načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Klára a hříbátko - Pia Hagmarová

Klára a hříbátko
-15%
sleva

Kniha: Klára a hříbátko
Autor:

Den, kdy má Mira přivést na svět hříbátko, se nezadržitelně blíží a Klára má obavy. Podaří se všechno, jak má? V minulosti totiž Mira nakonec o hříbátko vždycky přišla… ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  189 Kč 161
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-03-15
Počet stran: 128
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 123 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Petra Hesová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000049908
EAN: 9788000049908
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další pokračování příběhů třináctileté Kláry a jejího poníka Stara. Tentokrát se vše točí kolem očekávání narození hříbátka kobylky Miry. Pro starší dívky. Den, kdy má Mira přivést na svět hříbátko, se nezadržitelně blíží a Klára má obavy. Podaří se všechno, jak má? V minulosti totiž Mira nakonec o hříbátko vždycky přišla... Naštěstí je tu pro Kláru Sandro, Jonteho bratranec. Začínají mít k sobě postupně čím dál blíž... Ale co na to Jonte?

Popis nakladatele

Den, kdy má Mira přivést na svět hříbátko, se nezadržitelně blíží a Klára má obavy. Podaří se všechno, jak má? V minulosti totiž Mira nakonec o hříbátko vždycky přišla… Naštěstí je tu pro Kláru Sandro, Jonteho bratranec. Začínají mít k sobě postupně čím dál blíž… Ale co na to Jonte?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Pia Hagmarová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1

Většina sněhu už roztála. Zbývají jen poslední špinavě šedé zbytky po největších závějích. Když zadní světlaškolního autobusu zmizí v  dálce, vydám se po  příjezdové cestě k  domu. Už zdaleka si všimnu, že mi z  okna v  kuchyni mává mamka. Překvapeně jí to oplácím. Zřídkakdy se objeví doma takhle brzy, obzvlášť když je pátek. Pak si však vzpomenu. Vždyť dneska dorazí veterinářka.

Udělám si k  svačině housku se sklenicí mléka a  máma mezitím pochoduje po  kuchyni a  každou minutu se dívá na hodinky.

„Měla tu být už před hodinou,“ stěžuje si. „A já jsem si kvůli tomu navíc vzala volno z práce, a vůbec.“

Klára a hříbátko.indb 9Klára a hříbátko.indb 9 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


10

Nakonec se přece jen ozve supění motoru a  na  dvoře se objeví malé černé autíčko. Mamka mu vyběhne naproti a já jsem jí v patách. Je to tatáž veterinářka, která ošetřovala Stara, když měl krevničky. Tentokrát jí husté hnědé vlasy volněspadají na ramena a v těsných džínách vypadá jako puberťačka.

„Zdravíčko! Já jsem Sofi a, ale to je vám už asi známo,“ zahlaholí vesele a  hmoždí se s  těžkou brašnou na  zadním sedadle. „Omlouvám se za  zpoždění, ale telila se mi kráva a  nevypadalo to vůbec dobře, tak jsem ji musela vzít jako první.“

„A přežila to?“ zajímá mě.

Sofi a se na mě usměje. Má mírné hnědé oči, trochu jako laň.

„To si pište, a  telátko jakbysmet. Když jsem odjížděla, už sálo mlíčko jedna radost. Občas je naše povolání vážněnádhera. A co tvůj poník, Kláro?“

„Star se má bezvadně,“ ujistím ji. „Ani ho nepoznáte.“

Když jsem Stara loni dostala, byl jen kost a kůže, srst měl zplstnatělou a břicho plné červů. Vlastně vypadal dostbídně. Dnes, kdy se mu srst leskne jako stříbro, a tak akorát se zakulatil, se tomu ani nechce věřit.

„A jak to vypadá s Mirou?“ otočí se Sofi a tázavěna mamku. „Zatím žádné potíže?“

„Vůbec ne,“ odpoví máma. „Ale to čekání je náročné. Jsem ráda, že jste se na ni přijela podívat.“

Klára a hříbátko.indb 10Klára a hříbátko.indb 10 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


11

„Tak se za ní vypravíme,“ navrhne Sofi a a s brašnou přes rameno zamíří ke stáji.

Kobylka Mira patří mamce. Je březí, ale nikdo nevěří, že její hříbátko přežije. Tři po sobě se jí totiž narodila mrtvá. Myšlenka, že každým dnem se u Miry v boxu může objevit pošlé hříbě, je hrozná. Pokaždé mám teď cestou do stájenahnáno.

„Proč její hříbata nikdy nepřežijí?“ zeptám se.

„To se trochu špatně vysvětluje, ale pokusím se,“ odpoví Sofi a. „Hříbátko se vyvíjí v  místě, kterému se říká děloha. Mira prodělala několik děložních zánětů, takže ta jejínepracuje úplně správně. A to způsobuje, že se hříběti nedostává živin.“

„Takže tam vlastně vyhladoví,“ zašeptám.

Při tom pomyšlení se mi zvedá žaludek.

„Zhruba tak to je,“ přikývne Sofi a a soucitně na měhledí vlídnýma očima. „Je to hrůza, ale takový je občas život. Když jsem u vás byla naposled, měla jsi zálusk stát seveterinářkou. Ještě to platí?“

Mlčky přikývnu.

„V tom případě se musíš naučit, že život kráčí se smrtí ruku v ruce a patří k sobě. Nelze zachránit úplně všechna zvířata. Coby veterinář můžeš jen odvádět co nejlepší práci.“

Mamka se Sofi í vejdou do stáje za Mirou. Já tonezvládnu, teď, když vím, že hříbátko je odsouzeno k smrtia pomaKlára a hříbátko.indb 11Klára a hříbátko.indb 11 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


12

lu u Miry v břiše umírá hladem. Hned od začátku, jakmile

mamka Miru koupila, jsem věděla, že je to s jehovyhlídkami špatné. Ale kvůli vážnosti, s níž teď Sofi a promluvila, mi

to najednou celé připadá ještě opravdovější. Jakmile zavřu

oči, vidím hříbátko před sebou. Maličké, bezbranné a beze

špetky naděje. Nikdy se nerozběhne po  pastvině na  svých

vratkých nožičkách, dokonce ani nespatří mámu. Život by

neměl být takhle hrozný.

Se slzami v očích se loudám k ohradě. Když je mi úzko,jediný, kdo mě dokáže zaručeně utěšit, je Star. Dostali s Ollem napůl otep sena, a tak teď klidně stojí a přežvykují. Chvíli je jen pozoruju. Už samotný pohled na Stara mi trochu zvedne náladu. Je drobný, má stříbrošedou barvu a dlouhou hřívu i  ohon. Krásnějšího poníka na  světě jednoduše nenajdete. To si o svém milovaném koni samozřejmě myslí každý,jenže pravdu mám jen já. Olle působí ve srovnání se Staremdocela obyčejně. Je hnědý a hřívu i ocas má černé. Takových, jako je on, jsou tisíce, zato Star existuje jen jeden.

„Pojď ke mně, chlapíku,“ lákám ho.

Ovšem Star ani nezvedne hlavu. Očividně si myslí, žejakmile seno jen na vteřinku spustí z očí, Olle vmžikuvšechno spořádá sám. Tak podlezu ohradu a  jdu k  nim. Sáhnu do kapsy pro dvě jablka. Nejdřív nabídnu Ollemu. Vezme si ho z ruky svým obvyklým, uvážlivým způsobem a já využiju příležitosti a pohladím ho po růžovém čumáku.

Klára a hříbátko.indb 12Klára a hříbátko.indb 12 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


13

„Lisa se vrátí co nevidět,“ chlácholím ho. „A zase tě bude opečovávat. Jela jen na návštěvu ke své mamce, víš.“

S Lisou říkáme, že jsme sestry, ačkoli nemáme stejnérodiče. Stejně jsme však svým způsobem sourozenci, protože moje mamka s  jejím taťkou Lassem se letos na  podzim vzali. Kdyby bylo po mém, asi bych si vybrala o trochu míň panovačnou sestru. Občas mám Lisy vážně plné zubya přála bych si, abychom s mamkou zase byly jen samy dvě. Ale když je Lisa pryč, kupodivu se mi po  ní stýská. Jakmile je o víkendu u své mámy, je tu nuda k ukousání.

Nechci, aby si Olle během Lisiny nepřítomnosti připadal zanedbaný, a tak se s ním trochu mazlím. Narozdíl od Stara nemá rád škrábání na  čele, zato hladit po  krku se nechá. Do  Stara rázem vjede žárlivost a  začne do  mě netrpělivě šťouchat čumákem. Chytnu ho rukama kolem krkua zabořím mu obličej do huňatého zimního kožíšku. Stara ovšem nezajímají něžnosti, ale jen něco dobrého k snědku. Šikovně mi prošmejdí bundu a  samozřejmě v  kapsách objeví další jablka. A jelikož se nemám k tomu, abych je vydaladobrovolně, zakousne se do látky a začne za ni škubat. Musím se tomu smát.

„Ty jsi ale nenasyta,“ prohlásím. „Jestli mi utrhneš kapsu, tak všechna jablka dostane Olle.“

Jako by mi Star rozuměl každé slovo, protože bunduokamžitě pustí a nasadí nevinný výraz.

Klára a hříbátko.indb 13Klára a hříbátko.indb 13 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


14

„Ty jsi ale raubíř,“ kárám ho. „A navíc rozmazlený.“

Ale samozřejmě to nevydržím, a Star spokojeněschroue další jablko.

Miřina prohlídka už je zřejmě u  konce, protože když zvednu oči, vidím mamku se Sofi í přicházet od stáje.Podlezu ohradník a pospíchám jim naproti.

„Jak to vypadá s Mirou?“ zajímám se.

„Všechno v pořádku,“ odvětí Sofi a.

„Tedy zatím,“ dodá máma s povzdechem.

„A není nějaká naděje, že hříbátko přežije?“ špitnu.„Alespoň maličká?“

Sofi a si mě změří pohledem a  bezmocně rozhodí rukama.

„Co vám mám na to říct? O tři hříbata už Mira přišla, takže vyhlídky nejsou moc dobré. Šance je ale samozřejměvždycky, i když si myslím, že to poslední připouštění bylo dost zbytečné.“

„Však odteď už bude jen na ježdění,“ skočí jí máma do řeči. „Dali mi ji tak levně jen proto, že už se nehodila k chovu.“

Sofi a přikývne.

„Nevíte náhodou, který veterinář ji měl na starost, než jste ji koupila?“ nadhodí. „Podrobnosti o tom, co se s nív minulosti dělo, by mi pomohly.“

„Zjistím to,“ odpoví mamka. „Vydržte.“

Pak se rozběhne po trávníku k domu, až jí holínkyčvachKlára a hříbátko.indb 14Klára a hříbátko.indb 14 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


15

tají. Sofi a dojde k  ohradě a  spočine pohledem na  Starovi

s Ollem.

„Z  tvého poníka je fešák,“ prohodí ke  mně s  úsměvem. „A  máš pravdu – sotva ho poznávám. Je vidět, že se o  něj pěkně staráš.“

Cítím, jak se rdím pýchou. Od nikoho by mě takovápochvala netěšila víc.

„Navíc je to chlapík,“ prohlásím. „O  Vánocích jsme vyhráli skokanské závody.“

„No prosím, to je něco,“ zasměje se Sofi a.

Víc už si říct nestihneme, protože k nám čvachtá zpátky máma. Sotva dechu popadá a pomalu ani mluvit nemůže.

„Tady,“ zafuní a podává Sofi i kus papíru a svůj mobil.

„To tedy byla rychlost,“ prohlásí Sofi a s  úsměvem. „Asi bude nejlepší vyřídit to rovnou.“

Poodejdeme s mamkou taktně stranou, aby mohla Sofi a telefonovat v klidu, přestože jsme nejspíš obě celé žhavé ten hovor slyšet.

„Nenapadlo by mě, že budu víc prožívat březost koně než svoje vlastní těhotenství,“ podotkne mamka. „Zezačátku jsem nad tou záležitostí s hříbátkem ani moc neuvažovala, byla jsem jen nadšená, že mám možnost Miru koupit. Ale teď se začíná tak zakulacovat, že na to prostě nejdenemyslet.“

„A kdy to bude?“ zeptám se.

Klára a hříbátko.indb 15Klára a hříbátko.indb 15 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


16

„Myslíš, kdy se Mira ohřebí, pokud všechno půjde, jak má?“

Přikývnu.

„Teď máme začátek března a hříbátko by se mělo narodit na  přelomu března a  dubna. Tím pádem musíme vydržet ještě asi čtyři týdny.“

Mamka mě vezme kolem pasu a obejme mě.

„Dá se očekávat, že to bude hrozně smutné. Ale to možná k  životu taky patří. Každopádně v  létě budeme moct začít jezdit spolu. Konečně!“

„Tenhle víkend by sis třeba mohla půjčit Olleho, když je Lisa pryč,“ navrhnu. „Takže bysme si zítra mohly dopřátpořádně dlouhou vyjížďku.“

„To bych ráda,“ odvětí máma.

Obě předstíráme bodrou náladu. Máma se snažíposkytnout útěchu mně a já zase jí, jenže ve skutečnosti obě víme, že to je k ničemu. Obavy o Miru a její hříbátko se tím vůbec nezmenší.

„To bychom měli,“ prohlásí Sofi a a vrací mamce mobil.

„Dozvěděla jste se něco nového?“ chce vědět máma.

„Neuškodil by hrnek kafe,“ prohodí veterinářka. „Myslím, že na jeden mám zrovinka čas.“

S mamkou se po sobě nervózně podíváme. Sofi a mázjevně na srdci něco důležitého, což těžko může být dobrázpráva. Zamíříme k  domu tak rychle, že s  námi Sofi a sotva drží

Klára a hříbátko.indb 16Klára a hříbátko.indb 16 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


17

krok. Máma se ani neobtěžuje vařit čerstvou kávu. Jenrozlije zbytek z konvice do dvou šálků a ty ohřeje v mikrovlnné

troubě.

„Tady máte,“ prohlásí a mrskne na stůl balíček sušenek. „Kafe je hotové. Tak, a teď nám řekněte, co se děje.“

„Neměla jsem v úmyslu vás děsit,“ začne Sofi a a hodí sipřitom do hrníčku tři kostky cukru, až to žbluňkne. Jen sinejsem úplně jistá, z kterého konce to vzít.“

„Ale no tak,“ vybídne ji mamka netrpělivě.

V očích se jí zračí obavy a horečně přežvykuje sušenku. Já strachy skoro nedýchám.

„Nechci vás tahat za nos,“ řekne Sofi a. „Zdá se mi kruté živit ve vás naději, která se namusí naplnit.“

„Naději?“ ozveme se překvapeným dvojhlasem.

„Situace je taková,“ prohlásí Sofi a. „Přesně jak jsempředokládala, podstoupila Mira řadu zevrubných vyšetření.Koneckonců je to chovná kobylka, která přivedla na světněkolik moc pěkných hříbat, takže si ji v hřebčíně chtěli nechat. Zánět dělohy, jakým Mira trpí, může mít různé stupnězávažnosti. Ve skutečně vážných případech má kobyla zhruba desetiprocentní šanci na donošení zdravého hříběte.“

„A...?“ přeruší ji máma.

Sofi a se pousměje její nedočkavosti a pokračuje.

„Miřina vyšetření odhalila, že to s ní přece jen není tak zlé. Hříbě má naději přibližně padesát procent. Proto v hřebčíně

Klára a hříbátko.indb 17Klára a hříbátko.indb 17 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46


18

riskovali a opakově ji nechávali nakrýt, přestože její hříbata

umírala.“

„Takže některé z  jejích malých by vlastně mělo přežít,“ pronese pomalu mamka.

„Čistě statisticky vzato ano,“ odtuší Sofi a. „Jenžestatistika a skutečnost není vždycky jedno a to samé.“

„Ale to hříbátko, které čeká teď...“ nakousnu.

„...by mělo mít vcelku dobrou šanci to zvládnout,“ dokončí za mě máma.

Sofi a si povzdechne a přelétne pohledem od mámy ke mně.

„Přesně toho jsem se obávala,“ řekne. „Ano, je slušná šance, že se hříbě narodí živé. Neexistuje však žádná záruka a nerada bych, abyste mě považovaly za podvodnici, pokud by to ani tentokrát nedopadlo dobře.“

Mamce se rázem rozzáří oči.

Já si všimnu, jak se mi sklenka s džusem v rukou třese.

„Nevkládejte do toho přílišné naděje,“ nabádá nás Sofi a při odchodu.

Vyměníme si s mámou pohled. To se lehko řekne.

Klára a hříbátko.indb 18Klára a hříbátko.indb 18 4.1.2018 9:49:464.1.2018 9:49:46




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist