načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Karel IV. - Památná místa tehdy a dnes - Jiří Martínek; RNDr.

Karel IV. - Památná místa tehdy a dnes

Elektronická kniha: Karel IV. - Památná místa tehdy a dnes
Autor: ;

Císař a král Karel IV. (1316–1378) patří bezpochyby k nejvýznamnějším osobnostem našich dějin. Byl nejen panovníkem českým, ale vládl i nemalé části Evropy. Jeho státnické ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 99
Rozměr: 23 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile, erby
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Petr Urban
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2712-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce zachycuje životní osudy významného českého a evropského panovníka. Důležitá pozornost se zaměřuje na období jeho vlády (1346-1378); autor se zaobírá nejen Karlovými zahraničněpolitických kroky, zakladatelskou a literární činností, ale také jeho soukromým životem. Knížka rovněž seznamuje s důležitými místy ležícími v Čechách i v zahraničí, která jsou spojena s osobou Karla IV. a jeho životem. Závěr obsahuje různé zajímavosti o tomto českém králi. Život a vláda císaře a krále Karla IV.

Popis nakladatele

Císař a král Karel IV. (1316–1378) patří bezpochyby k nejvýznamnějším osobnostem našich dějin. Byl nejen panovníkem českým, ale vládl i nemalé části Evropy. Jeho státnické povinnosti ho zavedly na mnohá místa i daleko za hranicemi dnešní České republiky. Zakládal hrady, kláštery či školy, setkával se s nejvýznamnějšími osobnostmi své doby. Jeho stopy najdeme v Itálii, Lucembursku, ale i na pobřeží Baltu.
Historik Jiří Martínek má za sebou práci takřka detektivní. Život Karla IV. mapuje nejen z hlediska historických událostí, ale zavede nás na místa, kde Karel IV. pobýval, a seznámí nás s tím, jak vypadají dnes.
V roce 2016 oslavíme 700. let od narození „největšího Čecha“. Tato kniha je důkazem toho, že odkaz Karla IV. je opravdu trvalý a velkolepý, a že i v 21. století nás jeho myšlenky a skutky mohou stále inspirovat.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Martínek; RNDr. - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Karel IV.

Památná místa tehdy a dnes

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Jiří Martínek

Karel IV. – Památná místa tehdy a dnes – e-kniha

Copyright © Fragment, 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Jiří Martínek

Ilustroval Petr Urban


Manželce a synům


Jméno: Karel

Rodné jméno: Václav

Narozen: 14. května 1316

Zemřel: 29. listopadu 1378

Rodiče: Jan Lucemburský

Eliška Přemyslovna

Rodinný stav: 4x ženatý

Výška: 173 cm

Váha: asi 80 kg

Krevní skupina: 0

Povolání: císař římský a král český


6

Budoucí císař a král Karel IV. se narodil dne 14. května 1316 v Praze. Z kronik

víme, že to bylo o páté hodině ranní, ale nikdo nezapsal, kde se tak stalo. Pražský

hrad byl po požáru z roku 1303 ještě neobyvatelný (aspoň ne pro královskou

rodi nu), takže se šťastná událost musela stát někde ve městě – snad v (dosud

stojícím) domě U Kamenného zvonu na rynku, nynějším Staroměstském ná­

městí, možná v domě zvaném U Štupartů (na rohu dnešních ulic Jakubské

a Malé Štupartské). Vzhledem k tomu, že se narodil následník trůnu a dítě bylo

očividně silné a zdravé, počkalo se na křest až do příjezdu vzácných hostů: malý

princ byl pokřtěn 30. května, na Boží hod svatodušní, a to pražským biskupem

Janem IV. z Dražic, mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu a trevírským

arcibiskupem Balduinem Lucemburským.

Otcem očekávaného dítěte byl český král

Jan Lucemburský (1296–1346). Pocházel

z moc né ho říšského rodu, vždyť jeho otcem

byl císař Jindřich VII., matkou pak Marké­

ta Brabantská. Ve čtrnácti letech se v srpnu

1310 v německém Špýru oženil s jednou

z nej lepších partií tehdejší Evropy. Eliška

Přemyslovna (1292–1330), dcera Václava

II., totiž byla faktickou dědičkou Českého

království, kde nedlouho předtím tragic­

kou smrtí jejího bratra Václava III., zavraž­

děného v srpnu 1306 v Olomouci, vy mřel

panovnický rod Pře myslovců a no vý král,

Jindřich Korutanský, byl všechno, jen ne

Narodil se budoucí král

 Pražský dům U Kamenného zvonu,

možné místo narození Karla IV.

JménoénJ:J KnarelRdajnVácvrNrnz1lR4.kějtln3revrn6VéZ


7

schopný a oblíbený vládce. Z to­

ho důvodu čeští předáci hledali

nového krále – a císařův syn byl

jistě vhodnou partií. Co na tom,

že Eliška měla touhu stát se spíš

jeptiškou než královnou, a na­

víc byla o čtyři roky starší než

její ženich...

 Jan Lucemburský v iluminaci Gelnhausenova kodexu

Z manželství (jehož domluvení bylo zřej­

mě dílem opatů Konráda Zbraslavského

a Hei den reicha ze Sedlce, a na druhé stra­

ně diplomata, někdejšího rádce Václava II.

a toho ča su kmotra Petra z Aspeltu) vzešly

nejprve dvě dcery, až v onom květnu 1316

se na rodil konečně syn. Dostal jméno Vác­

lav – po dědečkovi, slavném českém králi,

ale i po Sv. Václavovi, patronu české země.

Karlem se stal až později.

 Erb s českým a lucemburským lvem,

užívaný Janem Lucemburským

Jméno: KarelRmdjV:

Jméno: Kar:elRd


8

Vznešení předkové

Otec Jan pocházel z rodu lucemburských hrabat, jeho rodinné kořeny je ale

třeba hledat ještě jinde – v limburském hrabství, na pomezí dnešní Belgie a Ni­

zozemska. Prý byla jejich pramáti sama bájná víla Meluzína... V Lucem bursku

samém vládla od raného středověku (poprvé ji kronikáři zmiňují k roku 963)

jiná dynastie, ale ta roku 1247 vymřela po meči – to znamená, že neměli mužské

potomky, ale jen dcery. Poslední dědička, Ermesinda, se tehdy vdala za limbur­

ského hraběte Jindřicha, a přivedla tak do svého vévodství Janovy a Karlovy

předky.

Největší „kariéru“ z rodu udělal Janův otec, hrabě Jindřich (asi 1275–1313).

Roku 1308 byl totiž, ač znám svým blízkým vztahem k Francii, zvolen římským

králem, tedy nejvyšším

vládcem celého (součas­

ného) Německa a okol­

ních zemí, tehdy nazýva­

ných Svatá ří še římská.

Jeho bratr Balduin se na­

víc rok předtím stal arci­

biskupem v Trevíru, což

také bylo významné po­

stavení, spojené mj. s kur­

fiřtským hlasem.

A ze špatné rodiny roz­

hodně nebyla ani Jindři­

chova manželka, Marké­

ta z Brabantu; její otec,

 Zvolení Jindřicha VII. římským králem

(Codex Balduini Trevirensis)

Jménom: Karre


9

sídlící v (nyní belgickém) Bruselu, se jmenoval Jan I. Brabantský. Byl to prý

docela dobrý vládce, ale měl také (možná až přespříliš) dobrý vztah k pivu.

Ostatně panovník, v tehdejší latině nazývaný Jean Primus, je pod zkomoleným

jménem – Gambrinus – dodnes uctíván jako patron hostinských, sladovníků

a pivovarníků.

Vláda Jindřicha VII. v Říši ale byla poměrně krátká. Sice se mu podařilo upev­

nit svou moc a posílit ji synovým sňatkem s českou dědičkou, ale v touze stát

se císařem (k čemuž bylo třeba dostat se ke korunovaci do Říma) odjel kon­

cem roku 1310 do Itálie a tam se nadlouho zapletl do místních válek, v nichž

padl i jeho další bratr Walram. Jindřich byl sice v červnu 1312 korunován, ale

rok poté náhle zemřel, asi na malárii, a byl pohřben v Pise. Svého syna již

od svatby nikdy neviděl.

 Hrad Vianden v severním Lucembursku, oblíbené sídlo Jindřicha VII. a (možné) místo narození jeho syna Jana

Jméno:


10

Dědic Přemyslovců

Jestliže Václav/Karel měl po otci vznešené předky, nejinak tomu bylo i z matčiny

strany. Jeho matka, Eliška Přemyslovna, byla dcerou českého krále Václava II.

(1271–1305), a tedy vnučkou „krále železného a zlatého“, Přemysla Otakara II.

a Kunhuty Uherské. Postupujeme­li v rodokmenu zpět do dalších generací,

našli bychom tu i další slavná jména těch, kdo byli Karlovými předky: například

Bře tislav I. († 1055), známý únosem krásné Jitky z kláštera ve Schweinfurtu,

nebo Vladislav II. († 1174), účastník II. křížové výpravy. Samozřejmě bychom

mohli pokračovat zpět až k Boleslavu Ukrutnému či mýtickým předkům Libuši

a Přemyslovi, povolanému k vládě od pluhu, k jehož tradici se pozdější král a císař Karel IV. výslovně hlásil. Václav II., ač měl krušné dětství spojené i s vězněním na Bezdězu, se jako král stal jedním z nejmocnějších v Evropě. Opatrnou, ale promyšlenou politikou po boku silného rodu Habsburků – na římském trůně seděli postupně otec a bratr jeho ženy Guty – dokázal království zotavit po sérii válek a hladomorů, bohatství mu přinesla nově objevená ložiska stříbra u Kutné Hory. Pro ni Vác­ lav vydal horní (= hornický) zákoník a od roku 1300 začal razit nové peníze, pražské groše. A ačkoli se nikdy nenaučil číst, dokonce skládal milostné básně. Roku 1300 s rukou druhé ženy Elišky Rejčky získal i nárok na Polsko, kdy byl také koru no ván. Pro svého syna Václava III. se pokoušel, se střídavými úspěchy,

získat i uherský trůn.

Ubránil se válečné mu

ta žení Albrech ta Habs ­

bur ské ho; než ale mohl

tohoto úspěchu vy užít,

zemřel roku 1305 zřej­

mě na tuberkulózu.

Ačkoli Václav II. měl

s dvěma man želka­

mi – Gutou Habsbur­

skou a Eliš kou Rejč­

kou – celkem 11 dětí,

do spělosti se dožilo jen

mi nimum z nich. Ze

čtyř synů přežil jediný, z děv čátek čtyři; Anna byla provdána za Jindřicha Korutanského, Markéta a Anežka za knížata ve Slezsku. Dědičkou Čech (a v době, kdy se jednalo o sňat­ ku, je dinou zletilou a svobodnou) se tak stala Eliška Přemyslovna, přes niž se pak stal nadějí pro český lid a dědicem přemyslovské tradice její prvorozený syn – Václav neboli Karel IV.

 Poslední Přemyslovci (Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III.)

v rukopise Zbraslavské kroniky

Pražský groš Václava II.

Erb rodu Přemyslovců

Jméno: KKKa


12

Doba, do níž se malý princ Václav narodil, rozhodně nebyla bezpečná. Více­

méně v Čechách probíhala válka mezi několika skupinami šlechticů, snaží­

cími se urvat co nejvíce moci: někteří z nich si to dokonce pojistili sňatky,

třeba Petr z Rožmberka se oženil s bývalou královnou Violou, vdovou po

Václa vu III.; jinou královskou vdovu, Elišku Rejčku, zas miloval mocný pan

Jindřich z Lipé. Proto už jako čtyřměsíční byl budoucí král odvezen matkou

Eliškou na pev ný hrad Křivoklát, kde byl chráněn jiným mocným šlechticem

Vilémem Zajícem z Valdeka.

Dětství na hradech

Roku 1317 byl Václav otcem převezen na

další pevný hrad, Loket. Zůstal tu i poté, co

se Jan Lucemburský se šlechtici v dubnu

1318 smířil (v tzv. domažlickém míru) –

jeho královský otec se domníval, že k tomu

má důvod. Svou ženu Elišku Přemyslovnu

totiž Jan podezříval, že se chce spojit s vůd­

ci české šlechty, Jana sesadit a sama vlád­

nout ve jménu svého tříletého syna. Tak to

tedy ne! V únoru 1319 se Jan Lucemburský

proto ne čekaně vrátil z tažení kdesi v cizině,

vtrhl na Loket a vhodným mučením zajat­

ců se dozvěděl, co chtěl. A protože byl muž

činu, Elišku nechal odvézt na hrad Mělník

a malého Václava ponechal na Lokti (a poz­

ději znovu na Křivoklátě), nyní pod bedli­

vým dozorem „svých“ mužů.

Loket

 Pamětní deska Elišky Přemyslovny

z pražského Vyšehradu


13

Na své dětství proto císař

Karel IV. vzpomínal nerad.

Dale ko od matky (která se

s otcem opako vaně sbližova­

la a roz chá zela), na nepoho­

dlném hra dě, své sou rozence

asi nikdy nepoznal. Přesto se

král Jan o svůj trůn obával dál;

jeho prvorozeného syna pro­

to měla čekat další, ještě delší

cesta.

Hrad Křivoklát, kde Václav/Karel IV. prožil

první měsíce života

Co tedy? Co se

nyní děje, co tedy

učiní král (Jan)

v této takpodivuhodné a nečekané

změně? Takřka

zapudil zaživa svou

manželku, která se

neprovinila žádnou

vinou, zbavil ji je jich

dětí a poděsil ji

četnými těžkostmi...

Petr Žitavský, Kronika zbraslavská


14

Odeslán do Francie

Počátkem dubna 1323 král Jan Lucemburský povolal svého nejstaršího syna,

Václava hodně daleko – na francouzský královský dvůr, kam se rok předtím

provdala jeho sestra Marie. Důvodů bylo víc: jednak se Jan obával vzpoury české

šlechty synovým jménem, také ale bylo třeba malému princi zajistit slušné

vzdělání. (Vždyť v Čechách nebyl ani biskup – Jan z Dražic už léta pobýval u pa­

peže v Avignonu!) A navíc byla synovi dohodnuta svatba s princeznou Blankou

z Valois; toho dne, 15. května 1323, byl Václav v pařížské Sainte­Chapelle biřmo­

ván, dostal nové jméno, a z (pro Francouze těžce vyslovitelného) Václava se stal

Karlem.

Francouzský král, jeho kmotr a strýc Karel IV.,

pro lucemburského příbuzného určil hrad

Saint­Germaine­en­Laye kousek od Paříže,

kde se princ vzdělával pod vedením doktora

Jeana z Viviers a na královském dvoře se o něj

starali, i když teta Marie záhy zemřela při poro­

du. Naučil se číst a psát, francouzsky a latinsky,

seznámil se s náboženskou literaturou, ale i se

společenskou vý chovou a rytířskými zvyky,

aby byl připraven k vládě (a dělal čest svému

otci). Někdy se uvažuje, zda ve svých 12–13

letech nenavštěvoval i přednášky na paříž­

ské univerzitě, slavné Sorbonně; tehdy bývali

studenti mladší, než dnes, důkaz pro Karlovo

Sňatek Karla IV. Francouzského

a Marie Lucemburské

(malíř Jean Fouquet, 15. stol.)

Jméno: KémarelRdjV jéVáecam


15

vzdělávání na této slavné škole ale nemáme. Ve Francii ale osobně poznal řadu

věhlasných učenců včetně Pierra de Rosières, pozdějšího papeže, jenž na Karla

zvláště zapůsobil.

Francie, tehdy největší a nejmocnější evropská země, Karla hodně ovlivnila.

Sedm let, které zde prožil, v něm zanechaly nejen bohaté vzpomínky, ale pozděj­

ší císař a král tu získal celoživotní inspiraci pro své vládnutí. I později sem rád

zajížděl (a jak se zjistilo z nedávno objevené listiny, zřejmě roku 1365 tu zplodil

nemanželského syna Guillaimea).

Odeslán do Francie

 Pařížská Sainte Chapelle, místo Karlova sňatku a biřmování

JménménJo:o nKarelRnKndjrVRácnvnNrjázK


16

Milovaná Blanka

Někdy na sklonku 20. let, v závěru svého francouzského pobytu, Karel IV.

důkladně poznal svou první manželku. Markéta z Valois, označovaná pro své

světlé vlasy jako Blanka (blanche je francouzsky bílý), byla asi stejně stará jako

Karel a vysoce urozeného původu – byla totiž dcerou Karla z Valois, bratra

a dědice francouzského krále; v roce 1328 se pak Karlův syn a Blančin nevlastní

bratr Filip VI. skutečně panovníkem stal.

Ačkoli ke svatbě obou panovnických dětí došlo

již roku 1323, skutečně spolu začali žít až zřej­

mě roku 1330. (Bylo jim tehdy 14, což byl věk,

ve stře dověku u panovníků považovaný za do­

spělý – tolik bylo třeba Janu Lucemburskému,

když si bral Elišku Přemyslovnu.) První společ­

né měsíce strávili v Lucemburku, kam otec Jan no­

voman žele odeslal, již počátkem roku 1331 byl

Karel povolán do Itálie a příští tři roky tak spolu

udržovali jen vztah na dálku – snad si psali, jejich

dopisy ale nejsou dochovány.

Teprve na jaře 1334 se Blanka odebrala do Prahy

a znovu se setkala se svým manželem, který ji –

podle dobových zpráv – velmi miloval a i ona

mu byla oporou. Na české prostředí prý udělala

 Karel a Blanka z Valois

na miniatuře z rukopisu

Karlova vlastního životopisu,

uloženého v Rakouské národní

knihovně

Jménoé: :Kémare


17

krásná princezna velký dojem, a ačkoli své

dvorní dámy musela záhy odeslat domů,

v neznámé, oproti Francii „barbarské“ zemi

si rychle zvykla, a dokonce se naučila česky.

Trpělivě snášela dlouhá odloučení od své­

ho muže, který byl pořád na cestách; zda

se přitom nějak víc zapojila do veřejného

života, nevíme.

 Znak rodu z Valois, z nějž Blanka

pocházela

Nemáme bližších zpráv o Blančině zdravotním stavu, ale zdá se, že krásná

Francouzka byla poněkud slabší konstituce a nebyla úplně zdráva. Ač byla

Karlovou manželkou skoro dvacet let, měli spolu jen dvě děti – dcery Markétu

(1335–1349) a Kateřinu (1342–1395), provdané za uherského krále a rakous­

kého vévodu. Vytoužený syn na svět nepřišel. Dočkala se ještě korunovace za

českou královnu v září 1347, ale nedlouho poté, 1. srpna 1348, v Praze zemřela.

Snad na tuberkulózu (i když se najdou pochybovači, kteří říkají, že její smrt

Karlovi přišla právě vhod...). Pohřbena byla ve svatovítském chrámu.

Jmméno: Kare:loRdeKjoV Kácvj

Jméno: Kare:JlmR:djVoác

Jméno: Karel R:djlaV:áKclvN V


18

Karel si v Lucemburku, kde se pod dohledem prastrýce, trevírského arcibis­

kupa Balduina, učil vládnout, dlouho neužíval. Sotva po půl roce, někdy v led­

nu 1331, mu otec určil jiný úkol.

Již od minulého roku Jan Lucemburský válčil v Itálii, kde postupně budoval

nové panství lucemburského rodu: v září 1330 se mu první poddala Brescia, pak

Bergamo, Como, Lucca a další města. Aby ještě potvrdil své nároky, povolal

do Itálie i svého tehdy patnáctiletého syna. Již cestou, ve městě Pavia, byl Karel

málem otráven.

Na zkušené v Itálii

O velikonoční

neděli, třetí den

po mém příjezdu,

byla otrávena má

družina. Já, ochráněn

boží milostí, unikl

jsem otrávení,protože veliká mše byla

sloužena dlouho

a já při ní přijímal;

proto jsem nechtěl

před mší jíst. ...

Tímto jedem se

otrávili: Jan z Bergu,

hofmistr mého dvora,

Jan Honchenringen,

Šimon z Kailu...

a ještě mnoho

jiných.

Vita Caroli


19

Dne 24. dubna 1331 byl pozdější

Karel IV. velkolepě uvítán ve městě

Parma, kde se setkal se svým otcem.

Celých šest týdnů zde Jan zasvěco­

val svého potomka do svých ital­

ských plánů, ale v červnu z Itálie

odjel a nechal Karla svému osudu.

Situace přitom v Itálii byla všech­

no, jen ne jednoduchá: proti čes­

ké mu králi bojovali milánští Vis­

contiové (ti prý stáli za pokusem o otrávení našeho hrdiny), rod della Scala z Verony, Gonzagové, vévodové d’Este, město Florencie a četní další. Na druhou stranu jiná města českého vlád­ ce měla v oblibě a on se jim odvděčil: například poblíž Luccy založil hrad, který pojmenoval po sobě, podobně jako řadu dalších – Monte Carlo. Jestliže byl Karel vychován ve Francii, během italského pobytu dospěl. Tady se naučil být vládcem; panovníkem osvíceným, ale také mistrem ve využívání intrik a vůbec všech prostředků, které mu mohly posloužit. Možná právě proto se stal velkým vladařem.

 Hrad Monte Carlo u Luccy, založený Karlem IV.

 Sídelním městem lucemburských vládců v Itálii byla Parma


20

Zatímco Jan Lucemburský v roce 1332 bojoval ve Francii a pak v Avignonu jed­

nal s papežem, situace v Itálii se vůbec nevyvíjela dobře. Lucemburkové střída­

vě získávali a ztráceli jednotlivá města, přes všechnu snahu patnáctiletého Karla

se vedlo spíš hůře než lépe. V létě se jejich protivníci spojili do protilucem­

burské ligy; tažení proti Parmě, kde princ Karel sídlil, narazilo na pevnost San

Felice. Před ní se vojska 25. listopadu 1332 utkala – nedisciplinovaní Italové ale

narazili na sešikovaná lucemburská vojska. Karel, ve vítězné bitvě raněný, byl

tehdy pasován na rytíře a svatou Kateřinu, na jejíž svátek k bitvě došlo, pak

po celý život ctil jako svou patronku a dal jí zasvětit jeden z nových pražských

kostelů či kapli na Karlštejně.

Bitva u San Felice

Vítězství u San Felice

ale neznamenalo úspěch

v celé válce. Další boje

byly neúspěšné, v Cre­

moně Karel jen tak tak

unikl zajetí. Na jaře 1333

se načas přesunul do

věr né Luccy, leč italské

panství se dále hroutilo

a nekonečná nebezpe­

čí ohrožovala i Karlův

život. Znovu musel za­

sáh nout Jan Lucembur­

 Mapa lucemburského panství v severní Itálii

Corno

MilánNovara

Vercelli

Bergamo

Brescia

Mantova

Verona

Bologna

Modena

Montecarlo

Reggio

Parma

Lucca

Piacenza

Pavia

Lucemburská doména

v severní Itálii

(30. léta 14. století)

0 100 km

města

ovládaná

Lucemburky

města

nepřátelská

k Lucemburské

nadvládě

Sv. Kateřina


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist