načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Kapitoly systematické sociologie - Jiří Reichel

Kapitoly systematické sociologie

Elektronická kniha: Kapitoly systematické sociologie
Autor: Jiří Reichel

Úvod do systematické (obecné) sociologie nastiňuje základní témata z daného oboru: vztah společnost-příroda, seznámení s oborem sociologie, stručné výklady a definice sociálních ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  246
+
-
8,2
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 239
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 2., přeprac. a dopl., V Grada Publishing 1.
Skupina třídění: Sociologie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2594-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Úvod do systematické (obecné) sociologie nastiňuje základní témata z daného oboru: vztah společnost-příroda, seznámení s oborem sociologie, stručné výklady a definice sociálních kategorií, agregátů, komunit a skupin; problematika socializace, rodiny a sociální komunikace. Text je proložen odkazy na teorie a díla významných autorů, na závěr nechybí ani soupis citované bibliografie. Kniha primárně slouží jako učební text pro studenty andragogiky a personálního řízení, ocení ji však jistě i další studenti a zájemci o společenské vědy. Úvodní seznámení se základními pojmy, kategoriemi a vztahy popisujícími sociální skutečnost.

Popis nakladatele

Text je koncipován jako studijní materiál pro posluchače sociologie, andragogiky, personálního řízení a příbuzných oborů. Nabízí obecnou orientaci v základních sociologických otázkách. Publikace je výsledkem redukcí a preferencí reflektujících specifika andragogické a personalistické problematiky. Orientuje se na souvislosti v těchto oblastech klíčové. Text mohou dobře využít také studenti a absolventi jiných oborů či čtenáři z řad laické veřejnosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Reichel - další tituly autora:
 (e-book)
Kapitoly metodologie sociálních výzkumů Kapitoly metodologie sociálních výzkumů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Jiří Reichel, PhD.

KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3397. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Jindrová

Sazba a zlom Milan Vokál

Návrh obálky Denisa Kokoková

Grafické návrhy schémat Mgr. Tereza Číková

Počet stran 240

Vydání 2., přepracované a doplněné, v Grada Publishing 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova 1881, Havlíčkův Brod

ă Grada Publishing, a.s., 2008

1. vydání recenzovali: Doc. Dr. Milan Bene

Doc. PhDr. Martin Matějů

ISBN 978-80-247-2594-9

verze osvit 1, Tuesday, 5.+7., 2008 (jen tirá+obsah)


Obsah Předmluva ke druhému vydání ............................9

Úvod ................................................11

1. Společnost a příroda ...................................15

1.1 Pojem společnost ..................................19

1.2 Společnost a přírodní vlivy ..........................21

1.2.1 Biologické faktory ...........................22

1.2.2 Geografické faktory ..........................26

1.2.3 Demografické faktory ........................35

1.2.4 Shrnutí ....................................39

1.3 Vývojové typy společností ...........................41

1.3.1 Společnosti tradiční a moderní .................41

1.3.2 Společnosti postmoderní .....................45

1.3.3 Jiná členění vývoje společností .................47

2. Sociologie jako věda o společnosti ........................49

2.1 Vznik a vývoj sociologie .............................49

2.2 Základní rysy a funkce sociologie .....................59

2.2.1 Sociologie věda multiparadigmatická ..........59

2.2.2 Úhly sociologického pohledu ..................63

2.2.3 Vztah teorie a empirie v sociologii ..............63

2.2.4 Systém sociologických disciplín ................67

2.2.5 Funkce sociologie ...........................69

2.3 Předmět sociologie .................................70

3. Plurality .............................................73

3.1 Sociální kategorie ..................................73

3.2 Sociální agregáty ..................................74

3.2.1 Sociální agregáty náhodné ....................75

3.2.2 Sociální agregáty aktivní davy ................77

3.2.3 Sociální agregáty receptivní publika ...........92

5


3.3 Komunity .......................................101

3.3.1 Komunity profesní ..........................104

3.3.2 Komunity zájmové ..........................105

3.3.3 Komunity lokální ...........................107

4. Sociální skupiny .....................................113

4.1 Vymezení sociálních skupin ........................114

4.2 Třídění sociálních skupin ...........................118

4.2.1 Velikost: skupiny malé a velké ................119

4.2.2 Způsob vzniku: skupiny neformální a formální ...121

4.2.3 Charakter vnitřních vztahů: skupiny primární

a sekundární ..............................125

4.2.4 Dalí třídicí znaky ..........................127

4.3 Členství v sociálních skupinách ......................132

4.3.1 Struktury .................................133

4.3.2 Role .....................................136

4.3.3 Hodnoty a normy ..........................144

4.3.4 Kontrola a sankce ..........................150

5. Proces socializace ....................................157

5.1 Sféry socializace ..................................160

5.2 Etapy socializace .................................162

5.3 Mechanismy socializace ............................170

5.4 Resocializace ....................................173

6. Rodina .............................................177

6.1 Rodina jako specifická sociální skupina ...............178

6.2 Rodina jako významný socializační činitel .............181

6.3 Základní funkce rodiny ............................185

6.4 Podoby rodiny ...................................190

7. Sociální komunikace ..................................195

7.1 Anatomie komunikační situace ......................196

7.2 Komunikátor a komunikant .........................198

7.3 Směr komunikace ................................201

7.4 Obsah komunikace ...............................204

7.5 Forma komunikace ...............................210

7.6 Komunikační záměr ...............................216

7.7 Komunikační efekt a zpětná vazba ...................219

6 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE


7.8 Poznámky k verbální a neverbální komunikaci ..........224

7.9 Poznámky k masové komunikaci ....................227

Závěr ..............................................233

Soupis bibliografických citací ...........................235

7



Předmluva ke druhému vydání

Počáteční věty, které jsem před necelými čtyřmi lety napsal do úvodu (viz dále), je třeba poněkud zpřesnit: Tato kníka je určena nejen studentům bakalářského studia oboru andragogika a personální řízení, a u jej na stejnojmenné katedře Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze studují prezenční, či kombinovanou formou, ale jedno z témat (Sociální komunikace, kapitola 7) v ní najdou té účastníci magisterského studia. Navíc frekventanti obou programů, bakalářského i magisterského, mohou text vyuít při přípravě na státní závěrečnou zkouku, pokud si za jeden z tematických okruhů zvolí právě sociologii.

V úvodu jsem dále podotkl, e neméně srdečně vítám také studenty jiných oborů, stejně jako vechny ostatní čtenáře nestudenty. Potěilo mě, e řada z nich nejspí mé pozvání přijala, nebo kníku si určitě nekoupili pouze posluchači uvedené katedry (těch je sice hodně, ale zase ne tolik). Take jak kvůli jejím studentům novým, studentům jiným, jako i dalím zájemcům, jsem velice rád, e se nakladatelství Grada ujalo druhého vydání.

Během přednáek vycházejících z tohoto textu jsem mezitím dospěl k názoru, e prezentovaná témata jsem v něm měl tehdy seřadit trochu jinak. Jak se ukázalo, studenty více zaujme, kdy se nejprve dozvědí něco o různých typech kolektivit (davy, publika, komunity aj.), dále o sociálních skupinách, o procesu socializace a o rodině, a teprve potom o vztazích mezi společností a přírodou, o vývojových typech společnostíaosociologii jako vědě o společnosti. Opačně řečeno pokud výklad začne pojmem společnost, zabývá se působením přírodních vlivů na ni a pokračuje vznikem a vývojem sociologie a jejími základními rysy, studenty to hned na začátku od předmětu poněkud odrazuje. Pořadí témat na přednákách jsem tomu tedy přizpůsobil, ovem aby z druhého vydání nevznikla zásadně odliná práce, nechal jsem jednotlivé kapitoly seřazené tak, jak byly původně.

Chci vak ostatní čtenáře upozornit, e pokud jim toto řazení témat také nebude plně vyhovovat a budou-li mít zájem, mohou publikací procházet stejně jako já se studenty: nejprve několik počátečních stran

PŘEDMLUVA KE DRUHÉMU VYDÁNÍ 9


z kapitoly 1 (Společnost a příroda) a před podkapitolu 1.1 (Pojem společnost), pak přeskočit na kapitoly 3 (Plurality), 4 (Sociální skupiny), 5 (Proces socializace) a 6 (Rodina), potom se vrátit k podkapitolám 1.1 (Pojem společnost), 1.2 (Společnost a přírodní vlivy) a 1.3 (Vývojové typy společností) a ke kapitole 2 (Sociologie jako věda o společnosti) a četbu zakončit kapitolou 7 (Sociální komunikace).

V samotném textu jsem pouze doplnil pár drobných informací, opravil některé nepřesnosti, které se mi podařilo zachytit, a změnil některé formulace, které se mi s odstupem času náhle jevily jako nesprávné, nepatřičné a podobně. (Pravda, včetně toho, e jsem o sobě někdy mluvil v mnoném čísle, co mi najednou přilo nějak divné a ke vemu, jak mě zkuenějí poučili, je to u poněkud zastaralé. Určité pasáe bych nejraději celé přeformuloval, nebo i částečně přepracoval jene to u by se pak nejednalo o druhé, upravené vydání, ale o jinou verzi textu. Navíc bych to vzhledem k domluveným termínům souvisejícím s výrobou publikace stěí časově zvládl. U některých klasiků, u významných a často citovaných osobností uvádím pro lepí orientaci rok jejich narození a případně i úmrtí. U těch ve velmi poehnaném věku jsem se snail ověřit, zda jsou jetě mezi námi, ne vdy se mi to ale zdařilo.)

Váené a milé čtenářky, váení a milí čtenáři, přeji vám při studiu a nejen těchto Kapitol systematické sociologie, u kterých vás vítám hodně zdaru. Praha, červen 2008 autor 10 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE

Úvod

Tento text je koncipován jako studijní materiál pro posluchače bakalářského studia oboru andragogika a personální řízení, z nich mnozí je absolvují tzv. kombinovanou formou. (Tím vak rozhodně nemá být řečeno, e čtenáři jiného typu či oboru studia nejsou stejně srdečně vítáni.)

Studijní plán oboru předpokládá, e se studenti postupně seznámí se základy některých jemu příbuzných věd, nebo andragogika a personální řízení jsou tu pojímány multidisciplinárně. Vedle např. filozofie, psychologie, ekonomie, práva a dalích zde své místo má i sociologie. Studium je zaměřeno mj. na sociologické aspekty a fenomény jevů a procesů charakteristických pro oblast jak andragogiky, tak personálního řízení, take obecná orientace v základních sociologických otázkách je nezbytná.

Publikací, které nabízejí seznámení se sociologií, lze v knihovnách najít řadu, jak překladů, tak původních českých prací. Mnohé jsou si v lecčem podobné, jako by zachovávaly jakýsi tradiční výkladový půdorys, některé naopak prezentují osobitou koncepci. Často se obsahem a rozsahem, někdy formou, od sebe lií, záleí na tom, komu jsou určeny, koho hodlají se sociologií seznamovat: zda přímo adepty této vědy nebo blíe nespecifikované publikum, případně budoucí psychology, pedagogy, teology, sociální pracovníky či třeba architekty, lékaře, filmaře, právníky apod. Kromě toho také záleí na prostoru, jen bývá sociologii ve studijním programu toho kterého oboru vymezen. Proto autoři obvykle přistupují k určitým obsahovým redukcím, jako i k určitým preferencím, podle toho, které tematické oblasti a souvislosti v základních sociologických poznatcích povaují pro svůj pohled a výklad za relevantní.

Tak lze najít práce, které akcentují historický vývoj různých sociologických názorů, a jsou tak spíe průvodcem po dějinách sociologického mylení. Jiné čtenářům přibliují základní sociologické pojmy, někdy včetně kontextů jejich vzniku a toho, jak se časem proměňovaly jejich významy. Dalí zase některý z oněch pojmů preferují (např. sociální nerovnost, sociální roli, sociální konflikt) a jeho prostřednictvím vysvětlují podstatu a principy fungování základních sociálních mechanismů, jevů, procesů atd. Nutno zdůraznit, e kadý z těchto namátkou jmenovaných

ÚVOD 11


přístupů můe být nesmírně zajímavý. Dokonce předpokládám, e čtenář, kterého setkání se sociologií na základě tohoto textu osloví natolik, e v něm probudí přání dozvědět se o ní mnohem víc, si některou z těchto publikací sám iniciativně vyhledá.

Ani můj text toti nepřináí nějaký kompletní a kompaktní soubor sociologických poznatků. Neměl jsem to ostatně v úmyslu. Záměrně jsem jej připravoval také jako výsledek jistých redukcí a preferencí, v tomto případě reflektujících specifika andragogické a personalistické problematiky. Proto se zabývám vybranými základními sociologickými pojmy, ani bych vak cílil do větí hloubky, tj. například objasňoval historické souvislosti jejich vzniku, vývoj jejich významových nuancí, případně jejich funkci v té či oné sociologické teorii apod. Můj přístup té nevytváří dostatek prostoru pro sledování dějin sociologického mylení ani pro rozbor otázek týkajících se metodologie výzkumů. Zaměřuji se předevím na aspekty a souvislosti, které pro oblast andragogiky a personálního řízení povauji za klíčové. (Slovo kapitoly v názvu publikace má tedy zdůraznit, e z poměrně iroké nabídky základních sociologických témat vybírám právě jen určité kapitoly.Acojetosociologie systematická, se čtenář dozví, jakmile se propracuje k kapitole 2.2.3.)

Výsledkem mých redukcí a preferencí je, e nejprve věnuji pozornost vzájemným vztahům mezi společností a přírodou, resp. mezi určitou podobou společenství a základními přírodními faktory, které ji spoluvytvářejí. V této souvislosti také představím základní vývojové typy společností. Poté přiblíím okolnosti vzniku sociologie a stručně její dalí vývoj, její základní rysy a funkce, a shrnu, co je jejím předmětem. Zmíním vybrané druhy tzv. kolektivit a dále proberu různé typy tzv. pluralit, jako jsou např. publika, davy a komunity. Nejvyspělejími sociálními útvary, sociálními skupinami, se potom budu zabývat podrobněji, stejně jako procesem socializace a otázkami rodiny. Nakonec se zastavím u základních sociologických aspektů sociální komunikace. Do textu jsem toto téma zařadil s přesvědčením, e předcházející probírané otázky, pojmy, jevy, mechanismy apod. lze skrze ně nahlédnout v dalím, novém úhlu, a získat tak o nich bohatí, plastičtějí představu. Navíc sociální komunikace je fenoménem, bez jeho existence si nelze naprostou větinu andragogických ani personalistických jevů a činností vůbec představit.

Pokud se kdo pohybuje v prostoru zcela elementárních pojmů a poznatků nějakého zavedeného vědního oboru, bývá pravidlem, e jen vzácně má příleitost nechat zaznít vlastní názory. Naopak hovoří převáně o něčem, co u bylo v minulosti mnohokrát řečeno a opakováno. Nejinak 12 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE je tomu i v mém případě větinu mylenek, pojmů, vztahů, souvislostí apod. u někdy někdo formuloval. Pokud bych vak začal pečlivě uvádět kdo a kdy, text bude přehutěn odkazy na různá díla a stane se značně nepřehledným. Proto se domnívám, e zvlátě u studijních publikací je vhodnějí tuto citační důslednost poněkud zmírnit. Pouité literární prameny tedy zmiňuji jen střídmě, kdy je povauji za podstatné a významně z nich čerpám nebo kdy chci čtenáře nasměrovat, kde by se případně mohl o určitém problému či fenoménu dozvědět více. S ohledem na to se také snaím pracovat s českými či do četiny přeloenými tituly, které jsou na kniním trhu nebo v knihovnách a na malé výjimky relativně dostupné.

Dále povauji za důleité předeslat, e sociální vědy včetně sociologie se od věd exaktních markantně odliují. Například druhá mocnina součtu A plus B je neměnná, stejně jako vzorec pro výpočet objemu koule a reakce sodíku s vodou za určité teploty a tlaku. Společenská skutečnost je oproti tomu mnohem členitějí a proměnlivějí, nestálá, neparametrická. Ve hře je stále spousta faktorů, z nich některé jsou téměř nepostiitelné, a pokud jiné ano, působení řady z nich nemusí být vdy snadné vysvětlit. Navíc existují různé pohledy na sociální realitu, take určitá teoretická východiska a jednotlivé koncepty mohou tentý aspekt, jev apod. chápat rozdílným způsobem. To ve zmiňuji pro klid čtenářovy due. Aby nepropadl zklamání a nedůvěře, zjistí-li, e jedno a toté můe být v různých knihách nahlíeno i nazýváno trochu jinak. Do detailu jednotnou terminologii zde toti nemůe očekávat.

A co je jetě významnějí, mnohá dělení, třídění, klasifikace apod. tu nejsou něčím absolutním. Pouze se pokouejí zavést do sociální skutečnosti jakýsi systém a pořádek a tím se v ní lépe vyznat, lépe ji pochopit. To vak jetě neznamená, e by vechny ty zaváděné typy, vymezované druhy apod. nutně musely reálně existovat. Často to bývají jen takové nálepky a uplíčky, prostě určité rozliovací pomůcky, které kolem sebe v jejich čisté, ideální podobě zpravidla nenajdeme.

Na druhé straně přestoe je ona sociální skutečnost, její některé fenomény a procesy budou předmětem dalího výkladu, značně sloitá a proměnlivá, kadý z nás má jednu nezanedbatelnou, ba přímo obrovskou výhodu. Na rozdíl od A plus B, to celé na druhou, objemnosti koule a reakcí sodíku se neustále se sociální realitou setkává, kadý den ji ije. Proto větina informací, o kterých bude řeč, nepředstavuje v podstatě nic jiného ne utřídění a zobecnění naich dosavadních ivotních záitků z kadodenního kontaktu se sociálním světem.

ÚVOD 13


S tímto vědomím jsem se také pokusil svůj výklad koncipovat. Stylem se na mnoha místech blíí spíe volnějímu esejistickému vyprávění ne stručným, informačně hutným a hustě podtrhaným odstavcům vysokokolských skript. V tomto vyprávění je ovem řada aspektů a kontextů mnohdy jen naznačena, nastíněna. Očekávám toti, e si je čtenář při úvahách nad textem a nad vlastními sociálními proitky sám doplní, projasní a uvede do osobních souvislostí (např. konsekvence plynoucí z biologické podstaty člověka, specifické podoby základních rodinných funkcí, vzpomínky na socializaci aj.). Vedle toho jsem do textu zařadil určité momenty a pasáe také na základě svých učitelských zkueností, např. určité roviny vztahů přírody a společnosti, chování některých druhů davů, principy fungování hodnot a norem v sociálních skupinách, specifické podoby komunikace a řadu dalích fenoménů. Studenti se na ně při konzultacích a jiných příleitostech často ptají a mají zájem se o nich dozvědět více či některé jejich souvislosti přiblíit a vyjasnit.

A jetě vysvětlivka ke grafické úpravě textu: Odstavce titěné kurzívou představují jakési odbočky poznámky, příklady, případně podrobnosti, které podle mého názoru leccos osvětlují a mohly by být pro zájemce přínosné. Graficky jsou odlieny proto, aby příli nenaruovaly linii výkladu. 14 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE

1. Společnost a příroda

Dejme tomu, e by kadý z nás na sebe prozradil, co vechno dělal včera a v předchozím týdnu, e bychom společně vzpomínali na minulé měsíce a uplynulé roky a nakonec probrali své plány do blízké i vzdálené budoucnosti. Určitě bychom objevili vzájemné rozdíly ve věku, pohlaví, rodinném stavu, počtu dětí a objemech bankovního konta, v touhách a zálibách, v představách o posmrtném ivotě a kdoví v čem jetě. Současně bychom ale také zjistili, e máme jedno společné: kadý z nás strávil značnou část svého ivotního času stykem s druhými lidmia v budoucnu tomu s největí pravděpodobností ani nebude jinak.

Mnohé nae kontakty jsou záměrné, jiné nahodilé, dalí nutné, některé vynucené. Bývají jednorázové, dočasné, případně trvalé. Vedou nás k nim osobní potřeby či pracovní nebo studijní povinnosti. Pramení z naeho zájmu o dotyčnou osobu samotnou nebo o jistou věc, hodnotu, kterou disponuje. Přináejí nám radost a naplnění, stejně jako zklamání a smutek. Dějí se bezprostředně, tváří v tvář, jindy zprostředkovaně, telefonicky, písemně nebo jiným způsobem. O konkrétní příklady jistě nemá nikdo z nás nouzi.

Současně se nae setkávání s druhými (např. zítra nejdeme do práce, jedeme navtívit tchyni jako vdy na její narozeniny) větinou odehrává podle jistých pravidel. Některá z nich jsou psaná (poádat éfa o dovolenou), jiná nepsaná (tradiční rodinná oslava). Často při nich uíváme výtvory vlastní i cizích lidí (vezeme tchyni ovoce z naí zahrady, cestujeme autem, zpíváme si), přičem tyto výtvory jsou povahy jednak materiální (ovoce, auto), jednak nemateriální (píseň). Navíc kromě svého praktického vyuití mohou mít také symbolické významy (vlastnoručně vypěstované plody, drahý model auta apod.). I toto ve určitým způsobem vzájemná setkání poznamenává, přispívá k tomu, e některá z nich jsou běná, očekávaná, stereotypní, jiná naopak nečekaná, náhodná, neopakovatelná.

Tím, e se setkáváme s druhými jedinci, na ně působíme, co nás zpětně ovlivňuje, a současně se tak děje i naopak také ti druzí s námi vstupují do řady kontaktů, kterými nás, a tím té sebe sama, pozname

SPOLEČNOST A PŘÍRODA 15

+


návají. Tyto rozsáhlé mnoiny kvalitativně a kvantitativně rozličných styků, tzv. sociálních interakcí, a z nich vyplývající vzájemná působení, různé závazky a důsledky, následky a očekávání, představují sociální ivot jedince, nezbytný a neodmyslitelný rozměr jeho lidské existence. Bez takovýchto vztahů by nemohl normálně ít, uspokojovat své základní potřeby, nato jako individualita zrát a rozvíjet se. U jen nedostatek určitých styků, například trvalejích, bezprostředních, osobních, u něho obvykle vyvolává stavy osamělosti a izolace, které při delím trvání bývají příčinou řady závaných poruch osobnosti.

Projevem tohoto aspektu ivota lidí bytostí ve své podstatě sociálních je, e různé druhy sociálních styků, krátkodobých, účelových, náhodných nebo dlouhodobých, systematických, záměrných aj., vedou k rozličným způsobům a formám lidského seskupování a sdruování, k vytváření různých sociálních útvarů. V literatuře bývají označovány obecným, souhrnným pojmem kolektivity a analýza jejich podob, jako i mechanismů jejich vzniku a fungování, je jednou z klasických zájmových oblastí sociologie. Jak poznamenává Bauman (1996, s. 88), při zkoumání lidských seskupení na nás nejvíce zapůsobí jejich rozmanitost. Navzdory ní jsou vak vechny kolektivity jen určitými formami lidské interakce.

Poznamenávám, e Zygmunt Bauman (*1925) patří k významným světovým sociologům polského původu, od roku 1968 ije v emigraci. Je emeritním profesorem univerzity v severoanglickém Leedsu. Počátkem 60. let minulého století, v době určitého ideologického uvolňování vestranné a vemocné komunistické supervize v naí společnosti, byl jedním z prvních do četiny překládaných autorů.

Není těké si uvědomit, e tyto lidské interakce, stejně jako vznik, vývoj, zánik apod. oněch sociálních útvarů (kolektivit) i jejich případné vzájemné styky, to ve se odehrává v určitých souvislostech, v konkrétních např. hodnotových, ekonomických, historických, právních, politických, morálních, estetických a jiných podmínkách. Tento irí kontext také spoluurčuje obsah, podobu, důvody a dalí parametry sociálního ivota a s ním souvisejících sociálních kontaktů. Kromě toho můeme pozorovat, e v tomto irím a pro vechny účastníky společném rámci časem dochází také k jistým proměnám a posunům a ty se následně promítají do roviny mezilidských styků i konkrétního ivota některých kolektivit. Jak je patrno, existuje tedy jakési svébytné prostředí, které nás obklopuje, jeho jsme jednak součástí, jednak do určité míry dokonce té 16 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE spolutvůrci. ijeme tedy v jakémsi specifickém druhu reality v určité sociální skutečnosti.

Pro zajímavost, klasik české sociologie I. A. Bláha rozeznává čtyři základní kategorie skutečna: skutečno hmotné, organické, duevní a sociální (Bláha, 1968, s. 9), přičem o vlastnostech jsoucna sociálního pojednává sociologie.

Inocenc Arnot Bláha (18791960) je jednou z nejvýznamnějích osobností české sociologie meziválečného období 20. století. Byl profesorem sociologie na brněnské univerzitě a patřil k představitelům tzv. brněnské sociologické koly (viz v závěru kap. 2.1 poznámku o české sociologii). Stál v čele řady významných a zajímavých výzkumů, mj. i moravského venkova. Své celoivotní odborné krédo shrnul v publikaci nazvané Sociologie, ze které jsem právě pietně citoval. Předmluvu k ní napsal dva roky před smrtí, jejího vydání se vak jako nemarxistický sociolog u nedoil.

Jak bylo naznačeno v úvodu, předmětem dalího výkladu bude řada aspektů, procesů a mechanismů vztahujících se k sociálnímu rozměru lidské existence, tj. představujících různé podoby a roviny sociální skutečnosti. Například se zaměřím na některé sociální útvary, v nich se lidé během svého sociálního ivota ocitají (kapitola 3), jako i na sociálně nejvyspělejí formu těchto útvarů a na zákonitosti jejího fungování (kapitola 4). Dále se budu zabývat principy přeměny narozeného lidského mláděte v sociální bytost (kapitola 5) a nejčastějím prostředím této postupné proměny, které je současně základním stavebním prvkem řádově vyích sociálních struktur (kapitola 6). Konečně se zastavím té u sociální komunikace (kapitola 7), u fenoménu, bez něho by byla jakýkoli podoba sociálního ivota zcela nemyslitelná.

To ve ale budeme společně nahlíet u jaksi zevnitř, tj. ani bychom uvaovali, e sociální skutečnost, sociální ivot lidí v konkrétních podmínkách, podléhá také určitým vnějím vlivům. Jistá lidská seskupení, společenství, ve kterých jedinci aktuálně ijí, jejich konkrétní, charakteristické podoby jsou toti dány nejen oním sociálním rozměrem, který člověk sám vytváří a proívá a který se v historickém čase a prostoru jeho působením proměňuje. Ale jsou výsledkem vlivů jetě dalího prostředí, které člověka a celé lidstvo obklopuje přírody. Z ní původně člověk vyel a v reakci na ni se vyvíjel. Velmi zhruba a stručně řečeno, v konfrontaci s prostředím přírodním teprve vznikalo ono sociální, společenské, jako zcela zvlátní rozměr existence někdejího přísluníka ivočiné říe. ivočicha zvlátním způsobem a neopakovatelně se z ní vydělujícího, člověka,

SPOLEČNOST A PŘÍRODA 17


který si postupně v rámci prostředí přírodního vytvořil své vlastní, umělé prostředí, prostředí specificky lidské společnost. (Take substantiva v názvu této kapitoly mohla mít i opačné pořadí, chronologicky vzato by se to dokonce sluelo.)

Úhel pohledu proto nastavím nejprve dostatečně iroký, abychom mohli nahlédnout některé vztahy a souvislosti mezi společností a přírodou. Zjistíme, e jsou to vztahy a souvislosti oboustranné, nebo oba tyto systémy se v nespočetných aspektech navzájem ovlivňují. Budeme se zabývat základními přírodními faktory, jejich působení byla, je a bude kadá společnost vystavena a které zase sama jistým způsobem zpětně modifikuje. Posléze si přiblííme také základní vývojové typy společností, vymezované kromě jiného i podle toho, jak dalece se s působením přírodních vlivů dokázaly vypořádat. Nejprve se vak věnujme samotnému pojmu společnost, jen ostatně bude v dalím textu průběně pouíván.

Oproti tomu od zpřesňování pojmu příroda abstrahuji, jeliko bych se dostal k sloitým vymezováním, leícím ponejvíce mimo rámec výkladu. Pro nae účely plně postačí, budeme-li za přírodu povaovat ve, co původně samo, přirozeně vzniklo nezávisle na člověku. Dělo se tak podle principů a mechanismů, které člověk sice ji parciálně poznal a pochopil, ale je principiálně mimo jeho monosti tyto zákonitosti vytvářet. Dokáe pouze podobu působení některých z nich do určité míry modifikovat. Pro dokreslení, Anthony Giddens (*1939), významný britský sociolog, ve své objemné Sociologii definuje v Glosáři základních pojmů přírodu takto: Fyzické vlastnosti okolního světa nebo lidského těla, které nejsou výsledkem lidského zásahu. Jev nebo situaci můeme označit jako ,přirozené, jestlie k nim dochází nezávisle na lidech... (Giddens, 1999, s. 552).

Jak se člověk z přírody vyděloval, postupně ji ovládal a budoval své lidské, společenské prostředí, jak se přitom současně i on sám měnil, to vechno té nadále musím ve výkladu pominout. Vydalo by to na dost bohatou knihovnu zahrnující řadu historických, etnografických, psychologických, paleoantropologických, kulturně-antropologických, filozofických a dalích titulů, z nich bych dokázal stěí napsat několik ojedinělých stránek. 18 KAPITOLY SYSTEMATICKÉ SOCIOLOGIE

1.1 Pojem společnost

Některé sociologické publikace upozorňují na to, e v literatuře běně uívaný pojem společnost (včetně definice, e sociologie je věda o společnosti) je dost vágní, mlhavý, nejednoznačně definovaný. Můe znamenat cokoli, v nejirím slova smyslu lidstvo jako celek, naprosto největí sociální kolektivitu, jejím můe být člověk členem. Výhrady k tomuto pojmu výstině shrnul např. Jan Keller (*1955, přední český sociolog, profesor sociologie působící na univerzitách v Brně a Ostravě) do zhruba tří následujících bodů (Keller, 1992, s. 1011).

Jednak uvádí, e uivatel tohoto pojmu má velmi často na mysli stát, ve kterém ije, i kdy se třeba můe jednat o ztotonění v zásadě nevědomé. Hovoří-li o vnitřní struktuře, by ji popisuje zcela abstraktním jazykem, za předobraz mu slouí mocenská struktura fungující v jeho vlasti, za funkcionálním centrem se skrývá hlavní město, systémové hranice splývají s hranicemi státními apod. To ve pak vyvolává určitou míru vzájemného neporozumění, dokonce i mezi názorově si jinak blízkými odborníky.

Dalí problém vidí Keller v tom, e jakákoli úvaha o společnosti vyvolává předevím představu takové společnosti, jakou známe z vlastní zkuenosti, představu společnosti současné. Tedy společnosti s vysokou produkcí a spotřebou výrobků a slueb, silně urbanizovanou, tj. s velkým podílem městského obyvatelstva, s plně rozvinutými komunikačními systémy včetně masmediálních atd. To vak můe být dosti zavádějící, nebo o společnosti lze hovořit jak v případě kmenů ijících v australském vnitrozemí, tak v případě starověkého Říma či dneního védska. Potom zůstává otázkou, v čem jsou si vechny tyto společnosti navzájem podobné, nebo problém opačného rázu: kdy pro vechny uíváme stejného pojmu, zda pak nemáme tendenci vzájemné podobnosti, které mezi nimi případně nalezneme, automaticky a neúměrně zveličovat.

Konečně do třetice argumentuje, e společnost jako taková vlastně neexistuje, resp. existuje pouze proto, e se vichni její členové chovají, jako kdyby existovala. Empiricky vzato se jedná o konkrétní jedince s jejich konkrétními zájmy a konkrétním jednáním, kteří onu společnost konkrétně tvoří a podle svých pozic v sociálních strukturách se v konkrétní míře podílejí na jejím fungování, směřování, proměnách apod. Jakákoli zlidování tohoto útvaru (např. politiky a urnalisty s oblibou uívané obraty typu společnosti si ádá, je v zájmu společnosti, to si společnost nezaslouí atp.) jsou značně zavádějící. Vedou k faleným

SPOLEČNOST A PŘÍRODA 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist