načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové? – Zdena Šírová

Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové?
-15%
sleva

Kniha: Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové?
Autor: Zdena Šírová

Deníkově pojaté vzpomínky autorka předkládá jako očité svědectví o závěrečné životní fázi jedné z největších legend českého stříbrného plátna ve snaze o pravdivé ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013
Počet stran: 320
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 18 stran obrazové přílohy: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Datum vydání: 9. 10. 2013
Nakladatelské údaje: Praha, XYZ, 2013
ISBN: 9788073888411
EAN: 9788073888411
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Deníkově pojaté vzpomínky autorka předkládá jako očité svědectví o závěrečné životní fázi jedné z největších legend českého stříbrného plátna ve snaze o pravdivé zachycení posledního roku života herečky Jiřiny Jiráskové. Autorka na jednu stranu "přiznává" obdiv k hereckému umění Jiřiny Jiráskové a na druhou stranu je schopna detaily ze soukromého života nemocné herečky, která se dnes již nemůže brátit, ji z toho piedestalu neustále shazovat. Doplněno fotografickou přílohou. Vzpomínky ošetřovatelky Zdeny Šírové na poslední rok života herečky Jiřiny Jiráskové.

Popis nakladatele

Jiřina Jirásková, známá česká herečka, se bezpochyby nesmazatelně zapsala do dějin českého divadla i filmu. Kdo by si nepamatoval divácky oblíbené filmy jako například Sestřičky, Fany či úspěšnou sérii Slunce, seno… Autorce knihy Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové, Zdeně Šírové, se zcela nečekaně naskytla možnost, aby s touto výjimečnou ženou strávila několik měsíců před její smrtí. Stala se tak jednou z jejích nejbližších důvěrnic. Společně s autorkou tedy můžeme nahlédnout do soukromí slavné herečky a poznat ji i mimo divadelní prkna, která znamenají svět. (nemělo by se to říkat, ale--)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zdena Šírová - další tituly autora:
 (e-book)
Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové… Kdo se bojí Jiřiny Jiráskové…
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KDO SE BOJÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ? 11

B

yl teplý letní den roku 2008. Po probuzení si jako vždy zapíná

internet, aby zjistil nejčerstvější novinky. Hlavní událostí dne

je nepříjemná zpráva, že Jiřina Jirásková má po těžké operaci a leží na  jednotce intenzivní péče v  pražské fakultní nemocnici. Celý článek napjatě informoval o velmi vážném, kritickém zdravotním stavu, ale hlavně o její zoufalé opuštěnosti a samotě – Jiřina Jirásková nemá rodinu ani děti, skoro nikdo za  ní nechodí, je úplně sama...

V té době pobýval v České republice teprve dva roky, neznal ničivé dopady bulvárních médií a věřil všemu, co je v nich napsáno.

Řekl si – tak to ne, pokud je paní Jiráskové blbě a  smutno, musím s tím něco udělat.

Změnil denní program, zrušil několik schůzek a vyrazil do nemocnice za hereckou legendou. Po cestě koupil velkou podlouhlou bonboniéru, ačkoliv si nedělal nejmenší iluze, že se mu ji podaří předat. Přinejhorším zabalenou krabici položí někde na  schody, nebo ji opře o zeď nemocniční chodby a nepozorovaně odejde.

U  recepčního okénka se směle zeptal, jestli tam leží Jiřina Jirásková a  čekal okamžitý vyhazov. Místo toho mu kulatá paní s  pěti dioptriemi mile odpověděla na  pozdrav a  úplně v  klidu, bez jakéhokoliv vzrušení, které jím naopak cloumalo jako uragán, mu sdělila, že půjde tamtěmi dveřmi, venku zabočí doleva, pak doprava a tam to je.

Snažil se vypadat nenápadně a  poslušně se vydal tichým nemocničním areálem k  určenému místu. V  pavilonu A11 byly až

KDO SE BOJÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ? KDO SE BOJÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ?12 13

do přízemí slyšet tlumené hlasy, ozývající se odněkud se shora. Jak tiše stoupal schodištěm, ruch sílil.

Ve  druhém patře se konal pravý nefalšovaný „rej paparáců“.

Před výtahem se tísnilo asi padesát lidí, lesklo se tu minimálně sedmdesát kamer a přibližně 110 fotoaparátů.

Do toho vešel odvážný mladík s bonboniérou pod paží.

Všichni na okamžik ztichli a měřili si ho pátravým pohledem.

Díky profesionální rutině rychle rozpoznali, že do  jejich reportérské branže nepatří, známá mediální osobnost také není, tak je přestal zajímat. Začali znovu bzučet jako masařky, které se potřebují dostat k přikryté štangli salámu.

Jeden zvídavý pán ověšený objektivy a  blesky se pro jistotu

zeptal, ke komu patří. Zcela přirozeně odpovídá, že k nikomu, že jde za paní Jiráskovou. Pikantní odpověď pána zřejmě uspokojila, otočil se na druhou stranu a víc si ho nevšímal.

V tu chvíli se otevřely lítačky, z nichž vyšel bíle oděný primář.

Neuspořádaný shluk čekajících mužů a žen se okamžitě proměnil v šišatý ragbyový míč a lepil se na lékaře jako na mucholapku. Přisáté mikrofony mu zabraňovaly mluvit, takže jen stručně oznámil zdravotní stav slavné pacientky, stroze předal velení vrchní sestře a zmizel tak rychle, jak se objevil.

Následující ceremoniál vzala pevně do  svých rukou zdatná

zdravotní pracovnice. Funkce velitelky se zhostila rázně a důsledně, s nikým se nemazlila.

„Takže, panstvo, prosím následujte mě a  jeden po  druhém se

připravte na natáčení.“

Vedla celé stádo na chodbu za lítačkami, kde už se rozprostírala

jednotka intenzivní péče. Mírně pootevřené dveře ještě víc přivřela, zůstala sotva patnácticentimetrová úzká skulina.

„Vážení a  milí, povolujeme odtud zpátky jeden krok, druhý

krok, tady se otočíte, dveře zůstanou v téhle poloze a můžou být v  záběru za  vašimi zády. Přesně se postavte na  vymezené místo, pustíme se do toho. Máte každý minutu, maximálně dvě.“

Šlo to jak na běžícím pásu, přesně dle sestřiččiny režie.

Přímé vysílání zahájil pán s chlupatým oranžovým mikrofonem.

„Nacházíme se na  chodbě jednotky intenzivní péče pražské

všeobecné fakultní nemocnice, kde za  těmito dveřmi leží v  kri

tickém stavu herečka Jiřina Jirásková,“ monotónní zpravodajské

hlasy změnily nemocniční prostory v provizorní nahrávací studio.

Spuštěný kolovrat klapal rychle a  stejnoměrně, za  chvíli se

chodba začala vyprazdňovat. Mediální supi nafotili železná futra,

natočili pohled do malé škvíry a spokojeni s vykonanou prací je

den po druhém odcházeli.

Až na Davida.

Když dotáčela poslední reportérka svůj spot do  večerních

zpráv, vrchní sestra si ho najednou všimla.

„A vy jste kdo?“

„Já nejsem nikdo, já jsem přišel za paní Jiráskovou.“

„Vy nejste od médií?“

„Ne, já jsem paní Jiřince přinesl dárek,“ ukazuje bleděmodrou

krabici.

Rázná paní neskrývala překvapení.

„Aha..., a koho mám ohlásit?“

„To je úplně jedno, ona mě stejně nezná.“

„No...,“ zcela evidentně váhá, „ale já potřebuji nějaké jméno.“

„Moje jméno jí nic neřekne, nikdy o mně neslyšela.“

Tohle nemůže dopadnout dobře, teď ho vyhodí.

Už se dostal daleko, tady cesta končí, dál nepovede.

„Ale já vás tam bez ohlášení pustit nemůžu.“

Neuvěřitelné, zatím je pořád tady.

„Tak dobře, když myslíte, že to k něčemu bude, jmenuji se Da

vid Šír.“

„Vydržte, prosím,“ proklouzla do pootevřených dveří.

Začal se opatrně rozhlížet, kam položí bonboniéru, až se vrá

tí se slovem „bohužel“. Šance na  jakoukoliv jinou odpověď byla

nulová.


KDO SE BOJÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ? KDO SE BOJÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ?14 15

Netrvalo ani půl minuty, přísná paní se vrátila a její nečekaná

věta „máte pět minut“ mu totálně vyrazila dech.

Než se vzpamatoval, z jedné sestřičky byly dvě, přes hlavu mu

soukaly zelené prostěradlo a nohy cpaly do gumových galoší.

V  tuto chvíli prožíval něco, co se nedá správně popsat, co ho

za celý den ani za celý život nikdy ani ve snu nenapadlo, v co nikdy nedoufal, že se může stát.

Za  několik málo okamžiků se osobně seznámí s  Jiřinou Jirás

kovou!

Posvátné dveře, od kterých ještě před chvílí odháněli všechny

profesionální akreditované novináře, se před ním otevřely. Sestra ho vedla velkým bílým pokojem kolem vysokých bílých postelí se spoustou hadiček a přístrojů oddělených od sebe bílými plachtami. Zastavili se u posledního lůžka v rohu. Na něm spatřil malinké tělíčko staré babičky. Překvapilo ho, jak byla postel proti miniaturní ležící postavičce obrovská. Poznal ji, samozřejmě, ovšem jeho představa nalíčené, upravené a vždy šperky ověšené dámy se od obrazu před ním hodně lišila. Nenamalovaná, unavená a zjevně vyčerpaná, ničím nepřipomínala legendu stříbrného plátna.

Otočila k němu hlavu.

I  když uvítací pohled nebyl zrovna příjemný, byl štěstím bez

sebe. Výraz bledého obličeje dával jasně najevo, že tato audience nebude dlouho trvat. V  pudu sebezáchovy, kdy k  přežití zbývá několik vteřin, se nadechl a ze široka začal:

„Paní Jirásková, dobrý den, vy mě neznáte, já jsem David Šír,

jsem z  Jihoafrické republiky a  přinesl jsem vám malý dáreček, abych vám mohl říct, že vás mám strašně moc rád, a  abych vám připomněl, že vás miluje celý národ, že vás potřebujeme, a abych vám udělal radost a dodal vám sílu zpátky do života,“ během své plamenné řeči položil čokoládový box na její uzoučký hrudník.

S  námahou zvedla ruce, ale širokou bonboniéru přesto pevně

uchopila.

On stále mlel, ona vypadala jako němá.

„Prosím, uzdravte se brzo a  brzo se nám vraťte, protože máte

před sebou ještě spoustu krásných rolí.“

Konečně zmlknul.

Vyslechla bez přerušení celé povídání.

Hleděla na něho nevěřícně, pravděpodobně se jí hlavou honilo,

co je to tu za  cizího drzého spratka, který ji obtěžuje pár hodin

po  těžké operaci. Podívala se na  bonboniéru, vrátila oči k  jeho

obličeji, znovu k  bonboniéře a  zase k  němu. Pak lesklou krabici

malinko zvedla a pronesla svůj vznešený ortel

„Tak tohleto... nikdy v životě nerozbalím.“

Hlas naprosto jasně vyjadřoval neskonalou vděčnost, která mu

dodala odvahu k opětovnému vyslovení vřelých citů.

„Mám vás strašně rád.“

Upřela na něj nechápavý pohled.

„A proč mě máte rád?“

Nevěděl, co říct.

„Na  hloupou otázku neumím odpovídat,“ vylétlo z  něj nepři

praveně, „...protože..., protože jste toho tolik pro celý národ udě

lala, vyrůstal jsem na  vašich fi lmech, jako malý jsem poslouchal

vaše pohádky, které jste namluvila, jste úžasná, nenahraditelná,

jedinečná...“

Ze zvlhlých očí vytéká průhledná slza. Podívala se na sestřičku,

která nenápadně přihlížela od nedalekého přístroje.

„A... tohle to se mi musí stát až teď, když už jsem stará...“

Nedostižná legenda se přímo před očima mění v  obyčejné

ho člověka. Vzal její ruku do  své a  usmál se na  ni. Pevně ho

uchopila.

„Pane Šíre,“ přerušuje krásné rozpoložení vrchní sestra, „ne

zlobte se, ale budu vás muset požádat...“

„Jasně, už jdu.“

„Sestři,“ začala Jiřinka chlubivě, „představte si, že tento krásný

mladý muž za mnou přijel až z Jihoafrické republiky a přinesl mi

tohle,“ ukázala bonboniéru.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist