načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Klára a Jonte - Pia Hagmarová

Kniha: Klára a Jonte
Autor:

Tentokrát se Klára zmítá mezi dvěma kluky – svým nejlepším kamarádem Jontem a jeho černovlasou kopií, bratrancem Sandrem. Klára neví, pro kterého z nich se rozhodnout, myslí si, že ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  160
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  189 Kč
15%
naše sleva
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Rok vydání: 2016-09-07
Počet stran: 120
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 117 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Petra Hesová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000044217
EAN: 9788000044217
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tentokrát se Klára zmítá mezi dvěma kluky – svým nejlepším kamarádem Jontem a jeho černovlasou kopií, bratrancem Sandrem. Klára neví, pro kterého z nich se rozhodnout, myslí si, že Jonte se na ni zlobí, protože jí Sandro dal pusu, a tohle všechno ji tak zaměstnává, že skoro nemá čas na Stara, což štve zase ji. A aby toho nebylo málo, Klářina máma si taky pořídí vlastního koně, kobylku arabského plnokrevníka!

Kniha je zařazena v kategoriích
Pia Hagmarová - další tituly autora:
Klářino trápení Klářino trápení
Hagmarová, Pia
Cena: 160 Kč
Kláro, na start! Kláro, na start!
Hagmarová, Pia
Cena: 160 Kč
Milla: Dárek Milla: Dárek
Hagmarová, Pia
Cena: 169 Kč
Klára a Jonte Klára a Jonte
Hagmarová, Pia
Cena: 93 Kč
Klářin velký závod Klářin velký závod
Hagmarová, Pia
Cena: 160 Kč
Klářin velký závod Klářin velký závod
Hagmarová, Pia
Cena: 93 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
1
D otáhnu Starovi podbřišník a on vztekle sklopí uši
dozadu. Už se po  mně sice dlouho neohnal, ale stejně ho radši
po očku sleduju. Ze začátku, když jsme si ho přivezli, mě
několikrát kousl a  já pak měla na  rukou ještě dlouho modřiny.
Tomu bych se teď chtěla vyhnout.
„Ani to nezkoušej,“ zasyčím na něj.
Star okamžitě zbystří a  najednou vypadá jako nevinnost
sama. Ale v očích mu tančí rozpustilé ohníčky.
„Ty rošťáku jeden,“ řeknu něžně a podrbu ho na hlavě.
„To mluvíš se mnou?“ ozve se z Olleho boxu.
Nestává se zrovna moc často, že by si máma půjčila Lisina
koně. Myslím, že jí připadá trapné se ptát. Ale tenhle týden
Klara a Jonte.indb 9Klara a Jonte.indb 9 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01





10
jsou podzimní prázdniny, které Lisa tráví se svojí mámou, a je
jen ráda, že Olleho občas někdo projede.
Mít ve stáji společnost je vždycky zábavnější. Aspoň
nejsem na všechno to hřebelcování a kydání sama. I když máma
zrovna moc práce nezastane, většinu času jenom mele pantem.
Od chvíle, co se s Lassem vrátili ze svatební cesty v Itálii, mluví
pořád dokola jen o tom, jak to tam bylo úžasné. Už mi to její
omílání začíná lézt na nervy. Navíc máme dennodenně k jídlu
těstoviny.
Lasse je Lisin táta. Ze začátku jsme od  něj měly s  mámou
pronajatý byt, ale potom se do sebe Lasse s mámou
zamilovali, a tak teď bydlíme všichni čtyři spolu, v našem velkém
červeném domě na Malinové stráni. Já s Lisou si zvykáme na to,
že jsou z  nás najednou něco jako sestry. Dá se říct, že jsem
starší sestru vždycky chtěla, ale přijít k ní ve třinácti je trochu
zvláštní.
„Říkám si, jestli by Lise vadilo, kdybych vzala Olleho na 
projížďku do lesa,“ nadhodí máma. „Moc ráda bych si trochu
zaskákala.“
„Vzhledem k tomu, že tady Lisa není, ti to těžko může
zakázat,“ odpovím.
„Tak to máš pravdu,“ přitaká máma se smíchem. „A ty jí to
nevyzvoníš, viď?“
Než vyrazíme, dáme si zahřívací kolečko na  kolbišti. Přála
bych si opravdový padok, ale zatím máme jen čtvercovou
dráK lara a Jonte.indb 10Klara a Jonte.indb 10 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01





11
hu vytyčenou v každém rohu sloupkem. Lasse slíbil, že nám ji
oplotí, ale on většinou s plněním svých slibů nepospíchá, takže
si na padok asi ještě počkáme.
Star je čilý jako vždycky. Jakmile ho patami pobídnu, hned
chce vyrazit cvalem. Zato jízda na kruhu a obraty kolem
předku ho šíleně nudí. Pokaždé hned začne zvedat čumák
a vzpěčuje se.
„Nedej se, Kláro,“ volá máma. „Použij vnitřní holeň a  nic
mu nepovol.“
Většinou je fajn mít mámu, která se vyzná v koních.
Takových se moc nenajde. Občas mám ale těch jejích dobře
míněných rad po krk a přeju si, aby o jezdectví nic nevěděla. Tátovi
stačí předvést, že umím cválat, aby ho moje umění nadchlo.
Zato udělat dojem na mámu je mnohem těžší.
S Ollem jim to sluší. Olle je sice pony, ale tak mohutný, že
na mámu vůbec nevypadá malý. Klusá teď hezky na  otěži se
skloněnou hlavou, přesto mi nepřipadá ani z poloviny tak
pěkný jako Star. Olle je úplně obyčejný kůň. Mírný, trochu nudný
hnědák. Zato Star je každým coulem výjimečný.
Je šedivý, má malou, ušlechtilou hlavu a nohy jako strunky.
Jeho vlnitá hříva je tak dlouhá, že mu sahá až po břicho, a ocas
se mu vždycky po koupeli leskne jako stříbro. Chce se mi
brečet štěstím pokaždé, když pomyslím na to, že je můj. Taková je
to krása.
„Projedeme si překážkovou dráhu?“ zeptá se máma.
Klara a Jonte.indb 11Klara a Jonte.indb 11 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01





12
„Jasně,“ přikývnu.
Cestou k  lesu šustí koním pod kopyty suché listí. Větve
stromů jsou každým dnem holejší. Nastoupil opravdový
podzim, a co nevidět se může objevit první sníh. Ohlédnu se přes
rameno.
Náš velký červený dům stojí na kopečku, odkud svými
četnými okny s bílými rámy a mřížkou shlíží na celou Malinovou
stráň. Kaštan stojící vedle k němu natahuje své tlusté větve,
jako by ho chtěl obejmout. Na  zahradě roste několik třešní
a spousta maliní. Uprostřed tráv níku má máma záhonky, kde
pěstuje brambory a  plevel. Stáj stojí hned vedle. Připadá mi,
jako bych tu žila odjakživa. Nejde mi do hlavy, že je to teprve
rok a  kousek, co jsme sem přišly. Na  náš byt ve  městě už si
skoro nevzpomínám, a to jsem přitom celé stěhování obrečela.
Překážkovou dráhu jsme si s Lisou postavily letos
na podzim. Pomáhal nám s tím můj spolužák Jonte se svým starším
bráchou Peterem. Když jsem si trasu projížděla poprvé,
připadaly mi překážky obrovské, ale už jsem si na ně zvykla.
„Jeď za mnou a dodržuj odstup,“ nabádá mě máma.
„Kdybych náhodou spadla, nechci, aby mě Star pošlapal.“
Potom pobídne Olleho a vyrazí vstříc první překážce.
Starovi není čekání vůbec po  chuti. Netrpělivě pohazuje hlavou
a poskakuje na místě.
„Uklidni se, ty trdlo,“ směju se a popustím otěže mezi prsty.
Další pokyn už Star nepotřebuje. Skokem se žene za Ollem.
Klara a Jonte.indb 12Klara a Jonte.indb 12 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01





13
Kolem nohou mu víří listí, a když se přeneseme přes první
překážku, vyhodí nohama dozadu. Je to jen malý projev radosti
a nijak mě to neděsí.
Máma přede mnou zdolává jednu překážku za  druhou.
Dlouhé, světlé vlasy vykukující pod helmou jí vlají ve  větru.
Olle skáče s  klidem a  rozvahou jako obvykle. Zato já musím
Stara hlídat, protože se neustále potajmu snaží přidat
do kroku. Nesnáší být poslední a nikdy se nevzdává, i kdyby únavou
pletl nohama.
Procváláme zatáčkou a já vím, že za ní čeká vodní příkop.
Samotná zábrana není moc vysoká, ale stejně nahání strach,
protože člověk po skoku přistane přímo do potoka. Star
potřese hlavou, abych mu trochu popustila otěže. Už teď však běží
až moc rychle a blížíme se k Ollemu čím dál víc.
Olle se přenese přes překážku a žbluňkne do potoka. Voda
mu sahá po kolena. Na chvíli se zastaví a trvá několik vteřin,
než se s  mámou zase rozjedou. A  těch pár okamžiků Starovi
stačí, aby ho dohnal. Všechno se seběhne tak rychle, že nemám
nejmenší šanci ho zastavit. Najednou vidím mámu s  Ollem,
a  když Star přeletí přes překážk u, je mi jasné, že dopadneme
přímo na ně. Chytím ho oběma rukama za hřívu, pevně sevřu
víčka a čekám katastrofu.
Ozve se dusot kopyt, mámin křik a do tváře mi vyšplíchne
bahno. Star však cválá dál, takže nakonec opatrně pootevřu
oči. Starovi se nějakým zázrakem podařilo změnit ve vzduchu
Klara a Jonte.indb 13Klara a Jonte.indb 13 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01





14
směr a doskočit vedle Olleho. Teď uhánějí bok po boku a Star
odmítá pustit Olleho před sebe, i když tahám za otěže.
Máma se po mně ohlédne a přibrzdí Olleho, aby Star mohl
jít do čela. Olle nikdy zbytečně nejančí a nevadí mu, když ho
Star předběhne. Jakmile je Star první, zklidní se. Má totiž
pocit, že vyhrál, a to mu stačí.
„Star je sice malý, ale je to pořádný bojovník,“ podotkne
máma, když zvolníme.
„Je to nejlepší kůň na  světě,“ odpovím a  popleskám Stara
po zpoceném krku.
„Udělaly jsme dobře, že jsme ho koupily,“ prohlásí máma
spokojeně. „Kdo by to byl čekal?“
Máma mi vlastně původně žádného poníka kupovat
nechtěla, protože jsme na to neměly peníze. Ale když Lasse
pořizoval Lise Olleho, narazily jsme na  tomtéž místě i  na  Stara.
Byl tak zubožený, že ho mámě nabídli skoro zadarmo a  ona
přijala.
Od té doby se stala spousta věcí a o Starovi už nikdo
nemůže říct, že vypadá uboze.
Necháme koně klusat lesní cestou na  volné otěži. Zpoza
mraků vykukuje chladné podzimní slunce a kapky vody
v mechu mezi stromy se pod jeho paprsky třpytí. Vzduch je
průzračný tak, jak bývá jen na podzim, a mokré listí voní.
„Áááááách!“ vyhrkne máma zničehonic. „Ježdění je tak
prima. Kéž bych to mohla dělat častěji.“
K lara a Jonte.indb 14Klara a Jonte.indb 14 28.7.2016 19:11:0128.7.2016 19:11:01






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.