načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Klauzury FAMU 2016 – kolektiv

Klauzury FAMU 2016

Elektronická kniha: Klauzury FAMU 2016
Autor: kolektiv

- Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze studovalo v akademickém roce 2015/2016 včetně zahraničních 491 studentů. Pavla Jecha na děkanském postu vystřídal Zdeněk ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  50
+
-
1,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: NAMU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 129
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-1407-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze studovalo v akademickém roce 2015/2016 včetně zahraničních 491 studentů. Pavla Jecha na děkanském postu vystřídal Zdeněk Holý a na ročníkových klauzurách či státních zkouškách bylo prezentováno přes dvě stě autorských filmů, cvičení, audiovizuálních instalací, scénářů a fotografických souborů.
Pozvání na klauzury přijalo 16 hostů, kteří je reflektovali ve svých textech pro tuto knihu. Prvky quality TV, kultovní a fanouškovské tvorby hledala v dílech studujících režisérů televizní teoretička Irena Reifová. O výhodném minimalistickém stylu filmařů vycházejících z katedry režie psal filmový kritik Antonín Tesař. Literární vědkyně Lenka Jungmannová a filmoví teoretikové Jiří Anger a Martin Palúch reflektovali díla vznikající na katedře dokumentární tvorby. Filmové kritičky a publicistky Kamila Boháčková a Eliška Děcká dlouhodobě sledují vývoj a díla studentů animované tvorby. Různorodé přístupy studentů Centra audiovizuálních studií k výstavnímu prostoru identifikovala estetička Tereza Hadravová. Nad autorským stylem se zamýšleli a příznačné rukopisy hledali bohemista Miloslav Caňko a filmová publicistka Eva Križková. Roli světla, velkých detailů a samotného způsobu nahlížení kameramanských cvičení popisovali filmový historik Jan Křipač a filmová teoretička Kateřina Svatoňová. Texty adeptů na profesionální scenáristy podrobil analýze literární teoretik Bohumil Fořt a fotografickým dílům v kontextech teorie fotografie se věnovala kurátorka Barbora Kundračíková. Knihu uzavírají vůbec první reflexe děl z FAMU International, na která se zaměřili producent Tomáš Hrubý a americký nezávislý novinář Daniel Walber.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

F/2016

Filmovou a  televizní fakultu Akademie múzických

umění v Praze studovalo v akademickém roce 2015/2016

491 studentů včetně zahraničních. Pavla Jecha na děkan

ském postu vystřídal Zdeněk Holý a  na  ročníkových

klauzurách či státních zkouškách bylo prezentováno

přes dvě stě autorských filmů, cvičení, audiovizuálních

instalací, scénářů a fotografických souborů.

Pozvání na  klauzury přijalo 16 hostů, kteří je re­

flektovali ve  svých textech pro tuto knihu. Prvky quali­

ty TV, kultovní a  fanouškovské tvorby hledala v  dílech

studujících režisérů televizní teoretička Irena Reifová.

O  výhodném minimalistickém stylu filmařů vycháze­

jících z katedry režie psal filmový kritik Antonín Tesař.

Literární vědkyně Lenka Jungmannová a  filmoví teo­

retikové Jiří Anger a Martin Palúch reflektovali díla

vznikající na  katedře dokumentární tvorby. Filmové

kritičky a publicistky Kamila Boháčková a Eliška Děcká

dlouhodobě sledují vývoj a  díla studentů animované

tvorby. Různorodé přístupy studentů Centra audiovizuál­

ních studií k výstavnímu prostoru identifikovala estetička

Tereza Hadravová. Nad autorským stylem se zamýšleli

a příznačné rukopisy hledali bohemista Miloslav Caňko

a filmová publicistka Eva Križková. Roli světla, velkých

detailů a samotného způsobu nahlížení kameramanských

cvičení popisovali filmový historik Jan Křipač a filmová

teoretička Kateřina Svatoňová. Texty adeptů na  pro­

fesionální scenáristy podrobil analýze literární teoretik

Bohumil Fořt a fotografickým dílům v kontextech teorie

fotografie se věnovala kurátorka Barbora Kundračíková.

Knihu uzavírají vůbec první reflexe děl z  FAMU Inter­

national, na  která se zaměřili producent Tomáš Hrubý

a americký nezávislý novinář Daniel Walber.


Klauzury

Filmové a televizní fakulty

Akademie múzických umění

2016

Vydala Akademie múzických umění v Praze (Nakladatelství AMU)

Editor: Jitka Lanšperková

Redakční spolupráce: Helena Bendová

Jazyková korektura: Kristýna Hoblová

Obálka a grafická úprava: Belavenir

1. vydání

Praha 2016

© Akademie múzických umění v Praze, 2016

© Jiří Anger, Kamila Boháčková, Miloslav Caňko, Eliška Děcká, Bohumil Fořt,

Tereza Hadravová, Zdeněk Holý, Tomáš Hrubý, Lenka Jungmannová, Eva Križková,

Jan Křipač, Barbora Kundračíková, Jitka Lanšperková, Martin Palúch, Irena Reifová,

Kateřina Svatoňová, Antonín Tesař, Daniel Walber, 2016

© Jitka Lanšperková (ed.), 2016

Design © Belavenir, 2016

ISBN 978­80­7331­407­1 (pdf)

www.namu.cz


Klauzury

Filmové

a televizní

fakulty

Akademie

múzických

umění

2016


5 Zdeněk Holý: Klauzury

7 Jitka Lanšperková: Ke knize klauzur 2016

KATEDRA REŽIE 10 Irena Reifová: Tvorba FAMU jako příslib

pro post-televizní televizi

16 Antonín Tesař: Výhodný mini malismus

KATEDRA DOKUMENTÁRNÍ TVORBY 23 Jiří Anger: Angažovaný dokument v dobách

informační války

32 Lenka Jungmannová: Klauzury dokumentaristů očima

literární vědkyně

38 Martin Palúch: Niekoľ ko roztrúsených poznámok

KATEDRA ANIMOVANÉ TVORBY 52 Kamila Boháčková: Nebát se vykročit jinam 60 Eliška Děcká: Animované nápady letošních klauzur

CENTRUM AUDIOVIZUÁLNÍCH STUDIÍ 66 Tereza Hadravová: Nevyhnutelnost interpretace

přes závit

KATEDRA KAMERY 73 Jan Křipač: Světlo je všechno 82 Kateřina Svatoňová: Velký detail, trhliny a brázdy

KATEDRA STŘIHOVÉ SKLADBY 89 Eva Križková: Čím to začíná, čím to končí a proč... 95 Miloslav Caňko: Kolikero bojů?

KATEDRA SCENÁRISTIKY A DRAMATURGIE 106 Bohumil Fořt: Realita a imaginace

KATEDRA FOTOGRAFIE 112 Barbora Kundračíková: Definice věcí

FAMU INTERNATIONAL 118 Tomáš Hrubý: A Former Student’s View 124 Daniel Walber: FAMU International Students Find

Success in Genre Experimentation


FAMU 2016

Zdeněk

Holý:

Klauzury

Klauzurní knihu FAMU považuji za  jeden z  nej­ důležitějších nástrojů hodnocení kvality studentských a absolventských filmů FAMU. Podstatné je, že do knihy přispívají odborníci z  různých oborů, kteří na  FAMU nepůsobí. Nabízí se tak jedinečná možnost vidět výstu­ py cvičení a  dílenského úsilí jinýma očima než očima pedagogů FAMU.

FAMU musí být audiovizuální školou, která re flektuje proměnu mediální krajiny s  důrazem na kon kurenceschopnost v  mezinárodním kontextu. Hodnocení kvality tak na FAMU probíhá a bude šířeji probíhat v mezinárodním kontextu. Už dlouho dochází k  hodnocení školy v  rámci sdružení významných fil­ mových škol CILECT. Další především mezikatederní spolupráce napříč školami se pokusí FAMU rozšířit. Zrovna tak do  budoucna vzniknou cílená hodnocení absolventských (bakalářských i  magisterských) filmů především kateder hrané režie a dokumentární tvorby zahraničními odborníky.

ZDENěK HOLý: KLAUZURY

– 6 –

Nicméně primární diskuse nad kvalitou výuky a  jejích výsledků musí probíhat na  samotné škole. Krize českého filmu, o níž se dlouze hovoří, je spjatá se všemi institucionálními složkami české kinematografie a  audiovizuálního průmyslu, tedy i  s  FAMU. Tradiční česká tendence k sebeuspokojení, kdy pro mnohé tvůr­ ce horizont úspěchu leží na tuzemských festivalech, se nejčastěji střetává s vyššími nároky především nemain­ streamové kritiky, která je dobře obeznámena se světo­ vými trendy. Pokud se nám podaří tyto nároky přenést i na školu, do schopnosti sebehodnocení jak u studentů, tak u pedagogů, vydáme se snad na cestu, kde horizont úspěchu leží za  našimi hranicemi. Klauzurní kniha je podstatná v přenášení těchto nároků na půdu školy.

Autor je děkan FAMU.

FAMU 2016

Jitka

Lanšperková:

Ke knize

klauzur 2016

Filmová a  televizní fakulta stejně jako celá Aka­ demie múzických umění letos oslavuje sedmdesát let od  svého založení. Z  FAMU v  minulosti vyšlo mnoho vážených filmových osobností, které doposud nastolují trendy ve  všech oblastech audiovizuální tvorby, ať už mluvíme o nenapodobitelné nové vlně v hraném filmu, či poměrně mladém označení „jihlavská“ generace ve filmu dokumentárním. Na 11 katedrách každoročně studuje a tvoří okolo 450 mladých talentů.

FAMU je prostorem chráněné laboratoře, kde mohou studenti experimentovat s formou, s filmovým médiem, novými technologiemi, tvůrčími postupy, vlastními myšlenkami... Každý tu má právo na omyl či odhalení slepé uličky. Jako jediná státní umělecká škola zaměřená na  audiovizuální tvorbu by však měla plnit misi jednoho z  hlavních pilířů české kinematografie, která (jako každý) potřebuje čerstvý vzduch. Klauzurní

JITKA LANšPERKOVÁ: KE KNIZE KLAUZUR 2016

– 8 –

kniha vznikla jako první pomyslná dvířka otevírající prostor mezi navenek velmi uzavřenou sférou student­ ské tvorby a  leckdy i  silně kritickou širší i  odbornou veřejností.

Celkem 16 autorů působících mimo FAMU letos přijalo pozvání na letní a podzimní klauzurní zkoušky. Jedná se o  osobnosti z  různých oblastí napříč mnoha (ne)uměleckými odvětvími – publicisté, kritici, produ­ centi, scenáristé, pedagogové, kurátoři. Někteří sami na FAMU studovali, jiní aktivně tvoří či působí mimo Českou republiku – na  Slovensku nebo v  USA. Jejich úkolem bylo dívat se na letošní klauzurní díla vlastní­ ma očima a  podrobit je vlastním úvahám. V  šestnácti textech se tak zrcadlí pohled na současnou studentskou tvorbu zvenku. Autoři neznají pozadí vzniku klauzur­ ních děl ani osobní příběhy a motivace studentů. Suplují ono hladové kritické oko číhající za  zdmi uměleckého zázemí FAMU.

Klauzurní kniha však funguje obousměrně. Přestože klauzurní zkoušky jsou veřejnosti volně pří­ stupné, není zatím zvykem, aby je hojně navštěvovali „lovci talentů“. V rukou držíte soubor úvah, který sou­ časnou „famáckou“ tvorbu vynáší na venkovní světlo. Díky dlouhodobé spolupráci s  některými autory se v  knize daří zachycovat kontinuitu studentské tvorby od  prvních nesmělých krůčků po  celovečerní magis­ terské filmy. Nejedná se však o  propagační katalog, nýbrž o  způsob, jak díla často nezkušených tvůrců otevřít širší veřejnosti. Díky tomu, že autoři textů pů­ sobí v různých oblastech, přinášejí originální myšlenky

– 9 –

FAMU  řůž

a postřehy o současné generaci mladých audiovizuál­ ních tvůrců.

Vzniká tu tak prostor pro širší diskusi o  školní tvorbě, která může v  mnoha ohledech napomoci stu­ dentům zorientovat se v  džungli filmového průmyslu, jež na ně po absolutoriu FAMU čeká.

Zároveň klauzurní knihy slouží i  jako paměť Filmové a  televizní fakulty AMU, proto na  konci na­ jdete seznam všech klauzurních děl za akademický rok 2014/2015 i 2015/2016.

Jitka Lanšperková, editorka

IRENA REIFOVÁ: TVORBA FAMU JAKO PŘÍSLIB...

Irena

Reifová:

Tvorba

FAMU

jako příslib

pro post

-televizní

televizi

Bakalářské a magisterské klauzurní filmy kated­

ry režie na FAMU jsou vyústěním jednotlivých stupňů

studia a pro jejich autory nesporně znamenají filmařské

vizitky. Filmové školy, jako je FAMU, patří k institucím,

– 11 –

KATEDRA RE IE

které udržují filmovou tvorbu v  poli umění a  vysoké kultury. Rovnítko mezi filmem a  uměním reprezen­ tují slavné etapy historie školy, ale odlesk této defini­ ce proniká i do současných školních cvičení a projektů, o absolventských filmech ani nemluvě. I v sezóně akade­ mického roku 2015/2016 tedy nebyly absolventské filmy FAMU jen výpovědí individualit, ale všem byla společ­ ná ambice stvrdit a po svém konkretizovat uměleckou povahu filmového média. Univerzálním znakem této (a  jistě ne jen této) generace absolventských filmů je snaha vetknout do závěrečné práce pověstnou „auru“ Waltera Benjamina, tedy zachovat ke sdělovanému vý­ znamu individuálně specifický vztah, který se v proce­ su masové replikace rozpouští.

Záměr tohoto krátkého ohlédnutí je vzhledem k výše popsaným konstantám „famáckého“ pojetí filmu rouháním. Chci se zamyslet nad tím, zda autorský styl představujících se studentů, za jehož předzvěst lze absol­ ventské filmy považovat, může fungovat i mimo kontext umění a vkus cinefilních labužníků. Obsahuje prvky, které jsou kompatibilní s vývojem populární kultury? Obstály by některé rysy profilujících se autorských stylů letošních absolventů v televizi – zejména pak v televizi post­televizní éry?

Mé otázky vycházejí z toho, že televizní populární kultura (nebo alespoň některé její části) byla v rámci stu­ dia populární a televizní kultury dávno rehabilitována. Vycházejí také z proměn televizní tvorby a modifikací, které do televizního dramatu přineslo rozložení televiz­ ních obsahů na jiné digitální platformy mimo televizní

IRENA REIFOVÁ: TVORBA FAMU JAKO PŘÍSLIB...

– 12 –

obrazovku. Část televizní produkce byla zbavena stig­ matu ohlupující zábavy ještě před digitálním oživením. V polovině devadesátých let do studia televize defini­ tivně vstoupil pojem „quality television“ (díky Robertu J.  Thompsonovi a  jeho publikaci Television’s Second Golden Age). Pojmenoval tak proud jinakosti v televiz­ ním vysílání, kam spadaly pořady oponující a vymyka­ jící se komerčnímu stylu seriálů Dallas a Dynastie, které determinovaly televizní estetiku 80.  let. Twin Peaks, Rodina Sopránů nebo The Singing Detective se tak staly televizními, ale přesto vysoce ceněnými díly a  spolu s pojmem „quality television“ prosadily zkušenost, že televize může být stejně dobrá jako film. Digitalizace je kvůli pirátským možnostem konzumace vnímána jako ohrožení tradičního televizního vysílání, současně však prohloubila momenty kvality v televizních dramatech. Počínaje seriálem Ztraceni je zřejmé, že vyrovnávání se producentů se sledováním seriálových dramat mimo tok televizního programu ovlivňuje jejich žánrovou i nara­ tivní stránku. Vznikají mimořádně intenzivní narace, usilující o vtažení diváků do konstruovaného fikčního světa za pomoci hry s dějovými liniemi, časovými ro­ vinami nebo multiplatformitou příběhu.

Jakou míru kompatibility s uvedeným kontextem změn lze vyčíst z  kolekce klauzurních filmů FAMU v  roce 2015/2016? Díváme se na  krátké filmy autorů, kteří zaujmou HBO nebo se stanou tvůrci kultovních fanouškovských artefaktů?

Viditelně přítomnou linií v  letošních absolvent­ ských filmech, která současně představuje významnou

– 13 –

KATEDRA RE IE

osu současné populární televize, je emocionalita. Emoce,

afekty a vcítění jsou „in“. Krátké filmy Kláry Jůzové Alice,

Václava Hrziny Jak blízko tomu jsem a Johany švarcové

Černý dort jsou, každý po svém, psychologickými stu­

diemi, kterým vévodí právě emoce. Klára Jůzová nabíd­

la komediální hříčku připomínající Sedmikrásky Vě r y

Chytilové, založenou na  dvojroli hrdinky ztvárňující

dvojčata, a postavila příběh na klasické záměně. Nebo

to ze strany partnera jednoho z  dvojčat nebyl omyl?

Václav Hrzina vytvořil psychologickou studii kamarád­

ství, mladické rozervanosti a trapnosti na téma trochu

wertherovské. Johana švarcová potom zrale zfilmova­

la motiv rodinné sešlosti, kde se vztahy, city a  zájem

o druhé projevují hlavně jako konverzační křeč a pře­

tvářka. Emoce ve vizuální tvorbě otevírají dveře mož­

nosti identifikace publik s  příběhem a  jsou pojítkem

mezi dílem a jeho konzumentem. To platilo v televizi

vždy, ale u imerzivních narací, které mají diváka pohl­

tit, je to dvojnásob důležité.

Úspěšnou charakteristikou některých disperzních

narací (které si předávají uživatele mezi TV obrazov­

kou, internetem a mobilními technologiemi) je prostře­

dí ve stylu film noir. Temnota se stala až nadužívaným

klišé, zejména u produkcí krimiseriálů inspirovaných

severskou tradicí. Současně je však určitý druh tem­

noty jedním z hnacích motorů např. i u Hry o trůny.

Filmovou řeč produkující temnotu (spojenou s chladem

a neosobností) nacházíme v práci Hany Markové Jesus

Krisztina. Hana Marková rozehrává svou vizi vnitřní­

ho světa ženy prožívající laktační psychózu v osamělosti

IRENA REIFOVÁ: TVORBA FAMU JAKO PŘÍSLIB...

– 14 –

exkluzivní, studené vily. Zde však není příběh podán přes emoce, ale přes vlastnosti prostředí sugerující vnitř­ ní zrak hrdinky.

U televizních dramat oslovujících mnohem frag­ mentovanější a u různých technologií se shromažďující diváky post­televizního věku bývá také často oceňována obsahová zaměřenost na skupinové a kolektivní identity. Toto ladění nacházíme u Jiřího Volka (3. poločas), Pavla Ruzyaka (Chléb náš vezdejší) a Vojtěcha Komárka (Můj dům). Jiří Volek ve filmu s výtečným castingem (Václav Neužil, Gabriela Míčová, Robin Pařík) pojednává o otci od rodiny, který si místo úmoru standardní české chu­ doby vybírá rozptýlení v  komunitě hooligans a  skin­ headů. Pavel Ruzyak (velmi popisným, bezpříběhovým stylem, který je však málo kontemplativní na to, aby se jednalo o slow cinema) sleduje stereotyp tovární práce asijské dělnice během 24 hodin. Vojtěch Komárek spo­ jil problematiku identity se zkoumáním možností filmu jako tvůrce mediované paměti – natočil příběh, v němž se návštěva potomka sudetských Němců v jeho bývalém domě stává příležitostí setkat se se současnými českými nájemníky a zjišťovat, za kolik se vzpomínky dají koupit.

V kontextu disperzní televizní kultury, v níž je te­ levize stále méně konzumována podle „shora“ urče­ ného televizního toku, jsou klíčovým aktérem aktivní fanouškové, kteří svůj obsah aktivně vyhledávají a sklá­ dají ze zážitků nabízených různými technologický­ mi platformami (televizní vysílání, oficiální úložiště a streamy, pirátské zdroje, počítačové hry, mobilní apli­ kace...). Jakýkoli pokus odhadnout na základě krátkých

– 15 –

KATEDRA RE IE

absolventských filmů potenciál autorů být autory fa­

nouškovských pořadů je samozřejmě čirá spekulace.

Spletitost fikčního světa, která má schopnost vtaho­

vat a vytvořit z diváka fanouška, se nemůže rozvinout

v půlhodině audiovizuální tvorby. I bez analýzy nara­

tivních katalyzátorů fanouškovství však můžeme říci,

že poslední sbírka absol ventských filmů je spíše egois­

tická (autoři se zajímají sami o sebe) než fanouškovská

(autoři otevírají možnosti pro interpretace a různá užití

diváky). Současně je tato orientace na sebe sama u zá­

věrečných školních filmů zcela pochopitelná – autoři

ověřují ve škole získané řemeslné a talentové nástroje.

Jako materiál pro vtahující kultovní seriály to nestačí.

Uvážíme­li však, že v této fázi mají být hlavními fanouš­

ky začínajících filmařů hlavně oni sami a jejich peda­

gogové, je obrácení se k vlastním a ve škole získaným

horizontům vlastně také technika kultovní tvorby.

Autorka se věnuje televizním a kulturálním studiím.

ANTONÍN TESAŘ: VýHODNý MINIMALISMUS

Antonín

Tesař:

Výhodný

mini

malismus

Na Katedře režie FAMU jako by za posledních ně­

kolik let vykrystalizoval jeden dominantní styl, který

převažoval i v letošních klauzurních filmech, které jsem

měl možnost vidět. Jde o styl civilní, formálně strohý,

minimalistický a pozorovatelský. Daří se v něm vyprá­

věním, která by se dala označit za „odpsychologizova­

ná psychologická dramata“ – jde v nich o mezilidské

vztahy, většinou o ty nejintimnější, tedy rodinné nebo

milostné, ale postavy jsou nahlíženy zásadně zvnějšku,

z  pozorovatelského odstupu. Tvůrci nám ukazují jen

jejich vnějškové chování, ze kterého můžeme jen uha­

dovat, co si myslí a proč jednají tak, jak jednají. Jsme

ochuzeni o nediegetickou hudbu i další subjektivizující

– 17 –

KATEDRA RE IE

prvky a sledujeme děj z výrazně distancované pozice

přihlížejících. Namísto dokonalého přehledu o situa­

ci postav dostáváme náznaky, úsečné věty, gesta, letmé

souvislosti, jež nám neumožňují hrdinům plně poro­

zumět, ale pouze s nimi sdílet některá jejich puzení či

motivy. Tempo pracuje se zdržováním, vyčkáváním,

stupňováním tenze, případně s  několika eruptivními

vyhrocenými dramatickými situacemi, jež se vynoří ja­

koby odnikud. Důsledně civilní prostředí jsou ovšem

nasnímána s velkou péčí o kompozici záběrů, o promyš­

lenou choreografii pohybů kamery a o dynamiku střihu,

který často opouští dramaticky rozehranou situaci nebo

vpadá doprostřed děje. Většina klauzurních děl odmí­

tá klasicky vystavěné vyprávění a nekončí rozuzlením

jasně definovaného konfliktu. Naopak jejich konce bý­

vají často náhlé, otevřené a v některých případech před

nimi dokonce ani není žádná katarzní situace.

Tenhle styl je samozřejmě odvozený od některých

trendů současných filmů, které kolují na  prestižních

filmových festivalech a bývají oslavované kritikou. Pro

studenty filmových škol může být přístup uznávaných

tvůrců nového rumunského filmu, asijského minimalis­

mu nebo rakouské analytické kinematografie inspirativ­

ní právě proto, že se s ním pojí určitá prestiž, estetické

elitářství i sdílená představa odborníků, že právě takhle

má vypadat filmové umění. Má to samozřejmě i prak­

tickou stránku – točit tímto způsobem je jistější vzhle­

dem k reputaci toho kterého studenta/tvůrce. Budovat

si pověst minimalistického auteura je na  filmové

škole, která chápe kinematografii jako umění, vlastně

ANTONÍN TESAŘ: VýHODNý MINIMALISMUS

– 18 –

konformnější pozice než snažit se točit jako Johnnie To, Cédric Klapisch, nebo dokonce Fede Alvarez. Zároveň je volba tohoto stylu pragmatická i z realizačního hle­ diska. Tvořit komorní, civilní mini malistické filmy je čistě orga nizačně snazší než točit jako Wes Anderson, Nicholas Winding Refn nebo Pedro Almodóvar. A ko­ nečně enigmatickým náznakovým vyprávěním lze omluvit lecjaké scenáristické neujasněnosti nebo ne­ dotaženosti, které si sevřenější dějové útvary, jaké pre­ cizně předvádí třeba Toni Erdmann (2016) nebo filmy Bonga Joon­hoa, nemohou dovolit.

Nechci obviňovat studenty FAMU z vypočítavosti. Jen poukazuji na to, že právě tenhle styl se v podmín­ kách „umělecké“ filmové školy jeví jako nejlogičtější, nejekonomičtější a  nejefektivnější volba. A  v  čím dál prekérnější situaci evropské, potažmo globální artové kinematografie jako takové to možná bude nejvhod­ nější volba i  pro profesionální kariéru řady filmařů. Umožňuje totiž velmi levně natáčet filmy, které mají extrém ně vyhraněné publikum a zároveň se radikálně vymezují vůči „hlavnímu proudu“. Nevolám po tom, aby filmaři na FAMU začali točit jako Isaac Florentine nebo Hélène Cattetová a Bruno Forzani (i když by to možná byla vítaná ambice). Spíš se zamýšlím nad tím, jaké jsou plusy a minusy takhle nastaveného přístupu.

Výše popsaný styl můžeme najít napříč prvním, druhým i pátým ročníkem katedry režie. V jádru pěti­ minutové „malé etudy“ prvního ročníku Čočka od Terezy Vejvodové je dobře vystavěná a jasně předsta­ vená dramatická situace, která si vystačí s minimálním

– 19 –

KATEDRA RE IE

pozadím co do naší znalosti postav a širšího rámce si­

tuace. Druhácký hraný film Damiána Vondráška Vě z e n í

zase sází na  dramatický potenciál netypického pro­

středí věznice, který dokáže konflikty mezi postavami

dosta tečně zvnějšku definovat. Důsledně civilní prvác­

ké filmy Marka Čermáka Macecha a V pokoji rozebíra­

jící mezi generační rodinné vztahy, studie jízdy autem

Rodiny jedoucí nocí Jana Hechta nebo třeba náčrt život­

ního zklamání mladé babysitterky Imitace Aliaksandra

Stelchanky naproti tomu stojí na hraně lehce záhadných,

neurčitých vyprávění a zamlžených banalit. Nicméně

všem zmíněným filmům je třeba přiznat solidní řeme­

slnou úroveň a některým z nich i obdivuhodnou schop­

nost vytvořit působivé záběry lokací hlavního města.

Ústřední otázkou samozřejmě je, jak se tahle ten­

dence projevila na  trojici letošních absolventských

filmů, tedy snímků, se kterými jejich tvůrci odcháze­

jí ze školy do profesního prostředí. Všechny tři letoš­

ní magisterské práce s tímhle stylem pracují po svém

a s docela výrazně odlišnými důsledky. Václav Hrzina

ve  filmu Jak blízko tomu jsem dovádí minimalistický

a civilní přístup do extré mu. Sledování mladíka, který

se potýká s  vlastní nesmělostí a  milostnými problé­

my, je mimořádně subtilní, úsečné a skoupé na podně­

ty. Tlumené tempo, minimum hudby, důraz na statické

záběry, to všechno stvrzuje poměrně zajímavý kontrast

mezi zřejmě trpícím nitrem hrdiny a  odtažitou per­

spektivou filmu. Snímek má velmi působivou kame­

ru, která dokáže neobyčejně elegantně nasnímat ulice

Prahy, aniž by působily jako podivně sterilní luxusní

Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist