načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Klementýnka a přehlídka talentů - Sara Pennypackerová; Marla Frazeeová

-14%
sleva

Kniha: Klementýnka a přehlídka talentů
Autor: ;

Když přijde na proplouvání třetí třídou, Klementýnka je pánem situace – no dobře, možná ne úplně vždycky. Když ale učitel třídě oznámí, že třeťáci a čtvrťáci ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  169 Kč 145
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-04-21
Počet stran: 144
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 138 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Marla Frazeeová
překlad Eva Kadlecová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026407003
EAN: 9788026407003
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Když přijde na proplouvání třetí třídou, Klementýnka je pánem situace – no dobře, možná ne úplně vždycky. Když ale učitel třídě oznámí, že třeťáci a čtvrťáci uspořádají přehlídku talentů, Klementýnka zpanikaří. Neumí ani zpívat, ani tancovat, ani hrát na žádný hudební nástroj. Ani poskakovat pořádně neumí. A jako by toho nebylo dost, její dokonalá nejlepší kamarádka Margareta má talentů tolik, že je musí řadit podle abecedy, aby se v nich vůbec vyznala. Velká „Talentová megashow“ se blíží a Klementýnka se zoufale snaží vymyslet nějaké, jakékoli vystoupení. Nečekaný talent, který nakonec na přehlídce předvede, ale všechny překvapí – a nejvíc ji samotnou.

Kniha je zařazena v kategoriích
Sara Pennypackerová; Marla Frazeeová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
1 1. KAPITOLA Všimla jsem si, že učitelům se často pletou slova zajímavý a nudný. Ale když náš učitel řekl „Třído, teď vám povím o  jednom zajímavém projektu“, stejně jsem ho začala poslouchat. „Naše škola se chystá shánět peníze na velký jarní výlet,“ řekl. „První a druhá třída má v plánu uspořádat velký trh s pečivem. Páťáci a šesťáci si chtějí zorganizovat myčku na auta. A třetí a čtvrtá třída... uspořádají přehlídku talentů!“ Všechny děti ve třídě začaly dělat zvuky, jako že přehlídka talentů je ten nejzajímavější nápad. Kromě mě, protože to tedy N-E-N-Í, není. 2 No dobře, je pravda, že není ani nudný. V tu chvíli přišla do třídy Margaretina učitelka, aby si promluvila s naším učitelem, což bylo dobré, protože mi to dalo trochu času na přemýšlení. „Staří lidé hrozně rádi hladí po hlavě mého brášku,“ řekla jsem, když učitel vstoupil zpátky do třídy. „Co kdybychom místo té přehlídky talentů postavili takovou budku a vybírali čtvrťák jako vstupné?“ Ale on mě ignoroval, čemuž se u učitelů říká „přečkat den“ a u dětí „být nevychovaný“. „Třído,“ řekl, „jeden ze čtvrťáků vymyslel pro naši show skvělé jméno! Talentová megashow, Hvězdný večer!“ To musela být určitě Margareta. „Takže nejprve musíme sestavit pracovní tým, který vyrobí plakáty...,“ pokračoval učitel. A v tu chvíli mi začal v hlavě vrtat ten nepříjemný pocit, jako by mi tam někdo škrábal tlustou černou voskovkou. 3 Učitel začal sestavovat seznam lidí do pracovního týmu. Škrábání bylo čím dál silnější a rychlejší a začalo se mi šířit až do žaludku. Věděla jsem, co to znamená. Zvedla jsem ruku. „Ano, Klementýno? Chtěla bys být v pracovní skupině pro občerstvení?“ „Ne, díky,“ odpověděla jsem co nejzdvořileji. „Ráda bych zašla do  ředitelny k  paní Rýžové.“ „Klementýno, nemusíš chodit za ředitelkou,“ řekl učitel. „Nic jsi neprovedla.“ „No, to je jen otázka času,“ namítla jsem. Učitel se na  mě podíval, jako by najednou neměl tušení, jak jsem se v jeho třídě ocitla. Ale potom si zhluboka povzdechl a řekl „tak dobře“, a tak jsem vstala. Jak jsem vstávala ze židle, dvojčata Malíkova na  mě ukázala zvednuté palce, takže jsem měla pocit, že nejsem sama. Jenže obě měla na obličejích výrazy „díky bohu, že to nejsem já“, takže jsem najednou věděla, že jsem. Na roztřesených nohách jsem prošla chodbou a roztřesenými kotníky na prstech zaťukala na dveře. 5 „Vstupte,“ ozvala se ředitelka Rýžová. Když viděla, že jsem to já, automaticky ke mně natáhla ruku, abych jí podala poznámku od  učitele, z níž by vyčetla, o které drobnosti si to dnes máme popovídat. Dělávaly jsme to takhle často. Ale dneska jsem se jen posadila na židli a rovnou začala: „Kdo je chytřejší? Šimpanzi, nebo orangutani?“ „To je zajímavá otázka, Klementýno,“ řekla paní Rýžová. „Možná bys ji mohla položit učitelce přírodopisu, hned jak mi povíš, co tady vlastně děláš.“ „Taky jsem uvažovala, jaký je vlastně rozdíl mezi rozmačkaný a rozmašírovaný.“ Paní Rýžová mi podala svůj slovník. Ale přesně v tu chvíli mě to přestalo zajímat! V tom spočívá kouzlo slovníků. „A co kdybys ten slovník dala na zem, aby sis na něj mohla položit nohy, místo abys mi okopávala stůl?“ navrhla mi paní ředitelka Rýžová. „Zdá se, že tvoje nohy dneska nemají chvilku klidu.“ Udělala jsem to a bylo to příjemné. „Děkuji,“ řekla jsem. „Nemám žádný talent.“ „Prosím?“ odvětila ředitelka Rýžová. „Nemám žádný talent.“ 7 Paní Rýžová se na  mě dlouhou dobu dívala a potom řekla: „Aha.“ Pak jsem jí řekla, že to je všechno, a  odešla jsem. 8 Když jsem vystoupila z autobusu, na vstupních schodech do našeho činžáku právě seděl Margaretin starší brácha Michal. „Co se děje, Klementýnko?“ zeptal se mě hned  – myslím, že jsem měla na  tváři pořád ustaraný výraz. Podala jsem mu ten pitomý letáček, který nám dal učitel s sebou domů. „Talentová megashow, Hvězdný večer! Pochlub se svým talentem, už v sobotu večer!“ četl. Pak mi ten pitomý letáček vrátil. „A v čem je problém?“ Naklonila jsem se k němu – ale ne moc blízko, aby si snad nemyslel, že s ním chci chodit, což nechci – a pošeptala mu to. „Já tě neslyším,“ řekl. Tak jsem mu to pošeptala ještě jednou. „Pořád tě neslyším,“ řekl. Tak jsem to na něj zařvala. 10 „To není možné,“ odpověděl. „Každý má nějaký talent.“ „Já ne.“ „Žádný zpěv?“ „Žádný zpěv.“ „Žádný tanec?“ „Žádný tanec.“ „Žádné hudební nástroje?“ „Žádné hudební nástroje.“ Michal byl chvíli zticha. „A co poskakování?“ zeptal se nakonec. „Ani poskakování,“ odpověděla jsem. „Poskakovat umí každý,“ řekl Michal. „Já ne.“ Pak jsem mu to předvedla. „Jejda,“ řekl Michal. Dvakrát. Posadila jsem se na schod vedle něj. Ale při tom jsem z něj spadla, protože moje tělo bylo z toho pokusu o poskakování ještě trochu zmatené. „Vidíš?“ řekla jsem. „Ani sedět neumím. Je to beznadějné.“ „Třeba ne. Hlavu vzhůru. Třeba máš opravdu ohromný talent, jen jsi na něj ještě nepřišla.“ Obdařila jsem Michala takovým tím „Vidíš? Už mám hlavu vzhůru!“ úsměvem, ale od mojí pusy to byla jen komedie.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.