načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Keramika pro začátečníky – Pavla Bláhová

Keramika pro začátečníky

Elektronická kniha: Keramika pro začátečníky
Autor: Pavla Bláhová

Fotografická publikace představuje návody k výrobě keramických předmětů bez kruhu, je určena začátečníkům a mírně pokročilým. V teoretické části kniha seznamuje s hlínou, jak s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 142
Rozměr: 28 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Sochařství, keramika, porcelán, umělecké zpracování kovů
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1389-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Fotografická publikace představuje návody k výrobě keramických předmětů bez kruhu, je určena začátečníkům a mírně pokročilým. V teoretické části kniha seznamuje s hlínou, jak s ní pracovat a jak ji skladovat. S potřebnými nástroji a pomůckami. Technikami modelování: modelování z válečků, z plátů, kombinace těchto dvou technik, technika vymačkávání z hroudy. Jednoduché sádrové formy, modelování pomocí polystyrenových forem. Sušením, glazováním. Praktická část představuje konkrétní projekty k výrobě: keramiku pro dům, zahradu, módní doplňky.

Popis nakladatele

Přesvědčte se, že krásné keramické výrobky le vytvořit i bez kruhu, jen za pomoci vlastní šikovnosti a téhle knihy, která vás provede vším, co potřebujete vědět o keramické tvorbě. Dočtete se, jak vybrat správnou hlínu, jaké nástroje potřebujete a čím z vašeho okolí je můžete snadno nahradit, vyrobíte si i vlastní razítka. V další fázi se naučíte základní techniky modelování bez kruhu a nakonec se můžete nechat inspirovat podrobnými návody k výrobě keramiky pro váš dům, zahradu či doplňků šatníku.

(jednoduše a bez kruhu)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavla Bláhová - další tituly autora:
Keramika pro začátečníky Keramika pro začátečníky
 
K elektronické knize "Keramika pro začátečníky" doporučujeme také:
 (e-book)
Keramika pro život s přírodou Keramika pro život s přírodou
 (e-book)
Keramika -- Od jara do zimy Keramika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jednoduše a bez kruhu

KERAMIKA

PRO ZAČÁTEČNÍKY

Už dlouho se chcete pustit do výroby vlastní keramiky, ale máte pocit, že k tomu potřebujete spoustu nástrojů, přístrojů, znalostí a keramickou dílnu se vším vybavením? Nechte se přesvědčit o tom, že krásné keramické výrobky dokážete zvládnout i bez kruhu, jen za pomoci vlastní šikovnosti a téhle knihy. Její stránky vás krok po kroku provedou vším, co potřebujete vědět k úspěšné keramické tvorbě. Dočtete se, jak vybrat správnou hlínu, jaké nástroje potřebujete a čím z vašeho okolí je můžete snadno nahradit, vyrobíte si i vlastní razítka. V další fázi se naučíte pracovat se základními technikami modelování bez hrnčířského kruhu a nakonec se můžete nechat inspirovat jedním z podrobných návodů k výrobě keramiky pro váš dům, zahradu či doplňků šatníku. Projekty, které můžete vyzkoušet: • Sluníčková zvonkohra • Bylinkové zápichy • Aromalampy • Hrníček bucláček • Korálky • Knoflíčky

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

Bezplatná linka:

800 555 513

V kompletní nabídce naleznete

již více nežknižních titulů

z mnoha zajímavých oborů

8000

Navštivte

náš

web!

www.albatrosmedia.cz

CZ: 349 Kč SK: 14,49 €

ISBN 978-80-264-1389-9

9788026 413899


Keramika

pro začátečníky

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Pavla Bláhová

Keramika pro začátečníky – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


3

KERAMIKA

PRO ZAČÁTEČNÍKY

Jednoduše a bez kruhu

Pavla Bláhová

CPress

2017


Předmluva

Nemusíte být hned majitelé hrnčířského kruhu, abyste si vyrobili vázičku, hrneček či květináč. Díky knize, kterou držíte v ruce, se naučíte tisíce let starou techniku i bez hrnčířského kruhu, a to krok za krokem. Vítejte v knize „Keramika pro začátečníky“. Kniha je určena začátečníkům, kteří se doposud neodvážili s keramikou začít, i mírně pokročilým. K tomu, abyste našli odvahu, vám pomůže podrobný popis a názorné fotografie. V první části knihy se seznámíte s hlínou,

jak s ní pracovat a jak ji skladovat. Nebude

chybět ani zmínka o tom, co nesmí chybět

v žádné keramické dílně, abyste mohli

s výrobou začít.

Dále se obeznámíte s různými technikami

modelování, jako je modelování z válečků,

z plátů, kombinace těchto dvou technik

a v neposlední řadě i s technikou vymačká

vání z hroudy.

Také se budeme věnovat jednoduchým

sádrovým formám a nevynecháme ani

modelování pomocí polystyrenových forem.

Od modelování, sušení, glazování až po

výpal se přesuneme do praktické části

knihy, kde najdete keramické výrobky,

které vás potěší v zahradě, zkrášlí váš

domov, či ozdobí přímo vás. A které si

hlavně dokážete po přečtení této knihy

sami vyrobit!

Přeji příjemné čtení, hodně zábavy

a radost z vlastní tvorby.


Vybavení dílny, ruční nástroje a jiné pomůcky ...6

ZÁKLADNÍ ZNALOSTI O HLÍNĚ ...10

Práce s hlínou Skladování hlíny Zpracování hlíny Bouchání a hnětení hlíny Výroba šlikru

TECHNIKY MODELOVÁNÍ ...17

Technika modelování z válečků Technika vymačkávání z hroudy Kombinace techniky vymačkávání z hroudy

a techniky modelování z válečků

Technika modelování z plátů (válec, krychle, kužel, buclák) Práce s formou Kombinace technik plátování do sádrové formy

s technikou modelování z válečků

SUŠENÍ VYMODELOVANÝCH VÝROBKŮ ...43

PRVNÍ VÝPAL-PŘEŽAH ...45

Plnění pece na přežah

GLAZOVÁNÍ ...47

Glazury

Engoby

Oxidy

DRUHÝ VÝPAL-OSTRÝ ...53

Plnění pece na druhý výpal

JEDNODUCHÁ RAZÍTKA A STRUKTURY ...55

REALIZACE NÁPADŮ

Z JIŽ ZMÍNĚNÝCH TECHNIK ...61

Keramika pro dům ...67

Květináče

Misky

Svícny

Hrnečky

Ježek na řeřichu

Aromalampy

Keramika do zahrady ...109

Sluníčka

Cedulky

Kočky

Zvonkohry

Zápichy

Módní doplňky ...134

Šperky

Knoflíky

OBSAH


6

Vybavení dílny, ruční nástroje a jiné pomůcky

K

tomu, abychom mohli začít s výrobou keramiky, nepotřebujeme mnoho. Pokud nemáme

prostory pro keramickou dílnu a s keramickou hlínou chceme pracovat jen příležitostně,

postačí nám i kuchyňská linka, pár nástrojů a v blízkosti škola nebo dům dětí a mládeže,

kde nám umožní si výrobky vypálit.

Budeme-li se ale chtít keramice věnovat každodenně, pak už doporučuji vyčlenit si míst

nost, kde si zařídíme dílnu a kde budeme mít vše po ruce, a pak ještě jednu samostatnou

místnost na pec. Pec by měla být v místnosti, která se dá dobře odvětrat, oddělená od dílny

dveřmi. Při výpalech se uvolňují škodlivé látky, které není vhodné dýchat.

Pro běžný provoz nám postačí pec menší, přibližně kolem čtyřiceti centimetrů, a nejlépe

elektrická. Stačíme ji brzy naplnit, a přesto se do ní dost vejde. Pak už si jen musíme roz

myslet, jestli zvolit pec komorovou, nebo poklopovou. S tím v každém obchodě pro keramiky

určitě rádi poradí. Základním principem každé pece je zajistit po určitou dobu dostatek žáru, aby mohlo dojít v hliněném střepu a glazuře k chemickým a fyzikálním změnám. Elektrické pece jsou čisté, účinné, mají automatické regulátory teploty, oproti pecím plynovým či pecím na dřevo, kde už je to s udržením potřebné teploty mnohem složitější. Elektrické komorové pece si uchovávají teplotu po delší dobu, protože mají silnější izolační plášť a stěny, než mívají pece poklopové.

Poklopové pece jsou ideální pro menší

keramické dílny. Jsou levnější a snadněji se

instalují. Rychleji chladnou, což však pro ně

koho představuje plus a pro druhého mínus.

Ke každé peci bychom si měli pořídit pláty

a podpěry, které se vyrábějí v různých výš

kách a tvarech. S tím už ale poradí prodejci

pecí a pro naši pec nám určitě doporučí

správné příslušenství. Když máme vyřešenou pec, je třeba si pořídit základní vybavení a ruční nástroje. Určitě budeme potřebovat rovnou plochu – pracovní desku na rozvalování plátů a police, kam si budete výrobky ukládat. Pracovní deska by měla být pevně připevněná v ideální výšce, abychom se u ní nemuseli ohýbat. Odehrává se na ní většina úkonů (bouchání hlíny, hnětení, rozvalování, krájení), a tak by nám měla být pohodlná. Materiál zvolíme tak, aby se na povrch zbytečně nelepila hlína. Pokud takový povrch nemáme, vždy si desku pokryjeme, např. dřevěnou deskou, látkou či igelitem. Do dílny bychom měli mít přivedenou vodu s velkým dřezem. Při práci s hlínou je voda nezbytnou součástí. Potřebujeme ji jak k modelování, tak k mytí rukou, k vymývání oxidů a v neposlední řadě i k přípravě glazur. Dále budeme potřebovat ruční a jiné nástroje. 8

9

– Hlínu (dnes již koupíme hlínu v přibližně desetikilových balících přímo v keramických centrech).

– Dřevěný váleček k rozválení hlíny.

– Vodicí lišty, které nám poslouží k rovnoměrnému rozválení hlíny (nejsou nutné).

– Krájecí strunu, kterou se odkrajuje hlína i odřezává výrobek z podložky. Má na koncích dva pevné úchyty,

mezi nimiž je natažená struna. (Strunu ale můžete nahradit i delším nožem.)

– Dřevěné modelovací špachtle. Vyrábí se v různých tvarech a velikostech, nejčastěji se využívají oba konce,

přičemž na každém z nich najdeme jiný tvar. Chce to si jich pár vyzkoušet, než zjistíme, který nám vyhovuje.

– Kovová očka s rukojetí, která se používají k vydlabávání předmětů. Opět jsou k dostání v různých tvarech i velikostech.

Je možné si zakoupit celou sadu, kde budou jak špachtle, tak očka nakombinovaná.

– Hrnčířská rydla nám poslouží k vypichování vzduchových bublin v hlíně, ale také k okrasným prořezům na výrobcích.

Ty se provádí na výrobcích již zavadlých, v tzv. koženém stavu.

– Děrovače. Můžeme je nahradit např. brčkem.

– Gumové nebo kovové škrabky k uhlazení povrchů. Mnohdy postačí houbička na nádobí.

– Sádrovou desku na sušení výrobků. Na ni přeneseme hotové výrobky z pracovní desky

a sádra umožní rovnoměrné vysychání výtvoru – dobře saje vodu.

– Dále budeme potřebovat misku s vodou, houbičku, pravítko, nůžky, nožík, noviny, igelity, škrabátko či tvrdý kartáček, štětce, rozprašovače,

fén, brusný papír, tužku a papír (třeba na přípravu šablon), nože špičaté i modelovací, gumové rukavice pro práci s oxidy

a roušku na práci s glazurami.

Vždy záleží na tom, jakou techniku modelování si zvolíme, a jen praxí zjistíme, s čím se nám nejlépe pracuje. V mnoha případech se dají

hrnčířské nástroje nahradit i něčím obyčejným, co máme zrovna po ruce. Základní znalosti o hlíně

H

lína je materiál vyskytující se prakticky všude na zemi.

Keramika se z hlíny stává až poté, co je vystavena vysokému žáru, který spojí částice dohromady a zpevní ji. Tak vznikne odolná hmota, která je mnohdy trvalejší než kámen. Než se však hlína vypálí, jde o velmi tvárný a plastický materiál. Hlína se skládá z písku, prachových částic a jílu vždy v různých velikostech, maximálně však do velikosti částic 2 mm. Nejčistší druh hlíny představuje porcelánová hmota a nejvíce znečištěný jíl. Hlína s podílem šamotu se na modelování hodí nejlépe. Šamot, neboli vypálená a rozemletá hlína, který se zapracovává do mastné hlíny, dává materiálu větší stabilitu a činí ho propustnějším díky obsaženému vzduchu, který pak může během výpalu lépe unikat. Tato červená hlína má podíl šamotu do 1 mm. Práce s hlínou je velmi napínavá. Nikdy dopředu nevidíme výsledek. Mění se v každém stádiu a v žádném z nich nevypadá tak, jako po konečném vypálení. Při modelování je hlína mastná, tvárná a vlhká. Poté, co hlína zavadne, je tvrdá, ale stále vlhká, po úplném vyschnutí připomíná sádru, křehne a zmenšuje se. Když se pak poprvé vypálí – přežahne – změní se opět její velikost i barva, povrch ztvrdne, zdrsní, je pórovitý a dobře nasákavý. Přežahlou hlínu můžeme glazovat, zatírat oxidy a barvit engobami. Po těchto úkonech se dále musí hlína pálit, tentokrát už druhým, ostrým výpalem, po němž se výrobek opět zmenší, barvy hlíny a glazur se projasní a povrch je pak hladký, pevný a sklovitý.

Hlína se vyskytuje v různých barvách – od bílé, přes červenou,

hnědou, šedou, až po černou. Zbarvení způsobují v hlíně obsažené

oxidy kovu. Při vypalování se barvy hlíny většinou změní. Proto je

dobré si předem udělat vzorník jak hlín samotných, tak i v kombi

naci glazur.

Vždy máme při nákupu na paměti, při jakých teplotách chceme

pálit: zda chceme vyrobit hrnčířské zboží vypalované při nízkých

a středních teplotách, nemrazuvzdornou keramiku, nebo vodu

nepropouštějící, do myček použitelnou či mrazuvzdornou keramiku.

Každá hlína potřebuje při výpalech jiné stupně, které jsou vždy na

každém balíku uvedeny.

Stejně tak si dáváme pozor i na výběr glazur, ne každá glazura se

snese s každou hlínou, opět si musíme všímat teplot, do jakých lze

glazury vypalovat, a jestli nám teploty souhlasí s hlínou, na kterou

je budeme nanášet.

Hlína se dá tvarovat jen ve vlhkém stavu. Pro každou techniku se

hodí jiná konzistence hlíny: pro modelování z válečků a modelování

z volné ruky je potřeba měkká, vláčná hlína, naopak pro techniku

z plátů hlína pevná. Všeobecně platí, že by měla jít hlína lehce

formovat prsty, aniž by se na ně lepila. Pokud je hlína příliš měkká,

necháme ji vysušit na porézní podložce, nejlépe sádrové. Příliš

tvrdou hlínu lze na pár hodin zabalit do vlhké utěrky a neprodyš

ného igelitu, a pokud nám hlína uschne příliš, je nejlepší ji nechat

vyschnout úplně a pak ji celou namočit do vody. Názorná ukázka toho, jak hlína během sušení, přežahu a ostrého výpalu mění barvu. Práce s hlínou Práce s hlínou je velmi zajímavá, kreativní a uklidňující, ale někdy vyžaduje i dost síly. Hlína se změní v každém stádiu zpracování a v žádném z nich nevypadá tak, jako po konečném vypálení. Při modelování musíme dbát na to, aby byla hlína ve správné konzistenci pro danou techniku. Hlína musí být vlhká, nesmí se lepit a musí jít tvarovat. Pokud popisu neodpovídá, musíme si ji upravit. Když je hlína příliš mokrá a lepí se, necháme ji chvilku na vzduchu. Jestliže už zase příliš uschla a při modelování se nám na ní začnou dělat prasklinky, zpracujeme ji do hroudy, zabalíme do vlhkého hadru a uzavřeme do igelitu. Po nějaké době nasákne potřebnou vlhkost a my pak můžeme opět pokračovat v práci. Poté co si vymodelujeme požadovaný výrobek, necháme jej schnout. V průběhu sušení se hlína smršťuje. Příčinou je ztráta vody, která tvoří asi jednu třetinu obsahu mokré hlíny. Vždy záleží na druhu hlíny, ale počítáme s tím, že úbytek objemu se pohybuje mezi 10 až 15 %. Řídit se můžeme i tím, že čím je hlína jemnější, tím více se zmenšuje. Když hlína obsahuje šamot, není úbytek objemu tak velký. Dále musíme mít na paměti, že k dalšímu úbytku objemu dochází i při výpalech, kdy se nám výrobky zmenšují ztrátou zbytkové vlhkosti. Rady a tipy: Abychom zjistili míru smrštění, vyválíme si několik vzorků hlíny na stejně dlouhé a široké proužky a doprostřed každého z nich vyryjeme čáru dlouhou 10 cm. Tu si změříme po usušení, po přežahu a po ostrém výpalu, čímž zjistíme procento smrštění. Názorná ukázka smrštění: – Na prvním pásku je nezpracovaná hlína. Délka rýhy je 10 cm. – Na druhém pásku vidíme hlínu usušenou a délka rýhy je 9,4 cm. – Na třetím pásku je hlína po přežahu a rýha je dlouhá 9,3 cm. – Čtvrtý pásek představuje hlínu po ostrém výpalu a délka rýhy je 8,9 cm.

Z toho nám tedy vyplývá, že se nám hlína smrštila celkem o 1,1 cm.

Největší úbytek má při sušení a při ostrém výpalu. S tímto úbytkem

musíme při práci počítat, proto je dobré si takové vzorky vždy

předem z každé hlíny udělat.

Kromě velikosti hliněného výrobku se při vypalování změní také jeho

barva. Tmavě hnědá hlína může zesvětlat, hlína barvy kůže může

po výpalu nabrat světle krémový odstín, šedá se po výpalu může

přeměnit na bílou anebo okrovou a hlína, která se zase v syrovém

stavu tváří žlutě, může být po výpalu červená. Vždy je tedy dobré

si z každé hlíny udělat malý vzorek.

Rady a tipy: Pokud chceme své výrobky později glazovat,

pracujeme s bílými nebo lehce zbarvenými druhy hlíny, neboť jen

tak dosáhneme výrazné barvy glazury. Na točení a menší výrobky

používáme nejčastěji hlíny bez šamotu nebo hlínu s podílem šamotu

do 20 %. Na větší práce se používá hlína s vyšším podílem šamotu,

který má povrchovou strukturu s velkými póry. Šamot (ostřivo)

představuje prášek různě veliké zrnitosti, jenž se vyrábí z vypálené

hlíny a přimíchává se k mastné hlíně, aby byla pevnější a propouš

těla více vzduchu. Kromě toho přidaný šamot zmenšuje scvrkávání

hlíny, a snižuje tak riziko popraskání materiálu během sušení. Rady a tipy: Výrobky, které vyrábíme z hlíny bez šamotu, začišťujeme a vyhlazujeme vodou nebo vlhkou houbičkou, ale u hlín s podílem šamotu se tomu vyhýbáme. Voda by zrnka z hlíny vymyla a po výpalu by byl výtvor drsný, je tedy lepší zrníčka šamotu prsty do hlíny zatlačit. Skladování hlíny V dnešní době už seženeme hlínu od výrobců zabalenou v igelitových pytlích přibližně po desetikilových balících. Obalenou hlínu uložíme na tmavém, chladném, ale zase ne mrazem ohroženém místě. Jen tak nám vydrží neomezenou dobu. Pokud skladujeme hlínu roky, může se stát, že hlína i v igelitu po takové době vyschne. To ale není důvod se hlíny zbavit. Pokud k tomu dojde, vybalíme ji z igelitu, omotáme kolem ní vlhkou utěrku, vratíme zpět do igelitového sáčku a na několik dní uložíme. Utěrku můžeme vždy po pár dnech vyměnit za nově namočenou, aby měla hlína stále možnost nasakovat vlhkost.

Zpracování hlíny

V průběhu práce s hlínou nám chtě nechtě vzniká spousta odřezků

a malých zbytků. Když tyto zbytky hned nezpracujeme, poměrně

rychle uschnou. Není potřeba se takto uschlé hlíny hned zbavovat.

Doporučuji si takovéto kousky uschovat v nějaké misce nebo jiné

nádobě. Než je ale začneme uchovávat, je zapotřebí, aby byly zcela

vyschlé. Položíme je tedy na topení nebo vystavíme slunci. Hliněné

kousky brzy vyschnou a my si je pak můžeme uchovat i v uzavřené

sklenici.

Z takto uschlých kousků si opět můžeme připravit hlínu k další

práci. Rozdrtíme je válečkem nadrobno, vložíme do misky, zalijeme

teplou vodou a mícháním vytvoříme blátivou hmotu. Necháme přes

noc odstát.

Druhý den se nám oddělí voda od hlíny, neboť hlína leží u dna a my

tak vodu nad ní můžeme odsát savým hadříkem nebo houbičkou.

Mokrou hmotu z misky vyndáme a rozmístíme rovnoměrně ve vrstvě

silné asi 5 cm na pórovitou podložku, nejlépe ze sádry. Sádra odsaje přebytečnou vodu a umožní hmotě rychleji uschnout. Když hliněná vrstva ztuhne, otočíme ji, díky čemuž proschne rovnoměrně. Neustále kontrolujeme. V momentě, kdy dosáhne stavu vhodného k práci s ní, uhněteme ji k dalšímu zpracování. Pro delší uskladnění ji takto připravenou vložíme do neprodyšného igelitového pytle.

Upozornění: Odřezky a jiné kousky musí pro další zpracování být opravdu proschlé, jinak

nám nenasají vodu a nerozloží se na potřebnou kaši. Pak by nebylo možné v již zmíněném

postupu pokračovat!

Rady a tipy: Bohužel se nevyhneme občas ani tomu, že nám vymodelované výrobky

při sušení prasknou. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji různě lepit hlínou a doufat, že se

prasklina zacelí (při výpalech se prasklina ještě více zvětší a výpal je zbytečný). Lepší je

prasklý výtvor nalámat na menší kousky, nechat proschnout a dále postupovat podle výše

uvedeného návodu. Ušetříme tak elektrickou energii a dílo si díky zpracování hlíny můžete

zformovat znova.

Rady a tipy: Pokud se chceme již zmíněnému zpracovávání hlíny vyhnout, ihned zpracujeme

všechny odřezky do hroudy a tu během práce máme stále pod igelitem. Bouchání a hnětení hlíny Tato činnost je nesmírně důležitá, jelikož hlína může obsahovat různě velké vzduchové bubliny a ty je nutné důkladným hnětením a boucháním odstranit. Pokud tak neučiníme, může nám výrobek při vypalování prasknout. Tímto způsobem si musíme připravit i hlínu přímo od výrobce. Hlína sice po vybalení z pytle vypadá dokonale nachystána k modelování, jenže zdání může klamat. Zvenčí nám možná přijde hlína utažená a homogenní, ale uvnitř může být sušší a může obsahovat vzduchové bubliny. Takový případ občas nastane, když se hlína skladuje delší dobu, kvůli igelitu se voda vytlačí na povrch a uvnitř hmota začne schnout. Stav hlíny zjistíme i tak, že po vybalení z pytle odřízneme plátek. Pokud v něm nejsou žádné bubliny nebo sušší části, uříznutý plátek je po celém povrchu jednolitý a utažený, můžeme použít pouze metodu bouchání a hnětení vynechat. Metodu hnětení doporučuji u opětovného zpracovávání hlíny z různých odřezků. Bouchání Kusem hlíny hodíme velkou silou o zem nebo pracovní desku. Tím docílíme vytlačení vzduchu. Následně odřízneme z hlíny plátek a zjistíme, zda je hlína bez bublin a připravená k použití. Pokud ne, tuto činnost opakujeme.

Hnětení

– Hlínu nejprve tlakem dlaní hněteme smě

rem od těla, tím hlínu zhustíte. Poté hmotu

zformujeme do podlouhlého tvaru a stále

hněteme. Tím z hlíny vytlačíme vzduch.

– Hliněnou hmotu vezmeme do obou dlaní

a kruhovými pohyby stáčíme.

– V průběhu hnětení občas hodíme hlínou

velkou silou o podložku.

– Hroudu rozřízneme a zjistíme, zda je hlína

utažená a připravená k modelování. Pokud

se v ní nachází ještě pár vzduchových

bublin, celý proces opakujeme. Výroba šlikru Šlikr je hliněná kaše, kterou se spojují jednotlivé části výtvoru jako lepidlem. Při práci se používá pouze ve stádiu modelování. Výroba šlikru je jednoduchá. Budeme potřebovat pouze vodu a uschlé kousky hlíny. Rady a tipy: Pokud jsme neodhadli množství vody a na uschlé kousky jí nalili příliš, stačí jich do řídké kašičky přidat dalších pár, nechat je nasát, rozměknout a do hmoty vmíchat. Tím nám příliš řídká kašička zhoustne. Šlikr se používá na spojování jednotlivých dílů, k lepení uch a různých ornamentů. Před jeho nanesením musíme podklad vždy zdrsnit. Ke zdrsnění použijeme nůž a vyryjeme s ním křížky, nebo zubním kartáčkem uděláme husté čárky. POZOR! Ke spojování dílů je Vždy nutné vyrobit si šlikr ze stejné hlíny, z jaké je celý výrobek.

1/ Uschlé kousky hlíny z odřezků či prask

lých výrobků nalámeme do misky.

Pro dlouhodobější uchování šlikru je lepší

použít uzavíratelnou sklenici.

2/ Zalijeme vodou a necháme

kousky nasát.

3/ Po několika desítkách minut promí

cháme. Tím získáme potřebnou kašičku

připravenou k nanášení. Rady a tipy: Šlikrem nemusíme pouze spojovat díly, ale můžeme ho použít na zdobení i k malování na jinak zabarvenou hlínu. Techniky modelování

M

noho lidí si myslí, že keramická díla mohou vznikat pouze točením na hrnčířském kruhu,

ale není tomu tak. My si v této knize ukážeme, že vyrobit misku, hrneček, lampu nebo květináč, jde i jinak. Technik modelování je několik a je dobré si vyzkoušet všechny a poté se rozhodnout, která nám nejvíce vyhovuje. Techniky se mohou i kombinovat, což si zde rovněž názorně předvedeme. Díky kombinování jednotlivých technik dokážeme vytvářet krásné věci. U každé techniky najdete podrobný popis doplněný fotografiemi a po přečtení celé této knihy zjistíte, že jste schopni si jednoduché výrobky vyrobit sami. Názorně si zde předvedeme 4 techniky a jejich kombinace: – VYMAČKÁVÁNÍ Z HROUDY

18

– MODELOVÁNÍ Z VÁLEČKŮ – MODELOVÁNÍ Z PLÁTŮ

19

– PRÁCE S FORMOU

– KOMBINACE TECHNIK Modelování z válečků Tato ručně modelovaná technika je mezi keramiky velmi oblíbená, neboť díky ní dokážeme vyrobit různé tvary a velikosti. Patří k nejstarším keramickým technikám a bez problémů ji zvládnou i děti. Díky ní zformujeme nádoby vysoké, nízké, široké, buclaté, oválné, hranaté i kónické. Můžeme použít téměř jakoukoliv hlínu, jen si musíme dávat pozor na to, aby byla měkká a pružná, a nikoli suchá. Pro výrobu velkých nádob doporučuji hlínu s podílem šamotu. Budeme potřebovat: – hlínu – podložku na válení – dřevěné špachtle – nůž – vodu a houbičku Postup: 1/ Vyválíme si plát cca 5 mm silný. Pomocí vhodné nádoby nebo kulaté, oválné, či hranaté šablony si do plátu vyřízneme zvolený tvar a okraje začistíme vlhčenou houbičkou.

2/ Okraj vyříznutého tvaru zdrsníme a naneseme šlikr.

3/ Začneme s přípravou válečků. Snažíme se, aby byl každý vále

ček stejně silný, můžeme si jich připravit více najednou. Jen pozor

na přeschnutí, pokud budeme pracovat pomaleji, je lepší si válečky

nadělat předem a zabalit je do igelitu. Tak si udrží vlhkost a nepře

schnou. K přípravě válečků můžeme použít i váhu, kdy si navážíme

z hlíny obdobné kusy, které ručně vyválíme na stejně dlouhé válečky.

4/ Začínáme lepit první vrstvu. Záleží na nás, zda budeme lepit

jednotlivé válečky přes sebe nebo po řadách. Chceme-li vymodelo

vat rovnou nádobu, skládáme válečky rovně na sebe. Každou vrstvu

si zdrsníme a našlikrujeme a váleček mírně přitlačíme. 5/ Práci ukončíme tehdy, když nádoba dosáhne výšky cca 5 cm, a začneme postupně uhlazovat. 6/ Důležité je uhladit nádobu uvnitř. Pomocí oblé dřevěné špachtle uhlazujeme ode dna směrem nahoru. Hlína nám musí zakrýt všechny válečky a nerovnosti a nikde nesmí zůstat škvírka.

7/ Zahlazování zvenčí není už tak důležité, záleží jen na nás, zda

válečky přiznáme, anebo je rovněž zarovnáme a vytvoříme hladkou

nádobu či základ pro další tvar.

8/ Když máme dílo vyhlazené, můžeme pokračovat v dalším vrs

tvení válečků. Nádobu zvyšujeme stále ve stejném průměru až do

požadované výšky tak, že válečky přidáváme na sebe a po každých

cca 5 centimetrech je zahladíme. U hodně vysokých nádob je nut

né práci v určité výšce přerušit, aby se nám nádoba nezhroutila.

Necháme výtvor zavadnout a horní okraj zakryjeme igelitem, aby

si poslední vrstva uchovala vlhkost a my jsme mohli za pár hodin

v práci pokračovat.

9/ Výrobek můžeme zužovat. Budeme vycházet z našeho původ

ního tvaru. Pokud chceme nádobu zúžit, začneme vrstvit válečky

směrem k vnitřní straně předchozího válečku.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist