krásko!“

„Kam kráčíš, nebo jak my více méně inteligenti říkáme, kady tě tvé spanilé nožky nesou?“

„Jen tak, bloumám ulicema a nemám do čeho píchnout. Za chvíli musím na pracák a pak pro nějaký many.“

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE


— 12 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„To máme stejnou cestu. Tak ty nemáš do čeho píchnout, tak to já zase nemám s pícháním problém. Stačí říct a jde

se na to.“

„Nech si ty blbý řeči. Já jsem slyšela, jak jsi dopad s tím

tvým pícháním se Sunny.“

„Podívej, Keit, tak to co říkáš, se mě vůbec netýká.“

„Jak jsem slyšela, tak prodávám, nic víc a nic míň.“

„Lidi toho nakecaj, protože nemaj nic kloudnýho napráci. Ještě máme čas, můžeme si jít někam zahulit a drobet se přitisknout, co ty na to?“

„Heleď, dej ty svoje špinavý pracky pryč nebo ti jeurazím.“

„Tak takovýhle řeči nemám rád!“

„Já taky ne, tak se měj Džony. Támhle na rohu na mě

čeká Franky. Tak mu rači uhni z cesty, nebo to s teboušpatně dopadne.“

* * *

„Čau Peggy! Tebe už sem neviděl, ale za to sem slyšel,

žes byla na přerušení.“

„Byla, nebyla, to je snad moje věc, né?“

„Nó, dyť nemusí bejt hned tak zle. Dáš si džointa?“

„No... a víš, že bych si dala. Nemáš něco lepšího?“

„Kde bych na to vzal. My, chudý, co sme na podpoře, tak máme jen na to konopí. Víš vůbec, co stojí takovej herák nebo to el­es­dé? To bych musel krást.“

„A nekradeš? Tak to jsi pěkně pozadu.“

„Zatím ne, prozatím mně stačí, co si vydělám napodpoře, nějaký ty drobný mi podstrčí máma, aby tatík nevěděl,

— 13 —

ale nevím, nevím, všechno přitvrdilo a někerý za to chtěj

nekřesťanský prachy. Nepudem si hejbnot zadkem?“(Škoda, že jsem na to krásný cizí slovo zapomněl, to by určitě

zabodovalo.)

„S tebou rozhodně ne, to bych mohla leda přijít k úrazu jako Sunny.“

„Snad bys tomu nevěřila. Dyť mě přece znáš, ne?“

„No právě, proto! Tak na to rychle zapomeň! Slyšel si o Mary?“

„To je ta tlustá, co si píchala a měla bohatýho taťuldu? Tak povídej, sem jedno velký ucho.“

„Tak ta si píchla toho nějak víc a svalila se přímo k zemi jako podťatá a museli ji odvézt.“

„Pitomá! Normální člověk, jako třeba ty nebo já, tak ví, kdy má dost a kdy má přestat.“

„Jeden ví, druhý ne, tak já už si radši nedám. Čau,musím už jít, mám za chvíli schůzku s takovým džentlmenem v saku a kravátce a vypadá, že má prachy a ne děravoukapsu jako ty.“

* * *

„Podívej se kolik je už hodin. Kdes byl tak dlouho, máma

už měla o tebe strach.“

„Kde sem byl, v knihovně, taťuldo.“

„Dělej si prču z někoho jinýho a neříkej mi taťuldo. Měl

by sis konečně najít nějakou práci, přece se nebudeš pořád

takhle flákat, chodit na pracák a žít z podpory. Tak tohle

za našich mladejch let nebejvalo. To jsme museli i osobotách chodit do práce a přispívat mámě na stravu.“

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE


— 14 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„Kde žiješ, tatíku? Dneska je jiná doba, jiný myšlení,

sme jiná generace. Nežijeme tak, jako vy před sto lety.“

„Jiná generace! Já tomu říkám, že jste povaleči,lemplové, nemakačenkové a nefachčenkové. Prostě se vám nechce

dělat.“

„Tatínku, vy ste do práce museli chodit, i když ste se tam

často nepřetrhli, dnes v jednadvacátém století práce není

a tak nezbývá nic jinýho, než ty sociální dávky. Na tom my

dva nic nezměníme.“

„Měl by ses víc snažit.“

„Ale já se snažím, zejtra po ránu jdu na úřad a prej ponějakej čas budeme muset uklízet ulice nebo co.“

„Uklízet ulice? Seš vyučenej, máš řemeslo a říká se, že řemeslo má zlatý dno.“

„To se možná říkalo za vás, ale dnes je jiná doba.Pořádný řemeslo tě neuživí.“

„Máš nějak moc řečí, cos přišel z tý knihovny. Jdu spát, ráno musím vstávat do práce. Tak dobrou.“

„Brou a ať se ti zdají krásný sny.“

* * *

„Jak se jmenujete?“

„Džony, totiž Jan Röschl.“

„Tak, pane Röschl, vy už jste nějak dlouho bez práce, pořád to, co vám nabízíme odmítáte, s vámi to je opravdu těžký. Kde má na to stát brát peníze, je celosvětováhospodářská krize...“

„Tak to já vám neporadím, já sem si to nevymyslel. Já bych rád pracoval, ale že pro mě práce není, tak za tooprav

— 15 —

du, ale opravdu nemůžu. Prostě je velká nezaměstnanost

a z toho důvodu jsou i nezaměstnaní.“

„Máme tady dnes pro vás práci na nádraží dělatposuno

vače.“

„S tím mi dejte pokoj, ještě aby mě přejela lokomotiva!“

„A pak je tady ještě místo lešenáře.“

„Tak s tím nechci mít nic společnýho. Ve výškách se

mi točí hlava, spadnu z lešení a vy to budete mít na svědo­

mí.“

„A co takhle dělat přidavače u zedníků na stavběnákup

ního střediska?“

„Vy si ze mě děláte dneska vyloženě prču. Dyť se na mě

podívejte. Můžu s touhle vyzáblou postavou vozit cihly? To

bych do tejdne byl úplně voddělanej, musel bych nanemo

censkou a bylo by to prašť jako uhoď.“

„A co takhle...?“

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE

— 16 —

OSOBA SAMOSTATNĚ

VÝDĚLEČNĚ ČINNÁ

Seděla u barového pultu a střídavě popíjela, co jí kdo poručil. O tanečníky neměla nouzi, byla jednička se vším, co k holkám jejího věku patří.

„Let ́s dance, darling.“ Otočila se a v tu chvíli jidlouhovlasý mladík s děravými džínami vlekl na parket mezi

svíjející se teenagery.

„Nebyla bys proti, si takhle trochu spolu zašpásovat?“

A ona proti tomu nebyla. Už měla trochu v hlavě, kluk se

jí líbil, dokonce mluvil anglicky a tak proč ne. Byla toho

názoru, že práce ničí tělo a pracák je dobrý vynálezjednadvacátého století. Přes den se flákala, večery trávila nadiskotékách, často „špásovala“ se slovy, že perník pro duši

a sex pro tělo neuškodí.

V necelých sedmnácti byla v tom, a když si touvědomila, bylo už pozdě. Porodila kluka, jehož domovem se stal kojenecký ústav a posléze děcák. V rodném listě otecneuveden. Adeptů bylo více, ale DNA všechny budoucí tatínky vyloučilo. Za „Angličanem“ jako by se zem slehla.

Chlapec nebyl hloupý ani chytrý, byl vyčůraný jako hasičská stříkačka. Přemýšlel, jak a z čeho by měl užitek. V patnácti prodával na diskotékách drcený a úhlednězaba— 17 —

lený aspirin starším kamarádům, jako „perník“. Daldobrou cenu a o zákazníky neměl nouzi. Už tehdy věděl, že

všeho moc škodí a kdy přestat. Říkával, že tyhle ručičky

nikdy pracovat nebudou a o to víc přemýšlel. Začal se učit

klempířem, ale těsně před závěrečnými zkouškami to vzdal.

Opustil internát a začal bydlet na půdě u kamaráda.Společně dumali, jak se dostat k větším penězům a u piva, tam prý jim to lepší myslí, to také vymysleli. Nadarmo se neříká, že řemeslo má zlaté dno. A tak v montérkách v převlečení za instalatéry, s brašnou plnou nářadí, navštěvovali rodinu za rodinou s tím, že jednou za pět let místní podnikvodovody a kanalizace provádí kontrolu vodovodního zařízení. Předali předem připravený účet, potvrdili přijatou částku 150 Kč svými podpisy s tím, že do měsíce přijdou vyměnit

vodoměry. Nechceme to dělat najednou, v některchdomácnostech je částka pětiset korun přece dost vidět. Účtenku si

dobře založte a za měsíc nashle.

A do měsíce přišli znova. Rozmontovali vodoměr amajiteli bytu řekli, že výměnu nebudou provádět, vyměnili

pouze těsnění. Bylo by zbytečné platit 350 Kč, takhle to

bude stát pouze 95 Kč a spokojenost byla na obou stranách.

Malá ryba taky ryba, větší by byla lepší. Usoudili, že„řemeslníci“ to nemají lehké, televize to pořád rozmazává, lidé

už jsou opatrnější a že by měli nějaký čas relaxovat. Vhosodě U červený sedmy si pod heslem s fernetem konec se

psím životem, vymysleli oddechovou miniakci. Ve větších městech navštěvovali dům od domu, byt od bytu, se zapečetěnou kasičkou. V bílé košili, s moderní vázankou a perfektním sáčkem se představili a požádali o jakoukoliv částku, třeba jen desetikorunu, na pomoc chlapci, kterému

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE


— 18 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

odcizili invalidní křeslo. Jistě jste to viděli včera v televizi.

Mnozí viděli, jiní ne, ale každý přispěl a nejendesetikorunkou.

Když oddechová akce skončila, chystali další, nakterou se pečlivě připravovali. Nic nemůžeme nechat náhodě,

to by taky mohlo s námi špatně dopadnout. Kámoš přišel

na geniální nápad. V supermarketu dali do vozíku bednu

láhvové desítky a plné láhve vraceli do automatu. Stiskli

knoflík, vyjel papírek, co láhev to tři koruny a hurá do další

velkoprodejny. Geniální nápad to sice byl, ale efekt nestál

za řeč.

Chtělo by to něco velkého, velkolepého, prostě maxiakci.

A ta na sebe nedala dlouho čekat. V denním tisku si vprodeji nemovitostí vytipovali stavební parcelu na atraktivním místě, vyhotovili potřebné doklady, opatřili falešnýmirazítky a vyinkasovali částku, o které se mohlo obyčejnému

smrtelníkovi jenom zdát. Také jim se zdálo, že by mohli

zbytek života nebo alespoň jeho část prožít nicneděláním

u moře. Naštěstí nový majitel parcely včas zjistil, že jde

o podvod a pak to šlo ráz na ráz. Na policii popsalpodrobně povedené prodejce, zejména netypická výška jednoho

z nich kolem dvou metrů, byla indicií ke zjištění pachatele.

A tak za nedlouho spadla klec a to na hezky dlouho.

Kdo se díváš zvysoka, dávej pozor abys nedostal závrať.

Nemuselo by to s tebou dobře dopadnout.

— 19 —

V ROZVINUTÉ PRVOBYTNĚ

POSPOLNÉ SPOLEČNOSTI

Já nevím po kom ten kluk je, hořekuje nešťastná matka

nad rozlitým mlíkem. Na co sáhne, to zkazí, čeho se dotkne,

to rozbije, na co se podívá, to je předem ztracený. Nic mu

nejde od ruky, všechno mu dlouho trvá, do všeho ho musím

strkat. Jen, aby se aspoň něčím vyučil. Když na to přijde

řeč, tak se otec ohrazuje, že po něm není, ani po někom

z jeho rodu, to že musel zdědit po někom její strany. „To

snad nemyslíš vážně? Můj táta postavil barák, máma byla

jako vítr, všechno jí šlo samo od ruky, byla šikovnější než

tři ženský.“

„Tak o tom nepochybuju, jako vždy máš pravdu. Ten vítr

byl vlastně orkán, nad čím se přehnal, to zničil, všechno

od ní utíkalo a ty tři ženský? Jedna byla slepá, druhá hluchá

a ta třetí chromá, hehehe.“

„Ty cyniku, tobě asi hráblo. To ta tvoje máma byla,

s prominutím, takový nemehlo, proto to tak dobře víš.“

„Tak takový řeči nerad slyším. Na moji mámu mineša

hej, to bych byl zlej.“

„No, ne tak zhurta, vždyť jsem řekla s prominutím.“

„Tak to je něco jinýho. Už jsem si myslil, že to myslíš

vážně. Copak bude k večeři?“

— 20 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„Hrníček od peří.“

„Pro Kristovy drahý muka! Zase kulajda!“

„Kulajda je zdravá, zdravější než si myslíš. Zejména pro

lidi, co mají cukrovku.“

„Mámo, po dobrým ti říkám, abys nechala mojicukrovku na pokoji.“

„Všechna čest stranou, my si nemusíme nic namlouvat.

Taky bys nemusel jíst tolik mastnýho. Ty vlastně, řekněme

si to narovinu, vlastně nejíš, ty přímo žereš a pak se divíš,

že máš tu cukrovku. Ty umíš tu ledničku vybílit!“

„Dyk si na to taky vydělám!“

„Vydělám nevydělám, stejně všechno prožereme. Jiný

cestujou do toho... no, jak jak se to říká, tam jak utek ten

jeden a ten druhej taky.“

„Do JARu, myslíš.“

„Nedělej si srandu, náhodou Jar je drahej, ale ze všech

těch vodiček nejlepší.“

Zatímco se takhle dnes, zítra a pozítří hádali, malejrostl, aniž by tomu věnovali větší pozornost. Mluvil jako táta s mámou, navíc věty prokládal nic neříkajícími slovíčky: tedy, jako, jo, vole, chápeš, byly častou ozdobou jehoprojevu. Vole, říkal tátovi i mámě, bylo to oslovení jako každé jiné.

„Ty vole, tak ty tedy myslíš, že bych tam jako měl zajít

hned, jó?“ zeptal se zdvořile mámy, když mu připomněla,

aby si zašel k holiči, že už pro ty vlasy pomalu nebudevidět.

Ve škole seděl v poslední lavici, to co se tam říkalo ho

moc, vlastně vůbec nezajímalo. V žákovské knížce seobjevovaly poznámky, že na záchodě kouří, že chodí do školy


— 21 —

pravidelně nepravidelně, že osahává spolužačky, že by se

měl umýt za ušima a podobně. A tak není divu, že vyšel

ze sedmičky a při rozhodování, kam s ním, byl problém.

Při pohovoru s mámou výchovná poradkyně navrhla učební

obor zedník, tesař nebo pokrývač. Protože nesnášel výšky,

tak šel na zedníka.

Na učilišti, aby nevypadal, s prominutím, jako blbec, tak

začal machrovat. Často jim vyprávěl příběhy, kdy bylhlav

ním hrdinou, jak se dokázal jako leckomu postavit, říct jako

něco tvrdýho, kdy a kolik toho vypil, kolik měl holek a tady

jeho obrazotvornost neznala mezí.

Zedničení se mu vcelku líbilo. Často si ho cizinci nastav

bě pletli se sochou, teprve když si chtěl zapálit další cigáro,

pravil dole stojící John manželce: „Look up, to není socha,

pohnulo se to!“

Jeho jedinou zábavou byla návštěva pohostinství. Po pěti

pivech se rozloučil s kamarády slovy: „Je to na pytel, jak

pravil velitel.“ Chybějících deset korun si vypůjčil aspoko

jený s tim, jak hezky a zdravě strávil dnešní den, se odebral

domů.

„Kdes byl zas tak dlouho. Já už sem spala a ty si měpro

budil. To musíš dělat takovej rámus?“

„Kde bych jako byl? Na přednášce o civilizačníchne

mocech.“

Příležitostná setkání s děvčaty začínal s cigaretou slovy:

„Hele, nádhero, nechtěla bys se mnou chodit? Já jsemdob

rej, moc dobrej.“ Ale žádná s ním chodit nechtěla. I mezi

hloupými platil za toho hloupějšího. Až jednou narazil na tu

správnou buchtu, která nebyla proti. Všechny jejípředchá

zející vztahy nedopadly dobře. Zdůvodňovala to tím, že

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE


— 22 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

chlapům jde jen o jedno a podle rodičů má na to slušné

děvče času dost. Těsně po Velikonocích se navzdorypoučení rodičů nastěhovala ke svýmu kámošovi. Večer zašli

s kamarády do hospody, a tam se na oslavu společněztřískali, jak zákon káže. Po půlnoci je vyhodili a vrávoravým

krokem a po dlouhlém hledání maringotku přece jen našli.

Tam ještě chvíli ječeli, vzdychali a tím rušili ostatníspolunocležníky.

Říkával o sobě, že je zedník, ale rozhodně totořemeslo mu k srdci nepřirosto. Kamarádi se přitom usmívali,

protože věděli své. To, co by postavil, by dlouhého trvání

nemělo. Vozil v kolečku písek, cement, cihly, obsluhoval

výtah a někdy mu svěřili i míchačku. Buchta o sezóněvysazovala v lese stromky a společně vydělané koruny propili

a projedli. Někdy, zatímco chlapi byli v hospodě, si udělali

v maringotce mejdan ve dvou. Koupili si „múnky“ a levné

krabicové víno, milovali se a to jim ke štěstí stačilo. Tele­

vizi nepotřebovali, noviny nečetli, politika je nezajímala

a kámoši o nich říkali, že žijí v rozvinuté prvobytněpospolné společnosti.


— 23 —

NEKOUKEJ JAK Z VAJEC,

NÁNO

Dáša Hönigová žila se svými rodiči jako jedináček vsatelitním městečku nedaleko okresního města. Rodiče se v ní

viděli a bylo opravdu na co koukat. Do osmiletéhogymnázia jezdila autobusem, ale hned po získání řidičáku ho

vyměnila za Mercedes svého otce. Ve městě seseznámila s Dušanem, fotografem okresních novin, a ten ji navrhl nafotit lehce erotické fotky. Vlastně ji ani nemusel moc pře mlouvat. Domluvili si termín a lehce zakrytá postava průhledným závojem skutečně vzbuzovala u mužů erotické představy. Dušan poslal fotku do časopisu pro pány, kde ji bez váhání zveřejnili. Od té chvíle se Dáša stala středem obdivu u mužů a závistí u spolužaček. Během měsícedostala pozvánku na okresní soutěž krásy. Pokud ještě některá z dřívějších kamarádek nepukla vzteky, tak za nedlouhourčitě. To, když se v novinách dočetly, že slečna DagmarSarah Hönig v soutěži zvítězila a postupuje do krajského kola.

Soustředěním krásných slečen, adeptek na titul Miss,začala tvrdá práce. Chceš být misskou, tak makej! Nic není

zadarmo. Holky, budete se potit jak vandrák v červenci

a komu se to nelíbí, ať odkráčí středem. Holkám se tonelíbilo, ale neodkráčely. Podívej se, náno, jak chodíš!Narov— 24 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

nej se, nehrb se, nevystrkuj břicho, vystrč prsa, nemáš se

přece za co stydět, klátit se můžeš, ale ne zas tolik. Makej

a znovu makej! Nejhorší bylo makat celý den na jehlách, to

nohy bolely, večer i hlava a na zábavu ani pomyšlení. Šups

do pelíšku a ráno znovu. Jak to dáváš ty nohy, pro Kristovy

rány! Tady nejdeš na rande, ale jsi na molu, všichni se na

tebe dívají a chtějí něco vidět. Ženský se dívají na šaty, ale

chlapi čumí na tebe! Už jsem to říkal několikrát, při chůzi

noha těsně před nohu, stopy jsou v jedné čáře. Bože můj,

rukama klátíš jako vojáci na přehlídce. Jednu ruku si dej

v bok, mírně se pohupuj v bocích, nepřehánějte to, anekoukej jako z vajec. Úsměv, milé slečny, úsměv na líci,

úsměv a pohled modelky dělá divy. Nesmí být vyzývavý,

tím úsměvem jako bys říkala „líbím se ti, jen se dívej,“

ale nic víc. Potom se začalo zkoušet na jevišti s režisérem,

choreografem, návrhářkou a výtvarníkem. Tady užbudoucí missky neoslovovali náno pitomá, ale milé slečny, dámy

a podobně. Milé slečny a vážené dámy ať se snažily, jak

nejlépe uměly, bylo všechno špatně a opakovalo se donekonečna. Konečně přišel den „D“, dopoledne poslednípřiomínky, odpoledne generálka, vizážisti zkrášlovali dívky

k nepoznání a konečně vyvrcholení – galavečer. Sál byldoslova natřískán, dokonce se musely přinášet židle z jiných

místností, polohlasité rozhovory se spojovaly v jakýsinedefinovatelný šum, v šatnách nervozita, popocházení zmísta na místo, nekonečné čekání. Konečně mírný potlesk pro

přicházející šňůru porotců. Je pravda, že některý z mužů

žoviálně zamával publiku, jinak to byla přehlídka módy,

účesů, odhalených dekoltů, strojených úsměvů avznešenosti. Postarší moderátor pronesl několik slov na uvítanou,

— 25 —

připomněl sponzory, pod jejichž záštitou se přehlídka krásy

konala a představil porotu a jednotlivé adeptky s jejichtělesnými mírami. Každá z nich udělala několik naučených

kroků s mírnými pohyby kýčlí, s rukou v bok se zhoupla

v kolenou, hodila naučený úsměv a kývla hlavou. Dagmar

se dařilo v první polovině, ale zádrhel nastal, když měla

děvčata prokázat ve volné disciplíně své vlastníiniciativy. Mohla zahrát na piáno „Pro Elišku“ nebo zazpívat, ale

nebyla si pevná v kramflících a tak se rozhodla pro tanec.

Přizvala si kamaráda a spolu předvedli jakýsi modernítanec, spíše trochu vylepšené disko. Ztrapnila se přizkoušce jazykových znalostí, kdy na otázku moderátora „Where

would you spend, for example, your honeymoon?“ opáčila

německy „bitte?“, protože napoprve neporozuměla.Korunu tomu dala, když na otázku, co je těžší „kilo železa, nebo

kilo peří“ odpověděla hbitě kilo železa. Hned se opravila,

ale vyřčené slovo zpět nevezmeš. Promenáda v plavkách,

kde zabodovala, už nic nezachránila. Po předání korunek,

květin, dárků a poukázek se dívky jakoby přejícně políbily

na líce, v duchu a později i v užším kruhu poraženýchpomluvily kdekoho a zejména postupující. Sarah se rozloučila

slovy „co mě nezabije, to mě posílí“ a s rodiči pozdě v noci

odjela do městečka s paneláky naležeto.. Vrátila se do třídy

bez slavobrány, udělala obstojně maturitu a v sladkémnicnedělání přemýšlela co dál. Příležitost na sebe nedaladlouho čekat. Bez váhání přijala nabídku jedné firmy předvádět

spodní prádlo, časem postoupila do Prahy, našla sipřítele fotbalistu, a když jim láska vyprchala, našla si dalšího

a dalšího...

KOHO V NOCI NEPOTKÁTE


KOHO V NOCI

NEPOTKÁTE


— 27 —

ADRENALIN

Zeptal jsem se stejně starého kamaráda, jestli ví, co je to adrenalin.

„Adrenalin? Tak to nevím. To bude zase nějaká tvoje ptákovina,“ zněla odpověď.

„Adrenalin je hormon nadlevinek.“

„A to se mám kvůli tomu zbláznit? Hormon sem,hormon tam, hlavně aby nám ho nezdražili,“ nechápavěkomentoval moje vědecké vysvětlení.

„Podívej se, já ti to řeknu takhle,“ pokračoval jsem apřemýšlel, jak dál. „Adrenalin způsobuje, že tvé tělo podává extrémní výkony, udržuje organismus při životě a pomáhá ti při stresových situacích.“

„Já mám stresovou situaci, když někam položím brejle a pak je nemůžu najít, nebo tejden před vejplatou.“ Vyložil si to po svém.

„Správně. Vidím, žes to pochopil. Jsou ale lidi, coadrenalin dokonce vyhledávají. Četl jsem, že devadesátiletá bába si přála k narozeninám tandemový seskok padákem.“

„To jí přeskočilo nebo neví, co s roupama. Bábapitomá.“

„Nebo si představ takovej bungee­jumping. Slyšel jsi někdy o tom?“

— 28 —

2015J0INDŘCH M1ALŠ

„Jo. To kdysi skákal z mostu na laně Novotnej, nabil si hubu a od tý doby je slavnej.“

„Nebo tě zavřou do takový obrovský průhledný koule, strčí do tebe a ty se kutálíš z vršku čím dál rychleji, a když už si myslíš, že je s tebou amen, tak tě dole zachytí donatažený sítě.“

„A za to se platí?“ Hamižně se zeptal kamarád.

„Jo.“

„Tak tam bych nevlez, i kdyby mi dávali... milion.“

„Tak to jsi trochu přehnal.“

„No... za milion bych tam vlez,“ zasmál se.

„Ale já ti něco řeknu. Když jsme byli mladý, tak jsme tomu říkali odvaha. Pamatuju se, jak jsem stál na plovárně na třímetrovým můstku a v duchu jsem se rozhodoval, jestli

z něj mám skočit po hlavě nebo ne. A když to dlouho trvalo,

tak do mě někdo strčil a bylo po adrenalinu. Stejně si, Pepo,

myslím, že by za ten adrenalin lidi nemuseli platit, kdyby

překonávali sami sebe. Napadá mě, že by se třeba rozhodli

přestat kouřit, utrácet prachy u automatů, píchat si injekce

a tak. Co tomu říkáš?“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist