načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kočičí válečníci (1) - Vzhůru do divočiny - Erin Hunterová

  > > > > Kočičí válečníci (1)  
-15%
sleva

Kniha: Kočičí válečníci (1) - Vzhůru do divočiny
Autor:

Sledujte boj čtyř klanů divokých koček. Od autorky úspěšné série Zákon smečky. Čtyři klany divokých koček si odedávna dělí území lesa podle zákonů, které stanovili kdysi dávno ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9% 83%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2016-08-17
Počet stran: 264
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 259 stran : ilustrace
Vydání: 2. vydání
Spolupracovali: přeložila Hana Petráková
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788000043104
EAN: 9788000043104
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sledujte boj čtyř klanů divokých koček. Od autorky úspěšné série Zákon smečky. Čtyři klany divokých koček si odedávna dělí území lesa podle zákonů, které stanovili kdysi dávno jejich předkové-válečníci. Kočkám Hromového klanu však nyní hrozí nebezpečí, protože bojovníci ze Stínového klanu jsou den ode dne silnější. Umírá jeden ušlechtilý kočičí válečník za druhým, a za stále záhadnějších okolností... Do toho zmatku a nejistoty přichází obyčejný domácí kocourek Zrzek. Zpočátku se zdá, že mezi ostřílenými kočičími bojovníky nemá šanci, ale pak se ukáže, že se mu vyrovná jen málokdo!

Kniha je zařazena v kategoriích
Erin Hunterová - další tituly autora:
Zákon smečky  (1) - Mrtvé město Zákon smečky (1)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Zákon smečky (4) - Trnitá cesta Zákon smečky (4)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Zákon smečky (5) - Nekonečné jezero Zákon smečky (5)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Zákon smečky (6) - Psí běsnění Zákon smečky (6)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Zákon smečky 1-6 box Zákon smečky 1-6 box
Hunterová, Erin
Cena: 841 Kč
Kočičí válečníci (2) - Oheň a led Kočičí válečníci (2)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Kočičí válečníci (1) - Vzhůru do divočiny" mají také často zájem o tyto tituly:
Život po tobě Život po tobě
Moyesová, Jojo
Cena: 279 Kč
Kočičí válečníci (4) - Bouře přichází Kočičí válečníci (4)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Kočičí válečníci (3) - Les plný tajemství Kočičí válečníci (3)
Hunterová, Erin
Cena: 169 Kč
Deník malého poseroutky 11 - Všechna sláva Deník malého poseroutky 11
Kinney, Jeff
Cena: 199 Kč
Deník mimoňky - BOX 6–9 + Tvůj vymazlený mimózní deníček Deník mimoňky
Russellová, Rachel Renée
Cena: 559 Kč
Doktor Proktor a prdicí prášek Doktor Proktor a prdicí prášek
Nesbø Jo
Cena: 247 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
STRUKTURA KLANŮ
u
HROMOVÝ KLAN
Velitelka:
Modrá hvězda – šedomodrá kočka se stříbrnou tlamičkou
Zástupce velitelky
Rudoch – malý žlutohnědý kocour se zářivě zrzavým ocasem,
jeho učedník – Prášek
Léčitelka
Tečka – krásná žlutohnědá kočka s výraznými tmavými flíčky

Válečníci
(kocouři a kočky bez koťat)
Lev – velkolepý zlatohnědý kocour se srstí tak hustou, že
připomíná lví hřívu,
učedník – Šedák
Dráp – veliký tmavohnědý mourovatý kocour s výjimečně
dlouhými drápy,
učedník – Havran





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
10
Bílý vichr – veliký bílý kocour,
učednice – Světluška
Proužek – štíhlý šedočerně mourovatý kocour
Dlouhý – světlý mourek s černými pruhy
Vánek – svižný mourovatý kocour
Vrba – světlounce šedivá kočka s neobvykle bledýma očima
Myška – malá nahnědlá kočka
Učedníci
(koťata starší než půl roku,
která se účastní válečnického výcviku)
Prášek – tmavohnědý mourek
Šedák – mohutný šedý kocourek s dlouhými chlupy
Havran – hubený černý kocourek s malou bílou náprsenkou
a bílou špičkou ocásku
Světluška – světlá zrzavá kočička
Ohnivák – pěkný zrzavý kocourek
Matky
(kočky, které čekají koťata, nebo se o ně starají)
Bělka – kočka s překrásným bílým kožíškem a modrýma očima
Mourka – pěkná mourovatá kočka
Zlatka – světle zrzavá kočka
Skvrnka – světlá mourovatá kočka, nejstarší matka
Starší
(bývalí válečníci a matky)
Půlocas – veliký tmavý mourek, kterému chybí část ocasu





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
11
Ouško – šedivý kocour s maličkýma ušima, nejstarší kocour
z celého klanu
Záplata – malý černobílý kocour
Jednoočka – světle šedivá kočka, skoro hluchá a slepá, nejstarší
v klanu
Grošinka – žlutohnědá kočka s rozkošně puntíkovaným
kožíškem, která bývala kdysi velice krásná
u
STÍNOVÝ KLAN
Velitel
Zlomený měsíc – tmavohnědý mourovatý kocour s  dlouhými
chlupy
Zástupce velitele
Černá tlapa – veliký bílý kocour s obrovskými černými tlapami
Léčitel
Rýmák – malý šedobílý kocour
Válečníci
Bezocas – hnědý mourek,
učedník – Hnědá tlapka
Čerňák – černý kocour
Matky
Ranní mlha – malá mourovatá kočka
Kytka – černobílá kočka





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
12
Starší
Popel – hubený šedivý kocour
u
VĚTRNÝ KLAN
Velitel
Vysoký měsíc – černobílý kocour s dlouhým ocasem
u
ŘÍČNÍ KLAN
Velitel
Křivý měsíc – obrovský světlý mourek s pokřivenou čelistí
Zástupce velitele
Dubas – zrzavě hnědý kocour
u
KOČKY BEZ KLANŮ
Žlutozubka – stará temně šedivá kočka s plochou širokou hlavou
Čmouha – baculaté černobílé kotě s dobrosrdečnou povahou,
které bydlí v domě na kraji lesa
Ječmen – černobílý kocour, který žije na farmě nedaleko lesa





13
ÚVOD
Hladké žulové valouny zářily ve svitu měsíce, jako by byly ze
stříbra. Noční ticho rušilo jen zurčení vody v  prudké černé říčce
a šepot lesních stromů.
V přítmí se cosi hýbalo, přes skály se pokradmu plížila mrštná
tmavá těla. V měsíčním světle tu a tam probleskly vytažené drápy.
Ostražité oči žhnuly jako jantar. A pak zvířata najednou jako na
povel skočila a na skalách se rozpoutal hlučný kočičí souboj.
Uprostřed zuřivé změti chlupů a drápů přitiskl mourovatý
kocour nahnědlého protivníka k zemi a vítězně zvedl hlavu.
„Dubasi!“ zahřímal mourovatý. „Jak se opovažuješ lovit na našem
území? Sluneční skály patří Hromovému klanu!“
„Po dnešku to tu bude patřit Říčnímu klanu!“ odsekl hnědý
kocour.
Od břehu k  nim dolehl pronikavý varovný řev, z  kterého byl
cítit strach. „Pozor! Blíží se další rváči z Říčního klanu!“
Dráp se otočil a uviděl, jak se pod skálou vynořují z vody vlhká
štíhlá těla zvířat. Promočení válečníci z Říčního klanu v tichosti





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
14
plavně vyskakovali na břeh a rovnou se vrhali do boje. Ani se
nezastavili, aby si vytřepali vodu z kožichu.
„Můžeš si plavat jako ondatra, ale v tomhle lese nemáš co dělat!
A  tvoji bojovníci taky ne!“ zavrčel tmavý mourovatý kocour na
Dubase. Vycenil zuby a  planoucím pohledem propichoval
kocoura, kterého měl pod sebou.
Zoufalý skřek kočky z  Hromového klanu přehlušil ryk boje.
Šlachovitý kocour z Říčního klanu přišpendlil hnědou bojovnici
k zemi. Z rozevřených čelistí mu ještě kapala voda a už je rozvíral
nad krkem nepřítelkyně.
Dráp uslyšel výkřik a pustil Dubase. Odrazil se a dopadl na
nepřátelského válečníka s takovou silou, že ho z kočky srazil.
„Rychle, Myško, utíkej!“ přikázal jí a hned se otočil na říčního kocoura,
který ji napadl. Myška se nemotorně postavila na všechny čtyři,
bolestně sebou škubla, protože krvácela z hluboké rány na
rameni, a prchla.
Dráp si zuřivě odplivl, protože mu říční kocour rozčísl nos.
Krev ho okamžitě oslepila, ale na nic nedbal, mohutným skokem
dostihl nepřítele a zakousl se do jeho zadní nohy. Říční kocour
zařičel a vyvlékl se mu.
„Drápe!“ vykřikl válečník s ocasem rudým jako liška. „Tohle je
beznadějné! Je jich moc!“
„Ne, Rudochu! Hromový klan se nikdy nevzdá!“ houkl Dráp
na Rudocha a  přiskočil k  němu. „Tohle je naše území!“ Z 
širokého černého čumáku se mu řinula krev. Netrpělivě zatřepal
hlavou, až postříkal skálu krvavými kapičkami.
„Hromový klan si cení tvé odvahy, Drápe, ale nemůžeme si
dovolit žádné další ztráty,“ přesvědčoval ho Rudoch. „Modrá hvězda





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
15
by od našich válečníků neočekávala, že by bojovali proti
takovéhle neskutečné přesile. Jindy budeme mít příležitost se pomstít.“
Upřel pevný pohled do Drápových jantarových očí, pak se
napřímil, otočil se a vyskočil na balvan na kraji lesa.
„Ústup, Hromový klane! Ústup!“ Válečníci se okamžitě
vykroutili svým nepřátelům z  tlapek a  s  pliváním a  vrčením se
stahovali k  Rudochovi. Říční kočky byly chvilku zmatené. To
vyhrály tak snadno? Dubas zahalekal vítězný pokřik. Jakmile ho
jeho válečníci uslyšeli, přidali se k němu a hlasitě ohlašovali své
vítězství.
Rudoch se rozhlédl po bojovnících svého klanu. Mrsknutím
ocasu vydal rozkaz, kočky seběhly ze Slunečních skal dolů
a ztratily se mezi stromy.
Dráp běžel jako poslední. Na kraji lesa zaváhal a otočil se.
Úzkými štěrbinami očí vrhl zamračený pohled na zakrvácené
bojiště. Pak se rozběhl ztichlým lesem za svým klanem.
Na prázdné pasece seděla stará šedivá kočka a bez hnutí
vzhlížela k jasné noční obloze. Všude kolem ní spaly další kočky. Slyšela,
jak dýchají a jak se ve spánku převalují. Z temného koutu se
vynořila malá žlutohnědá kočka. Přibližovala se rychlými
neslyšnými krůčky.
„Jakpak se má Myška?“ mňoukla šedivá a  kývla hlavou na
pozdrav.
„Rány jsou hluboké, Modrá hvězdo,“ odpověděla žlutohnědá
kočka a usadila se do chladivé trávy. „Ale je mladá a silná, uzdraví
se rychle.“
„A co ostatní?“
„Taky se uzdraví. Všichni.“





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
16
„Měli jsme štěstí, že jsme tentokrát nepřišli o žádného
bojovníka,“ povzdechla si Modrá hvězda. „Jsi šikovná léčitelka, Tečko,“
dodala a znovu zaklonila hlavu, aby pozorovala hvězdy. „Dnešní
porážka mě velice znepokojuje. Od dob, kdy jsem se stala
vůdcem klanu, nás nikdo na našem vlastním území nepřemohl,“
zamumlala. „Nastala těžká doba. Období nového listí se opozdilo
a máme méně koťat. Jestli má Hromový klan přežít, potřebuje víc
válečníků.“
„Vždyť rok teprve začíná,“ upozornila klidným hlasem Tečka.
„Čas zeleného listí přinese víc koťat.“
„Možná,“ řekla šedivá a  trhla širokými rameny. „Jenže výcvik
nových válečníků zabere hodně času. Jestli si má klan uhájit své
území, potřebuje válečníky co nejdřív.“
„Ptáš se Hvězdného klanu na radu?“ mňoukla tiše Tečka a také
se zadívala na pruh blikajících hvězd.
„V dobách, jako je tahle, potřebujeme pomoc starých
válečníků. Mluvila jsi s nimi?“ zeptala se Modrá hvězda.
„Poslední dobou ne.“
Nad vrcholky stromů najednou prolétla padající hvězda. Tečce
se zježily chlupy na zádech. Švihla ocasem.
Modrá hvězda nastražila uši, ale mlčela, zatímco Tečka stále
upírala pohled nahoru.
Po chvíli sklonila hlavu a  obrátila se na Modrou hvězdu.
„Hvězdný klan nám vyslal vzkaz,“ mňoukla tiše. Zahleděla se
nepřítomným pohledem do dálky a  řekla: „Jen oheň může spasit
náš klan.“
„Oheň?“ opakovala po ní Modrá hvězda. „Ale ohně se přece
všechny klany bojí! Jak by nás mohl spasit?“





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
17
„Nevím,“ zavrtěla Tečka hlavou, „ale takový vzkaz mi Hvězdný
klan poslal.“
„Ještě nikdy ses nemýlila,“ řekla velitelka Hromového klanu
a upřela na léčitelku modré oči. „Jestli Hvězdný klan promluvil,
pak to musí být pravda. Zachrání nás oheň.“





18
KAPITOLA 1
Všude se rozprostírala černočerná tma. Zrzek cítil, že tu někdo
je. Bedlivě prozkoumával pohledem husté křoví a  rozevřel
přitom doširoka oči. Neznal to tu, ale podivné pachy ho přitahovaly
a  lákaly, aby vstoupil do hloubi temných stínů. Zakručelo mu
v břiše, takže si vzpomněl, že má hlad. Pootevřel tlamičku, aby se
teplé lesní vůně dostaly až k pachovým žlázám na horním patře.
Zatuchlý závan listovky se mísil s lákavou vůní jakési malé
chlupaté bytůstky.
Najednou se kolem něj prohnal šedý stín. Zrzek se okamžitě
zastavil a naslouchal. Stvoření se skrývalo v listí ani ne dvě
délky ocasu od něj. Zrzek věděl, že je to myš – vnímal, jak jí pod
huňatým kožíškem prudce buší srdce. Polkl, aby umlčel kručící
žaludek. Brzy už zažene hlad.
Pomalu se přikrčil a nahrbil se k útoku. Měl myš proti větru.
Věděl, že o  něm neví. Naposledy se přesvědčil, kde jeho kořist
přesně je, zprudka se odrazil zadníma nohama a  skočil. Vynesl
s sebou do vzduchu i hromádku listí. Myš se hned schovala
a vyKočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
19
střelila k  díře v  zemi. Jenže Zrzek ji už měl. Zasekl ji drápkem
ostrým jako trn a vyhodil ji obloukem vysoko do vzduchu. Myš
přistála na zemi pokryté listím. Byla otřesená, ale žila. Pokusila
se utéct, ale Zrzek ji znovu chytil. A znovu ji vyhodil, tentokrát
o  něco dál. Myši se podařilo udělat pár krůčků, než ji kocour
znovu dostihl.
Vtom někde blízko cosi zarachotilo. Zrzek se rozhlédl a myš se
přitom stihla dostat z  dosahu jeho drápů. Když se Zrzek otočil
zpátky, už jen zahlédl, jak mizí v  černé díře mezi propletenými
kořeny stromu.
Naštvaně lov vzdal. V mžiku se obrátil a pročesával planoucím
pohledem okolí, aby zjistil, kdo ho připravil o jistou kořist.
Rachocení pokračovalo, až se z  něj postupně stal povědomý zvuk.
Zrzek otevřel oči.
Les zmizel. Kocourek ležel ve svém pelíšku v přetopené dusné
kuchyni. Oknem proudilo dovnitř měsíční světlo a vykreslovalo
stíny na hladké tvrdé podlaze. Rachot vydávaly sušené granule
kočičího žrádla, které někdo sypal do misky. Celý les se všemi
pachy byl jen sen.
Zvedl hlavu a opřel se bradou o okraj pelíšku. Obojek ho
nepříjemně tlačil do krku. Ve snu cítil, jak mu svěží vánek čechrá
jemnou srst tam, kde ho normálně dře obojek. Převalil se na záda
a ještě chvilinku si vychutnával sen. Pořád ještě cítil myš. Tenhle
sen se mu zdál už potřetí od úplňku a myš mu pokaždé utekla.
Olízl si tlamu. I z pelíšku cítil mdlý pach žrádla. Jeho majitelé
mu vždycky nasypali plnou misku, než šli spát. Pach prachu
zaplašil příjemné vůně ze snu. V žaludku mu ale kručelo i teď, a tak
se protáhl a zvolna tlapkal přes kuchyň ke své misce. Žrádlo bylo





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
20
suché a nemělo valnou chuť. Zrzek váhavě polkl další sousto.
Potom nechal misku miskou, otočil se a prolezl kočičími dvířky ven.
Doufal, že mu vůně zahrady vrátí to, co cítil ve snu.
Měsíc jasně svítil na upravenou zahradu. Jemně mžilo. Zrzek
si vykračoval po štěrkové cestičce ozářené měsíčním svitem. Pod
tlapkami cítil studené, ostré kamínky. Odskočil si pod velikým
keřem s  lesklými listy a  těžkými vínovými květy. Vlhký vzduch
byl přesycený těžkou sladkou vůní a  kocourek pokrčil nos, aby
se pachu zbavil.
Potom se usadil na jednom ze sloupků plotu, který ohraničoval
jeho zahradu. Bylo to jeho oblíbené místo, z něhož dobře viděl do
sousedních zahrad i do hustého lesa za plotem.
Přestalo pršet. Krátce střižený trávník se koupal v  měsíčním
svitu, ale les za plotem byl plný stínů. Zrzek se natáhl dopředu,
aby zachytil vlhký lesní vzduch. Pod hustou srstí mu bylo teplo,
ale cítil vláhu dešťových kapek, které se mu jiskřily na zrzavém
kožíšku.
Slyšel, jak ho jeho pán naposledy volá ze zadních dveří. Kdyby
k  nim teď přišel, přivítali by ho něžnými slůvky a  pohlazením
a dovolili by mu, aby si k nim lehl do postele. Schoulil by se do
klubíčka a v teploučku by předl u páníčkova boku.
Tentokrát však Zrzek na volání pánů nedbal a znovu se upřeně
zadíval mezi stromy. Svěží vůně lesa byla teď po dešti ještě
pronikavější.
Najednou se mu zježily chlupy na zádech. Nehýbalo se tam
v lese něco? Nepozoroval ho někdo? Upíral pohled před sebe, ani
se nehnul, ale v temném provoněném lese nic neviděl ani necítil.
Směle zvedl bradu, postavil se a protáhl se. Vyhrbil hřbet
a zachyKočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
21
til se tlapkami za roh sloupku. Zavřel oči a ještě jednou nasál lesní
vůni. Linula se velice slibně a vábila ho, aby se vydal do
šepotavých stínů. Napnul svaly, přikrčil se a pak zlehka seskočil do ostré
trávy na druhé straně plotu. Když dopadl, zacinkal do nočního
ticha zvoneček, který měl na obojku kolem krku.
„Kampak vyrážíš?“ ozval se za ním povědomý hlas.
Zrzek vzhlédl. Na plotě nemotorně balancoval mladý černobílý
kocour.
„Ahoj Čmouho,“ pozdravil Zrzek.
„Nechceš snad jít do lesa, že ne?“ ujišťoval se Čmouha a podíval
se na Zrzka velikýma jantarovýma očima.
„Jen tak nakouknu,“ sliboval Zrzek a rozpačitě přešlápl.
„Mě by tam nikdo nedostal. Je to nebezpečné!“ Čmouha
znechuceně nakrčil černý čumák. „Henry říkal, že tam jednou byl.“
Kocour zvedl hlavu a  pokynul přes řadu plotů k  zahradě, kde
Henry bydlel.
„Ten starý tlustý mourek nikdy v lese nebyl!“ ušklíbl se Zrzek.
„Od té doby, co byl u zvěrolékaře, nevyjde ani ze zahrady. Ten už
jen žere nebo spí.“
„Ale, ne. Byl tam a chytil červenku!“ tvrdil Čmouha.
„No, jestli je to pravda, tak to muselo být ještě před tím,
než byl u veterináře. Teď si na ptáky stěžuje, protože ho ruší ze
spaní.“
„Ale stejně mi říkal,“ pokračoval Čmouha, jako by nevnímal
Zrzkův pohrdavý tón, „že je tam spousta všelijakých
nebezpečných zvířat. Obrovské divoké kočky, co sežerou k snídani celého
králíka a drápy si brousí o staré kosti!“
„Já se jdu jen tak mrknout,“ mňoukl Zrzek. „Nezdržím se tam.“





Kočičí válečníci: Vzhůru do divočiny
22
„Jen abys pak neříkal, že jsem tě nevaroval,“ zavrčel Čmouha,
otočil se a seskočil z plotu do své zahrady.
Zrzek se posadil do ostré trávy za plotem. Nervózně si olízl
rameno a přemítal, kolik je asi pravdy na Čmouhově povídání.
Vtom ho upoutal jakýsi pohyb. Nějaké maličké stvoření rychle
zalezlo pod ostružinový keř.
Instinktivně se přikrčil k zemi. Pomaličku přesouval tlapku za
tlapkou a  plížil se podrostem dopředu. S  nastraženýma ušima,
rozšířeným chřípím a upřeným pohledem se blížil ke zvířeti. Teď
už docela jasně viděl, jak sedí mezi trnitými větvemi, drží
v tlapkách velkou bobuli a  okusuje ji. Byla to myš. Zrzek se zhoupl
z  nohy na nohu a  připravoval se ke skoku. Zadržel dech, aby
nepohnul zvonečkem. Byl celý vzrušený a srdce mu divoce
tlouklo. Tohle bylo ještě lepší, než co se mu zdálo! Najednou ho však
vyrušilo praskání větví a  šustot listí. Trhl sebou. Zvoneček ho
prozradil a myš v mžiku zmizela v tom nejhustším ostružinovém
křoví.
Zrzek ztuhl a rozhlížel se. Ve vysokém trsu kapradí zahlédl
mizet bílý koneček huňatého zrzavého ocasu. Cítil podivný silný
pach, určitě to byl masožravec, ale pes ani kočka to nebyli.
Kocourek zapomněl na myš a se zájmem sledoval zrzavý ocas. Chtěl
si ho líp prohlédnout.
Zapojil do sledování všechny smysly. Pak zaznamenal další
zvuk. Přicházel zezadu, ale byl tlumený a vzdálený. Zrzek natočil
uši dozadu, aby líp slyšel. Zvuk tlapek? Možná, ale očima pořád
sledoval ten podivný zrzavý ohon před sebou a  plížil se dál. Až
když se tiché šelestění změnilo v  hlasité praskání suchých listů,
které se rychle přibližovalo, uvědomil si, že mu hrozí nebezpečí.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist