načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kniha Mormonova -- Výběr z textu s komentářem a vysvětlivkami - Jana Riesová; Phyllis Tickleová

Kniha Mormonova -- Výběr z textu s komentářem a vysvětlivkami

Elektronická kniha: Kniha Mormonova
Autor: Jana Riesová; Phyllis Tickleová
Podnázev: Výběr z textu s komentářem a vysvětlivkami

Výběr z knihy Mormonovy, svaté knihy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormonů), s komentářem vědkyně-mormonky. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 234
Rozměr: 19 cm
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: předmluva Phylis Ticklerová
přeložila Monika Kittová
Skupina třídění: Křesťanské církve, sekty, denominace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Volvox Globator, 2013
ISBN: 978-80-720-7878-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výběr z knihy Mormonovy, svaté knihy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (mormonů), s komentářem vědkyně-mormonky.

Popis nakladatele

Svatá kniha několika milionu věřících, kteří žijí především v USA, nyní vychází v češtině s komentářem vědkyně a konvertitky Jany Riessové. Ve zkrácené verzi nám přibližuje a osvětluje na první pohled kuriózní směsici známých biblických postav a dějin a pro nás nezvyklých protagonistů a vývoje, jímž měly projít kmeny vyvolených Izraelitů při své starověké pouti do Ameriky, jakož i jejich specifickou nauku.

(výběr z textu s komentářem a vysvětlivkami)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kniha Mormonova

Výběr z textu s komentářem a vysvětlivkami

Poznámky Jana Riessová Předmluva Phyllis Tickleová

Výběr z textu s komentářem a vysvětlivky Jana Riessová

Předmluva Phyllis Tickleová

The Book of Mormon: Selections Annotated & Explained Přeložila

Monika Kittová

Translation, annotation, and introductory material © 2005 by Jana

Riess

Translation © Monika Kittová, 2013 Foreword © 2005 by Phyllis

Tickle

ISBN 978-80-7511-155-5

Z anglického originálu

The Book of Mormon: Selections Annotated & Explained

vydaného nakladatelstvím SkyLight Paths Publishing,

Woodstock v roce 2005

přeložila Monika Kittová

Redakce Tereza Houšková

Obálka a grafická úprava Luboš Drtina

E-kniha purehtml.cz

Vydalo nakladatelství & vydavatelství Volvox Globator

Štítného 17, 130 00 Praha 3


www.volvox.cz

jako 8. svazek edice Religio,

celkově jako 998. publikaci

Vydání první

Praha 2013

Adresa knihkupectví

VOLVOX GLOBATOR:

Štítného 16, 130 00

Praha 3-Žižkov


PŘEDMLUVA

Nevím, zda je Kniha Mormonova pravdivá, nebo ne; a odpověď na tuto

otázku ani není příliš podstatná. Důležitá je skutečnost, že se Kniha

Mormonova řadí ke svatým textům.

V abrahamovské víře, k níž patří i mormonismus, se určitý text může

stát svatým textem dvojím způsobem. Buďto vznikne na základě

přímého Božího zjevení, vnuknutí, tedy diktuje a píše ho sám Bůh,

nebo mohou lidé věřit, že tak vznikl. V obou případech je výsledek

tentýž a nezbytnou součástí je víra. Víra v nás představuje mocnou

sílu. Utváří nás, a my se stáváme tím, co je ona; předmět a jeho reflexe

pak splývají.

Byly bezpochyby časy ‒ v méně globalizovaném a zalidněném,

informacemi méně nasyceném světě ‒ kdy víru dvanácti milionů

lidských bytostí mohl další milion považovat za málo významnou nebo

zcela nevýznamnou. Doba takové arogance je však dávno pryč... nebo

kéž by byla. Celek ovlivňují jednotlivci i skupiny lidí. Jsme v úhrnu to,

čemu věříme, i to, čemu věří naši bližní; a v míru a náklonnosti se

můžeme vzájemně poznávat pouze tehdy, když víme, k čemu který

celek lne jako ke svému zakladatelskému textu, a respektujeme to.

Jana Riessová je žena, která v dospělosti konvertovala k mormonismu.

Jako konvertitka, která je rovněž vzdělaná vědkyně, je již více než deset

let srozumitelnou a věrohodnou vykladačkou své víry a tradic. Přesto v

knize, kterou držíte v ruce ‒ velice náročné a obnášející velké riziko

přílišného zestručnění svatých písem -, Riessová dokonce ještě

překonala svou dřívější práci a dosáhla jakéhosi vrcholu pro sebe, pro

mormonismus i pro ekumenismus. Ještě cennější ovšem je, že kdyby

tyto stránky neobsahovaly velmi užitečný, laskavý a zasvěcený

doprovod Jany Riessové, čtenář by se při četbě nedokázal dostat moc

daleko.


Je téměř otřepaným faktem, že pro nováčka či nekon-vertitu jsou

všechny svaté texty zpočátku obtížné a málo srozumitelné, a obtížnost

úkolu se prudce zvyšuje, jestliže jde o narativní text. V posvátných

narativních textech se neznámými krajinami procházejí neznámé

postavy s podivnými a často takřka nevyslovitelnými jmény a na cestě

se setkávají s paranormálními nebo nebeskými či polobožskými

bytostmi, a dokonce mají občas co do činění i se samotným božstvem.

Kniha Mormonova není v tomto směru mezi jinými svatými písmy

výjimkou, má však dvě zvláštnosti, které ji od jiných textů podobného

druhu odlišují.

Za prvé, Kniha Mormonova obsahuje na rozdíl od mnoha jiných písem

větší podíl narativních textů než didakticismu. Je určitě svižnější,

úsečnější, explicitnější než vetšina ostatních. Ještě podstatnější je ale to,

že američtí čtenáři, zvláště pak židé a křesťané-nemormonové, v Knize

Mormonově najdou věci povědomé, které jsou už už s to uchopit, ale

pak jim zase uniknou. Velká část ze základního příběhu mormo-nismu

se odehrává na amerických kontinentech. Američané většinou nejsou

zvyklí na to, že by dějištěm posvátného příběhu byla západní polokoule,

a tak vnímají jeho zeměpisnou blízkost jako sice poutavou, ale zároveň

zneklidňující. Potom je tu samozřejmě pohled na svět a posvátná

historie, které se podobají žido-křesťanské tradici, ale nejsou s ní

totožné. Je tu Eva, jejíž činy jsou lidstvu ku prospěchu, protože nás

vyvedly z Ráje do Života, takže jsme konečně mohli konat, být a

umírat. Je zde útěk z Jeruzaléma, který předcházel jinému útěku, jejž

známe jako babylonské zajetí a jímž se vyvolení Izraele zachránili v

Americe, a nikoli na Středním východě. Jsou zde ságy, které

představují paralely k Tóře, a poté se odklánějí k příběhům králů se

známými jmény, jako král Benjamin, o němž se domníváme, že ho

určitě známe, a přesto musíme uznat, že tomu tak není.

A tak to pokračuje dál, ovšem Jana Riessová nám pomáhá svými

komentáři. Buďme za to vděčni, protože jen když máme štěstí a

narazíme na srozumitelnou pasáž, která nás přivádí k samé podstatě

víry, máme nějakou šanci, že přes závoje doktríny pronikneme k jádru


naděje, že víra je pro nás pro všechny, a to bez ohledu na konkrétní

společenství.


ÚVOD

Poprvé jsem se s Knihou Mormonovou doopravdy setkala v létě roku

1991, kdy jsem měla krátce po promoci a trávila léto s několika přáteli

ve Vermontu. Jen tak z rozmaru jsem se vydala na jednodenní výlet do

Sharonu, do místa, kde se narodil zakladatel církve svatých posledních

dnů Joseph Smith ml. Nebyla jsem mormonka a ani jsem neměla zájem

se jí stát, ale protože jsem předtím psala ročníkovou práci o Svatých

Ježíše Krista posledních dnů, byla jsem zvědavá, jak toto významné

historické místo vypadá.

Protože byl všední den, nebylo tam mnoho lidí; vlastně jsem většinu

času byla jedinou turistkou. Díky tomu jsem se stala terčem zájmu

dobromyslné stařenky, která tam sloužila jako misionářka-dobrovolnice

a prováděla po rodišti zakladatele své církve. Ukázala mi skromnou

výstavku, zasvěceně mi odpovídala na otázky a snažila se něco

dozvědět i o mně. Nakonec došlo i na zlatou otázku: měla bych zájem

se dozvědět víc o církvi SPD?

Neměla jsem z toho právě příjemný pocit a vysvětlila jsem jí, že jsem

spokojená se svou vírou a že se chystám vstoupit do presbyteriánského

semináře, kde se budu připravovat na duchovenskou službu. Ale ona

byla vytrvalá a nevzdala se: „Četla jste Knihu Mormonovu?“ Přiznala

jsem, že jsem četla jen některé části, protože mi kamarádka

Mormonka ve Wellesley dala výtisk Knihy Mormonovy a já jí

listovala, když jsem vyhledávala materiál do své diplomové práce.

Přiznala jsem, že mne ta kniha zkrátka „neuchvátila“.

„Myslím, že dokud si nepřečtete Knihu Mormonovu, nemáte právo

naše náboženství posuzovat,“ prohlásila. Trefila hřebíček na hlavičku,

protože mne jako křesťanku iritovali lidé, kteří byli přesvědčeni, že ví

o křesťanství dost, aby ho mohli zavrhnout, ale nikdy se nenamáhali

ani otevřít Bibli. Provinila jsem se teď stejně? S určitými


pochybnostmi jsem na žlutou kartičku vyplnila svou adresu a svolila, že

mne mohou navštívit mormonští misionáři.

Z prvního setkání s nimi se staly dva měsíce jejich návštěv, mluvili

jsme spolu každý týden. Vzhledem k tomu, že misionářky byly mladé

ženy přibližně stejného věku jako já, zjistily jsme, že si máme o čem

povídat. Ovšem hlavním předmětem našich hovorů bylo náboženství.

Četly jsme nahlas pasáže z Knihy Mormonovy a z Bible, povídaly si o

historii SPD a debatovaly o některých zásadních otázkách teologie a

víry. V mnoha bodech jsem s nimi nesouhlasila, včetně upírání kněžství

ženám a konzervativní politiky církve, ale také jsem objevila aspekty

víry SPD, které se mi nesmírně zamlouvaly. Mormonský důraz na

lidskou svobodu a univerzální spasení byl pro člověka, který se pod

kuklou kalvinismu necítí úplně dobře, přitažlivý, navíc jsem obdivovala

důraz jejich církve na silné rodiny a semknuté komunity.

Ale především jsem nebyla schopná odolat Knize Mormonově. Někde

mezi archaickými větami a únavnou stavbou vět začínající pokaždé

slovy „A...“ (která byla mimochodem v této knize ve vybraných

částech vypuštěna), pronikla kniha mou duší tak, jak bych to nikdy

nečekala. Imanent-nost příběhu, to, že jsem v knize našla odpovědi na

spoustu svých spirituálních otázek, způsobily, že Kniha Mormonova

začala rezonovat s mou touhou. Přesto když jsem na konci léta

odjížděla z Vermontu, měla jsem ohledně mormonismu víc otázek než

odpovědí a nebyla připravena konvertovat. Ovšem o dva roky později,

když jsem si Knihu Mormonovu přečetla pečlivěji a prozkoumala tuto

církev takřka ze všech stran, jsem byla přijata do mormonské

komunity.

Můj příběh není nikterak neobvyklý. Po celém světě dvanáct milionů

svatých posledních dnů ‒ z nichž jsou mnozí konvertity první generace

‒ věří, že na této knize je něco zvláštního, něco jedinečného. Nejsem

misionářka a svou knihu nepíšu, abych přesvědčovala lidi, aby i oni

přijali můj náboženský pohled na svět. Chtěla bych, aby si nemormoni

přečetli alespoň ukázky Knihy Mormonovy a nechali se jimi obohatit,


podobně jako mne obohatil Korán, Dhammapada a další posvátné texty

světových náboženství. Domnívám se, že Kniha Mormonova může

světu cosi nabídnout, a to dokonce ‒ nebo možná právě -lidem, které

ani nenapadne, aby se připojili k církvi SPD.

Používání Knihy Mormonovy v církvi SPD kdysi a dnes

Tím že je misijním zdrojem mormonismu nebo jeho duchovní

učitelkou, se Kniha Mormonova nepyšní odjakživa. Přestože si

dnes mormoni často připomínají odvahu a oběti ušlechtilých

průkopníků z 19. století, a jejich zbožnost si romantizují, mohli by

se dnešní mormoni pochválit za to, že co se týče užívání Knihy

Mormonovy, pak nejen naplňují, nýbrž i překonávají příklad svých

předchůdců.

První mormoni ve svých projevech a textech citovali z této knihy jen

zřídka. V jednom z časopisů SPD z 19. století, Elder's Journal, je Bible

citována čtyřicetkrát častěji než Kniha Mormonova.

1

Přestože první

mormoni věřili, že kniha je autentický záznam ze starověku a že její

zázračné objevení je znamením, že žijeme v „posledních dnech“, její

učení příliš nezdůrazňovali. Když byla citována, bylo to na podporu

víry, že církev SPD je obnovením Izraele.

2

Teprve v roce 1961 se od

studentů prvního ročníku na Univerzitě Brighama Younga začal

vyžadovat roční kurz Knihy Mormonovy a trvalo ještě dalších dvacet

roků, než se v 80. letech začala pravidelně citovat na generálních

konferencích v projevech církevních představitelů. Nemalou zásluhu na

tom má iniciativa Ezry Tafta Bensona, proroka a tehdejšího církevního

prezidenta, který v dubnu roku 1986 povzbuzoval mormony ze všech

koutů světa, aby Knihu Mormonovu četli, studovali a modlili se podle

ní. Když ji nazval „úhelným kamenem“ víry SPD a „tou nejlepší knihou

na Zemi“, opakoval tak slova Josepha Smithe. V 80. letech ji církev

začala vydávat s novým podtitulem: „Další zákon Ježíše Krista“.

Posledně zmiňovaný údaj je velice důležitý. Kniha Mormonova je


neapologeticky kristocentrické dílo, jehož prohlašovaným cílem je

přesvědčit „židy i pohany, že JEŽÍŠ je KRISTUS“. Jejím základním

poselstvím, které se v textu několikrát opakuje, je „přijít ke Kristu“.

A právě to dělají mormoni. Jejich znovuobjevení Knihy Mormonovy

koncem 20. století má úzkou souvislost s tím, jaký důraz kladou na

osobu a povahu Ježíše Krista. Mormonismus byl vždy křesťanskou

vírou, ale s Kristem se nejvýrazněji identifikuje až v posledních deseti

letech. Koncem 90. let 20. století například církev SPD změnila logo:

slova JEŽÍŠE KRISTA, psaná velkými písmeny, se nacházejí vpředu a

uprostřed a na první pohled jsou nejviditelnějším prvkem v názvu

instituce. Ještě výmluvnější je, že během celého roku 1971 bylo v

oficiálním církevním měsíčníku určeném pro dospělé členy Ensign

pouze pět zobrazení Krista, kdežto v roce 1999 jejich počet vzrostl

více než dvacetkrát ‒ na 119.

3

Je zřejmé, že mormoni veřejně zaměřují

svou pozornost na Krista víc než kdy předtím. Někteří kritici církve

obviňují mormonské vůdčí představitele, že tak činí neupřímně, že se

snaží církev SPD vydávat za jednu z křesťanských dominací, přestože

je ve skutečnosti zcela jiná. Ale uniká jim, že k tomuto teologickému

vývoji dochází ve stejnou dobu, kdy se církev začítá do Knihy

Mormonovy jako nikdy předtím. Nové zdůrazňování Krista a Knihy

Mormonovy spolu tiše, avšak neoddiskutovatelně souvisí.

Příběh Knihy Mormonovy

Co je tedy Kniha Mormonova? Mormoni věří, že je to svaté písmo,

nejen kvůli tomu, jaké obsahuje učení, ale také vzhledem k

zázračnému původu. Vedoucí představitelé

SPD to objasňují vyprávěním, jak 21. září 1823 poklekl sedmnáctiletý

Joseph Smith doma v Manchesteru ve státě New York a začal se

modlit, aby se dozvěděl, jak si stojí před Bohem.

4

Zkušenost s Boží


odpovědí na své modlitby měl již o tři roky dříve, kdy se mu zjevili

Nebeský Otec a Ježíš Kristus (o kterých mormoni věří, že jsou to dvě

různé božské bytosti), ale tentokrát byl velice udiven, když se mu jako

odpověď na modlitbu zjevil anděl jménem Moroni. Anděl řekl

Josephovi o pradávném záznamu napsaném na zlatých deskách

zakopaných v nedalekém pahorku ‒ deskách, k jejichž překladu dostane

jednoho dne inspiraci. Měl to být záznam pradávných obyvatel této

zemské polokoule, z nichž jedním byl i Moroni; anděl, který se zjevil

Josephu Smithovi v roce 1823, zakopal desky do země ke konci svého

pozemského života kolem roku 421 n. l.

Moroni vodil Josepha Smitha na toto místo pokaždé 21. září po celé

čtyři roky, přičemž ho vyučoval a varoval před různými věcmi.

Nakonec bylo v roce 182 7 Josephovi dovoleno desky vykopat a započít

dlouholetou práci na jejich překladu, což se mu podařilo jak s pomocí

božskou (v podobě „kamene zřeců“, který mu umožnil překládat ze

starověkého jazyka, který nikdy nestudoval), tak lidskou (v podobě

několika zapisovatelů, kteří se střídali v zapisování toho, co jim

diktoval). Proces překládání desek trval celkem asi dva a půl roku.

5

Kniha Mormonova ‒ nazvaná po Mormonovi, Moroniho otci, který byl

starověkým prorokem a sestavil většinu záznamu ‒ byla poprvé vydána

na jaře roku 1830. Od té doby bylo vydáno přes 120 milionů výtisků ve

více než sto jazycích.

Kniha Mormonova je spletitá a angažovaná rodinná sága; kdyby to byl

román, bylo by to něco formátu Hermana Wouka nebo Jamese

Michenera. Děj se táhne přes tisíc let a vystupuje v něm mimořádný

počet postav (z nichž se navíc některé jmenují stejně, což může být

poněkud matoucí). Podobá se Bibli v tom smyslu, že je to směs

literárních útvarů: je zde osm dopisů, mnoho alegorií, dlouhé narativní

úseky, výňatky z kázání a proslovů, přinejmenším jeden žalm, spousty

příkladů poezie, různé úryvky z mudroslovné literatury a apokalyptické

vize.

6

Rovněž ji podobně jako Bibli napsaly a sestavily desítky lidí v

průběhu mnoha staletí, ačkoli na rozdíl od Bible ji předtím, než se pro


svět ztratila, redigovalo jen několik jednotlivců.

Děj Knihy Mormonovy se otevírá kolem roku 600 př. n. l. (šest set let

před obvykle uváděným datem Kristova narození a počátkem našeho

letopočtu), kdy žil prorok jménem Lehi, který kázal v Jeruzalémě.

Vzhledem k tomu, že mu Bůh dal ve vidění spatřit zkázu města, začal

Lehi vybízet obyvatele, aby se káli ze svých hříchů a navrátili se k

Bohu. Nebylo to právě populární poselství a Lehi se nakonec rozhodl

opustit město i se svou ženou Sarií a několika syny a dcerami. Po

letech putování „po poušti“ odplula rodina na lodi do Ameriky a

založila tam svou vlastní společnost. (Svatí posledních dnů nevědí

přesně, kde se tato malá civilizace nacházela, ale mnozí mormonští

apologeti říkají, že pravděpodobnou lokalitou byla Střední Amerika.)

Všechno ale neprobíhalo bez komplikací, protože na tento pokus o

utopii neustále vrhaly stín vnitřní rozbroje. Nejstarší Lehiovi synové,

Laman a Lemuel, zpochybňovali Lehiovu autoritu a litovali, že přišli o

pohodlný život v Jeruzalémě; kdežto jeden z jeho mladších synů, Nefi,

setrval ve víře k Bohu a měl vize, jež mu byly útěchou a dávaly mu

směr. Po Lehiově smrti se jeho rodina, jak se dalo celkem očekávat,

rozštěpila na dvě základní frakce. Nefiovci, z nichž mnozí byli Nefiovi

potomci, se snažili dodržovat Boží přikázání a být věrní náboženství,

které si přivezli ze starého světa do nového. Většinu Knihy Mormonovy

tvoří právě jejich příběh; ale jak uvidíme v textu, byli často ve svých

náboženských povinnostech liknaví a nezřídka podléhali pýše a hříchu.

V několika okamžicích v Knize Mormonově to byl právě jejich

kolektivní protivník ‒ obvykle barbarští Lamanité -, komu se dařilo

zůstat věrný Božímu učení. V celé knize proti sobě tyto dvě skupiny

téměř válčí, přičemž dlouhá mírová pauza následovala poté, co je

někdy kolem roku 34 n. l. navštívil Kristus.

Jak jsem se již zmínila dříve, jedním z nejpříznačnějších rysů Knihy

Mormonovy je její více méně vytrvalé zaměření na Krista. Dokonce už

na počátku příběhu, celých šest set let před naším letopočtem, má Nefi

vidění budoucího narození Spasitele a nefijští proroci a králové


vyhlížejí jeho příchod stovky let předtím, než nastane. Literární

vyvrcholení knihy je soustředěno kolem této návštěvy (která trvá jen

tři dny, ale je nejdůležitějším okamžikem příběhu), přičemž rozuzlením

je líčení toho, jak Lamanité mezi lety 200 a 421 n. l. postupně

vyhladili Nefiovce.

Vybrané pasáže

Co nyní bude následovat, není úplná verze Knihy Mormonovy. Abych

vyhověla formátu, který jsem měla předepsaný nakladatelstvím

SkyLight Paths pro edici Illuminations, musela jsem zredukovat 276

000 slov vyprávění na přibližně desetinu původního rozsahu. Přestože

jsem přesvědčena, že jsem zahrnula ty nejcennější pasáže Knihy

Mormonovy, já sama jsem z těch lidí, kteří obecně nesnášejí zkrácené

knihy. Když si v knihovně vybírám namluvené knihy, vždy si pečlivě

kontroluji, zda je to úplná, nezkrácená verze.

Proto jsem se do tohoto projektu pustila se značnými rozpaky. Kniha

Mormonova je jednou z mých nejoblíbeněj-ších knih ‒ pro mne je

skutečně svatým písmem ‒, takže je trochu opovážlivé si myslet, že z

ní lze vybrat ty nejvý-znamnější pasáže. Čtenáři této edice zde

nenajdou žádné Jaredovce ani nic z Knihy Eterovy; ani mladé

bojovníky ani poctu třem Nefitům ‒ a také krve a násilí se tu mnoho

nevyskytne. (Co se týče výskytu násilí, je Kniha Mormonova skutečně

textem „s hvězdičkou“, tj. určeným pro dospělé.)

Kromě obvyklých obav ohledně vystříhávání oblíbených pasáží a scén

je zkracování Knihy Mormonovy obzvlášť na pováženou proto, že již

přísným redakčním zpracováním prošla. Vzhledem k tomu, že

představuje výsledek několika různých zkrácení v průběhu staletí, plný

text, s nímž se nyní setkáváme v Knize Mormonově, byl již protříděn a

krácen a zformován ke spokojenosti jeho starověkých redaktorů. A co


víc, drželi se pravidla všech dobrých redaktorů v tom smyslu, že se

postarali o to, aby text promlouval přímo k srdci cílového

posluchačstva. Ale těmito posluchači nebyli starověcí Nefité, jak

bychom možná čekali, nýbrž jimi měli být dnešní čtenáři. Vždycky bylo

cílem, abychom to byli my. Redaktoři Knihy Mormonovy měli to

privilegium nahlédnout do budoucnosti a zahlédnout něco z toho, jak

bude vypadat moderní svět. Podle toho upravili svá vyprávění a vybrali

některé texty, kdežto jiné vynechali. Moroni nám říká, že současná

Kniha Mormonova nepředstavuje ani setinu všech záznamů, které měl

k dispozici on a jeho spoluredaktoři (Helaman 3,14). Museli se při

redakci rozhodovat podle toho, co podle jejich přesvědčení budeme my

potřebovat vědět. Jestliže je výsledkem kniha, ve které podle nás

převládá válka, je to naše chyba, ne jejich. Jestliže kniha tepe do

základních problémů, jako je pýcha a hřích, a mluví o pokání, je to

proto, že věřili, že právě to je poselství, které musíme slyšet, ať je

jakkoli nepříjemné.

Dávala jsem si pozor, abych vybírala pasáže, které nabízejí vhled do

soudobých mormonských názorů a důrazů, jako je například smíření v

Kristu, povaha lidské svobody, smysl křtu a potřeba kát se z hříchů.

Prostřednictvím této směsice učení mohou spirituálně hledající začít

chápat základní články víry a praxe, které tvoří jádro života mormonů.

Poděkování

Za mnohé vděčím spoluúčastníkům každoročního Kulatého stolu na

Univerzitě Brighama Younga (BYU) zabývajícím se Knihou

Mormonovou. Tento seminář se začal konat v roce 2003 na popud

profesora BYU a spisovatele Marka Thomase a byl zdrojem

vynikajících vhledů do Knihy Mormonovy. Konec konců je naším

cílem pomoci zprostředkovat něco z výzkumu a bádání v souvislosti s


Knihou Mormonovou běžnému čtenáři, takže pokorně předkládám svůj

stručný komentář jako krok učiněný tímto směrem. Zvláště bych ráda

poděkovala účastníkovi semináře Grantu Hardymu za skvělé nápady

ohledně vytvoření tohoto výběru a za postřehy, které mi ke komentáři

poskytl on i jeho žena Heather. Vydavatelství The University of Illinois

Press mi dalo laskavé svolení použít poetické přetlumočení klíčových

pasáží Knihy Mormonovy. Rovněž musím poděkovat svému

kamarádovi Kenu Kuykendallovi, který mi nabídl užitečnou zpětnou

vazbu k celé knize, a Terryl Givensové, jež mi poskytla důležité rady v

počátečních stadiích tohoto projektu. Hluboce si vážím ochoty Phyllis

Tickleové, nejen kvůli tomu, že napsala předmluvu, ale že tak vlídně

otestovala vody nového nábožeského textu. Od té doby, kdy jsem v roce

1999 měla tu čest s ní pracovat poprvé, byla pro mne její otevřenost

modelem ekumenického porozumění. Takovýto vzor ekumeny mi

poskytl i v mé rodině manžel Phil Smith a má matka Phyllis Riessová,

kteří mě denně povzbuzovali svou laskavostí a podporou. A

samozřejmě dlužím poděkování příjemným lidem z nakladatelství

SkyLight Paths, díky nimž byl tento projekt skutečnou radostí; je to

jmenovitě Shelly Angersová, Lauren Boivinová, Stuart Mat-lins, Mark

Ogilbee, Maura Shawová, Jon Sweeney a Emily Wichlandová.

Veškerý autorský zisk pocházející z prodeje této knihy je stejným

podílem rozdělován jako dar dvěma charitativním nadacím, jež

spravuje Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. První je Fond

trvalého vzdělávání, který pomáhá mladým svatým posledních dnů v

zemích Třetího světa získat nízkoúrokové půjčky na dosažení vyššího a

profesního vzdělání. Druhou je Fond humanitární pomoci svatým

posledních dnů, který od svého založení v roce 1985 poskytl v rámci

mezinárodní pomoci již více než půl miliardy dolarů. Jak v Knize

Mormonově říká král Benjamin, nejlepší způsob, jak poděkovat Bohu

za jeho prozřetelnost a péči, je použít všechny zdroje, které máme k

dispozici, k péči o druhé (Mosiáš 4,16-2 7).


POZNÁMKA K JAZYKU

Vzhledem k tomu, že mormoni používají výlučně název Starý zákon,

který by mohl být pro židovské čtenáře urážející, používala jsem

hybridního pojmu Starý zákon/hebrejská Bible. Když používám termín

Nový zákon, vztahuje se to na evangelia, listy a knihy, které společně se

Starým zákonem/hebrejskou Biblí tvoří křesťanskou Bibli.

Podle mormonského zvyku se i v této knize používají pojmy Ježíš,

Kristus, Spasitel a Syn Boží rovnocenně. Ale vzhledem k tomu, že

mormoni dávají přednost tomu užívat spíše formálnější titul Kristus

(který znamená „mesiáš“) než jméno Ježíš, drží se této zvyklosti také

tato kniha. Dále, existuje důvod, proč se v této knize nemluví o Bohu

gen-derově neutrálním způsobem; podle mormonské teologie se jak

Bůh Otec, tak Kristus, Syn, považují za mužské osoby. Mormoni hovoří

o Bohu Otci střídavě jako o „Bohu“, „nebeském Otci“ a „Pánu“, ačkoli

nejčastěji používají titul „nebeský Otec“.


Kniha Mormonova - Vyprávění

napsané rukou Mormona na

desky převzaté z desek Nefiových

1/ Joseph Smith tuto úvodní titulní stranu Knihy Mormonovy nenapsal,

nýbrž ji přeložil z „úplně posledního listu“ starých desek, které tvořily

záznam, k němuž byl ve 20. letech 19. století přiveden. Původním

pisatelem byl Moroni, konečný redaktor Knihy Mormonovy z 5. století.

Tyto dva stručné odstavce odhalují částečně příběh záznamu a již

naznačují jeho základní téma: záznam dosvědčuje, že Ježíš je Kristus

neboli mesiáš a že cílem záznamu je přivést čtenáře ke Kristu.

Všimněte si, že tato kniha sestávající z vybraných pasáží nezahrnuje

nic, co by se týkalo Jaredovců, kteří jsou tu zmiňováni; pokud se o nich

chcete dozvědět více, doporučuji přečíst si Knihu Eterovu v úplném

vydání Knihy Mormonovy.

Pročež, toto je zkrácení záznamu lidu Nefiova, a také Lamanitů ‒

Napsané Lamanitům, kteří jsou zbytkem domu Izraele; a také Židům a

pohanům ‒ Napsané cestou přikázání, a také duchem proroctví a

zjevení ‒ Napsané a zapečetěné a ukryté Pánu, aby nemohlo býti

zničeno ‒ Aby vyšlo darem a mocí Boží k svému přeložení ‒

Zapečetěné rukou Moroniovou a ukryté Pánu, aby vyšlo v příhodném

čase prostřednictvím pohanů ‒ Jejich přeložení darem Božím.

Také zkrácení vyňaté z Knihy Eterovy, která je záznamem lidu

Jaredova, který byl rozptýlen v době, kdy Pán zmátl jazyk lidí, když

stavěli věž, aby dosáhli nebe ‒ Které má ukázati zbytku domu Izraele,

jaké veliké věci Pán vykonal pro jejich otce; a aby mohli znáti smlouvy

Páně, aby nebyli zavrženi na věky ‒ A také k přesvědčení Židů a

pohanů, že Ježíš je Kristus, Věčný Bůh, zjevující se všem národům. A

nyní, pokud jsou v ní chyby, jsou to chyby lidské; pročež, nezavrhujte

věci Boží, abyste mohli býti shledáni bez poskvrny před soudcovskou


stolicí Kristovou.

Přeložil Joseph Smith, ml.

1

1./ 1. Nefi 1,1: Je důležité si povšimnout,

co nám jako úplně první věc o sobě říká Nefi: totiž že se narodil „z

dobrých rodičů“. Zmiňuje tak Lehiho a Sarii, svého otce a matku, jako

spravedlivé lidi, kteří se snažili klást odpor očekávání ze strany

společnosti, protože chtěli dodržovat Boží přikázání.

Čtenáři Knihy Mormonovy by měli mít na paměti, že je třeba si vždy

položit otázku, kdo právě mluví, protože tato kniha je složitým

amalgámem pocházejícím od mnoha různých autorů a redaktorů. Zde

psal historii vítěz, tj. Nefi ‒ nebo byl skutečně vítězem? Přestože Nefi

vítězí v bezprostředních bitvách proti svým téměř komicky

nespravedlivým bratřím Lamanovi a Lemuelovi, ví, že je to Pyrrhovo

vítězství, neboť v době, kdy text psal, se mu již dostalo té výsady, že

mohl nahlédnout do budoucnosti, a tedy věděl, co přijde. Mnoho

staletí předtím, než k tomu skutečně došlo, spatřil zničení svého

vlastního lidu, Nefiovců, přičiněním potomků svých bratří, Lamanitů.

Takže není náhoda, že si z mnoha možných způsobů, jak začít psát,

vybírá připomenutí základní dobroty svých rodičů, jejichž rozhodnutí

vedlo ke konečnému rozeštvání bratrů.

2/ 1. Nefi 1,4. Základním časovým rámcem „prvního roku vlády Se

dechiáše“ je doba kolem roku 598 př. n. l. Babylonští dobyvatelé v

čase, kdy Sedechiáš dosedl na trůn, již neblaze zasahovali v Judeji, a

vzhledem k tomu, že byl korunován babylonským králem

Nebukadnezarem ve smyslu loutkového vladaře, začalo jít od tohoto

okamžiku všechno takříkajíc s kopce. Během Sedechiášovy

jedenáctileté vlády se mnoho proroků, včetně Jeremiáše, snažilo

přimět obyvatele Jeruzaléma k pokání z hříchů a k obrácení k Bohu,

aby město nebylo zničeno. Ale jejich poselství nebylo přijato. Všimněte

si, že na tomto a na dalších místech v této knize je obvyklá fráze „stalo

se, že“ nahrazena třemi tečkami (...).

3/ 1. Nefi 1,5. Lehi, který podle všeho slyšel některé chmurné prorocké


předpovědi zkázy, se rozhodl modlit k Pánu za lid. Uvedené pořadí je

spolehlivým modelem v celé Knize Mormonově: člověk dostává zjevení

až poté, co se modlí a upřímně se táže. Je typické, že Bůh v Knize

Mormonově nedává vidění či vhledy zničeho nic; reaguje na opravdové

modlitby. Zde se Lehi modlí a má vidění, které potvrzuje osud

Jeruzaléma v případě, že lidé nebudou činit pokání.


1

PRVNÍ KNIHA NEFIOVA

1. Nefiova 1

1 Já, Nefi, byv zrozen z dobrých rodičů,

1

byl jsem tudíž poněkud

poučován ve všech vědomostech svého otce; a uviděv mnoho strastí v

průběhu svých dnů, nicméně byv velmi obdařen Pánem za všech svých

dnů; ano, maje velikou znalost dobrotivosti a tajemství Božích, tudíž

činím záznam o svém působení za svých dnů.

2 Ano, činím záznam v otcově jazyce, který sestává z vědomostí Židů a

jazyka Egyptských.

3 A já vím, že záznam, který činím, je pravdivý; a činím jej svou

vlastní rukou; a činím jej podle svých znalostí.

4 Neboť stalo se počátkem prvního roku vlády Sedechiá-še, krále

judského (můj otec Lehi žil po všechny své dny v Jeruzalémě); a v

témže roce přišlo mnoho proroků pro-rokujících lidu, že musí činiti

pokání, jinak veliké město Jeruzalém musí býti zničeno.

2

5 Pročež, stalo se, že můj otec Lehi, když vyšel, modlil se k Pánu, ano,

dokonce z celého srdce svého za svůj lid.

3

6 A stalo se, když se modlil k Pánu, že se přiblížil sloup ohně a

spočíval na skále před ním; a on viděl a slyšel mnoho; a pro věci, které

viděl a slyšel, se nesmírně třásl a chvěl.

7 A. se vrátil do svého vlastního domu v Jeruzalémě; a vrhl se na lože,

jsa přemožen Duchem a tím, co viděl.

8 A jsa takto přemožen Duchem, byl unesen ve vidění, dokonce že

viděl nebesa otevřená, a myslel, že vidí Boha sedícího na svém trůnu

obklopeného nesčetnými zástupy andělů, jak opěvují a chválí svého


Boha.

4/ 1. Nefi 1,16. Když nám Nefi říká, že „neučiní úplnou zprávu“,

upozorňuje na první vrstvu zestručnění Knihy Mormonovy: podobně

jako všichni životopisci i on a další autoři zapisovali pouze malou část

událostí, které se jim v životě přihodily. Uzpůsobili svá vyprávění

podle povahy svých posluchačů a příslušným způsobem text utvářeli.

Jeden z nejsložitějších aspektů Knihy Mormonovy spočívá v tom, že

tento proces byl znovu zopakován posledními redaktory v 5. století n.

l., Mormonem a Moronim, kteří všechny komponenty psaného textu

předávaného staletími prosili a vybrali pouze ty části, které budou

podle jejich názoru nejlepší pro čtenáře žijící v době objevení Knihy

Mormonovy a později (tj. ve 20. letech 19. století a dál).

9 A. viděl Jednoho sestupujícího zprostředka nebe a spatřil, že jeho

záře převyšuje slunce v poledne.

10 A také viděl dvanáct dalších, kteří ho následovali, a jejich jas

překonával jas hvězd na obloze.

11 A sestoupili a vykročili po tváři země; a ten první přišel a stanul

před mým otcem a dal mu knihu a přikázal mu, aby četl.

12 A. když četl, byl naplněn Duchem Páně.

13 A četl řka: Běda, běda Jeruzalému, neboť viděl jsem ohavnosti tvé!

Ano, a mnohé věci četl můj otec ohledně Jeruzaléma ‒ že bude zničen,

i jeho obyvatelé; mnozí zahynou mečem a mnozí budou odvedeni do

zajetí do Babylonu.

14 A. poté, co otec četl a viděl mnohé veliké a podivuhodné věci, volal

mnohé věci k Pánu; jako: Veliká a podivuhodná jsou díla tvá, ó Pane

Bože Všemohoucí! Trůn tvůj je vysoko v nebesích a tvá moc a

dobrotivost a milosrdenství jsou nade všemi obyvateli země; a protože

ty jsi milosrdný, nestrpíš, aby ti, kteří k tobě přicházejí, zahynuli!

15 A těmito slovy promlouval můj otec, když chválil svého Boha;

neboť duše jeho se radovala a celé srdce jeho bylo naplněno pro věci,


které viděl, ano, které mu Pán ukázal.

16 A nyní já, Nefi, nečiním úplnou zprávu o tom, co můj otec napsal,

neboť napsal mnohé z toho, co viděl ve viděních a ve snech; a také

napsal mnohé z toho, co prorokoval a promlouval ke svým dětem, o

čemž neučiním úplnou zprávu.

4

17 Ale učiním zprávu o svém působení za svých dnů. Vizte, činím

zkrácení ze záznamu svého otce na deskách, které jsem zhotovil svýma

vlastníma rukama; pročež, poté, 5/ 1. Nefi 1,18-19. Podobně jako

Kassandra Knihy Mormonovy i Lehi prorokuje zničení, ale lidé mu

nevěří. (A podobně jako v případě Kassandry se i jeho proroctví ukáže

jako tragicky pravdivé.) 6/ 1. Nefi 2,2. Vyhnanství Lehiho rodiny je

zároveň rekapitulací Exodu a předzvěstí devastujícího dopadu

vyhnanství, které mělo dolehnout na Judejce. Lehiův spěšný odchod,

blízkost Rudého moře, dlouhá doba putování pouští a vnitřní neshody

mezi emigranty -to všechno připomíná útěk Izraelců z Egypta, ačkoli

Lehiho nikdo nepronásleduje ‒ jestliže se můžeme spolehnout na

biblický text, o jeho útěk se ve skutečnosti nikdo nestará. Lze se

domnívat, že obyvatelé Jeruzaléma si jedině oddechli, že už nemusejí

poslouchat Lehiho posedlého katastrofickými vizemi (jehož přítomnost

ostatně není zaznamenaná ani ve Starém zákoně/hebrejské Bibli).

Navzdory tomu, že postava Lehiho byla zapomenuta, je útěk jeho

rodiny v přímém rozporu ke stejnému vyhnanství, které postihlo

obyvatele jen o několik málo let později: zatímco Lehiho a Sariu vedl

Bůh do nové země a postaral se o jejich potřeby, dopustil, že ostatní

Judejci byli odvedeni do babylonského vyhnanství (viz Žalm 137, v

němž se odráží hluboký zármutek a bolest, které toto Boží opuštění

způsobilo).

co zkrátím záznam svého otce, pak učiním zprávu o svém vlastním

životě.

18 Tudíž, chtěl bych, abyste věděli, že poté, co Pán ukázal tolik

podivuhodných věcí mému otci Lehimu, ano, o zničení Jeruzaléma,

vizte, on vyšel mezi lid a počal mu prorokovati a hlásati o tom, co


viděl i slyšel.

19 A. se mu Židé posmívali kvůli tomu, co o nich svědčil; neboť

vpravdě svědčil o zlovolnosti jejich a ohavnostech jejich; a svědčil, že

to, co viděl a slyšel, a také to, co četl v knize, ukazuje jasně na příchod

Mesiáše a také na vykoupení světa.

5

20 A když to Židé slyšeli, rozhněvali se na něj; ano, dokonce jako na

proroky za stara, které vyvrhovali a kamenovali a zabíjeli; a také mu

usilovali o život, aby ho o něj připravili. Ale vizte, já, Nefi, vám ukáži,

že láskyplná milosrdenství Páně jsou nade všemi těmi, které on vyvolil

pro jejich víru, aby je učinil mocnými až k moci vysvobození.

1. Nefiova 2

1 Neboť vizte, stalo se, že Pán promluvil k mému otci, ano, dokonce ve

snu, a pravil mu: Požehnaný jsi ty, Lehi, pro věci, které jsi vykonal; a

protože jsi byl věrný a hlásal tomuto lidu to, co jsem ti přikázal, viz,

oni ti usilují o život.

2 A. Pán přikázal mému otci, dokonce ve snu, aby vzal svou rodinu a

odešel do pustiny.

6

3 A. on byl poslušný slova Páně, pročež učinil, jak mu Pán přikázal.

4 A. odešel do pustiny. A opustil svůj dům a zemi svého dědictví a své

zlato a své stříbro a své drahocenné věci a nevzal s sebou nic kromě své

rodiny a zásob a stanů a odešel do pustiny.

7/ 1. Nefi 2,7. První, co Lehi udělá poté, co byl postaven první tábor, je

díkůvzdání. Navzdory tomu, že má před sebou nejistou budoucnost a

že byl zbaven veškerého pohodlí svého života, nachází způsob, jak

vyjádřit vděčnost za svou situaci a za Boží péči. 8/ 1. Nefi 2,14. Tohle

je první z několika působivých a dojemných duchovních projevů, které

měli Laman a Lemuel tu výsadu zažít ‒ ale téměř okamžitě na to

zapomněli, protože zase spustili své ustavičné stížnosti a nářky.


Přestože je snadné se Lamanovi a Lemuelovi (který by mohl mít

přezdívku „Papoušek“, protože jen opakuje to, co dělá jeho starší bratr)

smát, v jejich zatvrzelosti se odráží důležitá duchovní pravda: většina

lidí udělá a uvěří všemu, co v nich vyvolává příjemné pocity.

9/ 1. Nefi 2,16. Opět tu vidíme model, kdy modlitba předchází zjevení.

Zde se Nefimu dostává vlastního duchovního potvrzení týkajícího se

učení jeho otce, přičemž se demonstruje důležitý princip

mormonismu: všichni lidé mají právo na osobní zjevení od nebeského

Otce ohledně jejich života a rodiny.

5 A sestupoval podél okraje poblíž břehu Rudého moře; a putoval v

pustině po okraji, který je blíže Rudému moři; a putoval v pustině se

svou rodinou, jež sestávala z mé matky Sarie a mých starších bratrů, a

to Lamana, Lemuela a Sama.

6 A. když putoval po tři dny pustinou, rozbil stan v údolí u břehu řeky s

vodou.

7 A. postavil oltář z kamenů a učinil oběť Pánu a vzdával díky Pánu,

našemu Bohu.

7

14 A. můj otec k nim promluvil v údolí Lemuel s mocí, jsa naplněn

Duchem, až se před ním roztřásli po celém těle. A zahanbil je tak, že

se neodvážili proti němu něco vyřknouti; pročež, učinili, jak jim

přikázal.

8

15 A můj otec dlel ve stanu.

16 A. já, Nefi, jsem byl velmi mlád, nicméně statné postavy, a také

jsem velmi toužil znáti tajemství Boží, pročež, volal jsem k Pánu; a

vizte, on mne navštívil a obměkčil mé srdce, takže jsem uvěřil všem

slovům, která promlouval můj otec; pročež, nebouřil jsem se proti

němu jako moji bratři.

9

17 A promluvil jsem k Samovi a obeznámil jsem ho s tím, co mi Pán

projevil svým Svatým Duchem. A. uvěřil mým slovům.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist