načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Když Klepiš potkal Klepiš - Robert Novotný

Když Klepiš potkal Klepiš

Elektronická kniha: Když Klepiš potkal Klepiš
Autor: Robert Novotný

Autorizovaný výběr novinových sloupků překladatele skandinávské literatury o problematice překladatelského řemesla, o jeho úskalích a nástrahách, které vycházely na stránkách ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  130
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 122
Rozměr: 19 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Lingvistika. Jazyky
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Galén, 2011
ISBN: 978-80-726-2768-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorizovaný výběr novinových sloupků překladatele skandinávské literatury o problematice překladatelského řemesla, o jeho úskalích a nástrahách, které vycházely na stránkách Lidových novin v letech 2008-2011 v příloze Orientace. Padesát zamyšlení nad překlady a překládáním, nad jejich fascinující rozmanitostí, nad vynalézavostí překladatele, která je často mimořádně náročná. Drobná knížka shrnuje ve vtipné zkratce každodenní (mnohdy detektivní) trampoty, s nimiž se setkává překladatel - od různých jazykových hříček a jiných jazykových problémů, včetně správnosti reálií, přeložitelnosti některých zeměpisných názvů a různých slovních spojení. Přítomné úvahy potvrzují, že by překladatel měl dokonale ovládat svoji mateřštinu, překlad by měl být věrným obrazem originálu a dosahovat odpovídající estetické úrovně.

Popis nakladatele

Autorský výběr pravidelných novinových sloupků Roberta Novotného (* 1964), známého překladatele ze severských jazyků a němčiny, přehledně a vtipně popisuje a ve výstižné zkratce shrnuje denní lapálie, s kterými se při své práci setkává každý překladatel. Nejrůznější reálie cizího jazyka a známé nepřeložitelné jazykové hříčky jsou vlastně tím nejmenším problémem. Padesátka překladatelských zamyšlení názorně dokládá, že základem je dokonalá znalost jazyka, do kterého se překládá - tedy češtiny. Tematickou vstupní ilustrací knihu opatřil Miroslav Barták a text doprovází závěrečné slovo Petra Nárožného.

(sloupky o překládání z let 2008-2011)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Robert Novotný - další tituly autora:
Když Klepiš potkal Klepiš -- Sloupky o překládání z let 2008-2011 Když Klepiš potkal Klepiš
Karel IV. -- Císař římský, král český Karel IV.
Husitské století Husitské století
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě

bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2012


Robert Novotný

Když Klepiš potkal Klepiš



Robert Novotný

Když Klepiš potkal Klepiš

Sloupky o překládání z let 2008–2011

GALÉN / 2011


© Robert Novotný, 2011

© Galén, 2011

Epilogue © Petr Nárožný, 2011

Illustrations © Miroslav Barták, 2011

Typography © Bedřich Vémola, 2011

ISBN 978-80-7262-912-1 (PDF)

ISBN 978-80-7262-913-8 (PDF pro čtečky)

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukována,

uchovávána v rešeršním systému nebo přenášena jakýmkoli

způsobem (včetně mechanického, elektronického, fotografického

či jiného záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství.


7

Dánské kafe a české jedno

Jeden by si možná od  boku tipnul, že nejvíce kávy

na  světě se vypije v  Itálii, v  Turecku nebo možná

v  některé z  arabských zemí. Ale není to tak. Co se

spotřeby kávy na hlavu týče, přední místa v žebříč

ku trvale okupují národy severní Evropy: Dánové,

Norové, Švédové a především Finové. Hlavní hrdina

filmu finského režiséra Akiho Kaurismäkiho Drž si

šátek, Taťáno, který se bez plné termosky s  kávou

nehne na  krok, není takovou nadsázkou, jak by se

mohlo zdát. Umanutost, s  jakou se kávě v  sever

ní Evropě holduje, nabývá až bizarních rozměrů.

Když jsem začátkem devadesátých let byl ve  Švéd

sku na letním jazykovém kursu, jelo se jednoho dne

na výlet do Göteborgu. Před odjezdem vzniklo nema

lé zpoždění proto, že se na (asi tak hodinovou) cestu

musely navařit a do břich autobusů vpravit spoustu

termosek s  kávou. Když jsme se pak s  notným zpo

žděním pomalu blížili k cíli, zajely autobusy znena

dání na  parkoviště a  zastavily, naši švédští učitelé

vyskákali ven a  začali s  téměř posvátným leskem

v  očích vytahovat termosky z  autobusů a  stavět je

na rozkládací stoly, které jsme s sebou samozřejmě

vezli také. My studenti jsme jen nechápavě krouti

li hlavou, ale nedalo se nic dělat: k  čertu s  tím, že

máme zpoždění a  že na  nás v  přístavu už drahnou

chvíli čekají objednané vyhlídkové lodi; přestávka

na kávu prostě musí být, i kdyby trakaře padaly.

Tato posedlost si ovšem nemohla nenajít cestu

do  jazyků dotyčných národů, dánštinu nevyjímaje.


8 A  překladatel musí být ve  střehu, aby nad nemístnými záplavami kávy nekroutil hlavou i  čtenář. V  monografii o  režisérovi Larsi von Trierovi se člověk v dánském originále dočte, že Trier v mládí navštěvoval jistý kaffeklub. Vůbec tu ale nešlo o nějaký klub nadšených milovníků kávy a  labužníků, kteří by v pospolitosti pražili, mleli, vařili, popíjeli, hodnotili a srovnávali různé druhy kávy. Byl to prostě jen diskusní či debatní kroužek filmařů, literátů, divadelníků a  umělců, kteří při hovoru  – jak se v  Dánsku rozumí samo sebou  – do  sebe nalili litry kávy. Dánské morgenkaffe, to není jen ranní káva, kterou člověk pije k snídani. Tento výraz většinou znamená snídani vůbec. A  pochopitelně existují i formiddagskaffe a eftermiddagskaffe, tj. dopolední a odpolední svačina.

V  dánských kostelech, zejména v  menších městech a venkově, kněz po bohoslužbě zve věřící na faru na kirkekaffe, což v češtině není jen káva v kostele či káva po  mši, nýbrž celé malé pohoštění. Kněz v  dánském filmu Starý, nový, půjčený a modrý, jenž po zpackaném svatebním obřadu v  závěru filmu má celkem oprávněný pocit, že z  něj dělali blbce, si v  originále uleví slovy Tak for kaffen (doslova: Díky za  kafe), i když zrovna v tu chvilku se žádné kafe nepilo. Chtěl tím prostě říct, že to vám teda pěkně děkuju.

V podobné situaci se ale mohou ocitnout i překladatelé z češtiny, kteří zase musejí brát v úvahu, jakému postavení se těší v české každodenní skutečnosti pivo. Češi si mohou skočit do  hospody na kafe, čaj, kofolu, na  sklenku vína, na ruma nebo ferneta, ale když má Čech chuť na  pivo, tak na jedno pivo zajde jenom hyperkorektní ňouma, trpící vysvětlovací mánií. Každý normální Čech prostě zajde na jedno, žádného podstatného jména už tady není třeba, protože každému je jasné, co že si to dotyčný chce vychutnat. V žádném jiném jazyce – pokud vím – na jedno zajít nemůžete. Pokud nebudete chtít zůstat sedět doma, budete muset jít na jedno pivo.

Dalo by se namítnout, že čtenář překladu bude ve  výše zmíněných příkladech vždy do  jisté míry ochuzen o jistou poezii, o určité kouzlo či atmosféru. Ale každý jazyk je jedinečný a má svoje malá hájemství, do kterých si jiné jazyky nepustí. To je smutné, pro čtenáře a v neposlední řadě i pro překladatele, ale dělat se s tím asi nedá nic.

¬¬¬

(Lidové noviny, 2. 2. 2008)

Vídeňský Kodaňan Jednou z  milovaných dánských institucí je wienerbrød. Čtenář znalý němčiny za tímto dánským výrazem vytuší slova Wiener a Brot, čili vídeňský chléb. Potíž je v tom, že z Vídně to možná (ale kdoví jestli) kdysi dávno do  Dánska jen přišlo  – a  rozhodně to není chléb.

Jde o dozlatova upečené, křehké a šťavnaté pečivo z kynutého těsta, připravovaného s použitím nejkvalitnějšího dánského margarínu, který je pro pečení vhodnější než čisté máslo. Přestože se vyskytuje i  v  podobě štangle vyhlížející jako náš štrúdl, zpravidla má wienerbrød tvar koláče o  průměru deseti, patnácti centimetrů. V jeho středu pak spočívá náplň tvořená vanilkovým krémem, marmeládou nebo čokoládou, zdobená glazurou nebo třeba sekanými mandlemi či lískovými oříšky. Původ této laskominy je nejasný, ale podle lidí z  oboru se zrodila někdy v 19. století, když dánští pekařští tovaryši stávkovali za  lepší pracovní podmínky. A  pekaři si jako náhradu přivezli tovaryše z  Rakouska a  Německa, kteří si s  sebou přinesli recept na  kynuté máslové těsto, válené a překládané jako těsto listové. Dánové si tuto novinku zamilovali a časem ji dovedli k dokonalosti.

Problémem ovšem je, jak wienerbrød přeložit. Překladatelovým úkolem je převádět do  cílového jazyka věrně, aby si čtenář o dotyčných věcech a jevech utvořil pokud možno stejnou představu jako čtenář originálu. Zároveň by překlad měl působit přirozeně a elegantně a měl by plynout bez zádrhelů a podivností, pod kterými by si čtenář nepředstavil nic a jen by nad nimi kroutil hlavou. A v neposlední řadě by měl překlad navozovat stejnou atmosféru a vzbuzovat v čtenáři stejné nálady, dojmy a vášně, jaké zažívá čtenář originálu. To je v  tomto případě obtížné a neobejde se to bez určitých obětí.

Pokud se pamatuji, musel jsem problém jménem wienerbrød řešit doposud dvakrát. A  dospěl jsem pokaždé k jinému řešení.

Doslovný překlad, tj. vídeňský chléb, je zhola nesmyslný, protože v  českém čtenáři nevyvolá žádnou představu, a pokud by přece jen nějakou vyvolal, pak jistě beztvarou a  zavádějící. Teoreticky by překladatel mohl dát vídeňský chléb do  uvozovek a v závorce nebo pod čarou spotřebovat celý odstavec na  poznámku či vysvětlivku, ale to se dělá jen v odborné literatuře, v beletrii nikoli.

Rozhodl jsem se tedy  – za  výše zmíněných obětí a  ztrát  – vycházet z  daného kontextu. V  prvním případě se wienerbrød objevuje v  prostém popisu hostiny jako jedna z  položek jídelníčku. Po  dlouhých úvahách mi z toho vyšly plněné croissanty, nic lepšího jsem nevymyslel. Plněné, to souhlasí, s croissanty má wienerbrød v  podstatě společné těsto. Obětován byl pouze tvar; wienerbrød je kulatý, croissant je rohlík.

V  druhém případě však jde o  vypjatou situaci, ze  které div nekapou niterné city, jaké v  Dánech dokáže wienerbrød vzbudit. Ten se tu pochopitelně vyskytuje spolu se svým nerozlučným souputníkem – ano: s kafíčkem! –, a co si s rozkoší dá česká panička v  cukrárně ke  kafíčku? No přece dortíček. A  tak jsem k  tomu kafíčku dopřál dortíček i  oné paničce dánské.

To jistě není ideální, ale jasný, přesný a  univerzálně použitelný ekvivalent, kterým by se dal wienerbrød do  češtiny jednou provždy překládat, ještě nikdo nevymyslel.

Nad tím si láme hlavu nejen překladatel z  dánštiny. Wienerbrød pečou i  ve  Švédsku a  v  Norsku, ale tam si vystačí se stejným názvem. V  německy mluvících zemích však tomu, co se v  Dánsku jmenuje vídeňský chléb, naopak říkají ein Kopenhagener („Kodaňan“). V  anglosaských zemích si vystačí s  povšechnějším „Dánem“ či „Dánkou“ (a  Danish). Zmíněné cizokrajné napodobeniny však vedle pravého dánského materiálu chutnají stejně hanebně jako americký Budweiser vedle českého Budvaru.

¬¬¬

(Lidové noviny, 23. 2. 2008)

Jazyk coby zbraň Jazyků se dá použít k  lecčemu. Je třeba zábavné sledovat, jak se evropské národy nechtěly znát k  rozšíření syfilidy a  přehazovaly si to mezi sebou jako horkou bramboru. Nejdříve se syfilis v Evropě „proslavila“ jako francouzská nemoc. To si Francouzi nenechali líbit a začali jí říkat nemoc italská nebo – aby to bylo přesnější a věrohodnější? – nemoc neapolská. Snažili se ji podstrčit i  Angličanům. Italové se ji pokoušeli hodit na  Španěly, Rusové ji dávali za  vinu Polákům a  Poláci ji podsouvali Němcům. V Čechách se jí říkalo také nemoc uherská.

Škádlení na  poli jazykovém nepáchá  – na  rozdíl od střetů na polích válečných – žádné škody, ale překladatel z  toho radost nemá. Podobné výrazy mají v  každém jazyce své kulturněhistorické konotace, do jiného jazyka většinou nepřenosné. O rovnocenném převodu si překladatel může nechat jen zdát a  zbývá mu jen, aby ze všech nedostatečných možností vybral tu, která má nedostatků nejméně.

Experty jsou v  tomto oboru Angličané a  pifku mají hlavně na Francouze, Holanďany a Iry. Stačí se podívat do slovníku, a člověk jen žasne, co všechno Angličané svým odvěkým rivalům naházeli na triko.

Pověst Francouzů coby starých neřestníků si našla cestu do  výrazu French letter, což není žádný francouzský dopis ani dopis ve  francouzštině, nýbrž prezervativ. Že jsou Francouzi proutníci, si patrně myslí i Dánové. Fransk visit je francouzská návštěva, kdy se člověk sotva otočí mezi dveřmi a  hned zase jde. Někde za tím vytušíme, že se takový host chová jako Francouz, který zaskočí na návštěvu, rychle si odbude milenecké povinnosti a už zase utíká za dalšími galantními dobrodružstvími.

Dutch treat, holandská hostina, to je společné posezení, kdy si každý (holandský skrblík) přinese vlastní jídlo (a případný zbytek si zase odnese domů).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist