načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Karel IV. - záhady a mysteria - Vladimír Liška

-6%
sleva

Elektronická kniha: Karel IV. - záhady a mysteria
Autor:

Od narození Karla IV. uplynulo sedm století a my si tohoto výjimečného panovníka připomínáme jako osobnost, která měla pro rozkvět zemí Koruny české nezpochybnitelný význam. Na ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139 Kč 130
+
-
4,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 245
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5370-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Od narození Karla IV. uplynulo sedm století a my si tohoto výjimečného panovníka připomínáme jako osobnost, která měla pro rozkvět zemí Koruny české nezpochybnitelný význam. Na rozdíl od svého otce byl velkým patriotem, do Čech se z častých cest vždy rád vracel a díky tomu se Praha za jeho vlády stala centrem evropského dění. Reprezentant blahobytu, taktik a diplomat, státník se širokým rozhledem – pojmenování, se kterými je dnes tento středověký vzdělanec spojován, nás nutí k zamyšlení, v čem vězí jeho velikost a sláva.
Jaký vliv na jeho vládu měly uzavřené sňatky a pobyt ve Francii? Co stálo za jeho rozhodnutími a ideami? Byla za nimi pouze jeho genialita či jeho mimořádné schopnosti, nebo šlo o souběh okolností, vhodné načasování, či dokonce o cosi magického?
Ve dvanácti kapitolách nás autor provází dětstvím Karla IV., popisuje korunovaci a její důsledky, okolnosti vzniku známých staveb a mocného vladaře zobrazuje jako člověka, manžela a otce.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Karel IV.
záhady a mystéria
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.xyz.cz
www.albatrosmedia.cz
Vladimír Liška
Karel IV. záhady a mystéria – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





arel IV.
záhady a mystéria
Vladimír Liška
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 3





001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 4





MOTTO: „Karel IV. ze všech králův, kteří kdy v Čechách
panovali, jest nejoblíbenější. Podnes při hlaholu jména
jeho rozčilí se každé srdce české a všechna ústa oplývají
úctou a vděčností ku panovníku, který v paměti národní
utkvěl co representant nejvyššího rozkvětu a blahobytu
vlasti.“
F RANTIŠEK PALACKÝ
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 5





Nejznámější dochovaný portrét Karla IV.
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 6





Prolog
Č ESKÝ KRÁL A CÍSAŘ SVATÉ ŘÍŠE ŘÍMSKÉ národa německého
Karel IV. (1316–1378) se do našich dějin zapsal jako výrazná
osobnost středověkého vladaře a vzdělance, který se ve 14. století
zasloužil o povznesení české státnosti a upevnění mocenského
postavení zemí Koruny české. Podle mnohých pozdějších
kronikářů a historiků byla epocha jeho vlády jedním z nejšťastnějších
období existence Českého království, které se žádnému dalšímu
českému panovníkovi už nikdy nepodařilo zopakovat.
Během Karlova panování země Koruny české prožívaly
hospodářský, politický a kulturní boom, neboť panovník z celého
království učinil hlavní oporu své moci, o čemž svědčí i jeho
mimořádná pozornost a péče, kterou – ať už byl jakkoli
zaneprázdněn jinými státnickými povinnostmi – své rodné zemi
věnoval. Na rozdíl od svého otce, českého krále Jana
Lucemburského (vládl 1310–1346), jenž svým založením připomínal spíše
dobrodruha a evropského kosmopolitu, byl totiž Karel IV.
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 7





s Čechami i Moravou svázán pevnou citovou vazbou i zvláštním
typem patriotismu.
Ale bylo tu i cosi navíc. Karel IV. ctil České království jako svůj
domov, a i když z titulu císaře Svaté říše římské musel často
cestovat, do Čech se vždy rád vracel, aby tu načerpal nové síly
a energii pro své politické plány a další projekty, jimiž se chtěl
navždy zapsat do budoucích věků. Právě fakt, že o budoucnosti
přemýšlel a svým konáním jí šel v ústrety, svědčí o jeho
mimořádném státnickém rozhledu, jímž vysoce převyšoval jiné
vladaře své doby.
Dodnes je na něm nejvíce fascinující, že šlo o vzdělaného a
mimořádně duchovně založeného člověka. Tak se nám dnes může
Karel IV. dokonce jevit jako muž mnoha tváří, neboť vedle
racionálně uvažujícího státníka a politika se u něj setkáváme i s jakousi
zvláštní mystikou, nepochybně plynoucí z jeho hluboké
křesťanské zbožnosti, kterou byl proslulý, ale i zálibou v tzv. tajném
vědění, o něž se zajímal – ať už šlo o astrologii, alchymii,
posvátnou geometrii nebo teologii.
To svědčí přinejmenším o tom, že se jednalo o pozoruhodnou
osobnost dychtící po poznání v hlubokém přesvědčení, že lidský
osud není vázán jen pozemskými pravidly a zákony, ale i čímsi,
co stojí mnohem výše – nazvěme to třeba boží vůlí či božskou
silou s jejími nevyzpytatelnými záměry, skrytými před každým
smrtelníkem.
Karel IV. byl v duchu tehdejšího církevního učení přesvědčen
o tom, že všemohoucí Bůh je nadřazen všem lidem i světu a boží
8 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 8





zákony je třeba nejen respektovat, ale kráčet jim svým jednáním
v ústrety. Byl obdařen nejvyšší světskou mocí, jaké mohl „z boží
milosti“ dosáhnout, a proto se pro něj konání dobra a trestání zla
stalo službou těmto božím zákonům, jejichž uctívání vnímal jako
neodmyslitelnou součást vladařského poslání, stejně důležitou,
ne-li důležitější než samotný výkon moci.
Tato duchovní obsažnost osobnosti Karla IV. byla dána
vzdělaností i hloubkou jeho křesťanské víry, ale nešlo jen o teologické
pojetí Boha, nýbrž o hledání hlubšího rozměru boží existence.
Magie čísel stejně jako konstelace hvězd, jež měly
předznamenávat určení lidského osudu, byly pro tohoto českého
panovníka stejně posvátné jako uctívání Boha. Tajné nauky, jakkoli
neurčité a záhadné, se mu jevily jen jako další projev boží vůle
i božího díla, jemuž se toužil svým konáním přiblížit,
přestože věděl, jak je každý člověk proti boží dokonalosti omylný
a hříšný. Právě toto hledání vyššího smyslu teologie činilo v
duchovním slova smyslu z Karla IV. zcela výjimečnou státnickou
osobnost.
Rozum a víra... Zatímco první charakterizovalo především
jeho politickou dráhu, druhé bylo spojeno s mnohými tvůrčími
projekty, jež se měly stát nejen památníky, ale zároveň důkazy
Karlovy vzdělanosti, přemýšlivosti, státnického umu a duchovní
velikosti.
Snad právě proto byl opěvován kronikáři, spisovateli i básníky,
i když například historikové ho vždy posuzovali především na
základě dochovaných historických pramenů – kronikářských
9 Prolog
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 9





záznamů, jeho vlastních literárních děl, dobových listin a dalších
písemností.
Karel IV. byl čtyřikrát ženatý a jeho manželky mu porodily
celkem jedenáct dětí – šest synů, z nichž tři zemřeli ještě v útlém
věku, a pět dcer. Děti mu mimo jiné posloužily k promyšlené
sňatkové politice, s níž v Evropě upevňoval moc lucemburského
rodu a prosazoval vlastní vladařské záměry. Za zvláštní
pozornost jistě stojí i fakt, že všechna jeho manželství byla tradičně
hodnocena jako vcelku harmonická, což byla v tehdejší době
vzácná výjimka.
Ale stačí to pro pochopení Karla IV. jako člověka? Postačuje to
všechno k poznání jeho vnitřního světa? Zčásti snad ano, přesto
zůstávají bílá místa, opředená tajemnem, záhadami i
nejednoznačnými výklady. A my se po sedmi stoletích, která od jeho
narození uplynula, stále musíme ptát, jaký vlastně Karel IV. byl,
jak uvažoval a co ho vedlo k těm či oněm tvůrčím počinům a
důležitým státnickým rozhodnutím.
Nepochybně šlo o člověka se silnou individualitou, s
nadměrně rozvinutým intelektem, který pochopil, že umění a
vzdělanost jsou důležitými atributy zušlechťování společnosti. Byl
panovníkem, jenž své elitní postavení nejvýše postaveného
světského vládce chápal jako poslání, které má sloužit obecnému
blahu. Zároveň však nelze popřít, že vždy hájil i zájmy celé
lucemburské dynastie, z níž po otci pocházel a kterou
reprezentoval. Byl vladařskou osobností, která České království posunula
do centra evropského dění a učinila ho významnou středoevrop-
10 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 10





skou mocností. Tím vším se Karel IV. do paměti českého národa
zapsal jako největší z jeho panovníků a je takto hodnocen i dnes.
Jistě měl i nějaké slabosti, dokázal ale odpouštět a být
velkorysý i tvrdě trestat a své protivníky překvapovat politickým
taktizováním a diplomatickým uměním kompromisů. Českému
království na dlouhá léta dokázal zajistit klid, mír a prosperitu,
což bylo v tehdejším pohnutém středověkém světě cosi
mimořádného.
To vše by se mu sotva dařilo, pokud by nebyl na své vladařské
poslání po všech stránkách skvěle připraven. Jako by nad ním
skutečně bděla vyšší moc zajišťující mu štěstí a úspěchy, završené
nakonec i ziskem císařské koruny, nejvyšší mety křesťanských
králů. Zároveň však v životě pocítil i trýzeň, kdy jeho život
doslova visel na vlásku. I to zlé ho nepochybně formovalo, stejně
jako mnoho jiných, neméně důležitých osobních zkušeností.
Karel IV. o existenci vyšší moci, která nad ním bdí,
nepochyboval. Jako středověký vzdělanec v ní spatřoval svého spojence,
navenek reprezentovaného církví, již štědře podporoval a která
se také stala výrazným pilířem jeho moci.
Stále nám však v těchto zobecněních s množstvím superlativů
cosi uniká. Osobnost tohoto českého panovníka se nám pořád
skrývá za jakousi mlžnou oponou, která nám dodnes brání ho
zcela pochopit. Historikové už o něm mnohé odhalili, ale chybí
nám odpovědi na mnohé otázky. V těch Karel IV. vystupuje v
podobě takřka mystického fenoménu, jenž byl zřejmě součástí jeho
mysli i některých skutků.
11 Prolog
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 11





Vydejme se proto i po této podivuhodné stopě do hlubin dávné
minulosti, po stopě, kterou dnes stále cítíme a která láká k
zajímavému poznání. Nejde jen o mystérium Karlovy doby, jde
iovladaře samotného, neboť obojí tvoří nezaměnitelný a
unikátní celek.
Poodhalit tajemné a záhadné, co tohoto českého panovníka
v životě doprovázelo, je možná jedinou cestou, jak dospět k
poznání, co stálo za jeho velikostí a slávou. Byl to jen on sám, jeho
genialita, souběh náhod a okolností, či snad jeho mimořádné
schopnosti umět včas a správně reagovat na různé situace, v nichž
se ocital? Nebo šlo i o cosi magického, co dokázal uchopit a
ovlivňovat? Nahrávala snad jeho úspěchům tehdejší doba?
Následující kapitoly této knihy zčásti hledají odpovědi i na
pozoruhodné otázky, jež v souvislosti s vládou Karla IV.
podněcují naši představivost dodnes. Možná že nebyl jen tím, za koho
jej dnes považujeme, a takový, jakého ho vykreslovali dávní
kronikáři a pozdější historikové. Možná měl v sobě tento český král
i cosi neuchopitelného, co spoluurčovalo jeho konání. A pokud
ano, je jistě žádoucí to poznat.
V. L.
12 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 12





1.
Královské rošády
O D ÚKLADNÉHO ZAVRAŽDĚNÍ posledního přemyslovského krále
Václava III. uplynulo téměř deset let, když se 14. května roku 1316
v Praze narodil budoucí český panovník a římský král a císař,
jemuž rodiče dali po jeho dědovi i strýci z matčiny strany jméno
Václav. Jméno však mělo i další symboliku. Patřilo uctívanému
světci a duchovnímu patronovi českého národa, sv. Václavovi,
i když se tak jmenovali i poslední dva přemyslovští králové, kteří
byli tou dobou už dávno po smrti.
Nově narozený Václav byl prvorozeným synem krále Jana
Lucemburského (1296–1346) a Elišky Přemyslovny (1292–1330),
která si ještě na zavraždění svého bratra Václava III. (1306) dobře
pamatovala. Pachatele tohoto zločinu vzápětí ubily královské
stráže, které ho pronásledovaly. Není však jisté, zda skutečně
vraždil právě on, vzhledem k tomu, že nestihl promluvit. Patřil
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 13





však k věrným služebníkům zavražděného krále a mnozí
historikové dodnes soudí, že se stal pouhým svědkem tragického
konce svého pána a aby nemohl usvědčit skutečného vraha nebo
vrahy, byl zlikvidován. Pak už nebylo těžké svést celý zločin
na něj.
Tak či tak, po pozadí atentátu na posledního Přemyslovce se
už tenkrát dál nepátralo, neboť všechny zajímalo jen jediné – kdo
se stane novým českým panovníkem, když nečekanou smrtí
Václava III. vymřel dosud vládnoucí rod Přemyslovců po meči.
Eliščin bratr zahynul příliš mladý a neměl žádné děti.
České království čekaly těžké časy, neboť po smrti krále
Václava III. se vlády v zemi ujaly různé šlechtické rody, které mezi
sebou soupeřily o moc. Po následné čtyřleté vládě dvou nových
českých panovníků Rudolfa Habsburského (1280–1307) a
Jindřicha Korutanského (1265–1335), kteří byli ve vleku soupeřících
rodů domácí šlechty, se České království ocitlo hospodářsky
na dně a prestiž panovnického majestátu byla spíše iluzorní.
Zejména Jindřich Korutanský, který na českém trůně po pouhém
půlroce vystřídal předčasně zemřelého Rudolfa Habsburského,
se v Čechách choval jako bezuzdný kořistník a jeho ozbrojenci
vykrádali zemi, stejně jako zpupná a mezi sebou neustále
bojující domácí šlechta.
Vnitropolitické zmatky se však nakonec tak vyostřily, že
nejbohatší česká a moravská aristokracie, stejně jako mnozí přední
čeští církevní hodnostáři toužili po nastolení klidu a pořádku,
které Jindřich Korutanský nebyl schopen a snad ani ochoten zaji-
14 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 14





stit. Jejich volba padla na tehdejšího římského krále Jindřicha VII.
Lucemburského (1275–1313), s nímž se za zády Korutance vedla
tajná jednání o nabídce českého trůnu pro jeho syna Jana
Lucemburského (1296–1346) za předpokladu, že by se oženil s jedinou
dosud svobodnou Přemyslovnou a sestrou zavražděného krále
Václava III., Eliškou Přemyslovnou.
Po jistém váhání Jindřich VII. k tomuto dynastickému sňatku
svolil a do celého plánu zasvěcená Eliška se svými šlechtickými
přívrženci uprchla ze země ke dvoru římského krále ve Špýru.
Její útěk se uskutečnil v pravou chvíli. Jindřich Korutanský se ji
předtím údajně pokusil otrávit, ale vražedný komplot mu
nevyšel.
Traduje se, že Eliška Přemyslovna udělala na Jindřicha VII.
Lucemburského velice dobrý dojem, takže už v září roku 1310 se
ve špýrském dómu provdala za teprve čtrnáctiletého Jana
Lucemburského. Římský král se souhlasem části české šlechty
udělil svému synovi České království v léno, čímž zároveň potvrdil
i jeho nový královský titul.
Byla to opravdu honosná
svatba a při hostině, na kterou
se sjel výkvět německé šlechty,
se konaly i rytířské turnaje, na
nichž čeští rytíři všechny
přítomné svatebčany udivovali
svou obratností, což
potvrzuje i jeden z autorů dobové
15 1. Královské rošády
Svatba Jana Lucemburského
s Eliškou Přemyslovnou
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 15





Zbraslavské kroniky Petr Žitavský: „Při oné pak hře divili se pěšáci
při tom stojící oblým a silným kopím, které drželi Čechové při
podvrhnutí pod svou paží, ale báli se jich i rýnští jezdci v
přilbách. Neboť tlusté české kopí bylo jiným nepodobno na délku
a silou, a když některý mladý rytíř podvrhnuv kopí vskočil na
cválajícím koni šturmem doprostřed okolu, volal všechen
přítomný lid: ‚Hle, Čech! Hle, Čech!‘ Nikdo se však dobrovolně
nepostavil jeho útoku, a jestliže snad někdo neopatrně přejel přes
šraňky, hleděl se s koněm vyhnouti, aby se nestřetl s
přijíždějícím. Jestliže však někdo vyjel vstříc, dostal takovou ránu českým
kopím, že někdy kopí zasáhnuvší ho mělo soucit se zasaženým
a roztříštilo se na drobounké kousky.“
To už Jindřich Korutanský i jeho manželka, Eliščina starší sestra
Anna (1290–1313), věděli, že budou čelit vojenské invazi syna
římského krále, který se jako nový český panovník hodlal ujmout
moci v Čechách. Když se v roce 1310 Jan Lucemburský s Eliškou
Přemyslovnou objevili před Prahou v čele vojska složeného z
německých oddílů jeho otce i českých šlechticů, odmítl se Jindřich
Korutanský vzdát a byl připraven k obraně.
I mnozí pražští měšťané však už měli jeho panování dost,
neboť je neustále týral vysokými daněmi a korutanští ozbrojenci
drancovali zemi. Právě díky jejich ozbrojenému zásahu se Janovu
vojsku podařilo jednou menší branou v městském opevnění
vtrhnout do Starého Města pražského, jež bylo během krátké doby
obsazeno a s ním padlo Lucemburkovi do rukou i Menší Město
pražské, které se jakéhokoli branného odporu rovněž vzdalo.
16Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 16





Jindřichu Korutanskému, který se se svými spojenci z Míšně
opevnil na Pražském hradě, za této situace nezbylo nic jiného než
z města pod ochranou svých vojenských oddílů rychle
uprchnout, načež byl prohlášen za sesazeného z českého trůnu.
Mocenský převrat, k němuž se v Čechách již delší dobu schylovalo,
byl dovršen.
Tak se Jan Lucemburský oficiálně stal novým českým králem,
což 7. února roku 1311 stvrdila i slavnostní korunovace
královského páru ve Svatovítské bazilice, kterou jako český metropolita
celebroval mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu (pražské
biskupství bylo tehdy podřízeno mohučskému arcibiskupství; pozn.
aut.), jenž se poté stal nejbližším rádcem nového krále.
Jan od počátku narážel na celou řadu problémů, neboť poměry
v Čechách vůbec neznal a opíral se především o svou ozbrojenou
družinu a cizí rádce, jimž rozdával vlivné zemské úřady. Ani
české panstvo nepřišlo zkrátka, ale Janovo protežování cizinců,
mezi nimiž byla řada Němců, neslo s rostoucí nelibostí. České
šlechtě se také příčily Janovy snahy o autokratické panování,
kdy při svých rozhodnutích nebral příliš zřetel na mínění
nejvlivnějších a nejbohatších českých pánů. Ale nejvíce byl
domácímu panstvu trnem v očích fakt, že král až příliš často rozdával
prebendy a statky svým „cizáckým“ oblíbencům.
Záhy se do čela nespokojenců postavil bohatý aristokrat
Jindřich zLipé ana jeho stranu se přidávali další čeští amoravští páni.
Žádali krále, aby dodržoval dřívější úmluvu, že zemi nebude
spravovat pomocí cizinců, ale zemské úřady bude obsazovat výhrad ně
171. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 17





z řad domácího panstva. Král se však dřívějším slibem neřídil
a byl rozhodnutý kverulantskou část české a moravské šlechty
zlomit silou.
Jeho politika tak měla vletech 1311–1315 za následek, že situace
v Českém království hrozila přerůst v domácí šlechtický odboj
proti králi, jenž preferoval silové mocenské řešení vzniklých sporů.
Vzhledem k tomu, že v roce 1313 Janův otec a tehdy již římský
císař Jindřich VII. Lucemburský náhle v Itálii zemřel, ztratil král
Jan důležitou mocenskou oporu, která svou autoritou dosud
držela opoziční české panstvo na uzdě. Od té chvíle
nespokojenost části české šlechty s Janovou vládou rostla a Jindřich z Lipé
jako její vůdce začínal na krále ztrácet dosavadní vliv. Přitom
zastával důležitý úřad královského podkomořího, díky němuž
měl v kompetenci dohled nad finančními odvody do
panovníkovy pokladnice. Jindřich z Lipé byl vlastně jakýmsi královským
„ministrem financí“.
K eskalaci napětí mezi ním
a králem došlo již brzy. Dne
26. října 1315 král Jan pod
záminkou, že ho Jindřich z Lipé
okrádá a připravuje proti
němu spiknutí, nechal nic
netušícího podkomořího zatknout
ozbrojenci Viléma Zajíce z
Valdeka a internovat ho na hradě
Týřov. Král poprvé prokázal
18 Karel IV. – záhady a mystéria
Pečeť Jindřicha z Lipé z roku 1316
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 18





neobvyklou rozhodnost, ale netušil, co uvězněním mocného
pána z Lipé vyvolá.
V Čechách proti němu propukl otevřený odboj, k němuž se
přidali téměř všichni nespokojení šlechtici, kteří byli
Jindřichovými spojenci. Jan Lucemburský byl tímto poznáním šokován,
ale příliš pozdě si uvědomil, že se internací Jindřicha z Lipé
dopustil osudné chyby. Nakonec mu na radu mohučského
arcibiskupa Petra zAspeltu nezbylo nic jiného než s odbojnou
šlechtou jednat a po půlroce propustit pána z Lipé z vězení v naději, že
se tím situace uklidní. Mýlil se. Šlechtický odboj se totiž po
uvěznění pána z Lipé rozhořel naplno.
O pád Jindřicha z Lipé se tehdy zasloužila jiná šlechtická
skupina, vedená Vilémem Zajícem z Valdeka, jenž patřil k
důvěrníkům královny Elišky Přemyslovny. Ta vladařské ambice svého
manžela bezvýhradně podporovala a v pánovi z Lipé spatřovala
jeho i svého úhlavního protivníka. Mezi šlechtickými klany
Viléma Zajíce z Valdeka a Jindřicha z Lipé již delší čas panovalo
soupeření o rozhodující mocenský vliv v zemi. Pan Zajíc s
královninou pomocí provedl malý palácový převrat, během kterého se
šlechta, stojící při pánovi z Valdeka, zmocnila na úkor rodu pána
z Lipé některých důležitých zemských úřadů.
Eliška Přemyslovna si přála mít z krále Jana silného
panovníka a sama sebe viděla v roli velké české královny. Ani jedno,
ani druhé se jí však nesplnilo, neboť král nechtěl riskovat domácí
válku, která mohla vyústit i v něco mnohem horšího. Odbojná
šlechta mohla v krajním případě usilovat i o svržení Jana Lucem-
19 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 19





burského z českého trůnu a dosadit na něj někoho jiného. V úvahu
připadali především Habsburkové, s nimiž byla Eliška
Přemyslovna po své matce v příbuzenském poměru. Výbušná situace
v Čechách se tak pro krále Jana mohla zvrtnout zcela
nežádoucím směrem a na toto nebezpečí poukazovali i jeho nejbližší
rádcové, mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu a pražský biskup Jan
z Dražic, kteří preferovali s odbojníky smírčí jednání.
Podmínka vzbouřené šlechty pro jednání s králem bylo
propuštění Jindřicha z Lipé z vězení a jeho plná rehabilitace. Jan
Lucemburský chtěl nejprve Jindřicha z Lipé popravit, ale tento
záměr mu zřejmě rozmluvil sám Vilém Zajíc z Valdeka
poukázáním na to, že takový krok by vedl v Čechách k válce s
nepředvídatelnými důsledky. Proto byl v dubnu roku 1316 Jindřich z Lipé
propuštěn na svobodu a byly mu vráceny jeho statky i někdejší
důstojnost.
O čtyři týdny později se narodil kralevic a budoucí český král
a římský císař Karel IV. Dne 30. května 1316 se v bazilice sv. Víta
usku tečnil i jeho křest za asistence mohučského arcibiskupa Petra
z Aspeltu (1250–1320) i trevírského arcibiskupa a Janova strýce
Balduina Lucemburského (1285–1354). Oba tito vysocí církevní
hodnostáři tou dobou pobývali v Praze, kde se pokoušeli králi
Janovi radit v dalším postupu vůči odbojné šlechtické skupině
Jindřicha z Lipé, a nakonec mezi nimi zprostředkovali smír.
Sám Jan Lucemburský se řešení napjatých poměrů v
Českém království nakonec vyhnul a dal přednost vojenské výpravě
do německé říše, aby pomohl římskému králi Ludvíku Bavo-
20Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 20





rovi (1282–1347), který chtěl upevnit své postavení v Německu,
kde část šlechty stála na straně neúspěšného protikandidáta
na římský trůn Fridricha I. Habsburského (1286–1330). Správu
v zemi král Jan svěřil Petrovi z Aspeltu a královně Elišce, která
se s osvobozením pána z Lipé nemohla smířit.
Už v tomto okamžiku se malý kralevic, který při křtu přijal
jméno Václav, stal předmětem politických kalkulací, neboť pro
svou matku představoval další motivaci k obraně ohrožované
panovnické moci. Teď už nehájila jen zájmy svého manžela, ale
i syna. Toho se obratně chytila šlechtická skupina Viléma Zajíce
z Valdeka, jenž se prohlásil ochráncem zájmů malého kralevice
před zpupností Jindřicha z Lipé, a obě znepřátelená šlechtická
uskupení proti sobě opět začala intrikovat.
Králi Janovi se zpět do Čech, zmítaných novými sváry, příliš
nechtělo. Po skončení vojenské mise v německé říši se proto
vydal do Lucemburska, kde strávil téměř celý následující rok.
Přes velké diplomatické úsilí se ani mohučskému
arcibiskupovi, který v Čechách nepřítomného krále zastupoval, nedařilo
znesvářenou českou šlechtu zpacifikovat a na jaře roku 1317 zemi
opustil. Břímě královské vlády nyní leželo na Elišce, která se pod
ochranou Viléma Zajíce z Valdeka i s malým Václavem stáhla
na opevněný královský hrad Loket. Vilém Zajíc se mezitím
zmocnil úřadu královského podkomořího, který mu předtím Petr
z Aspeltu odňal, na což Jindřich z Lipé reagoval další eskalací
politického i vojenského napětí, jež hrozilo přerůst v domácí
šlechtickou válku.
21 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 21





Král Jan se do Čech vrátil až v listopadu roku 1317, když
předtím Elišku Přemyslovnu i se synem navštívil na Lokti a vzal
je s sebou do Prahy, kde začal hned po návratu úřadovat.
Viléma Zajíce i některé další české šlechtice zbavil funkcí a na jejich
místa opět jmenoval své německé rádce.
Z ničeho se nepoučil. Obě dosud soupeřící domácí šlechtické
skupiny se nyní proti králi spojily a Jan čelil téměř sjednocené
domácí panské opozici, která mu hrozila tím, že pokud bude
trvat na mocenském řešení sporů, spojí se nespokojená šlechta
s Fridrichem Habsburským a provolá ho novým králem.
Jan Lucemburský teď dal v sázku český trůn a situaci vyhrotil
na ostří nože, aniž nad odbojníky dosáhl nějakého podstatného
vojenského úspěchu. Naopak, počátkem roku 1318 oddíly
Viléma Zajíce z Valdeka na Žatecku zajaly část Janových vojenských
sborů a pro českého panovníka začala být situace kritická.
Nakonec to byl římský král Ludvík Bavor, kdo Jana
Lucemburského přiměl k jednání se vzbouřenou českou a moravskou
šlechtou. Došlo ke svolání zemského sněmu, který měl celý
konflikt vyřešit.
Král Jan kapituloval. Jindřich z Lipé získal zpět hodnost
královského podkomořího, Vilém Zajíc z Valdeka se stal nejvyšším
maršálkem a také další zemské úřady král obsadil domácím
panstvem.
To byl konečný ústup od snah o zavedení centralistické
královské moci, což těžce nesla především královna Eliška, zvláště
když zjistila, že se její manžel přimkl ke stále mocnějšímu Jindři-
22 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 22





chovi z Lipé. Ten se nyní stal královým nejbližším rádcem,
neboť ho dokázal přesvědčit o tom, že jeho někdejší uvěznění bylo
komplotem, v jehož pozadí stál Vilém Zajíc z Valdeka s Eliškou
Přemyslovnou.
Česká královna se ocitla v nezáviděníhodné situaci, neboť
manžel jí přestal důvěřovat, a dokonce ji vinil, že svou nečinností
v době, kdy byl za hranicemi, celý konflikt s českými pány sama
způsobila.
Jindřichovi z Lipé se povedl vskutku bravurní obrat. Nejenže
se nyní stal panovníkovým spojencem a získal si jeho
náklonnost, zároveň mezi krále a královnu zasel stín nedůvěry, který
časem přerostl v jejich rozkol.
Na začátku roku 1319 se královna Eliška opět stáhla do ústraní
na svůj hrad Loket. Dva měsíce předtím porodila dalšího syna
Přemysla a odvezla ho s sebou i se sotva tříletým kralevicem
Václavem. Králi Janovi se brzy doneslo, že jeho manželku na Lokti
několikrát navštívil Vilém Zajíc z Valdeka, jehož ozbrojenci tento
hrad hlídali.
Vilém Zajíc se opět stal královniným důvěrníkem a není
vyloučeno ani to, že ho s Eliškou pojil i mnohem osobnější vztah. Byl
jediným významným českým šlechticem, který při ní v této těžké
době stál a prý mohl mít s Eliškou Přemyslovnou i milostný
poměr. Pro takové tvrzení však neexistuje žádný důkaz.
Jan Lucemburský byl vzteky bez sebe a vychytralý Jindřich
z Lipé toho rychle využil. Přesvědčil krále o tom, že pán z Valdeka
proti němu strojí úklady, do nichž se snaží zapojit i královnu.
23 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 23





Stará řevnivost mezi dvěma nejmocnějšími šlechtici království
opět vyvřela na povrch. Vilém Zajíc z Valdeka byl zbaven úřadu
nejvyššího maršálka a tato funkce přešla z královy vůle na
Jindřicha z Lipé, který obsazením dvou nejvýznamnějších funkcí
v zemi do svých rukou soustředil značnou moc a nyní se svého
největšího rivala s královou pomocí pokoušel zničit.
Na popud pána z Lipé Jan Lucemburský zorganizoval
trestnou výpravu a v únoru roku 1319 se objevil v jejím čele před
hradem Loket a dožadoval se jeho vydání. Eliška Přemyslovna,
vyděšená tím, že po vstupu do hradu její manžel nechal pozatýkat
všechny stráže, vydala rozkaz, aby hradní posádka uzavřela
vchody do dvou věží a bránila se královým ozbrojencům.
Došlo k boji, a teprve když král hrozil, že nechá hradní věže
vypálit, se královna svého odporu vzdala. Šlo totiž i o
bezpečnost jejích dětí, které byly na hradě s ní.
Když král Loket obsadil, nastalo vyšetřování údajného
spiknutí. Dva královniny písaře nechal Jan Lucemburský vyslýchat
na mučidlech a nešťastníci doznali vše, co chtěl slyšet. Vilém
Zajíc z Valdeka a jeho šlechtická strana prý na trůn měli
dosadit malého kralevice Václava, zatímco královna by vládla jako
regentka. Bylo to vynucené a zřejmě i lživé přiznání, ale Janovi
jako důkaz stačilo, i když Eliška tvrdila, že o něčem takovém
nemá ani tušení.
Vyústění dramatu se bohužel dotklo itříletého Václava. Otec ho
okamžitě odloučil od matky a nechal jej zavřít do temného
sklepního vězení, kam světlo dopadalo jen shora malou škvírou ve zdi.
24 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 24





Malý kralevic tam strávil dlouhé dva měsíce. Byl vystrašený
a nechápal, proč matku nemůže vidět a musí tak hrozně trpět.
Těžko se s brutální otcovou reakcí smiřoval a tento traumatický
zážitek v něm zůstal celý život, i když se později ve svém
vlastním životopisu Vita Caroli o ničem nezmínil. Zato kronikář
Karlovy doby Beneš Krabice z Weitmile, který děsivý příběh znal,
ho ve své kronice jednoznačně potvrzoval a zároveň dodával,
že i když byl kralevic po dvou měsících z temnice propuštěn,
na Lokti strávil v izolaci ještě téměř celý další rok.
Jen těžko můžeme vylíčit pocity tříletého chlapce, který se
najednou sám ocitl v tak hrozném prostředí, vytržen z dosavadní
matčiny péče. Je s podivem, že věznění přežil bez podstatnější
duševní újmy. Od krále to bylo kruté rozhodnutí a v dětské
kralevicově duši to zanechalo hlubokou jizvu. Svého otce se až do
dospělosti bál a nikdy už k němu nenašel vřelejší vztah, cítil pouze
respekt před jeho autoritou.
Možná však právě tento otřesný zážitek v mladičkém
Václavovi cosi probudil. Tehdy se v něm zřejmě zrodila jeho pozdější
vnitřní síla a vnímavost, které nakonec vyústily v přemýšlivost,
představivost, žízeň po životě, pokoru před Bohem, soucit s
lidskou bídou i touhu být jednou lepším než jeho otec.
Loketské trauma v malém hochovi zanechalo stopu, kterou
v dospělosti dokázal přetavit v cosi pozitivního, zocelujícího
a zušlechťujícího. Trpká zkušenost malého chlapce, který poprvé
v životě okusil, co je to nepřízeň osudu, v něm vzbudila velkou
251. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 25





touhu – překonávat nástrahy života všemi prostředky, aby se mu
už nikdy nic takového nemohlo stát.
Kralevicovo věznění na Lokti je však spojeno s řadou
nejasností. Především není přesně známo, kdy k němu došlo. Beneš
Krabice z Weitmile tvrdil, že to bylo ve čtvrtém roce Václavova
věku, což by znamenalo, že kralevic byl vězněn až někdy
počátkem léta roku 1320 a do té doby se na Lokti pohyboval na
svobodě a jistě v péči nějakých chův.
Pokud to tak opravdu bylo, jeho internace v loketském
podzemí měla spíše charakter „ochranné vazby“, jejíž důvody byly
nasnadě. Proti králi, který tvrdě postihl některé straníky Viléma
Zajíce z Valdeka, se totiž v roce 1320 opět zdvihl odboj této části
českého panstva a tentokrát měl pán z Valdeka podporu i
bohatého pražského patriciátu, jenž byl nespokojen s vysokými
daněmi a proti králi se vzbouřil.
Jan Lucemburský byl v té době v Brně, kde se také o novém
odboji dozvěděl. Královna Eliška s Vilémem Zajícem z Valdeka
pobývala v Praze, a když se král s vojskem objevil před Prahou,
obsadil Pražský hrad a hrozil vzbouřencům Starého Města
pražského tvrdou odvetou. Ti totiž mezitím obsadili obě věže na
Juditině mostě, jenž spojoval Staré Město s Menším Městem
pražským, takže se po něm do Starého Města nikdo nemohl dostat.
Král pak pro výstrahu vypálil předměstí u kláštera na Zderaze,
ale mostní věže se mu dobýt nepodařilo.
Nezbylo mu proto než po osmi dnech se vzbouřenci
vyjednávat s tím, že jim zaručí milost. Došlo také k dohodě nejen s praž-
26 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 26





skými měšťany, ale i s českým panstvem a Vilém Zajíc z Valdeka
s královnou Eliškou se s Janem Lucemburským opět usmířili.
Král pánovi z Valdeka vrátil úřad nejvyššího maršálka a postavil
ho do čela vojska vypraveného na pomoc římskému králi
Ludvíku Bavorovi v jeho zápase s Fridrichem Habsburským, který se
mezitím prohlásil římským vzdorokrálem.
Na této výpravě byl Vilém Zajíc z Valdeka těžce postřelen
dvěma šípy z kuše a zanedlouho svým zraněním podlehl. Prý se
během tažení dostal do sporu s jinými šlechtici a Beneš Krabice
z Weitmile později ve své kronice naznačoval, že se mohlo jednat
o předem připravený atentát.
Kdo však měl být v jeho pozadí, to už kronikář neprozradil.
Jisté je, že smrt pána z Valdeka byla ku prospěchu jak Jindřichovi
z Lipé, tak i králi Janovi. Jeden z jejich největších mocenských
rivalů byl po smrti a královna Eliška Přemyslovna přišla o
důležitého spojence a přítele. Po této události na jakékoli další vlastní
mocenské ambice rezignovala a stáhla se i s dětmi na svůj hrad
v Mělníku.
Právě tyto dramatické události mohly Jana Lucemburského
přimět k tomu, aby na Lokti svého prvorozeného syna poslal do
„ochranné vazby“. Možná se obával, že kdyby se vzbouření
straníci pána z Valdeka tohoto hradu nečekaně zmocnili, stal by se
malý Václav jejich rukojmím a Vilém Zajíc by pak krále mohl
vydírat a klást mu ultimativní požadavky.
Ale proč zůstal kralevic na Lokti a otec ho nenechal převézt
na jiný hrad?
27 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 27





Na to je jen jediná odpověď. Na cestách tehdy nebylo
bezpečno a malý kralevic by při přesunu jinam mohl
vzbouřencům padnout do rukou mnohem snadněji. Loket byl přece jen
opevněný hrad a za jeho zdmi se královská posádka mohla
bránit tak dlouho, dokud by nepřišla pomoc.
Tak či tak, k Václavově internaci zřejmě došlo pod tlakem
nových událostí. Ačkoli to bylo vůči malému chlapci kruté, král
jeho věznění z nějakého závažného důvodu považoval za
nezbytné a vzpoura pražského patriciátu a šlechty oddané Vilému
Zajícovi z Valdeka toho byla pravděpodobně příčinou.
Smrt Viléma Zajíce z Valdeka znamenala předěl v
dosavadním vládnutí Jana Lucemburského v Českém království.
Období vnitropolitických zmatků bylo konečně zažehnáno a česká
šlechta v čele s Jindřichem z Lipé si na králi konečně vydobyla
dostatečný podíl na správě celé země. Situace se začala
stabilizovat.
Novým domovem se na další léta stal malému kralevicovi hrad
Křivoklát, který po smrti pána z Valdeka, jenž ho měl v držení,
připadl zpět českému panovníkovi. Na kralevicovu bezpečnost
tu dohlížel purkrabí Ondřej Pluh a Václav – zcela odloučen od
matky – tu prožil téměř další tři roky. Staraly se o něj chůvy a
hlídali ho královští ozbrojenci. Druhorozený Přemysl po
půldruhém roce zemřel a král měl s malým Václavem své vlastní plány,
jež nečekaně vyústily v novou diplomatickou aktivitu.
V roce 1322 se novým francouzským panovníkem stal
Karel IV. Sličný (1294–1328), který se právě rozvedl se svou manžel-
28 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 28





kou a hledal novou nevěstu. Tou se nakonec stala sestra Jana
Lucemburského Marie (1304–1324) a v září téhož roku se ve Francii
za Karla IV. provdala. Šlo o dynastický sňatek, který znamenal
těsnější sbližování Lucemburků s touto západní mocností.
V Čechách se však předtím odehrála další rodinná kolize mezi
Janem a Eliškou Přemyslovnou. Všemi opuštěná česká královna
se po dalším porodu syna Jana Jindřicha (únor 1322) sblížila se
svým nevlastním bratrem a levobočkem jejího otce Václava II.
Janem Volkem, jenž zastával úřad vyšehradského probošta
a kancléře Českého království. Jan Volek se ze všech sil snažil
přimět českého krále, aby zapomněl na všechny dřívější spory se
svou ženou a smířil se s ní.
Překážku jeho úsilí představoval opět Jindřich z Lipé, který do
sblížení královských manželů vrazil další klín. Jana
Lucemburského se mu podařilo přesvědčit o tom, že Eliška Přemyslovna
s Janem Volkem proti němu opět intrikují a hodlají zosnovat
nové spiknutí, jehož cílem má být uskutečnění starého plánu –
totiž nastolit na český trůn kralevice Václava. S Vilémem Zajícem
z Valdeka to Elišce nevyšlo, nyní si proto vyhlédla nového
spojence v nevlastním bratrovi.
Král pánovi z Lipé uvěřil. Jana Volka obvinil ze zrady, odebral
mu všechny jeho úřady a pohrozil mu popravou. Milost dostane,
pokud se přizná, že s královnou připravoval nové spiknutí.
Co kancléři zbývalo? Raději se ke všemu, co král chtěl slyšet,
doznal. Byl sice uvězněn, ale s pomocí přátel se mu podařilo
uprchnout do sousedního Bavorska. Příliš ho netrápilo, že králi
29 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 29





lhal, aby si zachránil život, ale Elišce vzkázal, aby se před
manželem měla na pozoru.
Když se tehdy již znovu těhotná Eliška Přemyslovna
dozvěděla, co se stalo, v obavách o svůj život uprchla do Bavorska,
kde našla azyl u své dcery Markéty, zasnoubené s
dolnobavorským vévodou Jindřichem II. (1304–1339), za něhož se však
provdala až v roce 1328. V tomto exilu česká královna setrvala až do
roku 1325 a po celou tu dobu se starala o narozená dvojčata Annu
a Elišku. O těchto dvou sestrách se občas spekuluje, že mohly být
dcerami Viléma Zajíce z Valdeka. Král prý svou ženu zapudil
právě proto, že o svém otcovství pochyboval, ale pro takové
tvrzení nejsou prokazatelné důkazy.
Eliščin útěk krále Jana rozzuřil, a nechal proto v Čechách
manželce zabavit téměř všechny její statky. Většinu z nich rozdal
svým oblíbencům a poté zakázal posílat jí i peníze. Rozvrat jejich
manželství byl dovršen a Eliška byla odkázána jen na podporu
své dcery a budoucího bavorského zetě.
Do Čech přijela až po třech letech (tehdy se vrátil i Jan
Volek, kterého nakonec král rehabilitoval a vrátil mu jeho hodnosti)
a traduje se, že se za ni u krále Jana přimluvila jeho umírající
sestra a francouzská královna Marie Lucemburská (zemřela
v roce 1324). Právě ona ho prý nakonec přiměla k tomu, aby svou
manželku i jejího nevlastního bratra vzal na milost. Marie
Lucemburská totiž ještě před svými vdavkami nějaký čas s Eliškou žila
v Praze a dobře ji znala. Nevěřila, že by její švagrová proti králi
Janovi osnovala nějaké spiknutí, a také to svému bratrovi řekla.
30Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 30





Eliška Přemyslovna se v roce 1325 opět objevuje v Praze. Beneš
Krabice z Weitmile k tomu ve své Kronice pražského kostela napsal:
„Léta Páně 1325 na svátek Obřezání Páně (1. ledna) se česká
královna Eliška vrátila z krajin bavorských do svého království.
Duchovenstvo a lid ji přijal s velikou radostí, protože nebyla v
království dva a půl roku. Hlavní příčinou její nepřítomnosti bylo
prý to, že ji někteří páni nenáviděli a stále proti ní podněcovali
mysl královu.“
Jen pro zajímavost – ve stejném roce za dohledu odborníků
z Florencie nechal král Jan v pražské mincovně razit první české
zlaté mince, zvané florény, které mu pak sloužily především jako
žádané platidlo k úhradám jeho výdajů v cizině.
Královna však v Praze dlouho nepobyla a často cestovala. Král
Jan se s ní už nestýkal, neboť žil většinou v cizině. S manželkou
se vídal jen při zcela formálních příležitostech. V roce 1330
psychicky zlomená Eliška Přemyslovna ve věku osmatřiceti let
podlehla v domě svého nevlastního bratra Jana Volka na Vyšehradě
tuberkulóze a 1. října roku 1330 byla pochována vedle svého otce
Václava II. v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi.
Beneš Krabice z Weitmile k tomu ve své kronice poznamenal:
„Dne 29. září zemřela na Vyšehradě v domě proboštově
ušlechtilá česká královna Eliška, zatímco její manžel, král Jan, byl v
krajích korutanských. I byla s poctou pohřbena na Zbraslavi, kterou
založil její otec. Tato královna svého času snášela mnohá
protivenství, a dokud žila, prošla ohněm a vodou a v hodině smrti
došla s pomocí boží útěchy.“ Nešťastná česká královna, která
311. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 31





se stala obětí intrik mocného velmože Jindřicha z Lipé, svého
úhlavního nepřítele přežila jen o pouhý rok.
Zatímco Eliška Přemyslovna žila v nuceném exilu, tíživý osud
jejího prvorozeného syna se od základů změnil. Když se jeho
teta Marie Lucemburská stala francouzskou královnou, přišel
v dubnu roku 1323 do Čech od krále Jana z Francie příkaz, aby
byl sedmiletý kralevic neprodleně dopraven k francouzskému
dvoru. Bylo totiž dohodnuto, že se ožení se stejně starou
francouzskou princeznou Blankou z Valois (1316–1348). Blanka byla
dcerou Karla z Valois, strýce francouzského krále Karla IV.
Sličného, a ze strany Jana Lucemburského to bylo doslova
osudové rozhodnutí, jež zajistilo, že Lucemburkové byli
dlouhodobě vázáni diplomatickou i spojeneckou aliancí s
francouzskými králi.
Pro samotného českého kralevice to však znamenalo mnohem
víc. Chlapec byl konečně vytržen z nehostinného prostředí
křivoklátského hradu a dostal se do jiné, kultivovanější společnosti,
kde byl přijat s otevřenou náručí své tety i jejího manžela.
Požehnání k připravované svatbě udělil i papež, takže nic nebránilo
v uzavření manželství.
Václava ani Blanky se nikdo na nic neptal. Sňatky malých dětí
z vysoce urozených rodů byly záležitostí jejich rodičů, i když
k potvrzení platnosti takových manželství bylo třeba papežova
svolení. Královské děti se ve středověku stávaly předmětem
politických kalkulací a obchodů, což se odráželo i ve sňatkové
politice jejich rodičů.
32 Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 32





V tomto případě papež Jan XXII. dlouho neváhal a chystaný
svazek posvětil. I z toho je zřejmé, že vše už bylo do detailu
předem dohodnuto a připraveno.
Ještě před svatbou se však odehrálo něco velice důležitého.
Václav se záhy po svém příjezdu do Francie zúčastnil
slavnostního biřmování, jemuž královský dvůr přikládal velký význam.
Kmotrem mu byl samotný francouzský král Karel IV. Sličný a
Václav tehdy přijal jeho jméno a ihned ho začal používat. Od této
chvíle se z českého kralevice Václava stal princ Karel...
33 1. Královské rošády
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 33





001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 34





2.
Osudová předurčenost?
K ARLŮV POBYT VE FRANCII byl nepochybně jedním z osudových
období jeho života a předurčil ho k budoucímu vladařskému
poslání. Právě tady se mu totiž dostalo vynikajícího vzdělání, jež
bylo jednou z určujících podmínek toho, aby se jednou stal
nejvýznamnější panovnickou osobností Evropy.
Nejprve měl soukromé učitele, vzdělané francouzské kleriky,
kteří ho zasvětili do základů teologie a učili ho latinsky a
francouzsky. Po smrti královny Marie Lucemburské (1324)
pobýval český kralevic Karel na francouzském královském dvoře, kde
se kolem roku 1325 seznámil s významným učencem a
diplomatem, biskupem z Arrasu Pierrem de Rosières, který Karla zaujal
především svým řečnickým uměním.
Tento učený prelát se stal nejen jeho učitelem, ale i blízkým
přítelem a zasvěcoval ho do složitostí tehdejší evropské politiky
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 35





a diplomacie. Kronika Pražského kostela Beneše Krabice z Weitmile
zároveň potvrzuje, že Karel studoval na pařížské univerzitě.
Nevíme sice jak dlouho a zda se jednalo o systematické studium,
ale dnešní historikové se přiklánějí k názoru, že šlo spíše o
studium nahodilé a zaměřené pouze na určité předměty – především
filozofii a práva.
Vzhledem k tomu, že pařížská univerzita platila za nejlepší
vysoké učení v Evropě a vykazovala i jistou názorovou
svobodomyslnost, bylo Karlovo vzdělání na vysoké úrovni. Univerzitní
intelektuální prostředí na něj mělo výrazný vliv a stalo se
základem jeho pojímání světské
moci jako životního poslání,
zabezpečovaného i
příslušnými právními normami.
Součástí Karlovy výchovy
byla pochopitelně i tělesná
příprava, zejména jízda na koni,
spojená s bojovým výcvikem
všeho druhu. Vždyť jeho otec
Jan Lucemburský měl pověst
vynikajícího bojovníka na
rytířských turnajích a přál si,
aby i jeho syn vyrostl ve
zdatného rytíře.
Smalým, uzavřeným
aponěkud plachým chlapcem, který
36Karel IV. – záhady a mystéria
Jedno z dobových zobrazení
českého krále Jana Lucemburského
jako věhlasného rytíře
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 36





před lety přijel do Francie, se během několika následujících roků
odehrála podivuhodná změna. Stal se z něj bystrý, učenlivý a
sebevědomý mladíček, který se všestranně připravoval na roli
budoucího feudálního vládce.
Nevyhýbal se však ani radovánkám, ať již studentským nebo
dvorským. Není tajemstvím, že Paříž byla tehdy plná nevěstek,
což mladíky z urozených kruhů lákalo ke slastem neřestného
milování. Nevíme, zda to byl i případ prince Karla, jelikož byl
v té době ještě hodně mladý. Není ale vyloučeno, že se svými
přáteli v Paříži navštívil některé „lázeňské domy“, což byl název,
za nímž se ve skutečnosti skrývaly nevěstince s malými bazénky,
v nichž se dalo dovádět s obnaženými dívkami. Nabyl zde Karel
svých prvních erotických zkušeností?
To s jistotou nevíme. Se svou ženou Blankou z Valois, která
od něj jako dítě žila odloučená u své rodiny, se zatím milovat
nemohl. Občas se s ní vídal na dvorských plesech, kde s ní konečně
mohl konverzovat ve francouzštině a dvořit se jí, ale to také bylo
vše. Jejich manželství ještě nebylo „naplněno“ – podle tehdejších
pravidel museli nejprve oba dosáhnout plnoletosti, což bylo až
ve čtrnácti letech.
Proč se Karel po svatbě nevrátil zpět do Čech, ale ještě dalších
sedm let zůstal ve Francii? Na první pohled to nemá logiku, ale
nepochybně k tomu došlo na základě dohod mezi Karlem IV.
Sličným a Janem Lucemburským.
Jeden z důvodů mohl být, aby se český kralevic ve Francii
vzdělával, to však zřejmě nebyl jediný motiv. V Čechách byly
37 2. Osudová předurčenost?
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 37





poměry rozhárané, a navíc mezi králem Janem a královnou
Eliškou Přemyslovnou došlo k manželskému rozvratu, vrcholícímu
již zmíněným útěkem české královny do dočasného bavorského
exilu. Český král se navíc ve svém království téměř vůbec
nezdržoval, jeho diplomatické i vojenské aktivity byly zaměřeny
do zahraničí.
Za této situace si Blančin otec, Karel z Valois, jistě nepřál, aby
se jeho dcera po svatbě ocitla v tak rizikovém prostředí, kde
nebyl nikdo, kdo by se o ni ani o jejího manžela v Čechách staral
a pečoval o jejich bezpečnost. Zřejmě ani král Jan nechtěl, aby se
jeho syn do Čech vrátil. Tamní šlechtě po všech neblahých
zkušenostech nedůvěřoval a mohl mít obavy, aby se jeho syna česká
aristokracie nezmocnila a nakonec ho neprohlásila novým
českým panovníkem.
Jan Lucemburský věděl, že mezi českou šlechtou i měšťanst vem
není pro tíživou daňovou politiku příliš oblíben. Z Českého
království si udělal jen výnosnou banku, která měla finančně krýt
jeho vojenská dobrodružství v Evropě.
V roce 1328 však Karel IV. Sličný zemřel a francouzského trůnu
se ujal nevlastní bratr Blanky z Valois Filip VI. (1293–1350). I když
byl obdivovatelem Jana Lucemburského, k němuž vzhlížel s
respektem, o další osud českého prince Karla, který byl jeho
švagrem, nejevil zájem a ani se s ním příliš nestýkal. Karlův přítel
a dosavadní důvěrník Pierre de Rosières se v roce 1329 stal
arcibiskupem v Sens a po jeho odchodu se český kralevic na
francouzském dvoře začal cítit osamělý. Pětatřicetiletý Filip VI. na něj po-
38Karel IV. – záhady a mystéria
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 38





hlížel svrchu, vždyť Karel byl teprve třináctiletý hoch, i když
o mnoha věcech už začal přemýšlet jako dospělý. Naučil se
dvorským mravům, byl znalý v politice, filozofii, literatuře, osvojil si
mnohé právní zásady a normativy a skvěle ovládal latinu,
francouzštinu, později němčinu, italštinu a nakonec i češtinu.
Nastal čas jeho odchodu z Francie. Na jaře roku 1330 ho otec
ismanželkou Blankou z Valois povolal do lucemburského
hrabství, aby ho tam jmenoval svým zástupcem a správcem, neboť se
právě chystal na důležitou vojenskou výpravu do severní Itálie.
Karel k tomu později ve svém životopisu Vita Caroli jen
lakonicky poznamenal: „Vrátiv se z Francie, setkal jsem se s otcem
v hrabství lucemburském.“
Po příjezdu do Lucemburska se začal Karel konečně sbližovat
s manželkou Blankou, do níž se podle všeho bezhlavě
zamiloval. Blanka vyrostla v krásnou
dívku a český kralevic byl
jejími půvaby naprosto unesen.
Blanka z Valois měla osobité
charisma, o čemž svědčí, že
později byla i českou
šlechtou přijata s úctou a
obdivem, nemluvě o tom, že si ji
pro její příjemné vystupování
a empatii oblíbilo i ostatní
obyvatelstvo Českého
království.
392. Osudová předurčenost?
Dobový Karlův portrét s jeho první
manželkou Blankou z Valois
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 39





Jako otcův zástupce toho Karel v Lucembursku mnoho nestihl,
ale pravděpodobně se právě tady dozvěděl o smrti své matky
Elišky. Vlastně si už ani nedokázal vybavit její tvář, i když
vzpomínky na ni ho během dětství neopouštěly, a dokud žila,
vyprávěla mu o ní jeho teta, francouzská královna Marie
Lucemburská.
Jak se asi Karel musel cítit, když se dozvěděl smutnou zprávu,
že jeho matka už nežije? To sice nevíme, ale hned po jeho
návratu do Čech v říjnu roku 1333
směřoval své první kroky v rodné zemi
k Eliščině hrobu na Zbraslav. Můžeme
se tedy domnívat, že mu smrt matky
určitě nebyla lhostejná. Jistě želel
zejména toho, že už neměl možnost se
s ní vidět.
Než dostal příležitost se s
lucemburským hrabstvím pořádně seznámit, už
v průběhu roku 1331 ho král Jan
povolal do severní Itálie, kam se vydal na
vojenské tažení. Plánoval zde zřídit
novou říšskou enklávu, která by mu
byla podřízena. Oficiálně sice
vystupoval jako zmocněnec římského císaře
Ludvíka Bavora, ve skutečnosti však
40 Karel IV. – záhady a mystéria
Portrét Elišky Přemyslovny ze Zbraslavské
kroniky
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 40





sledoval vlastní zájmy – chtěl svůj územní zisk, složený z řady
italských měst, podřídit své vládě.
Janovi se v Lombardii podařilo získat města Brescii, Bergamo,
Parmu, Cremonu, Pavii, Modenu a Reggio a poté i Luccu v
Toskánsku. Tak byla vytvořena lucemburská italská signorie a
českému králi nyní šlo především o to, aby zde upevnil moc
lucemburské dynastie. Ajeho syn mu v tom měl pomoci.
Poprvé v životě přicházel patnáctiletý český kralevic do
neznámého prostředí, v němž nebyla nouze o intriky, což pro něj
znamenalo nové zkušenosti i praktické poznání politického
umění a vojenské způsobilosti. Na obojí byl předchozí výchovou
teoreticky připraven, ale tentokrát to bylo něco jiného. Italská
mise, do které ho otec zatáhl, se pro Karla měla stát i první
zkouškou jeho vladařských a bojových schopností. Zároveň pro něj
znamenala téměř tříleté odloučení od manželky, která zůstala
v Lucembursku pod dohledem králova bratra, trevírského
arcibiskupa Balduina, jenž se později svému synovci stal
významnou politickou oporou a byl pověřován důležitými
diplomatickými misemi.
Pobyt v Itálii tvořil další důležitou etapu Karlova života i
předěl v dozrávání jeho osobnosti. Dokonce se dá říci, že to bylo
období, kdy se mladý český kralevic opravdu vybouřil. Italská
města, zmítaná vnitřními nesváry, skýtala oběma Lucemburkům
mnoho radovánek a není tajemstvím, že Karel zde vedl dost
bujarý život a nevyhýbal se ani milostným dobrodružstvím. Jeho
Blanka byla daleko a co oči nevidí, to srdce nebolí. Český kralevic
41 2. Osudová předurčenost?
001-125 Karel IV zahad myster_145x205 mm QXP 7.x 8.4.16 9:56 Stránka 41





nebyl žádný asketa, a pokud chtěl obstát mezi staršími vojáky
a šlechtici, kteří ho doprovázeli, musel navenek vystupovat jako
světák, což posilovalo jeho autoritu. Nic světského mu v té době
zkrátka nebylo cizí.
Přesto pro něj byla Itálie zároveň i bojištěm, kde mohl
uplatnit i svou fyzickou zdatnost a odvahu. Tamní města sice Jana
Lucemburského vítala jako nositele míru a pořádku, ale honba
českého krále za penězi v malých městských státečcích, které
jeho nadvládu přijaly, se ne u všech obyvatel setkávala s
pochopením. Řada místních v králi Janovi a jeho vojácích spatřovala
jen cizí vetřelce, kteří se přišli obohatit na úkor domácí italské
šlechty a bohatého patriciátu. Český kralevic se tak ocitl v
politicko-mocensky nestabilním prostředí, kde bylo možné čekat
cokoli, jen ne to, co jeho otec všem sliboval – klid, mír a větší
bezpečí.
Otázka, proč český král svého prvorozeného syna a
předpokládaného dědice vystavil takové životn


Vladimír Liška

VLADIMÍR LIŠKA


15. 1. 1955

Vladimír Liška, přední český záhadolog a spisovatel se narodil 15.1.1955.

Vystudoval Pedagogickou fakultu UK (obor historie, český jazyk). Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře. Jeho zájmy: archeoastronautika, historie, ufologie a parapsychologie, na toto téma vydal v různých masmédiích celou řadu odborných studií.

Patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace, zájmového sdružení, zabývajícího se paranormálními jevy. Speciálně se zabývá historickými záhadami a problematikou UFO fenoménů. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist