E-kniha: Knihy a čtení -- Nákupní chování na trzích kulturních produktů 2014 - Radim Bačuvčík

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení 

© VeRBuM, 2015

Knihy a čtení 

Nákupní chování na trzích

kulturních produktů 2014

Radim Bačuvčík 

Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2015 

4 |   

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR 

Bačuvčík, Radim

Knihy a čtení : nákupní chování na trzích kulturních

produktů 2014 / Radim Bačuvčík. – 1. vydání. – Zlín :

Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2015. – 248 stran

Anglické resumé

ISBN 978-80-87500-66-8

08/09 * 379.823 * 028.1 * 028.01 * 366.1 *

658.8:005.52 * 303.022 * 303.023 * (437.3)

- 2014

- knihy – Česko – 2011-2020

- četba – Česko – 2011-2020

- čtenářství – Česko – 2011-2020

- čtenářský vkus – Česko – 2011-2020

- spotřebitelské chování – Česko – 2011-2020

- marketingový výzkum – Česko – 2011-2020

- kvalitativní výzkum – Česko – 2011-2020

- kvantitativní výzkum – Česko – 2011-2020

- monografie

316.7 - Sociologie kultury. Kulturní život [1]

Recenzovali: doc. Ing. Ivana Butoracová Šindleryová, PhD.

doc. PhDr. Ludmila Čábyová, PhD.

Monografii doporučila k publikaci Vědecká redakce nakladatelství VeRBuM

© Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D., 2015

© Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2015

ISBN 978-80-87500-66-8

Vznik této publikace byl podpořen v rámci Interní grantové agentury

Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně,

projekt č. IGA/FMK/2015/002, Nákupní chování na knižním trhu.

www.fmk.utb.cz

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 5

OBSAH 

ÚVOD .................................................................................................................... 7

METODOLOGICKÁ POZNÁMKA ................................................................. 8

1 KNIHY, LITERATURA, ČTENÍ A VEŘEJNOST ....................................... 9

1.1 Knižní trh v Česku ..................................................................................... 9

1.2 Vztah obyvatel ČR ke knihám a čtení .................................................... 11

1.2.1 Čtení knih ............................................................................................. 12

1.2.2 Nabývání knih ...................................................................................... 14

1.2.3 Přístup ke knihám ................................................................................ 15

2 PROČ LIDÉ ČTOU : KVALITATIVNÍ POHLED .................................... 18

2.1 Cíl a metoda výzkumu ............................................................................. 18

2.1.1 Cíl výzkumu ......................................................................................... 18

2.1.2 Metoda realizace výzkumu .................................................................. 18

2.1.3 Charakteristika výběrového souboru ................................................... 19

2.1.4 Způsob vyhodnocení výzkumu ............................................................ 19

2.2 Výběr knihy ............................................................................................... 20

2.2.1 Autor, žánr, téma ................................................................................. 21

2.2.2 Doporučení a půjčování ....................................................................... 24

2.2.3 Propagace, média ................................................................................. 31

2.2.4 Dar ....................................................................................................... 35

2.2.5 Nákup knih ........................................................................................... 38

2.2.6 Knihovna .............................................................................................. 41

2.2.7 Vlastní knihy ........................................................................................ 44

2.2.8 Potřeba informací ................................................................................. 46

2.2.9 Čtení ..................................................................................................... 49

2.3 Okamžik s knihou ..................................................................................... 55

2.3.1 Čas čtení ............................................................................................... 56

2.3.2 Místo čtení ........................................................................................... 61

2.3.3 Prostředí při čtení ................................................................................. 68

2.3.4 Podmínky a předpoklady čtení ............................................................ 71

2.3.5 Překážky čtení ...................................................................................... 76

2.3.6 Důvody a důsledky čtení ..................................................................... 80

2.3.7 Kniha .................................................................................................... 88

2.3.8 Typologie čtenářů podle způsobu a účelu čtení ................................... 93

2.4 Spokojenost s vlastním „čtenářským životem“ ..................................... 95

2.5 Vzpomínky na „povinnou literaturu“ .................................................. 104

2.6 Typologie přístupu lidí ke čtení podle benefitů ................................... 118

6 |   

3 VZTAH LIDÍ KE KNIHÁM A ČTENÍ : KVANTITATIVNÍ POHLED 122

3.1 Cíl a metoda výzkumu ........................................................................... 122

3.1.1 Cíl výzkumu ...................................................................................... 122

3.1.2 Metoda realizace výzkumu a jeho vyhodnocení ............................... 122

3.1.3 Složení základního a výběrového souboru podle pohlaví, věku a

vzdělání ....................................................................................................... 123

3.1.4 Další charakteristiky výběrového souboru ........................................ 125

3.1.5 Umělecké vzdělání a aktivity výběrového souboru .......................... 127

3.1.6 Způsob vyhodnocení výzkumu ......................................................... 128

3.2 Frekvence čtení knih .............................................................................. 129

3.3 Spontánní atraktivita čtení knih ........................................................... 138

3.4 Preferované literární žánry ................................................................... 144

3.5 Impulsy k výběru knih ........................................................................... 157

3.6 Místa čtení knih ...................................................................................... 162

3.7 Návštěvy veřejných knihoven ................................................................ 166

3.8 Čtení knih v dětství ................................................................................ 169

3.9 Sdílení zájmu o knihy se známými a přáteli ........................................ 174

3.10 Asociace na pojmy literatura a čtení .................................................. 177

3.11 Nákup knih ........................................................................................... 188

3.12 Místa nákupu knih ............................................................................... 194

3.13 Vztah k elektronickým knihám ........................................................... 202

3.14 Pořizování elektronických knih .......................................................... 207

3.15 Významnost jednotlivých segmentačních kritérií ............................. 214

3.16 Specifika chování jednotlivých segmentů .......................................... 216

3.16.1 Rozdíly v odpovědích podle pohlaví a věku ................................... 217

3.16.2 Rozdíly v odpovědích podle vzdělání a velikosti sídla ................... 219

3.16.3 Rozdíly v odpovědích podle ekonomické aktivity .......................... 220

3.16.4 Rozdíly v odpovědích podle rodinného stavu ................................. 223

3.16.5 Rozdíly v odpovědích podle uměleckého vzdělání a aktivit ........... 224

3.16.6 Rozdíly v odpovědích podle behaviorálních kritérií ....................... 224

ZÁVĚR .............................................................................................................. 227

ABSTRAKT A KLÍČOVÁ SLOVA ............................................................... 231

ABSTRACT AND KEY WORDS .................................................................. 232

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM ..................................................................... 233

SEZNAM ZKRATEK ..................................................................................... 236

SEZNAM TABULEK A SCHÉMAT ............................................................. 238

DOTAZNÍKY ................................................................................................... 242

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 7

ÚVOD  

Na problém vztahu lidí k literatuře, knihám a čtení by bylo možno nahlížet

z různých stran. Především, literatura je jednou z oblastí umění. Samozřejmě,

jako o umění by se asi nedalo hovořit o veškeré literatuře, která vzniká, a už

vůbec ne o všech knihách, které vycházejí, přesto by se možná dalo říct, že spolu

s hudbou je literatura oblastí umění, která je blízká asi největší části veřejnosti.

Kromě toho je literatura, z(ne)hmotněná do podoby knih, také zbožím. Vystupuje

na trhu, jehož poptávkovou stranu tvoří čtenáři, přesněji řečeno ti, kdo knihy

chtějí nakupovat, a nabídkovou stranu nakladatelé, kteří knihy vydávají

(rozhodují o tom, co se bude vydávat a za jakou cenu se to bude nabízet), a jejich

prostřednictvím autoři, kteří knihy píší. Důležitou součástí knižního trhu jsou

velkoobchodní distributoři, kteří mají moc ovlivnit, kteří autoři a nakladatelé

budou mít lepší či horší finanční podmínky (jedná se o jejich marži, která může

být velmi rozmanitá), a maloobchodní prodejci (knihkupci, dnes i supermarkety a

internetové obchody), kteří rozhodují mimo jiné o tom, jak přitažlivě budou

knihy nabízeny (tedy vystaveny v obchodech či na internetových stránkách).

Tato kniha přináší druhý z pohledů na vztah lidí ke knihám, tedy pohled

ekonomický či marketingový. Zatímco o nabídkové straně (včetně velko- a

maloobchodu) přináší pouze rámcové informace obsažené v první kapitole, která

kromě nich přináší shrnutí jiných existujících výzkumů na téma vztahu lidí ke

knihám a čtení, z větší části se zabývá především stranou poptávkovou. Činí tak

na základě dat a informací z vlastního výzkumu. Ten byl koncipován jako

kvalitativní i kvantitativní. Kvalitativní část výzkumu hledá odpověď na otázku,

proč vlastně lidé čtou a jakým způsobem to dělají. Druhá kapitola, která je

závěrům kvalitativního výzkumu věnována, přináší pohled na to, jak si lidé

vybírají knihy, co je při tom ovlivňuje, s čím si čtení knih spojují, jak si

představují svůj ideální okamžik s knihou, nebo jak jsou spokojeni se svým

„čtenářským životem“. Kvantitativní část výzkumu přináší statistické údaje

o tom, jaká část populace čte, s jakou frekvencí tak činí a jaké oblasti literatury

její jednotlivé segmenty zajímají. Čtvrtá kapitola, která závěry kvantitativního

šetření shrnuje, přináší kromě podrobné analýzy čtenářského chování a postojů

jednotlivých částí veřejnosti také čtenářskou typologii, založenou na vztahu

k jednotlivým literárním žánrům.

Výzkum vztahu k literatuře, knihám a čtení navazuje na předchozí autorovy

výzkumy nákupního chování na trzích kulturních produktů. U jednotlivých

otázek tak monografie nabízí také zajímavé srovnání postojů ke čtení s postoji

k návštěvě různých typů kulturních akcí.

8 |   

METODOLOGICKÁ POZNÁMKA  

Data výzkumné povahy, která jsou v této studii využita, byla z větší části získána

v rámci výzkumu postoje obyvatel České republiky ke knihám, literatuře a čtení,

který byl proveden v letech 2013 a 2014. Výzkum měl dvě části, kvalitativní a

kvantitativní. Jejich podrobný metodologický popis je uveden v kapitolách 2

(kvalitativní výzkum) a 3 (kvantitativní výzkum). Výzkumná data byla

v jednotlivých kapitolách konfrontována s výsledky dalších výzkumů autora,

zejména výzkumu nákupního chování na trzích kulturních produktů (Bačuvčík, 2009), výzkumu vztahu obyvatel České republiky k hudbě (Bačuvčík, 2010), výzkumu způsobů trávení volného času (Bačuvčík, 2011), výzkumu vztahu obyvatel České republiky k divadlu a filmu (Bačuvčík, 2012a), výzkumu vztahu obyvatel České republiky k muzeím a galeriím (Bačuvčík, 2013), výzkumu

nákupního chování na trzích volnočasových aktivit kulturní povahy (Bačuvčík,

2014), případně s dalšími údaji prezentovanými v odborné literatuře uvedené v soupisu zdrojů na konci této monografie.

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 9

1 KNIHY, LITERATURA, ČTENÍ A VEŘEJNOST  

1.1 KNIŽNÍ TRH V ČESKU 

Hlavním tématem této monografie je analýza poptávkové strany knižního trhu,

tedy vztahu obyvatel České republiky k literatuře a čtení a nákupního chování na

knižním trhu. Jejím předmětem tedy nejsou podrobné informace o trhu jako

takovém a o jeho nabídkové straně (tedy o nakladatelstvích, velkoobchodní

distribuci a maloobchodním prodeji). Pouze pro rámcový přehled budou na úvod

této kapitoly uvedeny základní informace, které jsou jinak podrobně

komentovány ve Zprávě o českém knižním trhu 2013/2014 (2014), kterou vydal

Svaz českých knihkupců a nakladatelů. Až na výjimky, které jsou důležité pro

možnost srovnání, nebudou blíže komentovány ani odpovídající informace ze

zahraničí (ty je možné nalézt například v monografii „Překnížkováno. Co čteme

a kupujeme (2013)“ (Trávníček, 2014).

Podle Zprávy o českém knižním trhu 2013/2014 bylo v roce 2012 vydáno

v Česku asi 16 600 knižních titulů. Tendence posledních let naznačuje mírný

pokles, nejvíce titulů bylo vydáno v roce 2008, sice 18 273. V roce 2013 bylo ze

všech vydaných titulů 36,7 % přeložených z cizích jazyků, z toho šlo v 55,3 %

případů o angličtinu. Největší podíl na trhu mají kromě beletrie, která tvoří 29 %

vydávaných knih (tento podíl od roku 2000 více méně stagnuje, viz Trávníček,

2014, s. 25), dětské knihy (11,4 %, nárůst z 4,1 % v roce 2001), vysokoškolské

učebnice (4,8 %, pokles z 8,9 % v roce 2001) a učebnice pro střední a základní

školy (2,7 %, v roce 2001 2,2 %). Poměr měkkých a pevných vazeb je přibližně

145 : 100 ve prospěch měkkých vazeb (údaj vychází z databáze ceskeknihy.cz,

která však zahrnuje asi jen 37 % celkové produkce). Předpokládaný celkový

objem knižního trhu v ČR je asi 7,2 mld. Kč (vč. DPH). Nejúspěšnější kniha

roku 2013, trilogie „Padesát odstínů šedi“, se na celkových tržbách podílela asi

2 %. Odhadovaná průměrná cena knihy v knihkupectvích je asi 240 Kč (Zpráva

o českém knižním trhu, 2014).

V Česku je registrováno více než 5 000 nakladatelů, z nich aktivních (vydali

alespoň jednu knihu) bylo v roce 2013 2 553. Největšími nakladatelstvími jsou

Albatros Media (623 titulů v roce 2013), Univerzita Palackého v Olomouci (492

titulů), Euromedia Group (487 titulů), Grada Publishing (372 titulů), Univerzita

Karlova (358 titulů). Více než 100 titulů vydalo celkem 24 nakladatelství, více

než 10 titulů 258 nakladatelství. Mezi největší velkoobchodní distribuční firmy

patří Euromedia Group, Kosmas, Pemic Books, Pavel Dobrovský BETA a

Nakladatelský servis. V rovině maloobchodu je v Česku cca 620 „kamenných“

10 |   

knihkupectví, z toho 183 v rámci řetězců (nepočítaje v to prodej přímo

v supermarketech a prodejny, v nichž jsou knihy doplňkovým zbožím). Největší

sítí je Kanzelsberger (50 prodejen). Podíl internetových knihkupectví na

maloobchodním trhu se odhaduje na 13 – 16 %, přičemž například u dětských

knih se odhaduje pod 5 %, u naučné a odborné literatury kolem 20 – 30 %.

Nejnavštěvovanějším internetovým obchodem je kosmas.cz. Odhaduje se, že

v roce 2013 se v Česku prodalo cca 1 mil. kopií elektronických knih (počet se ve

třech letech před tím každým rokem prakticky zdvojnásoboval), velikost trhu

byla odhadována na 120 mil. Kč, podíl elektronických knih na trhu na 1,67 % (ve

světě je situace dosti rozdílná – např. ve Velké Británii je podíl e-knih až 25 %,

v USA necelých 5 %, v Polsku do 2 %). Do roku 2013 bylo v Česku elektronicky

vydáno cca 10 tis. titulů. Velikost trhu s audioknihami je odhadována na 50 mil.

Kč (bez DPH) ročně, v roce 2014 bylo na trhu k dispozici cca 2 500 titulů

(Zpráva o českém knižním trhu, 2014).

Podle Trávníčka (2014, s. 23), lze na českém knižním trhu v nejbližších letech

očekávat několik trendů. Tato prognóza (která je níže uvedena v poněkud

parafrázované verzi) vychází z trendů, které jsou aktuální ve světě, a dále

z rozdílů mezi českým trhem a trhy zahraničními, které mnohdy fungují značně

rozdílně a v některých případech prošly transformací, která nás (zřejmě) teprve

čeká:

 Nárůst prodejů e-knih a vytváření rovnováhy mezi oběma formáty

(„utilitární“ e-knihy vs. papírové knihy jako více sběratelská či dárková

záležitost). Některé druhy knih, jako například odborná literatura a příručky,

možná takřka zcela přejdou jen do digitální podoby.

 Snižování počtu tradičních knihkupectví a převod větší části prodejů do on

line způsobu. Kamenná knihkupectví možná do značné míry změní svou

funkci. Knihy se možná nebudou prodávat izolovaně jako dosud, ale stále

více v rámci komplexněji pojatých „mediálních a zábavních domů“.

 Koncentrace na straně vydavatelů. Ve srovnání se zahraničím je situace u nás

dosti roztříštěná, prakticky chybí dominantní hráči (v některých zemích je

běžné, že největší nakladatelé zaujímají až desítky procent trhu).

 Globalizace a ještě větší nástup tzv. globálního bestselleru (což se netýká jen

českého trhu). To pravděpodobně vyvolá protireakci v podobě hledání

alternativ na některých niche marketech (podobně jako v předchozím bodě,

kde to může znamenat více knih vydaných vlastním nákladem).

 Stále se snižující náklady knih (tedy kolik je vůbec možno v době čím dál

většího přísunu novinek prodat kopií) bude vést k další snaze vydávat více

titulů (což je začarovaný kruh). Ve světě přitom stále více zaniká model, kdy

jeden úspěšný titul „živí“ řadu ostatních, které nakladatel vydává v rámci

„péče o kulturu národa“; převládá trend, kdy na sebe každá kniha musí sama

vydělat, což v případě malého jazykového trhu často znamená, že vydání

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 11

knihy musí být financováno jiným způsobem než jen z tržeb. Zároveň lze

čekat intenzivnější snahy o řešení problému copyrightového pirátství.

1.2 VZTAH OBYVATEL ČR KE KNIHÁM A ČTENÍ 

Podrobné informace o vztahu obyvatel České republiky k literatuře a čtení nabízí

dlouhodobý výzkum, který realizuje Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i ve

spolupráci s Národní knihovnou ČR, jehož hlavním řešitelem je Jiří Trávníček.

Dosud byla realizována tři kola výzkumu v letech 2007, 2010 a 2013. Jeho

primární složkou je kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření, přičemž

část otázek se vždy opakuje a část je zaměřena na určité speciální téma. Výzkum

má i kvalitativní část zaměřenou zejména na tzv. čtenářské biografie. Výsledky

výzkumu z roku 2007 jsou shrnuty v monografii „Čteme? Obyvatelé České

republiky a jejich vztah ke knize“ (Trávníček, 2008), z roku 2010 v monografii

„Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010)“

(Trávníček, 2011), z roku 2013 v knize „Překnížkováno. Co čteme a kupujeme

(2013)“ (Trávníček, 2014). Další publikace stejného autora jsou zaměřeny na

různá speciální témata – zabývají se dětskou skupinou čtenářů („Vyprávěj mi

něco... Jak si děti osvojují příběhy“; Trávníček, 2007) nebo metodou zmíněných

čtenářských biografií mapují vztah známých osobností ke knihám („Knihy a

jejich lidé. Čtenářské životopisy“; Trávníček, ed., 2013).

Zajímavé srovnání z blízkého prostředí slovenského knižního trhu (na němž se

mimochodem významně uplatňují i knihy vydané v češtině; recipročně tento

vztah jak se zdá nefunguje, viz Trávníček, 2014, s. 22) přináší dlouhodobý

výzkum, jehož závěry jsou shrnuty mimo jiné v monografiích „Čítanie 2008“

(Rankov, Valček, 2008) a „Čítanie 2009“ (Valček, 2009), zaměřené na čtenářské

chování mladých lidí. Obdobné výzkumy lze najít také v dalších zemích

středoevropského regionu (odkazy na některé z nich viz v Trávníček, 2014). Širší

mezinárodní srovnání nabízí výzkumy Evropské komise Special Eurobarometer

278 (European Cultural Values, 2007) a Special Eurobarometr 399 (Cultural

Access and Participation, 2013), které monitorují vztah obyvatel jednotlivých

zemí EU k různým volnočasovým aktivitám kulturní povahy.

Pro srovnání se závěry vlastního výzkumu, které budou prezentovány

v následujících kapitolách, jsou klíčové údaje z výzkumu AV ČR a NK ČR. Dílčí

srovnání a diskuse bude obsažena v jednotlivých subkapitolách kapitoly 3, která

přináší vyhodnocení kvantitativního výzkumu. Na tomto místě se pokusíme

načrtnout celkový obraz o roli literatury a čtení tak, jak jej nabízí závěry

výzkumu AV ČR a NK ČR ve výše odkazovaných monografiích. Je potřeb mít

na paměti, že primární zaměření tohoto výzkumu se od výzkumu zde

prezentovaného liší – zatímco tato monografie vychází z pozic marketingových a

hledá odpověď na otázku, jaké jsou postoje a preference veřejnosti a čtenářů jako

stávajících či potenciálních „zákazníků“, srovnávaný výzkum se na stejnou věci

12 |   

dívá spíše z pohledu sociologického a literárně vědného (viz Trávníček, 2014, s.

34).

1.2.1 Čtení knih  

Výzkum AV ČR a NK ČR poměrně detailně naznačuje, jak vypadá aktuální

vztah obyvatel České republiky ke knihám a čtení a jakou má – ve srovnání

závěrů jednotlivých vln výzkumu, které proběhly v období sedmi let – dynamiku.

Toto srovnání například ukázalo, že v roce 2013 si alespoň jednu knihu přečetlo

84 % respondentů (v roce 2007 to bylo 83 %, v roce 2010 79 %). Mezi muži je

čtenářů o něco méně než mezi ženami, konkrétně mezi muži 78 % (dle údajů

z roku 2010 73 %) a mezi ženami 89 % (dle údajů z roku 2010 85 %). Pro

srovnání, časopisy čte pravidelně 85 % populace (88 % žen, 82 % mužů).

Z hlediska věku je podíl čtenářů velmi vyrovnaný, pohybuje se v jednotlivých

věkových skupinách mezi 82 a 85 %, přičemž zde není sledovatelný žádný

jednoznačný trend.

Závěry je možno konfrontovat též se zjištěními Special Eurobarometer 278 a 399

(European Cultural Values, 2007; Cultural Access and Participation, 2013).

Podle výzkumu z roku 2007 alespoň jednu knihu za posledních 12 měsíců

přečetlo 82 % Čechů, což náš národ řadilo na čtvrté místo v rámci Evropy.

Nejvíce čtenářů bylo podle tohoto zdroje v Nizozemsku a Švédsku (85 %),

Dánsku (83 %), u nás, ve Velké Británii (82 %) a na Slovensku (81 %). Nejméně

čtenářů bylo v Portugalsku (41 %), na Maltě (45 %), Kypru (57 %), v Řecku,

Bulharsku a Španělsku (59 %). Zajímavé je, že údaje z roku 2013 už pro nás tak

příznivé nejsou – podle něj si alespoň jednu knihu za posledních 12 měsíců

přečetlo 71 % Čechů (což dosti kontrastuje se závěry Trávníčkovými ze stejného

období i s našimi vlastními závěry, prezentovanými v kapitole 4); podobný

„pokles“ byl zaznamenán také na Slovensku (68 %). Podle tohoto výzkumu bylo

nejvíc čtenářů ve Švédsku (90 %), Nizozemsku (86 %), Dánsku (82 %), Velké

Británii (80 %) a Německu (79 %), zatímco naše země by byla na 11. místě,

nejméně čtenářů bylo v Portugalsku (40 %), Řecku (50 %), Rumunsku (51 %),

na Kypru (54 %) a v Bulharsku (55 %).

V průměru si obyvatel České republiky (15+ let) přečetl 13,2 knih (v roce 2007

to bylo 13,4 knih, v roce 2010 13,7 knih), medián přečtených knih je 5. O něco

aktivnějšími čtenáři jsou lidé starší 65 let, kteří si v průměru přečetli 20,6 knih,

naopak jsou na tom lidé ve skupině 35 – 44 let (9,5 knihy). 24 % obyvatel

přečetlo 13 a více knih (v rámci toho 5,6 % z celku přečetlo 50 a více knih),

20 % přečetlo 7 – 12 knih, 40 % přečetlo 1 – 6 knih, 16 % nepřečetlo knihu ani

jednu. Pokud se týká frekvence čtení vyjádřené časově, 12 % obyvatel čte knihy

denně, 35 % alespoň jednou týdně, 17 % alespoň jednou za měsíc, 19 % alespoň

jednou za rok, 16 % méně často. Podobné výsledky byly zaznamenány také ve

výzkumu slovenském – každý nebo téměř každý den čte knihy 9,5 % populace,

alespoň jednou týdně 23,7 %, alespoň jednou do měsíce 21,6 %, méně často

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 13

42,1 % populace (Ranček, Valkov, 2008). V průměru lidé čtení knih věnují 33

minut denně (v roce 2007 31 minut, v roce 2010 30 minut). Pro srovnání, čtení

novin a časopisů věnují 26 minut, sledování televize 136 minut, poslechu

rozhlasu 87 minut, sledování videa/DVD 34 minut, poslechu auditivních médií

(CD, mp3 a další) 29 minut, práci s internetem 79 minut).

Nejpopulárnějším žánrem je současná beletrie oddechová (50 %), kterou

následuje literatura faktu (31 %, více ji preferují muži), klasická beletrie (30 %),

odborná literatura (31 %), současná beletrie s literárními nároky (20 %), učebnice

a příručky (14 %), slovníky a encyklopedie (13 %), sci-fi a fantasy (15 %),

válečná literatura (13 %), komiks (5 %), náboženská literatura (3 %), esoterika a

ufologie (5 %); 15 % respondentů udává, že nedává přednost ničemu a čte bez

výběru. Na druhou stranu, pro pětinu (21 %) ekonomicky aktivních Čechů

souvisí čtení knih s jejich zaměstnáním. Zajímavostí je, že dle údajů z roku 2010

50 % lidí starších 15 let nikdy nečetlo poezii. Z knih v cizích jazycích je

nejfrekventovanější angličtina, v níž si aspoň jednu knihu za poslední rok

přečetlo 9,8 % respondentů. Další je slovenština, v níž četlo 6,7 % lidí.

Největší vliv na cestu ke čtení mělo podle respondentů to, že „doma se vždycky

dbalo na četbu knih“ (35 %). Další v pořadí skončily výroky „měli jsme doma

mnoho knih“ (27 %), „navštěvoval jsem pravidelně knihovnu“ (18 %), „bavil

jsem se o knihách se známými a přáteli“ (18 %), „často jsem mluvil o knihách

s rodiči“ (12 %), „měl jsem inspirativního učitele češtiny“ (12 %), „nic

z uvedeného, cestu jsem si našel sám“ (27 %, spíše muži než ženy) a „nevím“

(17 %).

23 % lidí má svého nejoblíbenějšího autora; dalších 6 % jej má také, ale

nepamatuje si jeho jméno. Nejoblíbenějším autorem Čechů je Michal Viewegh

(též v letech 2007 a 2010; první místo v celém pořadí nicméně vzniklo na

základě pouhých 19 jmenování, což je ze statistického hlediska údaj jistě velmi

problematický; tento autor byl výrazně častěji uváděn ženami), v pomyslném

pořadí následují Erich Maria Remarque, Dick Francis, Agatha Christie a Vlasta

Javořická. Svou nejoblíbenější knihu má 27 % obyvatel, dalších 8 % si

nepamatuje její název. Nejoblíbenější knihou Čechů je „Babička“ Boženy

Němcové (ovšem s pouhými 10 uvedeními), následují „Padesát odstínů šedi“,

„Harry Potter“, „Vejce a já“ (v letech 2007 a 2010 nejoblíbenější, též

kumulovaně ve všech třech výzkumech s 42 uvedeními) a „Pán prstenů“

(kumulovaně za všechny vlny výzkumu jsou za druhou „Babičkou“ na třetím

místě „Osudy dobrého vojáka Švejka“). Ve své domácí knihovně má průměrný

Čech 250 knih (v roce 2007 to respondenti odhadovali na 274 knih, v roce 2010

240 knih). Více knih mají lidé starší 65 let (325 knih). 2 % obyvatel tvrdí, že

doma nemají žádné knihy, 29 % má 1 – 50 knih, 22 % má 201 – 500 knih, každý

čtyřicátý má více než 1000 knih.

Zajímavým závěrem je, že ve srovnání let 2007 a 2010 se rozevřely pomyslné

nůžky mezi kulturně chudými a bohatými. Kulturně chudí mírně zchudli (přibylo

14 |   

nečtenářů, týká se to např. lidí s nejnižším vzděláním ve věkové skupině 25 – 44

let a z nejnižších příjmových skupin), kulturně bohatí mírně zbohatli (např.

přibylo vášnivých čtenářů, kteří přečetli více než 50 knih za rok).

1.2.2 Nabývání knih  

Pokud se týká nákupu knih, alespoň jednu knihu si koupilo 48 % lidí. Nejvíc

knih nakoupili lidé ve věkové skupině 25 – 34 let (57 %), nejméně ve skupině

nad 65 let (40 %). Alespoň jednu knihu koupilo 53 % žen a 42 % mužů. Data

naznačují, že od roku 2007 došlo k výraznému poklesu podílu lidí, kteří nakupují

knihy (v roce 2007 71 %, v roce 2010 46 %). Tyto informace je možno srovnávat

s výsledky vlastního výzkumu (Bačuvčík, 2014), podle nějž v roce 2013 za

posledních dvanáct měsíců koupilo knihu 60,5 % Čechů, přičemž v roce 2008 to

bylo 64,7 %. Obecně ovšem největší část lidí získává knihy jako dar (60 %,

v průměru každý obdarovaný takto získal 3,3 knihy), následuje nákup

(zmíněných 48 %, v průměru každý kdo takto získal knihy, získal 4,9 knih),

z domácí knihovny nebo knihovny známých (46 %, v průměru každý, kdo takto

získal knihy, získal 5,1 knihy), z veřejné knihovny (31 % oproti 36 % v roce

2010; v průměru každý, kdo si půjčil knihy, si půjčil 12,3 knihy), a také volně

z internetu (10 %, ti, kdo tak činí, získali v průměru 5,6 knihy).

V průměru si Češi koupili 2,3 knihy a utratili za ně 691 Kč. To je opět pokles

oproti výsledkům předcházejících výzkumů, podle nichž si v roce 2007 koupili

4,7 knih za 925 Kč, v roce 2010 2,3 knih za 558 Kč (zde je možná znatelný

výkyv v době kumulující ekonomické recese). Nejvíce lidí nakupuje v tradičních

knihkupectvích (87 %), v levných a zlevněných knihách (38 %, v roce 2010

55 %), antikvariátech (20 %, v roce 2010 27 %), supermarketech (14 %, v roce

2010 21 %) na internetu (25 %, v roce 2010 21 %) a přes knižní kluby (12 %,

v roce 2010 18 %). Informace o knihách lidé získávají nejčastěji od blízkých a

známých (59 %), dále z internetu (34 %), v knihkupectvích (29 %), z tisku

(recenze; 29 %), z propagačních materiálů (21 %), z televize (15 %) a z rozhlasu

(7 %). Počet těch, kteří se o informace o knihách nezajímají, je mezi muži

dvakrát větší než mezi ženami.

Důvody, proč lidé kupují knihy, jsou zábava, potěšení a relaxace (75 %; procenta

jsou vypočítána z těch, kteří knihy skutečně kupují), dále jako dar (59 %), za

účelem studia, vzdělání a poučení (32 %), kvůli práci a zaměstnání (10 %) a

kvůli budování knihovny a sběratelství (6 %). Při nákupu se lidé (ti, kteří knihy

opravdu kupují) nejčastěji rozhodují podle žánru (73 %), tématu (59 %), autora

(49 %), doporučení známých a blízkých (43 %), ceny (21 %), kritiky (9 %),

ohlasů v TV, rozhlase a denním tisku (8 %), nakladatelství a edice (5 %), obálky

(4 %) a náhodně (5 %). Důvod, proč lidé knihy nekupují, je v tom, že jsou moc

drahé (71 %, procenta jsou vypočítána z těch, kteří knihy skutečně nekupují), to,

že si je obstarávají z jiných zdrojů (38 %), čtení knih je nezajímá (32 %), na trhu

je příliš vysoký počet knih, takže se v nich nevyznají (13 %) nebo na to nemají

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 15

čas (3 %). Tato fakta zajímavým způsobem souvisejí s tím, že nejznámější

institucí českého knižního trhu je prodejní síť Levné knihy (zná je 68 %

respondentů; dalšími jsou Knižní klub /38 %/, veletrh Svět knihy /37 %/ nebo

nakladatelství Harlequin /36 %/).

Do veřejných knihoven chodí 32 % respondentů (v roce 2007 40 %, v roce 2010

38 %). Ženy jsou aktivnější (39 %) než muži (25 %), nejaktivnější věkovou

skupinou jsou lidé ve věku 15 – 24 let (43 %), nejméně aktivní ve věku 25 – 34

let (27 %). Skupina ne-návštěvníků se dělí na ty, kteří chodili dříve (31 %) a kteří

nechodili nikdy (37 %). Do knihoven lidé nechodí zejména z důvodu nedostatku

času a to, že si knihy půjčují od přátel a známých. Do knihoven si lidé chodí

půjčovat knihy (95 %), půjčovat časopisy (38 %, zde výrazný pokles oproti 50 %

v roce 2010), pro služby v čítárnách/studovnách (24 %, v roce 2010 35 %) a pro

informace z publikací (15 %, v roce 2010 34 %).

1.2.3 Přístup ke knihám  

Na základě shlukové analýzy dat z výzkumu z roku 2013 pojmenoval Trávníček

(2014, s. 149) pět typických způsobů postoje lidí ke čtení a nabývání knih, tedy

ke knižní kultuře. Tyto závěry si dovolíme převzít takřka v kompletním

parafrázovaném znění:

1. Nečtu, nekupuju, nezajímá mne to. Dominují muži se základním vzděláním

(vyučení). Tito lidé spíše sledují televizi, z časopisů jen sportovní, knihy

nekupují ani je nedostávají, doma mají maximálně 50 knih. Tato skupina tvoří

23 % populace.

2. Číst mě baví, ale knihy jsou moc drahé, ideální je knihovna. Dominují ženy

nad 60 let, se základním vzděláním (vyučené), ekonomicky neaktivní. Knihy

čtou sporadicky, hlavně tištěné, nekupují je, protože jsou drahé, půjčují si je

od přátel, doma mají maximálně 100 knih, vždy chodili a stále chodí do

knihovny, preferují oddechovou literaturu i knihy s náboženskou tematikou,

jinou čtou spíše časopisy, baví je zahrádkaření a chalupaření. Tato skupina

tvoří 25 % populace.

3. Kniha je dobrý relax i dárek, ale vybírám si je spíš podle ceny. Muži i ženy,

především 40 – 50 let, středoškolské vzdělání, povaha práce napůl fyzická i

duševní. Čtou sporadicky, knihy si kupují, ale spíš nedostávají. Do knihovny

nechodí, i když dříve chodili, ani si je nepůjčují od přátel. Doma mají

maximálně sto knih, preferují oddechovou beletrii. Tato skupina tvoří 11 %

populace.

4. Kniha, to je pro mě především informace, je jedno, odkud ji získám. Muži i

ženy, spíše lidé s vysokoškolským vzděláním (často singles). Čtou intenzivně

(hodně i často), též v cizích jazycích. Jsou on-line, používají veškerá moderní

zařízení, na webu čtou hlavně diskuse a komentáře, z časopisů preferují

16 |   

odborné. Knihy hodně dostávají, pokud si je kupují, vybírají podle autora.

Chodí i do knihoven, stahují z webu. Kniha především znamená studium a

práci, mají přehled, co vychází. Doma mají stovky knih, ke čtení byli vedeni

odmalička. Preferují učebnice, příručky, sci-fi a fantasy. Tato skupina tvoří

11 % populace.

5. Když dostanu dobrý tip nebo mě nějaká nová kniha zaujme, ráda si ji koupím.

Dominují ženy se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním z vyšších

příjmových kategorií. Čtou hodně a pravidelně, lpí na tištěných knihách,

z časopisů čtou odborné, pro ženy, kulturní a zájmové. Knihy kupují, hlavně

na doporučení jiných, také je hodně dostávají. Mají přehled, co vychází, a

mají zájem o novinky, doma mají více než 100 knih. K četbě byli vedeni

odmalička, čtou beletrii i literaturu faktu. Do knihovny příliš nechodí, raději

si knihu koupí. Tato skupina tvoří 30 % populace.

Na závěr své knihy přináší Trávníček (2014, s. 161, parafrázováno)

charakteristiku české knižní kultury:

 silná kultura, v níž je málo nečtenářů, ale není v ní ani hodně čtenářů

nadprůměrných; za to je v ní hodně čtenářů vysoce nadprůměrných

(vášnivých); klesá sice podíl lidí, kteří čtou denně, konstantní však zůstává

čas, který lidé průměrně čtení věnují

 malá věková bariéra – rozdíly mezi věkovými skupinami jsou malé, jediný

výraznější propad nastává ve středním věku; věková bariéra se nicméně

projevuje u digitálního čtení, které je výrazně aktivitou mladší poloviny

populace; čtení a digitalita si nicméně nekonkurují, silní čtenáři též tráví

hodně času v prostředí internetu

 malá je také urbanizační bariéra (velikost sídla nehraje ve vztahu ke čtení

roli), naopak velký rozdíl v přístupu ke knihám existuje mezi muži a ženami,

a to ve prospěch žen, které knihy více čtou i nakupují

 silně rozšířené jsou domácí knihovny; lidé mají stále pozitivní vztah též

k veřejným knihovnám, byť se snižuje podíl lidí, kteří je navštěvují

(frekvence návštěv se přitom výrazně nesnižuje)

 ve výchově ke čtení hraje dominantní roli rodina; ta má o něco větší vliv na

ženy než na muže

 zvyk pojímat knihu jako dárek je silně rozšířený

 vztah ke knižnímu trhu ke konzervativní – knihy se stále kupují především

v tradičních knihkupectvích

 rozevírají se nůžky mezi čtením a nabýváním knih; zatímco čteme stále

zhruba stejně, menší část lidí nakupuje menší množství knih; to může

znamenat, že nabídka převyšuje potřeby a možnosti poptávkové strany, nebo

jinak, knihy, které potřebujeme číst, už máme doma (mají je doma naši známí

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 17

nebo jsou v knihovně); kromě převahy nabídky může hrát roli i vysoká cena

knih

Na vztah lidí ke knihám je možnost se dívat dvěma způsoby. Jak uvidíme dále,

pro mnoho lidí znamená kniha především soukromí – mají možnost si číst

o samotě, když je nikdo neruší, nebo dokonce s pomocí knihy odfiltrovávají

okolí a jeho hluky (např. čtením v dopravních prostředcích). Jak ale upozorňuje

Trávníček (2014), čtení knih je ryze sociální záležitost. Knihy musel někdo

napsat (s nějakým záměrem, který nejspíš souvisel s jinými lidmi), vydat

(s ohledem na jiné lidi), někdo je musel koupit (knihovna s ohledem na potřeby

čtenářů, nebo jednotlivec jako dar pro své blízké), a i ten, kdo čte, při tom často přemýšlí o souvislostech toho, co v knihách stojí, se svým životem a tedy i s dalšími lidmi. Tyto dva pohledy asi nejde oddělit, s trochou licence by se nicméně dalo říct, že knihy jsou něčím, co člověka od ostatních lidí odděluje, ale zároveň jej to s nimi spojuje.

18 |   

2 PROČ LIDÉ ČTOU : KVALITATIVNÍ POHLED  

2.1 CÍL A METODA VÝZKUMU 

2.1.1 Cíl výzkumu  

Kvalitativní výzkum měl za cíl zjistit postoje obyvatel České republiky ke

knihám, literatuře a čtení, zmapovat důvody, proč lidé čtou, co si se čtením

spojují, co jim čtení dává, jak si představují svůj čas strávený s knihou, jak

hodnotí svůj „čtenářský život“, a podobně.

2.1.2 Metoda realizace výzkumu  

Výzkum byl realizován formou on-line dotazníku umístěného na portálu

www.vyplnto.cz se čtyřmi otevřenými otázkami (dotazník viz na konci této

monografie), na něž měli respondenti odpovědět vlastními slovy. Dotazování

proběhlo od září 2014 do března 2015. Dotazníky byly šířeny prostřednictvím

studentů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

(FMK UTB ve Zlíně), oboru Marketingová komunikace v prezenční i

kombinované formě. Dotazníky byly cíleně distribuovány zástupcům různých

věkových skupin, nebyla nicméně sledována reprezentativnost výběrového

souboru vůči populaci České republiky. Dotazník byl cíleně distribuován

respondentům, u nichž byl předpoklad jistého vztahu ke knihám a čtení a také

schopnosti a ochoty odpovídat na otevřené otázky. Kvalitativní výzkum tedy

popisuje postoje a chování osob, které mají ke knihám a čtení pozitivní vztah.

Zvolená výzkumná metoda má několik výhod a nevýhod. Forma on-line

dotazování umožňuje relativně jednoduchý sběr dat. Její výhodou je to, že

odpovědi jsou anonymní a respondent nepřichází do přímého kontaktu

s tazatelem; vzhledem k tomu, že se někdy ptáme na intimní informace ze života

respondentů, je tak eliminován možný ostych nebo neochota sdělovat určité

informace. Nevýhodou tohoto postupu pak je, že se tazatel nemůže doptat na

další podrobnosti, a pozadí popisovaných situací nemusí být odhaleno do velkých

podrobností. To je ovšem vzhledem k cíli analýzy, jímž je vytvoření typologie

situací, přístupů či zážitků, nevýhoda spíše relativní, která možnost dosažení cíle

nijak podstatně neomezuje; nemožnost hloubkového dotazování je zde de facto

nahrazena větší šíří (počtem) responzí, které společně dávají širší mozaiku

pohledu na studovaný problém. Jistou nevýhodou je to, že od respondentů

většinou nezískáváme výsledek hlubokého zamyšlení nad problémem, ale spíše

první dojem z něj. Tuto vlastnost na druhou stranu není třeba vnímat jako

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 19

nevýhodu, je to spíše charakteristika výpovědí, kterou je nutno zvážit při jejich

vyhodnocení. Další nevýhodou je malá kontrola nad demografickými

charakteristikami respondentů, neboť on-line dotazování obecně neumožňuje

jednoduchým způsobem ověřit, zda respondenti o sobě uvedli pravdivé údaje. To

je ovšem vzhledem k cílům analýzy nevýhoda také spíše relativní, neboť

zmiňovaná typologie je vytvářena bez ohledu na demografické charakteristiky

výběrového souboru, její případný popis z demografického hlediska je až

sekundární a spíše orientační.

2.1.3 Charakteristika výběrového souboru  

Do kvalitativního výzkumu bylo zapojeno celkem 539 respondentů (jsou zde

označováni jako respondenti, nikoliv jako participanti, jak tomu bývá standardem u kvalitativních výzkumů, neboť způsob jejich zapojení do výzkumu tomuto

označení odpovídá lépe). Z toho bylo 188 mužů a 351 žen. Věkové rozložení

respondentů bylo následující: 17 ve věku 12 – 14 let, 21 ve věku 15 – 19 let, 54

ve věku 20 – 24 let, 62 ve věku 25 – 29 let, 139 ve věku 30 – 39 let, 130 ve věku

40 – 49 let, 61 ve věku 50 – 59 let, 34 ve věku 60 – 69 let a 21 ve věku 70 – 80

let. Dále bylo sledováno vzdělání respondentů. 37 mělo základní vzdělání (šlo

ovšem vesměs o mladé respondenty, kteří ještě studovali), 54 bylo vyučených

(střední vzdělání bez maturity), 223 mělo středoškolské vzdělání (včetně

aktuálních studentů vysokých škol), 22 vyšší odborné vzdělání a 203

vysokoškolské vzdělání. Konečně bylo sledováno bydliště respondentů podle

krajů. 54 žilo v Praze, 26 ve Středočeském kraji, 30 v Jihočeském kraji, 9

v Plzeňském kraji, 2 v Karlovarském kraji, 2 v Ústeckém kraji, 3 v Libereckém

kraji, 4 v Královéhradeckém kraji, 16 v Pardubickém kraji, 19 v kraji Vysočina,

108 v Jihomoravském kraji, 58 v Olomouckém kraji, 41 v Moravskoslezském

kraji, 160 ve Zlínském kraji a 7 respondentů mělo bydliště v zahraničí. Byť tedy demografická a geografická reprezentativnost výběrového souboru nebyla sledována, byli v něm ve významném počtu zastoupeni respondenti všech sledovaných charakteristik.

2.1.4 Způsob vyhodnocení výzkumu  

Pro vyhodnocení odpovědí respondentů byla použita tematická analýza. Jedná se

o kvalitativní deskriptivní metodu, která nepracuje s žádnou dopředu existující

teoretickou typologií či kategorizací. Jejím cílem je odhalit určitý počet témat,

která popisují obsah dat textové povahy (Braun, Clarke, 2006, Hendl, 2005). To

vyžaduje opakované postupné čtení všech výpovědí a jejich kódování. Cílem

bylo najít typické, ale také výjimečné postoje ke knihám a čtení, a ty ilustrovat konkrétními výroky respondentů. Konkrétní metoda zpracování dat a jejich vyhodnocení se u jednotlivých otázek mírně lišila, proto bude její popis součástí následujících kapitol.

20 |   

2.2 VÝBĚR KNIHY 

První otázka v dotazníku zněla: „Máte rozečtenou nějakou knihu? Napište,

prosím, jak jste se k této knize dostal/a. Jak došlo k tomu, že jste začal/a číst

právě tuto knihu? Pokuste se to prosím popsat podrobněji – např. máte na stole

hromádku knih a čtete je postupně, nebo jste už pár let nic nečetl/a a hledal/a, co

si vzít s sebou na dovolenou, nebo jste ji třeba začal/a číst už před pěti lety a teď

jste v polovině objevil/a záložku, a podobně. Pokud zrovna žádnou knihu nečtete,

pokuste se napsat o poslední knize, kterou jste četl/a, pokud jich máte

rozečtených víc, napište o některé z nich, nebo třeba i o všech.“ Z metodického

hlediska otázka směřuje ne na jakoukoliv knihu, ale na knihu právě (naposledy)

čtenou. Taková formulace jistě přináší jiné odpovědi, než kdybychom se

například ptali „z jakého důvodu si obvykle/většinou vybíráte knihy ke čtení“.

Lze se domnívat, že dotaz na „obvyklý“ způsob by mohl vést k větší typizaci

odpovědí, zatímco dotaz na „poslední“ knihu může přinést i unikátní či

neobvyklé odpovědi. To byl i důvod, proč byla zvolena právě taková formulace

otázky. Je dále potřeba upozornit na to, že formulace je v jistém smyslu návodná

– nabízí příklady toho, jak mohlo k výběru knihy dojít, s tím, že respondenty

nabádá k vlastní odpovědi. Jak bude vidět na dále uvedených výpovědích, někteří

respondenti měli potřebu na tyto nabídnuté možnosti reagovat, vyjadřovat se

k nim. To je důvodem, proč se některé možnosti, předložené v otázce, objevují

častěji i ve výrocích respondentů.

Tematická analýza byla provedena následujícím způsobem: Jednotlivé responze

byly několikrát opakovaně čteny. Při tom byly současně kódovány (byla k nim

připisována klíčová slova), průběžně třízeny (byly odstraňovány výpovědi,

u kterých došlo ke stejnému kódování jako u jiných výpovědí; nebyly při tom

preferovány výpovědi zaznamenané dříve /chronologické hledisko/, ale spíše

výpovědi, které danou situaci popsaly subjektivně /pro autora analýzy/

zajímavějším způsobem) a typologizovány (k sobě byly řazeny tematicky

příbuzné výpovědi). Během několika kol iterativní analýzy tak vykrystalizovala

baterie výpovědí (responzí), které byly použity jako základ pro popis

jednotlivých jevů, o nichž bude v následujících subkapitolách řeč, a v nichž jsou

tyto výpovědi použity jako jejich ilustrace.

Při tematické analýze postupně vyplynulo devět základních typů atributů (jevů),

které respondenty vedly k výběru aktuálně čtené knihy. Šlo o (1) vztah

k autorovi, žánru či tématu knihy, (2) doporučení jiných osob a vzájemné

půjčování, (3) vliv propagace nebo médií, (4) darování knih, (5) nákup knih, (6)

půjčování knih v knihovně, (7) vlastní sbírka knih, (8) potřeba informací a (9)

různé specifické charakteristiky čtení.

Jak již bylo naznačeno, jednotlivé typy atributů budou dále ilustrovány

konkrétními výroky respondentů. Výpovědi budou uvedeny v samostatných

odstavcích, kurzívou a v uvozovkách. Na začátku výpovědí bude uvedeno číslo

v kulaté závorce, které identifikuje konkrétního respondenta (1 – 539). Na jejich

Radim Bačuvčík: Knihy a čtení  | 21

konci budou dále respondenti charakterizováni svým pohlavím a věkem (M –

muž, Ž – žena, vymezení věkového rozmezí viz výše). Výroky jsou

transkribovány do běžné podoby spisovné češtiny (slovenštiny) se snahou

zachovat v co největší míře autentickou podobu tak, jak je respondenti napsali do

dotazníku (důvod, proč výroky nebyly ponechány ve zcela autentické podobě, je

ten, že se respondenti dopouštěli řady gramatických chyb a překlepů, navíc

rychlé psaní /psaní na mobilních zařízeních, s použitím automatických korektorů

gramatiky/ vede k různým stylistickým nedostatkům, které významně narušují

plynulost textu). Jednotlivé výpovědi byly případně kráceny, zejména tam, kde

respondenti popisovali obsah knih, nebo odkazovali na své odpovědi na ostatní

otázky. Ve většině případů však byla snaha zachovat výpovědi celé, neboť

obvykle dávají větší smysl jako celek, než kdyby z nich byly vybrány pouze věty,

které charakterizují jev, který je právě v textu probírán. Z toho důvodu lze

příklady k některým jevům (zvýrazněným v textu kurzívou) najít i na jiných

místech, než tam, kde je jim věnována hlavní pozornost.

2.2.1 Autor, žánr, téma 

Část respondentů má oblíbeného autora, jehož zpravidla dlouhodobě sleduje, čte

jeho díla, případně se zajímá o něj jako o osobu. V některých případech jde

o osobnosti, které jsou činné i jinak než jen jako spisovatelé či autoři knih (ve

výroku níže je řeč o filozofii a publicistických útvarech v tisku).

(517) „Aktuálně rozečtená: Václav Bělohradský: „Mezi světy a mezisvěty; reloaded

2013“. Čtu ji proto, že jsem dlouhodobým čtenářem dle mého nejaktivnějšího a

společensky nejpřínosnějšího filosofa. Je na hromádce knih, které kvůli nedostatku času

(2 děti) nestíhám číst. Čtu jej tedy dlouho, přerušovaně. Sleduji víceméně často

komentáře Bělohradského hlavně dle přílohy deníku Právo Salon. Bělohradský čtivým

způsobem pokládá důležité otázky zpochybňující současné fungování euroamerické

civilizace a její dopady na životní prostředí, svobodu. Kritika zbožnění ekonomického

růstu apod.“ (M; 40-49)

Zájem o autora může vést také ke snaze najít jeho méně známá díla, která

případně vybočují z obvyklé představy o jeho tvorbě, nebo jsou třeba prvotinami.

Taková snaha může vést respondenta k překvapivému zjištění, které může být

negativní (zde zřejmě v první chvíli) i pozitivní (zde celkově).

(451) „Čtu „Paměť mojí babičce“ od Petry Hůlové. Je to jiné než její další knihy, které

jsem četla předtím. Tuto jsem si vyhledala, protože jsem chtěla vědět, jaká byla

autorčina prvotina. Chytla jsem se až po několika stranách a překvapilo mě, jak mě

kniha chytla i když jsem se nikdy nezajímala o Mongolsko, kde se odehrává. Čtu jinak

hlavně časopisy a detektivky, poslední dobou stále více ty klasické (Agatha Christie).

Vracím se ke knihám vysloveně vtipným (Jak jsem vyhrál válku), které lze otevřít kdekoli

a začít číst.“ (Ž; 25-29)

Vztah k autorovi může vyplývat z různých podnětů – kromě seznámení se s jeho

tvorbou ve škole (viz kap. 2.2.8) nebo doporučení příbuzných a známých (viz  |    kap. 2.2.2) může jít o osobní vztah k autorovi, který se promítne také do zájmu

o jeho knihy.

(419) „Emil Hakl (Pavel Beneš): „Hovězí kostky“. Vyhledal jsem ji aktivně, Pavel je

můj kolega z práce (reklamka před dvaceti lety) a spoustu jeho literárních postav znám

osobně. Knihy ovšem stále ještě rychleji nakupuji, než čtu. Část z nich si nechávám na

penzi.“ (M; 40-49) Zájem o autora může vést až k jakémusi sběratelství a dokonalé znalosti jeho

díla, která vyplývá z mnohonásobného opakovaného čtení. Lze snad říct, že

takové čtení může připomínat spíše zcela oddechovou aktivitu, při které není

potřebné udržovat velkou pozornost, a je možné se „kochat“ plynutím známého

textu.

(133) „Knihu teď rozečtenou bohužel nemám. To víte, chybí čas. Jsem předplatitelem

novin, takže sotva stihnu přečíst noviny. Nicméně když už mám chvilku a „toužím“ po

knize, sáhnu po Dicku Francisovi. Sbírám jeho knihy. Tento styl mám rád a jeho zvlášť.

Už je znám snad i odzadu, ale pokaždé nějakou vezmu, otevřu ji kdekoliv a začnu číst.“

(M; 40-49) Pokud člověk o svém