

Elektronická kniha:
Každá bolest má svou příčinu
Autor:
Milan Studnička; Tomáš Rychnovský
Nakladatelství: | » BIZBOOKS |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2019 |
Počet stran: | 223 |
Rozměr: | 24 cm |
Úprava: | ilustrace |
Vydání: | 1. vydání |
Skupina třídění: | Hygiena. Lidské zdraví |
Jazyk: | česky |
Téma: | psychosomatika, psychologie, výchova dětí, fyzioterapie |
ADOBE DRM: | bez |
ISBN: | 978-80-265-0884-7 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Nezapomínejte na příčiny. Jsou řešením vašeho problému.
Proč nás bolí tělo, i když cvičíme? Jak se máme starat o děti z hlediska jejich pohybového a psychického vývoje? Co nám psychosomatické problémy prozradí o našem životě? A jak souvisí naše problémy v dospělosti s naším dětstvím? Možná budete překvapeni, co všechno se za bolestmi skrývá. Autoři Tomáš Rychnovský a Milan Studnička vás naučí, jak propojit tělo i mysl, aby byly ve vzájemné rovnováze a harmonii.
(principy fungování těla a mysli)Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Rodina, děti
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Zdraví a lékařství
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Psychologie a sociologie
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Příběhy
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Filozofie
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Náboženství
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Esoterika
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Partnerství, vztahy
Naučná literatura > Zdraví a lékařství > Fyzioterapie
Naučná literatura > Psychologie a sociologie > Psychologie
Katalog předmětový > V > Výchova dětí
Katalog předmětový > P > Psychosomatika
Katalog nakladatelství > B > BIZBOOKS
Každá bolest
má svou příčinu
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.bizbooks.cz
www.albatrosmedia.cz
Tomáš Rychnovský, Milan Studnička
Každá bolest má svou příčinu – e‑kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2019
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
Tomáš Rychnovský, Milan Studnička
BizBooks
Brno 2019
KAŽDÁ BOLEST
MÁ SVOU PŘÍČINU
Principy fungování těla a mysli
OBSAH
6 — Předmluva Seznamte se 10 — Úvod 14 — Jak začala naše spolupráce a jak funguje dnes Principy fungování těla 18 — Rozdíly v přístupu klasické a celostní medicíny 22 — Napětí a mechanika pohybu 28 — Fyzioterapie bolesti 40 — Svalový vývoj člověka. Bývá podstata problémů se zády
založena už v dětství? 52 — Důležitost doteku 64 — Funguje řešení psychosomatiky v praxi? 86 — Provázanost funkce svalů v těle, princip vlivu psychiky
na fyzickou kondici 90 — Postura a dech 96 — Cvičení, přístup k principům těla 100 — Sport jako pračka nespokojenosti 104 — Změny na těle 108 — Kůže jako detektor životní pohody 112 — Tělesný vzhled a „náhled“ na sebe
Principy fungování mysli
116 — Jak se liší práce psychologa u dětí různého věku
122 — S čím rodiče nejčastěji přicházejí, čím děti trpí
126 — Chyby v dětství ovlivňují dospělost
132 — Puberťák – učitel, nebo tyran?
136 — Mohou rodiče za to, že se v dospělosti bojíme?
142 — Trest – cesta k nemoci
148 — Proč v nás škola zabila radost ze života
152 — Vztahy – proč nefungují a co můžeme dělat pro jejich zlepšení
156 — Proč muži nevnímají své ženy
162 — Pokřivené role mužů a žen
166 — Tlak na výkon ubližuje víc ženám než mužům
174 — Tchyně, tchánové a naše zdraví
178 — Síla nesouzení a odpuštění
182 — Víme, jaký autopilot nás ovládá, když jsme v napětí?
188 — Lpění jako cesta k nespokojenosti
196 — Fenomén strachu
202 — Laskavost jako výsledek vnitřní síly
206 — Nikdy není pozdě
Cvičení pro tělo i mysl
214 — Náročná moderní doba – rady, jak jí čelit
220 — Úkoly pro každého z nás
222 — O autorech
224 — Napsali o knize
6
PŘEDMLUVA
Byl jsem mile překvapen a současně i poctěn oslovením autorů této oje
dinělé publikace, abych alespoň v malém přispěl k jejímu bezesporu vel
kému významu ve prospěch nás všech. Jistě k mému rozhodnutí přispě
lo i moje setkání s dr. Tomášem Rychnovským při příležitosti oslav jubilea
našeho společného přítele. Bylo až neuvěřitelné, jakou vzájemnou shodu
jsme měli při pohledu na význam psychosomatických vlivů na různá one
mocnění v našem životě i v životě našich pacientů. Jak přitom jednu z nej
důležitějších rolí zde hraje naše mysl a její pozitivita, která může ovlivnit ne
jen naše bolesti, ale dokonce i vážná onkologická onemocnění.
K tomuto poznatku jsem dospěl na základě svojí téměř padesátileté klinické
praxe chirurga a zvláště plastického chirurga, kdy jsem se v posledních letech
cíleně anamnesticky zaměřil na příčiny vzniku neobvyklých kožních či jiných
onemocnění v našem oboru. Především těch, jejichž původ nebyl standardní
mi metodami ozřejměn. Teprve na základě mých dotazů na možné působení
různých psychosomatických vlivů na tato onemocnění, a to v podobě krátko
dobých intenzivních stresů či dlouhodobých stresových situací, byla prakticky
vždy potvrzena jejich přítomnost. Jednalo se například o neočekávaný vznik
maligního exoftalmu, nehojící se rozsáhlý defekt obličeje, rozsáhlý exulcero
vaný tumor prsu vzniklý v průběhu tří měsíců, lymfogranulom, měsíce přetrvá
vající otoky nosu po rinoplastice či dlouhodobé otoky víček po blefaroplasti
ce nebo těžký akutní zánět prsu vzniklý několik let po augmentaci s nutností
odstranit implantát. A mohl bych zde vyjmenovat mnoho dalších příkladů.
Jako bývalý vrcholový sportovec bych zde také mohl uvést některé vlast
ní příklady dlouhodobého působení pracovních a jiných stresů na můj or
ganismus. Díky vrcholovému volejbalu to byly především některé klouby
7
a šlachy, které po desetiletí zůstaly ve stavu jakési latence a teprve ve spo
jitosti s dlouhodobou větší psychickou zátěží se projevily výraznými bolest
mi a záněty, které budou vyžadovat potřebnou léčbu. Typickými příklady
u mnohých, a to nejen sportovců, jsou bolesti zad, doprovázené stresovou
situací, které obvykle samy rychle odezní v období klidu.
Na základě své klinické praxe jsem nabyl přesvědčení, že život a jeho kva
litu nejvýznamněji ovlivňuje kvalita naší mysli. Bolest vnímáme intenzivněji,
pokud ji chceme vnímat, stejně tak jsme unaveni, pokud si únavu připouš
tíme. Dovolil bych si zde ocitovat text z úžasné duchovní knihy Mnich, kte
rý prodal své ferrari od Robina Sharma. V jedné z jejích kapitol říká svému
příteli, že ve většině případů je únava výplodem naší mysli. A dává příklad:
„Každý z nás se cítí občas unavený. Přesto ale, když ti po tvém náročném
dnu advokáta zavolá přítel a zeptá se, jestli s ním chceš hrát večer tenis, jsi
najednou plný života a veškerá únava je rázem pryč!“
Jako plastický chirurg mohu jednoznačně potvrdit, že dobrá a pozitivní mysl
mých pacientů je neméně tak důležitá jak dobře provedený operační zá
krok. Čili mysl může spolurozhodovat o úspěšném výsledku operace. A po
zitivní mysl patří i do našeho života.
Ale nejsou to pouze psychosomatické vlivy, které mohou ovlivňovat naši
mysl. Naprosto se ztotožňuji s autory předkládané publikace. Nesmírně dů
ležitou úlohu zde zastává výchova v rodině i ve škole, genetické vlastnosti
získané po rodičích, doprovázené úzkostnými stavy či jinými psychickými
alteracemi a také období dospívání. A právě v tomto období je dospívají
cí jedinec nejvíce zranitelný při nevhodných poznámkách a posměšcích ve
škole nebo od méně citlivých rodičů.
Domnívám se, že nová publikace bude velkým přínosem pro klinickou praxi.
A to nejen proto, že přináší nové poznatky v problematice psychosomatiky,
bolesti a mysli, ale také názorně ukazuje cesty, jakým způsobem lze vyjme
nované stavy ovlivnit nebo i léčit.
doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc., emeritní přednosta Kliniky plastické
chirurgie 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce, vedoucí lékař kliniky Esthé
Chtěli jsme napsat knihu, která vypráví o tématech, jež dokážou být vážná,
lehkým a lidským způsobem. Nepsat pro odborníky, ale pro lidi. Dát najevo,
že s každou bolestí a životní patálií je možné pracovat a žít a cítit se jinak.
Pomocí příběhů našich pacientů ukázat, jak lze účinně pracovat se zdravot
ními i psychickými problémy. Přejeme vám, ať si knihu užíváte, je vám pří
jemným společníkem a ať vám dává sílu, pokud ji pořebujete. SEZNAMTE SE
10
ÚVOD
Na základní škole jsem se bál spousty věcí. Známek, dělání chyb, že
se mi budou děti posmívat kvůli brýlím... Prostě takové ty pocity, které v člo
věku dlouho zůstávají. Byl jsem z toho všeho smutný. Některé situace byly
demotivující.
Můj dědeček se podílel na překladu bible z hebrejštiny. V rámci evangelic
ké církve byl nesmlouvavým bojovníkem za různé principy a kritizoval i cír
kev samotnou. Pro mne církev vždy znamenala, že se šlo v neděli do koste
la. Byla to víceméně povinnost, nediskutovalo se. Ale měl jsem tam i několik
fajn kamarádů a vlastně jsem moc neřešil, jestli jsem vůbec věřící. Bylo dob
ré někam patřit. Mít něco, co nás obepíná a zastřešuje. Vědomí, že na život
tady nejsme sami.
Sice jsem vnímal, že se v neděli dokážu během bohoslužby vnitřně zklidnit,
v průběhu týdne se ve mně ale při prožívání běžných událostí znovu zvedla
vlna jistého neklidu. I v kostele jsem občas zažíval stres, zejména při předří
kávání určitých textů před spoustou lidí. Jako by člověk zapadl do nějaké
ho prostředí a musel v něm fungovat. Nezávisle na tom, co cítí, co by chtěl
jinak a co by nechtěl vůbec.
Takže jsem v tom fungoval. Až později mi došlo, že už tenkrát jsem dělal
věci, které jsem dělat nechtěl. Že jsem sice byl členem nějaké organiza
ce, která má lidi vychovávat a vést, nicméně ti lidé se mnohdy podle toho
11
nechovají. Také jsem se divil, proč zažívám pocity, které zažívat nechci,
a nejde mi se jich zbavit pouze tím, že budu křesťanem. Jak se jich zbavit,
jsem zjistil až za dlouhé roky. Až jsem se začal učit pracovat přímo se svou
myslí.
Když jsem byl malý, chyběla mi podpora. Toužil jsem po tom, mít vedle sebe
někoho, kdo by mi v rozhodování, fungování a celkově v „žití“ pomáhal. Ně
koho, kdo by mě doprovázel a dal mi jistotu. Kdo by mě vyslechl. Po studiu
na vysoké škole jsem to byl já, kdo tyto stesky poslouchal od jiných lidí, vní
mal, jak se jejich stesk podílí na vývoji tělesné bolesti, a uvědomoval si, jak
je jistota pro děti obrovskou potřebou. A že sociální zařízení, do nichž děti
posíláme, ji vůbec nemusejí naplnit.
Kdo mě aspoň trochu poslouchal, byla maminka. Ona se mě ptala, co a jak
cítím, ale stejně měla tolik práce, že to bylo málo. Neměli jsme čas vše sdí
let. A tak jsem si vytvořil vlastní svět.
Myslím si, že tohle období mělo jednu výhodu. Velmi dobře jsem si mohl
později uvědomit, jak jsem se bránil stresu, jak moje pocity souvisely s ob
tížemi, které jsem cítil v těle apod. Zkrátka jsem si mohl živě uvědomit pro
pojení těla a mysli. Myslím, že právě tehdy se zrodila citlivost pro vnímá
ní všech psychosomatických detailů, kterou dnes využívám pro diagnostiku
problémů svých pacientů. Jak je vidět, opět platí, že všechno špatné je pro
něco dobré.
Velice rád jsem sportoval. Dlouho to byla důležitá náplň mého života. Jsem
přesvědčen, že mi sport umožňoval „útěk“ do větší radosti, do akce, do na
plnění, do sebedůvěry, které jsem v jiných oblastech života postrádal.
I když mě nikdo v tréninku zvlášť nevedl, docela mi to šlo. Různé meto
dy a přístupy jsem odkoukal a učil jsem se jako teoretik z různých textů
a medailonků sportovců. Už tenkrát jsem hodně poslouchal své tělo, vnímal
jsem, který sval či končetinu mám kde slabší, při čem mě více bolí záda, kdy
mi nejde nějaký konkrétní pohyb nebo jeho část. Hodně jsem vnímal – ale
pramálo rozuměl všem souvislostem.
12
Zdravotní obtíže se mi rozhodně nevyhýbaly. Když pominu úrazy, zejména
kotníků po basketu, vzpomínám si, že jsem často po tréninku nebo zápa
se cítil bolest břicha. Moje trávení výrazně reagovalo na tělesnou zátěž. Už
tenkrát na základní škole mi docházelo, že mám na břiše jistá místa boles
tivější než jiná. Zkoušel jsem si je nahmatat, mačkat, uvolňovat. Bylo to za
jímavé, nutilo mě to k dalšímu vnímání sebe sama a myslím, že mi to hodně
dalo do mojí pozdější profese.
Vysoká škola pro mě byla určujícím signálem pro nasměrování svých sil
k jasné metě, životnímu poslání a vášni. Naučil jsem se něčemu cíleně
a soustavně věnovat a dostát svým závazkům, být odpovědný, trpělivý a dě
lat hodně pro to, abych dosáhl svých snů. Protože přístup moderní fyziotera
pie, kterou jsem se v Motole naučil, se opírá o znalosti toho, jak náš mozek
postupně zapojuje svaly do pohybu u kojence, věnoval jsem se v bakalář
ské práci tématu novorozeneckého a kojeneckého vývoje.
Po několika letech mě v životě čekal další stupínek nahoru. Potkal jsem
se s Milanem Studničkou, svým nynějším kolegou a spoluautorem této kni
hy. Protože Milanovi v roce 2007 vypověděla službu sportem přetížená pá
teř (kterou jsme ale dali dohromady bez operace) a protože se mu narodil
jeho syn Milánek, potkávali jsme se čím dál častěji a povídali si o tématech
mysli a těla. Velkou roli v tom hrál i Milanův táta, který nám jasně ukazoval
to, co nám v mysli nefunguje. A tak jsme konkrétně pozorovali své strachy,
lpění na věcech, jak soudíme či nesoudíme druhé. Objasnil nám, jak máme
vlastně utvářet vztah k sobě samému, jak pracovat se svými pochybnostmi
a strachy a jak zlepšit nejen vztah k sobě, ale i k lidem okolo nás.
Toto období mi hodně pomohlo. Konečně jsem chápal, proč mě odedáv
na přepadaly různé myšlenky a pocity, které mi kazily pohodu a klid. Jak
se výchovou zasely do dětské mysli. A proč je člověk jen tak neobalamutí,
než s nimi dokáže pracovat cíleně. Učil jsem se dívat jinak na sebe, na své
životní priority, na lidi kolem a přístup k nim, na zbavení se lpění na věcech
a úspěších. Učil jsem se být radostný jen tak – protože jsem. Trénoval jsem
svou trpělivost a dennodenně na sobě pracoval.
13
Až tehdy jsem si naplno uvědomil, jaký vliv má historie člověka na jeho sou
časnost. A že moje psychosomatické problémy nebyly náhoda, ale logický
důsledek toho, co jsem v životě potřeboval a neměl.
Uvědomění si svých prožitků, nepříjemných pocitů
a jejich příčin byla pro mě obrovská škola ve smyslu
porozumění také svým pacientům. Velkým benefitem
bylo samozřejmě to, že jsem rozuměl tělu a mohl si
jednotlivé souvislosti těla a mysli propojovat.
S Milanem jsme pokračovali dál ve své práci směrem ke svým klientům. Vy
tvořili jsme – podle mého názoru unikátní – školení, které se zabývá prací
s myslí a tělem. Náplň školení spočívá v zodpovězení otázek, co konkrétně
má člověk dělat, aby se mu vyhýbaly bolesti zad a kloubů a aby žil radostný
život. Celý kurz je zaměřen na stěžejní, principiální témata, která nás navá
dějí na takovou cestu, na níž nám bude dobře po stránce tělesné i duševní.
Po absolutoriu na vysoké jsem ve svém zaměření pokračoval doktorským
studiem. Mým vědeckým tématem byl pohyb a funkce bránice za různých
situací. Práce se vztahovala k fungování bránice coby základní funkční jed
notky pro zajištění stability páteře. Upřímně řečeno, po vědecké kariéře
jsem nijak zvlášť netoužil. Raději mluvím i píšu svoje texty víc „laicky“, aby
jim každý porozuměl a mohl vnímat myšlenky a poznání, kterých se mi díky
praxi s pacienty dostalo. Vyprávím příběhy, ve kterých nikoho nesoudím,
spíš v nich popisuji situace a vztahy, které mají vliv na hojení bolesti. Snažím
se na nich objasnit, jak jsem vnímal vztahy těla a mysli a co považuji za pří
nosné pro lidské zdraví.
Ještě bych rád uvedl na pravou míru jeden fakt. V této knize záměrně píšu
o tom, kdy lidská mysl rozhodovala o zdraví. Nerad bych, aby to vyznělo
tak, že se zabývám pouze psychosomatickou bolestí. Mezi mými pacienty je
celá řada lidí, kteří se opravdu potřebují starat primárně o tělo. Přišlo mi ale
zajímavé začlenit do naší knihy zejména ty případy, kdy za vznikem bolesti
těla stála jako hlavní činitel psychika.
14
JAK ZAČALA
NAŠE SPOLUPRÁCE
A JAK FUNGUJE DNES
Naše spolupráce a následné kamarádství se zrodily v roce 2006, kdy
jsem začal vozit svého syna na Vojtovu metodu k Tomášovi, který v mých
očích dělal s malým Milánkem zázraky. Vždy ho někde chytil a Milánek udě
lal obrovský pohybový pokrok. Stále jsem se ptal a zajímal se, jak je to mož
né. Byl jsem u vytržení z toho, jak geniálně lidské tělo funguje a jak citlivé
ruce Tomáš má, když dokáže vnímat tak jemné nuance v tělesném napětí.
Po čase jsme se začali navštěvovat a trávit celé hodiny povídáním si s mým
tátou o životě, o souvislostech mezi lidskou myslí a tělesným napětím. Vzá
jemně jsme se obohacovali, učili se jeden od druhého a plánovali si, v čem
všem bychom mohli vzájemně spolupracovat.
Od roku 2012 jsme začali společně přednášet o souvislostech mezi těles
nou bolestí a aktuálním životním příběhem. Skloubili jsme dohromady svoje
poznatky a vytvořili koncept, který celkově pomáhá člověku měnit jeho ži
vot. Učíme svoje klienty techniky, jak pracovat s vlastní hlavou, abychom se
dostali k větší životní radosti, a zároveň učíme, jak vnímat a pečovat o své
tělo, abychom si mohli pomoci od bolesti.
15
V roce 2015 jsme spojili naše praxe a začali spolupracovat i v oblasti indi
viduální péče o klienty. Konzultujeme jednotlivé příběhy, abychom dokázali
svoji péči zacílit ještě přesněji a důsledněji.
Jelikož jsou naši klienti spokojení, a my tudíž měli čím dál více práce, roz
hodli jsme se posunout svoji spolupráci ještě dále. S naším společným ka
marádem Slávou Černým jsme rozjeli on-line vzdělávání, abychom mohli
alespoň na dálku pomáhat i klientům, kteří nemohou absolvovat naše kur
zy nebo individuální konzultace v Praze. Spustili jsme projekt Dovychovat
(www.dovychovat.cz). V něm se zaměřujeme na to, aby každý jeho dospělý
účastník pochopil souvislosti, které mu pomohou stát se radostným, zodpo
vědným, sebevědomým a laskavým člověkem. Každý na našem webu může
najít odpovědi na otázky týkající se práce se stresem, komunikace v nároč
ných situacích, výchovy dětí, tělesného cvičení a výživy.
Jako nejdůležitější však vnímám, že jsme přátelé už více než deset let,
jsme schopni vzájemně si pomáhat, sdílet svoje životní zkušenosti a dělit
se o všechny radosti i bolesti. A přestože jsme každý povahově trochu jiný,
jedno máme společné: máme radost z pomoci druhým a svoji práci děláme
pořádně.
PRINCIPY
FUNGOVÁNÍ
TĚLA
ROZDÍLY V PŘÍSTUPU
KLASICKÉ A CELOSTNÍ
MEDICÍNY
Možná jste už četli krásné porovnání těchto dvou medicínských světů, které se, podle mého názoru, musejí prolínat. Západní medicína chce žijící květinu rozřezat na nejmenší části a zjistit, co přesně se v ní skrývá za struktury a látky. Východní medicína vystavuje květinu různým podmínkám a pozoruje, jak bude květina reagovat.
Jinými slovy: klasická medicína jde
po příznaku. Což je v mnoha přípa
dech pozitivní. Mám zlomenou kost,
specialisté mi ji napraví a zafixu
jí; zachrání mi život při infarktu tím,
že mi zprůchodní cévy... Ale u dal
ších zdravotních obtíží to už nemusí
být právě nejlepší řešení. Při bolesti
hlavy dostane pacient léky na bolest nebo na prokrvení. Ještě je možné udělat odborná vyšetření, aby se odhalily možné patologie. A to je vše. Hlava může bolet dál, ale pacient je podle klasické medicíny zdráv. Udělá se všechno pro to, aby byly vyloučeny
VYŠETŘENÍ DOTEKEM MI
NIKDY NELŽE A DÁVÁ MI
PŘEHLED O PODMÍNKÁCH,
V NICHŽ PACIENT ŽIJE.
19
Rozdíly v přístupu klasické a celostní medicíny
veškeré možné příčiny – a pacient si stejně může nadále stěžovat na své
bolesti. Daný problém se tedy nepodaří vyléčit ani s použitím nejmoderněj
ších, běžně užívaných metod.
Bolesti páteře mohou mít stejnou typologii léčby. Na stav páteře se může
me podívat díky rentgenu a jiným zobrazovacím přístrojům. Buďto je stav
pacienta vhodný k operaci, anebo není a řeší se konzervativně. Různí spe
cialisté daného oboru mohou mít samozřejmě různé názory. Třeba přístup
k operacím se liší od neurochirurga k neurochirurgovi. Někdo chce opero
vat hned, jiný nechá čas a možnost pro „přirozené“ zhojení. Také pacient
je strůjcem svého léčebného příběhu a může si vybrat (samozřejmě pokud
nejde o život), jak bude on sám chtít postupovat. Samotnému se mi stalo, že
bylo nutné pacienta odkázat na operaci, ale také to, že jsme i velký nález
na ploténce vyléčili použitím konzervativních technik.
Západními a vyspělými technikami a přístupy
se dozvíme, jaký je stav ploténky a přilehlých struktur.
Mě samotného ale mnohdy tento nález moc nezajímá.
Spíše mě zajímá důvod, proč ploténka či páteř
nevydržely.
Pídím se po příčině. Vím, že dráždění nervu nebo prasklá ploténka mají pro
vznik své důvody. A také možnosti, jak se přirozeně opravit. Používám ce
lostní přístup, který se zamýšlí nad tím, co a jak v těle reaguje na způsob,
jakým pacient žije. Zda může za jeho bolesti neideální postavení páteře,
stres, viróza nebo to, že se celý den nepohne a ani si nezacvičí. Obrovskou
výhodou ve zvažování léčebného postupu je samozřejmě moje vyšetření,
vyšetření palpací (dotekem) a rozhovor s pacientem. Vyšetření dotekem, při
kterém jsou mým hlavním objektem bolestivé body na těle a místa se změ
nou napětí, mi nikdy nelže. Je to právě ten důležitý faktor, který mi dává pře
hled o podmínkách, v nichž pacient žije, a o tom, a jak na ně reaguje. Tedy
proč daná bolest mohla (nebo nemohla) vzniknout.
20 KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU Léčebných metod a přístupů k tělesné bolesti je samozřejmě mnoho. Představte si, že vás bolí loket a nechcete jej léčit medikamenty ani obstřiky. Právě takovou pacientku jsem přijal. Přišla s bolestí pravého lokte, která ji omezovala v běžném používání ruky. Rovněž ji trápila bolest šíje a ramen. Zatím navštívila pouze terapeutku čínské medicíny, která indikovala směs čínských bylin a akupunktury. Moje pacientka měla dojem, že jí tato léčba pomůže od bolesti hlavy a šíje, ta ji však stále obtěžovala. Nakonec se bolest rozšířila i na loket a nelepšila se. Měla četné blokády žeber a páteře v hrudní i krční části. Nicméně její nález nebyl obvyklý a nesvědčil pouze o bolesti z fyzického přetížení. Pacientka se jevila nápadně stažená do sebe a byla u ní patrná větší ztuhlost.
Ptal jsem se jí na různé věci s cílem
dozvědět se, co v sobě pociťuje.
Z jejího povídání mě zaujalo téma
smrti manžela, vyzdvihla ho jako
nejdůležitější. Manžel je po smrti
sedm let a ona nyní žije sama. Ptal
jsem se jí, jak to cítí, co všechno se
stalo a jak to prožívala. Když začala
povídat, rozplakala se. Měla v sobě
smutek. Vyprávěla mi, jaký to byl
skvělý chlap a jak jí chybí. Na dru
hou stranu se prý ve vztahu vysky
tovaly určité aspekty, které nebyly
úplně podle jejích představ. Nedokázali se o těchto věcech bavit. Nemohli tato témata řešit a na základě toho vnímat, že k sobě mohou mít blíž. Kvůli tomu, že to nedokázali, byla naštvaná na sebe a trochu i na něj. V její mysli i po návštěvách různých „poradců“ (kineziologů) stále zůstávaly emoce, které způsobovaly viditelnou reakci. Živost emocí, které se projevovaly v jejím těle, se jí povedlo postupem času vyřešit. Své emoce, smutek a prázdnotu si tak sama díky různým technikám zpracovala. Naučila se je proměnit ve fakta. Proto již nezpůsobovaly smutek takového rázu, aby škodil páteři a kloubům. Její příběh a manželova smrt byla již odžitá témata a bolest se jí poté vyhýbala.
JEDNOU MĚ NAVŠTÍVILI
TŘI PACIENTI S BOLESTMI
V OBLASTI HORNÍCH
KONČETIN A RAMEN.
KAŽDÁ BOLEST MĚLA
JINÝ DŮVOD, ALE NA
REHABILITACÍCH BYLY
LÉČENY TÉMĚŘ STEJNĚ.
21
Rozdíly v přístupu klasické a celostní medicíny
Myslím, že je důležité bavit se o správné indikaci léčby u zmíněných přípa
dů. Ačkoli sám považuji východní medicínu v preventivní a částečně i v lé
čebné rovině za přínosnou, nyní se jedná o rozporuplný přínos nesysté
mové léčby pacienta. V léčení naší pacientce pomohlo uvědomit si své
naladění a to společně s lehkým cvičením její stav normalizovalo.
Nesystémové léčení pacienta se samozřejmě neděje pouze ve spoje
ní s čínskou medicínou. Běžně se mi stává, že mě lidé vyhledají po reha
bilitaci, která se zaměřovala pouze na důsledek, nikoli na příčinu. Jednou
mě během pouhého týdne navštívili tři pacienti, kteří přišli pro velké bolesti
v oblasti horních končetin a ramen. Každá bolest měla jiný důvod, ale na re
habilitacích byly léčeny téměř identickou metodou, zejména lokální masáží
a elektroterapií. Lidé často přicházejí po pěti až deseti návštěvách jiného
zařízení, a když jim vysvětlím, čeho se problém opravdu týká, a oni se mnou
na návratu svého zdraví spolupracují, vidí na sobě pozitivní výsledky vel
mi rychle. Stává se mi, že znovu přijdou teprve tehdy, když zapomenou na
úkoly a cviky, které mají dělat doma. Což může být i po velmi dlouhé době.
22
NAPĚTÍ A MECHANIKA
POHYBU
Abychom dokázali lépe porozumět tomu, proč tělo bolí, když svaly
správně nefungují nebo když máme nějaká trápení, zkusím zde jen lehce
nastínit základní teorii, jak lidské tělo funguje. Nebo lépe řečeno jak by fun
govat mělo, pokud by vývoj dítěte i zátěž na dospělého během jeho života
probíhaly správně.
Když si představíme malé miminko, jeho mechanika základních vzorců po
hybu se vyvíjí se zráním mozku a nervových struktur ihned po narození. Při
bližně po prvních šesti týdnech života se do funkce dostává důležitá souhra
dvou svalových skupin, které obrazně řečeno jdou proti sobě, a tím vzájem
ně spolupracují. Jejich aktivita a harmonie mají po celý život vliv na správné
zatížení páteře i kloubů. Právě v tomto věku se spolupráce zakládá. Pohyb
a zátěž na klouby jsou tak rovnoměrně rozloženy na hlavici a jamku, z nichž
se kloub skládá. To v praxi znamená, že například při chůzi se nemá stáčet
koleno směrem dovnitř – do „X“. Nebo že se páteř nemá hrbit. Sami sebe
můžete zkontrolovat, když se podíváte do zrcadla. Zmíněná svalová souhra
se masivně začne vytvářet už od doby, kdy děťátko vstává a chodí, a po
kračuje do dvanácti let. Poté se může samozřejmě zdokonalovat – nebo
naopak degradovat, to když dítě prosedí většinu svého dětského života za
školní lavicí a pak doma u počítače.
23
Napětí a mechanika pohybu
Během růstu dítěte se utvářejí mechanismy mozkové kůry, které jsou důle
žité pro pohybový projev nebo pohybové dovednosti, tedy zapojení svalů.
Nemají na starosti pouze sílu, ale i představu, provedení a plánování pohy
bu. Jsou to takzvané ideomotorické funkce, které dítěti umožní představit si
a vykonat celý pohyb, a tím si jej i lépe osvojit. Jsou předpokladem pohybo
vé koordinace a efektivity. Každý z nás se určitou dobu učil psát, zavazovat
si tkaničky, házet míčkem, střílet na branku či dělat nějaký sport. Čím více
s dětmi provádíme nejrůznější zábavné pohyby, jako jsou kotouly, válení
sudů, račí chůze, házení míčku, tím lépe a rychleji dokážou vnímat své tělo.
Každý z nás má jinou citlivost pro své tělo a jeho „ovládání“. Na kvalitě po
hybu se podílí naše schopnost vnímat okolí a zároveň schopnost vnímat, co
se odehrává uvnitř nás samotných. K tomu využíváme zrak, sluch, hmat (kož
ní vnímání všeobecně), ale také například propriocepci, což je složitý název
pro vnitřní zrak našeho těla, který je tvořen receptory v kloubech, šlachách,
svalech, kloubních pouzdrech a kůži. Tento systém nás informuje o tom, zda
máme vsedě nohu přes nohu, jestli je noha ohnutá, nebo natažená, zda
máme ruku ve vzduchu, nebo položenou na stole, nebo jestli dýcháme do
břicha. Vnímání polohy některé z částí našeho těla je pro pohybové doved
nosti zásadní.
Ve své praxi se bohužel moc často nesetkávám s tím, že by mí klienti vníma
li své tělo do té míry, aby dokázali přesně popsat konkrétní místa své boles
ti nebo že by při cvičení vnímali své tělo dostatečně. Mám však zkušenost,
že i v dospělosti může člověk tuto citlivost postupně natrénovat. Jak? Jen
si zkuste představit a uvědomit šíři svých ramenou, hloubku svého hrudní
ku, velikost plosky nohy nebo šířku své pánve. Představa o vlastním těle se
vyvíjí a je možné ji trénovat, z nějaké části je nám však dána. Respektive je
nám dána citlivost nervové soustavy pro vnímání sebe sama.
Ano, nervová soustava je ten složitý počítač, který
zpracovává veškeré podněty z těla i z prostředí kolem
nás. Není automaticky dáno, aby kvalitní citlivost mělo
vždy každé dítě.
24 KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU Tato citlivost se rozvíjí ruku v ruce se spokojeností a klidem, ve kterém dítě žije a vyvíjí se. Pokud dítě dostává před narozením i po něm to, co potřebuje, vyvíjí se přirozeně vnímavě nejen jeho nervová soustava, ale i jeho osobnost – jeho já. Spokojenost dítěte je úzce spjata s jeho pohybovým projevem i s úrovní vnímání sebe sama. Pohybové a psychické funkce jsou odrazem vnímání nervové soustavy. Její úroveň se ladí během vývoje.
Správné naladění nervové sousta
vy přímo souvisí s prožíváním živo
ta v radosti, spokojenosti a jistotě.
A to je fenomén, který se vytváří
v průběhu vývoje děťátka. Od poro
du až asi do 11 let u holčiček a při
bližně do 18 let u chlapců. Toto je
oblast, která je spojena s výchovou
dětí a přístupem k nim a věnuje se
jí Milan. Za svou téměř dvacetiletou praxi vidím, jak obrovsky je provázáno vnímání vlastního těla a sklon k bolesti s tím, co všechno jsme si v dětství prožili, kolik jsme toho v sobě museli potlačit, zablokovat, uzavřít, nevnímat a vytěsnit. Obrovské množství informací o vnímání vlastního těla mi poskytují lidé už jen tím, že se na ně dívám. Všude možně. Na hřišti, chodníku, při sportu, v metru nebo než ke mně přijdou z čekárny do ordinace. Často se mi stává, že jdu po ulici a jen tak pozoruji lidi. Vidím někoho, kdo má nestabilní pánev, takže „kroutí zadkem“ při chůzi zprava doleva. Tím si přetěžuje páteř, je v určitých místech nestabilní a dříve či později bude mít takový člověk potíže se zády, s kyčlemi nebo koleny. Pak vidím někoho jiného na ulici při takové chůzi, kdy má stabilní pánev a pouze klade nohy před sebe. Záda drží, jak mají, pánev se během chůze příliš nehýbe, je stabilní, a svaly hýždě fungují uvolněně. Pravděpodobnost bolesti či úrazu spodní páteře je tak u něj mnohem menší. Při sportu je možné pozorovat schopnost člověka povolit či stabilizovat trup, vnímat dynamiku jeho pohybu, a tím si udělat obrázek o jeho dispozici pro
POHYBOVÉ A PSYCHICKÉ
FUNKCE JSOU ODRAZEM
VNÍMÁNÍ NERVOVÉ
SOUSTAVY. JEJÍ ÚROVEŇ
SE LADÍ BĚHEM VÝVOJE.
25
Napětí a mechanika pohybu
vznik bolesti. Když jsem s dceruškou na hřišti, sleduji i ostatní děti. Pozoruji,
v jakém postavení kladou nožičky na zem, jak dokážou být stabilní při lezení
na různých prolézačkách, jak dalece se například při chůzi kymácejí apod.
Čím více si s dětmi hrajeme a rozvíjíme jejich tělesné vnímání skrze šplh,
skok, běh, plazení, házení, houpání nebo chození po úzkých kládách, tím
lepší základ vnímání sebe sama dostávají do života. Toto vnímání, stejně
jako jistota, klid a radost jsou podmínkou pro správnou stabilitu těla. Takže
trupová stabilita a stabilita končetin budou vždy souviset s celkovým přístu
pem k dítěti. Psychický a pohybový vývoj jde vždy ruku v ruce a je dobré si
uvědomit, že pohyb je mimo jiné vyjádřením pohody dítěte. Psychická ne
pohoda se vždy nějak odrazí na nestabilitě trupu či jiných kloubů. Samozřej
mě se zde nebavíme o vrozených vadách nebo stavech po úrazech.
Jak už jsem uvedl, svalové skupiny musejí být v rovnovážné činnosti. Infor
mace vedoucí do mozku a ven tuto rovnováhu zajišťují. Stejně tak je tomu
ale i v dalších tělesných pochodech.
Balanc. Rovnováha. To je základní pravidlo v přírodě,
vesmíru i v lidském těle. Proto i hladina cukrů nebo
tuků v krvi potřebuje být v mezích, které jsou pro lidské
tělo v pořádku. Roli hraje nejen příjem a výdej těla, ale
také to, v jaké jsme psychické pohodě. Co se děje uvnitř
naší mysli.
Trávicí enzymy, jejich výroba, účinnost a množství jsou velmi citlivé a ovliv
něné tím, co jíme a jak jíme. A také jak a co uvnitř sebe prožíváme (v psy
chické rovině), dáváme najevo, komunikujeme a „opravujeme“.
Rovněž hladiny hormonů a příjem vitaminů a minerálů potřebují svou rov
nováhu. Tělo si ji v mnoha případech hlídá samo, a to i relativně dlouho.
Ne však donekonečna. Při nevěnování pozornosti rovnováze výdej/příjem
se tělo vyčerpává. Na vyčerpání svých rezerv nás tělo může upozornit rov
nou nemocí nebo stavy, kdy cítíme, že se nám například hůře tráví, jsme
26 KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU unavení, přibíráme na váze nebo nás něco bolí. To jsou známky a příznaky stavu, kdy bychom měli aktivně zjišťovat, co může našemu tělu kvůli tomu, jak žijeme, přitěžovat. Proč se chová jinak než obvykle, jinak, než kdyby bylo zdravé. Nechci, aby to vyznělo, že si nemůžeme dovolit být nemocní. Chci jen upozornit na moudré vnímání našeho moudrého těla. Abychom my mohli být těmi, kdo se o něj z velké části starají. Jak obrovská je citlivost a moudrost těla, dokazuje třeba těhotenství. Mnoho žen pozná ještě dříve, než jim vyjde pozitivní těhotenský test, že něco nemohou jíst, nemají na to chuť a že jim dělá dobře jiné jídlo. Lidské tělo ví, co potřebuje. Je vystavěno na přesných zákonitostech a principech. Není přizpůsobeno tomu, co všechno musí člověk v dnešní době dělat, zpracovat, vydržet apod. Proto právě v moderní době musíme s tělem – a tedy i s myslí – pravidelně pracovat.
Člověk je dnes ve stadiu, kdy jeho
schopnosti technické, materiální, spor
tovní a vůbec veškeré lidské činnosti
jsou na velmi vysoké úrovni. Někdy za
cenu, že člověku jeho úsilí a odevzdá
ní se profesi, úspěchu, penězům a ji
ným věcem bere radost ze samotného
žití. Právě fakt, že se nezamýšlíme nad
tím, co má být pravou podstatou zdra
ví a naplněného života – radost z bytí a toho, co dělám –, má vliv na to, že tělo ztrácí zdraví. Měl jsem řadu pacientů, u nichž za výhřezem ploténky, ztuhlou páteří, bolestí apod. stála právě témata, která si mysl neuměla zpracovat. V hlavě byl přetlak negativních emocí. Člověk se potřeboval zastavit. Naše mysl vyžaduje stejné věci, principy, stejnou „obživu“ jako před sto lety. Technologický pokrok je nyní úplně jinde, ale lidská podstata potřebuje pořád to samé. Jsem přesvědčen, že tělesné funkce jsou spojeny se spokojeností podstaty člověka. Jeho stavem duše. Mysli. A nemyslím tím „ezoterické řeči“. Myslím
MYŠLENKY MĚNÍ
FUNGOVÁNÍ
NAŠEHO PŘESNĚ
NAPROGRAMOVANÉHO
TĚLA.
27
Napětí a mechanika pohybu
tím pravé principy fungování a spokojenosti dvou podstat: ženy a muže. Ra
dost v životě je prvořadým činidlem pro zdraví těla.
Myšlenky nám tedy mění fungování našeho přesně naprogramovaného
těla. Vzpomínám si na jednoho pacienta, u kterého byly bolesti zad výsled
kem kombinace jeho stresu a péče o tělo. Byl to úspěšný člověk, ale jeho
stres mu pomáhal k nehlídané životosprávě a přibírání na váze. Měl boles
ti v zádech, které nereagovaly ani na sport a cvičení. Bavili jsme se o tom,
co a jak má vliv na vznik bolesti a hlavně na její přetrvávání. Chtěl se svým
stavem něco udělat, takže se začal učit si uvědomovat, co přesně mu způ
sobuje stres a co mu mimo jiné startuje chuť k jídlu. Ruku v ruce s tím přišla
i kontrola toho, co musí a nemusí jíst. Udělal velké změny ve svém den
ním režimu a ty se hned a dlouhodobě projevily na jeho trávení, ukládání
tuků a na jeho osobním pocitu ze svého těla. Poté co svou váhu zredukoval
o deset kilo, jeho záda byla i bez původního cvičení v pořádku. A stejně tak
byl spokojenější i v životě, se svým životním režimem. Jeho životní rytmus
a vnímání sebe sama se mu pak staraly o jeho váhu automaticky. A záda se
už neozvala.
28
FYZIOTERAPIE BOLESTI
Podstata mé práce samozřejmě spočívá v tom, že pomáhám lidem se
všemožnými bolestmi pohybového ústrojí. Nejvíce řeším bolesti beder
ní páteře, hlavy, krční páteře a různých kloubů. Jejich důvodem je nejčas
těji svalové přetížení (svalovou nerovnováhou) a bolest způsobená někte
rým ze strukturálních nálezů na páteři či kloubu. Například výhřez ploténky
nebo artróza kloubu. S problémy přicházejí jak lidé, kteří pracují, sedí, jezdí
v autě, tak i ti, kteří sportují. Bolest je tedy fenomén, který se nevyhýbá žád
né skupině lidí a může navštívit každého z nás.
I když mohou mít bolesti i sportovci, pohyb je pro lidské tělo pořád důleži
tý. Svaly v těle často nefungují automaticky dobře, jejich funkce se v čase
mění, a proto je dobré znát pár komplexních cviků na nejdůležitější svalové
sou hry v těle. Takové cvičení má různou náročnost, a když se je naučíte, ne
zabere vám mnoho času.
Druhou skupinou, která ke mně chodí, jsou rodiče malých dětí. Kojenců
i starších. Přicházejí, protože chtějí zkontrolovat, jak probíhá pohybový vý
voj jejich děťátka. Nebo mě navštěvují rodiče (nebo často babičky), kteří již
nějakou odchylku v pohybu dítěte vnímají. U kojenců je péče o pohybový
vývoj snazší v tom, že je možné naučit rodiče cviky, a ti, pokud to zvláda
jí, vycvičí mozek a svalovou spolupráci velmi přesně. U starších dětí to tak
snadné není. U nich volím cviky, které formou hry posilují oslabená místa
na těle. Protože jsou to často komplexnější cvičení, musí s nimi rodič cvičit
29
Fyzioterapie bolesti
doma, což předpokládá, že daný cvik samozřejmě sám pochopí. Ne vždy je však rodič při cvičení doma důsledný a ne vždy je vztah rodič–dítě na takové úrovni, aby se oba dva na cvičení domluvili a dodržovali jej. Při vzpomínkách na své začátky si říkám, jaké jsem měl štěstí, že jsem mohl začít s léčbou pacientů a pomáhat jim s bolestí tak záhy, ve druhém ročníku studia na lékařské fakultě. Už tehdy za mnou chodili lidé různého stáří, s různými stavy a po různých zkušenostech s nějakým typem fyzioterapie. K mé i pacientově radosti jsem už tenkrát pomáhal i těm, kteří pomoc nikde jinde nenašli. Samozřejmě jsem si od počátků své klinické praxe všímal, že jsou i lidé, na které aplikuji vše, co znám, hodně se jim věnuji, a jejich bolest se stejně nelepší. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Psal se rok 2000 či 2001 a začali za mnou docházet první pacienti – živě si vybavuji okamžiky, kdy nebylo možné nějakou část páteře rozhýbat, uvolnit dlouhodobě sval nebo jsem ještě nedokázal přesně určit pravý důvod bolesti... Jak jsem již zmínil, po dokončení vynikajícího kurzu Vojtovy metody v Olomouci jsem potkal Milana Studničku. Měli jsme možnost společně, i s jeho tátou, probírat problémy tělesné i psychické. Zjistili jsme, že psychika – stejně jako tělo – musí mít splněny jisté pevné body, aby fungovala dobře. Proto jsem tehdy začal vnímat své stavy mysli, svá naladění, rozladění a podobné emoce. Vnímal jsem na svém těle, jaké mají projevy. Jaká nálada ovlivňuje které místo na těle. Jak se s tím dá cvičit, jak bolest ustupuje nebo neustupuje. Začal jsem na nich pracovat.
Najednou se moje znalost tělesných
problémů začala rozrůstat o nové di
menze. Uvědomoval jsem si onu pro
vázanost těla, mysli a tělesné boles
ti. Možnosti diagnostiky a léčení mi do
sebe daleko více zapadaly v korelaci
s tím, jak se může někdo z pacientů –
nebo já sám – cítit v určité situaci, kterou uvnitř sebe prožívá. Můj terapeutický přístup, zpočátku opřený pouze o komplexní znalosti péče o tělo, se zásadně obohatil zkušeností s prací na
STRACH MÁ VLIV NA
NAŠE ZDRAVÍ. ZATĚŽUJE
PÁTEŘ I CELÉ TĚLO.
30
KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU
vlastní psychice a uměním spojovat si fyzickou bolest a nepohodlí s tím, co
prožívám. Od té doby uplynulo více než osmnáct let.
Velmi mě zaujalo a doteď mě uchvacuje, jak se
sval může stáhnout do neuvěřitelných podob – ať už
kvůli tomu, že nějakým způsobem cvičíme, sedíme
či sportujeme, tak kvůli tomu, že v sobě máme silné
emoce.
Strach, úzkost, výčitky či smutek totiž člověka dlouhodobě vyčerpávají.
Mění tuhost tkání a také postavení páteře. Rukama mi prošlo tolik životních
příběhů, bolesti a uzdravení... A také tolik pomoci lidem, která jim umožnila
žít normální, dobrý život bez bolesti a trápení. Nacházení klidu, spokojenosti
a možností do hloubky vnímat pravou podstatu bolesti a případný vliv psy
chiky na ni mi umožnilo léčit o značný kus lépe.
Těch příkladů z praxe je a bude celá řádka, některé zaznívají v této knize.
Je neuvěřitelné, jak se dá pozorováním postavení těla pacienta a jeho tvaru
páteře, vnímáním funkce kůže, slov, které pacient používá, a celkovým do
jmem z něj určit, odkud jeho psychický problém pramení. Ten problém, kte
rý se může i nemusí zřetelně projevit ve vzniku bolesti v těle.
Vzpomínám si na jednu milou dámu – tehdy jí bylo kolem padesáti let a měla
jednadvacetiletého syna. Přišla ke mně s bolestí spodní páteře, s výhřezem
ploténky, ze kterého vystřelovala bolest do nohy a ta ji velmi omezovala
v normálním životě. První návštěvu jsem řešil pouze její blokády, uvolnění
částí páteře a svalů, naučil ji cvičení apod. Po čtrnácti dnech přišla s tím, že
bolest je stále stejná. Nezdálo se mi to. Vyšetřil jsem ji znovu a sdělil jí, že
mi nesedí její nález, a proto se jí budu ptát. Z našeho rozhovoru vyplynulo,
že má strach o svého dospělého syna. Musí mu volat, neustále se ujišťovat,
zda dojel tam, kam měl, zda je v pořádku, zda má co jíst apod.
Strach měl vliv na její zdraví. Scházela jí schopnost relaxovat, regenerovat.
Zatěžovala páteř i celé tělo. Její strach měl samozřejmě vliv i na samotný
31
Fyzioterapie bolesti
vztah se synem. Ona ho svou neustálou péčí samozřejmě, řekněme, rušila.
Povídali jsme si o jejím strachu do hloubky a dostali jsme se k původnímu
důvodu toho, co se dnes v její realitě naplno projevuje. A to byl její vztah
s maminkou. Neměla s ní vyřešená některá témata. Vadilo jí to. Věděla, že
s ní vždy chtěla mít čistý stůl. Proto se u ní kupil strach a úzkost a ty ovliv
ňovaly její současné bytí. Řekli jsme si, jak zacházet s myšlenkami, které ji
ohledně maminky napadaly, a na příště dostala domácí úkol. Přišla za dal
ších čtrnáct dní a byla jak bez bolesti páteře, tak bez vystřelování bolesti do
nohy. Zázrak? Ne. Jen její já – její podstata – vnímalo něco, co jí v životě
přitěžovalo, čemu potřebovala ulehčit. Ulehčit své mysli. A účinek na tělo na
sebe nenechal dlouho čekat.
Píšu to, protože jsem přesvědčen, že terapeut by se měl umět naladit na
pacienta. Má být schopen hovořit o životě, nejen o své odbornosti, a tak
lépe léčit. Jenže k tomu je třeba studovat hlavně sám sebe, chápat smysl ži
vota, odhlédnout od vlastních ekonomických výhod, zisků a tabulek. Vnímat
především člověka.
Pokud bych byl zahleděn pouze do své profese, do toho, co jsem se naučil
na lékařské fakultě, jistě bych byl dobrým terapeutem.
Jestliže ale vnímám život a duši člověka, získá terapie
jiný rozměr i přínos pro mě i pro pacienta. Jsem rád,
že si mohu sám volit svůj styl léčby a nejsem primárně
veden hlavně tím, splnit nějaké normy, tabulky
a vykázat výkony. Umožňuje mi to více vnímat pravé
důvody bolesti těla.
Uvědomuji si, že se někomu může zdát můj přístup divný, moc blízký, ne
zvyklý apod. Můj názor a přesvědčení však je, že pokud už člověk žije, tak
má koukat, aby byl člověkem. Aby byl lidský, i když někdy je život pěkně
drsný a uspěchaný. Já sám vnímám, jak se musím starat o svůj klid a dělat
si čas na sebe, když chci poskytovat lidem ústraní, klid a prostor, kde mo
hou vše ze sebe shodit, a nastartovat tak lepší podmínky pro hojení svých
32 KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU bolestí. Taková práce mi dává smysl. Nejednou se mi dostane krásných reakcí. Lidé mi dávají najevo, jak je můj přístup k nim nabíjí. Má na ně vliv. Jsou to osobní sdělení. Jedno z mnoha uvádím. Napsala mi ho e-mailem moje pacientka před třemi lety. Měla potíže, které byly úzce spojeny s jejím vnitřním neklidem. Byla u mě jednou a v jejím životě se něco změnilo:
Dobrý den,
chtěla jsem se Vás na něco zeptat. Co přesně jste se mnou udělal? Já jsem od Vás
odešla téměř ve změněném stavu vědomí, asi tak, jako kdybych si vzala nějaké léky
na uklidnění. Byl to pocit absolutního klidu, pohody, vnitřního míru, doma jsem si
pak lehla a spala. Už jsem to v životě párkrát zažila, třeba po dlouhém čchi-kungu,
ale asi nejvýraznější byl tento pocit po psychomotorické terapii, kde se simulovala
dekou mateřská náruč. Nechápu však, kde se to vzalo po hodině s vámi.
ADHD, které mi diagnostikovali, je vlastně určitý vnitřní neklid, který se tiší tím, že
musíte krmit pozornost stále jinými podněty. A to v tomto stavu, do kterého jste mě
dostal, zmizelo. Používáte nějakou práci s energií, o které jste mi neřekl? Míváte
tyto zpětné vazby i od jiných pacientů?
Díky za odpověď.
JM Můžeme si společně uvědomit, jak moc může pochopení, vnímání, naslouchání a vedení pacienta jistým směrem napomoci úpravě jeho stavu. Tady pacientka mluví o energii. Nepoužívám žádné nadpřirozené prostředky. Mluvil jsem s ní o jejím prožívání životních situací a spojil jsem s tím její fyzický problém. To vše ji uvedlo do stavu, který popisuje.
Můj názor je, že pokud někdo léčí
bolest, měl by nad stavem pacien
ta přemýšlet i v kontextu jeho pro
žívání, jeho životního příběhu. Zažil
jsem nespočet stavů, kdy za těles
nou bolestí a jiným neduhem byla
schována právě psychická tíže
LIDÉ SE ČASTO
NEDOVEDOU UVOLNIT
KVŮLI SVÝM MYŠLENKÁM.
33
Fyzioterapie bolesti
a trápení. Často se lidé nedovedou uvolnit kvůli svým myšlenkám, jež v nich
vytvářejí podprahové či vědomé napětí. Když nad tím vším přemýšlím, zno
vu se dostanu k myšlence, nebo spíše k zásadní potřebě důvěry, doteku
a bezpečí pro děti. Právě proto, aby se jejich mysl a stabilita vyvíjely v dět
ství co nejoptimálněji k vnitřnímu klidu.
ZMĚNA ZAČÍNÁ V MYSLI PACIENTA
Vzpomínám si na jeden krásný příběh své pacientky. I když z něj může tro
chu mrazit. Přišla ke mně kvůli bolestem bederní páteře, v oblasti SI sklou
bení (spojení pánevních kostí a křížové kosti). Řezavá bolest jí procházela
touto oblastí, projevovala se dovnitř do břicha, místy i do kyčle i třísla. Její
nález nebyl vůbec obvyklý vzhledem k tomu, jak bolesti popisovala, a proto
jsem si s ní rychle popovídal a sdělil jí, že se mi to nezdá. Stav svalů a pá
teře zkrátka vůbec neodpovídal místům bolesti, neměla významné bloká
dy v páteři ani ztuhlá místa. 95 % lidí v jejím fyzickém stavu necítí žádnou
bolest.
Po rozhovoru s ní jsem nebyl o moc moudřejší. Všechno jí dle jejích slov
klapalo, práce má hodně a baví ji, manžel je v pohodě, vztahy s rodiči také
a prostě není žádný důvod nežít „šťastný život“. Ráda si zašla do baru dát si
drink a to jí vždy pomohlo. Bavil jsem se s ní dál a detailněji. Několikrát jsem
různými formami zmínil, že onen nález na těle mi nepasuje k tomu, v jakých
místech se její bolest objevuje. Až ke konci terapie naznačila, že by moh
la mít lepší vztah se svým otcem. Dal jsem jí tři cviky na souhru svalů kolem
kyčle a spodní páteře, poté odešla. Kontrolu jsme naplánovali za tři týdny.
Chtěl jsem, aby se do jejího stavu případně promítl vliv cvičení. Přišla a sdě
lila mi, že bolesti má stejné, i když cvičila poctivě. Zlepšení žádné a bolesti
ji souží dál.
Navázal jsem s ní rozhovor právě tam, kde jsme minule skončili, a ptal se,
co myslela tím, že by mohla mít lepší vztah s tatínkem. S nevelkým zájmem
34 KAŽDÁ BOLEST MÁ SVOU PŘÍČINU odpověděla, že on chtěl mít kluka, přistupoval k ní jako ke klukovi a měl na ni velké nároky. Neustále jí kladl na srdce, že musí vydržet, nesmí si v životě stěžovat, jen tak bude úspěšná. Hodně toho dosáhne a právě to ji bude dělat v životě šťastnou. Nevnímala v něm otce, který k ní přistupuje jako k dceři. Pohovořil jsem s ní o hodnotě člověka – na čem je založena, jak si hodnotu člověka mnohdy vysvětlujeme a stavíme jinak, než nám je přirozeně dána. Musel jsem ji poslat na terapii ke kolegovi Milanu Studničkovi. K němu přišla s tím, že vlastně neví, proč jsem ji tam poslal, a že je u ní všechno v pohodě. Až postupem času si byla ochotna přiznat, že ji tatínek svým způsobem výchovy formoval a že je nucena tímto vzorcem zadržovat v sobě emoce, dřít v práci, kde fungovala na vysokých manažerských postech. Tvrdě pracovala a jela a jela. Později byla v zemi, kde právě pracovala, vyšetřována a léčena na výhřez ploténky. Vše se upravilo až po změně přístupu k sobě a práci. Do té doby ji bolest trápila. A vlastně ji v hloubce trápilo i to, jak otec přistoupil k jejímu já, ke své dceři. Holčička, potažmo žena potřebuje ke zdraví hlavně radost, a ne výkony. Pokud ji nemá, má to vždy dopad na tělesné funkce a na to, jak se jí žije. Naopak uvědomění si sebe sama, svých motivů a důvodů prožívání i své role je těsně spjato s nápravou fungování pohybového systému i jiných tělesných pochodů.
V roce 2015 jsem přijal do péče ženu,
maminku tří dětí. V té době jí bylo 40 let
a trápila ji bolest hlavy a krční páteře.
Na svůj věk byla nezvykle hodně nahr
bená a ztuhlá. Chodila a chodí ke mně
relativně často. Pracovali jsme intenziv
ně na uvolnění páteře, zablokovaných
žebrech, ztuhlých svalech a dalších
místech, která jí bolest způsobovala. Tak šel měsíc za měsícem. Až po třech letech práce s páteří mi řekla, že si konečně i bez mé účasti dokáže páteř uvolnit křupnutím sama. Při cvičení jí
HOLČIČKA, POTAŽMO
ŽENA, POTŘEBUJE
KE ZDRAVÍ HLAVNĚ
RADOST, A NE VÝKONY.