načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Když tělo bojuje s duší – Ruediger Dahlke

Když tělo bojuje s duší

Elektronická kniha: Když tělo bojuje s duší
Autor: Ruediger Dahlke

Autor (lékař a psychoterapeut) rozebírá aktuální zdravotní problémy současnosti. Tělesné onemocnění je vlastně projevem vnitřního napětí, hněvu a potlačované agrese. Pokud se nevyrovnáme s principem agrese, obrátí se nakonec proti nám, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5% 85%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 224
Rozměr: 23 cm
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Dagmar Sklenářová
Skupina třídění: Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1209-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor (lékař a psychoterapeut) rozebírá aktuální zdravotní problémy současnosti. Tělesné onemocnění je vlastně projevem vnitřního napětí, hněvu a potlačované agrese. Pokud se nevyrovnáme s principem agrese, obrátí se nakonec proti nám, takže ve výsledku můžeme bojovat proti sobě samým. Autor čtenáře přiměje k zamyšlení, aby namísto svého vnitřního boje těla a duše našel odvahu ke změně. Kniha je aktualizovaným vydáním knihy Agrese jako šance.

Popis nakladatele

Jak můžeme léčit alergie a infekce zlepšením stavu naší duše.
Lékař a psychoterapeut Ruediger Dahlke rozebírá aktuální zdravotní problémy současnosti. Tělesné onemocnění je vlastně projevem vnitřního napětí, hněvu a potlačované agrese. Pokud se nevyrovnáme s principem agrese, obrátí se nakonec proti nám, takže ve výsledku můžeme bojovat proti sobě samým.
Autor čtenáře přiměje k zamyšlení, aby namísto svého vnitřního boje těla a duše našel odvahu ke změně.
Tato kniha je aktualizovaným vydáním knihy Agrese jako šance.
Další knihy Ruedigera Dahlkeho

- Nemoc jako symbol - http://www.albatrosmedia.cz/nemoc-jako-symbol.html


- Nemoc jako řeč duše - http://www.albatrosmedia.cz/nemoc-jako-rec-duse.html


- Princip stínu - http://www.albatrosmedia.cz/princip-stinu-cd.html


- PEACE FOOD Italská veganská kuchařka - http://www.albatrosmedia.cz/peace-food-italska-veganska-kucharka.html


- Strava pro klid v duši - http://www.albatrosmedia.cz/strava-pro-klid-v-dusi.html


- Strava pro klid v duši - recepty veganské kuchyně - http://www.albatrosmedia.cz/strava-pro-klid-v-dusi-recepty-veganske-kuchyne.html


Další tvorba Ruedigera Dahlkeho

Přednášky

Ke všem tématům zpracovaným v knihách, také na CD. Více na: www.heilkundeinstitut.at


Informace k seminářům, vzdělávání, tréninkům, přednáškám (v němčině)
Heil-Kunde-Institut Graz
Oberberg 92, A–8151 Hitzendorf
Tel.: 0043–316–7198885, Fax: 7198886
Internet: www.dahlke.at
E-mail: info@dahlke.at

Seminární centrum a centrum zdraví TamanGa
(25 Minut z letiště v Grazu)

Fastenwochen und Sommerakademie–Seminare mit Ruediger Dahlke — DaseinsZeit
Labitschberg 4, A–8462 Gamlitz
Tel.: 0043–3453–33 600
Internet: www.taman–ga.at


Psychoterapie, poradenství
Heil-Kunde-Zentrum Johanniskirchen
Schornbach 22, 84381 Johanniskirchen
Tel.: 08564–819, Fax: 08564–1429
Internet: www.dahlke-heilkundezentrum.de
E-mail: hkz-dahlke@t-online.de


Filmy
Die Schicksalsgesetze – die Suche nach dem Masterplan. Arenico, 2014 • Unser Biogarten. Scorpio,
2013. • Dr. Ruediger Dahlke Videobooks: DVD I: Geistige Gesetze – Spielregeln fur ein gluckliches
Leben. DVD II: Krankheitsbilder – Die Sprache der Seele und ihre Bedeutung. DVD III: Integrale
Medizin – Therapien aus ganzheitlicher Sicht. DVD IV: Vegan • DVD V: Fasten. Arkana, 2013ff.
Filmy s Ruedigerem Dahlkem (uber www.heilkundeinstitutat): Am Anfang war das Licht • Awake
• Der Heiler • Hesse – sein erstes Paradies.


Informace k práci Ruedigera Dahlkeho: www.dahlke.at
Dahlkeho seminární centrum: www.taman-ga.at
Internetový portál: www.mymedworld.cc
E-shop: www.heilkundeinstitut.at

(duševní vzorce na pozadí infekcí, alergií, hyperaktivity a problémů s očkováním)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ruediger Dahlke - další tituly autora:
Mandaly léčí -- Terapie mandalou Mandaly léčí
Nemoc jako cesta Nemoc jako cesta
 (Kniha + CD)
Princip stínu + CD -- Smíření s naší temnou stránkou Princip stínu + CD
 (e-book)
Nemoc jako řeč duše Nemoc jako řeč duše
 (e-book)
Životní krize jako vývojové šance Životní krize jako vývojové šance
Zvíře jako zrcadlo lidské duše -- O dokonalém spojení člověka se zvířetem Zvíře jako zrcadlo lidské duše
 
K elektronické knize "Když tělo bojuje s duší" doporučujeme také:
 (e-book)
Nemoc jako symbol Nemoc jako symbol
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Když tělo bojuje s duší

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Ruediger Dahlke

Když tělo bojuje s duší – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Ruediger Dahlke

KDYŽ TĚLO

BOJUJE S DUŠÍ

Duševní vzorce na pozadí infekcí, alergií, hyperaktivity

a problémů s očkováním

CPress

Brno

2016


Obsah

Poděkování 5

Předmluva k novému vydání 6

Úvod 11

Část 1

Porozumět prapůvodnímu principu agrese 13

Vědecké a společenské hledisko 14

Člověk jako zázračný produkt učení a funkce jeho prostředí 17

Jak se rodí agrese? 26

Praprincipy – stavební kameny vyššího řádu 29

Agrese a projekce 70

Část 2

Agrese – chorobopisy a související životní úkoly 93

Dětské nemoci 94

Infekce 95

Alergie 127

Autoagresivní onemocnění 147

Chrup a jeho chorobopisy 167

Hyperaktivita u dětí 193

Život – každodenní boj i svatá válka 217

Dodatek 220

Poznámky 220

Autorova tvorba 223


Poděkování Děkuji svojí matce za to, že snášela moji „hyperaktivitu“, podporovala množství zájmů, které jsem měl, a dovedla pro ně najít ventil, i za to, že tolerovala můj nedostatečný zájem o všechno, co mě nebavilo, a usnadňovala mi školu – téměř úplně podle mého přání Svému dědečkovi pak vděčím za knihy, které mi odkázal, zejména za knihu o józe a meditaci, jež mi pomohla zmírnit – i mě samotného znervózňující – impulzivitu

Za spolupráci a prohlédnutí rukopisu, za četné podněty, kritiku a korektury děkuji svojí bývalé ženě Margit

Na korekturách se podíleli také moji spolupracovníci z johanniskirchenského centra alternativní medicíny – Christa Maleri, Freda Jeske, Gundi Kirkovic, Anja Schönfuss, Josef Hien a Gerald Misera, stejně jako Prof Dr med Volker Zahn Prohlédnutí kapitoly týkající se zubů a následných podnětů se zhostili zubní lékaři Dr Marianna Braun a Dr Michael Wirthgen, paní Christině Stecher pak vděčím za spolehlivý lektorát kapitoly

Zejména však děkuji pacientům centra alternativní medicíny, jejichž spolupráce, vlastní výklady a postřehy stejně jako odvážný slovník mi často dodávaly odvahu sáhnout někdy i po drsných popisech a označeních, a to v naději, že tak posloužím svým následovníkům kráčejícím stejnou cestou Předmluva k novému vydání

Největším úkolem ženy je přivést muže k jeho duši,

aby se dokázal spojit s prazákladem

Největším úkolem muže je chránit ženu,

aby se mohla svobodně a bez újmy proměnit zde na Zemi

přísloví Čerokézů

Psát nový úvod ke knize o agresi čtrnáct let po jejím vydání těší a bolí zároveň Tehdy jsem vlastně zamýšlel napsat knihu pro muže, jenže všichni, nakladatelství nevyjímaje, mě od takového záměru odrazovali – muži prý příliš nečtou a kromě Železného Jana od Roberta Blyie ještě žádná kniha pro muže nebyla úspěšná Mezitím však některé knihy pro muže přece jenom vznikly, například kniha Muži – Výzkum živočišného druhu (v originále Männer – eine Spezies wird besichtigt, pod uvedeným názvem u nás vydalo roku 2009 nakladatelství Prostor, pozn překl ) od Dietricha Schwanitze; neurobiolog Gerald Hüther pak napsal titul Männer – das schwache Geschlecht und sein Gehirn (Muži – slabé pohlaví a jeho mozek) Mezitím doba pro „mužské“ téma více nazrála, muži jsou vůči němu po vlně burn – outu a mnoha dalších vyčerpávajících a oslabujících zkušenostech

Zdá se mi, že „silné pohlaví“ je nyní také podstatně více připraveno se sebou samým pracovat Na seminářích zažívám radost mladých mužů, kteří se naučili spoléhat na sebe a na pestré světy svojí duše Důvod jejich radosti možná spočívá ve faktu, že v dnešní době není v žádném případě snazší být sám sebou a v moderní společnosti kráčet mužnou cestou sebeuskutečnění Mužům je třeba pomoci – jen málo z nich o to však stojí, a když už muži přijmou pomoc, pak jen se značným zdráháním Dnes, v dobách syndromu vyhoření, však působí muži mnohem otevřeněji než před čtrnácti lety

Ze statistického hlediska žijí muži v mnoha zemích mnohem kratší dobu a celkově méně, neúplněji V moderním světě se muži často honí po kariérních žebříčcích, až k infarktu duše, jako by chtěli kompenzovat lenost oněch mužů v tradičních společnostech, kteří nechávali pracovat ženy a sami nanejvýš dokolečka tlachali, popíjeli čaj a pokuřovali Moderní muži si říkají později – a často příliš pozdě – o pomoc a jen zřídka – a často příliš pozdě – jdou k lékaři Do partnerské poradny přijdou (pokud vůbec) teprve tehdy, když už je ona i s dětmi za horami Muži jsou také podstatně citlivější vůči bolesti; jen stěží si to sice troufají přiznat, ale lékař to nemůže přeslechnout Ženě, která porodila děti, lze odebrat krev i narychlo a vestoje, zatímco muže je lepší položit, svalovce nejlépe do protišokové polohy

Muži se častěji nedokáží identifikovat ani s vlastním tělem, natož se svojí duší Často ani nevědí, že nějakou mají Pokud se ho žena po představení v divadle zeptá, kde má auto, odkáže muž zpravidla na kryté parkoviště Nadále by nás tedy nemělo udivovat, že svoje auto – které používá k umocnění životních očekávání, jež na něj kladou druzí – nechává pravidelně prohlížet, zatímco sám si nedopřeje ani oddech, ani zdravotní dovolenou, o lázních ani nemluvě

Ve sportu stejně jako v práci se muži nechávají strhnout druhými k ctižádosti a programům, jak docílit úspěchu – nebo k nim strhávají sami V moderní společnosti nacházejí v rámci postupující globalizace v uvedeném smyslu více než dost podnětů Pokud muži provozují sport, pak zpravidla příliš namáhavý a příliš zřídka nebo naopak příliš často Všechno, co je baví, jako fotbal, tenis, squash a golf, je nezdravé Co však zdravé je – jako například pohyb v prostředí s vyrovnaným obsahem kyslíku –, to je baví jen stěží

K tomu dále přistupují patřičné porce viny a studu, spojené s dosavadním historickým vývojem „mužské“ životní cesty Spolu s umocňováním ženské síly ve společnosti se muži pocity provinění uvědomují stále silněji, takže se stávají mocnou přídatnou zátěží, kterou mladí muži nové generace musejí zdolávat Z pocitů viny a studu nezřídka vzniká zlost a hněv, za nimiž se ukrývá touha po respektu okolí K osvobození od uvedených negativních energií a záporného hodnocení, které s sebou přinášejí, i k jejich postupnému zpracování během života, kdy jsou naléhavě potřeba Zlost je jako budík, burcující k tomu, abychom si uvědomili svoji naléhavou potřebu autonomie a sebeurčení, ale také ocenění a uznání skrze druhé

Dnešní myšlení spočívá z velké části na přibližně osm tisíc let starém a stále dominujícím principu viny, který jsme na sebe uvalili rozhněváním bohů Vina způsobuje naši bázlivost, takže nečiníme, co by nám prospělo Stud nás tísní, takže se vyvarujeme mluvení, jakkoli by nám ulevilo, a podobně jako první muž Adam v ráji po upadnutí do hříchu si i my hrajeme nejprve na schovávanou a nechceme o ničem vědět Jenže s podobnou strategií jsme neuspěli ani v ráji, a jak nás učí zákony osudu, v počátku je obsaženo vše

Zlost nás nadto zaslepuje, takže děláme věci, za něž se později stydíme Čím více se rozzlobíme, tím větší poté pociťujeme stud a konečně i vinu Pokoušíme se tedy – ze studu – vinu projikovat na jiné a říkáme: „Všechno je tvoje vina!“ Dělíme věci na dobré a špatné a zamotáváme se do polarity, zatímco jeden pól oslavujeme a druhý nahlížíme jako zvlášť temný Ani s tímto přístupem však nevystačíme, což nám opět působí ještě silnější lpění na vlastní pozici a následně rozpoutává hněv Už Paul Walzlawick rozpoznal, že „stále více téhož“ nevede k dobrému řešení Tak opět vzniká morální stud a konečně vina, přesný opak pýchy

Moderní muži ztrácejí stále více ze své pýchy, prodávají sebe samé a dostávají se na ženské pozice, kterých si necení ani samotné (emancipované) ženy, které zase v hloubi svojí duše touží být správnými muži Aby se učinilo zadost Animě, musí se potkat s Animem, a nikoli s demystifikovaným stydícím se „Animíčkem“ Muži potřebují v dané situaci více než kdy jindy pomoc, která může vycházet pouze z osvobození principu agrese, prvního z životních principů a přirozeně i prvního principu archetypálně mužského Před čtrnácti lety jsem dal své knize optimistický název Agrese jako šance, přičemž jsem doufal, že tím pradávný mužský princip agrese osvobodím z pobytu ve špinavém koutě Šlo mi o to, abych onomu principu poskytl pozitivní vzpruhu, aby se již neukazovala pouze jeho neosvobozená Když tělo bojuje s duší stránka, jejichž projevů jsou plné učebnice dějepisu, ale také jeho stránka osvobozená a přátelská Chtěl bych proto pomoci vytvořit pole vědomí pro rozvoj pěkných vlastností principu agrese, jako je odvaha a schopnost rozhodovat, připravenost ke konfrontaci nebo kuráž v civilním životě

Ve skutečnosti se roku 2002 zdálo, jako by přinejmenším Evropa měla už dost všech válek a zmaru, dost bídy nezpracované agrese – ať už marsovsko-mužského či plutonsky ženského druhu Ohlášeny byly mírové iniciativy a odzbrojení, Gorbačov se dobrovolně zřekl termínu „východní blok“ Většina lidí se těšila na časy míru, přátelství a spolupráce pro blaho všech Bývalí protivníci se sblížili nad hroby svých blízkých a podali si ruku Chuť žít v míru byla zjevná i v politických jednáních

O čtrnáct let později je však uvedený vývoj pryč a s marsovským principem to vypadá ještě žalostněji, zejména na úrovních, jejichž obnovenou existenci bychom ještě před nedávnem nepovažovali za možnou: Za všechny jmenujme studenou válku Co se s námi jenom stalo, že se v případě archetypálního marsovského principu agrese belháme stále znovu ve stejných stopách? Zdá se, že se nejsme schopni oprostit od jeho stinné, neosvobozené stránky, zatímco jí nejraději sloužíme ostrými slovy a zbraněmi Přitom přece známe mechanismus projekce, který zabezpečuje, že to špatné a zlé hledáme vždy u druhých a to dobré nacházíme u sebe

Pokud se nevyrovnáme s principem agrese, obrátí se nakonec proti nám, takže k posledku můžeme bojovat proti sobě samým Uvedenou skutečnost by si měli vzít k srdci zejména politikové, kteří se zaštiťují křesťanstvím „Cokoli uděláš nejmenšímu z mých bratrů, udělal jsi mně“ – „Miluj bližního svého jako sebe samého“ – „Milujte své nepřátele“: Pokud bereme uvedené Kristovy výroky vážně, musely by nám znít v uších My si však raději zakládáme na tinnitus, neboť princip agrese se zdá ve své nejhorší neosvobozené variantě natolik fascinující, že nás donutí pustit do větru všechna varování a raději se znovu spolehnout na násilí a na pocity viny

Pokud nás zlobí agresivní chování druhých – ať se jedná o jednotlivce či o politické a náboženské skupiny, či dokonce o celé národy –, musíme si uvědomit, že to má co do činění také s námi a s naším vztahem k principu agrese Pokud začneme bojovat sami se sebou, musíme vždy prohrát Pokud reflektujeme princip agrese pouze na negativní rovině, patříme už do počátku k těm, kteří budou ztrácet Na uvedeném faktu se nic nezměnilo, a proto ani nebylo nutné něco měnit na textu prvního vydání knihy Zůstává – co se týká společenských, kulturních a politických podmínek – stejně aktuální jako dříve, a to bohužel i co do chorobopisů Pouze v případech, kdy se u jednotlivých chorob objevily nové možnosti terapie, vám je dále v textu následně s radostí představuji

Nezměnilo se tedy s ohledem na uvedené téma v posledních čtrnácti letech k lepšímu vůbec nic? Ale ano! A právě v medicíně, kde jsem se v něco podobného neodvažoval vůbec doufat a kde jsem to v žádném případě nečekal, došlo k určitému průlomu Američtí vědci odhalili v půstu velkou šanci, jakou půst provždy byl – dokonce i při léčbě rakoviny Ruští psychiatři jej již celá desetiletí nasazují u nejtěžších chorob

Vlastní revoluce se však týká stravování: Špičkoví američtí vědci a lékaři, Colin Campbell a Caldwell Esselstyn, (znovu)objevili rostlinnou, plnohodnotnou stravu bez zvířecích proteinů jako široce použitelný léčebný prostředek a propagovali jej prostřednictvím obdivuhodného množství studií Německá školská medicína se naproti tomu stále upoceně drží těsně kolem hrnců s masem od svých sponzorů z farmaceutického a potravinářského průmyslu Lidé však již procitli a zažili první vlnu veganství Vzniklo tak velké pole vědomí, z nějž nyní můžeme vytvořit nový, v každém ohledu zdravější a lepší životní styl

Vysoce hodnotná rostlinná strava, kterou jsem pokřtil na Peace Food, má velmi silný vliv na – v této knize pojednané a vyložené – chorobopisy, ať už se jedná o infekce, alergie či autoagresivní choroby Pokud k výkladům a k čestné rozluce s individuálním chorobopisem přistoupí ještě důsledná výživová terapie ve smyslu Peace Food, výrazně se umocní možnosti zlepšení zdravotního stavu nemocného, často dokonce i možnosti uzdravení Spojení psychosomatiky, jak ji představuji v titulu Nemoc jako symbol, s vysloveně zdravou a léčivou stravou, jakou představuje Peace Food, umožňuje soulad duše a těla v nejlepším slova smyslu Psyché a soma, duše a tělo, jsou úzce provázány, přičemž duše nepředchází tělo jen formálně, ve slově psychosomatika

Osobně jsem se pokusil zajistit rozmach oné veganské, z USA přicházející vlny, která se aktuálně vyskytla v Německu, pomocí titulu Peace Food, vstup do nového stravovacího režimu jsem se pak pokusil zájemcům usnadnit knihou Veganství pro začátečníky Peace Food – Veganská kuchařka si kladla za cíl zlepšit úroveň nových pokrmů, titul Peace Food – Vegano Italiano pak představuje určitý druh opusu na nový životní styl Proč nespojit lehkost ve zdravotním slova smyslu s lehkostí a hravostí italské kuchyně, která se všude těší takové oblibě? Titul Peace Food rychle si pak klade za cíl zakořenit široký proud touhy po plnohodnotné rostlinné stravě ještě pevněji v každodenním životě A konečně titul Tajemství životní energie v naší stravě zkoumá téma stravy až k jeho kořenům, přičemž si všímá počátků manipulace související se stravováním, která se v principu neliší od manipulace související s tvorbou názorů na politiku

Vysoce hodnotná rostlinná strava ve smyslu Peace Food je schopna skoncovat s chronickými záněty, jak se ukazuje na ústupu zánětlivého markeru, C-reaktivního proteinu (CRP) Strava v novém stylu umožňuje imunitnímu systému načerpat novou sílu, čímž dokáže zlepšit či zcela vyléčit alergie a autoimunitní symptomy, a to skrze tělesnou stránku člověka

A výsledky se už ukazují Roku 2011 vyšel titul Peace Food, roku 2012 pak německá produkce masa opět citelně poklesla Roku 2014 jsme byli ještě dále V rámci nejoblíbenějších firem činných v oblasti stravování poprvé ztratila první příčku Coca-Cola, a sice ve prospěch firmy Alnatura, takže se nyní nachází na stejné úrovni obliby jako Demeter Gratulace Alnatuře i Demeter – a také nám všem, kteří se stravujeme uvědoměle! Roku 2014 musel vzít McDolald ́s na vědomí téměř pětiprocentní pokles obratu, přičemž se firmám Kentucky Fried Chicken či Pizza Hut nevedlo o mnoho lépe Zde se nacházíme na správné cestě Chtěl bych zde v této souvislosti výslovně poděkovat dvěma odvážným americkým vědcům – Colinu Campbellovi a Caldwellu Esselstynovi

Mnohé se podařilo udělat i v oblasti osobnostního rozvoje – už desítku let s radostí pořádám další vzdělávání pro německou lékařskou komoru, tři roky pak zajišťuji vzdělávání v oboru „integrální medicína“, jehož absolventi získávají přídatný lékařský titul „lékař pro přírodní léčbu“ V něco takového bych se neodvažoval doufat ani ve svých nejodvážnějších snech – pozitivní změny mě naplňují radostí a vděčností, pro medicínu pak znamenají novou naději

10 Když tělo bojuje s duší

Kam se podíváme – ať se jedná o společenskou a politickou situaci či o naše stravování –, tam se každá jednotlivá osoba vyzývá, aby se starala sama o sebe a vzala život do svých rukou Jestliže chceme mír, musíme za něj také ručit a prokázat odvahu, přičemž z politického prostředí se nejspíše žádné pomoci nedočkáme Pokud chceme být zdraví, musíme sami změnit svoje stravování; ze strany školské medicíny jsme se k uvedenému tématu zpočátku nedočkali žádného příspěvku, v poslední době pak jen sporého přispění Mnozí stoupenci školské medicíny však začínají spolupracovat, což se projevuje už nyní Přinejmenším lze říci, že vlna pozitivních změn vychází ze strany špičkových amerických mediků

Starý hippie-slogan je dnes aktuálnější než kdy předtím, a to nejen na politické rovině: „Představ si, že je válka a nikdo do ní nejde “ Naše doba vyžaduje mnoho odvahy, možná také v tom smyslu, že promlouváme ke svým nejlepším přátelům a snažíme se je přivést k rozumu, vyprostit je z negativní roviny principu agrese Po uvedené stránce je nové vydání knihy nyní ještě aktuálnější než dříve Když titul vyšel poprvé, byla politická situace napjatější a medicína mnohem beznadějnější než dnes, kdy je tomu obráceně Téma knihy bylo však důležité tehdy stejně jako nyní Úvod Dnes chce mít jen stěží někdo něco do činění s agresí Jen máloco nás více rozčiluje a ruší Přesto jsme s agresí neustále konfrontováni Vždy se najde místo, kde zuří válka, většinou bychom napočítali více násilných konfliktů, o nichž aktuálně čteme v novinách Každý den jsme znovu nuceni sledovat ve vysílaných zprávách otřesné záběry z války a násilnosti, přičemž těm, kteří se podobné podívané dosud bránili, je už jasné, že pohled stranou situaci nevyřeší

Jsme šťastní, když nemusíme některou z aktuálních válek zažívat na vlastní kůži Sotva jsme však začali věřit ujišťování politiků, že na evropské půdě už žádná válka nemůže vypuknout, explodoval Balkán přímo před našimi dveřmi Dokud to byli pouze američtí školáci, kteří v amoku zabíjeli svoje spolužáky a učitele, otřeseni jsme se odvraceli, přičemž jsme mohli celou záležitost přejít odkazem na laxní americké zákony o držení zbraní Když se však stalo v Erfurtu něco ještě hroznějšího, strnuli jsme hrůzou domácího původu

Jak jen se může něco takového stát? Tak zní otázka, kterou si vždy po nových násilnostech kladou lidé ze všech koutů světa Uvedená otázka je sice stará, dodnes však na ni nikdo nedokázal najít uspokojivou odpověď Pomysleme jen na hrůzy nacismu, na vyvražďování národů či na pronásledování Židů: Jak jen se mohlo něco takového stát právě v Německu?

Dokud hledáme řešení na úrovni viníků, nedostane se nám skutečné odpovědi Jsou snad – zůstaneme-li u příkladu z Erfurtu – vinni dramatem, které se tam odehrálo, rodiče nebo pedagogové? Měli bychom snad přesunout vinu na okolnosti nebo opět na politiky, kteří schválili, potažmo neschválili příslušné zákony?

Měli bychom nahlédnout, že téma agrese je v mnoha ohledech stále aktuální a že mu neunikneme Většina lidí je však ráda oželí, čímž zneuznává praprincipiální či archetypální charakter agrese V moderní průmyslové společnosti se její členové mlčky shodli na tom, že agrese je pouze zlá a špatná; proto je ji také třeba sprovodit ze světa Přitom je na první pohled patrné, že žádné jiné téma neovládá život více Pokud bychom se chtěli od principu agrese skutečně osvobodit, bylo by se tak stalo už dávno

S podobnou situací se setkáváme také v medicíně – ani zde nechceme vzít agresi na vědomí; pokoušíme se ji potlačit Od dob takzvané školské medicíny se proti projevům principu agrese, ať se jedná o infekce či o alergie, bojuje doslova na nože Ve všech zmíněných případech se jedná o téměř válečnou rozepři mezi imunitním systémem a agresory z vnějšku Velkou, mnohotvárnou armádu původců nemocí – od parazitů přes bakterie až po viry – lze bez dalšího označit jako agresivní V případě alergenů není princip agrese už tak jednoduché vzít na vědomí, u tělesných tkání, atakovaných v rámci autoagresivních onemocnění, se pak zdá souvislost jen těžko pochopitelná Tato kniha postupně ukáže, jak úzce všechny zmíněné problémy souvisejí s tématem agrese V případě nemocí se jedná o takříkajíc vnitřní násilí, zatímco noviny či televizní zprávy servírují násilí vnější

12 Když tělo bojuje s duší

Téma agrese je vhodné k připomenutí Paracelsova výroku o paralelitě člověka a světa: Mikrokosmos je roven makrokosmu Vedle mezinárodních konfliktů, které jsou řešeny vojensky, neustále probíhá v každé jednotlivé zemi množství drobných válek a rozepří, ať už máme na mysli například bitvy o převzetí podniků v hospodářské oblasti či nesčetné soudní procesy A také uvnitř samotných rodin vládne agrese ve formě hádek a každodenních malých válek zacházejících až k násilnostem A konečně v každém lidském těle se permanentně pouští do boje obranný systém s bezpočtem původců nemocí

Za daných okolností bychom jen stěží našli téma, které by pro nás bylo důležitější Zároveň se nám s žádným jiným tématem nepracuje tak těžce O agresi přece nechceme vůbec nic vědět, nechceme s ní mít nic společného a už teprve z ní nechceme nic čerpat Potom však nemáme žádnou šanci se s ní vyrovnat Velká většina lidí agresi nenávidí natolik, že podezřívá každého, kdo se jen pokusí se s ní vyrovnat

Když rakouský nositel Nobelovy ceny Konrad Lorenz prizmatem stanoviska biologů poukázal na skutečnost, že agrese patří k naší přirozenosti a že v našem životě plní důležitou funkci, bylo mu podsouváno fašistoidní myšlení Přitom skutečnost, že fašismus byl spojen s hrůznostmi tak pevně jako žádný jiný systém, v žádném případě nepřipouští závěr, že všechny hrůzy jsou fašistického původu Tím méně může být ten, kdo se původem hrůz zabývá a přitom odhaluje princip agrese, označen za fašistu, zejména pokud rozpoznal, jakou roli hraje tento princip v soužití lidí a zvířat Naopak – každý pokus o porozumění principu agrese může rozpoznat fašistické tendence už v jejich zárodku, zprůhlednit je

Uvedený příklad ovšem jasně ukazuje, jak velký panuje z agrese strach a jak rychle se ti, kteří se jí zabývají, mohou stát terčem boje společně s celým principem Navzdory zmíněnému nebezpečí zůstává důležité se s agresí vyrovnat, právě kvůli tomu, aby se zabránilo další a stále méně kontrolovatelné eskalaci její ničivé podoby

Hlavní problém při nakládání s agresí představuje náš nepoměrně velký odpor Vlivem toho už vůbec nerozlišujeme, že uvedený praprincip má podobně jako všechny ostatní praprincipy dvě strany Vedle ničitelské podoby existuje také podoba spojená s odvahou a životní energií Kniha, kterou držíte v ruce, se věnuje oběma stránkám agrese, takže může zprostředkovat čtenáři přístup k jejím život podporujícím aspektům Tím se ozřejmují také šance spočívající v jednotlivých odpovídajících chorobopisech – od revmatu po bolesti hlavy

Část 1

Porozumět prapůvodnímu principu agrese Vědecké a společenské hledisko Odkud se bere agrese, a zejména její negativní stránka – násilí? Uvedená otázka zaměstnávala vědce všech dob Poté, co jsme se v poslední době tak hrůzným způsobem seznámili se zcela novými podobami teroru, vynořují se stále znovu domněnky, že s agresí mají co do činění moderní technické možnosti Přispívají skutečně k hrozbě dalšího rozpoutání násilí videohry a různá dobrodružství v kybernetickém prostoru stejně jako stále rostoucí moc masmédií? Herbert Marcuse, vůdčí myslitel studentské revolty roku 1968, by s tím jistě souhlasil Marcuse se domníval, že násilí představuje tajné poselství masmédií V modelech řešení konfliktů, které se v masmédiích používají, dokonce identifikoval podněcování k preventivnímu používání násilí Mediální hrdinové sahají podle Marcuse častěji, rychleji a úspěšněji po brutálních prostředcích

Skutečnost, že člověk může být brutální, je nezpochybnitelná Rostla však jeho brutalita spolu s během dějin, jak se zdá při pohledu do statistik? Je člověk spíše Homo brutalis než Homo sapiens? Každopádně se zdá, že atribut „moudrý“ (sapiens) představuje spíše zbožné přání než popis Pokud vycházíme z faktů, vidíme, že se v období mezi let 1920 a 1970, tedy během celého půlstoletí, životní očekávání lidí ztrojnásobilo, přičemž se zároveň časový odstup mezi dvěma vraždami zkrátil na třetinu Nebylo však ve středověku nekontrolovatelného násilí ještě mnohem více?

Zodpovědnou za nárůst násilí by bylo možné činit populační explozi, potažmo větší hustotu zalidnění Jestliže se potkanům během experimentu postupně zužovalo jejich teritorium, reagovali rovněž stále agresivněji

Vina se hledá i u faktorů dědičnosti – ve smyslu vrozeného agresivního chování –; přinejmenším se stejnou vehemencí se však agrese představuje jako naučená a přičítá se na vrub výchovy Uvedeným směrem uvažují také ti, kteří odhalili jako zdroj agrese samotnou společnost Do užšího výběru spouštěčů agresivního chování se pak dostaly také hormony a struktury centrálního nervového systému

Uvedený výběr názorů a argumentů má jistě něco do sebe, nemůže však objasnit problém v jeho celku Něco podobného ovšem vůbec nemůžeme očekávat, uvážíme-li, jak mnoho a jaké roviny by bylo nutné při vysvětlování problému agrese vzít v úvahu Existuje takové množství odborníků a výzkumných směrů, které se cítí povolány vyřešit problém agrese, že nás jen stěží může udivit počet příslušných knih a vysvětlujících modelů – obé jde do tisíců

Vedle genetiků nabízejí svoje vysvětlení i biologové, zejména etologové, jako například Konrád Lorenz Svými argumenty přirozeně přispívají také lékaři, zejména psychiatři; nadto lze zaregistrovat hlasy farmakologů a psychologů, antropologů a sociologů Velkým tématem agrese se zabývají rovněž teologové a filozofové, vědci zkoumající oblast komunikace či historikové Sotva bychom našli vědce, který by k problematice agrese neměl co říci Protože však každá vědecká disciplína zároveň pracuje pro sebe samu, přičemž na univerzitách probíhá výzkum stále ještě spíše v duchu diverzity, rozmanitosti, takže se ze zřetele ztrácí jednota celku (uni), nevznikl dosud žádný přesvědčivý koncept, který by dokázal odhalit všechny fenomény související s agresí Z vědecké sféry se vytratil starý Humboldtův ideál, vycházející ještě z univerzity v doslovném smyslu slova, což je nyní v případě problematiky agrese nepříjemně patrné

V důsledku výše řečeného můžeme následně jen krátce načrtnout nejdůležitější z teorií,

1

abychom později mohli začlenit jejich části do celkového obrazu na základě pochopení všezahrnujícího prapůvodního principu agrese Člověk – dravé zvíře? Biologii jednostranně poplatní vědci se snaží dokázat, že člověk odvozuje svůj původ od masožravých dravců, na což údajně poukazují už jeho zuby, a z uvedeného důvodu musí být provždy násilný a agresivní Na rozdíl od zvířat se však kvůli nedostatku instinktů zabraňujících agresi zvrhl v druh bestie, která se ocitla mimo jakoukoli kontrolu Násilí se tak považuje za zděděný způsob bytí, stále znovu prosvítající pod fasádou z kultury a pokroků civilizace Niko Tinbergen, finský otec srovnávacího výzkumu chování, údajně nazýval člověka „vrahem vylezlým z lochu“ Vývin velkého mozku podle Tinbergena učinil člověka tím, čím je dnes: svým vlastním největším nepřítelem Uvedený poznatek lze doložit skutečností, že člověk je na základě svého vysoce vyvinutého intelektu jako vůbec jediná bytost schopen – jako individuum nebo také kolektivně – spáchat sebevraždu

Uvedený způsob nazírání na problematiku agrese je obzvlášť pesimistický, neboť prezentuje násilnou přirozenost člověka jako něco nepochopitelného Z uvedeného úhlu pohledu se pak rodí hlasy, jež proklamují právo silnějšího a které nacházejí svůj drsný výraz prostřednictvím sociálního darwinismu Zákon džungle se v jejich světle jeví jako vševládný a agrese stará jako lidstvo samo – jakkoli druhá uvedená premisa platí, nemusí proto platit i ona první Je třeba stále znovu zdůrazňovat, že lidskou agresi lze uspokojit jen krátkodobě a že pokud se dříve držela na uzdě, zjedná si opětovně průchod o to jistěji

Říká se, že právo na vlastní teritorium si každý člověk brání se stejnou přirozeností jako pes Také uvedenou premisu lze stejně jako každou jinou podpořit argumenty vzešlými z teorie, která vychází z rozboru chování zvířat, stačí například pozorovat cestující ve vlakovém kupé, kteří se „svoje“ území snaží bránit proti nově příchozím Ovšemže je možné také uvedenou teorií pomocí jejích vlastních argumentů otřást, ne-li ji dokonce zcela vyvrátit Neboť teritorium definují dokonce i zvířata zcela po libosti Když se Baguira, velký pes mojí matky, který po léta považoval za svůj revír velkou zahradu, přestěhoval do malého bytu v Mnichově, rozpoznal náhle jako svoje nové teritorium tamní anglickou zahradu čítající mnoho hektarů a hned se rozhodl ji jako takovou bránit Jakkoli může být teritoriální nárok vrozený, je jisté, že je zároveň silně ovlivněn Když tělo bojuje s duší aktuálními okolnostmi Na rovině lidského jednání bude uvedený fakt ještě zřejmější, pokud si uvědomíme, že Angličané a Francouzi brání svoje kolonie v zámoří, že Němci kdysi viděli svůj „životní prostor“ na východě nebo že Sověti bránili svoji říši v Bulharsku i v Československu, ale také v Afghánistánu USA pak dnes považují za sféru svých zájmů téměř celý svět

Když se vědci používající biologické argumenty domnívali, že u některých násilných zločinců odhalili takzvaný gen agrese (druhý chromozom Y), zavětřili jistí politikové příležitost k časnému rozpoznání a vyselektování veškerých budoucích zločinců hned po narození Mezitím vznikla šetření,

2

která souvislost mezi druhým chromozomem Y a násilnými zločiny provždy rozporovala

Na druhé straně je nesporné, že například bolest spouští agresi u zvířat i lidí Míra agrese je přitom určena intenzitou bolesti Marsovský princip, jímž se ještě budeme podrobně zabývat, se přitom projevuje na rozmanitých rovinách Ničivou agresi dokáže rozpoutat dokonce i teplý jižní vítr, takzvaný fén O alkoholu a drogách, jako jsou amfetaminy, je uvedená skutečnost také známa

Uvedeným směrem se vydal také známý biolog Desmond Morris, když předpokládal, že v dekadentní, znuděné moderní společnosti zároveň automaticky roste biologicky zakotvená potřeba násilí, aby si jednou zjednala průchod

Podobné úvahy tvoří také součást nejrozmanitějších společenských teorií Praotec socialismu, Karel Marx, glorifikoval násilí, protože v něm spatřoval hybnou páku nové společnosti a nevyhnutelný vývojový stupeň na cestě k velkému cíli Mnozí revolucionáři smýšleli podobně, přičemž jen málokteří žili tak bezostyšně uprostřed rozporů jako právě anarchisté, kteří požadovali absolutní osvobození od vlády, protože podle nich byla stále nelidštější Se stejnou radikalitou, s jakou násilí zavrhovali, je však zároveň sami používali Bakunin, jeden z jejich nejznámějších zástupců, považoval chuť ničit za pozitivní tendenci Není proto náhodou, že anarchisté dokázali jen stěží něco vybudovat, zato však mnohé zničili Instinkty a takzvané zlo Přívrženci teorie instinktů rozlišili až sedm různých druhů agrese, které jsou někdy přiřazovány také k odpovídajícím oblastem limbického systému mozku Vedle již zmíněné teritoriální agrese se rozlišuje ještě agrese mezi rivaly, agrese při kořistění, agrese afektivní, ze strachu, instrumentální a mateřská

Pro Konráda Lorenze, nejznámějšího zástupce teorie vrozené agrese, představovala agrese instinkt Ničitelskou agresi, tedy násilí, pak pokládal za projev chybného fungování zmíněného instinktu Lorenz hovoří o agresi jako o takzvaném zlu, které však má i mnohé dobré stránky, například jde-li o obranu mláďat či o nastolení společenského řádu Podle Lorenze vznikají dokonce i láska a vůbec všechny osobní vztahy ritualizací chování, které je typické pro napadení či ohrožení

Z naznačeného směru vyplývá Lorenzovi i způsob řešení agrese: Naději upíná k možnosti otupit prostřednictvím ritualizace mezilidské konflikty natolik, aby byly zvládnutelné mírumilovným způsobem Sportovní olympijská klání, mírová zápolení na poli vědy a techniky – například při letech do vesmíru –, ale také například humor či hra by mohly představovat ritualizovatelné ventily pro naše instinktivní agrese Člověk jako zázračný produkt učení a funkce jeho prostředí Další přístup vychází z předpokladu, že veškeré chování je naučené a že prakticky každého vzorce lidské reakce lze dosáhnout prostřednictvím dřívějších zkušeností a „drezúry“ Podle uvedeného přístupu rozlišujeme dva spouštěče – dvě příčiny – agrese: frustraci a ohrožení nebezpečím K násilí dochází z dané perspektivy naučeného chování jednak pokaždé tehdy, když se nenabízí jiné východisko, jednak v případě, že použití násilí přineslo již dříve úspěch

Uvedený model činí z člověka objekt neomezené manipulace Jedinec se stává loutkou svého okolí, kterému tak připadá obrovský význam a také veškerá zodpovědnost Jakkoli vliv prostředí jako jediného faktoru nepostačuje pro objasnění fenoménu agrese, existuje celá řada dokladů o tom, do jak značné míry dokáže určovat život člověka

Friedrich Hacker, psychoanalytik a vědec zabývající se výzkumem agrese, zmiňuje v této souvislosti slavný experiment J B Calhouna

3

Účelem onoho pokusu bylo dokázat, že hustota

populace má u potkanů značný vliv na jejich agresivní chování V přeplněném centru velké ohrady se potkani chovali vysloveně zle Zraňovali, znásilňovali a zabíjeli, zatímco v řídce obývaných okrajových oblastech veskrze vládly právo a pořádek ve smyslu funkčního společenského řádu Podobně je tomu i v případě lidské kriminality, srovnáme-li hustě obydlená velkoměsta s málo zalidněnými venkovskými oblastmi

Je zajímavé, že nebezpečný život v džungli přeplněného centra ohrady byl velmi přitažlivý pro „mírné“ potkany z klidných okrajových oblastí Podobnou tendenci můžeme předpokládat i u lidí Klokotající metropole zůstávají pro lidi ze srovnatelně mírných venkovských oblastí stále natolik fascinující, že je houfně přitahuje – navzdory pravděpodobnosti, že nově příchozí skončí v ubohých slumech

Pokusy s opicemi kromě toho ukázaly, že k ničivé agresi nevede pouze přeplnění teritoria, ale také rozmanité formy sociální dezorganizace Vedle toho lze dokázat, že agrese spouští také strach, provokace, ohrožení společenského postavení, přerušení obchodu, zklamaná očekávání a další frustrace

Máme-li dostát svému úkolu, musíme zajistit, aby „buď – anebo“ mezi biologií na jedné straně a sociálním prostředím na straně druhé při objasňování příčin vzniku agrese ustoupilo smířlivějšímu „jak – tak“ Faktor výchovy Výchova k agresi sleduje podle Friedricha Hackera

5

podstatně jiné cesty, než se většinou do

mníváme Děti jsou zpravidla agresivními metodami vychovávány k tomu, aby nebyly agresivní Násilnická výchova k nenásilí však vytváří návyk na výchovnou metodu, aniž by vedla k žádoucímu výchovnému cíli; místo aby zabraňovala násilí, pouze je předává dále Dosahuje Když tělo bojuje s duší se tak opaku původního záměru Děti, které jsou bité, aby už nebily druhé, se často stávají skutečnými bijci Tendence ke rváčství se z dítěte zjevně nedá vymýtit výpraskem Co chceme zakrýt modřidlem, to jednoduše zanechá modré skvrny na těle a na duši – spolu s poselstvím, že bití je upřednostňovaná možnost, jak reagovat Výchovný prostředek se tak stává mnohem důležitější než vlastní výchovný cíl

Dítě chce být zejména stejné jako jeho rodiče, a pokud ti sáhnou – byť jen výjimečně a jedinkrát – po násilí jako výchovném prostředku, učiní jejich chování na dítě ten nejsilnější dojem, takže je bude lákat k napodobování tak silně jako máloco jiného Zmíněné výjimky ze zákazu násilí představují značný problém Každé dítě zažije spíše dříve než později násilí Nejpozději při výkonu vojenské služby mladí muži zakusí, že jsou přímo povinni připustit výjimky a povolit uzdu násilí Podle Friedricha Hackera hovoří vše pro to, že se ony výjimky ze zákazu násilí mění v pravidla jeho používání Všeobecné omezení násilí se tak stává spíše návodem k jeho použití podle hesla: „Výjimky potvrzují pravidlo“ Nesmí se zabíjet, ledaže by to požadoval stát, nesmí se bít, ledaže by vylétla ruka otci Právem podpořené násilí, například zákony státu legitimizované akty použití násilí, však svádí ke kopírování – jak oprávněnosti, tak i násilí samotného

Podle Hackerových zkušeností je na druhé straně výchova, která by byla zcela prostá agrese, nemyslitelná Označit agresi jako zlo a zcela ji vyřadit ze hry by bylo zcela nerealistické, šlo by o jednání předem odsouzené ke krachu Iluzivní je také naprosté vyřazení frustrace Ráj dětství musí být pozvolna odkouzlen, a sice skrze poznání, že pozdější práva si lze vysloužit prostřednictvím předchozích povinností a že život v posledku znamená boj Bití, týrání a jejich důsledky V jistém velkoměstě o rozloze New Yorku bylo roku 1970 registrováno 2 500 případů týrání dětí, přičemž dvacet procent z nich skončilo smrtí dítěte Třem čtvrtinám týraných dětí bylo méně než čtyři roky; čtvrtina dětí zažila týrání v prvním roce života; v deseti procentech případů začalo jejich martyrium už v prvním týdnu života

Překvapivý je rovněž sociologický profil tyranů Mezi lidmi týrajícími děti se vyskytovalo nadprůměrné množství osob s univerzitním vzděláním Deset procent tyranů mělo nadprůměrné příjmy Za psychotiky přitom bylo možno označit méně než jedno procento z nich, za sadisty jen 1,5 procenta Sklon k týrání projevovali častěji otcové, projevovali jej však většinou za komandování své ženy Matky týraly svoje děti sice méně často, zato však více extrémním způsobem než otcové Asi devadesát procent týrajících osob udávalo jako důvod svých násilných skutků nekonečný křik a pláč svého dítěte Jakmile už tyto osoby přistoupily k násilí, které sahalo od škrcení přes masivní bití až k opařování či pálení, mohly zpravidla se svým počínáním přestat teprve tehdy, když dítě umlklo

V jedné studii z Los Angeles se uvádí překvapivé zjištění, že se v případě bitých či pálených dětí obzvlášť často jednalo o potomky vytoužené a oproti ostatním dětem v rodině upřednostňované Původně byly tyto děti nejoblíbenější, pak ovšem své rodiče zklamaly a staly se terčem jejich agrese, což jasně hovoří pro frustrační teorii vzniku násilí

Méně překvapivé již bylo zjištění, že všichni týrající rodiče v dětství sami dostávali výprask Pocházeli z malých rodin, které žily uzavřeně, samy pro sebe Přátelství a družnost nehrály pro tyranizující rodiče žádnou roli, stejně jako jiné zájmy než práce či sledování televize Rodiče-tyrani nedůvěřovali ničemu cizímu a pořádek a čistotu považovali za největší vymoženosti svého dobře chráněného domova

Skupiny, které naproti tomu inklinovaly ke špatnému zacházení s dětmi nejméně, jsou podle Hackera

6

následující: kočující pracovníci v zemědělství, lidé vyznávající hnutí hippies a dospí

vající matky žijící společně ve větších skupinách Při péči o děti a při výchově využívají zřejmou výhodu – nemají nouzi o pomocnice, blízkost skupiny se zdá zabraňovat přehmatům

Tyrani dětí jsou nápadní zejména dobrým dojmem, který na své okolí dělají, a také svojí nezávislostí, soběstačností a sklonem k izolaci Jen stěží mají alternativu k násilí, neboť je samotné určují jejich vlastní zkušenosti z raného dětství a spoléhání na tradici Méně udivující už je výskyt případů týrání dětí během vánočního období, neboť právě tehdy je tlak na „svatou rodinu“ obzvlášť silný, takže se rodiče mohou nakonec přiklonit k vlastní temné stránce

Týrané děti lnou s nápadnou silou ke svým násilnickým rodičům a nezřídka jim do vazby píší dojemné dopisy Svoje „tresty“ většinou akceptují skrze rodiče a vykládají si je jako důkazy lásky, které jen omylem překročily svůj obvyklý rámec Samy sebe vnímají jako „zlé děti“, a dokonce ještě mívají špatné svědomí kvůli svým „špatným skutkům“, z nichž vyplynuly pro milované rodiče jenom mrzutosti Pocity viny, které jim jejich rodiče vštípili, používají týrané děti jako polehčující okolnosti pro týrající rodiče

Uvedené skutečnosti jen dále podporují nedostatečný náhled rodičů na vlastní chování Zpravidla sami sebe vidí jako oběti a unikají do racionalizací typu: „Když se kácí les, létají třísky “ V žádném případě nejsou znejistěni nebo bezradní, plní pochyb či bezmocní Naopak – pevně věří, že dokáží rozlišovat mezi dobrem a zlem, a sebe samé vidí na správné straně, na straně dobra Litují pouze extrémní formy svých opatření a skutečnosti, že byli dopadeni, nikoli však tyranské „výchovy“ jako takové Tyrani dětí zpravidla vůbec nepochybují o svém morálním právu trýznit děti stejným způsobem, jak to zažili sami

Uvedenou tendenci dále posiluje psychologický mechanismus identifikace s agresorem, tedy s vlastními rodiči Kromě toho představují rodiče pro děti přirozeně nejvyšší autoritu, o níž – s krátkou výjimkou v období puberty – jen stěží pochybují Hacker vychází z předpokladu, že lidé týrající děti jsou vždy zásadně narušení, neboť jim jakékoli rušení domácího poklidu připadá zcela nesnesitelné Trpí nejtěžšími poruchami osobnosti a dopouštějí, aby situací dále trpěly jejich děti

Enormní fixaci na autority a následnou závislost na nich ukázal experiment s tématem poslušnosti, jak jej roku 1961 provedl Stanley Milgram Zatímco byly pokusné osoby domnělou vědeckou autoritou povzbuzovány k tomu, aby jiné pokusné osoby trápily elektrošoky, vycházela během experimentu na povrch hrozivá lidská závislost na autoritách

V Milgramově experimentu určil vedoucí pokusu vlastní pokusné osoby, které se staly „učiteli“ a jejichž úkolem bylo za pomoci systému trestů cvičit paměť jiné pokusné osoby, kterou však ve skutečnosti představoval do pokusu zasvěcený herec Vždy když domnělý „žák“ odpověděl

20 Když tělo bojuje s duší

špatně, měl mu dát „učitel“ ránu elektrickým proudem, přičemž si mohl vybrat z rozpětí mezi 15 a 450 volty Aby „učitel“ získal představu o působení elektrického proudu na „žáka“, byla mu uštědřena rána proudem o síle 45 voltů Následně se „učitel“ pustil do tréninku „Žák“ začal ihned s představením, neboť nedostával skutečné zásahy proudem Zpočátku protestoval jen zdráhavě, postupem doby stále prudčeji Od 75 voltů začal sténat; při 180 voltech prosil o slitování Rány nad „300 voltů“ veškeré jeho protesty zdusily Když chtěl některý z „učitelů“ s týráním přestat, napomenul jej vedoucí pokusu vahou celé svojí autority, že každý „učitel“ musí pokračovat, že nemá jinou volbu Podle návodu jim až dosud neznámého vědce skutečně dále pokračovalo v mučení – a to až za použití nejvyšších dávek o síle „450 voltů“ – téměř 65 procent „učitelů“, jakkoli zcela zjevně trpěli křikem z magnetofonového pásku, který přítomnými otřásal až do morku kostí Mnozí se také dívali mimo trestaného „žáka“, přesto však v jeho mučení nepolevili

Šokující výsledky testu závisely zjevně méně na charakteru pokusných osob než na prostředí Když se pokusy prováděly v kancelářské budově, byla ochotná zajít do krajnosti už jen polovina „učitelů“; pokud se však prostředí změnilo a pokus se prováděl v prostorách renomované univerzity v Yale, uposlechly požadavku pokračovat v trestání „žáka“ až po krajní mez dvě třetiny „učitelů“

Obdobné pokusy se prováděly i v dalších zemích Vědci v Německu vycházeli z předpokladu, že po hrůzných činech v Osvětimi bude možno počítat nanejvýš s třicetiprocentním podílem pokusných osob, které zajdou ve své slepé poslušnosti až do krajnosti Výsledek byl však otřesný: 85 procent testovaných osob bylo možno označit za všehoschopné, poslušné poddané, kteří zacházeli až do krajnosti Monstrózní výsledek zveřejnila bavorská televize, odvysílala také scény ze série pokusů Rozpaky nad výsledky testování se však držely v mezích, neboť téma jako takové raději veřejně pojednáno nebylo

Výmluvy později dotazovaných pokusných osob v roli „učitelů“ takřka vždy spočívaly v ohrané písničce: Člověk vycházel z předpokladu, že vědci, autority, vědí, co dělají, takže jeden každý z „učitelů“ jen stěží cítil vlastní zodpovědnost

Stanley Milgram ze svého experimentu vyvodil závěr, že v naší kultuře zjevně existuje příliš málo takových modelů neposlušnosti, které by bylo hodno následovat Slova, která Milgram neřekl, jsou však rovněž nabíledni: Existuje příliš mnoho modelů poslušnosti, potažmo návodů na přizpůsobení Následující sdělení možná bude na tomto místě působit nenadále a ukvapeně, přesto však právě nyní odkažme na skutečnost, že právě na vrub oné poslušné přizpůsobivosti jde dnešní rozmach rakovinných onemocnění

Když psychoanalytikové jako Hacker zkoumali hlubší důvody týrání dětí, došli k domněnce, že ve vztahu rodičů k dětem hraje vedle společensky dané a všeobecně očekávané lásky k dětem roli ještě jiný, protikladný impulz, který může mít někdy až smrtelné následky Je možné, že týrající rodiče svým dětem nevědomě závidí život, který ještě celý leží před nimi a o němž se domnívají, že jej sami již prohráli Takovéto nevědomé snahy dokonce mohou být zodpovědné i za válku, a to ve chvíli, když zestárlí politikové usoudí, že pošlou mladé občany svojí země na jatka, tedy na některé z válečných polí na naší planetě Název infanterie je třeba odvozovat od anglického označení pro dítě (infant) Děti národa se v tomto případě stávají příslovečným živým střelivem do kanónů V každém případě je pro infanteristy, nejnižší stupeň vojenské hodnosti, důležitá zejména poslušnost; naproti tomu samostatné myšlení mu je vyhnáno z hlavy už při základním vzdělání V situaci infanteristy je možno shledávat paralelu k mnohým formám „výchovy“

Čím dříve a brutálněji zažijí děti týrání, tím více se na něm stávají závislé, tím kompletněji dochází k narušení vůle dítěte, ke znásilnění duše – a tím ochotněji také týrané děti také interpretují týrání jako formu náklonnosti, kterou by zčásti vlastně ani nechtěly postrádat A s tím větší jistotou budou později sami podobně týrat druhé Zlomení lidé budou chtít lámat druhé a je lhostejné, zda se bude jednat o děti, o vojáky nebo o dětské vojáky Tímto způsobem se všichni stávají oběťmi: Týraní, ale také mučitelé, kteří dříve zažili špatné zacházení a nic jiného se sami nenaučili Tvrdým způsobem jen předávají dále, co jim bylo vštípeno a co reflexivně zakotvilo v jejich duši

Zde nachází svoje vysvětlení a potvrzení také zkušenost, která říká, že násilí je nakažlivé stejně jako infekční choroba Za svoji ohromující „virovou podstatu“, která z něj dokáže udělat zuřivou epidemii, násilí možná vděčí svojí zdánlivé opodstatněnosti

Uvedený systém, který posiluje sebe sama, neboť proti němu neprotestují ani mučitelé, ani týraní, nýbrž se k němu dobrovolně připojují, značně znesnadňuje možnost jakýchkoli zásahů ze strany státu, neboť by způsobily jen další, podstatné zhoršení situace dětí Terapie je pro takové rodiny podobně obtížná jako pro odpovídající totalitní státy, které mučí a trýzní své občany, a ještě to prezentují jako nejlepší věc, kterou pro ně mohou udělat Obě zmíněné instituce zakazují do svých záležitostí jakékoli vměšování zvenčí Proto také mají volné hrací pole – všichni kolem se raději dívají jinam, než aby si vzali utrpení, které by mohli zahlédnout, za svoje Obranný mechanismus potlačování se zde dostává plně ke slovu

Sousedé přirozeně slyší podezřelý křik a pláč dětí, s nimiž se ohavně zachází, často také hluk, rány a následně umlknutí, zpravidla však tomu, co slyšeli, nechtějí věřit – jednoduše protože nesmí být pravda to, co pravdou být nemůže a protože se na něco takového nesmí ani pomyslet, protože nikdo něco takového nesmí dělat bezbrannému dítěti Groteskní rozměr hrůznosti se tak – podle Hackera – stává její nejúčinnější ochranou

7

Uvedené potlačující mechanismy se uplatňují v mnoha principiálně podobných situacích Klerikální mučící otroci jako nástroj inkvizitorů, sadisté v koncentračních táborech, váleční zločinci na Balkáně, tyrani dětí všude na světě – jde vůbec o skutečné osoby, nebo jen o součást přehánění, smyšlených hrůzných činů a zlých pohádek, které nám mají nahnat strach? Tak se ptá dobrý občan, který na svoji otázku vlastně neočekává odpověď, nýbrž chce mít jen svůj klid

Navíc takto uvažujícímu občanovi stále zůstává možnost uprchnout k protipólu Takové hrůzy sice mohou existovat, míní potom, jedná se ovšem jenom o ojedinělé případy, které činí nemocní, sadisté a blázni Normální lidé by něco takového neudělali, ani by na to nepomysleli A protože se onen občan sám považuje za bezpochyby normálního, nemá s celou věcí nic společného, takže se může stát, že bude dlouho – často po celé roky – přehlížet a přeslýchat hrůzy, které se dějí v sousedním bytě nebo v celé jeho zemi, podobně jako v dobách nacismu Říká Když tělo bojuje s duší se přece: Dobře, že by dnes už něco takového nebylo možné! Uvedený špatný a úderný argument dokáže každou debatu ukončit už v samém zárodku

Proti působení otráveného šípu netečnosti existuje pouze jediný prostředek: radikální a bezohledné ozřejmění a vysvětlení problematiky agrese Uvedené potlačující argumenty je snadné vyvrátit Zmizení milionů Židů, vznik mnohých koncentračních táborů, nemizející modré skvrny na končetinách dětí a paní ze sousedství není možné přehlížet Ostatně lze podobně těžko smést ze stolu i bezpočet alergií a infekčních chorob – představují naši nejlepší příležitost k nahlédnutí našeho vlastního vztahu k agresi Institucionalizace násilí Jakkoli existuje dostatek důkazů pro skutečnost, že děti jsou na počátku svého života spíše drezírovány než vychovávány – dokonce v rodinách, kde se děti nikdy nebijí – a že také později uplatňované vzorce chování, například v partnerské oblasti, mohou být zatíženy drezúrou, zůstává přístup založený na naučeném jednání pro účely objasnění problematiky agrese stále příliš jednostranný a omezený

Podle Sigmunda Freuda, zakladatele psychoterapie, a zejména psychoanalýzy, je agrese pud Pud považujeme za organismu vrozené nutkání k obnově dřívějšího stavu Freud vychází z předpokladu, že pudy představují spojení mezi tělem a duší Agresi pak Freud přiřazuje k pudu smrti (thanatos), jemuž přikládá rozhodující význam, neboť anorganické podle něho předchází organickému a smrt životu Je nepochybné, že veškerý organický život spěje ke smrti, přesto však Freuda v jeho přísném náhledu na pud smrti nedokázali bezvýhradně následovat ani jeho kolegové analytici Pro Alfreda Adlera je agresivní pud svébytné, na moc a prestiž nasměrované nutkání, které se v rámci kompenzace vnitřního pocitu méněcennosti obrací navenek

8

Psychoanalytik Friedrich Hacker nahlíží agresi „jako každému člověku vlastní niternou dispozici a energii, která se původně projevuje aktivitou a později pak nejrůznějšími individuálními a kolektivními, sociálním určením získanými a sociálním učením zprostředkovanými formami od sebepotvrzování až po krutost “

9

Tak dochází Hacker k formulování definice, která dává

prostor i jiným přístupům k agresi

Násilí není podle Hackerova náhledu identické s agresí – jedná se pouze o obnažený, většinou fyzický výraz téhož Hacker formuluje: „Veškeré násilí je agrese, ale ne každá agrese je násilí Agresi a násilí je zásadně třeba rozlišovat...“ Dále svoji myšlenku rozvádí následovně: „Všechny formy agrese mohou k posledku vést k násilí a jsou ohroženy nebezpečím primitivizace a regrese k násilí Stupeň a intenzita poznání nebezpečí zmenšují “

10

Podle Hackera představuje použití

násilí z dlouhodobého hlediska bídnou strategii, neboť pro svoje počáteční úspěchy spočívající ve schopnosti vzbuzení pozornosti a zformování společnosti svádí k opakování, otupuje a vyvolává protinásilí, eskalaci násilí a stejně tak všeobecnou brutalizaci... Tvrzení, že násilí léčí rány, které zasazuje, je čirý nesmysl Opak je pravdou Násilí nemůže být ve svém věčném puzení k opakování zdoláno dalším násilím, nýbrž poznáním a pochopením okolností a podmínek, které je vyvolaly – a jejich obsáhnutím “

11


23

Protože je Hackerova úvaha velmi obsáhlá – a nadto reflektuje ďábelský kruh násilí, který ještě podrobně pojednáme v příští kapitole –, budeme se jí zde věnovat zevrubněji Podle Hackera se projevuje agresivně už i malé dítě, a to pomocí kosterního svalstva a čistě pro svoji zábavu Dítě má jednoduše radost ze skutečnosti, že agresivními pohyby zkoumá svět V tomto období nejranějšího dětství je polymorfně agresivní, to znamená, že jeho agresivní projevy jsou mnohotvárné a dosud zcela neřízené

Podle uvedené úvahy začíná dítě již v nejranějším období života pociťovat příjemné podněty jako součást vlastního já, zatímco podněty nepříjemné odsouvá ve smyslu projekce navenek Brzy v sobě rozvíjí tendenci k agresivitě, kterou projevuje, pokud nedostane to, co dostat chce; agresivitou odpovídá na vlastní navenek projektované strachy a napětí Nejraději by zdroj nelibosti zcela vyřadilo Pod hrozbou trestu a odepření lásky mu ovšem okolí v tom, aby dávalo volný průchod své agresi, brzy zabrání Zmíněná kontrola probíhá skrze takzvané asociační spoje, které agresi v určitých situacích tabuizují a vážou na situace jiné Dítě se ztotožňuje s požadavky okolí, zatímco se plně identifikuje s osobami, s nimiž vstupuje do prvních vztahů, čímž se k jeho já brzy vyvíjí nad-já, vědomí Uvedeným způsobem dítě přebírá dohlížecí a trestající funkci okolí do vlastní režie, čímž se z vnějších popudů pozvolna stávají popudy niterné

Zatímco se dítě podvoluje předem daným okolnostem, může se velká část volné agrese navázat na instituce, které tyto okolnosti garantují – například právě na rodinu Dítěti se následně dostává výhod spočívajících v pocitu sounáležitosti a v existenci prosté strachu My lidé zažíváme podle Hackera neustálé puzení zakládat právě takové instituce, jako jsou rodiny, klany, skupiny a podobně, neboť sami dokážeme unést jen malý díl volné agrese, aniž bychom ohrozili svůj život

Instituce následně odvádějí agresivní energii po určitých drahách Veškeré instituce – včetně těch „dobrých“ – tak jsou od počátku spjaty s agresivitou, zejména v případě, že ji vůbec nesměřují navenek Teprve ona dobrovolná či vynucená kontrola agresivity prostřednictvím společnosti činí podle Hackerova názoru lidské soužití vůbec snesitelným Zatímco u zvířat je kontrola agresivity řízena za pomoci instinktů a odpovídajících blokačních mechanismů, musí ji v případě člověka zaručit instituce, které



Ruediger Dahlke

RUEDIGER DAHLKE


24. 7. 1951

Dr. Ruediger Dahlke je německý lékař, psychoterapeut, psychosomatik a publicista.

Narodil se ve Freisigu v Německu. Vystudoval Mnichovskou univerzitu, kde promoval v roce 1978. Kromě toho se vzdělával v oblasti přírodního lékařství a homeopatie. Od roku 1979 působil jako lékař a psychoterapeut v Mnichově a zde také spatřila světlo světa jeho literární prvotina a jedno ze stěžejních děl jeho tvorby Nemoc jako cesta , která vysvětluje, že všechny nemoci, úrazy a zdravotní potíže jsou projevem duševní stránky našeho života a naznačují nám, že je v něm třeba učinit změny, přičemž mnohdy k úlevě postačí pouze změna postoje. Knihu napsal s význačným psychologem Thorwaldem Dethlefsenem.

Dahlke – Ruediger Dahlke – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.