načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Klam - Philip Roth

Klam
-4%
sleva

Elektronická kniha: Klam
Autor:

Ve většině ze svých románů k potěšení svých čtenářů Roth hledá a zároveň zamlžuje to skutečné a opravdové z vlastního života. V Klamu máme možnost naslouchat důvěrným ... (celý popis)


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MLADÁ FRONTA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 165
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Druhé, revidované vydání, první v Mladé frontě
Spolupracovali: přeložil Jiří Hanuš
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
EPUB velikost (MB): 1.2
PDF velikost (MB): 0.8
MOBI velikost (MB): 0.6
ISBN: 978-80-204-3888-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ve většině ze svých románů k potěšení svých čtenářů Roth hledá a zároveň zamlžuje to skutečné a opravdové z vlastního života. V Klamu máme možnost naslouchat důvěrným rozmluvám autora s jeho anglickou milenkou ve spartánsky zařízeném ateliéru, kde se patrně odvíjejí něžné chvíle i s přítelkyněmi z Československa a Polska. Když však část rozhovorů vyslechne i spisovatelova manželka, nastává zvrat, který Philip Roth ironicky řeší budováním dalších fikcí. Muži i ženy zde naleznou mnohé pro svou vlastní inspiraci a seberealizaci v těchto křehkých milostných soubojích i v moudrém dialogu, který udrží čtenáře od začátku až do konce v trvalém napětí.

Související tituly dle názvu:
Klam Klam
Roth Philip
Cena: 191 Kč
American Pastoral American Pastoral
Roth Philip
Cena: 234 Kč
Ňadro Ňadro
Roth Philip
Cena: 129 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Philip Roth

Klam


Philip Roth

Klam

m laDÁ FRO NTa


PŘELOŽIL jIŘí Hanuš

Deception

Copyright  1990, Philip Roth

all rights reserved

Translation © jiří Hanuš, 2016


Davidu Rieffovi


„Budu je zapisovat. Začni.“

„jak to nazveme?“

„nevím. Co radíš?“

„Dotazník ke snění o společném útěku.“

„Dotazník milencům snícím o společném útěku.“

„Dotazník milencům středních let snícím o společném útěku.“

„Ty se přece ještě mezi dámy ve středních letech nepočítáš.“

„náhodou ano.“

„Mně připadáš mladá.“

„Opravdu? no tak to se bude muset v našem dotazníkuobjevit. Oba žadatelé odpovědí na každou otázku.“

„Začni.“

„Co by tě na mně začalo rozčilovat ze všeho nejdřív?“

„Když jsi nesnesitelný/á, co je na tobě nejnesnesitelnějšího?“

„jsi opravdu tak plný/á elánu? Odpovídají si naše hladiny

energie?“

„jsi vyrovnaný/á a okouzlující excentrik/čka, nebo zapšklý/á

neurotik/čka?“

„Po jaké době by tě zaujala jiná žena?“


„nebo muž.“

„nesmíš nikdy zestárnout. Myslíš si totéž o mně? Myslíš

na to vůbec?“

„Kolik mužů nebo žen musíš mít současně?“

„Kolik dětí by se ti mělo plést do života?“

„Do jaké míry potřebuješ mít kolem sebe pořádek?“

„jsi zcela heterosexuální?“

„Máš konkrétní představu o tom, co mě na tobě zajímá?

Prosím o přesnou odpověď.“

„Lžeš někdy? už jsi mi zalhal/a? Myslíš si, že lhát jenormální, nebo jsi proti tomu?“

„Očekával/a bys, že se dozvíš pravdu, kdyby ses jídožadoval/a?“

„Dožadoval/a by ses pravdy?“

„Domníváš se, že velkorysost je projevem slabosti?“

„Záleží ti na tom, zda jsi slabý/á?“

„Záleží ti na tom, zda jsi silný/á?“

„Kolik peněz můžu utratit, aniž by ti to vadilo? Svěřil/a bys mi bez námitek svou kreditku? nechal/a bys mě vůbec disponovat svými penězi?“

„V čem už jsem tě zklamal/a?“

„Co tě uvádí do rozpaků? Pověz mi to. Víš to vůbec?“

„jaký je tvůj skutečný vztah k Židům?“

„Myslíš na to, že zemřeš? jsi duševně a tělesně v pořádku? Prosím o přesné vyjádření.“

„Chtěl/a bys raději někoho bohatšího?“

„jak neobratně by ses zachoval/a, kdyby nás odhalili? Co bys řekl/a, kdyby někdo vešel? Kdo jsem a proč je to v pořádku?“

„S čím se mi nesvěřuješ? Dvacátá pátá. ještě nějaké?“

„už mě nic nenapadá.“

„jsem zvědavá na tvoje odpovědi.“

„a já na tvoje. Mám ještě jednu.“

„ano?“

„Líbí se ti, jak se oblékám?“

„Ty už zacházíš do detailů.“

„Vůbec ne. Čím triviálnější nedostatek, tím člověka víc

dráždí. Mám s tím zkušenosti.“

„Dobře. Poslední otázka?“

„už to mám. To je ono. Poslední otázka. Chováš dosud

v koutku srdce sebemenší iluzi, že manželství je milenecký

vztah? Pokud ano, mohlo by to zapříčinit spoustu potíží.“

„Manžel si onehdy přinesl dárek od přítelkyně. Děsněnamyšlená, žárlivá a ctižádostivá osůbka. Všechno musíprožívat jako vypjaté drama. Věnovala mu desku. už si přesně nevzpomínám, ale šlo o nějakou známou a velice krásnou skladbu. Schubert. a celé je to o tom, jak ztratil objekt největší

vášně v životě, nejzajímavější ženu století, byla vysoká ahubená – no prostě, celá ta skladba je na tohle téma. na obalu

ti polopaticky vysvětlují, že to byla největší vášeň, jakou si

lze představit, opravdové splynutí duší a všechny tyintelektuálské řečičky o utrpení a extázi, když je krutý osud rozdělil.

Okázalý snobský dárek. a on mi navíc tohle všechno úplně

pochybeně vykládá, abys věděl. Klidně mohl říct, že si desku

koupil sám. ale on mi vyklopí, že mu ji dala ona. Myslím,

že se na zadní stranu obalu ani nepodíval. jednou večer jsem


se opila a vzala jsem takovou tu růžovou hloupost, co se s ní

podtrhává, aby některá slova člověka praštila do očí.Podtrhala jsem asi sedm pasáží, takže když tak vystupovaly, vypadaly

přímo k popukání. a s výrazem důstojné rezervovanosti jsem

mu obal podala. Myslíš, že jsem se zachovala hrozně?“

„Proč ses opila?“

„neopila jsem se. jen jsem toho hodně vypila.“

„Po večerech toho zřejmě vypiješ hodně.“

„To ano.“

„Kolik?“

„nó, vypiju toho spoustu. jak to přijde. někdy nepijuvůbec. ale když už začnu, snadno zvládnu několik dvojitých před večeří, několik po ní a mezitím něco vína. ani se neopiju. jen se tak vznáším.“

„Takže toho poslední dobou moc nepřečteš.“

„ne. ale o samotě nepiju. Vždycky u toho někdo je. I když spolu vlastně moc nebýváme. Totiž, poslední dobou ano, ale to je dost nezvyklé.“

„Vedeš podivný život.“

„To vedu. neměla bych. ale co naděláš, je můj.“

„Býváš hodně nešťastná?“

„Zjistila jsem, že se to střídá. Po děsném období následují

dlouhá období klidu a lásky. Prožila jsem dlouhou dobu, kdy mi

připadalo, že je všechno stále horší a horší. a pak následovalo

krátké období, kdy se zdálo, že se to samo vyřeší. a teď simyslím, že ani jeden z nás po příliš mnoha střetech netouží. Protože

nikam nevedou. jenom se nám pak spolu žije ještě hůř.“

„Spíte spolu ještě?“

„Čekala jsem, že se na to zeptáš. a na tuto otázku tineodpovím. jestli chceš jet někam do Evropy, vím přesně, kam

chci jet já.“

„jela bys se mnou?“

„Hmm. Do amsterodamu. nikdy jsem tam nebyla. a mají

tam teď báječnou výstavu.“

„Pokukuješ po hodinách.“

„Lidi, co moc pijou, se často dívají, kolik je, než si dají první skleničku. jen tak pro jistotu.“

„Co se děje?“

„Ále nic. Dvě chůvy, dítě a dvě uklízečky, všichni sehašteří mezi sebou, a do toho anglické deštivé počasí. Dcerunka mě od toho nachlazení začala budit ve kteroukoli dobu – ve tři,

ve čtyři, v pět. Odpovědně pečuju o všechny, za které nesu

odpovědnost, a unavuje mě to. Potřebuju dovolenou. a taky

myslím, že už nemůžeme v našem poměru pokračovat. Dny

jsou příliš krátké.“

„Vážně? To mě mrzí.“

„ne, doopravdy. Ty snad se mnou nesouhlasíš? neubíral se

náš rozhovor právě tímto směrem, když jsme o tom posledně

mluvili?“

„jo, ahá. Útok jako obrana. no dobře. jak si přeješ.“

Směje se. „ne, opravdu myslím, že to bude nejlepší. Když jsi prohlásil, že z toho cvokatíš, vyjádřil ses velice trefně.“

„Z čeho že cvokatím?“

„no, ze všeho kolem sexu a tak. Povídal jsi, že ti o pouhé milostné přátelství vlastně ani tak nejde.“

„aha.“

„a tímhle chceš říct, nechme tomu volný průchod.“

„ne, to ne. To znamená, že pořád ještě soustředěněnaslouchám.“

„no, možná jsem to neměla tak zjednodušovat.“

„Vážně? nóó, jestli to chceš, já ti to opravdu zjednoduším.“

„neříkej konec. Hrozně by mě vzalo, kdybys řekl ‚tak a končíme‘.“

„je to zvláštní být zase s tebou.“

„a ještě zvláštnější nebýt, že?“

„To ne, většinu času s tebou přece nejsem.“

„Opravdu vypadáš trochu jinak. Co se to s tebou dělo?“

„Že vypadám tak trochu jinak? Pověz mi, v čem vidíš rozdíl, a já ti povím, co to způsobilo. jsem vyšší, menší, tlustší, širší?“

„je to něco mnohem niternějšího, těžko se to dá postihnout.“

„Mnohem niternějšího? Můžu mluvit vážně? Stýskalo se mi po tobě.“

„Zašla jsem navštívit přítelkyni, co odešla od manžela. jevelice chytrá, velice krásná a velice úspěšná. Taky mimořádněodvážná a má obrovsky silnou vůli. Spoustu peněz. a vypadá děsně.“

„jak dlouho žije sama?“

„Dva měsíce.“

„To bude vypadat hůř.“

„nejenže vydělává hromady peněz v zajímavémzaměstnání, ale ještě jich má spoustu na kontě, takže tyhle problémy nepřicházejí v úvahu.“

„Má děti?“

„Dvě.“

„Takže preventivní návštěva.“

„no, když to nezvládne ona, tak... no, vážně. nedávno byla

hodně nemocná, pak se stěhovala, je čerstvě rozvedená a děti

vyvádějí, že je jim smutno, a... ani nevím, čím začít. Fakt.“

„ale aby se jí vzdal, to po něm nežádáš, viď? nechceš mu

říct: ,Když ji nenecháš, stěhuju se na noc do vedlejšíhopoko

je. Můžeš píchat buď mě, nebo můžeš píchat ji. Vyber si.‘ “

„ne, to ne. Myslím, že je opravdu důležitou součástí jeho

života. Bylo by to nejen pošetilé, ale i sobecké.“

„Sobecké z tvé strany?“

„ano.“

„Skutečně? Opravdu se na to díváš takhle? V tom případě

si můžeš vzít mě. Skvostný pohled na věc – s něčím takovým

jsem se ještě nesetkal. aby ženská prohlásila: ‚Bylo by ode

mne sobecké žádat po manželovi, aby se vzdal své milenky.‘ “

„Myslím, že opravdu bylo.“

„Obvykle lidi uvažují tak, že je od muže sobecké, jestliže

milenku chce a má, a ne od manželky sobecké, jestliže po něm

žádá, aby se jí vzdal.“

„K rozumnému a správnému hledisku nedospěje člověk

snadno. Taky jsem tak zpočátku reagovala. ale tohle si vhlou

bi duše myslím... vidím, že jsem se k manželovi chovala velice

hloupě, ale možná jen proto, že nevím, co jsem dělala špatně.

Celá léta musel snášet moje pocity osamělosti a deprese.My

slím, že nebylo čemu se divit – zůstávala jsem pořád sama,

zatímco on byl tak často pryč a musel tolik pracovat. S nikým

jsem si nic nezačínala, protože jsem si vždycky myslela, že

můj muž je snadno zranitelný a je třeba ho chránit.“

„Podle tvého vyprávění mi tak zranitelný nepřipadá.“

„Takže jsme ho bezpečně uklidili do nemocnice. Myslíš, že

tam za ním kočinda zašla?“

„ ‚Kočinda‘ zní kouzelně.“

„Myslel jsem si, že se ti to bude líbit. Konečně si můžeš dopřát menší dovolenou.“

„Víš, myslím, že jsem ti ho vylíčila až příliš záporně. Má spoustu dobrých vlastností. ale pravda je, že jsem se už dávno tak dobře nevyspala. Dnes ráno jsem se probudila a připadala jsem si absolutně normální.“

„Poslechla sis tu desku, co jsem ti dal?“

„ještě ne. Musela jsem ji schovat.“

„Proč ji musíš schovávat?“

„Protože si desky běžně nekupuju a působilo by to divně.“

„Co si s ní počneš?“

„Pustím si ji večer, až budu sama.“

„a co uděláš, když ji najde? Posolíš, popepříš a schroupeš?“

„Dřív jsem si desky kupovala, ale pak jsem nějaký čas byla tak špatná – no, to už je za námi.“

„Cože? To jste se hádali i kvůli tomu?“

„ano.“

„Vážně?“

„ano.“

„To přece není nutné.“

„není.“

„Moc ti to sluší. Ten kostýmek je velice hezký. To sis ho

oblékla naruby?“

„ale ne. Mám spoustu oblečení se švy navrchu. jen sis toho

nikdy nevšiml. je to hrozně elegantní. Chce se tím naznačit, že

jsi tak trochu anarchista.“

„Moc ti sluší, ale připadáš mi příšerně unavená. a už jsi

zase zhubla. Bereš si vitamíny a tak?“

„nepravidelně. už jsem prostě tři dny nejedla. Mám tolik práce.“

„Příliš mnoho práce.“

„jo. Sedím v pokoji a snažím se psát, vleze tam náš mrňous a nejdřív ze všeho se vyčurá na koberec. Pak odejde, chvíli kvílí a pak se vrátí. Zpřehází několik stránek, vyvěsí telefon, přileze ke mně a pokadí celou pohovku. a to už musím dopráce a osm hodin podlézavě přizvukovat šéfovi.“

„a manžel?“

„je to jednodušší, když tě nevídám. Člověk se přizpůsobí a rozptýlí se jinak – prostě zapomene, víš? Vyhne se tomuděsnému srovnávání. Moc ti toužím vykládat, co se mi celou dobu honilo hlavou. ale mám pocit, že tě třeba využívám, a to by mě mrzelo. Byla bych mnohem radši, kdybych ti všechny tyhle blbiny nemusela vykládat. Budu ti je samozřejmě vyprávět dál, pokud mě o to požádáš, ale radši bych si je nechávala pro sebe.“

„Vyprávěj mi. Rád se dozvídám, co se v tvé hlavince děje.

Mám ji moc rád.“


„Tenhle víkend přijela máma. a on se prostě vytratil. Celý

víkend jsem kolem ní musela skákat sama. Přitom jsem se

několik nocí nevyspala. a pořád na tebe myslím. a zítramusím obědvat s tchýní, to mě vždycky mírně zdeptá – taženská opravdu dovede zkritizovat lidi. Dokáže být tak pekelně

nepříjemná, radši se jí s ničím nesvěřuju. a chůva začalaodmlouvat. navštěvují se z domu do domu, porovnávajípaničky, a ta naše začíná být pěkně umíněná. a víš, co je to cervix?“

„Myslím, že jo.“

„Takové praštěné slovo, ,cervix‘. Mám na něm bulku.Musím jít na nějaké testy či co. a manžel tvrdí, že jsem hopřiravila o jeho sexuální život. ,jsi pořád taková přešlá, všechno bereš tak vážně‘ – tvrdí – ,nikde žádná radost, legrace, neumíš brát věci s humorem,‘ – a myslím, že má pravdu. asi hodně přehání, ale v tomhle se blíží pravdě. Sex mi žádné potěšení nepůsobí. je to taková drsná, sobecká záležitost, připadám si při něm osamělá. ale takový je celý život, ne?“

„Proč neuděláš svému muži radost a nepokusíš se

o orgasmus?“

„nechci.“

„udělej to. jednoduše se tomu nebraň. Údajně to přispívá k souladu víc než hádky.“

„Když on mě tak štve.“

„nepodléhej tomu. je to tvůj manžel. šoustá tě. Tak mu vyhov.“

„Myslíš jako, že se mám víc snažit.“

„ne. ano. jednoduše se tomu poddej.“

„Když tyhle věci se přece nedají ovládat rozumem.“

„ale ano. Prostě mu půl hodiny dělej kurvu. To tě nezabije.“

„Kurvy nemají orgasmus. Rozhodně o něj nestojí.“

„Říkám ti, hraj si na ni. neber to tak vážně.“

„To je jeho problém – bere sex tak hrozně vážně. Patří kli

dem, co si myslí, že ženská by měla mít několik orgasmů zase

bou a oba by se měli udělat najednou. Víš, u mladých lidí je to

všechno úplně normální a snadné. ale když už člověk přibalíně

jaké ty zkušenosti a pár zatrpklostí – mezi námi je toliknevraži

vosti. a proč se stává, že sexuálně o někoho úplně ztratíš zájem?“

„Mohla by ses mě taky zeptat, proč padá sníh.“

„ale stačí to jako důvod, abych ho opustila, ne?“

„Pro tohle ho ale neopouštíš, pokud ho tedy vůbec opouštíš.“

„ne. ale když dojdu k jádru věci, tak za vším je právěto

hle. nedokáže unést, že mě přestal zajímat.“

„jak se máš?“

„Ále, jako obvykle, jsem uštvaná a naštvaná.“

„Vypadáš unaveně.“

„To tě snad ani nepřekvapuje. Tuším, že mám rozmazané

oči, vid?“

„Kdo tě naštval?“

„Znáš to, zase jsme měli doma děsný výstup. Včera. Bylo

totiž svatého Valentýna a to se přece beze scén neobejde.ně

kdo mu vyložil, že pro mne není vhodný manžel, jelikož já se

ráda nechávám rozmazlovat, a to mě samozřejmě rozhořčilo –

i když ti někdy sama nevím.“

„Možná proto, že bylo svatého Valentýna, mě uprostřed

noci probudil takový nádherný pocit, že mi tvoje ruka něžně

hladí ptáka. Když o tom teď přemýšlím, mohla to být moje

ruka. ale ne – byla tvoje.“

„nebyla ničí – byl to sen.“

„jasně – jmenovalo se to ,Be My Valentine‘. jak to, že jsem ti tak propadl?“

„nejspíš proto, že celé dny vysedáváš v tomhle kumbálu. nemáš pak žádné nové podněty.“

„Mám tebe.“

„já jsem stejná jako všechno ostatní.“

„ne, ne, ne, to nejsi. jsi taková pěkňoulinká.“

„Myslíš? Opravdu? Připadám si spíš trochu přešlá mrazem. a cítím se o hodně starší.“

„jak už je to dlouho?“

„Co se známe? asi rok a půl. Obvykle nedělám nic déle než dva roky. Myslím zaměstnání a tak. Vlastně o tobě nicnevím. no, něco ano. Z tvých kní žek. ale moc toho není. Těžko někoho poznáš, když se s ním stýkáš jen v jedné místnosti. Mohli bychom být klidně zalezlí někde na půdě jako rodina anne Frankové.“

„no, s tím asi nic nenaděláme.“

„asi ne. Takový je život.“

„jiný nemáme.“

„Proč mi nenaleješ?“

„Vypadáš, jako kdyby ses mi tu chtěla rozbrečet.“

„Opravdu? Tolik bych potřebovala trochu sou kromí.Odjakživa jsem toužila spát sama. ne, to přeháním. ale takhle večer, když už jsem opravdu ztahaná a dojde k dalšímucitovému střetu... nejen to, ale mě docela ruší, když vedle mě někdo spí. Máme velikánskou postel, ale přece ne dost velkou. Smutné konce, viď? Má přece tolik báječných vlastností – mohla bych dostat tu skleničku, prosím? jsem dneska taktrochu rozhozená. Připadá mi naprosto nesnesitelné, že mi může říct: ,Tolika věcí jsem se kvůli tobě vzdal a nestálo to za to.‘ To mě opravdu ranilo. navíc to v posledních několikatýdnech řekl dvakrát. Proč to vlastně nemůže být lepší?Vycházíme spolu tak dobře. a já o něj opravdu stojím. Hrozně by se mi po něm stýskalo, kdybych s ním nežila. Tolik se mi to ho na něm líbí... Stejně, neměla bych před tebou takhle plácat.“

„Proč ne?“

„Ále, nevím, co chci.“

„Chceš se dostat z téhle situace.“

„To že chci? Že bys měl pravdu?“

„Myslíš, že by mi pomohlo, kdybych navštívila psychiatra?

Protože pořád ještě nevím, co vlastně chci. Kdyby mi někdo

vyložil: ‚Podívejte se, manžel vám sice může přestat zahýbat,

začít si vás považovat a respektovat vás a být k vám naprosto

okouzlující, ale vaše pocity, pokud jde o sex, se už nezmění,

v posteli vás už nikdy nezaujme a vy se budete muset smířit

s tím, že –‘ “

„a zajímá tě někdo?“

„Teď, nebo vůbec?“

„Obojí.“

„Dřív jsem si to opravdu užívala.“

„a teď? Ty se vlastně nechceš milovat ani se mnou, nebo ano?“

„nechci se milovat s nikým. Vůbec s nikým. nechápu,

v čem to vězí. nemyslím, že by se mnou bylo po sexuální

stránce obecně něco v nepořádku. ale momentálně určitě ano.

Dostala jsem se do stavu, kdy to dokonce i bolí.“

„na otázku, zda máš navštívit psychiatra, odpovídám ano.“

„někdo dobrý se hledá těžko.“

„Hodláš za ním chodit tajně, nebo otevřeně? a pokud to

druhé, jak to chceš vysvětlit?“

„Chodila bych za ním tajně jedině proto, aby se pozdějinezjistilo, že nemůžu vychovávat vlastní dítě. Že by bylomnohem lepší, kdyby bylo svěřeno otci než nějaké neurotičce.“

„To by žádný soud nepřipustil.“

„ale já nechci k soudu – já jen chci, aby se něco změnilo.“

„Víš, kam jdu v úterý? navštívit advokáta.“

„Kvůli rozvodu?“

„no, tak úplně ne. Spíš vysondovat, co by mě čekalo.nejspíš sem dorazím ve značném pohnutí mysli.“

„Prima. To bude zajímavé.“

„Co až se tě zeptá, odkud se ti na stehně vzala ta modřinka?“

„už se stalo.“

„ale. no a?“

„Řekla jsem pravdu. Vždycky říkám pravdu. Tak tě nikdy nepřistihnou při lži.“

„Cos řekla?“

„ ,Odnesla jsem si ji ze žhavého objetí jednohonezaměstnaného spisovatele, z bytu na notting Hill v činžáku bez výtahu.‘ “

„a co se stalo?“

„Zní to praštěně a každého to rozesměje.“

„a tak si udržuješ iluzi o své počestnosti.“

„naprosto správně.“

„Ty se chvěješ. jsi nemocná?“

„Vzrušená.“

„Vypadám hrozně?“

„nalejeme do tebe trochu whisky.“

„jestli začnu s tím rozvodem, budu se pak muset chovat naprosto bezúhonně. ale myslím, že to nezvládnu.“

„Tak s tím nezačínej.“

„Sama nedovedu odhadnout, co udělám. Když jsem měla všechny tyhle trable vykládat právníkovi, úplně mě tovyždímalo. a rozčililo mě, že si k roz hovoru přizval ještě velice pohlednou mladou právničku. Málem jsem ho požádala, ať ji pošle pryč, ale pak mě napadlo, že takhle bychom začínat neměli. Rozhodla jsem se, že se nebudu zpovídat ani nicpodobného. ale nevy hneš se otázkám jako: ‚Dopouštěl se váš

manžel cizoložství?‘ “

„Cos odpověděla?“

„Přisvědčila jsem. Celá léta. Totiž, abys věděl, kdyžněkomu toleruješ cizoložství půl roku, vlastně je přehlížíš. a pak

už samo o sobě nemůže být příčinou rozvodu. nemohlipochopit, proč mu to trpím. na to zapomeňte, řekla jsem,vlastně je to takhle: on si tak nádherně zařídil život, že si může

dělat přesně, co se mu zlíbí, a já jsem zjistila až teď, že je to


uspořádání hrozně neobvyklé, a pokud se mi z mé stranyneodaří dosáhnout něčeho podobného, myslím, že to můžu celé

zabalit. Tu slečnu přímo šokovalo, jak to dokážu brát nalehkou váhu. Když ono se o těchhle věcech těžko mluví. a jim se

mi to vlastně ani nechce vykládat.“

„ale musíš.“

„Víš, kdysi dávno, když jsem bydlela ještě na venkově, než

jsem prožila dlouhá léta ve městě, připadala jsem si prostá

a toužila jsem být prostá. ale to odumře, když se musíš hodně

o něco brát. Bývala se mnou docela legrace.“

„Mně je s tebou dobře i dnes.“

„a mně je zas smutno z toho, že naše sexuální soužití za nic

nestojí. Totiž, pokud se u nás o nějakém soužití dá mluvit, není

to, oč bych stála já.“

„Říkalas to právníkům?“

„Tohle? jistěže ne. Můj muž je do sexu celý žhavý, ale z mého hlediska se to všechno zvrtlo, takže mi to nic neříká.“

„už jsem slyšel. Trpně snášíš jeho pozornosti.“

„Víš, už ani to ne. Rozhodla jsem se sex prostě vypustit.“

„Tím přivodíš konec i bez právníků.“

„já vím. ale připadalo mi to příliš hloupé. Možná se ti to bude zdát podivné až vyšinuté, ale podle mě má něco do sebe i...“

„Celibát?“

„To jsem říct nechtěla, i když myslím, že i to je pravda. Pro

práci je to tak lepší – mám mnohem víc nápadů. a cítím, že

jsem mnohem víc sama sebou. Mnohem snáz se mi ospoustě věcí přemýšlí. a nejsem už tak hrozně roztěkaná. Prostě,


abych tak řekla, člověk za svým sexuálním životem stáhne

roletu. něco na způsob zimního spánku. nevím, protože jsem

nic podobného ještě nezkusila. nemám to v povaze. Bývala

jsem sexuálně docela odvázaná, protože mi všechno připadalo

tak snadné.“

„Kdysi dávno.“

„jo.“


„jsem holka z Československa, studovala jsem ruskouliteraturu. Emigrovala jsem do ameriky v roce 1968, když přišly

ruský tanky. Žila jsem v americe šest let, na upper East Side,

a teď jsem se vrátila.“

„Vítej.“

„V osmašedesátým jsem se do novýho domova bezhlavě

zamilovala. Všecko v americe bylo nový – musela jsem se

rychle naučit spoustu věcí. Studovala jsem herectví, alenedostala jsem se dál než k předváděčce v bikinách pro Paramount.

Pak jsem začala dělat módu, ale práce mi nedávala moc štěstí,

tak teď bych chtěla napsat knížku. Proto jsem přišla za tebou.“

„To mě těší, i když nevím, jestli ti dokážu pomoct.“

„Když jsem přijela do Států, pracovala jsem nejdřív utelevizního producenta a bydlela jsem u něho v domě a hlídala

mu děti. já myslela, že tohle je amerika. Když jsem odešla,

našla jsem si byt na East Side. Zjistila jsem, že moje tělo není

jen tak obyčejný. Zvali mě jako modelku. Oblíkli mě dostříbrný róby prošívaný zlatem. Podívám se dolů, co dělá, a vidím

jeho velikánskej penis. Čekal, jestli se koukám na penis, nebo



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist