načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kdo v přírodě čaruje – Anna Burdová

Kdo v přírodě čaruje

Elektronická kniha: Kdo v přírodě čaruje
Autor: Anna Burdová

V průběhu celého roku se v přírodě děje spousta zajímavých věcí. Co všechno způsobují kouzelné bytosti a jak umějí pomáhat lidem, kteří to potřebují, se děti dozvědí v těchto pohádkových vyprávěních. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 69
Rozměr: 28 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Laštuvková
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3783-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V průběhu celého roku se v přírodě děje spousta zajímavých věcí. Co všechno způsobují kouzelné bytosti a jak umějí pomáhat lidem, kteří to potřebují, se děti dozvědí v těchto pohádkových vyprávěních.

Popis nakladatele

Dvanáct pohádek, ve kterých skřítkové a víly odhalují skrytá tajemství přírody.

V přírodě se děje spousta podivuhodných věcí. Víte třeba, jak vzniká jinovatka nebo kdo pěstuje čtyřlístky pro štěstí? Dvanáct pohádkových příběhů o skřítcích a vílách vám tato tajemství prozradí. Povypráví vám o tom, kdo Janíkovi pomohl vrátit na oblohu jeho oblíbenou hvězdu, kdo zachránil ducha jara, kterého v ledovém paláci uvěznila paní Zima, nebo jak nezbedná Meluzína pomohla v pátrání po skřítkovi Zimobílovi.

(pohádky od jara do zimy)
Zařazeno v kategoriích
Anna Burdová - další tituly autora:
 (e-book)
Bětka a Vojtíšek – Jak se těšili na Ježíška Bětka a Vojtíšek – Jak se těšili na Ježíška
Kdo v přírodě čaruje Kdo v přírodě čaruje
 (e-book)
Čteme s radostí – Natálka a svět vzhůru nohama Čteme s radostí – Natálka a svět vzhůru nohama
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kdo v přírodě čaruje

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Anna Burdová

Kdo v přírodě čaruje – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Pohádky

od jara do zimy

Anna Burdová

Ilustrovala

Markéta Laštuvková


Věnuji své mamince s díky za to,

že mě naučila lásce k přírodě

a ke knížkám.


5

Když nepřicházelo jaro

Nedaleko města Slunéčkova, docela stranou od ostatních domků, stála chaloupka mladého zahradníka Toníka Zelenky. Bydlel v ní sám a jeho jedinou radostí a zároveň i velkou chloubou byla zahrádka, sice maličká, ale to byste nevěřili, kolik toho na ní rostlo. Byly tu záhonky plné krásných květin, které přilétali opylovat včelky a čmeláci z širokého okolí, byla tu zahrádka se zeleninou a několik ovocných stromů – meruňky, broskvoně, třešně a jabloně.

Toník se o zahrádku dobře a s láskou staral, za což se mu každý rok odvděčila bohatou úrodou. Jen jedna věc mu dělala starosti – počasí. Kupříkladu každé jaro, když rozkvetly ovocné stromy, měl strach, aby nepřišly noční mrazíky a květy nespálily.

Toho jara se Toníkovi stalo něco zvláštního. Jednoho rána šel zahrádku obhlédnout, aby se podíval, jestli už se stromům nalévají pupeny a květiny na záhonku nasazují poupata. Byl ale zklamaný, protože zahrádka se ne a ne probudit. Nebylo taky divu, přestože podle kalendáře už byl první jarní den dávno pryč, počasí se pořád tvářilo jako v zimě.

Jak se tak procházel po pěšinkách mezi záhony, zazdálo se mu, že mezi ovocnými stromy něco zahlédl. Nejprve si myslel, že se tam jen převaluje mlha, ale když se lépe podíval, docela jasně viděl čtyři postavy. Byly to dívky lehounké jako pápěří, průsvitné jako čirá voda zahalené do závojů z mlhy.

6

Toník šel blíž, ještě si protřel oči, ale ten obraz měl stále před sebou.

„Zdáte se mi, nebo jste víly?“ promluvil tiše na ta zvláštní stvoření.

Čtyři dívčí tváře, hezké jako poupátka, se k němu obrátily.

„Ty nás vidíš, Toníku?“ promluvila hřejivým hlasem jedna z víl.

„Sám tomu uvěřit nemůžu, ale vidím,“ přisvědčil Toník.

„To je dobře,“ usmála se druhá víla. „Znamená to, že jsi moc dobrý

zahradník. Vidět bytosti z našeho světa mohou jen ti, kdo mají rádi přírodu

a dobře se k ní chovají.“

„Přišel ses podívat, jestli už pokvetou stromy, viď?“ zeptala se třetí z nich.

Toník rozpačitě rozhodil rukama.

„Loni touhle dobou už měly meruňky zelené lístky a broskvoně byly

v plném květu. Ale letos ne a ne vykvést. Taky je pořád zima.“

„Aby nebyla, když paní Zima schovává sluníčko za sněhovými mračny,“

povzdechla si čtvrtá z víl. Obtančila kmen staré meruňky a smutně se

zahleděla do větví. „Kromě toho, stromy vykvetou, jen když nás víly na

plese jednu po druhé políbí Jaromil, duch jara. Jenže

letos se žádný ples nekoná.“

Smutné víly začaly Toníkovi vyprávět, jak se do

Jaromila zamilovala paní Zima a rozhodla se, že si

ho za každou cenu vezme za muže. Uvěznila ho

a připravuje svatbu.

Toník jen nechápavě vrtěl hlavou.

„A to jsem si myslel, že už těm přírodním

zákonům trochu rozumím. Copak to jde, aby si paní

Zima vzala ducha jara? Zima a jaro, to přece nejde

dohromady!“

„Však ona si ví rady, jen si nemysli, Toníku,“ řekla

jabloňová víla. „Očaruje Jaromila svými kouzly tak,

že ochladne a zapomene na teplo slunce i vůni

květin.“

Zahradníku Toníkovi se to vůbec nelíbilo. Copak to znamená, že už navždycky bude zima? Kdybych tak proti tomu mohl něco udělat..., pomyslel si.

„Vlastně bys nám mohl pomoct,“ napadlo třešňovou vílu. „Kdybys jednu z nás políbil, získala by alespoň na krátko sílu a teplo lidského srdce. A pak by se mohla vydat zachránit ducha jara.“

Toník se začervenal. Před slečnami se vždycky trochu styděl. Teď se před ním vznášely čtyři krásné víly a on by měl jednu z nich políbit? Rozpačitě v rukou žmoulal svůj slamák a přemýšlel, které z víl by měl dát hubičku. Nakonec se rozhodl pro jabloňovou, protože jablíčka měl ze všeho ovoce nejraději.

A tak víla Jablůňka dostala pusu, jen to mlasklo. Sotva se tak stalo, udála se s ní nevídaná proměna! Tvářičky jí zčervenaly jako panenská jablíčka a celá ještě víc zkrásněla. Zato Toníkovi se zatočila hlava a byl jako v mrákotách, takže ho ostatní víly musely křísit. Jablůňka se vypravila k paní Zimě, která sídlila v paláci z ledových ker na nedalekém jezeře.

Když vstoupila do bran panství, hned se na ni vrhli strážní Mrazíci.

„Přišla sis pro Jaromila? Zůstaneš tu zakletá v ledu stejně jako on!“ vysmívali se Mrazíci hlasy, které skřípaly jako led. Vrhali se na Jablůňku, strhávali jí závoje z mlhy, ale ona se jich nebála. Věděla, že jí tělem koluje teplo upřímné lidské lásky, kterou ani mráz nespálí. A tak, když na ni Mrazíci útočili a chtěli ji štípat svými studenými prsty, jen na ně foukla teplým dechem a ledoví mužíčci ze strachu, aby se nerozpustili, uletěli.

Jablůňka postupovala ledovým palácem a hledala komnatu, v níž byl uvězněn Jaromil. Než se nadála, míhali se kolem ní další Mrazíci, a další a další a bylo jich stále víc. Jablůňka cítila s každým nádechem větší chlad. Bylo stále těžší ubránit se mrazíkům, kteří útočili jako rozzlobené vosy. Konečně našla místnost, v níž paní Zima ducha jara věznila. Ležel

8

připoutaný k ledovému loži a spal. Jindy růžové líce měl bílé a studené, rty

promodralé a vůbec nevypadal jako bytost, která přináší jaro. Jablůňce bylo

do pláče, když ho tak viděla. Poklekla u jeho lože a po tvářičkách jí kanuly

teplé slzy. Padaly na ledové okovy, jimiž byl Jaromil spoután, a ty začaly

teplem pukat. Pak se Jablůňka nad spícím vězněm sklonila, pohladila ho

po tvářích a dýchla na něj. Nevěřila vlastním očím, jaká se s ním rázem

udála proměna! Do rtů i tváří se mu vrátila barva, otevřel oči modré jako

jarní nebe a usmál se na vílu hřejivým úsměvem. Pak vstal, vzal Jablůňku

za ruku a rychle spolu utíkali pryč ze zimního paláce.

9

Než si paní Zima stačila všimnout, co se stalo, Jaromil na stráni u jezera

utrhl žlutý petrklíč, který tam v mžiku vyrostl pod dotekem jeho ruky,

a zamkl jím bránu ledového paláce. Už jen s Jablůňkou zaslechl, jak paní

Zima uvnitř vztekle úpí. Pak věže zámku začaly pukat a rozpadat se.

Mezitím se v zahrádce vílám podařilo vzkřísit z mdlob zahradníka Toníka.

Když se probral, na obloze už se rozpouštěly mraky, sluníčko svítilo

a příjemně ho šimralo paprsky. Toník se nemohl upamatovat, co se vlastně

odehrálo. Přemýšlel, co se asi stalo, že teď napůl sedí a napůl leží opřený

o kmen stromu. A tu si vzpomněl na čtyři víly a sladkou hubičku, kterou dal

Jablůňce... Jenže ať se díval kolem sebe, jak chtěl, po vílách nebylo ani

památky. Asi se mu to všechno jenom zdálo. Pak se však podíval do koruny

meruňky, pod níž seděl, a viděl, že na jejích větvích rozkvétají první

lehounce růžové kvítky. Možná to nebyl jen sen a víle Jablůňce se opravdu

podařilo vysvobodit ducha jara, který teď konečně začne vládnout svému

ročnímu období...

Čtyřlístek pro Magdalénku

Na stráni u potoka se rozprostírala krásná louka plná barevných květin. Ze zelené travičky svítily jako malá sluníčka květy pampelišek, bělaly se kopretiny, do daleka voněly něžné fialky a ve větru tichounce cinkaly modré zvonky.

Na práh chaloupky tak maličké, že byste ji mezi stébly trávy jen sotva spatřili, vyšel skřítek Jetelíček. Zaposlouchal se do cinkání zvonků a spokojeně si promnul ruce.

„Tak, to by bylo. Další čtyřlístek přinesl štěstí.“

Abyste tomu, děti, rozuměly, skřítek Jetelíček pěstoval jetelové čtyřlístky, které nosí štěstí. Pokaždé, když jeho čtyřlístek někdo našel a měl díky němu štěstí, modré zvonky na louce se rozcinkaly a skřítek měl radost, že se všechno vydařilo. Ono totiž vypěstovat čtyřlístek není vůbec jednoduché. Aby v jetelové zahrádce vyrostl vzácný lístek se čtyřmi srdíčky, a ne jen se třemi, je zapotřebí rostlinky zalévat vílími slzami. A protože víly jsou vesměs veselá stvoření, získat jejich slzičky není vůbec jednoduché.

Jak tak skřítek Jetelíček se zalíbením poslouchal cinkot modrých zvonků, ozvalo se najednou hlasité a hluboké bzučení. Svit sluníčka na chvíli zastínilo cosi velkého a...



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.