načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Klementýnka a naprostý blázinec - Sara Pennypackerová

Klementýnka a naprostý blázinec
-15%
sleva

Kniha: Klementýnka a naprostý blázinec
Autor: Sara Pennypackerová

Léto je za dveřmi, a Klementýnka není připravená. Není připravená začít mluvit se svým taťkou, protože má na něj pořád vztek, že snědl maso. A tak vyjadřuje svůj smutek tím, že ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  169 Kč 144
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 184
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Marla Frazeeová
překlad: Eva Kadlecová
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 20. 7. 2017
ISBN: 9788026415619
EAN: 9788026415619
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Léto je za dveřmi, a Klementýnka není připravená. Není připravená začít mluvit se svým taťkou, protože má na něj pořád vztek, že snědl maso. A tak vyjadřuje svůj smutek tím, že mu dává smutné obrázky zvířat, která nechtějí skončit na něčím talíři. Pak je tu to miminko, co se má každou chvíli narodit. Klementýnčina mamka se taky nezdá být připravená. Najednou je posedlá uklízením (taťka tomu říká hnízdění), ale přitom ještě ani nevybrala jméno. Klementýnka jen doufá, že to děcko nebude... na baterky. Pátá kniha ztřeštěných příhod třeťačky Klementýnky, jejíž dobré úmysly a výborné nápady často končí katastrofou. Pro mladší děti.

Popis nakladatele

Léto je za dveřmi, a Klementýnka není připravená. Není připravená začít mluvit se svým taťkou, protože má na něj pořád vztek, že snědl maso. A tak vyjadřuje svůj smutek tím, že mu dává smutné obrázky zvířat, která nechtějí skončit na něčím talíři.

Pak je tu to miminko, co se má každou chvíli narodit. Klementýnčina mamka se taky nezdá být připravená. Najednou je posedlá uklízením (taťka tomu říká hnízdění), ale přitom ještě ani nevybrala jméno. Klementýnka jen doufá, že to děcko nebude… na baterky.

A na co Klementýnka opravdu není připravená, je loučení s panem učitelem z třetí třídy. Ale co je horší, říct, či neříct sbohem?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Sara Pennypackerová - další tituly autora:
Klementýnka a rodinná porada Klementýnka a rodinná porada
Klementýnka a jarní výlet Klementýnka a jarní výlet
Pax Pax
Pax, můj liščí přítel Pax, můj liščí přítel
Klementýnka a třídní služba Klementýnka a třídní služba
 (e-book)
Pax, můj liščí přítel Pax, můj liščí přítel
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

1.

KAPITOLA

Jakmile jsem se v pondělí probudila, žuchla jsem na zem se skicákem. Nakreslila jsem krávu s povislou tlamou, které tekly z  očí řeky slz. Když jsem byla hotová, ta kráva vypadala tak smutně, že i moje vlastní oči začaly trošku plakat. Otřela jsem si je, aby mohly ocenit, jakou pěknou práci jsem odvedla, a pak jsem se usmála.

Protože – ale ano – tenhle obrázek taťkovi zlomí srdce, a ne že ne.

Přidala jsem k  očím ještě dalších pár stovek stříkajících slz a páreček kachen, jak si brouzdají ve dvou loužích toho kravského smutku. Potom jsem se oblékla a  šla do  kuchyně, kde už seděli u stolu všichni ostatní.

„Okro, mohl bys to prosím podat našemu

otci?“ požádala jsem bratra, jakmile jsem se usadila.

Můj bratr, který je touhle dobou úplně posedlý

dinosaury, vzal obrázek do zubů a poslal ho dál.

„Hmmm...,“ řekl taťka. „To není špatný ná

pad. Vůbec to není špatný nápad. Kráva s kropi

címa očima. To by se mohlo hodit k... no, třeba

k hašení požárů v kravínech, mimo jiné.“

Popadla jsem obrázek a hlučně odešla k sobě

do  pokojíčku, kde jsem ho nadepsala „Plačící

kráva“. Pak jsem škrtla „Plačící“ a  změnila to

na „Lkající“. To proto, že lkát je mnohem smut

nější než plakat; je to doslova tragické. Ráda na

zývám věci úplně přesně.

Pak jsem se hlasitě vrátila do  kuchyně, kde

jsem obrázek znovu podala bratrovi. „Kapusto Dřeňová, prosím, podej to našemu otci,“ zavrčela jsem do pomerančového džusu.

Můj bratr hrábl po obrázku tlapou a posunul

ho po stole.

Tentokrát se na něj taťka ani nepodíval. „Kle

mentýno, pokus se to pochopit,“ řekl. „Od paní Jakobové to bylo moc hezké, že pro nás upekla tu sekanou. Ví, jak moc je teď maminka unavená, když se má co nevidět narodit miminko. Chtěla nám pomoct. Bylo by hrozně hrubé to nesníst.“

Zapnula jsem si pusu na  zip, abych neřekla:

a  co ta kráva v  té sekané? Nemyslíš, že vůči ní to bylo hrubé? Protože důležitou součástí toho, když s někým nemluvíte, je s ním nemluvit.

* * *

„Jsem hrozně naštvaná na taťku,“ vyhrkla jsem

na  Margaretu, jakmile jsem nastoupila do  autobusu. „Od té doby, co jsem vegetariánka, nejí zví

řata ani mamka, ani Fazole Pinto. Ale táta to pro

stě nedokáže. V sobotu večer snědl sekanou. Jsem

tak naštvaná, že s ním nemůžu ani mluvit. Už je

to jeden den, třináct hodin a –,“ naklonila jsem se

nad Margaretiny hodinky, „jednadvacet minut.“

„No jasně,“ řekla na to Margareta. „Terapie ti

chem.“

„Terapie tichem? Jako léčba?“


1312

Margareta rozhodně přikývla. „A jak účinná.

Hlavně když chceš něčeho dosáhnout.“

„Jak to myslíš?“

„Naposledy jsem terapii tichem použila

na jaře, když mi máma řekla, jakou svatbu rozhodně nechce mít. Byla tak účinná, že z ní těžím dodnes.“

Před pár lety viděla Margareta v  televizi

svatbu opravdového prince s princeznou. Od té doby se považovala za  odbornici na  královské sňatky. Takže když se dozvěděla, že její matka se bude znovu vdávat, brala jako samozřejmost, že svatbu zorganizuje ona. „Na té první, s mým otcem, jsem nebyla,“ řekla mi, „ale teď si to vynahradím. Svatba s Alanem bude fakt něco.“

Nechala se tím úplně unést, plánovala tohle

a  tamto... Mělo to jen jediný problém: zapomněla o tom říct své matce.

Když se Margaretina máma konečně doslechla

o speciálním druhu mávání z balkónu, saténové

vlečce, kterou ponese čtrnáct lokajů, jízdě kočá

rem a stovce dalších detailů, řekla jen: „NE.“

„NE na kterou část?“ zajímala se Margareta.

Margaretina matka myslela NE na  všechny

části, což Margaretu rozzuřilo doběla. „Nemlu

vila jsem s ní tři celé dny,“ vyprávěla Margareta.

„A  poslední den jsem to znásobila ještě terapií

neviditelnem.“

„A to je co?“

„Chováš se k člověku, jako by byl neviditelný.

Dívala jsem se prostě skrz ni, jako by tam nebyla.

Měla bys to zkusit s tvým tátou.“

„Myslím, že to nedokážu,“ odpověděla jsem,

když jsem si to na chvíli zkusila představit. „Můj

táta je pravý opak neviditelnosti.“

„To je škoda – je to fakt účinné. Moji mámu to

zlomilo. Nakonec schválila dívku s květinami –

což jsem byla já – a taky mi k tomu koupí nové

šaty – jaké si budu přát. A zítra mě čeká to úplně

nejlepší: nové boty.“

To bylo tak směšné, že jsem vyprskla smíchy: „Boty? Margareto, dostat nové boty není žádná výhra.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem vloni na  podzim potřebovala nové tenisky. „Vlastně nakupování bot je podle mě spíš za trest.“

„Ach, tyhle boty ale budou výhra. Budou to totiž boty na vysokém podpatku.“

Cítila jsem, jak mi poklesá čelist. Musela jsem vynaložit veškerou energii, abych si ji stihla přidělat zpátky k hlavě, než autobus zastaví před školou.

* * *

Hned po příchodu do třídy 3. B se mě náš pan učitel zeptal: „Už?“ A já odpověděla: „Ještě ne.“

Tahle „Už?“ a „Ještě ne“ ohledně narození miminek si navzájem vyměňujeme už od jara. Nejprve jsem se „Už?“ ptala já jeho, ale když se jeho miminko v  květnu konečně narodilo, začal se ptát „Už?“ on mě a já mu odpovídám: „Ještě ne.“16

„A ještě ne i ke jménu,“ odpověděla jsem rov

nou, když jsem se usazovala do lavice.

Když jsme odříkali Slib věrnosti, svolal nás

pan Dymák do  Posezení v  kroužku. „Jak víte, máme už poslední týden školy a  musíme toho ještě hodně stih –“

Pak Dymák počkal, až se děti přestanou ra

dovat, že bude konec školy. Tedy všechny děti kromě mě. Z  toho, že nebude celé léto žádná škola, mám samozřejmě taky radost – naplánovala jsem si už spoustu super věcí. Ale z  toho ostatního radost nemám. Teď mám na  mysli tu část Začínání-na-podzim-s-úplně-novou-třídou a  taky tu část Co-když-nedostaneme-hodného-učitele. Ale hlavně se mi nelíbí ta část Loučení-s-panem-Dymákem.

Já totiž loučení nesnáším.

„Ve čtvrtek je poslední školní den,“ začal pan

Dymák znovu, „takže nám zbývají už jen čtyři dny. Musíme si proto pospíšit, abychom dokon

čili všechnu práci, protože dobře vím, že si bu

deme chtít ušetřit spoustu času na pořádné roz

loučení.“

* * *

O přestávce ke mně přiběhli Ríša s Marií. „Co

říkala Margareta?“ ptali se.

Marie s  Ríšou se mě takhle chodí ptát kaž

dý den už od  jara, kdy se do  sebe zamilovali.

Vlastně se zamiloval jen Ríša a  Marie k  vlastní

zamilovanosti řekla jen Mně je to fuk, jasně, tak

jo. Když se pak doslechli, že Margareta je odbor

nice na královské sňatky, začali jí po mně posílat

otázky, jak se mají vzít.

„Margareta říkala, že byste tam měli mít asi

tisíc světýlek, ale nesmí být vidět dráty,“ vzkázala

jsem jim. „Když se vdávala princezna Diana, po

užili fretky, aby provlekly dráty trubkami pod

zemí.“

Ríša si povzdychl. „Neznám nikoho s fretkou.

A moje kočka je tak tlustá, že žádnou podzemní trubkou neproleze.“

„To je v pohodě,“ řekla Marie. „Udělá to Flo

Max. Ještěrky rády lezou do  těsných prostor. Jednou mi utekl a  týden nato vylezl z  kanálku

ve  vaně. Ale zeptej se Margarety na  rukavičky.

Podle ní je mám nosit. Mám si je vzít i  v  létě,

nebo jsou jen na zimu?“

Když odběhli, vytáhla jsem z kapsy fixu a při

dala si k upomínce, kterou už od začátku tohohle

šílenství nosím na nadloktí, další vykřičník: NI

KDY SE NEBUDU VDÁVAT!!!!!!!




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist