načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kladivo na čaroděje 09: Žrádlo pro psy - Darek Šmíd

Kladivo na čaroděje 09: Žrádlo pro psy
-11%
sleva

Elektronická kniha: Kladivo na čaroděje 09: Žrádlo pro psy
Autor:

Nováček série přichází tentokrát s hodně krvavou a šílenou jízdou. Pondělí jak malované! U ranní kávy se zmasakruje firma plná bankéřů; v městském parku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 160
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-015-7770-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nováček série přichází tentokrát s hodně krvavou a šílenou jízdou.

Pondělí jak malované! U ranní kávy se zmasakruje firma plná bankéřů; v městském parku něco ukusuje lidem hlavy; gigantické psí bestie si v podzemí brousí zuby na hlavní chod. Pro Felixův tým to začíná jako klasická fuška, ale už odpoledne je z toho klasický boj o holý život. Poučení? Pes je občas nejlepším přítelem člověka až ve chvíli, kdy ho tráví v žaludku. Na břehu řeky ožívá mrtvá zvěř, technomagická zařízení hučí pod chodníkem, pražské letiště se chystá na přistání amádního speciálu se čtyřnohou atomovkou na palubě... A to je teprve pondělí.

Info o sérii:

Literární série akční urban fantasy se svéráznou čtveřicí netradičních detektivů bojujících proti nadpřirozenu. Autory jsou dlouholeté či právě vycházející hvězdy nejen české fantastiky! Díly lze číst i samostatně, ale pro dokonalý zážitek doporučujeme začít od jedničky.

Praha je magické město – a ta magie vás může zabít. V tom lepším případě. Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky – koho zavoláte?

Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli, tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vám nezbývá nic jiného, než obrátit se na lidi, kteří jsou naprosto odepsaní – a doufat, že to přežijete.

Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…

Darek Šmíd (*1977)

Narozen roku 1977 v Karlových Varech, publicista, překladatel, práce všeho druhu. Autor neautobiografického románu Superpérák (Odeon, 2013) o chlapci s obřím penisem a fantasy komiksu Archibaldova dobrodružství (časopis ABC, 2010 - 2011) o chlapci s trumpetou, která funguje jako zbraň hromadného ničení. Pro Ikarii napsal kdysi povídku Urvi mně nohu, řekla barbína, spolupracoval na scénářích televizních seriálů Comeback a Vyprávěj. Napsal také dvě knihy o filmech: Příběh filmu Kolja a Příběh filmu Tři bratři (Mladá fronta, 2013 a 2014). Pracoval jako redaktor magazínu Pátek Lidových novin a vedoucí editor internetových stránek Reflex.cz, píše reklamy a překládá hromady komiksů včetně kompletní série Transmetropolitan.

Zařazeno v kategoriích
Darek Šmíd - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

C

M

Y CM MY CY

CMY

K

Zradlo_pro_psy_OBALKA.ai 1 21.8.15 7:59Zradlo_pro_psy_OBALKA.ai 1 21.8.15 7:59



KLADIVO NA ČARODĚJE

1. Jiří Pavlovský: Magie pro každého

2. Jiří Pavlovský: Město mrtvých

3. Ondřej S. Nečas: Kruté stroje

4. Dušan D. Fabian: Sonáta pro Azazela

5. Jiří Pavlovský: Výtah do pekla

6. Jakub Mařík: Drsné sny

7. Ondřej S. Nečas: Síť přízraků

8. Martin D. Antonín: Pekelná šleha

9. Darek Šmíd: Žrádlo pro psy

Připravujeme:

10. Jiří Pavlovský: Kladivo na démony

11. Jan Hlávka: Bůh strachu



Copyright © Darek Šmíd, 2015

Cover Illustration © Lubomír Kupčík, 2015

Cover Art © Lukáš Tuma, 2015

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2015

ISBN 978-80-7425-264-8


Kladivo na čaroděje

Praha je magické město – a ta magie vás může zabít.

V tom lepším případě.

Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky – koho

zavoláte?

Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli,

tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli

vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vámnezbývá nic jiného, než obrátit se na lidi, kteří jsou naprostoodesaní – a doufat, že to přežijete.

Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak honeznáte... a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní

kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol,zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen

o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještěmnohem horší...

5



1

Tohle město mu do žil pumpuje hnus.

Cítí to, jak prochází mezi kancelářskými stoly a vdechujekastrovaný vzduch pondělního rána. Vidí to, když skoseným oknem shlíží na sněhovou břečku v ulicích, pulzující v krvavé arytmii brzdových světel aut. Slyší to: v každém zakňourání těch chodících pytlů z masa a kostí, s nimiž tu strávil posledních pět let života.

„Ranko, šéfe!“ vykrkne žracím otvorem jedna z těch ohavností.

Hnus jím smýkne od okna. Odhrne mu rty ze zubů a z dásní. Zatne mu každý sval. Rozpohybuje nohy!

„Š... šéfe?“

Jeho tělo se rozeběhne k tomu pochodujícímu pajšlu! Dveřezvracejí do místnosti další z nich. Nabere na rychlosti, vytřeští oči: „Jo! Hách!“ Cítí, jak hnus koluje jeho krevním oběhem, ne, ne krevním: hnusním oběhem, jistě, jeho srdce vdechuje kalný šlem, jako když gumovým zvonem zprůchodňuje ucpaný záchod, a pak ho zvrací do kanálů jeho těla, tu-dum, tu-dum, tu-dum...

„Š... šé... ááááárgmbrghl!“ „Senior account executive,“ přečetl Walter z vizitky, zakroutil hlavou a vzhlédl. „Mon dieu, ten chlápek je popravčí účetních ve výslužbě!“

„To těžko,“ řekla Klaudie, která s podepřenou bradoustudovala ožehlé torzo mrtvoly nacpané do kopírky. „Tadynejsme ve Francii 18. století, ale v Praze 21. století.“

„No.“ Walter pohnul hlavou doleva a pak doprava, abyviděl: ožehlé stěny kancelářského open-officu; krví ohozenýnázev firmy RAND ROSENBAUM na stěně; spečené mrtvoly na žárem zkrabatělém linoleu; dýmající vraky explozivšíchnotebooků; roztavené plastové koše přeplněné vyvrženýmilid>7


skými vnitřnostmi; zlámané prsty nacpané do květináčů pod

okny; rozlousklé hlavy pod bytelnýma nohama kancelářských stolů; a další věci; a řekl: „A rozdíl je konkrétně v čem?“

Rovnou na aortu! Vylomí si zub o klíční kost, ale co! Má jich ještě

aspoň šedesát! Rve hrudník kostnatými drápy, v něž se proměnily

jeho prsty, s tímhle už si macovská klávesnice neporadí, anináhodou! Vysává oči, hryže do prstů, sežere to, zabije to, rozcupuje to na

titěrné krvavé...

Pak se mu rozprskne o hlavu květináč a on padne k zemi.

„Kristaboha!“ „Šéfe!“ „Míro!“

Výkřiky všude kolem. Jedni se vrhají ke kolegovi, kterého roztrhal

a zničil, druzí spoutávají jeho nehybnou ódu na hnusnost do drátů

a kabelů. Slyší, jak se dohadují, proč udělal, co udělal, a co mají teď

dělat oni.

Ale on – zatímco pod nimi leží a vnímá, jak z jeho těla kane jeho

i cizí krev – ví, co udělají. Cítí, jak hnus koluje i jejich těly. A slyší,

jak jejich dohady nabírají na zlobě.

„No, je pravda, že v pondělí ráno někomu občas jebne, ale...“

Policista, který mluvil s Klaudií, třímal v ruce pytlík skancelářskou myší, z pod jejíchž tlačítek vyčuhovaly dva lidské

prsty.

„Procento kardiovaskulární mortality je v pondělínejvyšší...“ řekla Klaudie.

Walter se zaculil. „A francouzský výraz pro práci, travail,

má etymologický původ v mučícím...“

„Klaudie,“ vzdychl policista, „jestli mě chcete s kolegou

přesvědčit, že obor té tvé... živnosti není úplná haluz, teď máš

šanci.“ Přehodil si pytlík s prstokradnou myší do druhé ruky

a vzdálil se.

„To byl ten, co nás sem pozval?“ zeptal se Walter „Měl jsem

zrovna rozdělanou takovou básnířku...“

„Kapitán Hlavatý,“ řekla Klaudie. „Asi mě balí. Potkala

jsem ho na semináři v Maitree. Duševní pučení zjemnohmotné setby. Slíbil mi, že až se stane něco opravdu divného,pozve mě a tu moji – v uvozovkách – odbornost k vyšetřování... 8

DAREK ·MÍD


I když si myslím, že se mnou chce hlavně spát. Manželce za

zády.“ Rozhlédla se, ztišila hlas: „Waltere, z koho tadymůžeme něco vytáhnout? Viděls aspoň jednu mrtvolu, která bynebyla na maděru?“

„Než to tady lehlo popelem, všichni se pokusili navzájem se rozebrat na prvočinitele... Ale našel jsem jednoho, který je – v uvozovkách – celkem v pořádku,“ řekl Walter a pokynul k mrtvole, zapasované pod zásobník pitné vody. Klaudie z ní viděla jen nohy. V místě hlavy se cosi lesklo. „Požár roztavil zásobník nad tímhle nebožákem,“ řekl Walter. „Předtím ho sem museli skopnout a v tom mumraji na něj pak zapomněli. Voda ho při požáru udržela konzistentnějšího než ty ostatní, což pak zpečetila všechna ta umělá hmota, když se zásobník roztavil a stekl mu do ksichtu.“

„Panebože,“ hlesla Klaudie.

„Rozkošné!“ řekl Walter. „Prostě má teď hlavu jako žárovku.“ „Volá někdo policajty?“ řekne jeden.

„Vždyť jsme ho sotva zpacifikovali!“ řekne druhý; ten, co sedává u stolu naproti němu a buší přitom vždycky do klávesnice tak, až se mu třese hladina na kafi jako v Jurském parku, když se blížítyrannosaurus rex. Je to vůbec možné, dělat v pracovní době takový bordel?

„Hele, kámo, kušuj a mákni!“ řekne třetí, který každý den vjedenáct žere před obědem chipsy. No co je to za humus? Křupe to, jako kdyby mu jezdil po lebce valníkem! A ten pytlík, jak šustí!

„Kušuj a mákni? Ty ses dal na hip-hop, nebo co?“ řekne někdo další, jak se místnost plní lidmi.

„Co se po něm vozíš, vole?“

„Kdo je u tebe vůl, ty krávo?“ „No, a pak se prostě navzájem pozabíjeli,“ řekla Klaudie.

Walter přikývl a se slovy „tak nashle“ povolil sevřenímrtvého mozku v hlavě zakonzervované v průhledném plastu, z níž Klaudie posledních pár minut tahala informace. V tusamou chvíli Klaudie skočila Walterovi po krku, ale Walter jen přitiskl bradu na prsa a počkal, až z ní zuřivost, natažená vtelepatickém dojezdu z mrtvoly, zase vyprchá.

9

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


„Dobrý?“ řekl pak a po očku sledoval, jak se za nimiotočilo pár policistů.

„Jo,“ vydechla Klaudie. „Ty?“

„Jasně. Takže máme padla?“

„Asi jo,“ řekla Klaudie a slezla z Waltera. „Mechanismus masakru nám tady tvůj pan žárovka vysvětlil celkem jasně.“

„Spíš osvětlil,“ řekl Walter. „Hotový iluminát.“

„Jako by se tu rozšířil nějaký virus,“ řekla Klaudie arozhlédla se po zuhelnatělém rumišti. Někdo v chodbě se na ně ptal. Hlavatý ho odmávl. Páni, jsou tu chvíli a už si dělajíjméno. „Ta zloba u nich ale propukla, až když sem přišli.Waltere,“ řekla. „Tahle... otrava, co je posedla... myslím, že to není vázané na nikoho z nich, ale na tohle místo. Takže... proč už to nepůsobí?“

Walter se pousmál. „To nám zjistí skupina ef.“ Pod Klaudií, pod Walterem, pod podlahou, na níž stáli, a pod stropem vstupní haly, pod pohovkami pro hosty amramorovými dlaždicemi, pod schodištěm do podzemí a hučícíkotelnou, která v tyto mrazivé dny vyhřívala budovu, pod tím vším teď Felix stanul pod obrovským technomagickýmzařízením, z něhož se pohupoval mnohatunový smotekpulzujícího masa, a řekl: „Hnus.“

Felixovi chvíli trvalo, než se dostal až sem, do podzemí pod podzemím. Všechno v suterénu se tvářilo, že pod kotelnou už nic není – ale Felix cítil, jak se k němu probíjí smrad magie.Takže se prachem a špínou protáhl tam, kde už nic být nemělo – a našel tohle. Gigantický chuchvalec masa, zavěšený nabiotechnologické konstrukci jako gyros z písečných červů Duny.

„Ahoj,“ řekl té věci. „Jen abys věděl – nehledám odpověď.“

Mluvením svíral absurdnost do kleští reality. Jinak by mu ratio v hlavě začalo zakládat stávkové výbory, vyráběttransarenty s buřičskými nápisy a svolávat demonstrace.

„Hledám otázku.“

Nejprostší kouzlení: magie slova.

„Kdybych teď hledal odpověď, dělal bych to špatně. Ptal bych se, co jsi zač a kdo tě sem dal, ale to není správná otázka. 10

DAREK ·MÍD


Správná otázka se týká toho, proč tu jsme: proč si pár lidí

o pár pater výš z čista jasna zahrálo hru na zabíjenou. Topřece není tvoje pracovní náplň, ne? Ty máš od pohledudlouhodobější funkci. Jsi tady už nějaký pátek. Co se změnilo?“

Bylo to obrovské, trčely z toho hadice a roury, do záhybů kluzké tkáně se tomu zapichovaly hroty obrovskýchinjekčních stříkaček. Sloupec světla Felixovy baterky přejížděl po chrupavčitých výstupcích a šlemovitých uzlinkách,prorůstajících žilnatou texturou výdutí masa.

„Žereš, nebo živíš?“ řekl Felix. Tepnami smotku proběhl pulz. „Klid, klid, to není otázka. Je to cesta k ní. Jsi v základech budovy, kde pracuje fůra lidí. Žiješ z nich, nebo je krmíš?“

Posunul světlo baterky k injekčním megastříkačkám, u stropu zapíchaným do hlenovitých šlach. V hadicích, které k nim vedly, postřehl křečovitý peristaltický pohyb.

Ve stejnou chvíli pocítil, jak sebou démonické embryo v jeho těle škublo. Ale mohlo to být i něco, co snědl ráno ke snídani.

„Žereš.“ Felix se zazubil a přikývl. „Jo. Jasně. Živíš se zbudovy nad sebou. Od toho tu jsi. Takže mám tu otázku: Koho a proč napadlo, že z tebe teď pro změnu hodí flákotu těm nahoře?“

Pohyb. Nezpozorovatelný, neslyšitelný pohyb ve tmě za Felixovými zády. Jako když vakuem proletí ramenonákladního jeřábu. Absurdní nesrovnalost vjemu a pocitu.

Byl to pocit, co Felixe přimělo otočit hlavu.

Stál jen na dva kroky za ním: drobný muž, na tváři lehký úsměv, mohutná vlna perfektně střižených blonďatých vlasů. Fialový oblek, luxusní košile s límcem, který působil, že mu natahuje krk, saténová kravata v barevném vzoru čínskéDanxie a semišové boty do špičky. Ruce si držel za zády, nohyrozkročené. Postoj bojovníka, který tenhle souboj vyhrál, ještě než vstal ráno z postele.

„Co jsi zač?“ řekl muž. Mluvil tiše, nezřetelné chvění v hlase.

„Údržbář,“ řekl Felix.

„Všechny údržbáře v téhle budově znám jménem.“ Stisk čelistí. Neuróza. Či nedočkavost. „Co jsi zač?“

„É... uklízečka. Někam mi sem spadnul košík se savem.“

11

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


Bryskní úsměv. „Všechny uklízečky v téhle budově neznám jménem. Ale všechny jsem ojel. Co. Jsi. Zač?“

„Turista! Ztratil jsem se. Dů jů nou ze vej tů vencelsplac?“

„Hm.“ Úsměv pohasl, zachvěl se ret. „Tak CHCÍPNI!“

Ve chvíli, kdy muž vyřkl hlásku „p“, mu Felix a) posvítil baterkou do očí a b) kopl ho mezi nohy.

Efekt akce a): zornice v mužových očích se v proudu světla ani nepohnuly.

Efekty akce b):

- b1): Felixova kost holenní narazila na nohu, kterou mu muž nastavil do cesty;

- b2): muž mu chytil nohu rukou;

- b3): druhou ruku sevřel v pěst a prolomil Felixovi koleno na druhou stranu.

„Co chceš dělat teď, hm?“ řekl blondýn.

Felix zatnul zuby. „Vyhrát Nobelovu cenu míru... abych tě s ní moh umlátit k smrti.“ O dvacet pět metrů výš se Klaudie rozloučila s policistouHlavatým a vyrazila s Walterem po schodišti dolů. Začouzené a spečené zdi kancelářského pekla změnily barvu nazářivkově bílou.

„Takže spolupráce Krotitelů prduchů s policií hlavního města je v naději?“ zeptal se Walter.

„Snad,“ řekla Klaudie. „Uvidíme, co nám zjistí Felix. Jestli zabodujeme, tak nás budou třeba zvát už ne jen proto, abych někomu rozbila manželství, ale jako oficiální konzultanty.“ Sešli do mezaninu. „Páni. Dovedeš si to představit? Bylibychom ofiko. Už žádné spoléhání na to, že na nás někdonáhodou narazí, že nás zavolá něčí příbuzný nebo že bude mítFelix tušení...“ Blížili se k přízemí. „Prostě bychom jen dělali svou práci. Brali zakázky. Kasírovali na živnostňák.“

Walter si odfrkl. „A já bych mohl konečně dělat z domova. Budu Senior Executive Necromancer... No, tady jsmekaždopádně hotoví, ne?“

„Jo. Snad Hlavatý pozná, že máme recht,“ řekla Klaudie. „Tohle už se nás netýká.“ 12

DAREK ·MÍD


Pak spatřili, jak se vstupní halou před nimi v krvavéšmouze plazí Felix, nohu v koleni zlomenou v děsivém úhlu, a rve

se s blonďatým mužem v potrhaném fialovém obleku, jemuž

z rozbitého nosu prýští krev a který tříská Felixe pěstmi vneustávajícím rytmu.

„Skupina ef!“ zděsil se Walter. „Co dělá skupina ef tadynahoře?“

Klaudie mu věnovala tvrdý pohled. „Waltere,“ řekla,

„pracuj.“

Walter polkl, nadechl se a zavřel oči.

„A ty – nech ho bejt!“ Klaudie se rozeběhla a ve výskoku

strhla blonďáka z Felixe. Odkulili se po zemi, muž se v rotaci

zastavil, jako by si zvolil zpomalit film, v němž hrál hlavní

roli, a plynule vyskočil na nohy rovnou do bojového postoje,

zatímco Klaudie letěla dál halou.

Walter vydechl a otevřel oči.

Zpoza něj od schodiště vyklopýtal pan žárovka a hlavou,

zatavenou v plastiku, se vrhnul proti blondýnovi. Waltervnímal každý úder, který mu rukama pana žárovky zasadil.

A vnímal také, že pozornost blonďáka se pozvolna odvrací od

ožehlé mrtvoly a začíná se soustředit na něj, jejího loutkáře.

Jedeš! špitl vnitřním hlasem. Já tady vůbec nejsem! Jen tu tahám

za nitky!

„Felixi!“ Klaudie pohlédla do Felixova rozbitého obličeje.

„Budeš dobrej?“

„Vy...“

„Jo, my jsme v pořádku, my–“

„Vy!“ sípal Felix a kašlal krev.

„Jo, Walter se o to postará – my jsme v pohodě!“

Felix se pořádně nadechl. „Vincence!“

Klaudie vytřeštila oči. Nad hlavou jí prolétl pan žárovka.

O pár metrů dál se jeho hlava roztřískla o stěnu podplazmovou obrazovkou. Zářil na ní název firmy a pod ním citát: „If

you want a friend on Wall Street, get a dog.“ – Carl Icahn. Klaudie

viděla, jak muž ve fialovém vyrazil k Walterovi. Vytrhla

z kapsy mobil a stiskla tlačítko pro zrychlenou volbu.

„Už se mlátíme?“ ozvalo se v telefonu.

13

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


„Ano, Vincenci,“ řekla. „Už se mlátíme.“

Walter se díval na svá vlastní záda očima mrtvol, která do

vstupní haly poslal ze zmasakrované kanceláře. Když sKlaudií hledal nějakou použitelnou pro výslech, zmapoval si pár

z těch, které byly ještě použitelné (včetně dam, které byly ještě

použitelné) – přesto ale cítil, jak se z mnohých, jež k sobě teď

hnal dolů po schodech, vymotávají vnitřnosti a odpadávají

končetiny. No co, doběhne-li aspoň jedna, tak od něj toho

blondégénéra pořád ještě...

Walter v mrtvole vykulil oči. Viděl jimi, jak v hale míří

blonďák jeho osobě pravým hákem na spánek. Rozhlédl se

mrtvolou kolem sebe. Po schodišti se válely další, pod nimiž

popraskaly nohy a kotníky, a tahle právě zakopávala přesrozmotaná střeva té, kterou poslal v první linii... ach!

„Quelle horreur...“

Mužova pěst dopadla na Walterův spánek, Walter šel k zemi

a skrumáž ohořelých mrtvol napadala pod schodiště jak obsah

roztrženého pytle s odpadky po vydařeném barbecue.

Chladič obrovského chrysleru roztrhl policejní pásku aproboural se prosklenými dveřmi do budovy, pneumatiky ve

vlně explodujícího plastu a skla dosmýkaly až k Felixovi

s Klaudií.

Vincenc vyskočil ze dveří a zvolal: „Takže dobréodpoledne!“ Spatřil Klaudii, jak se k němu belhá se zkrvavenýmFelixem; kupu ohořelých mrtvol pod schodištěm; haldu policistů,

kteří se s vytřeštěnýma očima a kvéry v rukou ženou do haly.

„Kdepak je vrchní zhebloklátič?“ řekl.

Klaudie ukázala na zem. Vstupní hala vypadala, jako by si

na ní dal Jackson Pollock hranolky s kečupem, ale čmouha

uprostřed byla rozpoznatelná na první pohled. RozměryWalterova těla měl Vincenc v oku.

„Vy – do auta,“ řekl. Žíly na krku se mu začaly vzdouvat,

jako by jimi prolézal jeden krteček za druhým s tím, že najde

kalhoty v jeho hlavě. „Já – za ním.“ Rozeběhl se pod schodiště.

Felixovi pulzovala v hlavě bolest z přeraženého kolena.

Znovu ale cítil i něco ve svém břiše. Démonické embryo se

14

DAREK ·MÍD


pootočilo. Prudký, tuhý pohyb, jako když zárodek kopne

mamču v osmém měsíci do tračníku. V koleni ho bodlo. Střetl

se s Vincencem očima. Vincenc roztáhl tvář v divokémúsměvu. Policisté nevěděli, na koho mají mířit dřív.

„Hlavatý mě zná,“ řekla Klaudie. „Nemůžeme jen tak zdrhnout.“

„Naposled tě viděl nahoře,“ řekl Felix. „Musíme zdrhnout co nejrychleji.“

Klaudie si představila, co všechno by musela Hlavatému vysvětlit. Útěk byl lepší alternativou. Otočila se na Vincence a řekla: „Bacha na blonďáka.“

A Vincenc řekl: „Hajzly ve Stromovce.“

Zazubil se a vyrazil po čmouze z haly; Klaudie s Felixem se vyškrábali do pobrukávajícího chrysleru, z jehož chladiče se valil dým stále temnějšího odstínu; Klaudie dupla v panice na plyn; vůz zaburácel; policisté zakřičeli „Ani hnout!“; Felix se naklonil přes Klaudii a zapnul jí pás a řekl „Až pojedemzácpou“; Klaudie zařadila zpátečku a dupla na to; kolazakvílela; Felix povolil ruční brzdu; chrysler sebou trhnul; v řevu motoru se prohnali halou; policisté odskočili ode dveří; auto třísklo do zdi a zadním nárazníkem rozšplíchlo zbytek hlavy pana žárovky; Klaudie dupla na spojku; Felix tam vraziljedničku; noha stlačila plyn a ruce přehmátly po volantu adýmající chrysler vyrazil ven do pondělního rána – do sněhu, který tiše a v barvách poblikávajících majáčků policejních autdopadal na dopravní zácpu v pražské Vinohradské ulici.

Felixem zmítal pocit rozdvojení. Potřeboval být na dvou místech naráz. Přál by si bájného dvojníka, jakého si američtí prezidenti nechávali kout ve věčné bouři nad ústímvenezuelské Catatumby. Chtěl dostat Klaudii pryč a současně pomoct Vincencovi najít Waltera. Ale s tím, co mu právě teď zbývalo z nohy, potřeboval čas na regeneraci. Aspoň chvilku.

Poslední, co Klaudie viděla ve zpětném zrcátku, nežchrysler vklouzl do řeky aut, byla tvář policisty Hlavatého. Běžel k jednomu z policejních vozů. Uvědomila si, že tímhlemomentem její „oficiální spolupráce s policií“ končí.

Nehledě na všechno ostatní.

15

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


Chrysler vyskočil na kolejový pás a bokem třísknul doprojíždějící tramvaje. Klaudie vykřikla, ruce jí vyletěly vzhůru. Až po chvíli si uvědomila, že pořád ještě jedou. A že Felix drtí svou zdravou nohou tu její na pedálu a jednou rukoumanévruje volantem mezi desítkami aut.

A měl pravdu, s tím pásem – hodil se, než se dopravnízácou probili až do Stromovky, kde chrysler v sílící chumelenici shodili do Vltavy a sedli si na lavičku poblíž veřejných toalet. Felix potřeboval pár minut, než se embryo v jeho útrobách přestane chovat jako rosomák ve ždímačce. 16

DAREK ·MÍD


2

„Jo takhle,“ řekl Vincenc, když inkasoval kopanec do hlavy.

„Ty budeš ten blonďák!“

„Vida. Další údržbář?“

„Mám na sobě montérky? Mám s sebou box na nářadí sklíčema a vodováhou? Držim snad v ruce hasák? Přišel jsem ti rozbít ciferník, ne ho spravit!“

„Hm,“ řekl ten muž. Za krk držel bezvládného Waltera, jehož nohy se cukaly decimetr nad zemí.

„Koukej tu bečku sulcu pustit, nebo ti urvu pracky anastrkám ti je do těch děr, který ti vytesám do ksichtu tvýma vlastníma lopatkama,“ řekl Vincenc.

Blondýn pohlédl na Waltera, jako by na něj zapomněl.

Walter modral.

Vincenc udělal krok. Blondýn ukročil. Předpřesdržková polka.

Podle původního plánu se Vincenc neměl k místu činu ani přiblížit. Dávalo to logiku: budou tam poldové; chceme udělat dojem; takže tam nebudeme dělat přehlídkurecidivistů – a tím myslíme tebe, Vincenci. No, hlavně že Walter, reprezentativní individuum par excellence, dostal lístky do

první řady. Co kdyby se něco semlelo, ha? Koho zavoláte,

ha?

A také že se semlelo a teď jsme tady a tradičněnepoužitelný hroboprd se houpe v ruce nějakého...

Vincencovi ruply nervy a vyrazil proti ramennímu kloubu

ruky, která držela Waltera nad zemí. Neměl to nijakpropočítané, prostě jen směřoval hrubou tělesnou sílu na jemnoutělesnou tkáň.

A minul.

17


Blondýn se přitom dotkl jeho ruky. Cosi křuplo. Udělalparabaletní piruetu, v níž se přesunul o pět metrů do strany. A zatímco Vincenc brzdil rychlost, jíž se prohnal kolem něj, využil muž svou kinetickou energii, máchl Walterem a vyslal ho obloukem přes místnost až k... k...

Teprve teď si toho Vincenc všiml:

... k titánské pulzující hroudě masa zavěšené ze stropu.

Vincenc sledoval, jak se Walter blíží k masu.

Zbystřené smysly mu odhalily dva kříže vyryté doWalterových podrážek.

Walter v letu otevřel oči. Konečně se nadechl. A vrazil do žilnaté stěny masa.

Narazil do toho obličejem, zahryzl se do toho zuby.Chytil se toho rukama – vazké, vlhké materie syrovýchvnitřností. Vdechl to – cítil, jak mu chrupavčité maso vklouzlo do úst.

A pak – úlekem – chrupavčitou flákotu spolkl.

„Waltere!“ Vincenc se k němu rozeběhl.

Walter padal. Cítil, že padá. A že maso v něm se propadá do něj. A že ho – navzdory poučkám o trávicím traktu – to maso pohlcuje. Než se mu zatměl zrak, všiml si, že stroje,spojující monstrum se stropem, jsou očouzené a že maso je tam zkrabatělé, spečené. Blondýn sledoval, jak Vincenc nastavuje nepřirozeně pulzující ruce pod padajícího tlouštíka.

„U Maedových chapadel,“ zašeptal.

Pak si něco malého a ohnutého, něco, z čeho tekla krev,strčil do kapsy fialového saka, otočil se a odešel – ještě dřív, než ranař na druhé straně místnosti tlouštíka chytil. Vincenc s Walterem v náručí stojí pod nesmyslnou hroudou masa. Na jedné ruce mu chybí prostředník. To křupnutí. To, co si blondýn strčil do kapsy. Vincenc to neřeší. Nezáleží na tom, kolik mu zbývá prstů, a nezáleží na tom, k jaké absurdnosti tu došlo. Nezáleží na tom, že blonďák je pryč. Životní energii, kterou chtěl využít pro zabíjení, teď pere do Waltera ve svých 18

DAREK ·MÍD


rukou. A vnímá, jak energie Walterem jen protéká. Jak seněkam ztrácí. Jako by ji něco žralo.

Navzdory tomu, že by Walterovi nejradši jednu vyťal, ho to

trochu děsí.

„Takže... to je konec, že?“ řekla Klaudie.

Felix vedle ní seděl na lavičce v parku Stromovka. Sníh

v tmavnoucím odpoledni pokrýval krvavé zvratky, kteréembryo Felixovi vykopalo ze žaludku. Mělo to i svá pozitiva.

Když se démonický fetus vyřádil, byla Felixova noha zasecelkem fit. Felix si nebyl jistý, proč pekelný zárodek, jímž ho

před časem obšťastnil Rashil, posílil jeho regeneračníschopnosti zrovna teď – a proč se přitom tak navyváděl; bylo mu

ale jasné, že to má něco společného s tím smotkem masa. Teď

jen musel Klaudii vysvětlit, JAK se mu mohlo kolenozregenerovat tak rychle a PROČ si mezi řečí nazvracel pod nohy kýbl

krve. Démonické mimčo bylo takové jeho a Rashilovo malé

tajemství.

„Jó, není nad zlepšováky z inkvizičních laboratoří,“ znělo

jeho řešení prvního problému a „Téda, už nikdy si před tím,

než mě malý blondýn nakope semišovou botou do břicha,nedám párek v těstíčku,“ znělo řešení problému č. 2. A bylo to,

ne? Mistr Felix, úskoky všeho druhu.

Za zády měli ve Stromovce veřejné toalety, k nimž jeVincenc nasměroval. Bylo to zvláštní místo. Vincenc trval na tom,

že tu jednou na vlastní oči viděl Japonce, který se tu přiuctívání kawaya kami, toaletního boha Setšinsana, doslova a do písmene „vysral z podoby“.

Maso a svalovina ucpalo trubky na dva dny. Před mísou zbyla

z chlapa jen kůže. Po pár dnech se jeho bulvy vyhouply z odtoku

a prosebně zíraly vzhůru.

Vincenc je spláchl.

Vířící vločky nabíraly na objemu. Na dně řeky kousekodtud se chrysler bořil do bahna. Lidé tam shazovali vraky aut

od chvíle, co se tam řeka při stavbě tunelu Blanka propadla

do podzemní štoly. O tom, že Blanka je tunel tak akorát do

pekla, věděli Felix s Klaudií už své. Vzpomněli si na topokaž>19

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


dé, když se hrál na Spartě fotbal. Přijde den, kdy se někdo

rozhodne spočítat, kolik aut v té říční jámě vlastně zmizelo...

... a už ho nikdy nikdo nenajde, protože ta auta tam nejsou sama.

„Konec?“ zareagoval Felix na Klaudiinu otázku. „Ne,jenom to třeba změní žánr.“

„Jo, na Ženskou věznici.“ Klaudie měla vyplašené oči,procházela fází šoku. „Uvědomuješ si to, Felixi? Teď po nás půjde policie. Ne bubáci, ne hastrmani. Policie. Hlavatý mě zná. Jsme hledaní.“

„Třeba ne,“ řekl Felix, natáhl si obě nohy a vzdychl.

„Vy chlapi. Ze mě je nová Olga Hepnarová a ty si tadynatahuješ nohy a děláš ách, protože tě přestalo bolet bebí, no promiň, Felixi, fakt.“

„Měl jsem to otočený na druhou stranu!“ řekl Felix. „Ten blonďatej parchant mi vykopal z břicha snídani – a možná i včerejší večeři a oběd!“

„No, to je opravdu hrozné.“

„Zvracel jsem krev!“

„No cítím s tebou, Felixi, promiň!“ Klaudie vstala z lavičky, sněhové minizávěje se jí svezly z ramen. Vytvořilysjezdovkovou dráhu na krvavých šmouhách v jejím kabátu.

Felix vstal. „A neříkej pořád to promiň, to je přece...“

„Já tady účinkuju v Kriminální ústředna hledá SuperStar, Felixi, ale tebe už nebolí nožička, ano, jasně! Promiň!“ V očích měla ledové plameny čirého vzteku.

„Klaudie...“ řekl Felix a sevřel ji rukama za ramena. „Nedělej z domněnek fakta. Nikde neúčinkuješ. Jen o sobě pochybuješ. To tě odlišuje od Waltera a od Vincence. Ti pochyby nemají. Oni jsou psychopati. Ty ne. To je dobrá zpráva, ne? A ať se děje cokoliv, máš tu mě.“

Pohlédla mu do očí.

Svět zmodral, zrudnul a rozkvílel se houkáním sirén.Policejní auto zastavilo smykem přímo u nich a nahrnulo jim k nohám mohutnou závěj. Klaudie sebou trhla, Felix seautomaticky postavil před ni a sykl bolestí, když pod nímzaprotestovala jeho sotva zahojená noha. 20

DAREK ·MÍD


„Zase mám bebí,“ řekl.

„Promiň,“ řekla Klaudie.

„Ruce nad hlavu!“ vykřikl policista Hlavatý. Vincenc vynesl Waltera z podzemí, kam ho dovedla šmouha ze vstupní haly. Nyní však bylo v hale něco jinak. Podlaha byla stále vymalována rudou krví a černými čarami popneumatikách, to sedí. Pod schody byla pořád ještě nakupenáhromada ožehlých mrtvol, to sedí.

Vincenc si vzpomněl na starou školní hru, při níž se člověk podíval do třídy, pak šel za dveře, spolužáci dali na oknokvětináč a on musel poznat, co se ve třídě změnilo. Staré dobré časy na ZŠ. Jednu partu tenkrát napadlo, že by ho mohlišikanovat na WC. Když s nimi skončil, usadil se na toaletní mísu jako na trůn a shlížel z ní na své nové království kňučících a v bolestech se zmítajících šikanérů. Od té doby ze svého porcelánového trůnu nesestoupil.

Ach, vzpomínky.

Teď se díval na novou variantu téhle hry. A měl to hned na první pokus: po podlaze vstupní haly se teď válely ruce a nohy a trupy a hlavy mužů a žen v policejních uniformách.

Vypadaly, jako by je někdo rozkousal a vyplivl.

Podle všeho ten, komu patřily ty obrovské zvířecí stopy na podlaze.

Vincenc pozvedl obočí. „Waltere, kamaráde, řekni mi...odkdy Maxipes Fík žere lidi?“ Policejní pouta se Klaudii zacvakla za zády. Hlavatý se k ní naklonil. „Klaudie, můžeš mi aspoň kousek z toho vysvětlit mimo záznam? Prosím? Chtěl jsem tě sbalit, ne sebrat.“

„Chtěla jsem ti pomoct,“ řekla Klaudie, „ale vymklo se nám to z rukou.“

Jak se ve Stromovce smrákalo, chumelenice nabírala na síle.

„A to je pro vás běžná praxe, že začnete analýzou stop na místě činu a skončíte automobilovou honičkou v ulicíchPrahy? V pondělí odpoledne?“

21

KLADIVO NA âARODùJE 9 / ÎRÁDLO PRO PSY


Sněhové vločky už byly velké jako cvrnkací kuličky a dělaly

ze Stromovky Sněhovku.

„Síla zvyku,“ řekl Felix, jehož k autu vedl další policista.

Na služebním odznaku měl napsané jméno Vlasatý. „A dobrá

rada do budoucna: Jestli se chceš těšit na důchod, vnoučata

a vývod tlustého střeva, není nejlepší nápad tahat si nás do

práce.“

Hlavatý se na něj otočil. „Jo ták, takže teď je to můj problém?“

Scénu prořízl zvuk, který sem nepatřil. Všechno ztuhlo. Zavytí; s chrčivým podtónem, intenzitou srovnatelné sezkouškou sirén: ale mnohem, mnohem hlubší. A živé.

„Jo,“ řekl Felix a pomalu zvedl hlavu. „Teď už asi jo.“

Policejnímu vozu policistů Hlavatého a Vlasatéhoexplodovala okna, jak cosi obrovského prošláplo střechu. Všichni za tím trhli hlavou, ale to už se ta věc z vozu odrazila.

Bum. Skočilo to do sněhu někam vlevo od nich. Pohybněčeho obskurně velkého mezi stromy. V parku už byla skoro tma a Felix s Klaudií si v chumelenici připadali jako v zrnící obrazovce.

„Hele,“ řekl Felix do ticha, „vy dva se fakt jmenujeteHlavatý a Vlasatý?“

„Páni,“ řekl Vlasatý, „to je poprvé, co si toho někdo všimnul!“

„Fakt?“ řekl Felix.

„Ne.“

Pak se k nim obří bytost přiblížila dvěma dlouhými skoky, chytla Vlasatého za hlavu a vymrštila ho vzhůru tak rychle, že po něm na zemi zůstaly boty.

Felix, Klaudie a Hlavatý klesli k zemi. Slyšeli, jak to kolem nich dupe vánicí, jak to zpomaluje... a slyšeli také tupéžuchnutí, jak někde v dálce dopadlo do sněhu Vlasatého tělo.

„K autu, rychle!“ zavelel Felix, ruce stále spoutané za zády. Klaudie na něj kývla a vstala ze země.

Hlavatý, oněmělý hrůzou, strčil do Felixe ramenem arozeběhl se k vozu.

„Máte tam nějakej pořádnej kvér, ne?“ křikl za ním Felix. „Nejste snad keystoneští policajti, co bojujou jen humorem a dobrou náladou, že ne?“

22

DAREK ·MÍD




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist