načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? - Martin Lavay

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?

Elektronická kniha: Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Autor:

TRAGICKÝ KONEC DJATLOVOVY VÝPRAVY Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3%hodnoceni - 69.3% 77%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 284
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, mapy, portréty, faksimile
Skupina třídění: Geografie jako věda. Výzkum. Cestování
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5618-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka... Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou? Zabila je lavina? Vojáci? Domorodí Mansijové? Zabili se navzájem? Příběh o vysokoškolských studentech, kteří nepřežili cestu na horu Otorten.

Popis nakladatele

TRAGICKÝ KONEC DJATLOVOVY VÝPRAVY Našli je v zimě, oblečené pouze do spodního prádla, rozeseté ve sněhu daleko od tábora. Ohořelé, zohavené. S rozmačkanými hrudníky, bez očí, bez jazyka… Jejich oděvy byly radioaktivní, ve fotoaparátu měli snímek postavy připomínající sněžného muže. Jak zemřelo devět vysokoškoláků, kteří chtěli přenocovat pod uralskou Mrtvou horou?

Předmětná hesla
turistické výpravy -- Sovětský svaz -- 1951-1960
Nevyjasněná úmrtí -- Sovětský svaz -- 1951-1960
Severní Ural (Rusko : pohoří)
Zařazeno v kategoriích
Martin Lavay - další tituly autora:
Kniha zázraků Kniha zázraků
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kdo zavraždil účastníky

Djatlovovy expedice?

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Martin Lavay

Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.






OBSAH

VYSNĚNÝ CÍL: OTORTEN — MÍSTO, KAM NECHOĎ 11 ČLENOVÉ VÝPRAVY 13 DJATLOVOVA VÝPRAVA, POPIS CESTY A ČASOVÁ OSA 19

Stan 53

Stopy 55

Cedr 57

Mrtví pod cedrem 59

Mrtví na pláni 64

Mrtví v potoce 69

Podivně zbarvená těla obětí 78

Svlékání mrtvých a časová osa 79

Shrnutí svlékání mrtvých 79

S těly někdo prokazatelně hýbal 82 VYŠETŘOVÁNÍ 84

Kdo pitval mrtvé? 114

Pohřby 116

Zešedivěly členům Djatlovovy výpravy vlasy? 118

Oficiální závěry vyšetřovatelů 118

Dozvuky vyšetřování 121 ZAJÍMAVÉ PŘEDMĚTY NALEZENÉ NA MÍSTECH ČINU 124

Stan s mnoha řezy 124

Radioaktivní oděvy 126

Dvě baterky 128

Jeden, nebo dva páry lyží navíc 129

Rozřezaná a  údajně roztřepená bambusová hůlka (lyžařská hůlka) 130 TEORIE, PROČ VYSOKOŠKOLÁCI ZEMŘELI 132

Eliášův oheň, blesky, kulové blesky, plazma 132

Vojenský test tajné zbraně 140

Útok domorodců 150

Útok trestanců z gulagu 160

Útok pytláků 162

Útok hledačů drahých kovů 162

Nepovedená lovecká výprava sovětských papalášů 163

Strach z laviny, následná ztráta orientace a umrznutí 164

Infrazvuk 165

Odnesení několika členů výpravy silným větrem 168

Náhlý úbytek kyslíku  na úbočí hory a v údolí 171

Působení doposud nepopsaných přírodních sil 172

Ufo, mimozemská návštěva 173

Útok sněžného muže almase 178

Otrava výpary z kamínek 185

Exploze parních kamínek 185

Únik paliva z  letadla letícího nad mrtvou horou 186

Nehoda při testu vodíkového paliva 187

Pád a exploze amerického špionážního balonu 187

Souboj špionů a pašování uranu 189

Politické třenice 191

Milostné pletky 193

Teorie elektrického výboje a teorie napadení zvířetem 194 DENÍKY 196 VEČERNÍ OTORTEN 217 LIST PAPÍRU S TEXTEM O SNĚŽNÉM MUŽI 219 FOTOAPARÁTY? VE SNÍMCÍCH PANUJE TOTÁLNÍ CHAOS 220

Rozbor oficiálně nalezených fotografií 221

Psychologický profil fotografů a co se z něj dá vyčíst 226 KDY A KDE DOŠLO K TRAGICKÝM UDÁLOSTEM? ČAS ANI MÍSTO ÚDAJNĚ NEJSOU SPRÁVNÉ! 228

Slunce zapadalo jindy? 228

K událostem došlo v jiný den? 228

Stan stál pod cedrem? 229

Zahynula v oblasti Severního Uralu ještě jedna výprava? 230 SOUČASNOST 231

Desátý mrtvý 231 LÉTAJÍCÍ OHNIVÉ KOULE NAD MRTVOU HOROU! PRŮLOM V PŘÍPADU DJATLOVOVY VÝPRAVY, NEBO PODVOD? 240

Rozbor nově nalezených fotografií 240

 Rozbor nejvíce překvapivých nově zveřejněných snímků 244 DJATLOVOVA VÝPRAVA — NÁZORY A HODNOCENÍ EXPERTŮ 249 MOŽNÉ ZDROJE PRO DALŠÍ PÁTRÁNÍ 266

Knihy o Djatlovově výpravě 266

Webové stránky o Djatlovově výpravě 266

Televizní dokumenty a filmy 268

Nejčastější omyly novodobých badatelů 274

Nesrovnalosti v údajích 274 PODOBNÉ PŘÍPADY 275

Pobodaní u Bodomského jezera (1960) - Finsko 275

Tragédie na Mount Hood (1986) - USA 276

Tři mrtví trampové u Hřenska (1987) - Československo 277 DJATLOVOVA VÝPRAVA — ZÁVĚREČNÉ OTAZNÍKY 280 NADACE DJATLOVOVY VÝPRAVY 286

VYSNĚNÝ CÍL: OTORTEN — MÍSTO, KAM NECHOĎ

V Sovětském svazu v nejsevernějším cípu Sverdlovské oblasti u tzv. Mrtvé hory (Холатчaхль) došlo v noci z 1. na 2. února 1959 k doposud neobjasněné tragické události. Za  záhadných okolností zde zahynulo devět mladých lidí, většinou spolužáků z Uralského polytechnického institutu, kteří se vydali na  zimní turistickou výpravu do odlehlých hor.

Skupinu vedl zkušený horský vůdce a  sportovec Igor Alexejevič Djatlov. S přáteli z turistického lyžařského klubu, kteří měli rovněž bohaté zkušenosti z pobytů v přírodě, se chtěl vydat do zatím neprozkoumané divočiny, projet desítky kilometrů na lyžích, přespávat v opuštěných trestaneckých chatách i na sněhu a nakonec vystoupat na uralskou horu Otorten (Отортен) – v překladu „Místo, kam nechoď“.

Všichni byli mladí (20 až 38 let), plní sil a  nadšení. K  „zakázanému“ vrcholu už ale nikdy nedošli. V průsmyku u Mrtvé hory, kde účastníci výpravy 1. února 1959 večer rozbili svůj tábor (pravděpodobně neplánovaně, protože se zhoršilo počasí), došlo k  doposud neobjasněné tragédii...

Ural je 2500 kilometrů dlouhé pohoří táhnoucí se v  takřka pravidelné

linii od severu k jihu v centrálním Rusku. Je pomyslnou hranicí mezi Evro

pou a Asií. Patří mezi nejstarší pohoří na Zemi – zformoval se již v karbo

nu. Nemá příliš vysoké vrcholy, nejvyšší horou je Narodnaja (Народная,

1895 metrů), pro Ural jsou typické spíše rozlehlé náhorní plošiny.

Pohoří je mimořádně bohaté na  nerostné suroviny a  vzácné kovy:

zlato, platinu či nikl. Nachází se zde i  naleziště diamantů, smaragdů,

ametystů, jaspisů, malachitů a podobně.

V lesích žijí medvědi, losi, vlci, rysi, soboli.

Otorten (Отортен) je hora ležící v oblasti Severního Uralu v nejse

vernějším cípu Sverdlovské oblasti na hranici s Komijskou republikou.

MARTIN LAVAY

Podle měření z roku 1950 byla její výška 1182 metrů, později kartografové zpřesnili výšku na 1234 metrů. Otorten je nejvyšším vrcholem horského pásu Pojasovyj Kameň (Поясовый Камень), na jehož hřebeny se místní domorodci bojí chodit. Severouralští Mansijové považují zdejší náhorní plošiny a vrcholy hor za sídla bohů a místa, kde se prý dějí nebezpečné a nepochopitelné zázraky.

Pod jihovýchodním strmým svahem Otortenu se nachází jezero, ze kterého vytéká řeka Lozva (Лозьва). Podle mansijské legendy se na hladině tohoto jezera zachránila poslední husa po potopě světa. Mansijové proto horu nazývají nejenom „Místo, kam nechoď“, ale i „Husí hnízdo“.

V  okolí Otortenu sbíral v  19. a  na  začátku 20. století minerály významný ruský geolog, matematik, a  především expert zabývající se krystaly, akademik Jevgraf Stěpanovič Fjodorov (Евграф Степанович Фёдоров).

Mrtvá hora (Холатчaхль, Холат-Сяхыл) je 1096,7 metru vysoký severouralský vrchol na hřebenu horského pásu táhnoucího se přibližně od  severu k  jihu (s  nejvyšší horou Otorten na  severu). Horu takto pojmenovali mansijští lovci, protože v jejím okolí nežila žádná lovná zvěř (po tragédii Djatlovovy výpravy začali mnozí publicisté překládat název vrcholu i jako Hora mrtvých).

Holý a  kamenitý vrchol je zajímavý tím, že se v  jeho okolí nachází řada zvětralých kamenných špicí. Mrtvá hora a  hřebeny okolo jsou podle Mansijů posvátné, domorodci se sem bojí chodit, a zejména pro ženy platí zákaz vstupu na místní odlehlé náhorní plošiny.

ČLENOVÉ VÝPRAVY

Skupinu tvořilo pět studentů Uralského polytechnického institutu (UPI) ve  Sverdlovsku, tři čerstvě diplomovaní inženýři a  jeden lyžařský instruktor. Desátý člen výpravy se ze skupiny v průběhu cesty odpojil a vrátil se zpět. Igor Alexejevič Djatlov (Игорь Алексеевич Дятлов) 23 let (narozen 13. ledna 1936)

Energický vůdce a hlavní organizátor ex

pedice. Přemýšlivý a  aktivní student 5. ročníku Fakulty radiotechniky UPI. Už ve  2. ročníku školy sám navrhl a  zkonstruoval rádio, které vzal s sebou na jednu z předchozích turistických výprav. Vynalezl i originální závěsná cestovní kamna určená k vytápění stanu. S turistikou a pohybem v zimní divočině měl dlouholeté zkušenosti. Výpravu do oblasti Severního Uralu organizoval společně se Zinajdou Kolmogorovovou, do které byl údajně zamilovaný (zřejmě šlo ale jen o platonický vztah). V kapse Igorovy bundy vyšetřovatelé našli právě Zinajdinu fotografii.

Zinajda Alexejevna Kolmogorovová

(Зинаида Алексеевна Колмогорова)

22 let (narozena 12. ledna 1937)

Společenská, vstřícná, mimořádně oblíbe

ná v kolektivu. Studentka 5. ročníku Fakulty

radiotechniky UPI a jedna z hlavních organi

zátorek akcí sportovního klubu UPI. Zúčast

nila se několika výprav na  Ural a  Altaj. Při

jedné z  předchozích expedic byla uštknuta

MARTIN LAVAY

14

zmijí, ale prakticky nedala najevo bolest, aby neznepříjemnila putování ostatním. S Igorem Djatlovem měla velmi blízký kamarádský vztah, který ale údajně nikdy nepřerostl v lásku. Byla obletována muži.

Ljudmila Alexandrovna Dubininová

(Людмила Александровна Дубинина)

20 let (narozena 12. května 1938)

Romantička, ale prý i tvrdohlavá a urážlivá

dívka s prořízlou pusou. Studentka 4. ročníku

Inženýrsko-ekonomické fakulty UPI. Atletka,

vášnivá turistka, aktivní fotografka a zpěvač

ka. V roce 1957 ji na výpravě kolega omylem

postřelil při čištění pušky. Bolest údajně sná

šela statečně, aby neobtěžovala ostatní. Alexandr Sergejevič Kolevatov (Александр Сергеевич Колеватов) 24 let (narozen 16. listopadu 1934)

Pilný, metodický, pedantský, vážný. Vůd

čí typ. Původně žil ve  Sverdlovsku, stal se absolventem Sverdlovské báňské univerzity (Свердловский горно-металлургический техникум) – se specializací na  metalurgii těžkých neželezných kovů. V  roce 1953 se přestěhoval se do  Moskvy, kde pracoval jako vedoucí laboratoře na  tajných projektech ve  Strojírenském  institutu, označovaném číslem 3394. Podílel se i na vývoji ve Výzkumném ústavu anorganických materiálů se zaměřením na jaderný průmysl. V roce 1956 se překvapivě přestěhoval z Moskvy zpět do Sverdlovsku a začal studovat na UPI. V roce 1959 byl studentem 4. ročníku Fakulty fyziky a technologie UPI. Byl expertem na nerosty a drahé kovy. Rád kouřil starožitné dýmky.

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

15

Rustem Vladimirovič Slobodin

(Рустем Владимирович Слободин)

23 let (narozen 11. ledna 1936)

Slušný, nenápadný mladík. Absolvent

strojní fakulty v  Čeljabinsku (1958). Jeho

otec byl profesorem na  jedné ze sverdlov

ských univerzit. Sportovec – atlet, vytrva

lostní běžec, milovník náročných turistic

kých výprav, hráč na mandolínu. Byl etnický

Rus, ale měl tatarské jméno. Georgij Alexejevič Krivoniščenko (Георгий Алексеевич Кривонищенко) 23 let (narozen 7. února 1935)

Vtipálek, smíšek, „dvorní šašek“, skvělý

hráč na mandolínu. Absolvent stavební fakulty v  Čeljabinsku, kde vystudoval konstrukci a hydrauliku (1957). V roce 1957 se v Čeljabinsku podílel na likvidaci škod po jaderné havárii. Přítel Igora Djatlova, se kterým se v minulosti zúčastnil prakticky všech větších výprav.

Jurij Nikolajevič Dorošenko

(Юрий Николаевич Дорошенко)

21 let (narozen 29. ledna 1938)

Impulzivní osobnost. Student 4. ročníku Fa

kulty manipulačních strojů UPI ve Sverdlovsku.

Nějakou dobu chodil se Zinajdou Kolmogoro

vovou, a  byl i  představen jejím rodičům. Pak

se rozešli, nicméně prý i nadále zůstali přáteli.

S  Igorem Djatlovem, který nově usiloval o  Zi

najdinu přízeň, měl údajně kamarádský vztah.

MARTIN LAVAY

16

Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles

(Николай Владимирович Тибо-Бриньоль)

23 let (narozen 5. června 1935)

Otevřený, empatický, kamarádský, ener

gický, vtipný, pečlivý. Sovětský mladík

s francouzskými předky. Jeho otec byl nadše

ný francouzský komunista, který odcestoval

do  Sovětského svazu, kde byl ale popraven

při stalinských čistkách. Nikolaj Thibeaux

-Brignolles se narodil v  koncentračním tá

boře pro politické vězně. Na rozdíl od ostatních žil ve  skromných finančních poměrech. Absolvent Stavební fakulty UPI (1958). Často pomáhal přátelům s různými problémy. Alexandr Alexandrovič Zolotarjov (Александр Александрович Золотарёв) 38 let (narozen 2. února 1921)

Nejtajuplnější osoba, nejstarší ze všech.

Muž, který se ke  skupině připojil jako lyžařský instruktor na poslední chvíli a nikdo z  členů výpravy ho pořádně neznal. Rodák z kavkazské Kubáně, odbojné kozácké oblasti. Druhou světovou válku prožil jako elitní voják (byl prý členem speciální jednotky a  expertem na  přežití – měl přežít i  tam, kde 97 % ostatních zemřelo). Získal celkem čtyři vojenská ocenění (i když to někteří novodobí badatelé zpochybňují). Po válce vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1945 začal studovat v  Moskvě, od  roku 1946 na  Leningradské vojenské univerzitě, později přešel do prestižního Institutu tělesné výchovy v Minsku (absolvent 1951). Rád se toulal, miloval luxus (rád se například oblékal jako lázeňský švihák) a ženy mu údajně padaly k nohám. Na těle měl

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

17

několik zvláštních tetování. Na výpravu do pustých oblastí Severního Uralu si vzal s sebou velký majetek: státní dluhopisy v přepočtu za 12 sovětských průměrných platů. Jurij Jefimovič Judin (Юрий Ефимович Юдин) 21 let (narozen 19. července 1937)

Z  výpravy se oddělil kvůli chronickým revmatickým potížím. Student 4. ročníku Fakulty strojů a ekonomiky UPI. Jako jediný masakr přežil. Aktivně se podílel na  vyšetřování případu a identifikaci věcí zmizelých. Zemřel 27. dubna 2013.

Uralská státní technická univerzita – UPI (Уральский государствен

ный технический университет), do  roku 1992 Uralský polytechnický

institut, je vysoká škola v  Jekatěrinburgu (dříve Sverdlovsk), do  které

chodí 39  100 studentů (2016), které vyučuje 2171 pedagogických pra

covníků – profesorů a docentů (2016). V současnosti má 18 fakult

MARTIN LAVAY

Univerzita byla založena v  roce 1920 a  od  doby svého vzniku připravuje k  výkonu zaměstnání kvalifikované techniky, geology, chemiky, metalurgy, energetiky, stavbaře, lesníky, lékaře, pedagogy, vojenské experty a další profesionály.

V roce 1967 univerzita obdržela Řád rudého praporu práce, v roce 1981 Řád rudého praporu Mongolské lidové republiky.

DJATLOVOVA VÝPRAVA, POPIS CESTY A ČASOVÁ OSA

Cílem členů Djatlovovy expedice bylo za 16 dní ujet na lyžích desítky kilometrů napříč zasněženými údolími, po zamrzlých hladinách řek, ale i vystoupat na náhorní plošiny a horské hřebeny Severního Uralu v nejsevernějším cípu Sverdlovské oblasti. Nejvyššími metami mělo být zdolání vrcholu hor Otorten a Ojko-Čakur (Ойко-Чакур), vzdálené od Otortenu přibližně 70 kilometrů.

Expedice byla předem ohodnocena stupněm 3, tedy nejvyšším stupněm obtížnosti (podle sovětské klasifikace turistických výprav z roku 1949).

Skupina akci zorganizovala na počest XXI. sjezdu KSSS (Komunistické strany Sovětského svazu) – jak to bylo na  konci 50. let 20. století a konkrétně v roce 1959 v Sovětském svazu obvyklé.

Pozn.: Výprava měla být posledním velkým testem před chystanou arktickou expedicí. 23. LEDNA 1959 Členové Djatlovovy výpravy se scházejí ve  Sverdlovsku, ve  veselém zmatku se přemisťují na nádraží, usedají do vlaku č. 43 a jedou na sever, nejprve do města Serov (Серов).

„Takže jsme opět na výpravě! Teď jsme seděli v místnosti 531 – vlastně ne všichni jsme seděli, samozřejmě – a horečnatě strkali do batohů všechny možné ovesné vločky, konzervy a  konzervované maso. Vůdce stojí a dívá se, aby se vše ke všem vešlo. Kde jsou mé boty? J. K., v tramvaji budeme hrát na mandolínu? Samozřejmě! Zapomněli jsme sůl! 3 kg. Igore! Kde jsi? Kde je Dorošenko, proč nebere 20 balení? Dejte 15 kopějek, ozývá se volání! Váha, kde je váha? Nepleťte se, k čertu! Máte někdo nůž?“ popisuje Zinajda Kolmogorovová veselý chaos do společného deníku.

Všichni zúčastnění se dobře znají z  předchozích výprav. Novou osobou je pouze Alexandr Zolotarjov, který měl být původně

MARTIN LAVAY

20

sportovním instruktorem v souběžné severské expedici studentského vůdce Sergeje Sogrina (Сергей Согрин). Zasněžený Ural je pro sverdlovské vysokoškoláky na  začátku roku 1959 oblíbeným cílem, s djatlovovci cestuje vlakem na sever i další skupina vedená studentem Jurijem Blinovem (Юрий Блинов).

Cesta je dlouhá (města Sverdlovsk a  Serov jsou od  sebe vzdálená přibližně 350 km), ale podle očitých svědků, kteří si později na  „bláznivou“ Djatlovovu skupinu vzpomněli, panuje mezi jejími členy skvělá nálada a všichni se smějí. Vyprávějí si vtipy, zpívají písně, hrají na mandolínu. Mužská část osazenstva se zapřísahá, že nebude během výpravy kouřit. Až pozdě k ránu (kolem 3. hodiny – již 24. ledna) se členové výpravy ve vlaku ukládají ke spánku a usínají.

Jekatěrinburg (Екатеринбург), dříve Sverdlovsk (Свердловск), je

4. největší město Ruské federace, má 1  425  000 obyvatel. Je hlavním

městem Sverdlovské oblasti, leží na jihu tohoto území, na hranici mezi

Evropou a Asií. Od roku 1924 do roku 1991 se Jekatěrinburg jmenoval

Sverdlovsk po bolševickém vůdci Jakovu Sverdlovovi. V metropoli je 16 Cesta na  sever: základní informativní mapa Sverdlovské oblasti. Mapa vlevo: autor: Nzeemin, CC BY-SA 3.0 (odbarveno, vpravo oříznuto, do slepé mapy doplněna poloha měst a  hor). Mapa vpravo: autor: Golbez, CC BY-SA 4.0 (do  mapy doplněna poloha Jekatěrinburgu)

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

21

státních vysokých škol (Uralská federální univerzita, Uralská státní univerzita A. M. Gorkého, Uralská státní technická univerzita, Uralská státní pedagogická univerzita, Uralská státní právnická univerzita, Uralská státní ekonomická univerzita a  další) a  je významným průmyslovým centrem západní Sibiře.

Původně zde stála malá osada, od 18. století začaly v jejím okolí vyrůstat hutě. V  roce 1796 byla osada povýšena na  město, které se díky množství průmyslových podniků stalo jedním z nejdůležitějších v Rusku.

Po Velké říjnové socialistické revoluci byl ve městě uvězněn svržený ruský car Mikuláš II. 17. července 1918 ho i  s  celou rodinou (carevna Alexandra, princ Alexej a  princezny Olga, Taťána, Marie a  Anastázie) v Ipaťjevově domě zabili bolševici. Carskou rodinu zastřelili, propíchali bajonety, polili kyselinou, zapálili a svrhli do důlní šachty.

V dobách Stalinovy vlády byl Sverdlovsk centrem těžkého průmyslu (závod Uralmaš byl největší v Evropě a vyráběly se v něm například tanky T-34 či samohybná děla SU-85, SU-100, SU-122) a symbolem sovětského růstu.

V  době Velké vlastenecké války fungoval Sverdlovsk jako „záložní hlavní město Sovětského svazu“: do  metropole byly přemístěny některé vládní úřady z Moskvy pro případ, že by dosavadní hlavní město dobyli Němci.

V 50. letech 20. století se začal Sverdlovsk výrazně rozšiřovat, na planinách vyrůstala typická sovětská sídliště a  přibývalo obyvatel. Město bylo plné mladých lidí včetně studentů nově vzniklých univerzit.

1. května 1960 bylo nad Sverdlovskem sestřeleno americké špionážní letadlo U-2, pilotované Francisem Garym Powersem. Americký špion byl odsouzen k 7 letům nucených prací, Sověti ho ale už po roce vyměnili s Američany za Rudolfa Abela, svého špiona vězněného v USA.

V tajném průmyslovém závodu u Sverdlovsku (Biopreparat – Compound 19), kde se vyráběly biologické zbraně, došlo 2. dubna 1979 k  vážné havárii. Jeden z  techniků odmontoval zanesený HEPA filtr ventilačního zařízení sušárny spor, nikdo nenamontoval filtr nový

MARTIN LAVAY

22

a do ovzduší uniklo několik kilogramů smrtelně nebezpečného antra

xového prachu, které vítr zavál nad okolní továrny. Oficiálně zemře

lo 66 lidí. Sovětská propaganda vše svedla na  překupníky zkaženého

masa a příslušníci KGB, převlečení za lékaře, rozdali rodinám zfalšova

né úmrtní listy.

Při pokusu o státní převrat v roce 1991 byl Sverdlovsk opět zvolen

jako záložní hlavní město Sovětského svazu. Po neúspěšném převratu

byl Sverdlovsk přejmenován na Jekatěrinburg. 24. LEDNA 1959 Ráno přijíždí Djatlovova výprava vlakem do města Serov. V 7 hodin (podle jiného zdroje v 8 hodin) zažívají její členové drobný incident na doposud uzavřeném nádraží, kde chce smíšek a průšvihář Georgij Krivoniščenko drnkat na mandolínu a hrát si na tuláka, který si přivydělává zpěvem – navzdory tomu, že jsou členové expedice velmi dobře finančně zabezpečeni a mají v kapsách téměř 2000 rublů. Krivoniščenka na  chvíli odvádí milicionář (Krivoniščenko přitom riskuje, že muž zákona objeví jeho nepřihlášený finský nůž). Konflikt je ale poměrně neobvykle rychle urovnán a  „hříšník“ je propuštěn: „Seržant sdělil Krivoniščenkovi, aby vzal na  vědomí, že je podle č. 3 vnitřních předpisů zakázáno porušovat klid na  nádraží. To je snad první nádraží, kde jsou zakázány písně. Co budeme bez nich dělat?“ popisuje incident Jurij Judin.

Skupina nejdřív uvažuje, že půjde do města do muzea a na exkurzi do strojírenského závodu (už vědí, že pojedou vlakem dál až v 18.30 večer), ale všichni mají stále hodně práce s tříděním věcí a přípravou expedice (podle zápisku v  deníku Jurije Judina), a  tak nakonec odcházejí jen do budovy školy vedle nádraží, kde jsou vlídně přijati. Pořádají zde pro školáky přednášku a besedu, která je zpočátku hodně prkenná – to když se ujímá slova Alexandr Zolotarjov –, ale vzápětí

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

23

vřelá a srdečná, když se začne s dětmi bavit Zinajda Kolmogorovová. Místní omladina si nakonec Zinajdu tak zamiluje, že při loučení na nádraží malí školáci prosí a žadoní, aby u nich zůstala, že budou už jen hodní a že se budou dobře učit.

Před půl sedmou vpodvečer nasedají členové Djatlovovy expedice znovu do vlaku a jedou ze Serova dál na sever, do města Ivdel (Ивдель). Ve vagonu zažívají druhou nepříjemnou příhodu, kdy je jeden z opilých pasažérů nařkne, že mu ukradli půllitr alkoholu (vodky). Konflikt musí členové výpravy opět řešit s milicionářem. Obhajují svoji pravdu, žádají, aby je už nikdo nezdržoval, a připomínají, že je jejich výprava uspořádána na počest XXI. sjezdu KSSS a má svůj pevný časový řád. Do Ivdelu přijíždějí kolem půlnoci. Do rohu nádražní budovy pokládají na podlahu stan a na provizorní plátěné podlážce usínají.

Ivdel (Ивдель, mansijsky Сапсаус) je nejseverněji položené město

ve  Sverdlovské oblasti (je vzdáleno 535 kilometrů od  Sverdlovsku/

Jekatěrinburgu). Leží na  stejnojmenné řece. Ve  městě funguje dře

vozpracující závod a  pracují zde plynaři. Okolí Ivdelu je pokryto

hustými jehličnatými lesy a jsou zde naleziště bauxitu, železa, mědi,

manganu, zlata a uhlí.

V roce 1831 vyrostl na místě první tábor hledačů zlata. V roce 1853

zde byl vysvěcen kostel nikitinské církve a  tábor získal statut osady

pojmenované Nikita Ivdelsky (Никито-Ивдельское). V  roce 1924 byla

obec přejmenována na Ivdel a v roce 1943 povýšena na město. V roce

1959 zde žilo okolo 22  000 obyvatel, v  roce 2015 už jen něco přes

16 000 lidí. Pod správu města patří 34 okolních osad.

Znak a  prapor Ivdelu tvoří modrá plocha s  bílými a  zlatými trojú

helníky znázorňujícími zasněžené smrky a  polární záři – symboly se

veru. Zářivá koruna a  žlutá hvězda uprostřed připomínají těžbu zlata

a  vzácných nerostných surovin. Hermelínové ocasy jsou symbolem

divoké přírody.

MARTIN LAVAY

24

Zákaz nošení tzv. finských nožů. Nošení a používání neregistrova

ných tzv. finských nožů a dýk bylo v Sovětském svazu přísně zakázáno

podle článku 182 trestního zákona RSFSR z roku 1926, dále upraveného

v letech 1933 a 1935. Provinilcům, kteří s nimi byli přistiženi, hrozilo až

5 let vězení.

V  Djatlovově výpravě měli finský nůž Georgij Krivoniščenko, Ale

xandr Kolevatov a Nikolaj Thibeaux-Brignolles (ten měl pravděpodob

ně finský nůž domácí výroby). 25. LEDNA 1959 Ivdel, 5.30 ráno. Členové Djatlovovy a Blinovovy výpravy společně nasedají do autobusu GZA-651 a cestují dále na sever. Vnitřek vozidla je nacpaný až po  střechu batohy, lyžemi a  halasně zpívajícími studenty, kterých je v  malém autobuse tolik, že si sedí i  na  ramenou. O  výbuch veselí se postarají čtyři zvědavci, kteří se při zastávce v osadě Šipičnoje (Шипичное) zapomněli v místní elektrocentrále a linkový stroj odjíždí bez nich. „Najednou se strhl křik: Autobus. My se vrhli ke dveřím, ale bohužel, příliš pozdě. Autobus projel kolem a my jsme utíkali za ním s nadějí, že bude osud milostivý a my ho doženeme,“ líčí tragikomické okamžiky Alexandr Kolevatov. Sprintujícím nešťastníkům nakonec autobus zastavuje a nabírá je znovu do svých útrob.

Ve  dvě hodiny odpoledne autobus přijíždí do  osady Vižaj (Вижай), poslední obydlené vesnice na  severu Sverdlovské oblasti. Členové Djatlovovy výpravy vysedají, vřele se loučí s  Blinovovou skupinou (jež míří dál do lesů a hor na západě) a seznamují se s místními lidmi, kteří je ubytovávají ve  srubu, kde si djatlovovci ustýlají v malé místnosti na posteli a na podlaze. Po ubytování jdou do malého místního kina na  film Zlatá symfonie (Золотая симфония). Večer je tradičně hudební.

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

25

Autobus GZA-651 byl spolehlivý a  robustní sovětský stroj, jezdící

na pravidelných linkách především v 50. letech 20. století. Interiér au

tobusu byl obvykle vybaven sedadly pro 25 osob.

První prototypy nákladních automobilů GAZ-51 (jeho mutací byla

právě verze autobus, ale i mnoho dalších) začali Sověti vyvíjet už před

druhou světovou válkou. Sériová výroba byla zahájena v roce 1946. Cel

kem bylo vyrobeno 3 480 000 automobilů GAZ-51 a jejich modifikací.

GAZ-51 byl zajímavý například tím, že měl snímatelné brzdové bub

ny a že se dal jeho zmrzlý motor ručně rozmrazovat benzinovým hořá

kem. Kabina nákladního vozu byla původně dřevěná, později plechová.

Vižaj (Вижай) byla malá obec ve Sverdlovské oblasti obydlená v le

tech 1930 až 1980 převážně zaměstnanci Ivdellagu (Ивдельлаг). V roce

2010 okolí Vižaje zpustošil lesní požár a 26 obyvatel osady se odstěho

valo do Ivdelu. 25. ledna 1959. Večer ve  Vižaji (snímek pořídil Georgij Krivoniščenko). Uprostřed, pod mandolínou na  zdi, sedí Igor Djatlov, vpravo Nikolaj Thibeaux-Brignolles (ve  svém oblíbeném klobouku) a  zcela vpravo Ljudmila Dubininová. Podle psychologického rozboru některých novodobých badatelů byl Djatlov pro Krivoniščenka ústřední postavou, zatímco Dubininovou nevyfotil celou proto, že pro něj podvědomě nebyla důležitá

MARTIN LAVAY

26

Zlatá symfonie (1956, Symphonie in Gold) je rakouský romantický

muzikál pojednávající o krasobruslaři Walterovi, který neuspěje na mis

trovství Evropy, ale získává lásku krásné Evy. Režie: Franz Antel. Hrají:

Joachim Fuchsberger, Germaine Damarová a další. 26. LEDNA 1959 Minus 17 stupňů Celsia. Ráno je studené, stejně jako čaj v  místní kantýně. „Když nám podali studený čaj, řekl Gosja Djatlov se smíchem: Když je studený čaj, je dobré ho jít pít ven – bude se zdát teplejší. Originální myšlenka,“ hodnotí situaci Georgij Krivoniščenko.

Šťastná náhoda: z Vižaje míří ještě dále na sever do prakticky liduprázdné oblasti bývalých gulagů nákladní vůz GAZ-63 s  otevřenou korbou. Členové výpravy se domlouvají s řidičem, ve 13.10 nasedají na  korbu vozu a  odjíždějí. Během cesty zasněženou krajinou opět zpívají a povídají si o lásce i léčbě rakoviny.

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

27

Mírně promrzlí členové expedice vysedají přibližně v 16.30 z ote

vřené korby nákladního vozu na  místě s  několika sruby uprostřed

pustiny, označovaném jako 41. okrsek (41 квартал). Setkávají se

s místními mladými pracovníky a ubytovávají se v jedné z chat s je

dinou větší místností se třemi okny.

MARTIN LAVAY

28

Místní je překvapují svojí bystrostí a  inteligencí. Moudrostí, ale i  vzhledem udivuje členy Djatlovovy výpravy zejména muž s  jasně červenými vousy: Ognějev, „Ohnivý“, kterému místní říkají Boroďa (Бородя). „Opravdový romantik, geolog a osobnost. Mnoho toho zná a je s ním zábava... Je zde, podle mého názoru, nejzajímavějším objektem,“ hodnotí ho ženským pohledem Ljudmila Dubininová.

Večer jsou djatlovovci znovu pozváni na  domácí promítání hned tří filmů: Mezi lidmi (В людях), Je takový muž (Есть такой парень) a  znovu na  Zlatou symfonii, chystají si jídlo na  další den, povídají si, přepisují zakázané trestanecké písně a opět hrají na mandolínu.

GAZ-63 byl spolehlivý a  robustní sovětský nákladní automobil s  po

honem všech čtyř kol a  nosností 2 tuny. Vycházel z  konstrukce vozu

GAZ-51. Vyráběl se od  roku 1948 do  roku 1968. Sovětská armáda ho

využívala jako platformu pro obrněný transportér BTR-40. 41. okrsek. Poslední obydlené sruby uprostřed severské divočiny

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

29

Mezi lidmi, distribuovaný také jako Pouť za štěstím (1939), je so

větský film o životě Maxima Gorkého. Režie: Mark Donskoj. Hrají: Niko

laj Gorlov, Ivan Čuveljov a další.

Je takový muž (1956) je sovětský film o sukničkáři Antonovi, který

není schopen dodržet plán výroby a  napraví ho až dívka Táňa. Režie:

Viktor Ivčenko. Hrají: Nikolaj Griňko, Oleg Golubickij a další.

Malá sovětská kina. Jednoduchá promítačka, místo plátna bílé

prostěradlo a místo kinosálu obyčejná společenská místnost. Sledo

vání filmů bylo v Sovětském svazu v 50. letech 20. století mimořád

ně populární. V odlehlých oblastech zprostředkovávalo obyvatelům

malých vesnic spojení se světem a společně trávené večery utužova

ly kolektiv. V distribuci měly přednost především snímky z Mosfilmu,

v  malých kinech se ale promítaly i  některé „neškodné“ zahraniční

filmy. 27. LEDNA 1959 Členové Djatlovovy výpravy si od rána povídají s pracovníky 41. okrsku, kteří kvůli studentské návštěvě neodešli do práce, hrají na mandolínu, zpívají a přepisují si zakázané trestanecké písně a některá základní mansijská slovíčka.

Přijímají také nabídku bývalého litevského trestance Velikjavičuse (Великявичус), že jim ještě 24 kilometrů poveze zavazadla na saních tažených koněm. Pozn.: Velikjavičus byl v roce 1949 odsouzen k  10 letům vězení a  v  roce 1956 propuštěn. Djatlovovci o něm mluví jako o dědečkovi Slávovi (дедушке Славе) a pomáhají mu se senem.

Na  povoz ale čekají členové expedice dlouho – až do  16 hodin odpoledne, kdy si v  41. okrsku konečně nasazují lyže a  míří, již po svých, dál na sever.

MARTIN LAVAY

30

27. ledna 1959. Loučení s obyvateli 41. okrsku

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

31

Výprava poprvé vstupuje na zasněžený led řeky Lozvy – přiroze

nou cestu severskou divočinou – a postupuje napříč oblastí a býva

lými rudnými doly.

27. ledna 1959. Putování z 41. okrsku do 2. severního dolu. Členům Djatlovovy výpravy dělá

společnost bývalý litevský trestanec Velikjavičus, veze jim batohy na voze taženém koněm

MARTIN LAVAY

32

Po zasněženém ledu se jde dobře, vítr vane djatlovovcům do zad, kůň ale šlape pomalu a zimní krajina se noří do tmy. Jurij Judin má vážné revmatické potíže. V 18 hodin mají členové výpravy za sebou prvních 8 km a přibližují se k říčce Ušmě (Ушма). Do cíle cesty je ale ještě daleko.

Až v  noci přijíždí skupinka na  místo určení: do  opuštěného tzv. 2. severního dolu (2. Северный рудник). Nocležiště v lesích daleko od civilizace a lidských sídel vypadá strašidelně, jde o místo s 20–25 polorozpadlými prázdnými trestaneckými sruby, ze kterých má jen jediný vyhovující střechu. „Pozdě v  noci, ve  tmě, jsme našli osadu a pouze vytušili, ve které díře je chata. Zapálili jsme oheň z desek. Vyfoukli pec. Několik lidí se píchlo do rukou o hřebíky,“ popisuje příjezd Jurij Dorošenko.

Vysokoškoláci se ubytovávají, rozdělávají oheň v  peci, aby se zahřáli, a do 3 hodin do rána si v těsné chatě vyprávějí vtipy, aby se v pochmurné vesnici rozveselili. Stav Jurije Judina se povážlivě zhoršuje.

Revmatické onemocnění je onemocnění imunitního systému, které se

projevuje pohybovými obtížemi, chronickou únavou, záněty či otoky.

Postihuje klouby, svaly a vazy. Nejznámějším revmatickým onemocně

ním je Bechtěrevova nemoc, vázaná na přítomnost antigenu HLA-B27,

častá je i revmatoidní artritida. 28. LEDNA 1959 Část výpravy se ráno pod vedením nemocného geologa Jurije Judina vydává do  okolí 2. severního dolu hledat minerály. Hledači pokladů ale údajně nejsou příliš úspěšní. Nacházejí pouze běžné křemeny a pyrit. Minimálně jeden vzorek s pyritem si pravděpodobně přibalují do zavazadel.

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

33

Nemocný Jurij Judin konstatuje, že kvůli svým revmatickým potížím není schopen pokračovat dál – následující dlouhou cestu zimní divočinou a výstup na náhorní plošiny i cílovou horu Otorten by nemusel zvládnout. Loučí s proto výpravou, předává členům expedice část svého teplého oblečení a  vrací se s  bývalým litevským trestancem Velikjavičusem zpět do  41. okrsku (podle některých zdrojů se ještě nějaký čas zdržuje v oblasti).

Pozn.: Jurij Judin se později svěřuje novinářům, že potkali jednoho z místních lidí (asi Velikjavičuse) a ten celou výpravu před čímsi varoval.

MARTIN LAVAY

34

Mineralogie. V  přírodě je známo přibližně 5000 druhů minerálů, kaž

dým rokem bývá objeveno asi 50 dalších. Podle tzv. Strunzova minera

logického systému se minerály dělí na  prvky neboli elementy (napří

klad zlato, diamanty), sulfidy neboli sirníky (pyrit, galenit), halogenidy

neboli halovce (kamenná sůl, fluorit), oxidy a  hydroxidy (magnetit,

smolinec), karbonáty (malachit, kalcit), sulfáty (anhydrit, sádrovec), fos

fáty (tyrkys, apatit), silikáty neboli křemičitany (zirkon, beryl) a organo

lity neboli organické minerály (kyselina mellitová, kyselina šťavelová).

Geologie, mineralogie a hledání vzácných kamenů je v Rusku častým

a oblíbeným koníčkem. V 50. letech 20. století bylo i výzvou, jak se novým

nalezištěm proslavit, získat společenskou prestiž a pomoci budovat stát.

Minerály v pohoří Ural. Mineralogicky zajímavý je především Po

lární Ural, kde se nacházejí ložiska optického a  piezokřemene. Vyhlá

šené jsou uralské „kroucené křemeny“ – gewindely a  krystaly titanitu.

V místech zvaných Dodo, Pujva a Pyramida jsou velká naleziště křišťálů. 28. ledna 1959. Členové výpravy se loučí s Jurijem Judinem, kterému od začátku cesty není dobře a vrací se zpět do civilizace (jako jediný masakr přežil). Vlevo stojí vůdce výpravy Igor Djatlov, uprostřed se objímají Jurij Judin a Ljudmila Dubininová

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

35

Naprostým unikátem jsou uralské ferroaxinity, například minerál tsare

gorodtsevit s  výjimečným chemismem. Střední Ural je bohatý na  dra

hokamy – smaragdy, ale také na alexandrity, akvamaríny či topazy. V lo

žisku Berezovsk se nacházejí například krokoit a vauquelinit, v Miassu

zirkon nebo unikátní fersmit, čevkinit, višněvit...

Je 11.45. Výprava opouští 2. severní důl s polorozpadlými trestaneckými sruby.

Djatlovova expedice znovu vstupuje na zasněžený led řeky Lozvy a míří dál proti proudu. 28. ledna 1959. Výprava opouští 2. severní důl. Pozn.: Mnozí novodobí badatelé si na této fotografii všímají neidentifikovatelné postavy uprostřed snímku a snad zapnutých elektrických světel na stožáru vpravo 28. ledna 1959. Odchod z opuštěného 2. severního dolu

MARTIN LAVAY

36

První kilometry pochodu, poprvé se vším proviantem na zádech, jsou náročné: „Samozřejmě, můj batoh je těžký. Ale jít se dá. První den je vše obtížné. Kupředu, levá,“ dodává si v deníku odvahu Zinajda Kolmogorovová.

Cestovatelé si všímají prvních mohutných skalních útvarů, zejména na  pravém břehu řeky. Jurij Krivoniščenko je často poslední a kreslí náčrtky.

Vpředu se vždy po 10 minutách mění „prošlapávač stopy“ a razí cestu ostatním. Sníh je mokrý a  lepí se na  lyže. Putování zatím nicméně není příliš fyzicky náročné a probíhá bez větších problémů. Dobře se drží i obě dívky. 28. ledna 1959. Skalní útvar na břehu Lozvy 28. ledna 1959. Putování po řece Lozvě 28. ledna 1959. Putování po řece Lozvě

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

37

28. ledna 1959. Veselé společné focení. Zleva: Dubininová, Krivoniščenko (s finským nožem

u pasu), Thibeaux-Brignolles (ve svém typickém klobouku) a Slobodin

28. ledna 1959. Veselé společné focení. Zleva: Thibeaux-Brignolles, Dubininová, Zolotarjov

(s vypůjčeným kloboukem) a Kolmogorovová

MARTIN LAVAY

38

Je 17.30. Lozvu a  okolní lesy zahaluje tma. Výprava opouští led a  na  břehu poprvé staví ve  sněhu stan vytápěný malými závěsnými kamínky. „Dnes je naše první noc ve stanu. Děcka mají plné ruce práce s  kamny, přišívají závěs z  prostěradla. Po  práci usedáme k  večeři. Po večeři dlouho sedíme u ohně a zpíváme oduševnělé písně. Zina se ptá, jestli se může učit hrát na mandolínu pod vedením našeho muzikanta Rusimka. Potom znovu a znovu pokračujeme v diskuzích, přičemž všechny naše rozhovory v tomto čase byly hlavně o lásce,“ zachycuje romantické chvíle Ljudmila Dubininová.

Ve stanu rozděleném plentou na dvě části je poněkud těsno, výprava se trochu hašteří a řeší, jak se pod horkými kamny co nejlépe uložit ke spánku.

Lozva (Лозьва) je 637 kilometrů dlouhá řeka pramenící na severu Sver

dlovské oblasti, pod horou Otorten. Její povodí má rozlohu 17 800 km².

Lozva teče převážně jihovýchodním směrem a vlévá se do řeky Tavdy,

která je přítokem veletoku Ob.

Stav vody v  řece značně kolísá. Největší je v  době jarního tání

(od konce dubna). Lozva zamrzá už v měsíci říjnu. V zimě využívají míst

ní lidé zamrzlou hladinu řeky jako přirozenou cestu divočinou.

V řece žijí lipani, pstruzi, mníci, štiky či okouni.

29. LEDNA 1959 Jurij Dorošenko má narozeniny: 21 let. Výprava se stále pohybuje převážně po zasněženém ledě a míří do hor. V dáli už všichni vyhlížejí majestátný Otorten.

„Postupovali jsme po mansijské trase. Počasí je dobré. –13 °C. Vítr slabý. Často jedeme po Lozvě po ledu. Toť vše,“ píše do společného deníku Nikolaj Thibeaux-Brignolles, kterého svěřování se papíru příliš nebaví.

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

39

Putování po řece Lozvě. Vpředu se usmívá Nikolaj Thibeaux-Brignolles s typickým klobou

kem a finským nožem u pasu. Podle polohy nože na levé straně těla usuzují mnozí novodobí

badatelé na to, že byl Thibeaux-Brignolles pravák

Putování po řece Lozvě

MARTIN LAVAY

40

Během dne odbočují djatlovovci z  řeky Lozvy doleva, na  západ, do údolí řeky Auspija.

Na  březích řeky Auspija objevují členové výpravy kromě stop domorodých Mansijů i jejich tajuplné značky – zářezy na stromech. Jsou jimi uchváceni a dohadují se, co znamenají. Mansijská dřevěná plošina Chvíle odpočinku. Vpředu sedí zachmuřený Alexandr Zolotarjov

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

41

Auspija (Ауспия) je 29 kilometrů dlouhá řeka pramenící na  severu

Sverdlovské oblasti pod Mrtvou horou. Její povodí má rozlohu 165 km².

Auspija teče převážně východním směrem a  vlévá se do  Lozvy. Stav

vody v řece značně kolísá, největší je v době jarního tání. V zimě Auspija

zamrzá. 30. LEDNA 1959 V noci klesá teplota až na –26 stupňů Celsia. Výprava postupuje podél břehu Auspiji – po ledě už kvůli ledové tříšti jít nelze. Účastníci objevují další mansijské značky na kmenech stromů, a zřejmě se dokonce setkávají přímo s  mansijskými lovci: „Jdeme, tak jako včera, po  mansijské stopě. Občas se objevují na  stromech zářezy – mansijské značky. Obecně se dá říct, že existuje mnoho neznámých tajemných znaků. Vymýšlíme hlavní motto naší výpravy: V zemi záhadných Mapa trasy Djatlovovy výpravy s vyznačenými tábořišti

MARTIN LAVAY

42

znaků,“ zapisují si djatlovovci do svého deníku. „Ano, Mansi, Mansi,

Mansi. Tohle slovo používáme při našich rozhovorech čím dál častěji.

Mansijové – lidé severu... Velmi zajímaví a originální lidé obývající se

verní polární Ural, blíže k Ťumeňské oblasti. Mají vlastní písmo, jazyk,

a co je charakteristické, i speciální lesní značení.“

Přibližně ve 14 hodin se členové výpravy zastavují na oběd. Vane

silný jihozápadní vítr, obloha se zatahuje hustými mraky a  dochá

zí k prudkému poklesu tlaku vzduchu. Stopy mizejí, výprava se dál

prodírá čerstvým, 120 centimetrů hlubokým sněhem. Les s přibýva

jícími výškovými metry řídne a stále častěji se objevují pokroucené

a deformované zakrslé břízy a borovice.

Mansijské značky na stromech

KDO ZAVRAŽDIL ÚČASTNÍKY DJATLOVOVY EXPEDICE?

43

30. ledna 1959. Zastávka v  lese na  břehu Auspiji. Prohlíží si Rustem Slobodin (na  snímku uprostřed) další mansijskou značku na stromě?

Zasněžené koryto řeky Auspija je o poznání

užší než koryto Lozvy 30. ledna 1959. Náročné putování podél břehu řeky Auspija. Vlevo Igor Djatlov (s kompasem v  ruce), uprostřed Alexandr Zolotarjov (s  nezbytnou baterkou zavěšenou na  hrudi), vpravo Zinajda Kolmogorovová (s tužkou a deníkem)

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist