načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Kameny a hvězdy – Síly předků, oči kamenů, světla odjinud – Václav Cílek

Kameny a hvězdy - Síly předků, oči kamenů, světla odjinud
-16%
sleva

Kniha: Kameny a hvězdy
Autor: Václav Cílek
Podtitul: Síly předků, oči kamenů, světla odjinud

Nedaleko slavných kounovských řad odkryli lovci menhirů několik kamenných uskupení a vztyčili víc než dvacet menhirů o váze až sedm tun. Jsou to opravdové kamenné památky? ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >50ks - doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  298 Kč 250
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 73.9%hodnoceni - 73.9%hodnoceni - 73.9%hodnoceni - 73.9%hodnoceni - 73.9% 82%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 288
Rozměr: 208 x 140 x 23 mm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), mapy, 1 plán, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Vazba: Knihy - vázané
Datum vydání: 1. 10. 2014
Nakladatelské údaje: Praha, Dokořán, 2014
ISBN: 978-80-7363-603-6
EAN: 9788073636036
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nedaleko slavných kounovských řad odkryli lovci menhirů několik kamenných uskupení a vztyčili víc než dvacet menhirů o váze až sedm tun. Jsou to opravdové kamenné památky?

Nepředstavuje oblast Kounova pravěkou posvátnou krajinu, jedinou svého druhu u nás? Zájem o kameny však odráží ještě něco zásadnějšího – potřebu naší společnosti v tomto nejistém, přechodném období mezi dvěma věky držet se něčeho pevného a neměnného, jako je kámen. Tuto knihu ale také můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi. Tyto záležitosti musely být dobře známy chudým lidem mezi pravěkem a barokem, kteří v krajině žili celé generace a záviseli na ní svým tělem i duší. Závěrečná poloha knihy se vrací k Zemi a hvězdám. Vychází přitom z toho, že kultura je nejen návštěva národního divadla, ale také způsob, jak si rozumíme se Sluncem a Měsícem.

Část textu De Fundamentis Astrologiae Certioribus aneb K pevnějším základům astrologie Johannese Keplera přeložili Jiří Nitsche a Marie Čamachová. (síly předků, oči kamenů, světla odjinud)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Václav Cílek - další tituly autora:
Posvátná krajina -- Eseje o místech, silách a dracích Posvátná krajina
Co se děje se světem? -- Kniha malých dobrodiní v čase velké proměny Země Co se děje se světem?
Poutník časem chaosu Poutník časem chaosu
Krajiny domova Krajiny domova
Ruka noci podaná - Základy rodinné a krizové připravenosti Ruka noci podaná
 (e-book)
Ruka noci podaná -- Základy rodinné a krizové připravenosti Ruka noci podaná
 
Ke knize "Kameny a hvězdy - Síly předků, oči kamenů, světla odjinud" doporučujeme také:
Krajiny vnitřní a vnější Krajiny vnitřní a vnější
Krása je rozmanitost plazů Krása je rozmanitost plazů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsah

Věnování ► 7

Předmluva ► 10

I. část: LOVCI MENHIRŮ ► 13

Lovci menhirů z Kamenného lesa ► 15

Přirozený žitý svět ► 22

Megalitický svět ► 24

Základní nejistota ► 30

Jak dlouho trval kult kamenů? ► 34

Megalitománie a duchovní materialismus ► 38

Pověsti ► 40

Megalitická etnoarcheologie neboli smrt plná života a život plný smrti ► 43

Kult sekery ► 45

Zářivý býk otevírá zlatými rohy jaro ► 48

Kamenné řady megalitických kultur ► 51

Graffi ti přitahují graffi ti

a menhiry jiné menhiry ► 56

Megalitické feng-šuej ► 58

Proudivý soulad ► 60

Eliade: nelze se dívat na megality a netázat se na smysl ► 63

Škvíra ► 65

Místa a ne-místa ► 67

Kameny na rozhraní dvou krajin ► 70

Džbán ► 72

Planina podobná zvířeti ► 77

Oči kamenů ► 78

Struktury a spolu-zrození menhiru ► 80

Miskovité prohlubně ► 84

Kameny a láska ► 89

Doprovodné kameny ► 91

Živá megalitická kultura ► 96

„Nejskalnatější“ kultura českého pravěku ► 100

První zpráva o českých menhirech a tetínská křemencová záhada ► 102

Londýnský, Vídeňský a Pražský kámen ► 109

Kámen ve středu světa ► 115

Věčnost jako zpomalený čas ► 117

Egypt a evropské megality ► 121


Filozof na jantarové cestě ► 127

Kameny z Lesní čtvrti ► 129

Místo Škorpiona ► 132

Čtení z hvězd a kamenů ► 139

Lawrencova apokalypsa ► 141

Historie výzkumu českých menhirů ► 145

Křemence ► 153

Švartna a další kamenné materiály ► 157

Kounovské kamenné řady a jejich historie ► 160

Severojižní brázdy – analogie kounovských řad? ► 167

Kamenná uskupení na Špičáku ► 172

Ochrana kamenných památek

v kounovské oblasti ► 177

Počasí těla ► 180

Představy a vize ► 182

Proč máme rádi pravěk? ► 185

Vzpoura v Národním divadle ► 189

Závěr: myslet s kameny ► 190

II. část: ČTENÍ Z HVĚZD A ZEMÍ ► 193

Návraty ke skutečným věcem ► 195

Vytváření posvátné krajiny za Panenským Týncem (V. E. Babka) ► 197

Keplerova fi lozofi e Země ► 207

De Fundamentis Astrologiae Certioribus

aneb K pevnějším základům astrologie ► 211

Cesty do pravěku, aneb pták, který vyseděl rakev ► 240

Megality a katedrály: stavba budoucího chrámu v nás ► 246

Štír pod kamenem. Dodatky ► 247

O ilustracích ► 265

Slovníček ► 267

Literatura ► 275

Prameny ► 284

Internetové odkazy ► 285

Hudba ► 285

Poděkování ► 286

Epilog ► 286


Věnování

Tato kniha je věnována všem, kteří se zasloužili o  poznání, ochranu

a údržbu českých a moravských památných kamenů. Činili tak z vnitř

ního přesvědčení, ale bývali zapomínáni, ignorováni, či považováni za

podivíny. Zvláštní uznání patří A. Patejdlovi, M. Špůrkovi, Z. Ministrovi,

J. Helšucovi a R. Zemkovi za výzkumy a knihy, které znamenaly milníky

v českém výzkumu vztyčených kamenů. Tato práce by nikdy nemohla

vzniknout bez lovců menhirů  – Hany a  Františka Jakovcových, Míly

Pomajzla, Hanky Charvátové a Václava Višnera, kteří vzkřísili Kamenný

les pod Špičákem u Kounova. S uctivým pozdravením Deanu Radinovi,

Robertu Gravesovi a Bílé bohyni.

Ať mě chválí za to, že jsem svůj díl moudrosti nečerpal z tekoucího pramene,

ale že jsem našel, otevřel a  vyčistil ucpaný pramen a  s  velkou námahou

odtud čerpal nápoj skrytý hluboko u dna.

Michal Psellos, Byzantské letopisy, přeložila R. Dostálová


10 KAMENY A HVĚZDY

Předmluva

V tomto spisu budou řečeny některé věci, které prověří čas, ale mnoho z nich

bude časem a zkušenostmi vyvráceno a označeno jako zbytečné a bezcenné.

Jak už je tak zvykem lidí, to první se vryje do paměti a to druhé odvane vítr.

Johannes Kepler, 1601

Tato kniha sestává z  více částí a  několika rovin. Tou první je

skutečný příběh dvou lidí, kteří se seznámili na rekvalifi kačním

školení pro nezaměstnané a společně propadli hledání a později

vztyčování kamenů v  Kamenném lese pod kopcem Špičák ne

daleko slavných kounovských řad. Postupně se k nim přidávali

další zájemci, ze kterých se stávali „lovci menhirů“. Vše probíhalo

klidně a  přirozeně. Šli skoro nazdařbůh do lesa, našli kámen,

a tak ho vztyčili. Já jsem jel lesem, píchl kolo zrovna u místa, kde

čistili kus křemence, a tak jsem se k nim přidal.

V tomto vyprávění ožívají nejenom kameny, ale také sny a vize

černých psů a zářivých kamenů. Zároveň, a poněkud v skrytu, se

jedná o pozoruhodný milostný příběh, který končí zvláštní svat

bou. Jádrem se tak stává nejenom odkrývání kamenného pole,

ale i nějaký druh vnitřního růstu a uvědomování si „jiných světů“.

Další část knihy se týká poznávání kamenných řad a uskupení

v  severozápadní Evropě a  zejména v  okolí Kounova a  Domou

šic. Hlavním motivem mého psaní je ochrana tohoto klidného

a  harmonického území, do kterého může každý přijet, projít

si jej a  udělat si vlastní obrázek. Zájem o  kameny odráží ještě

něco zásadnějšího – potřebu naší společnosti v tomto nejistém,

přechodném období mezi dvěma věky držet se něčeho pevné

ho a  neměnného. Tuto knihu ale také můžeme číst jako jeden

ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak

slučovat nebe a zemi. Tyto záležitosti musely být dobře známy

chudým lidem mezi pravěkem a barokem, kteří v krajině žili celé

generace a záviseli na ní svým tělem i duší.


PŘEDMLUVA 11

Závěrečná část knihy se vrací k zemi a hvězdám. Činí tak pomo

cí dvou delších textů. První sepsal libochovický učitel V. E. Babka

o  Českém středohoří, kterým putuje Ježíš Kristus i  s  apoštoly

a Panenkou Marií. Druhý text o působení hvězd na zemi vydal

v roce 1601 Johannes Kepler a v tomto prvním českém překladu

nás po více než čtyřech stech letech od vydání zajímá, jak se

v dávné představě mísí a proniká život člověka, země a hvězd. Vy

cházím přitom z toho, že kultura je nejenom návštěva Národního

divadla, ale také způsob, jak si rozumíme se Sluncem a Měsícem.

Nic neskrývám, ani vlastní nejistotu. Tato kniha nebyla na

plánována. Přihlásila se sama, posedla autora a vylíhla se mimo

děk. Robert Graves o tom ví své. Jedná se o druhý, domácí díl

indiánské cesty, kterou jsem nedávno se Sašou Stipsitsem popsal

v  knize Krása je rozmanitost plazů. Od indiánského světa, který

se podobá evropskému mezolitu, jsme se posunuli do neolitu

a mladších pravěkých kultur. Skrze svět rostlin, zvířat, kamenů,

posvátného větru a ustrojení celé krajiny se nejasně přihlašuje

nějaké další světlo. Uvědomujeme si jej tím, že v sobě po letech

čistíme zrcadla z  různých dob a  v  každém vidíme jiný střípek

propojené bytosti.

Václav Cílek, Výrov, leden 2014

Ze všeho nejvýznamnější však bylo, že z  bezmračného a  zcela jasného

nebe zazněl hlas polnice, jež vydala tak ostrý a plačtivý tón, že všichni byli

zmateni a tou mohutností úplně přivedeni z míry. Nejzkušenější z etruských

věštců vysvětlovali, že ten zázračný úkaz značí vznik nového pokolení a pře

měnu světa. Že totiž existuje osm lidských pokolení, která se od sebe zcela

liší způsobem života a svými mravy; a každému z těch pokolení stanovil

bůh určitý počet let, který se naplní po uplynutí velikého roku. A kdykoli

oběh těch let dosáhne svého konce a místo něho nastoupí další, vždycky

se ukáže na nebi nebo na zemi podivuhodné znamení, takže těm, kteří se

o tato znamení starají a vyznají se v nich, je hned jasné, že se narodí lidé

s jinými mravy a s jiným způsobem života, o něž se bohové budou starat

méně nebo více než o  předcházející pokolení. Ti totiž mimoto tvrdí, že

při takovéto výměně generací procházejí všechny věci velikými změnami.

Plútarchos, Životopisy slavných Řeků a Římanů II, str. 40, přeložil R. Mertlík


OLDŘICH HAMERA rozvíjí dílo svého zasvětitele Vladimíra Boudníka. Patřil

do hospodského okruhu lidí kolem spisovatele Bohumila Hrabala a zdá se, že

nejenom Hamera byl ovlivněn neúprosně něžnou hrabalovskou poetikou, ale

také že Hrabal, který sám toužil stát se malířem, po smrti Vladimíra Boud

níka nasával hamerovské vidění struktur světa. Tehdy na řadu přírodních

výtvarníků silně působily eseje Rogera Cailloise.

Hamera od konce 60. let vytváří bohaté dílo založené na vlastních techni

kách aktivních grafi k a  vrstvených monotypů. Technicky se jedná o  jedny

z nejsložitějších a nejdokonalejších grafi ckých postupů naší doby. Převládají

v něm motivy vnitřních, pocitových struktur kamenů, cest do nitra hmoty

a skrze hmotu dál do vesmíru jako v básních Karla Hynka Máchy. Vytváří

grafi ky ukřižovaných trilobitů, zářivých hlubin země i  koláže, na kterých Boudník nalézá ve strukturách omítek portrét Ladislava Klímy a  Bohumil Hrabal o tom vypráví. Bohatýrský piják, vypravěč příběhů, sběratel minerálů

a přírodou pokreslených kamenů Oldřich Hamera je amatér, outsider a le

gendární postava – podobně jako Porthos ze Tří mušketýrů – neofi ciálního

proudu českého výtvarného umění.


I. část:

LOVCI

MENHIRŮ


Rozšíření megalitické kultury v Evropě.

0 500 km


LOVCI MENHIRŮ Z KAMENNÉHO LESA 15

Lovci menhirů z Kamenného lesa

Počátkem června roku 2011 navštívila paní Hana Zádová, dnes

již Jakovcová, společně s hajným panem Mílou Pomajzlem kou

novské kamenné řady a nedaleké kameny pod Špičákem. Začal

tím příběh lovců menhirů z  Kamenného lesa, který znamená

novou fázi výzkumů kamenných památek v kounovské oblasti.

Průzkum probíhal tak, že za pomoci různých publikovaných

plánků hledali kameny, ale často se v  lese ztratili a  místo nich

našli jiné kameny. Brzy se ukázalo, že situace je mnohem složi

tější, než se podle původních mapek zdálo.

K hledání kamenů používali „pícháky“ či spíš bajonety – oce

lové přes metr dlouhé jehly podobné roštům na opékání špekáč

ků, kterými píchali do země, hledali kameny a ověřovali jejich velikost. Činnost je brzy pohltila. Lovci menhirů z jiných oblastí

tento jev také znají. Při hledání a očišťování kamenů ubíhá jinak

čas, člověk je zvědavý a nadšený. Práce s kamenem v pustém lese

může být až narkotizující. Paní Hanka začala mít krátké, několi

kavteřinové vize. Viděla třeba černého psa, kámen s nakreslenou

rybou, nebo lebku v zemi. Nebudu se pouštět do žádných psy

chotronických vysvětlení. Kameny působí na imaginaci a zdá se,

že nejvíc ze všeho křemence. Angličtí megalitičtí badatelé si toho všimli již dávno. V okolí velkých kamenů jsou místa, kde se vize

či vidiny objevují častěji než na místech bez kamenů.

Lovci menhirů postupně odkrývali další a další kameny a do

konce objevili skoro ideální kamennou řadu. Deník paní Hanky

sálá nadšením. Potkává se s různými zvláštními lidmi, kteří věří

na elfy a keltské moudrosti. Vyměňují si knihy a informace, žijí

Kamenným lesem. Pokud deník lovců menhirů jednou vyjde

tiskem (pracuje se na tom), tak nahlédnete do tohoto zvláštní

ho, okouzleného světa. Nemá cenu jej popisovat, protože nic

nenahradí den v lese, hrbolatou strukturu dlouho pohřbených


16 LOVCI MENHIRŮ

kamenů, zvědavost i bázeň objevitelů. Vedle hoří oheň, na pa

řezu stojí termoska s čajem. Rezavý jíl je hutný a zem studená.

Tady někde jsem do příběhu vstoupil. Lovci menhirů mě oslovili

při uvedení mé knihy Kameny domova. Občas jsem na Kounov zajel

a sledoval postup prací. Lovci mezitím odkrývali kámen za kame

nem. Skoro každý víkend za sněhu, parna i deště odkopávali kame

ny. Odvedli obrovský kus práce. Kameny nejenom odkrývali, ale také čistili les. Mezitím jsem byl pozván do Bretaně a na další megalitické lokality v Německu, později v severní Africe, Izraeli a na Jávě

a Sumatře. Dnes by mne víc lákalo Strakonicko a skalní útvary západních Čech osídlené před pěti tisíci lety lidmi chamské kultury.

Ti nestavěli menhiry, ale nalézali je v přirozených skalních tvarech.

V únoru 2012 se do Kamenného lesa vrátil fotograf František

Jakovec a další měsíce se tu zapracovával jako nový pomocník.

Kounovská starostka paní Bechynská mezitím kolem kamenů naplánovala turistickou trasu jako doplněk ke kounovským řadám

i  k  místnímu muzeu. Kolem kamenů se začalo objevovat stále

víc lidí, a to včetně karmických čarodějů a léčitelů se siderickým

kyvadélkem. Nechci tyto příběhy převyprávět, ani komentovat –

jsou uvedeny v Hančině deníku. Práce však dál pokračovaly a do

konce bylo stanoveno datum vztyčení nejkrásnějšího zdejšího kamene, kterému paní Hanka říká Plaváček či později Princezna. Mně připomíná delfína. Hanka s Františkem se do sebe zamilo

vali. Kámen byl postaven na svátek Panny Marie. Byl jsem u toho.

V srpnu 2012 dostala Hanka od Františka zásnubní prstýnek.

Není správné, abych místo nich popisoval jejich osobní příběh,

který je nejenom historií vztahu dvou lidí, ale prosvětluje i mlhu nad kameny. Do týdne byla veselka v kostele Karla Velikého

a  Panny Marie na Karlově. Kostel stojící v  nejvyšším místě No

vého Města byl inspirován katedrálou Karla Velikého v Cáchách,

v  jejímž plánu byl překvapivě rozeznán půdorys Stonehenge.

Astroarcheologové si však nejsou jisti, zda se jedná o záměrnou

kopii Stonehenge, anebo o takový typ kruhové stavby, která má podobné astronomické funkce a pravěkému Stonehenge se po

dobá nezáměrně. Ani Karlovu neschází astronomická orientace.

Milan Špůrek ukázal, že pokud jednou čarou spojíme kostel na

Karlově s kostelem v Emauzích, získáme linii, na které zapadá

slunce 8. května na svátek milosrdné Panny Marie.


Akropole v Athénách byla celá tisíciletí před Řeky, asi již za neolitu, považo

vána za posvátnou horu. Řekové zachovali několik tradičních zvyků, které

byly vzdálené již jim samým. Jedním z nich byl noční průvod dívek nesoucích

košíky s neznámými předměty a sestupujících podzemní rozsedlinou k prameni Klepsydra a dál ke svatyni Afrodity. Ta byla tvořena jednoduchým při

rozeným komolým kamenem s malou ploškou na vrcholu (v popředí snímku).

V obdélníkových výklencích byly později umísťovány děkovné nápisy. Nález

ukazuje, že i významný kult se mohl odehrávat na místě, které bychom bez

vytesaných nik snadno přehlédli. Pokud pojedete do Athén, věnujte velkou

pozornost několika prastarým svatyním nad cestou Peripathos na severním

úpatí Akropole, kde končila i cesta od Eleuzíny. Celé severní úpatí Akropole

je pravděpodobně ještě předřeckým kultovním okrskem. (Všechny fotografi e, není-li uvedeno jinak, V. Cílek.)


18 LOVCI MENHIRŮ

Pár z Kamenného lesa oddával Jiří Laňka, který je povoláním

elitní policista. Někdy spolu hovoříme o Karlovu i tom, zda by

Policie ČR neměla mít své polní kaplany, podobně jako je má

armáda. Myslím, že všichni lidé pracující s  násilím a  někdy ve

velkém stresu potřebují kněze, kteří by jim ve jménu něčeho

většího naslouchali a mohli pomoct. Navíc mám často pocit, že

církev se jako organizace odtrhla od běžného života a jen lidé

z ulice či bitevního pole, tedy polní kaplani, ji mohou zachránit.

Domnívám se, že o Jiřím Laňkovi ještě uslyšíme, i když to třeba

nebude v této knize. Svatebčané pak odjeli do Kamenného lesa

k Princezně, kde proběhla druhá část svatebního obřadu.

Další týdny a měsíce Lovci pokračovali ve vyhledávání kame

nů, kterých je dnes v Kamenném lese známo asi tři sta a o většině

z nich si myslím, že jsou v přirozené geologické pozici a zbytek,


LOVCI MENHIRŮ Z KAMENNÉHO LESA 19 že je na kratší vzdálenost přemístěn. Podrobný plán snad do věci může vnést nějaké poznání, ale také nemusí. Když si prohlédneme nákresy menhirů – zejména z mladších období – v Německu nebo v Dánsku, setkáme se jak s jejich promyšlenou orientací, tak

s úplným chaosem, ze kterého máme pocit, že cílem bylo prostě

vztyčení kamene a nezáleželo na tom kde. Situaci bych srovnal

s  egyptskou či antickou nekropolí, na které jsou velké, státní

hrobky pečlivě urbanisticky uspořádané, ale hrobky běžných lidí

stojí tam, kde bylo místo. Příkladem může být egyptský Abusír

nebo athénský Kerameikos.

Na „konec světa“, dne 21. 12. 2012 byl kámen Princezna vy

svěcen katolickým jáhnem. Čekal jsem zatím na Vyšehradě, kde

Daniel Landa alias Kouzelník Žito plánoval vztyčení menšího

vyšehradského kamene. Měl jsem v úmyslu se držet neviditelně

◄ Přirozené zakřivení kamenné řady v bretaňském Carnacu respektuje reliéf,

ne ideální geometrii. V tom spočívá rozdíl mezi nepravidelně „ekologickou“

Evropou a starým Egyptem určitých tvarů.

▲ Součástí řad jsou ohrady o  půdorysné velikosti středověkého kostela.

Řadami se nejspíš chodilo, v ohradách se něco dělo. Carnac, Bretaň.


20 LOVCI MENHIRŮ

v pozadí. Jenže ve dvě odpoledne, zatímco asi dvacet lidí opoždě

ně světilo o 80 kilometrů dál kounovský kámen, se objevili vyše

hradští dělníci se samozdvižným vozíkem, kam že ten kámen mají

dát. Jednalo se o menší kus arkózy z Vlčího dolu. Společně s více

méně náhodnými návštěvníky Tomášem Saxem a Martinem Stra

kou z Kutné Hory jsme vykopali lůžko a kámen usadili. Podotý

kám, že nemám stavění menhirů v žádné velké oblibě, ale stalo se.

Kamenu říkám „Kámen dobrého počátku“, protože byl posta

ven na konci jednoho světa, tedy na počátku jiného. Má ušlech

tilý tvar. Několik mých kamarádů mi vzkázalo, že situace, kdy

Cílek staví Landovi menhiry, může znamenat jenom to, že jsem

se zbláznil, což jsem jim potvrdil.

Na Vyšehradě jsou celkem tři nově postavené menhiry. První

leží na výspě za Slavínem. Jedná se o původně 180 cm dlouhý kus

železitého pískovce z rokle pod proseckým kostelem. Postaven

byl za pohnutých okolností nedaleko čerstvě vykopaného hrobu

v polovině 90. let 20. století. Není to můj příběh, nemohu o něm

hovořit. Druhý kámen z krásné okaté ruly pochází z Krušnohoří

z vrcholové partie výšiny „Na Sychrově“ u Bernova. Původně se

mělo jednat o součást kamenného kruhu, který byl postupně ni

čen a po roce 2000 ustoupil stavbě silnice. Jeden z nenápadných,

velice příjemných krušnohorských kamenů oživuje prostor za

vyšehradskou rotundou sv.  Martina v  místech, kde vyšehrad

ská sběratelka pověstí Popelka Biliánová slýchala tekoucí vodu

a  vídávala chladné modré světlo. Třetí je již zmíněný Kámen

dobrého počátku, kterému Daniel říká Merkuriáš, což je posel

bohů i patron zlodějů.

Kolem Kamenného lesa se však odehrály další příhody pomalu

jako ze starých pověstí, např. o muži, který ukradl kámen, vnesl

tím neklid do svého domu a musel jej vrátit tam, kde jej vzal. Jiné

příběhy se týkají pokusu podvrhnout do výkopu pravěké stře

py či setkání s různými psychotroniky či novodobými šamany.

Myslím, že je zapotřebí o  Kamenném lese v  okolí Kounova

hovořit, protože se může jednat o pravěkou posvátnou krajinu,

jaká je u nás svého druhu jediná. Kdybychom žili v Anglii, máme

o kamenných památkách planiny Džbán celou knihovnu prací,

a ta první by pocházela ještě hluboko z 19. století.


LOVCI MENHIRŮ Z KAMENNÉHO LESA 21

KOČIČÍ, PTAČÍ A RYBÍ PRAVIDLA LOVCŮ MENHIRŮ

1. Pravidlo respektování: Jsou kameny, které si přejí být vztyčeny; kameny,

kterým to je celkem jedno, a  kameny, jež si přejí nerušený klid. Je velký

rozdíl mezi situací, kdy si kámen přeje být vztyčen, a kdy si já přeji vztyčit

kámen. 2. Pravidlo pozornosti: Zažili jsme, že vztyčením kamene se něco stane, co

v daném místě či ve vás může žít roky. Nepodceňujte situaci. 3. Pravidlo zvažování rizik: Postavením kamene se dá něco získat, ale i ztratit.

Většinou to předem nevíme, ale pokud se časem ukáže, že situace přináší

nějaká rizika, je možné již vztyčené kameny opět uložit, což je ale mnohem

složitější. 4. Pravidlo minimální intervence: Do kamene a jeho okolí se má zasahovat co

nejméně. Ležící kámen se nemá okopávat ze všech stran, aby někde zbyl ne

porušený půdní profi l třeba kvůli pylové analýze nebo možné archeologické

situaci. Některé kameny byly pohřební stély, které mohly být vztyčeny na

počátku obřadu a pokáceny na jeho konci. Jiné kameny byly uloženy do jam

až ve středověku nebo později. Ty první mají za úkol ležet, ty druhé stát.

Jedna z mála možností, jak to zjistit, je regulérní archeologický výzkum,

a ten potřebuje téměř neporušený kontext. 5. Pravidlo dokumentace: Vždy je nutné pořídit fotografi i před stavením

kamene, v  průběhu stavby a  konečný výsledek. Všímejte si všeho neob

vyklého, zejména zda kámen leží v lůžku z jiných kamenů. Většinou to je

jediné kritérium lidského zásahu. 6. Pravidlo identifi kace: Aby budoucí badatelé věděli, kdy byl kámen posta

ven, je vhodné pod něj umístit minci nebo datovatelný předmět z kera

miky či porcelánu. Dá se pracovat i s pohřebními symboly, jáma může být

vypálena ohněm. Při provádění jakéhokoliv obřadu je pravděpodobné, že

jej provedete nedokonale nebo chybně, ale i v tomto případě vás ochrání

postoj úcty. 7. Pravidlo toulavé kočky: Existují kameny, které byly přemístěny na stovky

kilometrů, ale většina menhirů pochází z krátké vzdálenosti, která zhruba

odpovídá areálu toulavé kočky. Nepřemisťujte je zbytečně a bez uvážení

na větší vzdálenosti. 8. Pravidlo ptáka a ryby: Některé kameny souvisí s prameny, jiné se stromy

nebo dalekými výhledy. Zkuste nalézt a obnovit původní vztahy k zemi,

vodě, světlu a vzduchu. 9. Pravidlo technické podpory: Britové vztyčují kameny za pomoci proutkařů,

kteří jsou dobrými techniky posvátna. Naši proutkaři jsou často fantastové,

takže potřebujeme, aby se na vhodném místě shodli nejméně dva či tři. Je-li

kámen vztyčen jen lidskou silou bez pomoci strojů, tak mu je samotnou

prací věnováno více úcty a kámen má větší sílu. 10. Pravidlo vložení: Co do kamene dáte, to v něm zůstane. Není prostor na

tápání a omyly.


22 LOVCI MENHIRŮ

Přirozený žitý svět

Na samém začátku této knihy je nutné jasně říct, jaká je moje

pozice: zda jako vědec píši vědecké pojednání, popularizační

práci, nebo nějakou pseudovědeckou slátaninu. Moje základní

poloha by se dala označit výrazem Edmunda Husserla „Lebens

welt“, což se v  češtině překládá jako svět našeho žití. Anglič

tina hovoří o pojmu „lifeworld“. Jedná se o předvědecký svět,

k němuž všichni svým životem náležíme a na který spontánně

reagujeme. „Lecyclopaedia“ píše, že věda tento žitý svět před

pokládá a  nevědomky na něm staví. Zakrývá jej však vlastní

umělou konstrukcí. Husserl říká, že zakrytí původu tohoto

přirozeného světa a jeho pohřbení je jedním z příznaků krize

evropského lidství.

V Krizi evropské vědy (1936) navrhuje, že všichni dohromady ži

jeme v nám daném světě a sdílíme nějakou společnou zkušenost.

Svět představuje grandiózní divadlo uspořádaných věcí z  růz

ných dob. Je to spíš proud významů než sbírka faktů. Husserlova

doba vnímala, že přirozený svět je překryt, zastavěn a spoután

vědou, ale dnes víc vnímám, že běžný žitý svět je převrstven

a  utopen pod ekonomickými teoriemi a  politickými hesly. Je

důležité, aby věda zůstala v  úzkém, vysvětlujícím svazku s  Le

bensweltem, jinak bude dalšími krizemi smetena i s politickými

grémii a ekonomickými radami.

V mém textu je většinou snadné rozlišit, kdy hovořím ze světa

vědy a kdy z žitého světa sdílených zkušeností. Údaj, že nejstarší

megalitická stavba pravěké Británie je kruh Brodgar na Orknej

ských ostrovech o  stáří 5  200 let, náleží vědě. Věci tak běžné

a poutavé jako sny a zážitek zářících hvězd patří Lebensweltu.

Problém tkví ale jinde. Sociologové, kteří rozpracovávali pojem

žitého světa, upozorňují, že rovněž existuje „svět domova“ a „cizí

svět“ a oba jsou do určité míry nepřátelské. Psychotronici tedy


považují za nepřátele vědce a vědci naopak ufology. Je to něco

jako křesťanství a islám. Nechme to být a klidně se pohybujme

na hraně, ale rozlišujme, do kterého světa se díváme.

Typické umístění megalitické památky severní Evropy je takové, aby měla

výhled do krajiny a byla orientovaná k vodním plochám a zdrojům. Bergen,

Rujana.


24 LOVCI MENHIRŮ

Megalitický svět

Omlouvám se za tuto věcnou kapitolu, která vám pomůže orientovat se v dalším textu. Mezolit je střední doba kamenná. Je to ob

dobí lovců a sběračů, které začíná ústupem severského ledovce

asi před 12 tisíci lety. V té době přichází les, zmizí velká lovná zvěř jako mamuti, koně a sobi. Nástroje se zmenšují a specializují a ve větším měřítku se objevuje lov ryb a ptáků. Mezolitické

skupiny o 20–30 lidech žijí podobně jako lesní Indiáni severní

Ameriky. Kočují po trasách daných tahem zvířat a dozráváním plodin a rádi se zdržují u jezer a mokřadů. Mezolitický způsob života ve střední Evropě poměrně rychle ustupuje zemědělské

mu neolitickému, ale na severu přečkává další tisíciletí a někde,

jako mezi Inuity a Čukči, téměř do dnešní doby.

Jeden z  kořenů megalitické kultury spočívá na mezolitic

kých základech poměrně usedlých rybářských vesnic ležících podél Atlantského pobřeží. Ti to relativně bohatí lidé s dobrou potravinovou základnou se nedali srovnat s  věčně hladovými

a s potížemi přežívajícími lesními mezolitiky střední Evropy. Svět lesního lovce dobře přiblíží jeden z nejlepších „cestopisů“ všech

dob – kniha Johna Tannera V indiánském zajetí.

Dnes předpokládáme, že megalitická kultura se začala líhnout

v hlavách atlantských mezolitiků, ke kterým přicházely další dva

kulturní proudy. Tím prvním byly potulné středomořské národy žijící hlavně podél pobřeží Středozemního moře a  později Atlantského oceánu a tím druhým anatolijští a podunajští neolitičtí zemědělci, kteří do Francie a Anglie přicházeli přes jižní Moravu

a střední Čechy. Pokud bychom napsali rovnici:

podunajští zemědělci + středozemní lidé + usedlí rybařící mezolitici

Atlantského pobřeží = megalitická kultura,

tak v  našich podmínkách sice máme mezolitiky, ale jiného

druhu, stejný a  dokonce starší podunajský proud, ale chybí


MEGALITICKÝ SVĚT 25

nám středozemní lid. Kulturní základ je tedy jiný a megalitické

stavitelství se nám ve své ryzí formě velkého měřítka vyhnulo.

Po víceméně sběračském a loveckém mezolitu přichází převážně

zemědělský neolit, který u nás obvykle datujeme 5300–4300 př. n. l.

V  neolitu vznikají dlouhodobě usedlé osady. Zvyšuje se počet

dětí. Uplatňují se kulty Slunce, Měsíce a ženských bohyní typu

Velké Matky. Dobytek i lidé ke svému životu potřebují sůl, tak

že začíná dálkový transport soli – nejprve možná od moře, od

eneolitu z dolů v alpském Halštatu nedaleko Salzburgu a v době

ještě mladší se asi víc uplatňovala saská sůl od severních sousedů.

Se solí přicházely nové technologie, myšlenky i bohové. Saská

solná ložiska byla v přímém kontaktu s megalitickými oblastmi na severu, ale i halštatská oblast měla další obchodní větve směřující např. do střední Francie.

Po neolitu nastupuje pozdní doba kamenná, tedy eneolit, kte

rou u nás datujeme v rozmezí 4300–2300 př. n. l. Je to doba, kdy

se poměrně často střídají kultury různého původu a naše území

zasahují až severoafrické vlivy. Pro eneolit je typická orba, která

rozšířila plochu polí a  vytvořila potravinové přebytky, které umožnily další náboženský a kulturní vývoj, jehož nejvýrazněj

šími památkami jsou megalitické stavby atlantského pobřeží.

V Anglii a severozápadní Evropě panují jiné zvyky. Náš neolit

a  eneolit se dohromady označuje jako neolit a  nejčastěji je vymezen lety 4700–2200 př. n. l. Pro megalitické památky severní Evropy platí podobná chronologie. Nejstarší bývají datovány

4500 let a  nejmladší 2300 let  př.  n.  l. Většinou se rozlišují dvě

hlavní, zhruba tisíc let trvající fáze. V megalitické severní Evropě, tedy hlavně v  Německu, Dánsku a  ve Skandinávii jsou za nositele megalitické kultury označováni lidé nálevkovitých pohárů neboli kultury mezinárodně označované jako TRB a nejčastěji

datované lety 4400–2700 př. n. l. Ti se dělí do několika skupin, přičemž jižní skupina zasahuje nejméně celou severní polovinu

Čech, ale na našem území téměř nezanechává megalitické (do

slova z  velkých kamenů postavené) památky. U  nás je kultura nálevkovitých pohárů datována v poměrně úzkém rozhraní tří

století 3650–3350 př. n. l., ale v Německu až dvou tisíciletí.

Po konci eneolitu zhruba ve 23. století př. n. l., nastává doba

bronzová a kolem roku 1000 př. n. l. starší doba železná neboli


26 LOVCI MENHIRŮ halštat a teprve v prvních stoletích před naším letopočtem přicházejí a zejména v oblasti mezi Labem a Rýnem se usazují Keltové.

Většina hradišť na našem území a všechna hradiště v širším okolí

kounovských řad má původ či alespoň významné zastoupení

skupin starší doby železné, což byli stavitelé alespoň některých

kamenných památek střední Evropy. Halštat tíhl k monumentál

ním mohylám, jako je např. skoro 20 metrů vysoký Türkenhügel

u Hainburgu nedaleko Bratislavy. Stojíte pod halštatskou mohy

lou a máte pocit, že jste pod pyramidou. Lidé starší doby železné

Bretaňský svatý Kornelius patří mezi světce spjaté s kameny a možná i s býčím

kultem. Utíkal před římskými vojáky, skryl se v uchu býka a své pronásle

dovatele změnil v kamennou řadu. U nás má podobnou funkci sv. Vojtěch,

který podle pověsti navštěvuje kamenné řady u Kounova a v celých západních

Čechách za sebou zanechává mnoho kamenů, na kterých se modlil. Průčelí

kostela v Carnacu.


MEGALITICKÝ SVĚT 27

však pracovali více s kovy, zemí a dřevem, než s kamenem. Jejich

stély a kamenné kruhy jsou menší a méně početné.

Pro zrod moderní Evropy mělo značný význam období velkého

stěhování národů na neklidném přelomu bronzové a  železné

doby zhruba po roce 1200 př. n. l. Když Homér psal Iliadu, často

zmiňoval bronzové zbraně, ale v  Odyssei již popisuje železné

nástroje. Poměry této doby jsou popsány v biblické Knize soudců,

kdy jednotlivým „královstvím“ vládli soudcové, kteří podobně

jako Krok starých českých pověstí stanovovali a udržovali zákony.

▲ Slovanská stéla v  Rugardu na Rujaně (asi 10.  století našeho letopočtu

či dřív). Lomený gotický oblouk vznikl v  islámském prostředí. V  káhirské

mešitě Ibn Tulún je použit již v  9.  století. Když si ale prohlížíme severo

a západoevropské menhiry, často narazíme na „gotický“ tvar kamene a jeho

štíhlou vertikalitu, která přeci jenom mohla ovlivnit i stavitele středověkých

katedrál. Střední Francie, kde vznikl katedrální sloh, je i domovem megalitů.

► Omfalos neboli střed či pu

pek země v  řeckých Delfách.

V omfalu žije had Python, po

dle něhož Pýthie odhaluje i za

haluje budoucnost.


28 LOVCI MENHIRŮ

Původ Slovanů, Germánů i Keltů se často klade do mohylových kultur závěru bronzové doby. Z tohoto období u nás známe několik slunečních svatyní – kamenný kruh u Cehnic na Strakonicku, hliněný kruh z Prahy-Čakovic a nedaleko od kounovských řad ležící podkovovitou svatyni u Mutějovic v poloze Na struhách.

V tomto období zhruba mezi lety 1200 a 500 př. n. l., ze kterého

pochází nejméně pět místních hradišť a jedna sluneční svatyně,

bylo podle mého názoru nejpravděpodobnější budování kamen

ných řad a dalších uskupení v širším okolí Kounova. Objevitel kounovských řad A. Patejdl si už v roce 1933 myslel, že hradiště

na Rovině a kamenné řady spolu souvisí. Prokopal val hradiště

a nalezl nejenom halštatské, ale i laténské, tedy keltské střepy.

Další etnikum, o kterém víme, že stavělo a uctívalo kameny, ale

opět obvykle menší velikosti zhruba do dvou metrů, byli až někdy

do 7.–8. století n. l. zejména východní Slované.

Menhir znamená doslova dlouhý kámen, většinou postave

ný v době megalitických kultur. V této knize označuji pojmem

menhir jakýkoliv kámen, který byl v minulosti pravděpodobně

vztyčen. Nepoužívám tedy žádné uvozovky, ani nepíši pravděpo

dobný či domnělý menhir a spokojuji se se základní nejistotou,

která se týká většiny kamenných památek. Kamenná řada je linie záměrně postavená z kamenů. Kamenné uskupení je skupina ka

menů, která je buď nepravidelná a může vypadat jako zahnutá

řada nebo torzo kruhu nebo je složena z uspořádaných a neu

spořádaných kamenů.

Většina megalitických památek severní Evropy je zastoupe

na dlouhými, chodbovitými hroby postavenými z  mohutných kamenů překrytých hlínou. Právě z  těchto hrobů a  jejich okolí máme maximum archeologických nálezů, a  proto se na ně

mnohokrát odvolávám. Megalitický kamenný kruh se nejčastěji

nazývá kromlech. Dolmen znamená kamenný stůl. Jedná se vět

šinou o hrobku původně zakrytou hlínou a někdy i kamenným

záhozem. Některé dolmeny však asi byly stavěny jako odkryté

oltáře, tedy jako stavba, kde na několika menších kamenech

spočívá větší plochá kamenná deska.

Pokud si se zařazením nějakého kamene nevíme rady, tak jej

můžeme jednoduše nazvat památným kamenem. Toto označení

jsem navrhl před skoro dvaceti lety pro nápadné kameny, ke


kterým je vázána nějaká skutečná či bájná historie, třeba jenom

pověst. Památné kameny představují obdobu památných stromů

a spoluvytvářejí paměťovou kostru krajiny. Dnes je toto označení

již běžně používáno.

Šly ony nohy v pravěku

po lukách a horách Anglie?

Putoval svatý beránek

i po anglické pastvině?

William Blake, Jeruzalém, přeložil J. Valja

Megalitické hrobky jsou někdy postaveny tak, aby slunce o  slunovratu

ozářilo kámen nebo výčnělek v zadní části chodbovitého hrobu.


30 LOVCI MENHIRŮ

Základní nejistota

Kolem českých menhirů je i po sto letech nepravidelných a spíš

náhodných výzkumů nejisté skoro všechno. Především nevíme, jak

jsou staré. Archeologické nálezy schází, nebo k nim došlo dávno,

nebyly dokumentovány nebo jsou ztraceny. Novější archeologická pozorování skoro vždy učinili všímaví amatéři. Pokud vůbec byl

v okolí vztyčených kamenů nalezen nějaký keramický materiál,

bývá ubohý a buď neurčitelný, nebo se dá datovat jenom rámcově

např. jako „mladší pravěk“. Čekali bychom, že pod menhiry na

jdeme nějakou noblesní, kultovní keramiku, ale ono nic. Jako by

pomíjivé obětiny chleba či kaše přinášeli vesničané a ne velmoži.

V současné době je za „skutečné“ menhiry považováno něja

kých třicet kamenů uváděných v soupisu R. Šariše a P. Štěpánka (oba jsou stejně jako já geologové a ne archeologové), anebo mož

ná jen několik výrazných kamenů popsaných Karlem Sklenářem.

Osobně si myslím, že v Šarišově a Štěpánkově seznamu, který vy

chází hlavně z pečlivého výzkumu M. Špůrka, nejsou všechny ka

meny pravěkého původu, ale mohou zde být uvedeny i staré, stře

dověké či novější hraniční kameny nebo milníky. A naopak nové

amatérské výzkumy na Petrovicku, ale zejména v pozoruhodném kraji Strakonicka na pomezí zemědělské nížiny a hornatého šu

mavského hvozdu ukazují, že menhirových center u nás mohlo

být víc. Do Strakonicka kladu velké naděje, a to jednak kvůli síti

velkých hradišť, jednak kvůli tomu, že v této vzdálené, pozdě ko

lonizované a opuštěné krajině se mohly zachovat kameny, které by

v hustě osídlených středních Čechách byly dávno zničeny. Navíc

z čistě pocitového hlediska právě tato pošumavská krajina působí

nějakým starým, „keltským“ dojmem. Cítím z ní velké tajemství.

Když zvážím počet kamenů, které bez ohledu na archeolo

gický důkaz vypadají jako menhiry, dojdu k počtu možná až še

desát, ale protože jich mnoho neznám, tak jich může být přes


ZÁKLADNÍ NEJISTOTA 31

stovku a  další budou objeveny. Odhadl bych proto, že na na

šem území může být 100–200 pravěkých vztyčených kamenů.

Archeologické doklady se však najdou jen pod několika z nich

Kámen u cesty zhruba z doby pádu Kartága (Dougga, Tunis). V tomto městě

se jedná o poměrně běžný stavební prvek, ale přesto cítíme vážnost situace.

Nepravidelný „sošný“ tvar má přírodní původ – jedná se o vápencové škrapy,

tedy struktury rozpouštění. Přitesána je pouze jeho spodní část, aby lícovala

se zídkou, zbytek je ponechán v přirozeném stavu.


32 LOVCI MENHIRŮ

a o zbytku se další roky budeme dohadovat. Jenže to je typická

situace i pro západoevropské menhiry! O mnoha z nich věříme,

že jsou menhiry jenom proto, že stojí v menhirovém kraji a ne

daleko se nalézá dlouhý hrob s  datovatelnou keramikou. Zde

musíme přijmout, že nejistota původu, účelu a stáří je charakte

ristickým obecným rysem menhirů a kamenných řad a trvá celá

desetiletí, ne-li více než sto let, než se trochu rozptýlí.

Rovněž nebyl předložen žádný skutečně průkazný důkaz

stáří kounovských řad, a  to ani nemluvím o  kamenném usku

pení pod Špičákem. Jak se vůbec opovažuji o takto neurčitém

a vědecky obtížně uchopitelném tématu hovořit? Především ze

vztyčených kamenů cítíme něco vzácného a neopakovatelného,

oč bychom neměli přijít. Promlouvá tady nějaká stará krása,

která je jiného druhu než třeba u nádob a kamenných nástrojů,

protože je spjatá s krajinou, s mízou nedaleko rostoucího stromu

či pramenem vod.

Ve starých předmětech je něco statického, ale v  menhirech

něco dynamického a současného. Možná to je tím, že je ovívá

Z  podobných, hrubých stojí

cích kamenů později vznika

jí hermy, pravoúhlé sloupky

s  hlavou a  přirozením boha

Herma. Mnoho z  nich bylo

umístěno podél zahrad a po

lí pro hojnost úrody a vyzna

čení hranic. Strážcem zahrad

u Římanů býval plodný Pria

pos zpodobňovaný někdy ků

lem, jindy hrubým kamenem.


ZÁKLADNÍ NEJISTOTA 33

stále nový vítr a že jednou za čas zapadají sněhem, anebo tím,

jak se lesknou pod ledovým povlakem či jak vycházející měsíc

a zapadající slunce vykreslují struktury na jejich povrchu. Staré

předměty jsou naším zájmem oživovány, ale menhiry žijí, pro

tože se kolem nich nezastavují roční období, ani fáze měsíce

a slunovraty je posilují či oslabují.

O  těchto věcech je třeba psát, jinak nabudeme dojmu, že

skutečné menhiry u nás neexistují, takže kameny a jejich okolí

není třeba chránit. Právě naopak přesyceni postmodernou pl

nou náhražek skutečných věcí budeme vděčni za každý kousek

pravěku, strom, pramen a vítr. (Jednou bych měl napsat knihu

o větru, protože jsme ho přestali vnímat.) Archeologové o našich

menhirech píší neradi, protože upadají v podezření, že nejsou

dostatečně vědečtí. Ubližuje to jejich pověsti i kariéře.

Ale kameny se samy přihlašují a  mluví ústy laiků, podivínů

a pomatenců. To prohlubuje vzájemnou nedůvěru mezi akade

miky a amatéry. V Británii, kde je tolik lidí okouzleno kameny,

Kelty, králem Artušem a  pohanským pravěkem, to trvalo celá

desetiletí, než se narovnaly vztahy mezi vědci a  amatérskými

„podivíny“, ale u  nás podobný dialog snad ani nezačal. Před

časem mi říkal kamarád Vladimír Daněček, člověk s  rozsáhlý

mi archeologickými znalostmi: „Václave, měl bys napsat něco

o menhirech. Myslím, že se na to čeká. Situace dozrává. Stále víc

archeologů věří, že vztyčené kameny u nás existují, ale s nějakým

vyjádřením váhají, aby nebyli označeni za romantiky.“

K vám teda vedla stopa děda Vševěda

k vám kameny a zpečetěná zemi

nad jejichž nepovím otázky oněmí

vezdejšku k tobě který na proč odpovídá jsem

jaký mír jaký mír v zamčeném tichu tvém

Richard Weiner, Snebevzetí slova Mezopotamie


34 LOVCI MENHIRŮ

Jak dlouho trval kult kamenů?

Čeněk Zíbrt v  „Seznamu pověr a  zvyklostí pohanských“ vypo

čítává kázání a  zákazy, ve kterých církev horlí proti uctívání

výšin a kamenů. První zmínky jsou zaznamenány již v bibli, ale

od 6. až do 12. století se setkáváme s opakovanými výzvami, aby

pohanské kameny byly rozmetány a jejich ctitelům byl zakázán

vstup do kostela a tedy odepřeny svátosti. Uctívání kamenů ve

středověku podle starých pramenů znamenalo, že pod kameny

byla rozsvěcována světla a lidé k nim přinášeli chléb a další obě

tiny. Poslední církevní zákaz uctívání kamenů pochází z  Irska

až z  poloviny 17.  století. V  severní Itálii je kult eneolitických

zdobených menhirů doložen z několika pravěkých období, pak

z doby římské, raného středověku a končí až v 11. století, kdy se

zde začaly budovat románské kostelíky.

R. Zemek u  několika kamenů našel střepy z  10.–12.  století,

které – myslím – uctívání kamenů potvrzují. Jenže tam příběh

nekončí. Další skupina keramických zlomků pochází z  vrchol

ného středověku. Zde se nejspíš jedná o nějaké lidové či magic

ké praktiky v době evropské náboženské krize. Když mohl lid

husitský chodit místo do kostela na „hory“, tak jedinci mohli

chválit boha u stromů či kamenů.

Další skupina střepů nalézaných v  okolí kamenů jsou novo

věké zlomky někdy se žlutou či zelenou glazurou. Zde se již asi

nejedná o  kult kamenů, ale o  doklady práce v  lese. Keramiku

z 16.–18. století jsem v lesích středních a severních Čech nebo

až na Sedle u Kašperských Hor nalezl víckrát, ale nejspíš se jedná

o důsledek intenzivního využívání lesa, pálení dřevěného uhlí,

získávání kolomazi či potaše na výrobu skla. Kolem kamenů se

však objevuje i sklo, porcelán a keramika z 19. století, což někdy

působí dojmem romantického pikniku v přírodě u magického

kamene. Scény z  tohoto života si umíme výstižně představit,


JAK DLOUHO TRVAL KULT KAMENŮ? 35 protože je popsali velcí němečtí romantici, jako byl Josef Eichen

dorff či E. T. A. Hoff mann a nakreslil C. D. Friedrich.

Za počátek novodobého vztyčování menhirů u  nás pova

žuji rok 1884, kdy byl na Kraví hoře u Písku nedaleko hájenky

„U živce“ lesníky vztyčen žulový balvan a později k němu byly

přidávány další kameny na paměť každoročních srazů. Od přelomu 19. a 20. století se přírodní kameny v podobě památníků na ledovou dobu (Opava a okolí) či podstavců pod pomníky (Praha-Zbraslav) objevují poměrně často. Ke kamenům, jako je

V  kartaginské oblasti je běžné, a  to zejména u  chrámů a  významných bu

dov, použití zdiva sestávajícího z kombinace větších vertikálních a menších

horizontálních kamenů. Vzniká tím efekt sloupořadí nebo posvátné aleje

soch. Dougga, Tunis.


36 LOVCI MENHIRŮ nádherný, přirozený balvan Klepec nedaleko Ti smic u Českého Brodu, se od poloviny 19. století opět v rámci národních setkání

začíná putovat, jako by se megalitická tradice opět po tisícile

tích odněkud vynořila. U  vztyčování kamenů se stále častěji

objevují politici. Např. bývalý pražský primátor Pavel Bém se

účastnil uložení kamene za vyšehradskou rotundou sv. Martina

v roce 2003.

Megalitické pohřebiště z doby bronzové nad městem Dougga. Část hrobů

má tvar obvyklé skříňky či dolmenu, ale mladší hroby bývají zapuštěny do

středu kruhových kamenných plošin. Všimněte si typického umístění v krajině

na místě s výhledem, ale v nepříliš dominantní pozici. Mrtvým patří úcta,

ale ne příliš velká moc.


JAK DLOUHO TRVAL KULT KAMENŮ? 37

Nová éra stavění menhirů začala počátkem 90. let a od té doby

bylo vztyčeno nejméně 200 či spíš 500 kamenů. Je to nehomo

genní skupina kamenů stavěných na odiv i jako soukromý obřad.

Většina z nich je zbytečných a nerespektuje megalitické feng-šuej,

jiné jsou i přes své mládí krásné a obohacují nás. Rovněž banky,

hotely, bohaté instituce i  soukromníci, kteří chtějí působit so

lidně a ekologicky a navíc ušetřit náklady na údržbu zeleně, si

oblíbili na svých zahradách či ve foyeru kamenná uskupení. Ti ší

poutníci po megalitech se na tyto výtvory dívají v lepším případě

jako na velké nedorozumění, v horším jako na zneužití tradice.

Je to něco jako vystavit si ve vchodu vycpaného rysa.

Kult kamenů začal v tureckém mezolitu na samém konci le

dové doby a od té doby nikdy neskončil, jen někdy podřimuje.

Dejme tomu, že nepoctivý můj soused mně náhle ukradne otcovskou půdu

buď v horách neb ve volném kraji, vykope posvátný kámen, jenž stojí upro

střed mezí, který já každého roku jsem uctíval koláčem s kaší.

Iuvenalis, Satiry, přeložil Z. K. Vysoký

23. února: Svátek Terminův

Jakmile uplyne noc, buď slaven obvyklou poctou

bůh, jenž polnostem našim určuje dělící mez.

Termine, na polích tkvící jak vražený kůl nebo kámen,

od předků dávných i tobě božská je vzdávána čest.

Rolníci dva tě věnčí, a každý z opačné strany,

nesou ti věnce dva, jakož i koláče dva.

Ovidius, Kalendář, přeložili I. Bureš a R. Mertlík

POZNÁMKA: všimněte si v těchto textech, že i hraniční kameny jsou posvát

né. Římský bůh Terminus se svým důrazem na jasně stanovitelné hranice

pomohl vytvořit naši evropskou civilizaci včetně termínovaných vkladů

a příkazů, že domy se nemají dotýkat, aby měly jednoznačně stanovitelné

rozhraní. Terminus může i za letištní terminály.




Václav Cílek

VÁCLAV CÍLEK


5. 11. 1955

RNDr. Václav Cílek, CSc. je český geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy.

Cílek – Václav Cílek – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist