načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kníže z mlhy - Carlos Ruiz Zafón

Kníže z mlhy
-6%
sleva

Kniha: Kníže z mlhy
Autor:

Je válka a Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. V ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-10-02
Počet stran: 196
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 192 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Príncipe de la niebla
Spolupracovali: přeložila Romana Bičíková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2013-41
ISBN: 9788074474064
EAN: 9788074474064
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příběh se odehrává uprostřed čtyřicátých let minulého století, kdy se hodinář Maximilian Carver rozhodne se svou rodinou uprchnout před blížícím se válečným nebezpečím a odjíždí do malého městečka na pobřeží Atlantiku. Zde se manželé Carverovi a jejich tři děti nastěhují do malého domu na kraji rozlehlé pláže. Netuší ovšem, že se ocitli v obydlí, které v sobě skrývá podivné záhady. První si nepřirozených jevů všimne třináctiletý Max a jeho stejně stará sestra Alicia. Max zjistí, že v těsném sousedství se prostírá zarostlá zahrada ponořená do husté mlhy. Když do ní poprvé vstoupí, nalezne v ní množství soch, jimž dominuje postava cirkusového klauna. Max z ní nemá dobrý pocit a jeho podezření, že se zde děje cosi nepřirozeného, se ještě prohloubí, když se seznámí s novým kamarádem Rolandem a jeho dědečkem Viktorem Krayem, strážcem zdejšího majáku. Roland společně s Maxem a Alicií podniká podmořské výpravy k nedalekému vraku, to ovšem ještě neví, že právě tato zrezivělá a chátrající loď skrývá děsivé tajemství, jež je spojeno i s bizarním kamenným sadem blízko jeho domova... Románová prvotina současného známého španělského prozaika, určená především starším dětem a mládeži, je dobrodružným příběhem s fantastickými a hororovými prvky, v jehož středu se pohybuje tajemný a děsivý přízrak.

Popis nakladatele

Je válka a Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. V domě totiž před lety záhadně zahynul Jacob, malý syn předešlého majitele. S pomocí nového kamaráda Rolanda odhalují Max a Alicia Carverovi podezřelé okolnosti této smrti a objeví tajemné, ďábelské stvoření, jež si říká Kníže z mlhy. Vrátil se ze stínů, aby vyřídil dluhy z minulosti. Podaří se hrdinům rozplést všechny nitky příběhu? Uniknou ze spárů nevypočitatelného nepřítele?

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Stín větru Stín větru
Zafón Carlos Ruiz
Cena: 319 Kč
Mlhy Ölandu Mlhy Ölandu
Theorin Johan
Cena: 199 Kč
Mlhy věčnosti Mlhy věčnosti
Wright John C.
Cena: 266 Kč
Země mlhy Země mlhy
Doyle Arthur Conan
Cena: 281 Kč
Zákazníci kupující knihu "Kníže z mlhy" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

▪ 11 ▪

KAPITOLA JEDNA

B

ude muset uplynout ještě mnoho let, než Max

zapomene na to léto, kdy skoro náhodou zjistil, že existuje magie. Psal se rok 1943 a celý svět vytrvale bičoval vítr války. V polovině června, v denMaxových třináctých narozenin, shromáždil jeho otec –hodinář a ve volném čase vynálezce – celou rodinu vobývacím pokoji a oznámil, že tohle je poslední den, který stráví v domě, jež jim byl domovem posledních deset let. Celá rodina se totiž přestěhuje k moři, daleko od města a od války, do domku hned vedle pláže v malém městečku na pobřeží Atlantického oceánu.

Jeho rozhodnutí bylo nezvratné. Vyrazínásledujícího dne za svítání a do té doby si mají zabalit svůjskrovný majetek a připravit se na dlouhou cestu do nového

domova.

Rodina tu zprávu přijala bez překvapení. Všichni

měli už nějakou dobu podezření, že v hlavě ctihodnébr />

▪ 12 ▪

ho Maximiliana Carvera koluje myšlenka opustit město a najít si lepší domov. Tedy všichni kromě Maxe.

Na něj mělo otcovo oznámení stejný dopad, jako by se

obchodem s čínským porcelánem prohnala zblázněná

lokomotiva. Max zbledl a s otevřenou pusou na otceneřítomně zíral. Během té krátké chvilky se mu v hlavě usídlila hrůzostrašná jistota, že celý jeho svět – jeho

spolužáci, parta kamarádů, s nimiž si hrál venku naulici, i obchod s komiksy na rohu – nenávratně zmizí. Jako

by ho někdo odstřihnul. Šmik.

Zatímco ostatní členové rodiny odevzdaně soustředili svoje úsilí na balení zavazadel, Max dál bez pohnutí

sledoval otce. Hodinář poklekl před svým synem apoložil mu ruce na ramena. Dokázal v Maxově tváři číst

lépe než v knihách.

„Teď ti to připadá jako konec světa, Maxi. Aleslibuju, že se ti to místo, kam jedeme, bude líbit. Uvidíš, že si

brzy najdeš nové kamarády.“

„To kvůli válce?“ zeptal se Max. „To kvůli ní semusíme odstěhovat?“

Maximilian Carver objal svého syna a pak, aniž by se

přestal usmívat, vytáhl z kapsy svého saka lesklýpředmět houpající se na řetízku a vložil ho Maxovi do dlaní.

Byly to kapesní hodinky.

„Vyrobil jsem je pro tebe, Maxi. Všechno nejlepší

k narozeninám.“

Max otevřel ozdobné stříbrné pouzdro. Po obvodu

ciferníku byly dorůstající a zase se zmenšující měsíce,

a zprostředka k nim vystřelovaly paprsky usmívajícího

se slunce. Uvnitř víčka byl krasopisně vyrytý nápis:Maxův stroj času.


▪ 13 ▪

Toho dne, když pozoroval svou rodinu, jak pobíhá

sem a tam s kufry, a v ruce svíral hodinky, které mudaroval otec, Maxovi, aniž by to tušil, skončilo dětství.

▪ ▪ ▪

V noci ani nezamhouřil oka. Zatímco ostatní spali, čekal na příchod toho osudového rozbřesku, který mupřinese konečné rozloučení s malým vesmírem, co si za ty

roky vytvořil. Bez hlesnutí ležel na posteli a pohledem

bloudil mezi modrými stíny, jež tančily po stropě jeho

pokoje, jako by se mu tam mohla zjevit věštba, z níž by

poznal, jaký bude od nynějška jeho život. V dlanitisknul hodinky, které pro něj vyrobil jeho otec. Usmívající

se měsíce podél ciferníku v nočním přítmí slabě zářily.

Možná že právě ony znají odpovědi na všechny tyotázky, které si Max začal to odpoledne ukládat v hlavě.

Nakonec nad namodralým obzorem začalo svítat.

Max vyskočil z postele a šel do obývacího pokoje. Maximilian Carver seděl oblečený v křesle a pod petrolejovou lampou držel knihu. Maxovi bylo jasné, že nebyl sám, kdo uplynulou noc probděl. Hodinář se usmál

a knihu zaklapl.

„Co to čteš?“ zeptal se Max a posunkem ukázal na

tlustý svazek.

„Knihu o Koperníkovi. Víš, kdo to byl?“ odpověděl

mu otec.

„Jo, chodím do školy,“ odseknul Max.

Jeho otec měl ve zvyku pokládat mu otázky, které

zněly, jako by si myslel, že Max právě spadl z višně.

„A co o něm víš?“ pokračoval hodinář.


▪ 14 ▪

„Zjistil, že se Země otáčí kolem slunce a ne naopak.“

„Víceméně. A víš, co z toho vyplývá?“

„Problémy,“ odvětil Max.

Jeho otec se široce usmál a podal mu těžký svazek.

„Na. Je tvoje. Přečti si ji.“

Max si zkoumavě prohlížel tajuplnou knihu vázanou

v kůži. Zdálo se, že musí být stará aspoň tisíc let a že v ní

přebývá duch nějakého starého génia, zakletý do jeho

stránek před dávnými staletími.

„Takže,“ vyrušil ho z hloubání otec. „Kdo půjdevzbudit tvoje sestry?“

Max ani nezvedl oči od knihy a pohybem hlavy naznačil, že tu čest probrat patnáctiletou Alicii a osmiletou Irinu z hlubokého snění přenechá jemu.

Zatímco otec se odebral udělat rodině budíček, Max

se uvelebil v uprázdněném křesle, otevřel knihudokořán a začal číst. O půl hodiny později překročiliCarverovi naposledy práh svého domu a vydali se vstřícnovému životu. Právě začalo léto.

▪ ▪ ▪

Max kdysi v jedné z otcových knížek četl, že některévýjevy z dětství se do alba vaší mysli vyryjí jakonesmazatelné fotografi e, scény, ke kterým se ve vzpomínkáchbudete vracet nehledě na to, kolik uplyne času. Max smysl těch slov pochopil ve chvíli, kdy spatřil moře.Carverovi už byli na cestě pět hodin, a když vlak vyjel z obzvlášť

temného tunelu, před Maxovýma očima se nenadále rozprostřela nekonečná plocha světla a přízračného

jasu. Paprsky poledního slunce odrážející se odelektric

▪ 15 ▪

ky modré hladiny třpytivého moře se mu vryly dosítni

ce jako nějaké nadpřirozené zjevení. Vlak nevzrušeně dál

supěl po pobřeží, jen několik metrů od vody, a Maxvy

strčil hlavu z okénka a poprvé v životě cítil na kůži vítr

nasycený vůní soli. Stočil pohled zpátky k otci, jenž jej

s tajuplným úsměvem pozoroval z opačné strany kupé,

jako by dával souhlasnou odpověď na otázku, kterou si

Max ještě ani nesesumíroval. V tu chvíli Max věděl, že

nezáleží na tom, jaký je cíl jejich cesty, ani v které stanici

se vlak zastaví. V ten okamžik sám sobě slíbil, že už ni

kdy nebude žít někde, kde by se každého ránaneprobou

zel do toho oslepujícího modravého světla, kteréstoupa

lo z moře k nebi jako kouzelná, průsvitná mlha.

▪ ▪ ▪

Zatímco Max sledoval, jak se vlak vzdaluje odnástupiš

tě vesnického nádraží, Maximilian Carver nechal na pár

minut celou svou rodinu i se zavazadly před kanceláří

výpravčího, aby s některým z místních dopravcůvyjed

nal rozumnou cenu za přesun kufrů, lidí a všehoostat

ního až na konečné místo určení. Max měl z městečka,

nádraží a nejbližších domků, jejichž střechy nesměle

vykukovaly nad okolními stromy, dojem, že se octl na

modelové železnici, v miniaturní maketě městavyrobe

né sběratelem elektrických vláčků, a že kdyby sezatou

lal moc daleko, mohl by přepadnout přes okraj stolu.

Max při té myšlence začal vymýšlet zajímavou variaci

na Koperníkovu teorii o světě, když ho z kosmickéhoza

snění vytrhl hlas jeho matky.

„Tak co? Dobré, nebo špatné?“

▪ 16 ▪

„Na to je ještě brzo,“ odpověděl Max. „Vypadá to jako maketa. Jako z výlohy hračkářství.“

„Možná, že to přesně i je,“ usmála se matka. Max v její tváři zahlédl nejasný odraz své sestry Iriny.

„Ale tatínkovi to neříkej,“ pokračovala paníCarverová. „Už jde.“

Maximilian Carver se vrátil v doprovodu dvou robustních řidičů v overalech potřísněných skvrnami od oleje, sazí a nějaké další neidentifi kovatelné látky.Oběma zdobil tvář hustý knír a hlavu námořnická čapka, jako by to byla jejich uniforma.

„Tohle je Robin a tohle Philip,“ oznámil otec. „Robin odveze bagáž a Philip odveze nás, ano?“

Aniž by čekali na souhlas zbytku rodiny, oba siláci zamířili k hromadě kufrů a bez sebemenší námahy

zvedli ze země ten nejobjemnější. Max vytáhl z kapsy

svoje hodinky a přejel pohledem ciferník s usměvavými

měsíci. Ručičky právě ukazovaly dvě hodiny odpoledne.

Na starých nádražních hodinách bylo půl jedné.

„Ty nádražní hodiny jdou špatně,“ zamumlal.

„Vidíš?“ rozzářil se jeho otec. „Sotva jsme dorazili

a už nás tu čeká práce.“

Paní Carverová se slabě pousmála, jako vždycky, když byla svědkem radostných výbuchů optimismusvého manžela, ale Max v jejích očích zahlédl stín smutku a podivný jas, v němž už odmala viděl důkaz toho, že jeho matka ví o budoucnosti víc, než se ostatníodvážili hádat.

„Všechno dobře dopadne, mami,“ zašeptal Max aokamžitě po vyřčení těch slov se začal cítit jako pitomec.

Matka ho pohladila po tváři a usmála se.

▪ 17 ▪

„Jistě, Maxi. Všechno dobře dopadne.“

V ten okamžik Max s jistotou pocítil, že ho někdopozoruje. Rychle se otočil a za mřížovím jednoho z oken

nádražní budovy spatřil velkou mourovatou kočku, jak

na něj upřeně zírá, jako by mu dokázala číst myšlenky.

Zvíře zamrkalo a seskočilo na zem s mrštností, která by

u tak velkého stvoření, ať už to byla kočka nebo ne, měla

být nemyslitelná. Pak došlo až k Irině a začalo se Maxově

mladší sestře otírat o bělostné kotníky. Holčičkapoklekla, aby mohla tiše mňoukající kočku pohladit. Potom ji

vzala do náručí a jemně ji kolébala, zatímco jí kočka

něžně olizovala prsty. Irina se na ni okouzleně usmála

a pak se zvířetem v náručí došla až k čekající rodině.

„Sotva jsme přijeli a ty už sis našla nějakou potvoru,“

ušklíbla se znechuceně Alicia.

„Není to žádná potvora. Je to kocour a je úplněopuštěnej,“ odpověděla Irina. „Mami?“

„Irino, vždyť jsme ještě ani nedorazili do domu –“ začala paní Carverová.

Irina na ni vrhla žalostný pohled a kocour se k nípřidal se svůdně sladkým zamňoukáním.

„Může bydlet na zahradě. Prosím...“

„Je to tlustá a špinavá kočka,“ dodala Alicia. „To jí zase všechno dovolíte?“

Irina se otočila ke své starší sestře a její tvrdýpronikavý pohled sliboval, že pokud Alicia nezmlkne,dojde k vyhlášení války. Alicia jí pohled několik vteřin opětovala a pak se se vzteklým povzdechem obrátila a šla k řidičům, kteří dál nakládali jejich zavazadla. Cestou se vyhnula otci, kterému neunikl její zlostný ruměnec.

▪ 18 ▪

„To už se hádáte?“ zeptal se Maximilian Carver.„Kvůli čemu?“

„Je tu sám a opuštěnej. Můžeme ho vzít s sebou?

Bude bydlet na zahradě a já se o něj budu starat.Slibuju,“ pospíšila si s vysvětlením Irina.

Ohromený hodinář přejel pohledem z kocoura na

svou manželku.

„Podle toho, co na to řekne tvoje matka...“

„A co na to říkáš ty, Maximiliane?“ odpověděla paní Carverová s úsměvem, který dával tušit, že ji pobavilo, před jakým dilematem její manžel stojí.

„Dobře. Ale musíme ho vzít k veterináři a taky...“

„Prosííím,“ kňourala Irina.

Hodinář a jeho žena si vyměnili spiklenecký pohled.

„A proč ne?“ rozsoudil to Maximilian Carver, který nechtěl léto začínat rodinnou rozmíškou. „Ale budeš ho mít na starosti ty sama. Platí?“

Irinin obličejík se rozzářil a kocour doširoka rozevřel oči, takže jeho černé zřítelnice vypadaly na zlatavém podkladu jeho očí jako úzké černé hroty.

„Tak, a dost! Jdeme! Zavazadla jsou naložená,“ zavelel hodinář.

Irina se i s kocourem v náručí rozeběhla k vozu.Kocour si položil hlavu na její rameno, ale oči dál upíral na Maxe. On tu na nás čekal, pomyslel si Max.

„Nestůj tam jak přimražený, Maxi. Pohyb,“ pobídl ho

otec, vzal za ruku svoji manželku a vydal se k dodávce.

Max je následoval.

Vtom ho ale napadlo se ještě naposledy otočit a znovu

se podívat na zčernalý ciferník nádražních hodin.Pozorně si ho prohlédl a uvědomil si, že mu na něm něconehrabr />

▪ 19 ▪

je. Max si zcela jasně vybavoval, že když vystoupili z vlaku,

na nádražních hodinách bylo třicet minut po poledni. Teď

jejich ručičky ukazovaly za deset minut dvanáct.

„Maxi!“ dolehl k němu hlas jeho otce, který ho volal z vozu. „Jedeme!“

„Už jdu,“ zamumlal si Max spíš pro sebe, aniž by spustil oči z ciferníku.

Nádražní hodiny nebyly porouchané. Fungovalynarosto bezchybně, jen s jednou malou zvláštností: Šly pozpátku.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist