načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Karel IV. - Císař a císařovna - Josef Bernard Prokop

Karel IV. - Císař a císařovna

Elektronická kniha: Karel IV. - Císař a císařovna
Autor:

Karel IV., český král a římský císař, i po více než šesti stoletích stále inspiruje badatele, spisovatele a všechny, kdo se zajímají o historii českého státu. Byl to jistě silný a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75.6%hodnoceni - 75.6%hodnoceni - 75.6%hodnoceni - 75.6%hodnoceni - 75.6% 86%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Fortuna Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 367
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-732-1952-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhá část historického románu o českém králi a římském císaři Karlu IV., který je psán jako fiktivní deník tohoto významného panovníka. Rok 1363 byl bohatý na události, ale ani roky další neslibují příliš mnoho klidu. Sňatkem s Alžbětou vzal Karel vítr z plachet pouze jednomu ze svých protivníků, ještě jich zůstává dost. Alžběta se snaží zapojit do politického dění a přispět svému muži, což neznamená, že schvaluje vždy jeho jednání. Její naděje se upnou ke korunovaci, která ji podle jejího názoru učiní nadřazenou Václavovi, jejímu nevlastnímu synovi. Karel se mezitím chystá definitivně zúčtovat se svým zetěm a současně nepřítelem, vévodou Rudolfem Habsburským, avšak věc dopadne trochu jinak, než předpokládá. Kromě přípravy na císařskou korunovaci a slavnou římskou jízdu musí Karel řešit křížovou výpravu a nebezpečí z toho plynoucí, pátrá po odkazu své matky a vrahovi svého otce. Bitva u Crécy totiž probíhala trochu jinak, než si Karel dlouhá léta myslel. Citelně ho zasáhne ztráta nejvěrnějšího přítele a důvěrníka Arnošta z Pardubic. Kdo jej nahradí? Bude to císařovna Alžběta, jež se po jeho boku mění z tvrdohlavé dívky v silnou osobnost?

Popis nakladatele

Karel IV., český král a římský císař, i po více než šesti stoletích stále inspiruje badatele, spisovatele a všechny, kdo se zajímají o historii českého státu. Byl to jistě silný a významný panovník. Ale jaký byl člověk? Jak zvládal roli manžela a otce? V čem chyboval? Co mu přinášelo radost? Odpovědi na tyto otázky i mnoho dalších nalezneme v Tajném deníku. Ve druhém svazku se přenesme se spolu s Karlem do roku 1363. To byl rok bohatý na události, ale ani roky další neslibují příliš mnoho klidu. Sňatkem s Alžbětou vzal Karel vítr z plachet pouze jednomu ze svých protivníků, ještě jich zůstává dost. Královští manželé se pokoušejí nalézt společnou řeč. Alžběta se snaží zapojit do politického dění a přispět svému muži, což neznamená, že schvaluje vždy jeho jednání. Její naděje se upnou ke korunovaci, která ji podle jejího názoru učiní nadřazenou králi Václavovi, jejímu nevlastnímu synovi. Karel se mezitím chystá definitivně zúčtovat se svým zetěm a současně nepřítelem, vévodou Rudolfem Habsburským, avšak věc dopadne trochu jinak, než předpokládá. Kromě přípravy na císařskou korunovaci a slavnou římskou jízdu musí Karel řešit křížovou výpravu a nebezpečí z toho plynoucí, pátrá po odkazu své matky a vrahovi svého otce. Bitva u Crécy totiž probíhala trochu jinak, než si Karel dlouhá léta myslel. Citelně ho zasáhne ztráta nejvěrnějšího přítele a důvěrníka Arnošta z Pardubic.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KAREL IV.

Císař a císařovna

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 1


Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 2


Josef Bernard Prokop

KAREL IV.

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 3


Karel IV. – Císař a císařovna

Copyright © Josef Bernard Prokop, 2015

Czech edition © Fortuna Libri, Praha 2015

Vydalo nakladatelství Fortuna Libri.

www.fortunalibri.cz

Odpovědný redaktor Lucie Bednářová.

Obálku navrhl Milan Sládek.

První vydání.

Všechna práva vyhrazena

Žádná část této publikace nesmí být reprodukována,

ukládána do informačních systémů nebo rozšiřována

jakýmkoli způsobem, ať už elektronicky, mechanicky,

fotografickou cestou nebo jinými prostředky

bez souhlasu majitele práv.

ISBN 978-80-7321-952-9

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 4


Knihu věnuji těm, bez nichž by nevznikla a nespatřila světlo světa:

mému synovi Josefovi

mojí mamince

Václavu Hradeckému

Evě Kaiserové

Janě Toužilové a Frankovi Hellovi

a Jeho císařské Milosti Karlovi IV.,

kvůli tomu, co činil a jak to činil,

a také jako díky za mnoho krásných chvil,

trávených v jeho pomyslné společnosti a v jeho stopách.

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 5


Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 6


Předmluva přepisovatele

Když autor dá svou knížku z ruky, nejprve vydavatelství, následněčtenářům, otevírá tím bezpochyby svůj duchovní a tak trochu i osobní

svět. S tím samozřejmě autor počítá, i když někdy s určitými obavami.

Jak jsem však byl překvapený, když mne nedlouho po vydání prvního dílu Tajného deníku Karla IV. kontaktoval neznámý muž s prosbou o setkání. Souhlasil jsem a zanedlouho jsme se opravdu sešli v jedné pražské kavárně.

Když vyslovil své jméno, shledal jsem, že pochází z  jednoho z nejstarších rodů v bývalém českém království. Naznačil mi, že jsou stále lidé, kteří hlídají a ochraňují, co Karel kdysi vytvořil. Nejedná se o sdružení, jak jsem si v první chvíli myslel, ale spíš o určitou formu řádu.

Neznámý, nyní už známý, říkejme mu třeba pan K., nabídl, že mi zpřístupní rukopis, který ochraňují v rodině už bezmála po šest a půl století. Jedinou podmínkou bylo, že blíže neprozradím, odkud jej mám. Protože staré rukopisy, ať úřední, či hudební, mě ažmagicky přitahují, nadšeně jsem souhlasil.

Mé nadšení se hodinu od hodiny zvětšovalo.

Posléze jsem totiž zjistil, že rukopis prvního Karlova vyprávění, který jsem kdysi dostal od svého zemřelého přítele, má v tomtodalším své pokračování. Navazuje, jako by se k psaní Karel vrátilvzáětí po posledním zápisu v dílu prvním.

Opět tu dal průchod svým myšlenkám, pocitům, obavám,vítězstvím, velkolepým plánům, vzpomínaje přitom na svá mladší léta a používaje své dřívější chyby k poučení a napravení.

7

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 7


Otevřete tedy další stránky toho, co nám před tolika sty letna

psal náš největší panovník. Zjistíte, že ačkoliv nás dělí propast času,

jeho myšlenky a úvahy mají stále svou platnost.

J. B. P.

8

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 8


Předmluva císařova

Divide et impera – rozděl a panuj – tak praví staré přísloví, kterému

jsem se naučil od svého učitele a přítele Pierra, pozdějšího papeže

Klementa. Ale tu platí spíše divide et abscondere – rozděl a uschovej.

Proto jsem v první části svých pamětí ukončil své vzpomínání auzavřel rukopis. Protože kolem mne, ačkoliv jsem císař a král, je dost

osob, které by uvítaly, aby řádky, které v potu tváře sepisuji, nikdy

nespatřily světlo světa. Anebo lépe, aby se můj rukopis, moje dílo,

ocitl v jejich vlastnictví. I když jsem toužil po tom, aby jen málo lidí

vědělo, anebo pouze tušilo, že můj deník opravdu existuje, početzasvěcených je větší, než je mi milé.

Musím přiznat, že jsem měl v úmyslu pouze tu a tampoznamenat něco poučného, snad i moudrého, co by mým potomkům usnad - nilo vládnutí a rozhled po poli diplomacie a politiky.

Kdo však jednou okusí dříve zapovězené plody ze stromu liter, tomu už se nedaří cesta zpět. Sdělovat sdělitelné a naznačitnesdělitelné se tu stává nadmíru přitažlivým a neodolatelným. A tak jsem se opět rozhodl vypsat pokračování svého života.

Je to nemnoho měsíců, kdy jsem poprvé zasedl za stůl a svěřil své myšlenky pergamenu... nemohu ustat v začatém díle, tím spíše, že se má paměť předchozím drážděním, které zapříčinilo poutavé Guillaumovo vyprávění, nadmíru rozjitřila a díky tomu mi neustále proudí hlavou útržky dalších vzpomínek.

A tak se v nich vrátím do doby po korunovaci Václavově a Alžbě - tině. Do doby, která přinesla dozajista mnoho dobrého, ale bohužel i zlého. Avšak z obojího je možné se poučit. A proto právě, pro po -

9

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 9


učení mého synka, který je nyní ještě malým chlapcem, v čase jeho

dospělosti, až jeho otec už nebude mít možnost hlídat jeho kroky

sám, jsem toto vše sepsal.

Karel, král český

10

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 10


V den Všech svatých

na Hradě pražském

Kapitola první

robudil jsem se nad ránem a v polospánku začínal

vnímat okolí, i přítomnost. Všude ještě panovalo

přítmí a nebylo právě teplo. Ruka mojí ženy mihladila skráně a šeptala sladká slova, kterými sizamilovaní ještě více zpříjemňují krásné. Vztáhl jsem po ní ruku, abych jí pohlazení vrátil. Nahmatal jsem však pouze tvrdý rám lůžka. Zklamaně jsem si povzdechl. Byl to sen.

Už několik týdnů jsem byl v  Braniborách, kde jsem se svým

synem, nyní už českým králem, přijímal holdy vazalů a poddaných.

Pravda neobešlo se to vždy bez potíží, ale svůj účel to splnilo.

Královnu Alžbětu a otce Arnošta jsem tentokrát nechal v Praze,

a myslím, že jsem dobře udělal. Měla za úkol naučit se běhu a správě

království i dvora. A kdy jindy se to hodí, když ne v případě, že

nikdo další nevidí případné chyby a nedostatky, které vždy provázejí

počátky? Kladl jsem Arnoštovi na srdce, aby královně nechal zdání

volnosti. Bylo to však jistě zbytečné, protože Arnošt vždy dobře

věděl, co třeba.

Bylo to tak lépe. Nebylo by bývalo pro ni příjemné vidět, jak se

všichni klaní jejímu nevlastnímu synovi, malému, sotva tříletému

chlapci, a jak mu projevují úctu a vazalství pro jeho novou hodnost.

Namísto toho se učila tomu, po čem od počátku tak toužila.

Dou fal jsem, že ji po návratu najdu spokojenou a o více bližší ženě,

11

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 11


než dítěti. Doufal jsem, že snad zachytím v jejích očích i trochu

stesku po mně a radosti nad mým návratem.

Od okamžiku, kdy jsme si před tváří Nejvyššího řekli svá ano,uplynula už dosti dlouhá doba, stejně tak od korunovace její, i mého

syna Václava. A také v sousedství se mnohé přihodilo. Rudolf,kterému jsem před lety dal za ženu svou dceru Kateřinu, můj výbojný

a nedůvěryhodný soused, se podle zpráv zasvěcených chystal opět

rozvířit temné vody nesváru a nepřátelství. Ovšem, ne přímo,natolik jsem ho znal, nýbrž pokoutně a za zády všech. Po Evropě sepohybovaly bandy zběhlých a zpustlých žoldáků, které přepadávaly,

loupily a vraždily. Papež začal vyzývat ke křížové výpravě a jako

svého herolda si vybral mého dobrého známého, kyperského krále

Petra, či spíš bych měl napsat, že Petr se nabídl sám, možná jednal

z dobré vůle křesťanské, anebo cítil snadné bohatství.

Projížděli jsme německými vesnicemi, sledování přívětivými, ale i nevraživými pohledy. Nebyli totiž zajedno, zda házet růže, či kameny.

Už jsme nebyli daleko od hranice s českým královstvím. Jeli jsme poblíže hradu, kde jsem zažil jednu z nejhorších příhod svéhoživota, jak o tom budu psát jindy a jinde.

Když jsme už byli opravdu na dohled od mého milého Království českého, vzpomněl jsem si, ostatně jako pokaždé, když se vracívám domů, jak jsem vnímal návrat poprvé, když jsem po otcově smrti v bitvě u Crécy stál v čele své družiny, dodávaje si odvahy, abychpustil koni uzdu a rozjel se do mlžné budoucnosti. Bylo to už dlouho. Často jsem na něj vzpomínal a představoval si, jak by asi vypadal dnes... starý muž, přes jehož shrbená záda se přehouplo už téměř sedm desítek let...

Nemá cenu snažit se představit nepředstavitelné, pamatoval jsem si ho vždy jako mladého a pohyblivého, neklidného, snadnovznětlivého muže.

A přesto, jsem v těchto dnech pouze o tři léta mladší, než on, když jsem ho viděl naposledy. Připadá mi, jako by stárli jenom ostat - ní. Co je to čas? Umíme ho změřit, pojmenovat, ale nikoliv zastavit

12

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 12


nebo zachytit. Je nekonečný a je v něm něco velebného. Vzpomněl

jsem si na pocit, když jsem poprvé viděl dílo mistra hodináře –

spoutaný čas, hodiny.

H

Ještě několikrát jsme nocovali na hradech, příbytcích malých ivelkých pánů, blížíce se pozvolna domovu, což bylo záhodno, neboť

malý král český už potřeboval svou kolébku.

Stálé střídání míst mu zjevně nečinilo dobře. Jednoho večera, právě když zábava v sále byla v nejlepším, přišel za mnou velitel stráže, a jakmile začal mluvit o Václavovi, zbystřil jsem. Vyšli jsme raději ze sálu, abych vše lépe slyšel. Nemusel nic vysvětlovat. Opodál seděl starý voják, kterého jsem si pamatoval ještě ze služeb u mého otce, a houpal mého syna na kolenou. Tomu se to zjevně líbilo,protože spokojeně spal.

Vojáci, vidouce císaře, si uvědomili, že nemají před sebouobyčejné dítě, starý voják povstal a Václava vzal do náručí. Velitel se na mne omluvně obrátil.

„Milosti, neměj nám za zlé, že jsme se takto postarali o tvého syna, krále českého...“

„Co se dělo? ”

„Našli jsme jej v chodbách hradu...“

„Proč jste ho nedali...“

„To bylo, Milosti, první, co jsme učinili, vrátili jsme ho do jeho komnaty..., ale takto jsme ho potkali vzápětí ještě dvakrát, a tak jsme měli za to, že bude nejlépe...“

Poklepal jsem veliteli na rameno.

„Dobře jste učinili.“

Stráž totiž nestojí stále na jednom místě před Václavovoukomnatou. Přechází sem a tam – že se nedívá do výšky malého chlapce, ale vzrostlého muže, jim mohu mít jen stěží za zlé. Nicméně, tohle se však nesmělo opakovat. A nebylo to vše. Měl sice chůvu, nicméně ta měla za to, že její povinnosti končí, když Václav usne.

13

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 13


Několikrát se totiž stalo, že když byla zábava na hostiněv nejlepším proudu, dorazila chůva s prosbou, abych přišel ke svémusynovi, který bez přítomnosti svého otce odmítá ulehnout, natož usnout. Naštěstí to nezaslechli ostatní stolovníci, byl bych pro smích.

Samozřejmě jsem to nevydržel a po určité době jsem pod jinou záminkou šel nahlédnout do Václavovy komnaty, potěšit jejpřítomností, i pohlazením. Jenže takhle to nemohlo a nesmělo jít dále. Jsou jisté zvyklosti, které mimo svůj hrad musí dodržovat i hlava Evropy, římský císař. Někdo by si mohl myslet, že svého syna rozmazluji, ale není to tak. Chci mu pouze ulehčit dětství, které dozajista není jednoduché.

Dostal jsem dobrý nápad:

Vzpomněl jsem na dobu, kdy jsem byl rovněž malý chlapec. Byly prý se mnou obdobné potíže. Nebyl jsem právě klidné dítě. A tak mi moji francouzští příbuzní našli paní Laetitii.

Byla to už dáma určitého věku, jak říkají dvorně ve Francii, velká, postavy velmi mohutné, avšak nekonečně shovívavá. Což však ne - znamenalo, že mi to umožnilo nedbat povinností. Nebyla to pouze chůva, byla to má důvěrnice a přítelkyně.

Mnohokrát jsem se budil s křikem, kdy se mi zdálo, že mne opět někdo zavírá do sklepa a bere mne matce. Tu paní Laetitia vytáhla malého prince navzdory dvorským zvyklostem, vzala ho do svého nadmíru prostorného a hřejivého náručí a vískala ho tak dlouho, dokud zlý sen nepřestal a princ neodjel v polospánku na pomyslném koníkovi do Dormillonu, jak se ve Francii říká.

Rozhodl jsem se tedy pořídit svému synovi takovou paní, ne ne - zbytně stejného jména. Potřeboval laskavost... Laskavost a něhu, vlastní ženám, které už splnily úlohu mateřskou a dále rozdávají teplo své náruče potřebným dětem cizím. I když jaký já byl pro Laeti tii cizí chlapec...

Svěřil jsem se Arnoštovi se svým nápadem, a ten mi dal za pravdu. A protože byl vždy i mužem činu, ještě před odjezdem mi přivedl bělovlasou, statnou ženu plných tvarů s moudrou tváří. Byla

14

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 14


to chůva pro mého Václava. Chvilku jsem s ní promluvil a byl jsem

spokojený. Měla laskavé chování a mateřskou duši. Byla příbuznou

jednoho z Arnoštových kaplanů. To vše převýšilo skutečnost, ženeměla příliš urozený původ – měla ušlechtilou duši, a to mi stačilo.

Navíc byla kdysi i ve fraucimoru mé třetí ženy. Jmenovala se paní

Magdalena. S Václavem se spřátelili během krátké chvilky a nebylo

pak nerozlučnější dvojice nad ně. Od této chvíle jsem měl postarostech s Václavovým klidným spánkem.

H

Dorazivše k branám Prahy, museli jsme postupovat velmi opatrně,

protože nám snad všichni, kteří pobývali ve městě, přišli naproti.

Pomalu jsme putovali směrem k místu, kde jsem již dlouho dlel v myšlenkách. Pražský hrad se tyčil tak blízko, a přesto taknedostupně daleko. Proti své vůli jsem myslel na jeho obyvatelku a paní, se kterou se už za chvíli uvidím. Jak mě přivítá?

Po nekonečně dlouhé době jsme dospěli k hradu. Zastavili jsme před shlukem lidí, kteří nás přišli přivítat. Purkrabí, jak kázal starý zvyk, mi přidržel třmen a já lehce sklouzl ze sedla koně.

Vtom jsem ji zahlédl. Za několik týdnů, co jsem ji neviděl, jako by vyspěla a zkrásněla. Byla oblečená do světlých šatů, kterézdůrazňovaly ztepilost a dokonalost její postavy. Podle mne se s nínemohla měřit žádná z žen na Hradě.

Sesedl jsem tedy z koně a přijímal holdování všech přítomných. Přistoupil jsem nejprve k Arnoštovi, jako zástupci královskému acísařskému. Přivítali jsme se a objali. Přistoupil jsem poté ke své ženě. Alžběta se uklonila a já ji pozvedl, objal a políbil. Na okamžik se ke mně přitiskla, ale jako by si cosi uvědomila a odtáhla se.

Po tomto uvítacím ceremoniálu jsme zasedli k bohatěprostřeným stolům. Po dlouhé nepřítomnosti mi síň Pražského hradupřiadala obzvlášť milá a blízká a lidé v ní o to příjemnější. A musím upřímně přiznat, jak útrpně jsem postrádal svého dvorního kuchaře, který mne vždy vykrmuje jako husu na rožeň.

15

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 15


Vychutnával jsem tedy, co jsem postrádal v uplynulých týdnech a byl rád, že jsem opět doma. Po hostině se společnost dílemrozrchla, dílem zůstala při dobrém víně a odvážných vyprávěních. Já se vzdálil, neboť jsem potřeboval zjistit status quo svého království i domácnosti.

Přišel jsem do své komnaty a Arnošt tam už netrpělivě čekal. Uvítal mne širokým úsměvem, vstal a objal mne a ještě jednoupřivítal. Zjistil jsem, že mne království vlastně ani tolik nepostrádalo, pokud vše bylo v dobrých rukách Arnoštových. A také mé ženy?

„A Alžběta? Jak si vedla?“ Arnošt čile přikývl a rozhodil rukama.

„Je velice chytrá, za tu dobu se stihla seznámit s chodemkrálovství, povinnostmi krále i královny, a velmi ji zajímal tvůj koru - novační řád. Prý jestli bude platit i v Římě při její císařskékorunovaci...“

„Už se vidí v chrámu svatého Petra...“

Arnošt s pochopením přikývl:

„Přál bych jí to. Udělala velké pokroky, bude dobrou paní naší země. Pochval ji. Zaslouží si to.“

„Neurazí se?“

Arnošt se znovu krátce usmál a zavrtěl hlavou.“

„Nikoliv, je pořád ještě dívkou, i když se zdá být ženou.Potřebuje vědět, že je platná.

„A jinak?“

„Nemohla se tě dočkat. Dokud tu byla Anežka, chodily spolu do staroměstského špitálu, a podle zpráv od převora se vzorně starala o nemocné... běž ji pozdravit jako manžel, čeká tě...“

H

Ještě předtím jsem navštívil komnatu malého Václava. Za několik

posledních týdnů jsme se ještě více sblížili. Je to i tím, že je starší

a moudřejší. Dlouhá cesta ho unavila a usnul. Chvíli jsem na něj

shlížel, poté jsem jej opatrně pohladil, aby se neprobudil, a odešel

za dalšími povinnostmi.

16

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 16


I když jaká povinnost je přivítat se konečně v soukromí se svou ženou. Nebyla ve svých komnatách, ale v malém sále. To nebylo dobré znamení. Vzal jsem s sebou dary, kterými jsem na ni na svých cestách pamatoval.

V sále hořelo ještě mnoho voskovic a lamp. Dozajista nepříliš vhodné prostředí pro důvěrný rozhovor. Alžběta však zjevně příliš důvěrně hovořit nechtěla. Měla totiž s sebou několik dívekz fraucimoru. Jako dvorně vychovaný muž jsem ji obřadně pozdravil. Jako by na to čekala, propustila dívky a podala mi ruku k políbení. Nic víc. Neměl jsem velkou chuť začít hovořit důvěrně. Ale proč nezačít uznáním.

„Otec Arnošt mi povídal o tvé zručnosti a důvtipnosti při řízení království.“

„Opravdu?“

„Ano, a já se rád přidávám.“

„Jak dlouho ještě budu pouhým učněm?“

„Učněm?“

„Ano, Arnošt se snažil, seč mohl, ale nedůvěru měl jistě předem přikázánu...“

Pokrčil jsem rameny a nechal hlavou proběhnout dobu dávno minulou.

„I já jsem se v tvém věku musel učit...“

Prudce zavrtěla hlavou a ukázala na mne rukou.

„Ne, tak to není – v mém věku už jsi vládl a rozhodoval o osudu Itálie, a já? Za celou dobu jsem směla podepsat jedinou listinu... každý písař je tu důležitější!“

Musel jsem se usmát jejímu rozhořčení. Jako bych přilil oleje do ohně.

„A moje pomoc potřebným? V tom malém špinavém špitálu? Sestry se tam nemohou ani vejít, natož pomáhat!“

„Co s tím?“

„Chtěla bych na něj přispět... máme přece v  našich službách schopné stavitele, postaví nový špitál... postavíme ho celý znovu... ten starý je k ničemu...“

17

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 17


„Nemůžeme přece křižovníkům...“

„Jsem přece císařovna! Nařídím jim to!“

Snažil jsem se jí to vysvětlit:

„Museli bychom se dohodnout s představeným, ani císař nemá právo zasahovat do řádových záležitostí...“

„K čemu tedy císařská hodnost je?“

„Dáváš k sobě dohromady věci, které jsou odlišné...“

„A moje korunovace? Málem potají? Kde je má císařskáhodnost? Necháš mě tu dva měsíce a já...“ Byl jsem rád, že jí mohupotěšit.

„Teď už zůstanu... dlouho... a ty se ujmeš svých prvníchkrálovských práv a povinností.“

Zpozorněla.

„Jakých?“

„Zítra ti vše povím...“

„Nelze to říci nyní?“

„Vše má svůj čas a trpělivost je dobrou vlastností korunovaných hlav, císařovny nevyjímaje...“ Jsem patrně příliš povolný a příliš se zabývám duší svých žen, avšak od Blanky až k Alžbětě jsem je pokládal nejen za matky svých dětí, a za vše, co úloha manželky obnáší, ale také za své spojenkyně a pří - telkyně.

Je s podivem, jak rychle se mění ženská nálada. Alespoň uAlžběty jsem to vždy pozoroval s úžasem. Ještě chvíli se tvářila mrzutě, ale shledal jsem na ní, že se začíná usmívat.

Objala mne.

„Jsem možná malicherná, ale měl bys být rád, že mi tak záleží na naší zemi... na potřebných...“

„A na čem ti ještě záleží?“

„Na dnešku... na zítřku... na večeru...“

Vzala mne za ruku.

„Pojď...“

„Kam?“

18

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 18


„Poslala jsem své dívky, aby nám připravily lázeň z  růžových lístků...“

„A pak?“

„Pak nás čeká večeře...“

„A pak?“

„Dobré víno...“

„A pak...“

Usmála se a pohladila mne po vlasech:

„Na vládce celého světa máš příliš malou fantazii...“

H

Druhý den ráno jsem se probudil o dost dřív před svou ženou.

Alžběta spala a krásně se ze sna usmívala. I ve spánku bylapůvabná a důstojná. Nemohl jsem od ní odtrhnout zrak. Za tu dobu, co jsme se znali, jako by nejen dospěla, ale i vyspěla. Když jsme byli spolu na lůžku, měl jsem dojem, že si už navykla přijímat idávat.

Potichu jsem vstal, oblékl šat, odebral se do své komnaty a usedl za stůl.

List od krále polského na mne čekal od mého odjezdu. Hned jsem jej přečetl a vzpomněl si na naši rozmluvu. Ano, polskékrálovství si univerzitu jistě zaslouží, i když Poláci jsou dobří jinde, než ve vědách. Slib je však slib. Pro svého budoucího příbuzného to rád udělám, řekl jsem tehdy. Teď jsme již příbuznými byli, a tak jsem usedl a při dobré paměti napsal Svatému otci. Pro jistotu dva dopisy, jeden pro Kazimíra, druhý pro mého jižního souseda Rudolfa. Proč nemít v záloze pro své spojence dva takové trumfy.

Netrvalo dlouho a v  mé komnatě zavrzaly zlehka otevírané dveře. Alžběta se již probudila ze sladkého snu a přišla mnepozdravit. V nočním úboru vypadala překrásně.

Nechápal jsem, jak jsem se na ni mohl netěšit. Dlouhá dobaodloučení, a jistě nejenom ta, mi našeptávala, abych přerušil práci a šel se plně věnovat své ženě.

19

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 19


Vstal jsem a šel Alžbětu obejmout. Přitiskla se ke mně, ale bez velkého žáru. Při pohledu na její výraz jsem pochopil, že ihned po procitnutí, namísto sladkých dívčích přání, probírala ve své mysli stále stejnou věc.

I usedl jsem, s dobře utajovaným povzdechem, znovu za svůj stůl a pokynul Alžbětě do křesla, které stálo před ním. Usedla a zdálo se, že má cosi na srdci, pouze ještě neví, kterak začít.

„Chtěla jsem ti poděkovat...“

„Za co?“

„Že jsi mne tu nechal a svěřil do opatrování otci Arnoštovi...“

Díval jsem se na ni s očekáváním, kam její řeč sklouzne. Ovládala tuto techniku mistrně, jako většina žen.

„Arnošt je nejlepší z nejlepších...“

Přikývla.

„Ano, vím o tom. Proto nehledej v mých slovech výsměch...“Zarazil jsem se. To jsem pro svou ženu tak čitelný, že na první pohled pozná, co mi probíhá hlavou?

„Dozvěděla jsem se za několik týdnů více, než předtím za celý život. O všem. O chodu království, o jeho poddaných, o zvycích, zkrátka o všem možném.“

Usmála se.

„Také přišla řeč na tebe. Arnošt o tobě ví více, než si myslíš...“

„Kam směřuje tvá řeč, Alžběto?“

„Musí nutně řeč vždy někam směřovat? Obtěžuje to přílišcísařovy uši?“

Musel jsem se usmát.

„Nikoliv, císařovy uši hovor s tebou velmi zajímá... vždy...“

„A zajímá také císaře, co si jeho žena myslí... co si myslícísařovna?“

Zdálo se, že jsem blízko jádra věci.

„Co si myslí císařovna?“

„Že by měla i ona přijímat holdy a poznávat obyvatele svých zemí... svůj lid...“

„Buď bez obav, v příštích dnech se ti toho dostane požehnaně...“

20

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 20


Trochu polekaně se na mne podívala.

„Co nás v příštích dnech čeká?“

„Právě to, po čem jsi nyní tak volala... budeš poznávat svépoddané...“

Zaujalo ji to, napřímila se v křesle a zdvihla hlavu.

„Nerozumím ti, napověz mi...“ Vstal jsem, obešel stůl, přistoupil k ní, poklekl a vzal ji za ruku. Cítil jsem, že se jí trochu zachvěla.

Váhavě se pousmála.

„... tedy?“

„Arnošt ti asi neřekl, že u nás v Čechách má královna v držení nejedno město a hrad...“

„Opravdu v držení?“

„Ano, je to její nezcizitelný majetek... spravují ho královnini úředníci...“

„A přijímají královniny příkazy?“

„Samozřejmě... vše se děje podle jejího uvážení...“

Zaujalo ji to. Konečně něco, kde se může zcela uplatnit a bezporučníků.

„Znamená to, že...“

„Ano, jen co vyřídím nezbytné, odjedeme spolu na tvá panství.“

Ruměnec se jí vehnal do tváře. Vstala, za ruku si mne přitáhla k sobě, objala mne a políbila. Tentokrát by i ten nejotrlejší muž cítil vášeň a žár.

H

Toho dne se všichni, tedy celý dvůr, a také císař, museli vrátit ke

svým povinnostem všedního dne. Nemohu říci, že by mne tonemrzelo, byl bych raději jeden den ještě zahálel, nedávné události byly

náročné i pro mne.

Není to jistě tím, že bych byl už starý a nemohoucností tělanestačil na to, co dříve. Ale snad je to povinnostmi, snad se kdosi pokouší připravit mne o život. Stane se, že mi tělo vypovídáposlušnost. Jednoho dne jsem se vzbudil a nemohl ohnout ruku v lokti.

21

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 21


Jako by mne někdo šlehal kopřivovými proutky. Od té doby se to

stalo už nejednou.

Můj lékař mi vyhrožuje dnou, pakostnicí, pokud senepřizpůsobím jeho radám. Ale nic není jisté, každý se přece může mýlit... pro to snad mám přestat vychutnávat skvělá vína a jíst veškeré maso?

Co by pak císaři zbylo z jeho radovánek! Lékaři jsou od toho, aby s pochmurnou tváří zakazovali. A na nás je, abychom zákazy s veselou tváří nebrali v potaz. Nebyl jsem sám, kdo pociťoval tíhu povinností.

Můj přítel nejvěrnější, otec Arnošt mne zneklidnil svýmjednáním. Mám prý požádat svého bratra Jana Jindřicha, aby po dobu mé nepřítomnosti pomohl se správou království, i říše.

Arnošt vše vždy zvládal, a tak mne jeho žádost dosti překvapila. Zdůvodňoval svou prosbu velkou zátěží, které se mu dostává od Svatého otce. A také správa arcibiskupství, i celé země, je rok od roku složitější. Nerad by pro svou chabou pomoc, zanedbával své pravé poslání duchovního pastýře. Když jsem mu to vymlouval, smutně se na mne podíval.

„Jsou to podivné časy, přestávám se v tom vyznávat.“

„Je to jednoduché, milý Arnošte, na jedné straně my, na druhé nepřátelé.“

Usmál se.

„Tak jednoduché to není, dobře to víš. Nepotřebujeme udělat pořádek pouze na poli vladařském, ale i na poli duchovním.“

„Co máš na mysli?“

„Avignonské zajetí hlavy naší církve! Je to výsměch všem.Francouzský král přece není mocnější císaře římského, ani krále českého, a přece si takto troufá...“

„Urban je slaboch, nedokáže odolat tak velkému tlaku...“

„Ano, a proto je třeba mu promluvit do duše a nabídnoutpomocnou ruku...“

„Už jsme mu přece napsali...“

„Zjevně to nestačilo, musíme znovu, a tentokrát už být určitější...“

22

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 22


„Dobrá, kdy...“

„Mám dopis připravený.“

Pracovat s Arnoštem byla radost. Přesně znal a předvídal, conastane a jaký bude kdo mít názor.

„A ještě jedna věc... papež poslal list ohledně krále Petra...“

„Kvůli křížové výpravě?“

„Ano, navrhuje, abys ji jako císař podpořil...“

„A co z toho budeme mít? Těsto uděláme v Čechách, upeče se v Německu a sní ve Francii? To nikoliv!“

„Petr podle všeho přijede napřesrok do Prahy, patrně v létě... a znáš dobře jeho výmluvnost.“

„Na mne však neplatí... vím přesně, co mu řeknu.“

Arnošt byl už téměř ve dveřích, když se otevřely a vešla Alžběta. Pozdravila ho téměř pokorně, s velkou úctou. Arnošt se na nipřátelsky usmál a požehnal jí. Bylo zřejmé, že se z nich za dobuspolečného vládnutí stali spojenci a přátelé.

Jako by si na cosi vzpomněl, vzal Arnošt Alžbětu za paži azašeptal jí, ovšem tak, abych to slyšel i já:

„Měla bys, paní, povědět císaři, o čem jsme spolu nedávnohovořili. Má tento hrad rád stejně jako ty, nebo já.“ Oba nás přátelsky pozdravil a odešel.

Zvědavě jsem se podíval na svou ženu.

„Hovořili jste spolu o Hradu?“

„Ano. Když jsi byl pryč, bylo mi smutno a ráda jsem procházela v jeho chodbách, v sálech a vzpomínala na doby, kdy jsem tudy šla poprvé... s tebou.“

Netušil jsem, kam tím míří.

„Jsem hrdá na to, že Praha je hlavou nejenom království, ale díky tobě i hlavou celé říše. A přitom mi blesklo hlavou, že vrch, na němž je hrad postavený, skýtá ještě dostatek prostoru pro další stavby...“

„Je tu přece místa dost...“

„A když je sněm? Když se do Prahy sjede velký dvůr?“

Promnul jsem si rukou bradu. Byla to pravda. Alžbětapokračovala.

23

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 23


„Všichni, i tvoji blízcí, musejí bydlet jinde. Tvůj bratr, ať jejakkoliv vítán, musí vzít zavděk nocováním ve svém domě... tady na Hradě není pro něj místa hodného jeho vznešenosti...“

„Ty tedy navrhuješ...“

„Ano, přistavět k Hradu další křídlo. Pro naše blízké, pro vzácné hosty a třeba i pro úřad arcibiskupův...“

„Arcibiskup má svůj dvůr kousek odtud, na Menším Městě.“

„Avšak otec Arnošt beztoho pobývá většinu svého času tady...“

Chvíli jsem váhal. Bylo to pro mne poněkud nečekané. Chce to promyslet.

„To je výborná myšlenka, Alžběto...“

„Jsi téhož názoru jako Arnošt... myslíš, že tvoji... naši stavitelé naleznou čas posoudit můj návrh?“

„Bezesporu, ještě teď jim ho předám a dohlédnu, aby se jímzabývali.“ Napadlo mne, jak jsme si v tomto s Alžbětou podobní. I já od dob, kdy jsem v Paříži poznal krásu dokonalosti, toužím stále po novém, po lepším a krásnějším. Proto se snažím celý svůj život zakládat nové, zlepšovat dobré a vymýtit špatné.

Avšak samotný Hrad je mou velkou pýchou. Dal jsem jej vystavět záhy po svém příjezdu do království, ještě za života svého otce. Nechal jsem šikovné ruce zedníků a kameníků jej na můj příkaz zvednout z prachu spáleniště, v němž ležel po několik desítek let a postavit ho jako přepychové sídlo královské. Pravda, jsou to už bezmála tři desítky let...

Nicméně se domnívám, že je dodnes dostačující a okázalepoukazuje na bohatství svých vlastníků. Pět místností v přízemí, kde ubytovávám svůj služebný lid a kde také mistr kuchyně vytváří své neodolatelné pokrmy. Dvě síně v patře prvním, velká síň, kde by se nejspíš dalo i jezdit na koni, má délku třicet sedm a půl kroku aširoký je bezmála devatenáct kroků. V mnoha sousedních zemích se o něm hovoří s podivem.  Stejně jako o hostinách, které jsem tu mnohokrát nechal vystrojit. Druhý sál je o poznání menší, alerov>24

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 24


něž úctyhodných rozměrů. Druhé patro tohoto hradního stavení je

vyhrazené pro významné hosty a dvořany a jejich nejbližší. Je to

obydlí plné vzácných věcí, přepychu a prostoru. Na západě tohoto

stavení je příbytek králův, a samozřejmě i královnin. V přízemí naše

soukromá síň, kterou je možno překlenout na několik menších

a o poschodí výše mé komnaty, ke kterým přiléhá i komnata mého

syna. O poschodí výše jsou komnaty královniny a jejích nejbližších

důvěrnic a pomocnic. Věřím, že ještě mnoho let nebude ani můj syn

nucen učinit na tomto rozložení velké změny.

Alžbětu onen nápad oslovil, poněvadž neměla dostatek jinézábavy. Možná jí ho vnuknul i sám Arnošt, aby se měla v osamění čím zabývat. Tak je to se ženami: pokud jejich mysl není spokojená,vyhledává rozličné nápady, které by jim jinak ani neproběhly hlavou.

Naštěstí už brzy opustíme Prahu.

H

Druhý den jsem došel k názoru, že pečlivý otec by měl co nejčastěji

dohlédnout na výchovu svého syna, který v posledních několikaměsících neměl příliš klidu ke studiu. Někdo by mohl mít pocit, žetříleté dítě se pouze oddává hrám. Není tomu tak, alespoň v rodinách

panovníků. I ve třech letech se malý král má čemu učit. Jsou to třeba

královské obřady, titulatura, oblékání, stolování, znalost písma.

A má další, důležité povinnosti. Například mi pomáhá pečetit mé listy. Má velmi v oblibě, když mu dvořané říkají titulem, ať už Milosti, králi, anebo markraběcí Milosti, je totiž také braniborským a lužickým markrabětem.

Je ještě bezesporu malým chlapcem, ale králové dospívají dříve, nežli jiní.

Zjistil jsem, že ze sedmera rytířských ctností mu jsou vlastnítoliko některé. Jízda na koni, plavání, střelba z luku, zápas, lov, hra v šachy, skládání veršů a hra na loutnu. Rytíř musí být vtipný a umět si získat přízeň, i obdiv žen. Jeho tři další vlastnosti by se daly shrnout do tří slov: statečnost, věrnost, štědrost.

25

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 25


Je pravdou, že Václav ještě není příliš velký, ale je to můj syn, tudíž u něj předpokládám stejné, nebo alespoň podobné vlastnosti, jako jsem měl a mám já. Ovšem, v něčem se ode mne liší, i když to nerad přiznávám. Když jsem opatrně vstoupil do velké komnaty, která tvořila část Václavova příbytku, právě se pod dohledem vychovatele, jednoho z kanovníků Arnoštových, pokoušel vystavět věž z dřevěných,pozlacených a postříbřených kostek, velkých jako má pěst. Václav je trochu horká hlava a trpělivost nepatří prozatím k jehonejsilnějším stránkám. A tu se tato vlastnost nejlépe cvičí. Když Václav dostal ony kostky darem od svého strýce, Jana Jindřicha, který má dostatek zkušeností jako otec tří dětí, byl jsem tuze zvědav, jak snadno se s kostkami staví. V dobách, kdy jsem byl ve věkuVáclavově, neměl jsem na hru příliš pomyšlení, jsa vězněm svého otce...

Zkusil jsem tedy také vystavět věž, či stavení v  podobě věže a musel po chvíli prchnout před rachotem padajících kostek. Nerad bych, aby někdo viděl císařovu nešikovnost.

Žel ani Václav nepatří k nejšikovnějším v tomto směru. Po chvíli se ozval zvuk kostek, poroučejících se k zemi, a pak už kostky létaly na všechny strany, jsouce pohazovány rozzuřeným malým českým králem. Musel jsem se smát a mírnil jsem kanovníka Lukáše, když chtěl Václava napomínat. Proč mírnit přirozenost chlapcovu, když nikomu neškodí?

V ten okamžik přišli i dva synové purkrabího, kteří mělipovoleno dělat Václavovi společnost. V malé chvíli bylo po vzteku a malí chlapci se chopili tyčí, aby zápasili v soutěži o nejsilnějšího anejlepšího. Nebyl jsem tomu příliš rád, měl jsem strach, že se Václav poraní. Avšak, stejně, jako jsme před drahnými lety já a mojidruhové na hradě Křivoklátě měřili síly v zápase a v šermu těžkými klacky, anebo tyčemi, i Václav je takové kratochvíli nakloněnýnejvíce. Otcovy příkazy pro něj nemnoho znamenají. Síla přírody je v tomto případě větší.

26

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 26


Asi nikdy nenechám svého syna školit v zápase těžkým mečem, sekerou, palcátem a podobnými zbraněmi, věřím, že to nikdynebude potřebovat. Ostatně jeho silné stránky jsou bezesporu v jiných disciplínách. Je těžko uvěřitelné, že ani ne čtyřletý chlapec umí už trochu číst a psát! A v  rozsahu, úměrném jeho věku také mluví česky, německy i latinsky.

H

V následujících týdnech přibývalo zpráv od našich spojencův Avignonu, zpráv od papežského dvora. Nedávno tam byl opět hostem

můj dobrý známý, král Petr Kyperský. A od něj se většina zpráv také

odvíjela. Celá Evropa totiž velmi bedlivě sleduje přípravy křížové

výpravy, trestného tažení proti Mohamedánům, kteří údajně činí

zlé křesťanům v oněch zemích.

Jak už jsem naznačil ve svém spisku, milý Petr totiž chce zjevně vstoupit do dějin jako ochránce křesťanství a křesťanů – snaží se shromáždit dostatek bojovníků, lodí a samozřejmě zásob zlata a s tím vším se vydat na dalekou, strastiplnou cestu – na křížovou výpravu. Svatá země si jistě zaslouží naši pozornost, avšak u Petra, který nebyl dozajista nijak horlivým vyznavačem našeho Svatého učení, mne tento náhlý zájem velmi překvapoval. Papež Urban v tom viděl příležitost jak řešit své potíže v Evropě, dou - fal, že odliv mocných pánů do Svaté země mu ulehčí jednání s nimi. Kolik se jich také asi vrátí z oněch nehostinných vyprahlých krajů?

Oslovil mne rovněž svým osobním listem a snažil se vyzvědět, zda bych byl ochoten podílet se na oné výpravě. Jedním dechem ovšem upozorňoval, že jedná také s dalšími panovníky. Chtěl minaznačit, že francouzský král bude mít také želízka v ohni.

Musel jsem se usmát jeho představám, které z dopisů jasněvyvěraly na povrch. Přesně jsem věděl, jak by si to Jeho Svatost přála:

Císař Karel svolá sněm, vybere rytíře na výpravu, nechá vyhlásit zvláštní berni, a pak vše předá králi Petrovi. Ten pod dohledem

27

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 27


krále francouzského shromáždí dostatek lodí a dalších potřebných

věcí a pod vlajkou francouzského krále bude loupit a dobývat za

naše peníze. Chtěl jsem jasně odmítnout nechat ze sebe veřejně

dělat hlupáka před celou Evropou a onu „čest“ dopřát někomujinému.

Chtěl jsem však docílit toho, že papež přesídlí zpět do Říma, a ne -

zdálo se zpočátku, že by to byla příliš velká nesnáz.

Naneštěstí, či snad naštěstí, se objevilo několik překážek:především to byli muži, kteří zběhli z vojenské služby a toulali se poitalské a francouzské krajině, loupili, kradli a přepadávali.

Druhou překážkou byl známý odbojník z rodu Viscontiů,jménem Bernabo, který jednal s papežem o míru. Ale byl to dozajista pouze pláštík, poněvadž si kladl podmínky, na které Svatý otec ani církev, nemohli přistoupit. Chtěl pouze získat čas, jenže – k čemu, na co? Někdo jiný potřeboval odvést pozornost? Rozestavil jsem si jako obvykle šachové figurky a přemýšlel nad nimi mnoho hodin. Tihle milánští velmoži – Bernabo, Galeazzo, i jejich strýc, kardinál Giovanni Visconti, arcibiskup milánský, mi vždy dělali, conejhoršího dovedli. Už je to naštěstí deset let, co Giovanni zmizel z tohoto světa, avšak dva zbývající stále tísnili celou Evropu. Někdy to vše možná svěřím pergamenu, či papíru, ale o kolika podobných bych ještě musel psát a konečný smysl mého snažení by stejně nebylnalněný. Pro zášť bych zapomněl na podstatné...

Připadalo mi to jako v pohádce, kterou jsem kdysi slyšel.Nepřátelé přicházejí a odcházejí, přicházejí noví... panovníci zůstávají... pokud mají alespoň trochu štěstí. Až budeš číst tyto řádky, milý synku, nebude už patrně Bernabo, čím je nyní, vždy však narazíš na podobné chytráky, kteří rádi žijí na úkor druhých, kteří předstírají dobrodiní, aby mohli kořistit.

Je třeba najít někoho, kdo je podobné podstaty jako oni, avšak stojícího na správné straně, a toho jim postavit do cesty. I my tak učinili. Proti Viscontiům stál Galeotto z rodu Malatesta, skvělývá>28

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 28


lečník. Nebyl dozajista o mnoho lepší než oni, pouze se ocitl na naší

straně, protože jsme mu více plnili měšec.

Byla tu možnost, že Bernabo využije některých spojenců v našem okolí a pokusí se zasít válečné myšlenky i tady u nás. A kdyby se spojil s malandriny...

Rozestavil jsem podle svého obyčeje šachové figurky, a zahleděl se na bitevní pole, přemýšleje nad jednotlivými kameny královské hry. Byla to doslova královská, či snad lépe císařská hra... nehrálo se však o trofej, ale o mír celé Evropy a bezživotí mnoha nevinných.

Otevřely se dveře a dovnitř vklouzla Alžběta. Pokynul jsem jí na volné křeslo a ona po krátkém zaváhání usedla. Pozornýmpohledem přelétla rozestavěnou partii.

„Kdo je tvým protivníkem nyní?“

Ukázal jsem na černého krále.

„Tenhle.“

„Černý král jako vždy... A tentokrát?“

„Bernabo z rodu Visconti.“

„Ten křivopřísežník a lhář?“

„Ale také vlivný a statečný muž...“

„Je to překážka i pro mne.“

„Překážka?“

„Ano, kdyby nebyl, mohl by papež být dávno v Římě...“

„To není tak jednoduché... podívej...,“ a ukázal jsem jí ještě

dvě další figury.

„To je papež, tohle francouzský král – pěšci jsou kardinálové...“

„Ti všichni?“

„Dobrá většina...“

Alžběta se naklonila a na šachovnici přestavěla skupinky dourčitých sestavení.

Takhle je to dobře...“

Nebylo mi po vůli, že ruší mé úvahy a přestavuje figurky, jak bych je nikdy sám nedal. Proto jsem možná odpověděl trochu nedůtklivě.

„Ano, ale ponechej mi mou partii... musím dobře promyslet každý další možný tah.“

29

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 29


Nebylo jí to příjemné, viděl jsem, že se cítí uražená.

„Promiň, myslela jsem, že i já mohu přispět...“

„Radou jistě, ale neměj strach, víme dobře, co dělat. Já, i Arnošt.“

Kousla se do rtu a zrudla.

„Neboj se, pane, já dobře vím, kde je mé místo, nemusíš to své ženě vždy připomínat.“

Ani nedopověděla a dveře do místnosti se opět otevřely,tentokrát byl příchozím malý český král Václav.

Neřekl ani slovo a zamířil ke stolku, na němž byly rozložené šachy. Měl je odjakživa rád, ostatně byly malým uměleckým dílem. Udělané z měkkého kovu a dokonale zpodobněné. Nechal jsem také Václavovi zhotovit přesnou kopii.

Aniž by se mne optal, nabral si plnou hrst figurek a zase chtěl odejít. Alžběta, vidouc to, rychle Václava obešla a figurky mu, měl jsem dojem, že i trochu silou, vzala. Rozplakal se a začal na nidotírat. Pobaveně jsem se rozesmál, protože ona scénka skutečně směšnou byla. Ani jeden z nich však nechtěl přestat, jako by snad šlo o život. Oba měli velkou sílu, i když přiměřenou věku. Koneč - ně zvítězila Alžběta a figurky opět vrátila na stůl. Václav odběhl do rohu místnosti, tam si lehl na zem, hlavu na rukách, a rozpla - kal se.

Představil jsem si, jak by asi v jeho věku bylo mně. Vždyť jsem byl takřka stejně starý, když mě otec uvěznil. Nechtěl jsem, aby také na otce a tento věk vzpomínal ve zlém, také mi přišlo lítobezbranného dítěte a jeho usedavého pláče. Aniž bych tedy příliš přemýšlel, vzal jsem celé šachy i s deskou a krabicí a přinesl je do rohumístnosti svému synkovi. Ten je odstrčil a plakal dál. Přiklekl jsem k němu, pohladil ho po hlavičce a strčil mu šachy do rukou.

V zádech jsem téměř hmatatelně cítil Alžbětin nesouhlasnýpohled.

Václav vzal šachy a odběhl. Otočil jsem se k Alžbětě.

„Je to ještě malý chlapec...“

„Mně jsi zakázal vzít jakoukoliv figurku a jemu je dáš všechny...“

„Jsi přece dospělá, on je ještě dítě...“

30

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 30


„Ne, v tom to není... vy jste rodina a já vetřelec... já jsem pouze stín... Alžběta je stínem Anny...“

Vyběhla z místnosti a zavřela dveře. Vrtěl jsem hlavou nadženskou posedlostí a nesmiřitelností. Co na tom bylo špatného. Nechtěl jsem se k tomu vracet, zvláště když mi komorník po chvíli přinesl šachy nazpět. Našel je prý pohozené na chodbě a vysypanéz krabice.

H

Při večeři toho dne malý Václav častoval Alžbětu posměšnýmipohledy a úšklebky. Vzal s sebou dokonce dvě šachové figurky – krále

a královnu. Ukazoval je Alžbětě. Tvářila se, že je nevidí a bylo to

paní Magdaléna, Václavova strážná duše, kdo zasáhl. Zatahalamalého krále za vlasy, ten se na ni šibalsky podíval a chvilku přestal.

Za několik chvil však pošklebky pokračovaly.

Málem jsem se rozesmál.

Alžběta se však zřejmě rozhodla, že Václavovi jeho zájem oplatí.

Václav si při večeři chtěl o cosi říci, ale jako malý chlapec ještě neuměl vše dobře vyslovit, a tak z jeho úst vyšlo zkomolené slovo.

Alžběta se zvonivě rozesmála a Václav se rozplakal. Takováto válka mi opravdu nebyla po chuti. Cožpak Alžběta nemůže býttrochu shovívavější? Večer jsem o tom všem, leže na lůžku, přemýšlel. Samé nicotnémaličkosti, ale nic se nesmí zanedbat...

Náhle mi však hlavou prolétla jiná myšlenka. Dítě ve Václavově věku by samo nepřišlo na to, vzít s sebou k večeři figurky, anebo snad ano? Nesnaží se někdo znepřátelit mého synka a jehomacechu? Kdo by to mohl být? Panovník musí být stále ve střehu, stále je dost lidí ochotných škodit svému králi, i království.

S hlavou plnou myšlenek jsem chtěl navštívit svou ženu, alekuodivu mne Alžběta sama vyhledala. Posadila se na lůžko, dlouze a smutně se na mne podívala. Už se nehněvala, ale její tvář bylaza>31

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 31


kaboněná. Tázal jsem se jí na příčinu její nálady, ale odbývala mne

tvrzením, že to nic není. Vztyčil jsem se na lůžku, vzal ji za ruku

a jemně přitáhl k sobě. Nebránila se, naopak, měl jsem pocit, že

touží po stejné věci jako já. Přitiskla se ke mně a objala mne. Hladil

jsem ji po tváři, po hlavě a tiskl ji k sobě. Její políbení byla ohnivá

a plná nedočkavé, lačné touhy. Málokdy jsem měl pocit takového

splynutí. Podívala se mi do očí.

„Chci, aby se konečně splnila ona věštba...“

„Kterou věštbu máš na mysli?“

„O králi, královně a jejich rodině...“

V mžiku jsem pochopil a vzal její ruku do své.

„Šest dětí?“

„Ano...“

Objal jsem ji.

„Kvůli mně nemusíš tak spěchat... mám tě rád stejně, jako bys...“

Zavrtěla hlavou, v očích slzy, neřekla však nic. Nebylo taképotřeba, oba nás spojovala stejná myšlenka, stejné pocity, stejná vášeň.

A tak jsme se ten večer pokoušeli naplnit věštbu, která jí tak ležela v hlavě.

H

Dny utíkaly jako voda a nastal čas opět opustit Prahu. Tentokrát

však nikoliv sám, či se synkem, ale s císařovnou v úloze královny.

Podle dávného zvyku totiž královna musí navštívit svá věnná města

a je nutné, aby tam byla slavnostně uvedena panovníkem.

Nechtělo se mi nikam odjíždět a už vůbec ne s Alžbětou. Nadruhou stranu je nutné, aby se konečně několik měsíců po svatbě ujala všech povinností, které královna má. Co když bude třeba rychlerozhodnout a já budu zrovna na cestách?

Radil jsem se o všem s Arnoštem. Zprávy, které přicházely,nedodávaly právě klidu. Už zase budeme proti někomu bojovat?

Rozhodl jsem, že odjedeme za tři dny. Alžběta měla tedy dost starostí a neměla čas na malichernosti. Chvíli to přece trvá, než

32

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 32


císařovna a královna shromáždí veškeré potřebné věci na důležitou

cestu královstvím. Šaty, šperky, koruna, cestovní šaty, noční oblečení

a mnoho dalších nezbytností. Alžběta i veškerý její fraucimorpřiravovaly, přemýšlely a promýšlely, a nebylo po nich vidu, slechu.

I já jsem se musel přichystat, avšak jako správný válečník sespokojím většinou s daleko méně bohatou výbavou, než je třeba pro něžné

pokolení.

Dříve jsem s sebou vozíval i svaté ostatky v relikviářích, které mají přinášet požehnání a podporu příslušného svatého. Avšak byl jsem ujištěný, že je zbytečné vozit je s sebou, stačí být jejichvlastníkem. Nadešel den odjezdu.

Šel jsem se rozloučit se svým synkem. Dveře jeho komnaty byly otevřené a měl jsem dojem, jako bych zaslechl dvojí mocnéoddychování. Zrychlil jsem krok, abych zjistil, co je příčinou. Zastihl jsem synka právě při souboji s jiným chlapcem, synem purkrabího. Václava právě tísnil jeho protivník, byl jsem zvědavý, jak si poradí. Dostal se z toho po svém. Ozval se dětský hlásek:

„... ihned mě pusť, jsem tvůj král...“

Chlapec poslechl, a v ten okamžik se na něj můj syn vrhl. Ačkoliv byl menší a slabší, využil okamžiku protivníkova překvapení, a díky tomu během krátké chvilky zvítězil. Jeho protivník byl nucený mu vzdát hold.

Pobaveně jsem vešel dovnitř. Jakmile mne oba chlapci uviděli, přestali zápasit, syn purkrabího se uklonil a Václav se rozeběhl ke mně. Rozloučili jsme se. Nechtěl mne pustit a trval na tom, žepojede s námi, ale věděl jsem, že se o něj paní Magdaléna a otec Arnošt dobře postarají.

Ještě jsem jim kladl na srdce, aby neopomněli připomenout cosi mistru tesaři, který měl za úkol připravit překvapení.

33

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 33


Kapitola druhá

yrazili jsme tedy z Prahy na královniny věnné statky.

Jeli jsme už druhým dnem, první noc jsme strávili

v Horách Kutných.

Časně ráno jsme vyrazili dále.

Jel jsem na koni vedle vozu, v němž jela Alžběta.

O čemsi přemýšlela. Bylo vidět, že váhá, ale nedalo jí to a zeptala

se:

„Co jsou to vlastně věnné statky? Jsou moje? Moje věno?“

„Ano a ne..., kdyby se mi něco stalo a na trůn nastoupil jinýpanovník...“

„Třeba Václav?“

„Třeba, ale kdokoliv další... mohlo by se stát, že by ti upíral život v podmínkách důstojných královny...“

„... a pak tedy...“

„Ano. A pak tedy můžeš vždy přijet na své statky a žít tu, dokud...“

Podezřívavě se podívala.

„... dokud?“

„Dokud by ses znovu neprovdala. Až bych tu nebyl. Pak bysmusela vyplatit nového krále a odevzdat města zpět.“

Dlouze se na mne podívala.

„Až bys tu nebyl, nechtěla bych tu být také...“

Slova jí bezděčně vylétla z úst.

Překvapilo mne to. A jí podle všeho rovněž. Chtěl jsem jíodpovědět, vedle mne se však objevil komoří, aby mi cosi sdělil. Ostatně

34

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 34


před námi už bylo vidět Hradec nad řekou Labem. Je to krásný

hrad, který mám ve velké oblibě.

Je to také dílec požehnané půdy, zasazený mezi dvě velké řeky. Hrad je sice starý, ale stále pevný a hodný toho, aby hostil ve svých zdech korunované hlavy.

H

Vjeli jsme do města, pozdravováni všemi, kteří se tu shromáždili,

a nebylo jich málo. Vzpomněl jsem si, že posledně jsem tu byl ještě

s Annou. Usmál jsem se. A jako by mi Alžběta četla myšlenky, ze -

ptala se po chvíli:

„Bývala tu ráda?“

„Kdo?“

„Však víš...“

Letmý okamžik jsem přemýšlel, jak odpovědět. Pohleděl jsem na město a nechal bleskem proletět staré vzpomínky.

„Ano, bývala.“

Abych trochu odlehčil napjaté ticho mezi námi, řekl jsem jí:

„A také tu rád pobýval můj bratr Jan Jindřich, když ho

vyhnala první manželka...“

Málem vyprskla smíchy:

„Vyhnala? Jeho? Slabá žena? Vždyť je skoro tak velký a silný jako ty?!“

Přikývl jsem, a to tak, aby se dále nevyptávala. Ještě chvilku se pobaveně usmívala, ale já si vzpomněl, jak to bratr tehdy zpočátku nesl.

Vjeli jsme dovnitř do hradu královnina věnného města Hradce u řeky Labe.

H

Část vybavení komnat jsme si jako vždy přivezli s sebou, ale některé

kusy tu byly stále od dob, kdy jsem tu byl posledně s Annou. Snažil

35

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 35


jsem se na to nemyslet, co s tím udělám, co změním, naopak, ještě

urazím svou novou ženu a vše začne nanovo.

Vnitřek hradu je, jako u všech starých staveb z doby méhopraděda, či snad z dob ještě starších, zcela nevyhovující. Stavěli tehdy velké síně a přepažovali je dřevěnými zástěnami, které zdobilykoberce, kožešiny anebo vzácné látky. Vnitřek hradu byl studený,zanedbaný a nevzbuzoval právě chuť pobývat tu déle, než bylo nezbytně nutno. Stál jsem a vzpomínal na doby dávno minulé: Vzpomínal jsem na Annu. Jako bych ji tu znovu viděl, když jsme sem, podobně jako tentokrát, přibyli poprvé. Stála v rozpacích adívala se s upřímným zděšením na vnitřek našeho, či spíše jejího,příbytku. S Blankou a Annou, řečenou Falckou, jsme tu byli snad dvakrát.

Ženy tyhle věci vidí jinak, zjistil jsem, že co je dobré pro mužské oči, před očima ženy často neobstojí.

Stála na prahu a zděšeně vrtěla hlavou.

„Jak tu mám přebývat, když...“

„Udělej to, jak uznáš za vhodné, nechám přivézt vše, co bude třeba.“

A tak se tehdy má Anna pustila s vkusem sobě vlastním, dopřestavby.

A to tak usilovně, že za několik měsíců byl vnitřek hraduk nepoznání. Bylo znát, že Anna má jistě vlohy pro tuto činnost, se kterými je nutné se narodit.

Podařilo se jí starý hrad natolik zútulnit, že jsme se sem vždytěšili. Ale to už bylo dávno, Anna byla daleko a má čtvrtá žena, zdálo se, byla jiného názoru na vkus a umění. Vrátil jsem se myšlenkami do přítomnosti.

Doprovázeni zástupem sloužících a komorníků, vešli jsme dorytířské síně, či spíš audienčního sálu. Místnosti vévodil ohromný krb, který jsme s Annou nechali podle jejího nápadu postavit. Jenže to už bylo před mnoha lety, dnes již bývalo zdobení krbů jiné a jejich výstavba rovněž. I malování na stěnách a závěsy se Alžbětě musely

36

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 36


jevit jako velmi zastaralé. Vždyť to bylo už bezmála deset roků, co

jsme tu byli s Annou... deset roků!

Alžběta popošla kousek do místnosti, rozkročila se a dala si ruce v bok. Dívala se po stěnách a nahoru na klenbu. Vrtěla hlavou a pak se zeptala nejbližší komorné.

„Proč je to tady takhle vymalované?“

„Tak to chtěla paní Anna...“

Barva obličeje mojí ženy se změnila v tmavě červenou, ažfialovou.

Nebyl jsem vůbec zvědavý na nějaké další řeči. Zkusím to ještě jednou po dobrém. Popošel jsem do místnosti za Alžbětou a vzal jsem ji okolo ramen. Byla z onoho důvěrného gesta překvapená, ostatně, všichni kolem rovněž. Široce jsem se na ni usmál.

„Odpusť jim, nevěděli, že nová česká královna bude chtít některé věci pozměnit. Ať žije česká královna Alžběta!“

„Ať žije česká královna Alžběta!“ provolávali všichni přítomní nadšeně. Alžbětě se rozjasnily oči a počala se usmívat. Však bylo na čase.

H

Večer však opět začala.

„Stále Anna... i chůva tvého syna byla přítelkyní paní Anny!“

Už jsem toho měl dost, bylo potřeba si vše vyjasnit a uvést na pravou míru. I v sobě. Slova ze mne vylétla s nechtěnou upřímností.

„Byla mým druhým já, ano, mým nejvěrnějším přítelem, i mojí ženou, byla mým sluncem...“

Alžběta zrudla a zdálo se, že se jí nahrnula do očí zrádná vláha... i pokračoval jsem, mluvě tak, jak jsem vše uvnitř v sobě pociťoval:

„Ale už tu není a nikdy nebude. Nemohu žít se stínemvzpomínek, i když krásných... moje žena nemůže být pouhým odrazem minulosti, pouhým stínem...“

Podívala se na mne se zvláštním výrazem v obličeji. Nerozuměl jsem mu a trochu mne to zneklidňovalo.

37

I I

Karel IV2_sazba 4/22/15 1:40 PM Stránka 37


„Jsi tu ty... na jejím místě... místo ní, ale jiná a stejně dobrá... není už Anny před Alžbětou, ale Alžběty po Anně.“

Vrhla se mi do náruče. Chtěl jsem tím proslovem i sebepřesvědčit, protože rána v mém srdci, kterou způsobil Annin odchod, byla ještě stále citlivá. Ještě ji nestačil vyhojit čas, ten chlácholivý a bolest utišující přítel, ani další láska, tak potřebná pro každého smrtelníka, ať je král, či sedlák.

Hladila mne a šeptala moje jméno. Miluje mne doopravdy? Anebo to ještě neumí? Je tak mladá... a já už mám na krku skoro pět křížků...

„Nevěděla jsem, že umíš tak milovat...“

„Má láska je odleskem tvé...“

„Chci si to zasloužit...“

„Láska se nedá zasloužit, buď je, nebo není...“

Otočila se a nadýchla k otázce, pak zaváhala. Využil jsem toho, sevřel ji do náruče, přivinula se ke mně a vášnivě políbila. Když se opět oddálila, zadíval jsem se jí zpříma do očí a pohladil ji nejněž - něji, jak jsem uměl, po vlasech.

„Teď jsi tu ty... a je už na čase, abys tomu uvěřila...“

H

Než jsme se nadáli, byl čas pokračovat v našem poslání, náš pobyt

v Hradci skončil a my se chystali na další návštěvy v královniných

věnných městech. Tentokrát jsem nejel na koni, ale usedl se svou

ženou do vozu, abychom mohli ještě nějakou chvíli klidně rozprávět,

nežli dorazíme do Chrudimi.

Když jsme opouštěli Hradec, provázeni máváním a provoláváním slávy, Alžběta se ještě mnohokrát otočila, jako by chtěla zamávat v dálce se ztrácejícímu městu a vévodícímu hradu. Jako by se v ní cosi událo, něco, co učinilo velké změny. Alžbětina nálada stoupala s každou ujetou mílí.

A už nikdy se nevyptáv



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist