načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kéž bys byl tady - Rita Mae Brown

Kéž bys byl tady
-4%
sleva

Elektronická kniha: Kéž bys byl tady
Autor:

V hlavní roli kočka Paní Murphyová Malá města jsou všude stejná, každý každého zná, lidé si vidí navzájem do talíře, ale stejně se v každé rodině najde pečlivě skrývané ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788026704614
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V hlavní roli kočka Paní Murphyová Malá města jsou všude stejná, každý každého zná, lidé si vidí navzájem do talíře, ale stejně se v každé rodině najde pečlivě skrývané tajemství. V Crozetu ve Virginii to není jiné. Jenže tady někdo začal vraždit a pošťačka Mary Minor Haristeenová zvaná Harry nebude mít klid, dokud nezjistí, kdo z těch milých a spořádaných sousedů mohl spáchat něco tak hrozného. Zdatnými pomocnicemi jí budou fenka Tuckerová a hlavně kočka Paní Murphyová. A možná také zlozvyk číst cizí poštu… Rita Mae Brown je úspěšná americká spisovatelka, scenáristka a milovnice koček. Detektivní sérii případů Paní Murphyové vydává už od začátku devadesátých let. Dodnes odhalila Paní Murphyová za pomoci Tuckerové a možná trochu i jejich milované paničky Harry čtyřiadvacet pachatelů těch neodpornějších zločinů.

Související tituly dle názvu:
Kéž bys byl tady Kéž bys byl tady
Brown Rita Mae
Cena: 212 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Praha 2015

Rita Mae BRown

& sneaky pie brown

kéž

bys byl

tady


Preložila Michaela Klevisová

Copyright © 1990 by American Artists, Inc.

By arrangement with the author. All rights reserved.

Translation © Michaela Klevisová, 2015

isbn 978-80-267-0442-3


Věnováno památce Sally Mead, ředitelce Společnosti

pro prevenci týrání zvířat v Charlottesville-Albemarle


Poděkování

Gordon Reistrup mi pomáhal psát a dělat korekturya Caro

lyn Lee Dow mi nosila spoustu kočičích pochoutek. Bez nich

bych tuto knihu nenapsala.


7

seznam postav

• Mary Minor Haristeenová (Harry), mladá poštmist

rová z Crozetu, jejíž zvědavost málem zabije její kočku i ji

samotnou.

• Paní Murphyová, Harryina mourovatá kočka, která je

neskutečně podobná autorce Sneaky Pie a je úžasněinteli

gentní!

• Te e Tu c ke r o vá , Harryina fena plemene velškorgi,kama

rádka a důvěrnice Paní Murphyové; velká optimistka.

• Pharamond Haristeen (Fair), veterinář, se kterým se

Harry rozvedla a jemuž se zašmodrchal život.

• BoomBoom Craycroftová, kráska z  lepší společnosti,

která se trápí tajnou nešťastnou láskou.

• Kelly Craycroft, manžel BoomBoom

• Paní George Hogendobberová (Miranda), vdova, která

každého přesvědčuje, aby se obrátil na víru.

• Bob Berryman, muž, jemuž nerozumí jeho žena Linda.

• Ozzie, Berrymanův australský ovčák

• Obchodník Shiflett, majitel Shiflettova obchodu hned

vedle pošty

• Pewter, Obchodníkova tlustá šedá kočka, která odchází

od misky se žrádlem jen v nejnutnějších případech.

• Susan Tuckerová, Harryina nejlepší kamarádka, která

do chvíle, kdy jí někdo začal vraždit sousedy, nebrala život

moc vážně.

• Ned Tucker, právník a Susanin manžel

• Jim Sanburne, starosta Crozetu

• Velká Marilyn Sanburneová (Mim), královna Crozetu

a strašlivá snobka

• Malá Marilyn Sanburneová, dcera Mim, která není

tak hloupá, jak vypadá.


8

• Josi ah D eW it t , vychytralý obchodník se starožitnostmi,

s nímž se přátelí Velká Marilyn a její kumpáni.

• Maude Bly Modenová, inteligentní přistěhovalkyně

z Nové Anglie

• Rick Shaw, šerif okresu Albemarle

• Cynthia Cooperová, policistka

• Hayden McIntire, lékař

• Rob Collier, řidič poštovní dodávky

• Paddy, bývalý manžel Paní Murphyové, sexy kocour


9

Mary Minor Haristeenová, pro své přátele Harry, spěchala

podél železniční trati. V patách jí běžela její chytráa tvrdo

hlavá kočka Paní Murphyová a fena plemene velš korgi Tee

Tuckerová. Kdybyste se zeptali feny a  kočky, odpověděly

by vám, že Harry patří jim, nikoli obráceně. Jisté bylo, že

Harry patří k  městečku Crozet ve Virginii. Ve třiatřiceti

byla nejmladší poštmistrovou, jakou kdy Crozet měl, ale

nikdo jiný o tu práci doopravdy nestál.

Crozet je stulený mezi úbočími pohoří Blue RidgeMoun

tains. Městečko se v  podstatě skládá z  Railroad Avenue,

která se táhne podél železniční trati z  Chesapeake do

Ohia, a ulice jménem Whitehall Road, která prvnějmeno

vanou kříží. O deset mil dál na východ leží bohaté a mocné

Charlottesville, jehož domy se jako houby po deštirozrůs

tají na východ, západ, sever i jih. Harry se Charlottes ville

docela líbilo. Developery však moc ráda neměla a  každý

večer se modlila, aby o Crozetu s jeho třemi tisíciobyva

teli dál uvažovali jen jako o bezvýznamné krátké zastávce

cestou na západ a ignorovali ho.

Pošta sídlila v šedé dřevěné budově u nádraží. Vedle byl

obchůdek s potravinami a řeznictví, provozované panem

Shifl ettem, kterému se říkalo prostě „Obchodník“. Všichni

tuhle vymoženost oceňovali, protože si z  jednoho místa

v centru mohli odnést mléko, poštu i drby.

Harry odemkla dveře a  vešla dovnitř přesně ve chvíli,

kdy velké hodiny na nádraží odzvonily sedmou hodinu

ranní. Paní Murphyová se jí protáhla mezi nohama, za

tímco Tuckerová vešla dovnitř mnohem línějším tempem.

Paní Murphyovou zlákal prázdný koš na dopisy. Skočila

do něj. Fena si začala stěžovat, že nemůže udělat totéž.




10

„Huš, Tuckerová! Paní Murphyová bude za minutku

venku – viď?“ Harry se naklonila nad koš.

Paní Murphyová jí pohlédla do očí a  odpověděla: „To

určitě. Jen ať si Tuckerová kňučí. Ráno mi ukradla pletenou

h r a č k u .“

Harry však slyšela jenom mňouknutí.

Fena rozuměla každé slovo. „Jsi vážně nesnesitelná,

Murphyová. Máš miliony hraček.“

Paní Murphyová položila packy na okraj koše a vykoukla

ven. „No a  co? Nedovolila jsem ti, aby sis s  jednou z  nich

h r á l a .“

„Nech toho, Tuckerová.“ Harry připadalo, že fena nemá ke kňučení žádný důvod.

Venku zatroubil klakson. Rob Collier přivezl ve velké

dodávce ranní poštu. Ve čtyři odpoledne se vrátí a vyzvedne

odchozí zásilky.

„Jsi tu brzy,“ zavolala na něj Harry.

„Říkal jsem si, že ti nedopřeju ani chvíli oddechu.“ Rob se

usmál. „Protože přesně za hodinu bude před těmito dveřmi

stát paní Hogendobberová a  nerudně se dožadovat svojí

pošty.“ Hodil na schody dvě velké tašky a vrátil se k dodávce.

Harry vnesla poštu dovnitř.

„Počkej, udělal bych to.“

„Já vím,“ odpověděla Harry. „Ale potřebuju posilovat.“

Mezi dveřmi se objevila Tuckerová.

„Ahoj Tuckerová,“ pozdravil Rob fenu. Tuckerovázavrtěla ocasem. „Ať máme den bez deště, plískanic, sněhu a tak dále.“ Rob sedl za volant.

„V sedm ráno je šestadvacet ve stínu, Robe. Být tebou, plískanic bych se nebála.“

Usmál se a odjel.

Harry otevřela první tašku. Navrchu byla pošta pro paní

Hogendobberovou pevně stažená širokou gumou. Když

měl Rob na hlavní poště v Charlottesville čas, dal dopisy

pro paní Hogendobberovou na hromádku. Harry je vložila

do poštovní přihrádky. Pak začala třídit zbytek: složenky,


11

katalogy zásilkových služeb, nabízejících oblečení prokaždého muže, ženu a dítě ve Spojených státech, a samozřejmě

osobní dopisy a pohlednice.

Courtney Shiflettová, Obchodníkova čtrnáctiletá dcera,

dostala pohled ze skautského tábora od Sally McIntireové.

Pro Kellyho Craycrofta, hezkého a  bohatého obchodníka

s dlaždicemi, přišla lesklá pohlednice z Paříže. Byla na ní

fotka krásného anděla s křídly. Harry ji otočila. Šlo o hrobku

Oscara Wilda na hřbitově Père Lachaise. Na zadní straně

byl vzkaz: „Kéž bys byl tady.“ Bez podpisu. Text sicevypadal jako psaný rukou, ale ve skutečnosti byl natištěný, jako

bývají podpisy na dopisech politických kandidátů. Harry

vzdychla a  strčila pohled do Kellyho schránky. V  Paříži

musí být jako v ráji!

Harry dostala pohlednici od celoživotní přítelkyně

Lindsay Astroveové. Majestátně se na ní tyčily zasněžené

A lpy.

Drahá Harry,

dorazila jsem do Curychu. V dohledu žádní trpaslíci. Let

byl dobrý. Jsem dost unavená. Později napíšu víc.

Měj se hezky,

Lindsay

V Curychu musí být jako v ráji.

Bob Berryman, největší obchodník s autopřívěsy nacelém Jihu, dostal doporučený dopis z berňáku. Harry mu ho

opatrně vložila do schránky.

Harryina nejlepší kamarádka Susan Tuckerová obdržela

velký balík od firmy James River Traders; nejspíš ty zlevněné

bavlněné svetry, které si objednala. Rozumná Susan vždycky

čekala na slevy. Susan byla „mámou“ Tee Tuckerové –

pojmenovala ji Tee, protože ji Harry darovala na prvním

týčku na golfovém hřišti ve Farmington Country Clubu.

Paní Murphyová byla o dva roky starší než fena a neměla

z Tee radost, ale nakonec ji začala tolerovat.


12

Harryinu pozornost upoutala pohlednice s kresbou od Garyho Larsona. Harry ji otočila. Byla adresována Fairovi Haristeenovi, který se zanedlouho – už aby to bylo – stane jejím exmanželem. „Drž se, kámo,“ psal mu StaffordSanburne. Harry pohlednici hodila do Fairovy schránky.

Crozet byl natolik malý, že lidé cítili potřebu postavit

se při rozvodu na jednu či druhou stranu. Ačkoli možná

je takhle malý i  New York. Harry se každopádně denně

set kávala s projevy vzteku i lítosti. Bývalí společní přátelé

si vybí rali, koho podpoří, a většina dala přednost Fairovi.

Nejspíš proto, že žádost o rozvod podala ona, a pobouřila

tím všechny ženy z Albemarle County vězící v nešťastném

manželství a nemající odvahu odejít. A takových žen bylo

hodně.

„Díky bohu že nemají děti,“ říkali lidé bez ohledu na

to, jestli je Harry slyší, nebo ne. Harry s  nimi souhlasila.

S dětmi by ten zatracený rozvod mohl trvat rok. Bez nich se

ta mizérie povleče jenom šest měsíců a dva už měla Harry

za sebou.

Když odbila osmá, dvě poštovní tašky už byly složené,

schránky naplněné a stará podlaha z borového dřevavytřená do čista.

Paní George Hogendobberová, evangelická protestantka,

si přicházela vybrat poštu přesně v osm hodin ráno denně

kromě neděle, kdy chodila do kostela a pošta měla zavřeno.

Neustále se užírala kvůli evoluci. Byla odhodlaná dokázat, že lidé se nevyvinuli z opic, ale Bůh je stvořil k obrazu

svému.

Paní Murphyová si vroucně přála, aby paní Hogendobberová měla pravdu, protože spojení člověka a opice je

přece strašlivou urážkou opic! Ta nebohá žena by ovšem

umřela leknutím, kdyby se dozvěděla, že Bůh byl veskutečnosti kočka a lidé tím pádem vůbec nejsou důležití.

Zavalitá křesťanka se vlekla do schodů. Se svou typickou

rázností rozrazila dveře.

„Dobré ráno, Harry.“


13

„Dobré ráno, paní Hogendobberová. Měla jste hezkývíkend?“

„Kromě bohoslužby v kostele Svatého světla na němnebylo hezkého nic.“ Vytáhla si ze schránky poštu. „Když jsem přišla domů, zastavil se u  mě Josiah DeWitt a  začal mě přemlouvat, abych mu prodala postel s nebesy ve stylu Ludvíka XVI., kanapíčka a  podobně. Ve svátek! Ten muž slouží mamonu.“

„Ano, ale má čich na kvalitní věci,“ zalichotila jí Harry.

„Ludvík sem, Ludvík tam. Ve Francii bylo Ludvíků až

moc. A se všemi to špatně dopadlo. Od dob Napoleona se

po dle mě ve Francii nenarodil nikdo opravdu pozoruhodný.“

„A co Claudius Crozet?“

To paní Hogendobberovou na chvíli zarazilo. „Asi máš pravdu. Vytvořil jeden z technických zázrakůdevatenáctého století. Beru svoje slova zpět. Ale po Napoleonovi je jed i ný.“

Městečko Crozet se jmenovalo po tomto Claudiu

Crozetovi, narozenému jednatřicátého prosince 178 9. Měl

technické vzdělání, bojoval za Francii v Rusku a přikrvavém ústupu z Moskvy byl zajat. Jeho ruský věznitel jím byl

tak okouzlen, že ho okamžitě převezl na své rozlehlé sídlo

a vybavil ho knihami a technickými pomůckami. Claudius

svému vězniteli sloužil, dokud se Francouzi nesměli vrátit

domů. Říká se, že ruský princ odměnil mladého kapitána

šperky, zlatem a stříbrem.

Crozet pochopil, že sloužit Napoleonovi je nebezpečné, a  raději emigroval do Ameriky. Pokud vážně měl jmění, opatrně ho skrýval a živil se prací. Jeho největším projektem bylo vyhloubení čtyř železničních tunelů skrz Blue Ridge Mountains; s úkolem začal v roce 1850 a dokončil ho o osm let později.

První tunel leží na západ od Crozetu: jmenuje seGreenwood, měří sto šedesát tři metrů a  od roku 194 4, kdy ho nahradil nový tunel, je zazděný. Nad východním vstupem do tunelu Greenwood stojí vytesáno do kamene:


14

c. crozet, vedoucí inženýr

e. t. d. myers, inženýr

john kelly, zhotovitel

léta páně 1852.

Druhý tunel Brooksville má dvě stě šedesát tři metry a také

se od roku 194 4 nepoužívá. Byl to nebezpečný tunelvyhloubený v měkké a nestabilní skále.

Třetí je Little Rock, třicet metrů dlouhý tunel, kterýdodnes slouží.

Čtvrtý Blue Ridge se táhne v délce tisíc čtyři sta čtyřicet metrů.

K zavřeným tunelům vedou nepoužívané tratě.V devatenáctém století se stavělo tak, aby všechno vydrželo conejdéle. Koleje se nikdy na žádném místě nezkroutily.

Povídá se, že Crozet v jednom z tunelů ukryl svojebohatství. Správa železniční cesty brala příběh tak vážně, že nejdřív nechala nepoužívané tunely důkladně prozkoumat a  teprve pak je dala zazdít. Žádný poklad se nikdy nenašel.

Jakmile paní Hogendobberová uznala svůj omyl, ihned odešla. Cestou minula Susanina manžela Neda Tuckera. Tee Tuckerová se šťastně rozštěkala a běžela Neda uvítat. Paní Murphyová vylezla z poštovního koše a vyskočila na pult. Měla Neda ráda. Jako všichni.

Zamrkal na Harry. „Tak co, už jsi znovuzrozená?“

„Ne a nejsem ani včerejší.“ Zasmála se.

„Paní H. byla dnes ráno neobvykle zamlklá.“ Vzal si velký

štos pošty; většina dopisů byla adresována právní kanceláři

Sanburne, Tucker a Anderson.

„Buď vděčný,“ opáčila Harry.

„To jsem – za každý den.“ Ned se usmál. Uniknoutv horkém červencovém ránu tirádě o vykoupení bylo štěstí, ale

Ned měl natolik hezký život, že do večera jistě zažije spoustu

dalších radostí. Zastavil se a podrbal Tuckerovou za ušima.

„Podrbej mě taky,“ žadonila Paní Murphyová.


15

„Má mě radši než tebe.“ Tuckerová si užívala, že jestředem pozornosti.

„Taky se ti tak líbí to jejich kňučení a mňoukání?“ Ned pokračoval v drbání. „Někdy mi připadají skoro jako lidi.“

„Cože?“ Paní Murphyová si začala olizovat přední tlapky.

Být člověk? Hrozná představa! Lidi nemají drápy, kožich

a smysly jim slouží opravdu žalostně. Proč by o něcotakového měla stát, když sama slyší i mravkolvy v písku? Navíc

rozumí všemu, co lidi říkají, zatímco oni často nechápou ani

jeden druhého, natož ji a jiná zvířata. Dokonce i milovanou

Harry přiměla Paní Murphyová k  reakci jedině naprosto

přemrštěným chováním.

„Ano, nevím, co bych si bez svých dětiček počala. Když jsme u toho, jak se mají tvoje?“

Nedovi na chvíli potemněly oči. „Harry, začínám simyslet, že jsem udělal chybu, když jsem poslal Brookie do té soukromé školy. Je jí dvanáct, chová se jako dvacítka a stala se z ní dokonalá malá snobka. Susan chce, aby se Brookie na podzim vrátila ke svaté Elizabeth, ale já řekl, že jiodtamtud odhlásíme a pošleme ji s jejím bratrem zpátky do státní školy. Tam se naučí vycházet s různými typy lidí. Susanrozhodla, že ji pošleme ke svaté Elizabeth, poté co se jí zhoršil prospěch. My ale přece taky chodili do státních škol, něco jsme se tam naučili a vyrostli z nás slušní lidé.“

„To je těžké rozhodování, Nede. Když jsi chodil na základní školu, asi se tam na záchodcích neprodávaly drogy.“

„Ale když jsme nastoupili na crozetskou střední, tak už se

prodávaly. Měli jsme dost rozumu, abychom je ignorovali.“

„Ne, já neměla peníze, abych si je kupovala. Kdybych

byla jedno z těch bohatých dětí, jejichž rodičerozparcelovali svoje pole – teď je takových spousta –, kdo ví, co bych

dělala?“

Ned vzdychl. „V téhle době bych nechtěl být dítě.“

„Ani já ne.“

Přerušil je Bob Berryman. „Nazdar!“ U  nohou mu šel

jeho hyperaktivní australský ovčák Ozzie.


16

„Ahoj Berrymane,“ odpověděli co nejzdvořilejším tónem

Harry a Ned. Berryman neustále balancoval těsně podbodem varu a snadno vybuchl.

Paní Murphyová a Tuckerová pozdravily Ozzieho.

„Venku je horko jako v pekle.“ Berryman pomalu došel ke

své přihrádce a vytáhl poštu včetně doporučeného dopisu.

„Sakra, Harry, dej mi něco na psaní.“ Podala mu propisku,

opatlanou inkoustem. Podepsal dodejku a  otevřel dopis

z berňáku. „Svět se řítí do záhuby a ten zatracenej berňák

nepřestává jít lidem po krku. Kdybych měl jenom malou

šanci, všechny ty zkurvysyny zabiju!“

Ned vyšel z pošty a zamával jim na rozloučenou.

Berryman zalapal po dechu, přinutil se k úsměvua uklidnil se laskáním Paní Murphyové. Měla ho ráda – na rozdíl

od většiny lidí, kteří ho považovali za hrubiána. „No jo,

mám ještě hodně práce.“ Zvedl se.

Bob za sebou zavřel dveře a bylo slyšet, jak těžkoubotou sestoupil o schod níž. Druhý krok už se však neozval a Harry vzhlédla od razítkování.

K Bobovi mířil Kelly Craycroft. Kaštanové vlasy se mu na slunci leskly a vypadaly jako z vyleštěného bronzu. Kelly byl přívětivý muž, ale teď se neusmíval.

Ozzie stál vedle Boba a vrtěl ocasem. Bob se stále ještě nepohnul. Kelly se zastavil na spodním schodě. Chvílipočkal, pak Bobovi řekl něco, co Harry neslyšela, a vystoupil na druhý stupínek, načež do něj Bob strčil a ze schodů ho shodil.

Kelly se škrábal zpátky na nohy a vztek mu zkřivil tvář. „Ty h a j z l e ! “

Tohle Harry slyšela úplně zřetelně.

Bob mlčky sešel ze schodů, ale s  Kellym nebyly žádné

žerty. Popadl Boba za rameno.

„Poslouchej mě a poslouchej dobře!“ zařval Kelly.

Harry by nejraději vyšla zpoza pultu. Dobré vychování ji však drželo na místě. Bylo by to příliš nápadné. Místo toho napínala uši, aby zaslechla, o čem spolu ti dva mluví. Paní


17

Murphyové a Tuckerové bylo úplně jedno, co si o nich kdopomyslí, a rozběhly se ke dveřím tak rychle, až do sebe vrazily.

Tentokrát Bob zvýšil hlas. „Dej tu ruku pryč z méhoramene.“

Kelly ho sevřel pevněji a Bob zaťal ruku v pěst a uhodil ho do břicha.

Kelly se předklonil, ale rychle chytil dech. Zůstalv předklonu, udělal výpad vpřed, popadl Boba za nohy a shodil ho na dlažbu.

Ozzie vystřelil jako blesk a  zakousl se Kellymu do levé nohy. Kelly zařval a pustil Boba, který se hned zvedl.

Stačilo, aby Bob řekl Ozziemu „Ne“, a pes okamžitěposlechl. Kelly zůstal sedět na zemi. Vyhrnul si nohavici. Ozzie mu prokousl kůži a do ponožky se vsakoval pramínek krve.

Bob něco tiše řekl. Kellymu vyprchala z tváře barva.

Bob došel ke své dodávce, nastoupil, nastartoval a odjel ve chvíli, kdy se Kelly potácivě postavil.

Harry pohled na krev tak šokoval, že zapomněla na slušné

vystupování. Otevřela dveře a spěchala ke Kellymu.

„Raději si na to dej led. Pojď, mám ho v mrazáku.“

Kelly byl pořád ještě otřesený a hned neodpověděl. „Kelly?“

„Hm – jo.“

Harry ho zavedla do poštovní kanceláře. Pak vyklepla

led z formičky na papírový ručník.

Když led donesla Kellymu, právě četl svoji pohlednici.

Sedl si na lavičku, vyhrnul si nohavici, a když se led poprvé

dotkl jeho nohy, zachvěl se. Pohlednici si strčil do zadní

kapsy kalhot.

„Chceš, abych zavolala doktora?“ navrhla Harry.

„Ne.“ Kelly se pousmál. „Pěkný trapas, co?“

„Ne větší než můj rozvod.“

Kelly se rozesmál. Trochu se uvolnil. „Neblázni, Mary

Minor Haristeenová, rozvod nemůže nikdy probíhat hladce.

I když obě strany mají na začátku ty nejlepší úmysly, jakmile

se do toho vloží právníci, celý proces se promění v peklo.“


18

„Doufám, že ne.“

„Věř mi. Bude to spíš čím dál horší, než čím dál lepší.“ Kelly si sundal z nohy led. Krvácení ustalo.

„Nech si to tam ještě chvíli,“ poradila mu Harry.„Předejdeš otoku.“

Kelly vrátil provizorní ledový obklad na místo. „Nic mi do

toho není, ale měla ses Faira Haristeena zbavit už před lety.

Zůstávala jsi s ním a snažila ses, aby vám to spolu klapalo.

Jenom jsi ztrácela čas. Házela jsi perly svini.“

Harry zarazilo, že někdo jejího manžela nazývá sviní,

ale Kelly měl pravdu: Měla odejít dřív. „Každý se učí svým

vlastním tempem.“

Kývl. „Svatá pravda. Taky mi trvalo dlouho, než jsem

si uvědomil, že Bob Berryman, bývalý fotbalový hrdina

Crozetské střední, je ubohý slaboch. Shodil mě ze schodů,

pro boha živého! Kvůli faktuře. Obvinil mě, že jsem muudělal předraženou příjezdovou cestu. Podnikám už dvanáct

let a ještě mě nikdo neobvinil, že si účtuju moc.“

„Mohlo to dopadnout hůř.“ Harry se usmála.

„Vážně?“ Kelly tázavě vzhlédl.

„Mohl tě obvinit Josiah DeWitt.“

„To máš pravdu.“ Kelly si shrnul nohavici. Hodil papírový

ručník do koše, řekl: „Drž se, Harry,“ a vyšel z pošty.

Pohyboval se pomaleji než obvykle. Dívala se za ním

a pak se vrátila k práci.

Harry navlhčila razítkovací polštářky a  otřela gumová

písmenka na razítkách, zanesená ztuhlým inkoustem. Když

dovnitř vpochodovala Velká Marilyn Sanburneová řečená

„Mim“, měla už Harry vínový inkoust na čele i na všechprstech. Marilyn byla jednou z rázných žen, které se chovají tak

trochu jako muži. Lidé jí říkali Velká Marilyn, aby ji odlišili

od její dcery Malé Marilyn. Ve čtyřiačtyřiceti byla stále ještě

tak krásná, že se za ní lidé otáčeli. Tížil ji přebytek volného

času, a tak strkala nos do všech veřejných záležitostía překypovala tak nezměrnou energií, že ostatní dobrovolníci

dostávali záchvaty vzteku anebo raději mizeli do hospody.


19

„Paní Haristeenová,“ Mim si zkoumavě měřila šmouhy, „někoho jste zavraždila?“

„Ne – ale zrovna o  tom uvažuju.“ Harry se potutelně

usmála.

„Já bych nejdřív vyvraždila Státní plánovací komisi.

Nikdy tímhle krajem nepovedou západní obchvat. Budu

bojovat do posledního dechu! Nejraději bych si najmula

stíhačku, doletěla nad Richmond a hodila jim na hlavu pár

bomb.“

„Spousta dobrovolníků včetně mě by vám ráda pomohla.“

Harry se utírala, ale inkoust nešel dolů.

Mim si užívala, že se na někoho může povyšovat, a bylo jí

jedno na koho. Její manžel Jim Sanburne se narodil našpinavé farmě a od píky si vydřel něco kolem šedesáti milionů

dolarů. Navzdory Jimovu jmění Mim věděla, že se provdala

pod svoji úroveň, a neustále si potřebovala dokazovat svůj

společenský status. Chtěla dostat své jméno do Registru

společenské smetánky. Jim to považoval za pošetilost. Jejich

manželství bylo neustálým bojem o moc. Samozřejmě i pro

Jima. Řídil svou firmu, řídil Crozet, protože byl starostou,

ale nikdy nedokázal ovládnout Mim.

„Tak co, nerozmyslela jste si ten rozvod?“ zeptala se Mim

učitelským tónem.

„Ne.“ Harry vzteky zrudla.

„Fair není o  nic lepší ani horší než jakýkoli jiný muž.

Když každému dáte na hlavu papírový pytlík, budou všichni

stejní. Důležité je konto v bance. Samotná ženská seprotlouká těžko, víte?“

Harry měla sto chutí odpovědět: „Snobka jako vy určitě,“

ale držela jazyk za zuby.

„Máte rukavice?“ „Proč?“

„Abyste mi pomohla přinést pozvánky na svatbu Malé Marilyn. Nechci je ušpinit. Jsou z papírnictví u Tiffa nyho, moje m i lá.“

„Počkejte minutku.“ Harry se okolo ní protáhla.


20

„Dala jsi je vedle koše,“ informovala ji Tuckerová.

„Za chvíli tě vyvenčím, Tuckerová,“ odpověděla jí Harry.

„Shodím je na podlahu. Uvidíme, jestli to pochopí.“ Paní Murphyová hbitě přeběhla přes pult, opatrně překročilainkoust a známky a jedním ladným skokem přistála na polici, odkud shodila rukavice.

„Kočka shodila vaše rukavice z poličky.“

Harry se otočila přesně ve chvíli, kdy rukavice dopadly na

podlahu. „No opravdu. Musela pochopit, o čem mluvím.“

Harry se usmála a následovala Velkou Marilyn ven k jejímu

ledově modrému volvu.

„Občas uvažuju, proč se s ní vůbec zahazuju,“ postěžovala

si Paní Murphyová.

„Nezačínej. Bez Harry bys byla ztracená.“

„Je hodná, to uznávám, ale bože, je tak pomalá.“

„Všichni jsou pomalí,“ přitakala Tuckerová.

Harry s Mim se vrátily se dvěma kartonovými krabicemi

plnými světle krémových pozvánek.

„Tak vidíte, Harry, budete dřív než kdokoli jiný vědět,

kdo je pozvaný a kdo ne.“

„Obvykle to tak bývá.“

„Vy samozřejmě pozvaná jste navzdory svému současnému, ehm, problému. Malá Marilyn k vám vzhlíží.“

Malá Marilyn nic takového nedělala, ale nikdo se nikdy neodvážil Harry nepozvat, protože by to bylo strašněnezdvořilé. Skutečně znala seznamy hostů všech večírků ve městě. A protože o každém věděla všechno, vyplatilo se být s ní zadobře. Velká Marilyn ji považovala za „ženu, která se může hodit“.

„Všechny obálky jsou zalepené a opatřené směrovacím číslem.“ Mim poklepala na pult. „A neberte je do ruky bez rukavic, Harry. Jste pořád celá od inkoustu, Harry.“ „Slibuju.“

„V tom případě to nechám na vás.“

Jen se rozhodla zbavit Harry své přítomnosti, objevil se Josiah DeWitt, dotkl se klobouku a chvíli si venku s Mim


21

povídal. Měl na sobě bílé kalhoty, bílé tričko, na hlavě

vkusný slamák a  vypadal jako reklama na léto. Otevřel

dveře, znovu se dotkl krempy klobouku a široce se napoštmistrovou usmál.

„Právě jsem si domluvil další schůzku s mocnou paníSanburneovou. Jdeme na čaj do klubu.“ V očích mu zajiskřilo.

„Nevadí mi, že šíří drby. Vadí mi, že to dělá tak špatně.“

„Josiahu.“ Harry nikdy nevěděla, co od něj uslyší příště. Sáhl do jedné z krabic se svatebními pozvánkami a Harry ho plácla přes ruku. „Tohle je teď majetkem státu.“

„Nejlepší vláda je ta, která toho ovládá co nejmíň, ale

tahle strká chapadla do úplně všech oblastí života, úplně

do všech. Děsivé. Nejraději by nám rozkazovali, co máme

dělat v posteli.“ Zazubil se. „Ach, zapomněl jsem, že když

teď s Fairem žijete v odluce, nosíš v tomhle smyslusvatozář. Je jasné, že nechceš být v průběhu rozvodového řízení

obviněna z cizoložství, takže předpokládám, že jsi počestná

z nutnosti.“

„A z nedostatku příležitostí.“

„Neztrácej naději, Harry, neztrácej naději. Alespoň ti

z těch deseti let manželství zbude krásná přezdívka... ačkoli

díky té svatozáři se k tobě teď Mary hodí víc.“

„Někdy jsi vážně hrozný.“

„To si piš.“ Josiah se probíral svou poštou a najednouzasténal. „Ned mi jako pozornost poslal fakturu. U právníka asi s žádnou výmluvou neobstojím, co myslíš?“

„Kelly Craycroft ti přezdívá Plesnivá mince.“ Harry měla

Josiaha ráda, protože si z něj mohla utahovat. Z některých

lidí můžete a  z jiných ne. „Nechceš vědět, proč ti říká

Plesnivá mince?“

„Už to vím. Tvrdí, že jsem si schoval první dolar, který jsem

vydělal, a ten mi doteď plesniví v peněžence. Já to vidím tak,

že zatímco já mám úctu ke kapitálu, který jsem si vydělalpoctivým obchodem, ostatní peníze rozhazují. Kelly Craycroft

obzvlášť. Chci říct, kolik obchodníků s dlažbou, které znáš,

řídí Ferrari Mondial? A  ke všemu tady.“ Zavrtěl hlavou.


22

Harry musela uznat, že řídit ferrari nebo ještě hůř ho

vlastnit je celkem nevkusné. Tahle auta si pořizují obyvatelé

velkých měst, aby udělali dojem na cizí lidi. „Vydělal si ty

peníze – podle mě je může utrácet, jak se mu zlíbí.“

„Chudí obchodníci s  dlažbou asi neexistují, takže máš nejspíš pravdu. Ale přesto,“ ztišil hlas, „je to tak šíleněokázalé. Alespoň že Jim Sanburne jezdí v pickupu.“ Zamyšleně si poklepával obálkami o stehno. „Určitě mi povíš, kdo je a  kdo není pozvaný na svatbu děťátka Marilyn. Obzvlášť mě zajímá, jestli je zvaný Stafford.“

„To by chtěli vědět všichni.“

„Co by sis tipla?“

„Že nen í.“

„Sázka na jistotu. Jako děti si byli tak blízcí! Byli si

vždycky oddaní, tihle sourozenci. Škoda. No jo, tak jápůjdu. Uvidíme se zítra.“

Harry se skrz prosklené dveře dívala, jak se Josiah baví se

Susan Tuckerovou a živě gestikuluje. Když skončil, Susan

jedním krokem překonala všechny tři schody a  rozrazila

dveře.

„A je to tady! Josiah mi právě prozradil, že jsi dostala

pozvánky na svatbu Malé Marilyn.“

„Ještě jsem se na ně nepodívala.“

„Ale podíváš se a můžeš to udělat klidně hned teď.“ Susan

otevřela dvířka vedle pultu a vstoupila za něj.

„Nemůžeš se toho dotýkat.“ Harry si sundala rukavice. Tuckerová radostně skočila na Susan, která ji objalaa políbila. Paní Murphyová všechno pozorovala z police.Tuckerová to vážně přeháněla.

„Báječný pejsek. Krásný pejsek. Dej mi pusinku.“ Susan pohlédla Harry na ruce. „Ty by ses těch obálek taky neměla dotýkat. Co kdybych na příštích patnáct minut převzala tvoji práci?“

„Udělej to v zadní místnosti, Susan. Kdyby tě někdo viděl,

dostaneme se obě do problémů. Obálka pro Stafforda bude

mezi směrovacími čísly, která začínají na jedna, dvě nuly.


23

Podle mě to bude jedna, dvě nuly, dvě, tři – oblast na západ

od Central Parku.“

Susan už mířila do zadní místnosti. Přes ramenoodpověděla: „Pokud nemůžeš žít na východní straně Manhattanu,

zůstaň doma.“

„Západní část je teď moc hezká.“

„Není tady. Chápeš to?“ zavolala Susan zezadu.

„Jasně že to chápu. Co jsi čekala?“

Susan se vrátila a strčila krabici pod pult. „Je to její vlastní

syn. Někdy mu přece musí odpustit.“

„Odpuštění nemá Velká Marilyn ve slovníku, obzvlášť

pokud se týká jejího vysokého postavení ve společnosti.“

„Není rok 194 0. Černí a  bílí se běžně berou a  neplatí

žádné zákony o mezirasovém míšení.“

„Kolik smíšených manželství znáš tady v Crozetu?“

„Žádné, ale v  Albemarle County jich několik je. To je

přece taková hloupost. Stafford je ženatý už šest let a Brenda

je okouzlující ženská. A myslím, že i hodná.“

„Nezašla bys se mnou na oběd? Myslím, že nikdo jiný, kdo

by byl ochotný se mnou poobědvat, už mi nezbyl.“

„To ti jenom připadá, protože jsi teď přecitlivělá. Dělej, měly bychom odsud vypadnout, než zase někdo začne těmi prosklenými dveřmi nakukovat dovnitř. Víš přece, jak šílené bý vají ponděl k y.“

„Dobře, můžu jít. Právě dorazil můj záskok.“ Harry se

usmála. Bylo milé, že za ni starý doktor Larry Johnson

vždycky od dvanácti do jedné vedl poštovní úřad, takže

si mohla udělat polední pauzu. Pomáhal jí i v případě, že

měla v pracovní době pochůzky. Stačilo, aby mu zavolala.

Doktor Johnson podržel dveře a počkal, než Harry, Susan

a zvířata vyjdou ven.

„Díky, doktore Johnsone. Jak se dnes máte?“ Harryoceňo vala jeho gentlemanské gesto.

„Docela dobře, díky.“

„Dobré odpoledne, doktore,“ řekla Susan a Paní Mur phyová

s Tuckerovou ho uvítaly sborovým předením a kňučením.


24

„Ahoj Susan. Dobré odpoledne, Paní Murphyová. A vám

také, Tee Tuckerová.“ Doktor Johnson se sklonil, abypohladil Harryiny přítelkyně. „Kam míříte, dámy?“

„Skočíme si do Crozet Pizza pro sendviče. Díky, že za

mě zaskočíte.“

„Bude mi potěšením jako vždycky. Nechte si chutnat,“

zavolal za nimi doktor ve výslužbě.

Harry, Susan, Paní Murphyová a Tuckerová kráčely po chodníku, nad kterým se tetelil vzduch. Vedro je obkloovalo jako silná vlhká stěna. Zamávaly na Obchodníka a Courtney Shiflettovy, kteří pracovali v konzumu. Pewter, Obchod níkova obtloustlá šedivá kočka bezostyšněvystavovala své intimní partie za oknem. Když uviděla Paní Murphyovou a  Tuckerovou, pozdravila je. Odpověděly a šly dál.

„Nechápu, jak může dopustit, aby to s  ní šlo takhle od

deseti k pěti,“ pošeptala Paní Murphyová feně. „Za to můžou

všechny ty masové pochoutky, kterými ji Obchodník krmí.

Holka nezná míru.“

„A taky má málo pohybu. Ne jako ty.“

Paní Murphyová lichotku přijala. Udržovala si postavu pro případ, že by se objevil ten pravý kocour. Všichni včetně Tuckerové věděli, že je pořád zamilovaná do svého prvního manžela Paddyho, ale sama Paní Murphyová bylapřesvědčená, že už na něj úplně zapomněla. Přičemž slovo úplně by mělo být psáno velkými písmeny. Paddy byl vždycky vymydlený, vyzařoval šarm a  nelibě nesl, když ho někdo obvinil z prospěchářství. Utekl se stříbrnou mainskoumývalí kočkou a  pak měl tu drzost vrátit se a  předpokládat, že Paní Murphyová bude ráda, že ho po té eskapádě zase vidí. Nejenže nebyla ráda, ale málem mu vyškrábla oko. Paddymu z té bitky zůstala jizva nad levým okem.

Harry a Susan si v Crozet Pizza objednaly velké sendviče.

Rozhodly se sníst si je uvnitř a užívat si klimatizaci. Paní

Murphyová se uvelebila na sedadle a Tuckerová si lehla pod

Harryinu židli.


25

Harry se zakousla do sendviče a  polovina náplně na

druhé straně vypadla ven. „Sakra.“

„Od toho tyhle velké sendviče jsou. Aby člověkaznemožnily.“ Susan se zachichotala.

V tu chvíli se objevila Maude Bly Modenová. Chtěla vyjít

ven a sníst si oběd cestou, ale pak uviděla Harry a Susan.

Zamířila k  nim, aby s  nimi prohodila pár zdvořilostních

vět. „Používej příbor. Co to máš s rukama?“

„Čistila jsem razítka.“

„Mně osobně je jedno, jestli bude razítko na mém dopise

rozmazané. Pořád je to lepší, než abys vypadala jako lady

Macbeth.“

„Budu to mít na paměti,“ odpověděla Harry.

„Nejraději bych tu s vámi zůstala a podrbala, dámy, ale musím se vrátit do obchodu.“

Maude Bly Modenová se přede dvěma lety přistěhovala do Crozetu z New Yorku. Otevřela si obchod s potřebami na balení dárků – prodávala krabičky, ořechy z umělé hmoty, papíry a sama také dárky balila – a slavila obrovský úspěch. Na předzahrádce měla zaparkovaný starý náklaďák. Zdobila ho květinami a psala na něj informace o denních slevách. Uměla přitáhnout zákazníky a  i ona sama byla na prahu čtyřicítky velmi přitažlivá. Před Vánoci se z jejího obchodu vinuly fronty. Byla dobrá obchodnice, ale především se chovala přátelsky, což bylo v těchto končinách nezbytnou podmínkou úspěchu. Časem jí starousedlíci odpustili i ten nešťastný přízvuk.

Když Maude procházela kolem okna, zamávala jim.

Harry a Susan jí oplatily stejným gestem.

„Pořád věřím, že Maude najde toho pravého. Je tak hezká.“

„Tak moc, že přitahuje spíš ty nepravé.“

„Nebuď zahořklá.“

„Jsem taková, Susan? Doufám, že ne. Víš, kdybych měla vyjmenovat všechny zahořklé rozvedené ženy, které znám, seděly bychom tu celé odpoledne. Nechci se stát jednou z nich.“


26

Susan poplácala Harry po ruce. „Jak už jsem ti jednou řekla, jsi teď přecitlivělá. Projdeš si celou řadou různých emocí. Hořkost mezi ně taky patří. Promiň, jestli jsem se tě dot k la.“

Harry se na židli ošila. „Připadá mi, jako bych mělaobnažené všechny nervy.“ Opřela se. „Ohledně Maude máš pravdu. Je prostě dokonalá. Někdo ji určitě ocení – vždyť je i úspěšná podnikatelka.“

Susan zajiskřilo v očích. „Třeba má milence.“

„Určitě ne. Tady si všichni vidí do talíře. Určitě ne.“ Harry

zavrtěla hlavou.

„Tím si nejsem tak jistá.“ Susan si nalila ještě trochulimonády Tab. „Vzpomínáš si na Terrance Newtona? Všichni

jsme předpokládali, že ho známe.“

Harry se nad tím zamyslela. „Ale byly jsme v  pubertě.

Kdybychom byly dospělé, nejspíš bychom něco vytušily.

Všimly bychom si náznaků.“

„Pojišťovací agent, kterého všichni znali, prostě jednoho dne přijde domů a zastřelí svou ženu i sám sebe.Vzpomínám si, že dospělí byli v  šoku. Nikdo nic netušil. Když si dokážeš udržet fasádu, lidé ji přijímají. Jen málokdo nahlédne pod povrch.“

Harry vzdychla. „Možná má každý dost svých starostí.“

„Anebo je příliš sebestředný.“ Susan zabubnovala prsty o stůl. „Možná se navzájem neznáme tak dobře, jak simyslíme. Je to iluze malého města – všichni si myslí, žeo ostatních všechno vědí.“

Harry mlčky žvýkala sendvič. „Ty o mně vážně všechno víš. A já o tobě nejspíš taky.“

„To je něco jiného. Jsme nejlepší kamarádky.“ Susan sinaosledy kousla sendviče, odložila ho a vzala si čokoládovou

sušenku. „Představ si, že jsi Stafford Sanburne a nepozvali

tě na svatbu tvé sestry.“

„To je tedy prudká změna tématu.“

„Jak už jsem řekla, jsme nejlepší kamarádky. Vím, žes tebou můžu skákat od jedné věci k druhé.“ Susan se rozesmála.


27

„Stafford poslal Fairovi pohlednici. ‚Drž se, kamaráde.‘ A představ si, že totéž mi řekl Kelly. Hele, o tohle jsi přišla. Kelly Craycroft a Bob Berryman se poprali, dávali si pěstí a podobně.“

„A to mi říkáš až teď?“

„Stalo se toho tolik, že mi to úplně vypadlo z hlavy. Kelly mi řekl, že šlo o fakturu za dlažbu. Bob si myslí, že sinaúčtoval moc.“

„Bob Berryman sice není zrovna okouzlující, ale nesedí mi k němu, že by se pral kvůli faktuře.“

„Možná vážně jeden druhého doopravdy neznáme.“

Harry vytáhla ze svého sendviče rajčata. To kvůli nim se všechno stalo; byla si jistá, že maso, sýr i okurky by bez těch sliz kých rajčat v sendviči zůstaly. Slepila dvě půlky chleba zpátky k sobě zrovna ve chvíli, kdy Paní Murphyová sáhla do talíře, aby si drápkem přitáhla kus rostbífu. „Nechte toho, Paní Mur phyová.“ Harry použila svůj káravýmateřský tón. Za fungoval by i  v Pentagonu. Paní Murphyová odtáhla tlapku.

„Možná bychom se měly radovat, že Malá Marilynkonečně někoho ulovila,“ prohodila Susan.

„Nemyslíš si přece, že Malá Marilyn sbalila Fitze-Gilberta

Hamiltona sama, nebo snad ano?“

Susan se nad tím zamyslela. „Je krásná po mámě.“

„A taky studená jako led.“

„To není. Je spíš tichá a stydlivá.“

„Susan, vím, že jsi ji měla ráda, když jsme byly malé, ale já Malou Marilyn nikdy nemohla vystát. Je to takovámaminčina holčička.“

„Ty jsi svou mámu přiváděla k šílenství.“

„To není pravda.“

„Ale ano. Jen si vzpomeň, jak jsi jí navlékla na poznávací značku auta svoje krajkové kalhotky a ona s nimi celý den jezdila a nechápala, proč na ni všichni troubí a smějí se.“

„To jo.“ Harry se ponořila do vzpomínek. Máma jí hrozně

scházela. Grace Minorová před čtyřmi lety nečekaně zemřela


28

na infarkt a  její manžel Cliff ji o  rok později následoval.

Na smrtelné posteli přiznal, že si bez Grace nedokázalporadit. Nebyli bohatí v  žádném smyslu toho slova, ale nechali Harry nádherný dřevěný domek dvě míle na západ od

města na úpatí Little Yellow Mountain a skromné úspory,

z  kterých zaplatila daň za domek, a  ještě jí zbylo trochu

peněz pro strýčka příhodu. Dům bez hypotéky je úžasné

dědictví a Harry s Fairem byli rádi, že se můžou přesunout

z prona jatého domku na Myrtle Street. Ovšem když Harry

požádala Faira, aby se odstěhoval, začal si najednou trpce

stěžovat, že bydlení v domku jejích rodičů celou dobunenáviděl.

„Fitz-Gilbert Hamilton je šeredný jako noc, ale nikdy

nebude potřebovat podporu v  nezaměstnanosti, pracuje

v Richmondu jako právník a má dobrou pověst – alespoň

tak to tvrdí Ned.“

„Okolo té svatby je nějak moc povyku. Víš, co se říká?

Kvapné ženění, dlouhé želení.“

„Nebuď zahořklá.“ Susan obrátila oči v sloup.

„Když jsem si brala Pharamonda Haristeena, byl tonejšťastnější den mého života. Druhý nejšťastnější den byl, když jsem ho vyhodila. Je to mizera a nevymáčkne ze mě ani kapku soucitu. Bože, Susan, běhá po městě a okázale předvádí, jak trpí. Každý den večeří s jiným párem. Slyšela jsem, že mu Mim Sanburneová nabídla, že mu jejíhospodyně vypere. Nemůžu tomu uvěřit.“

Susan vzdychla. „Zjevně se vyžívá v roli oběti.“

„Já tedy rozhodně ne.“ Harry rozčilením vyprskla. „Jen jedna věc je horší než být ženou veterináře. Být ženouléka ře.“

„Ale to není důvod, proč se s ním chceš rozvést.“

„Ne, asi ne. Nechci o tom mluvit.“

„Sama jsi začala.“

„Vážně?“ Harry se zdála překvapená. „Nechtěla jsem... Ráda bych to celé pustila z  hlavy. Mluvily jsme o  Malé Marilyn Sanburneové.“


29

„Ano. Malá Marilyn bude nešťastná, když se Stafford

ne ukáže, ale pokud se ukáže, bude to Mimina smrt –velkolepou svatbu jí úplně zničí příjezd černé snachy. Život

by byl mnohem jednodušší, kdyby Mim dokázala překonat

svoji plantážnickou mentalitu.“ Susan znovu zabubnovala

prsty o desku stolu.

„Ano, jenže pak by se musela stát člověkem. Je úplně

bezcitná a ráda by to neštěstí přenesla na celý svět. Kdyby

začala uvažovat jinak, mohla by začít něco cítit, chápeš?

Musela by přiznat, že udělala chybu a ublížila svým dětem –

že jim ublížila a vyděsila je.“

Susan chvíli tiše seděla a  dívala se na zbytek velkého

sendviče. „No jo – vezmi si, Tuckerová.“

„Hej, hej a co já?“ zvolala Paní Murphyová.

„Tady máš, ty moje velké děťátko.“ Harry odsunula talíř. Byla sytá.

Paní Murphyová snědla všechny zbytky kromě rajčat.

Jako kotě jednou snědla rajče a  slíbila si, že už to nikdy

ne udělá.

Harry se vrátila zpátky na poštu a po zbytek dne senestalo nic výjimečného. Zastavil se za ní Obchodník a přinesl jí hovězí kosti na polévku. Zatímco si povídal s Harry, jeho dcera Courtney vyzvedla poštu.

Po práci Harry zamířila pěšky domů. Ráda se ránoa odoledne dvě míle prošla. Pohyb prospěl jí, feně i kočce. Když dorazila domů, umyla svoji starou dodávku s lakemmodrým jako oblek Supermana a vyplela zahrádku. Pak vymyla lednici, a než se nadála, byl čas jít spát.

Chvíli si četla s Paní Murphyovou stočenou po svém boku

a Tuckerovou oddechující v nohách postele. Zhasla světlo

stejně jako ostatní obyvatelé Crozetu, skrytí za vysokými

živými ploty, závěsy a roletami.

Byl to den jako každý jiný, pokojný a  svým způsobem

dokonalý. Kdyby Harry věděla, co přinese zítřek, byla by si

ho možná vychutnala ještě víc.


30

Paní Murphyová v  honbě za kobylkou udělala salto.

Nikdy těm hopsalkám, jak je nazývala, nedokázala odo

lat. Tuckerová, kterou hmyz nezajímal, dychtivě sledovala

veverky, které měly tak málo rozumu, že poskakovaly po

Railroad Avenue. Staré obdélníkové hodinky po otci na

Harryině zápěstí ukazovaly šest třicet a z chodníků začínalo

sálat horko. Byl to jeden z těch ryzích červencových dní ve

státě Virginia, které nutí hlasatele a  hlasatelky v  televizi

vykřikovat, že bude horko, vlhko a mlhavo bez naděje na

úlevu. Pak poradí divákům, aby pili hodně tekutin. Načež je

přeruší reklama na – jaké překvapení – nealkoholický nápoj.

Harry si vzpomněla na dětství. Ve třiatřiceti nebyla zase

tak stará, ale nebyla už ani mladá. Napadlo ji, že svět je čím

dál nemilosrdněji zaměřený na zisk. Dokonce i  pohřební

ústavy mají reklamy. Jejich příští fi ntou bude Americká Miss

Mrtvola; soutěž o  to, kdo umí zesnulé nejlíp upravit. Za

Harryina života se s Amerikou něco stalo; něco, čemu úplně

nerozuměla, ale silně si to uvědomovala. Dřív neexistoval

souboj Boha se zlatým teletem. V dnešní době Bohanahra

dily peníze. Uctívají se kousky zeleného papíru s obrázky

mrtvých lidí. Lidé už nezabíjejí pro lásku. Zabíjejí pro peníze.

Je zvláštní být naživu v dobách duševního hladomoru.

Dívala se, jak si kočka s fenou hrají na honěnou, a uvažovala,

proč se její živočišný druh tolik vzdálil od zvířat, od této

čiré radosti z přítomné chvíle.

Harry si nemyslela, že je bůhvíjak moudrá, ale v poslední

době se nořila do hlubších úvah, nejen o svém životě, ale

o lidském životě obecně. Neprozradila dokonce ani Susan,

co jí najednou běží hlavou, protože to bylo přílišznepokoju

jící a smutné. Někdy ji napadalo, že za všechno může stesk




31

po ztraceném mládí. Možná ji k rozjímání přivedlo trápení

s rozvodem. Anebo za všechno opravdu mohla dnešní doba

a laciná vulgarita amerického konzumního života.

Paní George Hogendobberová alespoň vyznávala hod

noty převyšující její bankovní konto, ale zbytečně lpěla na

způsobu myšlení, který už ztratil svou moc. Křesťanská

pravice si může podmanit vyděšené bigotní dušičky, které

potřebují absolutní odpovědi, ale neupoutá ty, kdo potřebují

vizi budoucnosti tady na zemi. Nebe je jistě fajn, ale abyste

se tam dostali, musíte umřít. Harry se smrti nebála, ale proti

životu vůbec nic neměla. Uvažovala, jak se asi žilo v dobách,

kdy bylo křesťanství nové, svěží a vzrušující – ještě předtím,

než ho zničilo spolčování se státem. To by znamenalo, že

by musela žít před druhým stoletím našeho letopočtu, což

ji sice lákalo, ale nedokázala si představit, jak by si poradila

bez své dodávky. Znamená to, že by prodala duši za čtyři

kola? Duši by neprodala za nic na světě, jenže stroje, peníze

a šílenství současného světa spolu nějak souvisí a Harry ten

gordický uzel moderního života nebyla schopná rozvázat.

Stala se poštmistrovou, aby se před tím modernímživo

tem schovala. Studium dějin umění na Smith College ji na

budoucnost vůbec nepřipravilo, takže se po promoci vrátila

domů a našla si zaměstnání pracovní jezdkyně ve velkých

stájích. Když zemřel starý George Hogendobber, přihlásila

se do konkurzu na místo poštmistra a  vyhrála ho. Bylo

zvláštní, že paní Hogendobberová měla kdysi dobréman

želství, zatímco Harry s opačným pohlavím sváděla jednu

bitvu za druhou. Uvažovala, jestli paní Hogendobberová

ví něco, co ona ne, anebo jí manželství klapalo jen proto,

že George rezignoval na veškeré pokusy o projevení vlastní

osobnosti. Harry nikdy nelitovala, že vzala práci, která

mnoha lidem možná připadala příliš obyčejná, ale litovala

toho, že se vdala.

„Máma je dneska nějak zadumaná.“ Paní Murphyová se

otřela o Tuckerovou. „Asi kvůli tomu rozvodu. Lidi si hrozně

komplikují život.“


32

Tuckerová stříhala ušima dopředu a  zase dozadu. „Jo,

pořád mají nějaké trápení.“

„Přesně tak. Trápí se kvůli věcem, které jsou roky vzdálené

a možná se nikdy nestanou.“

„Podle mě je to tím, že nemají čich. Přijdou o  spoustu

informací.“

Paní Murphyová souhlasně kývla a  dodala: „Chodí po

dvou. Křiví si záda, a to ovlivňuje jejich mysl. Jsem si jistá,

že to je zdroj všech jejich problémů.“

„To mě nikdy nenapadlo.“ Tuckerová uviděla řidičepoštovní dodávky. „O co že budu u Roba dřív než ty?“

Tuckerová nehrála fér a vyrazila dřív, než Paní Murphyová

stihla odpovědět. Rozčilená Paní Murphyová napínalasvalnatá stehna a letěla jako šipka nízko nad zemí.

„Holky, holky, vraťte se!“

Holky ovšem slyšely jen to, co chtěly. Tuckerová doběhla

k do dávce dřív než paní Murphyová, ale malý tygr skočil

do auta.

„Vy h rá l a j s e m ! “

„To tedy ne,“ přela se Tuckerová.

„Ahoj Paní Murphyová. Ahoj Tuckerová.“ Roba uvítání potěšilo.

Harry se supěním dohnala kočku a fenu. „Ahoj Robe. Co

pro mě dnes ráno máš?“

„Jako obvykle. Dvě tašky.“ Obešel dodávku. „Tady je balík

od Turnbull & Asser, ke kterému bude muset Josiah deWitt

podepsat dodejku a zaplatit za něj.“ Rob ukázal na sumu na

horní straně balíku.

Harry hvízdla. „Dobírka za sto jedna dolarů. Jaké jsou asi

uvnitř košile? Josiah musí mít to nejlepší.“

„Někde jsem četl, už nevím kde, že starožitníci si přirážejí

čtyřicet procent ceny. Nejspíš si ty košile může dovolit.“

„Ale zkus ho přinutit zaplatit za cokoli jiného.“ Harry

se usmála.

Okolo projela BoomBoom Craycroftová, Kellyhorozmazlená žena. Mířila na východ na Charlottesville. Boom Boom


33

měla nový kabriolet BMW s poznávací značkou boombmw.

Zamávala jim a Harry s Robem jí gesto oplatili.

Rob se za ní díval. BoomBoom byla hezká žena,tmavovlasá a svůdná. Vrátil se zpátky na zem. „Dneska ti odnesu tašky dovnitř, zlato. A řeči o rovnoprávnosti si můžešnechat od cesty.“

Harry se usmála. „Dobře, Robe, zachovej se jako chlap. Miluju silné mužské.“

Rozesmál se, přehodil si obě tašky přes ramena a Harry odemkla dveře.

Když Rob odešel, Harry během půlhodiny roztřídila poštu.

Úterky bývaly klidné. Sedla si do zadní místnosti a uvařila si

šálek dobré kávy. Tuckerová s Paní Murphyovou si hrály se

složenou poštovní taškou. Když Harry vyšla ze zadnímístnosti, před vchodem stála paní George Hogendobberová

a  poštovní taška se podezřele hýbala. Harry neměla čas

vytahovat Paní Murphyovou ven. Odemkla dveře, a když

dovnitř vešla paní Hogendobberová, Paní Murphyovávystřelila z tašky jako ocelová koule z automatu na pinball.

„Že mě nechytíš!“ zavolala na Tuckerovou.

Velškorgi běhala v  kruzích, zatímco Paní Murphyová

vyskočila na polici, pak na pult, rychle přes něj přeběhla,

všemi čtyřmi se odrazila od stěny, při seskoku provedla

otočku o  sto osmdesát stupňů, znovu přeběhla přes pult

a  na jeho opačném konci udělala stejný manévr v opačném směru. Pak seskočila na zem, s Tuckerovou v patách

proběhla paní Hogendobberové mezi nohama a vyskočila

zpátky na pult, kde zůstala sedět strnule jako socha a smála

se na Tuckerovou.

Paní Hogendobberová zalapala po dechu. „Ta kočka je

šílená!“

Harry ukázka kočičí akrobacie uvedla v úžas. Polklaa odověděla: „To byl jen jeden z jejích triků – však víte, jaké

jsou kočk y.“

„Nemám kočky ráda.“ Paní H. se vypnula do plné výšky; nebyla žádný drobek. A na šířku měřila skoro stejně. „Jsou


34

moc nezávislé.“ To říká spousta lidí, pomyslela si Harry,

a všichni jsou fašisti. Už dlouho si to myslela, nehodlala to

však říkat nahlas.

„Zapomněla jsem ti říct, aby ses v  neděli večer dívala

na kabelovce na Diane Bishovou. Je to úžasná varhanice.

Zabírají dokonce i její nohy a minulou neděli měla stříbrné

sa ndá ly.“

„Nemám kabelovou televizi.“

„Měla by ses přestěhovat do města. Neměla bys tam pod Yellow Mountain trčet sama.“ Paní Hogendobberová ztišila hlas do šepotu: „Slyšela jsem, že Mim včera přinesla pozvánky na svatbu.“

„Dvě plné krabice.“

„Pozvala Stafforda?“ Proneseno bezelstným tónem. „ Nev ím.“

„Aha.“ Paní Hogendobberová nedokázala skrýt zklamání.

Vešel Josiah. „Dobrý den, dámy.“ Zadíval se na paníHogendobberovou. „Chci tu postel.“ Žertem se zamračil.

Paní Hogendobberová však neměla moc velký smysl pro humor. „Nejsem připravená ji prodat.“

Vstoupil Fair a hned za ním Susan. Všichni se pozdravili.

Harry znervózněla. Paní Hogendobberová využilapříležitosti uniknout z dosahu neodbytného Josiaha. Na protější

straně ulice právě zaparkoval místní praktický lékař Hayden

McIntire.

Josiah ho pozoroval a prohodil: „Á, můj soused posedlý rozmnožováním.“ Hayden zplodil hodně dětí.

Fair tiše otevřel svoji schránku a  vyndal poštu. Chtěl

vyklouznout ven, ale Harry udělala tu chybu, že ho zavolala

zpát k y.

„Počkej chvilku.“

„Jedu za pacientem. Přetržená achilovka.“ Už měl ruku na klice.

„Zatraceně, Faire. Kdy mi pošleš peníze?“ vyhrkla Harry

roz čileně. Dohodli se, že než se rozvedou a rovným dílem si

roz dělí společné úspory, Fair bude Harry každý měsíc posílat


35

tisíc dolarů. Nebyli bohatí, ale oba po dobu manželství

poctivě pracovali a z rozdělení úspor bude rozhodně těžit

Harry, která vydělávala méně než Fair. Ten naštěstí férově

uznal, že dům patří Harry.

Tušila, že jí Fair peníze zapomněl poslat. Typické. K čemu

ho nedostrká, to se nestane. Dokáže se soustředit jenom na

svou lékařskou praxi.

Fair si nejspíš pomyslel, že je otravná jako obvykle.Jakmile se k tomu dostane, šek jí pošle.

Zrudl. „Jasně, dnes to vyřídím.“

„Proč ten šek nenapíšeš hned?“

„Jedu za pacientem, Harry!“

„Máš deset dní zpoždění, Faire. Mám zavolat Nedu

Tuckerovi? Mám utrácet za právníka a rozdmýchávatnenávist?“

„Poslyš,“ vykřikl, „když tu na mě dorážíš před Susan

a Josiahem, chováš se až dost nenávistně!“ Práskl dveřmi.

Josiah fascinovaně sledoval domácí drama. Nedokázal

potlačit úsměv. Nástrahám manželství se úspěšně vyhýbal

a hádky jiných párů si vyloženě užíval. Josiah nikdynepochopil, proč se ženy a  muži berou. Sex je v  pořádku, ale

man želství? Připadal by si jako ve vězení.

Susan nebyla ani trochu fascinovaná. Mrzelo ji, že

k hádce došlo, protože věděla, že Josiah všechno vyslepičí

Mim a do západu slunce si o tom bude povídat celé město.

Rozvod byl dost složitý i bez scén na veřejnosti. Tušila také,

že pasivně agresivní Fair začal hrát hru „nechte manželku

strádat“. Manželé a právníci tuhle hru milují... a častodosáhnou svého. Budoucí exmanželku nenápadné šikanování

tak zdeptá, že kapituluje. Nouze ji tak emocionálně vyčerpá,

že se raději vzdá všeho, na co manželstvím získala právo.

Je to složité, protože muži berou péči o domácnosta veškerou ženskou dřinu jako samozřejmost. Přitom žena za ni

nedostane jediný dolar. A pokud doma dřít přestane, muž

ji obvykle ani dodatečně neocení, má jen pocit, že mu bylo

ublíženo. Žena je prostě potvora.


36

Susan si byla jistá, že až se rány zahojí, Fair si okamžitě najde jinou ženu, která pro n



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist